Nechci zůstati na povšechném nějakém
tvrzení a chci okamžitě zase toto své
tvrzení dokumentárně provésti.
Jak se mohlo státi, jestliže českoslovenští
národní socialisté rozbili koalici a zavinili
definitivní rozklad tohoto koaličního souručenství
už za úřednické vlády, že
s representanty této strany bylo jednáno vůdčími
činiteli bývalé koalice všenárodní?
Odkud pramenila důvěra ke mně, jako předsedovi
poslaneckého klubu, že mne mohl vyhledati po podání
t. zv. Donátova návrhu v senátě
představitel republikánské strany v poslanecké
sněmovně a sděliti mně, representantu
klubu, který "rozbil" koalici, že strana
jeho nepomýšlí na to v poslanecké sněmovně
prosazovati návrh způsobem, jakým to uznali
za vhodné senátoři ze strany republikánské,
nýbrž že jeho strana, pokud jde o její
frakci v poslanecké sněmovně, chce to učiniti
způsobem takovým, že by předem snažila
dohodnouti se? (Slyšte! Slyšte!)
Jak to, že předák republikánské
strany neuvádím jeho jména jenom proto, že
zde nesedí, aspoň ho zde nevidím v první
lavici mohl přijíti a chtěl s námi
se pokusiti o uzákonění takové, které
by spočívalo na dohodě?
A zase bez obavy, že toho může býti agitačně
proti mně a proti mé straně zneužito,
pravím výslovně: Nejen že nebyla na
naší straně vina za rozbití koalice,
pro kterou jsme se stali neschopnými, aby se s námi
jednalo, i když koalice se rozešla, ale bylo známo
otevřené stanovisko naší strany ke clům.
My jsme ani vůči svým přátelům
ze strany sociálně-demokratické nikdy nezapírali,
že naše strana svým nejvyšším
legálním sborem, brněnským sjezdem,
byla oprávněna k tomu jednati nikoli o agrárních
clech, tím méně o požadavku agrárních
cel podaném ultimativní formou, ale byla oprávněna
jednati svými zástupci v koalici o celním
sazebníku a tím implicite o clech jak průmyslových,
tak také agrárních. (Výborně!)
Prosím, kdo dnes zkresluje tyto základní
věci, ten buď vědomě nebo nevědomě
nemluví pravdu.
Ale nejenom že se mnou jako s předsedou poslaneckého
klubu - opakuji, již po podání Donátova
návrhu - mohl předák republikánské
strany zahájiti jednání o tom, zda na podkladě
dohody tento problém, jistě velmi svízelný,
bychom mohli provésti, nýbrž také předák
lidové strany československé nepovažoval
mne za tak protikoaličního a zatíženého
snad rozbitím koalice, aby mi nesdělil, že
bude potřebí sejíti se a jednati zase o obnovu
koalice ať už v té nebo v oné formě.
(Odpor poslanců čsl. strany lidově.) Tak
byla posuzována naše strana ještě ve chvíli,
kdy už v senátě měli odhlasován
Donátův návrh a kdy zde ještě
nebylo rozhodnuto o tom, že budou cla prováděna
tak, jak potom provedena byla. A my jsme byli vinni tím,
že místo ubezpečení se strany republikánů,
že budeme se pokoušeti o dohodu, bez nového uvědomění
našeho poslaneckého klubu setkali jsme se jednoho
krásného dne s návrhem na zavedení
pevných agrárních cel, s návrhem,
který byl podepsán novými pomocníky,
zakladateli nové koalice? (Odpor.)
Pánové, vy jste neměli toto obvinění,
kdo rozbil všenárodní koalici, s takovou jistotou
přednášeti a zahrocovati proti socialistům.
Vy jste si tuto novou koalici udělali pro prosazení
svých stavovských požadavků. (Odpor
poslanců čsl. strany republikánské.)
Vážení pánové, to neoddisputujete,
že vy jste vinni tím, že nejenom koalice byla
rozbita, ale také tím, že socialisté
vedle meritorního důvodu nechtěli již
jíti do takové koalice, která uzákoňuje
tak neblahé zákonné předlohy, že
zde byl pro nás nový důvod nejíti
do koalice. Lituji, že to říkám dnes
před členy, kteří tuto koalici dosud
neznají, jen jedinou mám útěchu, pokud
za novou koalici je zde jeden její člen, pan ministr
spravedlnosti, že ten mně vůbec nerozumí,
poněvadž on česky neumí a že tudíž,
nepřeloží-li se mu to, snad ho to nezastraší.
Vážení pánové, druhý důvod,
pro který jsme museli z této koalice jíti,
když jste nám takovým způsobem zde předložili
projednávání cel a dokonce kongruy, byl,
dáti vám jednou pro vždy na vědomí,
že v koalici, která representovala stát a jejíž
pýchou bylo, že se dovede v zájmu státu
a celku přenésti přes různosti stran
a světového názoru, musí panovati
především určitá loyálnost,
která vylučuje, abyste z koalice mohli prostě...
(Smích poslanců čsl. strany republikánské
a čsl. strany lidové.) Pánové,
tímto smíchem nesmyjete to, co jste udělali,
že jste rozbili minulou koalici, ale každý musí
býti vůči vám také opatrný
a rozvážiti si, zdali může s vámi
jakékoliv nové souručenství tvořiti.
(Výkřiky posl. Mašaty.) Nebudu hovořiti
o tom, jakým způsobem nová většina
se uvedla zde při provádění celní
osnovy a kongruy. Zůstane jistě špatným,
řekl bych, svědectvím pro státnickost
těch, kteří vedli toto jednání,
že Msg. Šrámkovi, který by byl
býval šťasten, kdyby byl dostal § 211 v
požitkovém zákoně, byl se strany republikánské
a strany národnědemokratické atd. povolen
dokonce zákon, který spatřil světlo
světa pod názvem kongruové osnovy. Proč
bylo potřeba vykupovati požadavek agrární
kongruovým zákonem, (Výkřiky posl.
Roudnického.) na to odpovídejte, pánové,
k tomu se zde přiznejte. Měli jste tak špatné
svědomí, že poprvé v dějinách
našeho parlamentu konfiskovali jste listy naší
strany a sociálně-demokratické (Výkřiky
posl. Jiráčka.) proto, že tvrdily, že
kongrua bude státi několik set milionů Kč.
(Odpor poslanců čsl. strany lidové.) Ale,
vážení pánové, ta původní
osnova, kterou jste předložili, opravdu znamenala
náklad několika set milionů Kč. Smiloval
se nad vámi resortní ministr a přepracoval
vám tuto osnovu, takže potom náklad, který
ostatně není dodnes znám - proč nefiguruje
v novém předloženém rozpočtu,
proč nenalezneme tuto položku v příslušné
kapitole pod položkou kultu, dodnes nemáte tuto sumu
určenu - byl snížen, takže teprve tímto
přepracováním - opakuji - obešli jste
určité potíže. A dodnes jste, pánové,
nevysvětlili, proč jste musili tuto kongruovou předlohu
podávati s obejitím ústavy, ježto jste
nepodali podle ústavy předepsaného výkazu
nákladů, ani příslušného
rozpočtu. Tak byla prosazována vaše kongruová
předloha.
A, vážení pánové a dámy,
dovolte, abych odpověděl na poslední výtku,
která se v tomto ohledu naší straně
dělá. Naše strana prý zavinila, že
nejednáním o clech nezabránila vysoké
výměře celních sazeb tak, jak byly
uzákoněny. Především smím
se odvolati na to, že jsem neodmítl jednati, když
jsem k tomu byl vybídnut. A když už v jednání
nebylo pokračováno, nebylo mou vinou, že jsme
se positivně do jednání o snížení
celních sazeb nedostali. Ale mohu zde sděliti, že
v kabinetě úřednickém o snížení
celních sazeb jednal ministr dr Beneš. A jak
to, vážení, jak to slavná sněmovno,
že vláda úřednická nesměla
nejen ve výborech, nesměla v plénu sněmovny,
ale nesměla dokonce ani v sezení ministerské
rady jakýmkoliv způsobem zaujmouti stanovisko k
této vámi předložené, vámi
prosazované celní osnově? (Posl. Roudnický:
Kdo jim to zakázal?) Ano, kdo jim to zakázal?
Zeptejte se na to, až budete vy, noví koaličníci,
v komůrce, kde my ostatní nemůžeme poslouchati.
Já to vím a vy to také víte. (Výkřiky
posl. Roudnického.)
O mrtvých má se mluviti pouze dobře (Veselost.)
a já nebudu proto hovořiti více o tom,
jakým způsobem úřednická vláda
podporovala vás i v jiných věcech. (Výkřiky
posl. Roudnického.) Vládě jste nedovolili,
aby směla býti vládou, ministrům jste
nedovolili, aby směli býti ministry, a odborníkům
jste zakázali, aby řekli něco odborného,
když nejvyšší zájmy státu
a československého lidu vyžadovaly, aby odborníci
odborně mluvili. Úřednické vládě
jste bránili i v tom jediném působení,
které jste jí před tím snad dovolili,
totiž administrovati. Jakmile vláda chtěla
administrovati, jakmile vláda měla resortně,
na př. ministerstvo nár. obrany, vyřešiti
záležitost gen. Gajdy, pak jste této vládě
nedovolili ani administrovati. (Posl. Machník: Vy jste
to zakázali v parlamentě předsedovi šuplíky!)
Ty šuplíky byly na vás ještě
moc slabé. Vy jste zasluhovali daleko důraznějších
prostředků. Vy jste měli jenom jedno velké
štěstí, že po uzákonění
cel a kongruy přišel Všesokolský slet
a že Všesokolský slet zakryl hanbu některých
poslanců Sokolů, kteří se zde tolik
angažovali pro kongruu.
Vážení pánové a dámy,
dovolte, abych po tomto historickém vylíčení
zcela stručném, zaujal stanovisko k této
nové většině, ze které vzešla
také nová vláda. Skoro se mně zdá,
že mám-li mluviti o vzniku nové většiny
dnešní vlády, obě tato adjektiva "nová",
"dnešní" i to substantivum "většina"
zní téměř ironicky. Vláda je
opravdu dnešní a já si nepřeji, abych
do tohoto slova "dnešní" zanesl jakýkoliv
jiný význam nežli čistě časový.
Vláda je dnešní a dík tomu, že
debata v této slavné sněmovně neděje
se zrovna nejrychlejším tempem, může býti
snad i vládou zítřejší a vládou
pozítřku. Ale tato vaše nová většina,
pro kterou pokusil se i mnou velmi vážený pan
předřečník dr Kramář
hledati odůvodnění a osvětlení
v určitých mezinárodních věcech,
nezasluhuje, aby se na ni vrhalo tak jasne světlo. Vaše
většina... (Výkřiky čsl. lidových
poslanců: Vždyť je tam Beneš!) Jednou
pro vždy pravím toto, vážení pánové:
Pokud máte ve vládě svoje poslance z jednotlivých
stran, smíte to kritisovati, protože tam byli dosazeni
teprve tenkráte, když jste panu min. předsedovi
dr Švehlovi, tehdejšímu posl. dr Švehlovi
řekli za svou stranu: takové a takové resorty
si přejeme, takové a takové poslance pro
tyto a ony resorty navrhujeme. Mluvíte-li o dr Benešovi,
mluvíte zde zbytečně, protože víte,
že nikdo ze strany čsl. národních socialistů
nebyl u ministerského předsedy, aby žádal
ten neb onen resort a navrhoval toho nebo onoho poslance. (Výkřiky
odporu.) Nikoliv, pánové. Chcete-li kritisovati...
(Posl. Onderčo: Tak je váš, či nie
je váš? - Veselost.) Dovolte, abych nejdříve
odpověděl na prvé, nač jsem byl tázán,
buďte ujištěn, že je-li váš
či náš, za to se nemusíme styděti
nebo skrývati. (Potlesk poslanců čsl.
strany nár. socialistické.) Horší
posici bych měl, kdybych měl o panu dotazovateli
se tázati, je-li náš nebo váš.
(Hluk.) Já zatím prosím o možnost,
abych odpověděl na prvou otázku. Nebuďte
tak netrpělivými, poněvadž by se mohlo
zdáti, že nechcete, aby celá slavná
sněmovna slyšela o té věci pravdu.
Já tedy opakuji, že vy můžete kritisovati,
kdo za vás z vaší strany je ve vládě
v tom či onom resortu, ale nemáte tohoto důvodu
parlamentárního vůči dr Benešovi.
Tu věc jste si měli spraviti s panem min. předsedou,
ale ne s námi. Naše strana oficielně nemohla
nikoho do kabinetu vyslat, protože s naší stranou
nikdo o toto oficielní vyslání nejednal.
(Výborně!) A dovolte již, aby ústavní
činitel mohl do vlády jmenovat odborníky,
i když jeden z těch odborníků se jmenuje
dr Beneš. (Posl. Mašata: Dali jste jako strana
svému místopředsedovi souhlas, aby vstoupil
do vlády?) Konstatuji, že dr Beneš
místopředsedou naší strany není,
když pořád o tom mluvíte. To je zase
taková pravda.
Vážení pánové, tato většina
jenom v jedné positivní věci se dobře
- pokud možno o ní slova "dobře"
užíti - uvedla. Touto novou většinou,
jakmile byla její existence, její formace oznámena,
bylo totiž dvakráte zaraženo ono ošklivé
a hanebné vzrušení myslí, jak zde po
celé dlouhé neděle panovalo. Pravím
dvakráte: předně kampaň byla zaražena
a za druhé fakt této většiny sám
má a musil míti ten dobrý výsledek,
že se musilo přestati mluviti o jakékoli diktatuře,
o jakýchkoli pokusech chtíti u nás uváděti
věci do pořádku jiným než předepsaným
ústavním, demokratickým způsobem.
Nejsem tak zaujat, abych neuznal tento okamžitý dobrý
výsledek většiny na celou naši veřejnost
a její jistě dobrý odraz na to, co u nás
veřejnost uvádělo tak dlouho ve zmatek. Diktatura,
pokusy o diktaturu, o převrat, musí okamžitě
býti zasaženy ve svém koření,
jakmile se prohlásí: jest zde majorita, jest zde
většina, která chce v tomto státě
vládnouti, která chce representovati výkonnou
a zákonodárnou moc.
Myslím však, že je to zatím jediné
positivum, třeba velmi cenné, a že tato většina,
o které chci nadále hovořiti naprosto klidně,
pokud mně to páni sami laskavě dovolí,
měla by co nejrychleji přejíti ze svého
přechodného stadia, které jest opravdu především
stadiem mechanického počtu, mechanického
součtu, ve stadium poněkud silnější.
Ani tak výborný matematik, kterého máte,
vás dosud úplně nesečetl a vedle tohoto
čistě mechanického podkladu pro svoji většinu
nemáte vykázati se zatím ničím,
než svojí tradicí celněkongruovou.
Již jsem naznačil, že pan dr Kramář
lichotí této většině, hledá-li
její odůvodnění v reflexu, který
musil vrhnouti k nám do našich vlastních poměrů
vývoj mezinárodní otázky, smím-li
ji tak nazvati, Němců v Evropě. Bylo by na
snadě se domnívati, že po Locarnu, po Ženevě
a Thoiry musí u nás jako přirozený
důsledek nastoupiti seskupení širší
než bylo dosud, že jako přirozený důsledek
tohoto velkého mezinárodního fakta, ať
již je hodnotíme tak či onak, musí býti
změna t. zv. aktivismu Němců a Maďarů
k našemu státu. Ale to jest právě nejžalostnější,
že není zde pro vstup Němců a Maďarů
do většiny tohoto podkladu mezinárodního,
že stále a stále musí většina
budovati na své tradici celněkongruové z
letního zasedání.
Podívejte se dámy a pánové! Kdyby
zde byl onen přirozený důsledek, který
by měl býti u nás očekáván
po Locarně, Ženevě a Thoiry, pak by přece
naši Němci byli musili, odpovídajíce
tomuto mezinárodnímu vlivu, přímo
slavnostním způsobem přihlásiti se
ke státu. A tím přicházíme
k druhému vnitropolitickému odůvodnění,
které by měla míti většina složená
také z Němců.
Němci u nás rozdělovali se do nedávna
na pasivní tábor a na t. zv. aktivistický.
Mluvčím tohoto aktivistického tábora
byl především p. dr Spina, který
je dnes za Němce v kabinetě. Pan dr Spina
naposledy hovořil jako příslušník
německé agrární strany na sjezdu této
strany. Pan dr Spina na tomto sjezdu své strany
definoval nejenom teoreticky základy německého
aktivismu, nýbrž p. dr Spina podle zpráv
novinářských definoval také cíle
německého aktivismu v praktických důsledcích.
A p. dr Spina v této praktické definici německého
aktivismu označil jako cíl německé
aktivistické politiky rozložení československé
jednoty na pravici a levici.
Vážení pánové! Pan dr Spina
nemohl přece míti na mysli, když mluvil na
sjezdu své strany o pravici a levici, nějaké
bloky určované na příklad kulturním
stanoviskem k velikým otázkám státním.
Pan dr Spina jistě měl na mysli pod pravicí
a levicí to, čemu říkáme my
ve své terminologii měšťanský a
socialistický blok. A pokud se týče p. dr
Kramáře, budiž mi odpuštěno,
řeknu-li upřímně svůj dojem:
bylo mi líto p. dr Kramáře, že
musel tak abstraktním způsobem mluviti o problému
německém, aby co nejméně byl nucen
zaujati stanovisko jasné a konkrétní k dnešní
situaci. A p. dr Kramář úplně
pominul tuto otázku, neřekl nám - ač
bychom to byli rádi právě z jeho úst
slyšeli zda tento takto formulovaný cíl aktivistické
politiky německé dr Spinou byl nějakým
způsobem změněn, zda Němci při
svém vstupu do této většiny formulovali
svou aktivistickou politiku tak, jak ji možno jedině
formulovati, totiž naprostou svojí vnitřní
nefalšovanou státností? Může z
vás někdo popříti, že tento cíl,
rozložiti československou jednotu na pravici a levici
v tom smyslu rozděliti československou jednotu na
buržoasní a na socialistickou část bez
rozdílu národů, se vám prozatím
aspoň v této vaší většině
skvěle splnil?
Tato národní jednota československá
byla opravdu rozložena třídně a byla
rozložena stavovsky a pomáhá tak rozděliti
státotvorné socialisty od těch, kteří
především mají na mysli zájem
svůj jako třídy výrobní, producentské.
A byl bych velmi nešťasten, kdyby k tomuto na čas
snad už dokonanému dílu rozložení
československé národní jednoty, pokud
jde pouze o toto splnění aktivistické politiky
Němců, mělo přistoupiti další
rozložení československé jednoty samotné
tím, že by odstupem luďáků měl
nastati rozlom, ne už pokud jde o rozchod na dva tábory,
měšťanský a socialistický, nýbrž
pokud opravdu jde o dvě větve jediného národa,
národa československého. Nedivím se,
jestliže na pouhém matematickém, tedy čistě
mechanickém podkladě a jestliže bez vyslovení
osvědčeného stanoviska státnosti,
pro stát zejména stanoviska Němců,
ve vládním prohlášení nemáme
přes všechna vzletná slova jediné věty,
která by nás správně orientovala a
která by nás zbavovala těžkých
starostí.
Domnívám se, že této většině
nekřivdím, že nezkreslím její
tak již dosti slabé stránky, když ji označím
za většinu čistě konjunkturální.
Tak jako na sklonku letního zasedání bylo
využito náhodnou většinou konjunktury,
která se poskytovala, která se zde nabízela
pro uskutečnění cel a kongruy, právě
tak tyto strany - a platí to v prvé řadě
o Němcích a Maďarech a platí to také
o ludácích, - používají především
této konjunktury,aby se řadily v tábor, pyšně
označovaný jako většina. A nám
budiž dovoleno, abychom vyvodili jasné pro nás
závěry. Tato většina je většina
konjunkturální, tato většina znamená
tedy nedbání zájmů širokých
vrstev konsumentských, znamená především
dbání zájmů producentských
a podnikatelských.
Dovolte nyní, abych po těchto všeobecných
výkladech přešel v podrobnosti k prohlášení
pana min. předsedy. Řekl jsem již, že
v něm naprosto postrádáme jakéhokoli
jasného charakterisování postavení
Němců a Maďarů k této většině.
A jestliže můžeme se dovolávati passu
pana min. předsedy, že tato vláda a tato většina
přirozená, o kterou se vláda opírá,
chce se držeti především programu, který
pan dr Švehla před 10 měsíci
v této slavné sněmovně přednesl,
budiž mi dovoleno, abych vyslovil svoji skepsi, dobře
odůvodněnou. Nechápu, jak je možno přenésti
se přes tento rozpor tak jasný a zřetelný
v prohlášení pana min. předsedy. Na
jedné straně pan ministerský předseda
ujišťuje, že tato vláda bere za základ
své činnosti v podstatě programové
prohlášení tehdy přednesené a
bude se jím říditi. Na druhé straně
o něco dále praví však pan ministerský
předseda: Snahou o tuto činnost parlamentu vedeny
byly strany, které na jaře letošního
roku seskupily se k vyřízení určitého
programu, a z tohoto vývoje vzešla také nynější
vláda. Nechápu, jak je možný tento optimismus,
že by strany, o kterých se jasně praví,
že vzešly pokud jde o jejich seskupení většinové,
z těch stran, které na jaře vyřizovaly
cla a kongruu, že tyto strany by měly býti
dnes zárukou, že bude plněn onen program, který
pan min. předseda tenkráte přednesl před
10 měsíci jako program koaliční. Bylo
zde již se strany německé, se strany německých
sociálních demokratů, velmi trefně
odpověděno, pokud jde o tábor německý,
jak se mohou na př. němečtí agrárníci
a němečtí křesťanští
socialisté ztotožňovati s určitými
jasně formulovanými názory v tehdejším
vládním prohlášení, jak se mohou
oni dnes jako složka této nové koalice ztotožňovati
s tímto společným novým programem?
Ale, vážení pánové a dámy,
nepostrádáme v tomto vládním prohlášení
pouze jasného a zřetelného charakterisování
stanoviska našich Němců ke státu. Narážím
v tomto vládním prohlášení nejenom
na rozpor, který jsem si právě dovolil přednésti,
že totiž na jedné straně má zde
platiti program, který měl platiti pro docela jiné
seskupení, zcela rozdílné seskupení,
a na druhé straně, že máme věřiti,
že Němci a Maďaři ztotožňují
se s tímto programem, nýbrž právě
z celkové této nejasnosti programové této
nové většiny vyplývá jako přirozená
chyba, jako přirozený důsledek také
naprostý nedostatek jakéhokoliv jasného hospodářského
programu.
Pan min. předseda spokojuje se, že vůči
tomu, co dnes znamená bolest, bolest tisíců
a desetitisíců, co dnes straší desetitisíce
pracujícího lidu, co dnes straší především
ty, kteří by rádi pracovali a nemohou pracovati,
kterou ti, kteří jsou jí stiženi, označují
stručně a vyčítavě slovem drahota,
nezaměstnanost, pan min. předseda vůči
tomuto bolestnému, nejbolestnějšímu
problému našemu, který je současně
velikým mezinárodním problémem, má
pouze chudá slova. V přímé souvislosti
s těmito naléhavými úkoly nejbližší
doby je otázka řešení krise hospodářské,
která, ač povahy mezinárodní, přece
na nás doléhá a vyžaduje nejobezřetnějšího
studia a zákroku, aby se mohlo učiniti vše,
co by mohlo plně zmenšiti tíživé
důsledky této krise pro náš hospodářský
a sociální život. Že tato krise má
také mezinárodní povahu, nebude z nás
popírati nikdo, ale my bychom chtěli od představitele
československé vlády a československé
většiny slyšeti něco o tom, co není
mezinárodní povahy a co má výhradní
příčinu naši československou.
(Tak jest!) Což je toho, dámy a pánové,
málo, co činí tuto krisi čistě
československou? (Výborně!) My bychom
byli očekávali, že vláda velice vážně
promluví o tom, co je přímo kořenem
naší hospodářské krise, co má
vysvětliti, že v naší Československé
republice, která převzala tak ohromnou většinu
exportního průmyslu, stroje nepracují a lidé
nedovedou najíti práci a že není kapitálu,
který by lidské ruce a stroje uvedl v nutný
chod, k vyrábění nových statků?
Strojů máme dosti, továren máme dost,
až nadbytek - tak nám to hlásají - lidu
schopného a pracovitého, máme nadbytek kapitálu
- vždyť čtete týdenní výkazy
a skoro denně slyšíte o laciných penězích,
o nadbytku peněz. Peníze leží ladem,
nejenom že se shromažďují v bankách,
ale leží také ladem v Národní
bance samotné na žírových účtech
atd. Vůči tomuto těžkému problému,
který se přímo vtírá každému
rozumnému člověku, nenalézáme
odpovědi. Vláda byla by povinna říci,
zdali chce v poslední chvíli ještě odstraniti
z kořene vše, nebo především to,
co zaviňuje dnešní naše těžké
poměry a co právem lze označiti jako kořen
veškeré naší hospodářské
mizerie, zdali chce odstraniti neblahé důsledky
nesprávně prováděné u nás
deflace, jak je odsuzována již dnes nejlepšími
národohospodáři za hranicemi? Ani slova o
tom a stejně v exposé p. ministra financí
ani slovíčka o tom. Z vládní strany
naznačuje p. ministr financí, i když nepřímo,
některé příčiny naší
hospodářské krise. Ale povinností
vlády je docela otevřeně poukázati
na zaostalost našeho podnikání, které
až na čestné výjimky zuby nehty brání
se vlastní reorganisací přispěti k
určitému zlepšení. Tato slabost vlády
říci pravdu na adresu těch, kterým
to má býti řečeno, projevuje se i
v tom, jak se chová na př. k cukrovarnickému
průmyslu.
Pan ministr financí správně mluvil v kapitalistickém
řádě o volné soutěži jako
o hlavním regulativu. Ale pak ať tato volná
soutěž jest uplatňována v kapitalistickém
řádě i proti podnikatelům i proti
cukrovarníkům. Jaká je to volná soutěž,
dovoluje-li se kartelu, aby určitým způsobem
využíval situace a vyháněl cenu cukru
do výše naprosto nepřiměřené?
Mělo se také poukázati na další
kořen zla, a to ten, že podnikatelé, ať
už úmyslně nebo z nedbalosti, prostě
ztěžují širokým vrstvám
obyvatelstva situaci, snižujíce kupní sílu
širokých vrstev přímo lehkomyslným
zvyšováním výrobních nákladů
a stejně lehkomyslným snižováním
mezd a platů. Právě od pana ministra financí
byl bych rád slyšel vysvětlení a když
ne vysvětlení, tož aspoň výtku
toho, co naplňuje u nás rozumné národohospodáře
a především cizince přímým
zmatkem. Nikde na světě nenalézáme
takového kuriosa které nám skytá bankovní
politika československá. Nikde na světě
nenalezneme takové kuriosa, které se zračí
v rozpětí mezi t. zv. oficielní diskontní
sazbou naší národní banky na jedné
straně a mezi úrokem debetním bank soukromých
na druhé straně. Toto kuriosum není nikde
na světě. Je ryze československé,
zaviňuje především naši hospodářskou
mizerii a není o něm jako o určité
důležité složce hospodářské
naší bídy bohužel ani jednoho slova.
Nechci býti nespravedlivým a nechci nezmíniti
se o tom, že my v tomto vládním prohlášení
p. min. předsedy spatřujeme aspoň jedno světlé
místo. Mluví vládní prohlášení
těmito slovy: "Jsme vládou parlamentní
a proto součinnost obou sněmoven Národního
shromáždění při řešení
těchto všech úkolů je věcí
samozřejmou." Zdůrazňuji, že každá
zdravá iniciativa právě tak, jako věcná
a kladná kritika bude vždycky vítána
a respektována.
Prohlašuji jménem klubu čsl. nár. socialistů,
že v těchto slovech vládního prohlášení
spatřujeme přímo klíč k situaci
oposice k většině. Bude-li většina
prováděti tato slova min. předsedy, bude-li
opravdu se snažiti, abychom mohli v oposici prováděti
positivní součinnost, především
v hospodářských, sociálních
a kulturních věcech, může poměr
nové většiny a nové oposice býti
přiveden na lepší pole.
Ale budiž mi dovoleno říci, že právě
událost posledních dnů, netaktnost většinových
stran v senátě, nedává nám
právě mnoho důvěry k tomu, že
tato slova pana min. předsedy, šéfa také
nové koalice, budou opravdu vodítkem většině
a jejím jednotlivým složkám.
Dovolte ještě, abych se několika slovy zmínil
o tom, co se nám vytýká vedle oněch
výtek, o kterých jsem se zmínil na počátku
svých vývodů. Nejenom, že naše
strana byla obviňována křivě z toho,
že rozbila tuto koalici, že znemožnila jakékoliv
jednání mezi stranami, nýbrž naše
strana je také naprosto neodůvodněně
obviňována, jestliže se jí vyčítá,
že bezprostředně před seskupením
této nové většiny, před utvořením
této nové vlády zavinila svým stanoviskem
vstup Němců do většiny a do vlády.
Náš brněnský sjezd formuloval velmi
jasně a neobojetně naše stanovisko k oposici
a součinnosti ve vládě.
Proti víceméně škodolibé výtce,
že s naší stranou nikdo neuznal za vhodno jednati,
podotýkám suše, že jsme po sjezdu byli
požádáni tím, který tvořil
většinu, o rozmluvu, že v této rozmluvě
bylo prostě konstatováno naše stanovisko oposiční
a že bylo vysloveno politování, že toto
naše stanovisko zabraňuje nám nějakou
jinou součinnost než positivní oposici. Ale
nám byla sjezdem uložena oposice státotvorná
a věcná. Na sjezdě bylo formulováno
nejenom stanovisko k rozpočtu a vojenským předlohám,
na sjezdu bylo výrazně zaujato též stanovisko
k celně-kongruové většině Němcům
a Maďarům, a bylo tam zdůrazněno nejenom,
proč jsme v oposici, ale byly tam také formulovány
záruky, za kterých by naše strana mohla vstoupiti
do jiného souručenství než oposičního.
Na většinových stranách bylo tedy vybrati
si mezi tím, zda tíživější
je přijetí Němců a Maďarů
do této většiny, nebo zda jsou tíživější
ony záruky, které naše strana formulovala.
Chtěl bych velmi otevřeně zde prohlásiti,
že se jako oposiční složka neoddáváme
nijaké illusi, že bychom mohli používati
oněch metod oposičních, kterými se
na konec rozuzluje situace mezi oposicí a vládou,
které jsou dovoleny stranám jiných demokracií,
především kde panuje systém dvou stran.
Tam konec konců oposice může skončiti
svojí oposiční činnost tím,
že buď převezme vládu nebo že prosadí
nové volby. My nezapíráme, že na tuto
první možnost nemáme vůbec žádného
důvodu pomýšleti a že také na onu
druhou možnost, na to, čím rozřeší
strana oposiční v jiných demokratických
státech svou situaci definitivně, vyvoláním
voleb, zde nemůžeme počítati pouze s
vlastními svými silami, poněvadž k tomu
je třeba sil daleko větších. Ale my
věříme, že vnitřní slabost
této většiny, její určitá
bezprogramovost, pokud jde o zásadní politické
věci, především její slabost
hospodářského programu bude tím, co
bude pracovati za nás, co bude pomáhati k proražení
našich určitých oposičních potřeb
a hledisek. Rozhodně bychom se nemohli spokojiti podobným
nazíráním na součinnost Němců
ve vládě a většině, jako to učinil
k velkému mému překvapení pan dr Kramář.
Pan dr Kramář za národní demokracii
znovu nám opakoval, že nikdo nepracoval pro Němce
tolik, jako ti, kteří s ním nesouhlasili
v nazírání na jazykový zákon.
Pan dr Kramář tedy považuje tento jazykový
zákon za nedostatečný. Ale já bych
si přál, aby tak nedokonalý zákon,
jako je tento jazykový zákon z 20. února
1920, aby tento nedokonalý zákon - podle názoru
pana dr Kramáře - aspoň v této
republice a v tomto státě platil, a aby pan dr Kramář
se ho dovolával ve chvíli, která toho nanejvýš
vyžaduje. Zdálo by se to býti přebytečným,
ale já považuji za nutno, abych, když pan dr
Kramář toho neučinil, aspoň
za svoji stranu připomněl zde, že § 1
tohoto jazykového zákona zní: "Jazyk
československý je státním oficielním
jazykem republiky". Jest tedy zejména jazykem, v němž
s výhradou toho, co ustanovuje se v §§ 2 a 5
a s vyjímkou toho, co bude podle §u 6 ustanoveno pro
Podkarpatskou Rus, děje se úřadování
všech soudů, úřadů, ústavů,
podniků a orgánů republiky, konají
se jejich vyhlášky a zevní označení..."
Ptám se, platí opravdu tento zákon? Platí
tento § 1 a jeho odstavec pro všechny úřady,
pro všechny podniky a orgány republiky, anebo máme
spoléhati na to, že tato slavná většina
vynutí si, aby jazyková nařízení,
pokud již byla k tomuto zákonu vydána, byla
doplněna ve smyslu posledního odstavce zákona
§u 1? Tam se praví: "Podrobnější
předpisy o povinnosti úředníků
a zřízenců státních, jakož
i úředníků a zřízenců
státních ústavů a státních
podniků, aby uměli československy, upraveny
budou nařízením".