Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posudzujúc stav z tohoto stanoviska, nedivíme sa tomu, že boli nemeckí politikovia, ktorí sa podujali účasti vo vláde, ač nemôžeme popierať tu našu mienku, že krok tento vyvolal u nás určité odôvodnené obavy. Možná, že nemáme pravdu, avšak my nepokladáme politické pomery za také, aby boly spôsobilé k tomu, žeby politikovia, nech patria ku ktorejkoľvek národnej menšine, mohli brať v nej účasť a tým prevzali by na seba celú váhu zodpovednosti, ktorá z toho dôsleduje. Nesmieme zabúdať, že osemročný režim, ktorého základ a prostriedky boly takmer bez výnimky zrodené českou národnou revolúciou a ktorého najhlavnejším a interným účelom bolo zosilenie národného štátu na úkor národných menšín (Tak je!) a ktorý z každej zbrane modernej demokracie koval dýku proti najdôležitejším životným orgánom, ustanovizniam a majetku národných menšín - ten režim sa nezmenil a zdá sa, akoby po júnových udalostiach zase novou silou dal sa na svoju cestu. Len bežne vzpomeniem tu tých vyhostení, zmeny okresov súdných, ktorými bolo porušené právo menšín používať svojho jazyka (Tak je!), je ešte nevyriešená vec prepustených úradníkov, kolonizácia robí sa ďalej, sanácia našich peňažných ústavov privedie tieto na okraj úpadku a nestala sa ešte ani úprava válečných pôžičiek.

Nie je treba uvádzať vám v pamäť, že keď sme medzi inými aj my dali svedectvo o našom stanovisku v udalostiach júnových, o ochote ku konštruktívnej práci a keď sme boli nápomocní českým občianskym stranám pri riešení ťažkých otázok, priniesli sme s hľadiska našej národnej politiky ťažké obeti a ukázali sme našim odporcom široku nekrytú plochu pre ich výpady. (Výkřiky komunistických poslanců.) Prosím, hlasitejšie, lebo nepočujem!

Logickým dôsledkom všetkého toho by bolo, že by vláda odvodila dôsledky s udalostí, a my sme mohli konštatovať, že na miesto prirodzeného vývinu stalo sa všetko naopak. Najväčšou snahou vlády bolo zničiť tie chudé výsledky každým prostriedkom a na celej čiare pokračovalo sa nerušene na tej práci, ktorá začala pred ôsmymi roky a ktorej účelom bolo nás v konečných výsledkoch zdecimovať.

Po takýchto premisách je prirodzené, že hľadíme s istou obavou na odhodlanie strán najväčšej národnej menšiny, musíme však predpokladať, že strany tie maly také dôvody, ktoré tento vážny krok ospravedlnia a musíme dúfať, že výsledky účasti na vláde budú čo skoro uplatňovať svoj vliv tiež v živote našej národnej menšiny.

Nemeckí ministri nesmú zabúdať, že za svoju účasť vo vláde zodpovedajú voči každej národnej menšine, lebo svojím podnikaním musia učiniť prietrž dosavádnemu smeru vo štátnej správe ako v záujme Nemcov, tak v záujme jedného miliona Maďarov. (Tak je!) Avšak nesú zodpovednosť i preto, lebo vo vyvolaní týchto pomerov našli v nás Maďaroch do značnej miery pomocných druhov. (Tak je!)

Pri tejto príležitosti, keď sa nám vláda predstavuje, zaujíma nás obzvlášte otázka táto a mám za to, že bude v záujme každého člena maďarskej národnej menšiny priať šťastie tomuto ťažkému a nebezpečnému podnikaniu.

Predseda vlády vyslovil vo svojom prejave málo slovy málo. Podľa môjho presvedčenia mal by sa pri príležitosti takýchto udalostí jasnejšie a priamejšie vyjadriť. Zreteľne by mal poukázať na situáciu s málo kvetomluvou a tým väčšou prostotou tak, ako sa to sluší na demokratického štátnika, mal sa vysloviť o tom, že český národný vládny režim zbankrotoval a že musí z toho vyvodiť všetky dôsledky v záujme štátu a veľmi prirodzene mal otvorene a zreteľne povedať i to, že treba svliecť tú ideologiu, podľa ktorej sa po dobu osem rokov vládlo a že treba sanovať a odčiniť všetky tie ťažké krivdy, ktoré tak veľmi vystupňovaly protivy medzi jednotlivými národy. (Tak je!) Uznávam, že pre predsedu vlády bolo ťažké vyjadriť túto vnútenú preorientáciu slovy nezahalenými a koniec koncov nemal by som ani nič proti dobre zakuklenej osnove, keby som mal presvedčenie, že jeho snahou a programom je stvorenie všetkých podmienok národného pokoja a keby som videl, že stojí opravdu silná vláda, ktorá má charakter vlády čiste parlamentárnej. Podľa mojej mienky je utvorenie tejto vlády jedným z tých pokusov, ktorých účelom je oddialiť krízu a nie ustáliť vládu opierajúcu sa o vyrovnanú väčšinu, ktorá by mohla priniesť trvalú a rozhodnú konsolidáciu do vnútornej politiky. Štátna kríza nebude bez použitia radikálnejších prostriedkov zažehnaná a priama a zároveň jediná cesta jej zažehnania je naprosté zrovnoprávnenie národných menším bez akejkoľvek výhrady. (Tak je!)

Viem, že tým padá idea, ktorá vraj tento štát po dobu osem rokov budovala, vskutku ho však odbúravala, lebo dala len veľmi málo dobrého a požadovala ohromné obeti od občanov, nuž ale s touto myšlienkou treba sa už spriateliť, čoho výraz a uznanie však v prejave vlády neshľadávam.

Nemám tedy žiadnej príčiny chovať dôveru voči tejto vláde, vzhľadom však na to, že vo vláde berú účasť aj ministri národných menšín, zaujímam vyčkávacie stanovisko a v mene poslancov Maďarskej národnej strany (Výkřiky komunistických poslanců.) prejavujem:

Maďarská národná strana očakáva od vlády postupné, avšak energické vybudovanie národnej rovnoprávnosti, avšak dotiaľ, kým neuvidí makavé dôkazy toho, zachová rezervu. a keď i berie na vedomie prejav vlády, chce tým vyjadriť len svoju ochotu ku práci konštruktívnej, aniž by sa zaväzovala podporovať vládnu väčšinu, a právo zaujať stanovisko po tejto stránke vyhradzuje si na dobu pozdejšiu. (Potlesk maďarských poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Hampl.

Posl. Hampl: Slavná sněmovno! Náš klub bude míti ještě příležitost, aby se vyslovil o svém stanovisku k posledním politickým událostem a k vládě naprosto jasně a určitě, a proto chci jen na konci své řeči přičiniti několik připomínek politických. Pokud pak ve své řeči považuji za nutno, abych se podrobněji zabýval kritikou stanoviska vlády, jak jemu dala výraz ve svém prohlášení, činím tak zejména potud, abych dovodil, že mimořádnost poměrů, zejména pak hospodářská a odbytová krise zmítající republikou a nesoucí těžké konsekvence pro výrobní vrstvy, v prvé řadě pro dělnictvo, nedoznala té pozornosti, jaká po našem soudu je nutná. Vycházím ze správného, soudím, předpokladu, že současné poměry hospodářské u nás jsou ve své podstatě reflexí poměrů světových, že tudíž krise průmyslová a obchodní u nás je součástí všeobecné krise evropské, ale je zesilována některými specielními okolnostmi, kterých se také dotknu. To znamená, že nejsme snílky, abychom se domnívali, že v rukách této vlády anebo nějaké příští jiné vlády je tolik prostředků a moci, aby nějakými zvláštními zásahy a opatřeními bylo možno příčiny krisí ihned odstraniti.

Sociální demokracie ve své kritice společenských řádů vyslovila jasně, že považuje soukromokapitalistický systém výrobní, v němž výroba ovládána je tendencemi a cíli egoistickými a je velmi často v rozporu s obecnými zájmy, za hlavní příčinu zla. Přes to jsme přesvědčeni, že vývoj poměrů ještě řadu let bude se díti na principech soukromokapitalistických. Proto také naše kritika současných poměrů vychází z tohoto hlediska a z té vůle, abychom opatřeními, která jsou v naší moci, příčiny krisí zmírnili a řadou opatření paralysovali důsledky, jak se bolestně projevují v širokých vrstvách lidových.

Fakt je, že Evpropa je dosud zmítána důsledky války. Odtud pochodí finanční a obchodní nejistota, otřesy valut jednotlivých států, inflace měnová, a proto také ve výměně statků hospodářských anarchie. Československo, které v řadě velkých průmyslových odvětví je státem eminentně exportním, reaguje ovšem velmi živě na tyto poruchy. Kromě všeobecných příčin evropské hospodářské deprese, jimiž jsou finanční a obchodní rozvrat a snahy jednotlivých států dovozních po emancipaci od cizího průmyslu, působí u nás ještě specielní příčiny místní. Je to jednak drahota peněz, tudíž vysoký úrok, při čemž není nezajímavá mimořádně velká disparita mezi úrokem debetním a úrokem kreditním. Ostatně strana naše a odborové organisace již několikráte velmi naléhavě tuto okolnost připomínaly a žádaly za zásah státu a v poslední době pak také za iniciativu národní banky.

Další naší specielní příčinou, ochromující hospodářský život, je drahota a velmi často i desorganisace veřejné správy a tudíž nepoměrně vysoké zdanění obyvatelstva. Naše daň z obratu je mimořádně vysoká a nesnese srovnání s cizími státy, nehledíc k tomu, že z valné míry i současná berní praxe postihuje živly reelní, nechávajíc defraudanty utíkati.

Za této situace klademe ovšem mimořádný důraz na povinnost státu, aby naší hospodářské a výrobní politice udával směr projevující se v prvé řadě v duchu rozpočtu. Nejen, že jsme vždy usilovali o snížení rozpočtu generelně, ale projevovali jsme vždy živý zájem o ducha státního hospodaření, jak se projevuje v jednotlivých částech rozpočtu. Nemohli jsme na příklad - velmi mírně řečeno - souhlasiti s oním subvenčním hospodařením, jak se projevovalo a projevuje v ministerstvu zemědělství. Příkrost podobné politiky vynikne, uvážíme-li, že na podporu stavebního ruchu neučiněno dosud nic a že se nyní docela signalisuje zhoršení rent invalidů. Ostatně toto hospodářství je předmětem velmi živé kritiky i v odborných kruzích.

Pánové, dalším zjevem, jemuž musí býti věnována pozornost, je nebezpečné zvednutí cenové hladiny, které za posledních 5 měsíců projevilo se průměrným všeobecným zvýšením 5%ním, u potravin pak specielně ca 8%ním. Tento fakt je úředními číslicemi potvrzen. Jsme také toho názoru, že cena cukru nás musí interesovati do té míry, abychom směli a mohli žádat, aby cukerní hospodářství podrobeno bylo zvláštní revisi.

Zhoršení obchodní bilance, projevující se ve zmenšené aktivitě téměř půl miliardy proti srovnání s loňským rokem, je výmluvným ukazovatelem naší stagnace v průmyslovém a obchodním podnikání. Ostatně úřední cifry o počtu nezaměstnaných a i data i počtu nezaměstnaných a krátkou dobu pracujících, jak byla vydána zaměstnavatelskými organisacemi, jdou jen reflexí tohoto smutného faktu.

A za tohoto stavu, kde úřední data mluví o zmenšené produkci, nezaměstnanosti, bídě a drahotě jsou velmi pádným ukazovatelem zhoršených poměrů hospodářských a sociálních, předstupuje vláda před parlament, odvolávajíc se prostě na své prohlášení z minula, které se dělo za poměrů zcela jiných, negujíc všechnu tvrdost a obtížnost současných poměrů. To je zlé. Horší pak je ještě to, že tuto vládu, ať zaslouženě nebo nezaslouženě, vítají naděje reakcionářů, jak se v různých vládních stranách projevují. Všichni ti, jimž po převratě vývoj poměrů a všechny koncese nové době byly nemilými a nepříjemnými, vítají v této vládě exponenta svých reakčních snah.

Jinak také pozornosti a svědomité úvaze těch, kdož chtějí býti vedoucími ve státě v hospodářském podnikání, nemůže ujíti okolnost, že rozbitím dělnického a socialistického tábora naše podnikání zpohodlnělo, převalujíc obtíže poměrů, jak se projevují v soutěži v prvé řadě snižováním mezd na bedra dělníků a zaměstnanců. Tato okolnost sama o sobě chová nebezpečí erupcí, poněvadž dělnictvo nemůže trvale ustupovati, a je nebezpečnou svými hospodářskými důsledky ve výrobě. Podnikání, kteří na účet položky dělnických mezd zpohodlňuje, nehledajíc nedostatek schopnosti soutěžiti tam, kde je nutno, zapomíná, že, nutný protiútok dělnických mas přivodí velmi nebezpečné situace pro naši produkci a vývoz. Je to obdobné nebezpečí, jaké se projevuje někdy ve vysoké celní ochraně, která, když se stane nemožnou, ochromuje na dlouhý čas svým pádem podnikání.

Jiný, velmi povážlivý fakt, který doprovází tuto vládu, jsou útoky vládnoucích stran na sociálně politické vymoženosti. Sociální pojištění má býti novelováno, aby jednak část zaměstnavatelů zbavena byla břemene pojištění vůbec, jednak má býti prostředkem nepoctivé demagogie. Na účet technicko-matematické konstrukce má býti demagogicky snížen příspěvek a široké vrstvy dělnické mají býti z dobrodiní zákona vylučovány. Soudíme, že tento pokus nepovede ke kýženým výsledkům.

Soudr. Remeš ve své řeči o rozpočtu mluvil o nervositě, jaká se projevuje v onom kolísání zleva napravo. Tato nejistota v cifrách je však zřejmě viditelná a lze ji čeliti, respektive možno ji korigovati. Ale ona nejistota, kterou politika vládních stran vnáší do politického a sociálního života v tomto státě, je velmi nebezpečná. Jestliže zástupy agitací poštvaných lidí útočí v republice na socialism a sociálně politické zákonodárství, pak nutno toho sice litovati, ale možno to pochopiti. Jestliže však vůdcové velkých stran nejsou si vědomi důsledků, jaké nezbytně musí pochoditi z toho, že vývojová linie, projevující se v sociálně politickém zákonodárství jest od případu ku případu ad hoc napadána podle toho, kdo domnívá se býti právě u moci, jestliže na účet tohoto nezbytného vývoje má býti placen dnešní koaliční systém, pal soudíme, že tato politika není rozumná. A tito vůdcové připravují, nemajíce buď dostatek síly, aby se opřeli, aneb i snad rozhledu, půdu vyčerpávajícím zápasům a sociálním erupcím.

Že napravo není klidu, o tom svědčí i poslední doba. Politická strana, která má zastupovati v této sněmovně velký průmysl a finanční kapitál a má, i když proti socialismu bojuje, vycházeti z hospodářských a sociálních předpokladů, stává se kořistí fašismu. Je proti všemu rozumnému, zamítá vstup Němců do vlády, zamítá normální styky s Ruskem, které jsou tak nutné, a hlásajíc prinicip autority, ve svém podružném orgánu ničí jakoukoli mravní autoritu. To je také jeden ze symptomů našeho života, nad nimž se dlužno zamysliti.

V projevu výkonného výboru strany mluvili jsme o účelné organisaci výroby. Řekli bez plýtvání silami a materiálem. Kladli jsme důraz, aby naše produkce byla řízena vědecky bez plýtvání silami a materiálem. Kladli jsme důraz na řádnou technickou výzbroj našich podniků a účelnou organisaci práce, aby dosažena a byla schopnost soutěživosti, která by umožňovala v prvé řadě řádné mzdy, zvýšila také kupní sílu širokých vrstev a zvýšila tudíž také vnitřní konsum. Zatím projevují se tendence opačné. Jednotlivá odvětví průmyslová, drancujíce v příznivějších letech výtěžky podniků a neinvestujíce, snaží se zachrániti velmi problematickými prostředky, jimiž v prvé řadě jsou vysoká celní ochrana a snižování mezd. K tomu druží se, jak jsem se již vpředu zmínil, drahota cizích provozních kapitálů a spekulace bank. Tato politika nemůže býti dělnictvu lhostejná. V tomto státě jest již dělnictvo příliš vyspělé a pochopuje svoji důležitost ve výrobním procesu. Není mu lhostejno. jak se ve výrobním procesu postupuje a jak se s výtěžky jeho práce nakládá. Není mu lhostejno, je-li tato velká dělnická armáda ve výrobním procesu vedena odbornými vzdělanými muži nebo slepými generály, kteří ji vedou k porážkám nezaměstnanosti a nízkých mezd. Toto stanovisko není diktováno závistí.

Nám neunikají také pokusy, jakým způsobem je vykládán a zkreslován úmysl zákonodárce, který zákonem o závodních výborech snažil se na účet těchto nových poznání dáti dělnictvu poněkud moci a tudíž také spoluodpovědnosti. Jestliže však dnešní držitelé výrobních statků se namáhají dělnictvu oklikami bráti, co mu bylo přiznáno, jestliže ve výrobním procesu odpovědní zástupcové dělnictva jsou strkáni za dvéře, pak je to farizejstvím a musí vyzníti hluše každý apel, žádající po dělnictvu v těžkých situacích porozumění. Tato politika není dobrá. Chová latentní nebezpečí prudkých odporů a hospodářsky vzato, je krokem nazpátek. Souhrn všech těchto příčin, jak jsem je stručně vylíčil, vedl pak pochopitelně k tomu, že po osmi letech součinnosti ve všech majoritách Národního Shromáždění nadešlo období, v němž vstoupila sociální demokracie do oposice.

Pokládám za vhodné výslovně zdůrazniti, že cesta oposice v našem smyslu není cesta útěku z politického života do světa, v němž se jenom mluví, agituje, požaduje a demonstruje. Nejsme zastoupeni ve vládě, ale to neznamená, že přestáváme býti aktivní silou politickou. Nemáme důvěry k dnešnímu vládnímu systému, neodpovídá složení obyvatelstva, nejsou v něm zastoupeny nejširší vrstvy pracujících tříd, a to je více než polovička národa. Tato vláda chce býti vládou národního dorozumění. Jest na ní, aby podala důkaz, že jest jí skutečně a že není pouhou vládou majetku s jediným úkolem: říditi zápas buržoasie se zájmy, nároky a právy práce. Z řad majority ozval se již s tohoto místa hlas, který bychom raději slyšeli z úst odpovědné vlády, že nová vláda nechce býti vládou sociální a kulturní reakce. Slova jsme slyšeli, zvěsti zatím nevěříme. Duch, který stál u kolébky této vlády, byl duch reakční, toho nelze oddisputovati. Také první činy celně kongruové majority nelze nazvati jinak než činy reakčními. Složení nové vlády nabádá, jak řečeno, k ostražitosti. Těchto dnů jsme slyšeli a četli, jaké jsou podmínky některých frakcí nové majority. Budiž výslovně a co nejdůrazněji řečeno, že si nepřejeme, aby se vláda stala otrokem kapitalistických a kulturně-reakčních skupin uvnitř nové majority. Požaduje-li na příklad ľudová strana, aby do jejích nervosních a nad to nezkušených a nevyzkoušených rukou vydána byla celá administrace Slovenska, nebo aby se stala pánem všeho slovenského školství, vyžaduje-li dále, aby byly z pozemkového záboru vyjmuty církevní statky, pak si musí ujasniti, že proletářská třída naší země je politicky příliš vyspělá, než aby se v boji s takovými nároky spokojila s pouhými parlamentárními nebo pouličními protesty. Ľudová strana učiní dobře, řekne-li si, že není nenahraditelná. Sní-li někdo, že přišla chvíle, kdy socialistické oposice může býti využito k uzavření konkordátu s Římem, v němž by bylo zadáno duchu naší historie a státní svrchovanosti, nebo ke zklerikalisování a zbyrokratisování školství, nebo ke zkažení sociálně politického zákonodárství, k zákonitému prodloužení pracovní doby, pak se klame.

Řekl jsem, že sociální demokracie nepřestává ani v oposici býti aktivní silou politickou. Tím se liší od protidemokratického a protiparlamentárního komunismu. Náš aktivism projevuje se zvýšenou organisační a výchovnou činností v masách voličstva. V demokracii jest voličstvo poslední rozhodující instancí. Ale agitace nemůže býti jedinou zbraní politické strany, jako jí nemůže býti pouhá demonstrace. Pravíme tato slova na adresu všech, kteří od nové vlády očekávají protidělnický kurs. Nespatřujte, paní a pánové, v těchto slovech nabídku sociální demokracie ke vstupu do vládní majority, nýbrž pouhé upozornění, že se nevzdáváme žádného prostředku v boji proti reakčním plánům.

Dovolte mi, abych ke konci svých vývodů řekl, která je to moc, jež nás vede a sílí v zápasech přítomné doby. Jest to víra v dělnickou třídu. Tou vírou nemohou otřásti dočasné zmatky a omyly značné části dělnictva. Kromě lidské práce není ničeho, čím by mohla býti obnovena a uzdravena zchudlá, nemocná poválečná Evropa. Ve státním, národním a hospodářském životě představuje pracující třída živel zdravého přirozeného pokroku. Ve volbě taktických prostředků může se tato třída nebo její části mýliti. Nemůže se však mýliti a nemýlí se ve svém velikém ideálu nové sociální společnosti.

Po třicet let, od mládí až do zralých let je svět dělníků mým světem. Poznal jsem, kolik je v tomto světě nejčistšího lidského idealismu, lásky k pravdě a k vědění, kolik je v něm schopnosti k oběti, ale také rozhodnosti k boji. I když se tato třída mýlí, vzniká tento omyl z nekonečné lásky k velikému ideálu. Je dosti známo, jak soudím na příklad o proletářské revoluci v Rusku, jsa v tom úplně zajedno s celým demokratickým socialismem. Ale budiž jednou hlasitě řečeno, že i ten strašný omyl násilné komunistické revoluce pramení ze zdrojů velkého lidského ideálu. Břemeno revoluce sotva by unesla jiná třída tak plná odříkání, jako to činí již téměř 10 let ruská třída proletářská. Dělníci na celém světě jsou duchovní bratři. Ideál činí z malých lidí hrdiny, hrdiny mnohdy bez pathosu, bez divadelního postoje, ale přece hrdiny, kteří si zachovávají duševní povzlet i v nejtrudnějších poměrech životních.

Na této třídě práce, na její životní vážnosti, na její lásce k pravdě a pokroku, na jejím idealismu staví sociální demokracie. Není trvalejšího a pevnějšího materiálu nad věrná dělnická srdce. Nám, kteří jsme vyšli z této třídy a kterým bylo určeno, abychom za ni mluvili a jednali, ničím nejsou efemérky světské slávy. Chceme zůstati a zůstaneme jednoduchými republikány, jejichž jedinou ctižádostí jest, abychom si zachovali důvěru a lásku těch dělnických srdcí. V době plné zmatku, který se nezastavil ani před dělnickou třídou, v této době přechodu a změn zachováváme si pevnou víru, že jest opřen o skály žulové, kdo se opírá o pracující třídu. Zachováváme si víru, že dělnická třída jest a zůstane pákou dějinného pokroku. Věříme v tuto třídu, věříme v její ideál, věříme v její konečné vítězství. Vlády přicházejí a odcházejí. Dělnická třída, proniknutá socialistickým přesvědčením, zůstává. Kdo s tím nepočítá, zapomněl počítati s nejhlavnějšími faktory současné doby! (Výborně! - Potlesk socialistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Viškovský. Dávám mu slovo.

Posl. dr Viškovský: Slavná sněmovno! Vláda předložila sněmovně své programové prohlášení, vymezila nejbližší úkoly vlády a sněmovny a předložila zároveň státní rozpočet. Neběží tedy pouze o slova, nýbrž zároveň o významný čin, neboť rozpočet státní, ve kterém se musí zrcadliti zároveň program vlády, jest jistě sněmovně rukojemstvím za to, co vláda ústy svého premiera prohlásí.

V popředí nynější diskuse nachází se nové seskupení sil v pracovní majoritě a ve vládě. Toto seskupení jeví se v tom, že strany socialistické po prvé stojí mimo pracovní většinu a že část zástupců německého národa v této republice je zastoupena v této většině a ve vládě. Po prvé je to majorita bez stran socialistických.

Možnost druhé majority v našem státě byla velmi často diskutována. S počátku poukazováno bylo k tomu, že není zde jiné možnosti, než opět a opět vraceti se k téže majoritě, která dosud byla aktuelní, že tento zjev je politicky velmi nepříznivým naší republice. Ale vývoj věcí ukázal, že v této sněmovně je možno vytvořiti také majoritu druhou, a již to pokládáme za významnou hodnotu politickou. Nyní uzrála otázka této druhé majority téměř současně, jak zrála myšlenka dohody mezi evropskými mocnostmi, zejména mezi Francií a Německem. Není to náhodné, jestliže po Locarnu západním přišlo naše vnitrostátní Locarno, Locarno, které není žádným papírovým Locarnem, které nevychází z nějaké slabosti a z nějakého strachu, nýbrž vyplývá z rozumových úvah a téměř z politické nutnosti.

Bylo poukázáno k tomu, že změřili jsme tak často své síly s německým národem v tisíciletém soužití a také, řekněme si, v tisíciletém politickém, národnostním, kulturním i hospodářském zápasu. Seznali jsme z této zkušenosti, že jeden nepřemůžeme druhého, že jeden druhého nevytlačíme. Ale vázali jsme, bohužel, velmi mnoho sil tímto vzájemným bojem, neutralisovali jsme mnoho sil obou stran těmito zápasy. Pro ušlechtilý boj kulturní a hospodářský mezi oběma národy zůstává ještě dosti místa a příležitosti, a my nepředstavujeme si, že oba národové položí nyní ruce v klín, že tento ušlechtilý zápas zůstane stranou. Chceme ukázati svoji schopnost a svoji zdatnost i vedle toho velkého národa německého. Tato snaha bude námi nadále sledována.

Bylo poukázáno k tomu, co pokusů o dohody mezi národy bylo konáno od celých desítiletí. A hle, všecky tyto dohody ztroskotaly a teprve musila přijíti doba, kdy od národa k národu na podkladě čistě demokratickém vyplynula dohoda via facti, samým činem. A my, kteří jsme zástupci zemědělského obyvatelstva, vidíme v tom neobyčejnou satisfakci, že byli a jsou to v prvé řadě zástupci venkova a venkovského lidu, kteří po prvé vyslovili tuto myšlenku spolupráce mezi národy a nyní ji prakticky uskutečňují. (Tak jest!)

Jestliže dnes pan posl. dr Czech mluvil o tom, jak vlády a zejména jak předseda vlády Švehla zanedbával po léta myšlenku národní dohody, pak bych se rád zeptal: Co tito páni, jichž jménem mluvil p. posl. dr Czech, učinili až dosud pro tuto myšlenku? (Výborně!) My jsme nikdy nebořili mostů za sebou k dohodě, naopak, my jsme s touto možností, s touto nutností v naší republice počítali a k tomu směřoval stále náš postup. Poukazuji jen k tomu, jak hned po převratu z kruhů českých byli vyzýváni zástupci německého národa, aby se zúčastnili na vybudování této republiky a kterak jim byly dávány záruky, že oni mohou se této práce zúčastniti jako rovnocenní činitelé. (Tak jest!) Také naše ústava nezná rozdílu mezi národnostmi co do práv občanských a jiných, ona hájí práva menšin, naše volební řády nejsou konstruovány proti žádné národnosti, a tím také zůstala až dodnes cesta ke smíru a dohodě otevřena, dík prozíravosti těch, kteří nedali se unésti žádnými jinými vedlejšími myšlenkami a kteří zcela demokraticky počítali se spoluprací zástupců veškerého občanstva bez rozdílu národnosti v tomto státě. Potřeby lidu, bezpečnost, komunikace, otázky valuty, sociální ochrana, školství atd. byly sledovány se zřetelem na různé národnosti v této republice.

Vzpomínám při této příležitosti na řadu pokusů o dohodu mezi národnostmi v Čechách i na Moravě, které byly konány za rakouského režimu. Vzpomínám na př. na pokus knížete Thuna, který svedl obě národnosti ku poradám a vzpomínám si na průběhy těchto porad. Pamatuji se, když tyto porady zdály se blížiti k cíli, že nastalo veliké vystřízlivění ve Vídni, dokonce i u osob blízkých dvoru a vznikla náhle obava, že by doopravdy mohlo nastati větší sblížení mezi národem českým a německým v Čechách a na Moravě a že by z toho mohla vzniknouti veliká síla uvnitř Rakouska. A tenkráte, když zasedali jsme při svých poradách, neviditelné síly počaly rušiti tyto dohody, a pamatuji se, kterak posl. prof. dr Bachmann náhle, přímo drsným úderem odvolal jménem Němců veškerá dosavadní ujednání a dohody a jednání bylo skončeno. Tak vypadaly porady tenkráte, když dály se pod režií Vídně a pod režií dvora. Dnes tyto porady konají se národy, kteří sami řídí své osudy, kteří jsou si vědomi dosahu těchto dohod. Tenkráte byla metoda: úzkostlivé oddělování a rozdělování národa od národa, stálé řezy na mapách, ostřihování okresů, stavění čínské zdi mezi národy. Národ stavěn byl rakouskou politikou proti národu, aby mohlo býti jednoho proti druhému ve vhodném okamžiku použito. Dnes jsou metody zcela jiné. Žádná separace národů, naopak dohoda mezi nimi, pochopení a spolupráce.