Prosím, abychom nemuseli my podávati iniciativní
návrh, aby tento návrh vyšel ze slavné
většiny, aby nařízení bylo opravdu
doplněno podrobnými předpisy o povinnosti
znáti československý jazyk oficielní
- podle dr Kramáře - i ministru tohoto státu.
Doporučoval bych, když již tolik a tolik péče
a starosti věnuje se problému německému
v tomto státě i se strany národně
demokratické, aby v této souvislosti povšimli
si právě ti, kteří velmi rádi
vydávají se za chranitele práv československého
jazyka, za bojovníky za všechny nutné znaky
československého rázu v tomto státě,
aby si všimli také toho, co dnes hrozí na jiném
poli, nežli na čistě politickém a státním.
Setkali jsme se v posledních dnech s velice zajímavým
zjevem t. zv. kapitalistickým manifestem. Tento kapitalistický
manifest, jednotlivé jeho odstavce, mohou konečně
sloužiti k doplnění důkazů, které
jsem zde předvedl, že není možno k řešení
naší hospodářské krise odkazovati
pouze na mezinárodní příčiny,
že je třeba také všimnouti si i příčin
čistě domácích. Jestliže na př.
v tomto manifestu se mluví o tom, že za celními
přehradami byly vybudovány nové závody
významu místního a bez reelní hospodářské
základny, které nemohou býti uchráněny
před konkurencí jinak, než dalším
zvyšováním tarifů, že tarify železniční,
jichž stanovení je závislým na zájmech
politických, způsobily, že doprava a transit
jsou drahé a obtížné, že ceny stouply,
že byla utvořena umělá drahota, pak
tyto výtky mezinárodních kapitalistů,
mezinárodních národohospodářů
a finančníků týkají se také
bezprostředně našich československých
poměrů, týkají se i té neblahé
hospodářské politiky, ke které teprve
v letním zasedání byl dán přímo
podklad, pokud jde o cla. Ale jednomu se divím a s bolestí
konstatuji, když už bylo třeba vydávati
takovýto mezinárodní manifest, že v
tomto manifestu mohlo snad býti ušetřeno hlavně
vzhledem k podpisům z československé strany
takové nejapnosti a takové těžké
urážky. V tomto manifestu, který by měl
býti především rázu hospodářského,
řekněme tedy také finančního,
podepsali také jednu větu za Československo
pan dr O. Feilchenfeld - ten asi není Čech - ale
Čechem bude asi dr Hanuš Karlík, dr Bohuslav
Mařík, Jan Novotný, dr Vilém Pospíšil,
snad guvernér Národní banky, dr Jaroslav
Preis, dr Václav Schuster. Ostatní dva pánové
mají také německá jména, Sonnenschein
a Stutz. Zmiňuji se předem o těchto českých
podpisech. Tito pánové podepsali tuto větu,
která je přímo políčkem, políčkem
nám, kterým národní zájem nacionalismu
není planým heslem: "Mnoho států,
které sledují imaginární ideál
národního zájmu, zničilo svůj
blahobyt a ztratilo se zřetele společné zájmy
celého světa." Tedy československý
stát, Československá republika, to je jen
takový imaginární ideál národního
zájmu. Dobře přichází tento
manifest, snad by byl nezapadl do žádné jiné
konstelace tak dobře, jako zapadl do konstelace této.
A dovolte, abych jako poslední svědectví
o tom, jak se nahlíží na součinnost
Němců s československými stranami,
citoval ne nějaký stranický orgán
- Slezskou Matici osvěty lidové sídlem na
Slezské Ostravě. To snad není stranická
korporace a instituce. Tato Slezská Matice osvěty
lidové zmiňuje se ve svém dopise ze dne 18.
října 1926: "Po nastoupení česko-německé
vlády rozšířena byla na Hlučínsku
právě v těchto dnech sekretářem
německé křesťansko-sociální
strany zpráva, že v nejbližší době
zřízeny budou dvě německé veřejné
školy na Hlučínsku, a to prý v Hlučíně
a Kravařích. (Slyšte!) Sekretář
německé křesťansko-sociální
strany ujišťuje obyvatelstvo na Hlučínsku,
že dostal o tomto faktu zprávu z kruhů poslanců
něm. křesť. sociální strany,
která má svého ministra v naší
vládě. Zpráva tato vzbudila největší
rozruch mezi spolehlivým moravským obyvatelstvem
na Hlučínsku a radostné vzrušení
mezi našimi nepřáteli v tomto kraji".
Nebudu citovati tento dopis dále, stačí tento
hlas pravých hraničářů. Stmívá
se, slavná sněmovno, stmívá se nejenom
pokud jde o pokrok, stmívá se nejenom pokud jde
o zájem státu, o pravé porozumění
důležitým hospodářským
potřebám širokých pracujících
vrstev, stmívá se i pokud jde o pravý nacionalismus,
pokud jde o hájení opravdového národního
rázu tohoto státu. Kapitalistický manifest,
stížnost hraničářských
kruhů!
Slavná sněmovno! Pokusil jsem se nezaujatým
způsobem zaujmouti stanovisko k prohlášení
vládnímu, vytknouti, co v tomto vládním
prohlášení dává nám příčinu
ke kritice, nesouhlasu, nespokojenosti, ale také vytknouti,
co podle vládního prohlášení
by mohlo býti aspoň podporou určitého
lepšího styku s majoritou.
Abych zabránil jakýmkoliv nejasnostem, které
byly umělým způsobem zanášeny
o stanovisku naší strany, poslaneckého klubu
této strany k vládnímu prohlášení,
k této vládě a k této většině,
prohlašuji znovu, že je to stanovisko oposiční.
Stupeň této oposice bude záviseti především
od chování se většiny a vlády
k nám, (Výborně!) od toho, bude-li
nám umožňovati určitou součinnost
v důležitých bolestných otázkách
hospodářských, sociálních a
kulturních. Aby nebylo žádné pochybnosti,
pokud jde o stanovisko k vládnímu prohlášení,
kladu si za čest prohlásiti jménem klubu,
že budeme hlasovati proti tomuto vládnímu prohlášení.
(Výborně! Potlesk poslanců socialistických.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Slovo má dále pan posl. dr Chvalkovský.
Posl. dr Chvalkovský: Pane předsedo! Slavná
sněmovno! Pan min. předseda řekl ve svém
prohlášení, které jest předmětem
nynější debaty, že vláda béře
za základ své činnosti v podstatě
programové prohlášení z prosince minulého
roku, oběma sněmovnami Národního shromáždění
prodebatované a schválené. Říkám
schválené, poněvadž chci upozorniti
na fakt, že letos proti nynějšímu vládnímu
prohlášení mluvili někteří
páni příslušníci stran, kteří
loni pro vládní prohlášení hlasovali
a právě předešlý pan řečník,
pan dr Franke, viděl v tom kuriosum, že ty
německé strany, které jsou dnes ve vládě,
nesouhlasily loni s tím prohlášením,
které vláda brala a béře dnes za podklad
svého nového prohlášení. Chci
k tomu jen připomenouti, že to není ani tak
velké kuriosum, jako to, že proti tomu novému
vládnímu prohlášení budou hlasovati
ty strany, které loni byly pro to. (Tak jest! -
Výborně! - Výkřiky posl.
Sladkého.) Musil jsem s tohoto místa loni říci,
že někteří z tehdejších
řečníků "kontra" přišli
do sněmovny již s textem svých předem
hotových řečí, který tu jednoduše
přečetli, ale že zapomněli tu čísti
prohlášení, které bylo loni předmětem
debaty. Snad vzhledem k tomu, že letošní prohlášení
je krátké, mohu doufati, že si je přečetli.
Říkám to proto, že min. předseda
mluvil v novém svém prohlášení
o zvýšení tradice důvěry občanstva
k obsahům programových prohlášení
vlád a já bych také rád, aby konečně
jednou u nás v Československé republice se
mohlo mluviti o tradici důvěry k programovým
prohlášením oposičním.
Letos vedle naprosto nezbytného odmítnutí
vládního prohlášení loni schváleného
věnovali někteří z pánů
oposičních řečníků část
svých projevů prorokování. Od té
doby - prominete mi, že to tak říkám
- co starý Fiala zemřel, proroci místo počasí
věnují se nyní politice. (Výkřiky
poslanců soc. demokratických a komunistických.)
Chci vám ještě říci tolik,
že to byl jeden Angličan, který postřehl
velmi dobře u nás v Československu všem
společnou vlastnost, že si totiž libujeme v malérech,
krisích a strašlivých situacích, a charakterisoval
ji takto: Co jest Anglosasovi sport, jest Čechoslovákovi
funus. Každý se baví, jak umí, a přirozeně
byl by měl onen Angličan ohromné zadostiučinění,
kdyby byl viděl, kolik se zde našlo proroků,
kteří sotva narozené vládě
věštili brzký a samo sebou u nás již
to jinak nejde, tragický konec. Při této
příležitosti chci říci ještě
jedno, že u nás v té zálibě pro
funusy jdeme někdy tak daleko, že pochováváme
někdy i živé. (Slyšte!) U nás
jsou proroci, kteří velmi dobře vidí
do budoucnosti, ale promiňte, že to tak řeknu,
nevědí, co se stane zítra odpoledne. Mírnější
proroci tvrdí zatím jenom stydlivě, že
to s tou novou vládou nebude dlouho trvati. A ježto
neuvádějí konkrétních důvodů
pro svá tvrzení, opírají se pravděpodobně
o autoritu toho pesimisty, který byl sice úplně
zdráv, ale své zdraví označoval za
náramně prekérní stav, ježto
zdraví nevěští prý nic dobrého,
protože každou nemoc předcházelo zdraví.
(Veselost.) Jsou tu také někteří
páni oposičníci, kteří jsou
obavami o tu novou vládu nervosní. Já bych
nerad, aby z dlouhého čekání konce
této vlády jejich nervosa nebyla zbytečně
stupňována. (Výborně!) Předseda
vlády ve svém prohlášení nehanil
oněch stran (Posl. Prokeš: To není kandidátní
řeč ministra zahraničí, pane doktore,
to je jenom vtipkování!), které se rozhodly
pro setrvání v oposici a také si nevymiňoval
žádného uznání za to, že
za okolností svízelných převzal na
sebe těžkou odpovědnost. Chtěl bych
tu připomenouti jenom jedno, abych už přestal
s tím vtipkováním, za které tolik
nevinně dostávám: Nepovažuji za správné
a demokratické, že letos v létě bylo
předem některými stranami prohlašováno,
že půjdou do oposice a že předem, proti
všem pravidlům politických zvyklostí,
odmítáno bylo pozvání, o kterém
ještě nebylo známo, že přijde.
Nebude mi snad vytýkáno, když zde s tohoto
místa připomenu slova, která nynější
ministerský předseda přednesl 8. listopadu
1924 v rozpočtovém výboru: "Nemám
jiného přání, než abych i s oposicí
shledal se u kladné práce." (Výkřiky
komunistických poslanců.) Já se k vám
také vrátím. (Výkřiky komunistických
poslanců: Švejk, II. díl!) Švejk,
to byl komunista! (Posl. Jílek: A byl také za
hranicemi!) A vy ne?
Je jisto, že strany vládní i strany mimo vládu
stojící budou se časem různě
spojovati a že se konstelace bude čas od času
měniti. Je dobře, bude-li se měniti, ale
to měnění nemá se díti nikdy
pouze pro negaci. Oposice nemá nikdy býti oposicí
jenom pro oposici. Určité seskupení nebo
přeskupení stran má míti vždy
za účel positivní práci a konstrukci,
nikdy ne desorganisaci nebo destrukci a při nejmenším
vždycky aspoň udržení dosavadního
stavu nebo jeho zlepšení. Každá strana
odpovídá svým voličům podle
toho, jak se u nich ucházela o důvěru a zda
jim před volbami slibovala, že bude dělati
positivní nebo negativní politiku. Jest jasno, že
své sliby daleko lépe plní ta strana, která
se účastní positivně na vedení
státu, a mělo by proto podle mého skromného
mínění býti spíše závoděno
v tom, kdo tu majoritu dříve sestaví, nežli
v tom, kdo od odpovědnosti nejdále se vzdálí.
(Tak jest!) Jíti do oposice není nic nového,
je to starý a pohodlný trik. Oposicí nemyslím
nynější oposici, nýbrž tu, kterou
jsme zde v létě viděli a kterou může
dělati každý, kdo dovede mlátiti pultem,
nadávati a pískati na píšťalku.
(Potlesk.) Proto je mi líto, že musím
v této chvíli hledati stále ještě
důvody, pro které některé strany jsou
v oposici, protože nemohu věřiti, že by
tam byly jen z čistého pohodlí, že by
tam byly z nezájmu o své voliče. Snad vedle
stanoviska negativního k této vládě
mají v plánu něco positivního. (Výkřiky
posl. Hakena: Švehlův žák!) Na to
jsem hrdý - ale pozor, vy jste učitel a já
bych nechtěl viděti vaše žáky.
(Výborně!) Dovolte mi, abych vyslovil přání,
aby nyní mezi stranami, stojícími za vládou
i těmi, které jsou proti ní, byl zachován
slušný poměr a aby tento poměr založen
byl na upřímném respektování
přesvědčení druhého a aby také
náš politický tisk vypadal podle toho. Nadávkami
se nevyřídilo nikde nic a nevyřídí
se také nikdy nic u nás. Všem, kterým
něco na demokracii a dobrém jménu parlamentu
záleží, musí býti jasno jenom
jedno: že je u nás k práci pro voličstvo
příležitosti dosti pro všechny a že
proto všechny strany bez rozdílu učiní
dobře, když část oné energie,
kterou plýtvaly dosud na vzájemném se potírání,
věnují produktivnímu plnění
oněch slibů, se kterými v listopadu loňského
roku přišly před voličstvo. Také
bych rád vyvrátil zde u nás zakořeněný
názor, jakoby politika byla uměním dělati
druhému to, co nechceš, aby ten druhý dělal
tobě. Kdo tak soudí, soudí podle sebe.
Z prohlášení vlády, které vítá
každou věcnou a kladnou kritiku, je viděti,
že si vláda nepřeje, aby oposiční
strany stály stranou a dobrovolně se zříkaly
jakékoli práce. Jestliže ovšem ukázky
té kritiky, kterou zde za přednesu předsedy
vlády dávali k lepšímu někteří
moji přátelé na lavicích strany komunistické,
jestliže ty vtipy, které jsme zde slyšeli, jsou
vzorky toho, co mají komunisté pro budoucnost na
skladě, prosím jménem těch, kterým
byly adresovány a také svým skromným
jménem: když už vtipy, tak nějaké
lepší. Ten náš národ je jistě
trpělivý a já, který zastupuji chudé
horské okresy podkrkonošské, mohl bych o tíží
tamního života i trpělivosti těch lidí
třeba více říci, než dovedete
vy, a učiniti srovnání mezi tím životem
našeho chudého zemědělského lidu
na horách a vaším, páni komunističtí
zástupcové. To by vám nebylo příjemné.
Naše nová vláda lidí, kteří
jí dávají svou důvěru, nezklame.
Její politikou bude posilování a ne zeslabování,
její politikou bude zdravý rozum ve všem podnikání
a šetrnost, úcta ke každé poctivé
práci, ať v dílně, na poli nebo v kanceláři.
Ale naše vláda musí míti tolik volnosti,
kolik potřebuje, aby stát mohla dobře a bezpečně
říditi. Nedovolíme nikomu, aby jí
v tom z malicherných příčin překážel.
Víme, že bude pracovati nejen k dobru těch
stran, které jsou v ní zastoupeny, ale i k dobru
všech řádných občanů celé
země, tedy i těch, kteří ji dnes zavrhují.
A jako by ta naše vláda nynější
musila míti proti sobě i ty strany, které
ji dnes podporují, i v tom případě,
kdyby nekonala své povinnosti, měla by míti
na své straně i ty strany, které jsou proti
ní, i v tom případě, když bude
dělati politiku dobrou. My si tu musíme konečně
uvědomiti, že za ty hlouposti (Veselost komunistických
poslanců.), které tu v parlamentě děláme,
platí ne parlament, ale poplatník a volič.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Prosím, nechte vždycky domluviti, pánové.
Ne nadarmo se říká, že naše politika
je naše jmění, tam, kde jde o daně,
a naše krev tam, kde jde o revoluce nebo války, ale
také naše čest tam, kde jde o dobré
jméno našeho parlamentu. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Kdykoliv nás tu předseda volá k hlasování,
vždy chce, abychom šli na svá místa. Prosil
bych pány, aby si to občas uvědomili i tenkráte,
když je předseda k tomu nevyzývá. (Výkřiky
posl. Bolena.)
U nás se mnoho mluví o demokracii. Tolik, že
už si pomalu pod tím slovem nikdo nepředstavuje
nic konkrétního, a že to bude u nás
pomalu jako ve Francii, kde demokracii přirovnávají
k ženě, která slyšela tolik vzdechů,
komplimentů a vyznání, že už nemůže
věřiti ani těm, kteří jí
mluví pravdu. (Předsednictví převzal
místopředseda Stivín.)
Velevážení, když poslanec rozbíjí
sněmovní nábytek a ohrožuje své
kolegy na zdraví, je to podle některých pánů
u nás demokracie, ale není to demokratické,
když ten pán má za své činy odpovídati.
(Výborně! Tak jest! - Výkřiky
komunistických poslanců. - Místopředseda
Stivín zvoní.) Tvrdím, že povídání
o tom, že v takovém případě je
potřebí respektovati zásady demokratické
svobody parlamentární, jest jenom omluvou bázlivosti,
poněvadž právě ochrana této svobody
vyžaduje zakročení proti útokům
na ni a znemožnění jich opakování.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Pokud jde o otázku řešení hospodářské
krise, řekl pan min. předseda, že počítá
se součinností obou sněmoven. Bylo tu některými
pány řečníky oposice mluveno tak,
jakoby to nebyla hospodářská krise evropská,
ale čistě naše, omezená jen na tu naši
malou republiku a zaviněná podle jedněch
naším českým šovinismem a podle
jiných zemědělskými cly.
Zdá se mi, že se páni jaksi nejen ve svých
názorech podle barvy svých politických brýlí
mýlí, ale že se rozcházejí i
také v tom, že si pletou i příčinu
a že jsou skoro jako ten pán, který svůj
barometr obviňoval, že způsobuje bouři.
Pan posl. Haken řekl zde hrůzyplně,
že se připravuje nová válka. Příčinou
této války je přirozeně, když
mluví pan posl. Haken, kapitalismus. Chci mu připomenouti
jednu věc. Četl jsem poslední knihu slavného
francouzského diplomata Jules Cambona, který v době
vypuknutí světové války byl v Berlíně
francouzským velvyslancem. Ten píše: "Je
to imaginace socialistů, že kapitál je jediným
zdrojem války. Je to také dělník,
který je všude největším ochranářem
a je jedním z nejzuřivějších
zastánců a vymáhatelů zpevnění
hranic proti cizině tam, kde jeho zájmy jsou ohroženy.
Je to nejlépe viděti v Americe, kde již dnes
na západním pobřeží přes
obrovskou propast Tichého Oceánu rýsuje se
obrovský konflikt mezi světem americkým a
asijským a příčinou toho konfliktu
nebude nic jiného než ochrana amerického dělníka
před jeho japonskou konkurencí a před jeho
japonským soudruhem." (Výkřiky komunistických
poslanců: Kdo tam vládne? Dělníci
ne!) Pan předseda americké dělnické
federace práce Mr. Green je jedním z největších
podporovatelů zákazu japonské imigrace!
Mluvilo se zde také o obavách o osmihodinovou dobu
pracovní. Myslím, že u nás je skutečně
zbytečno o tom mluviti. Není přece třeba
u nás ničeho podobného se báti. Já
bych chtěl jen upozorniti některé pány,
že letos v Curychu konala se exekutiva socialistické
internacionály, na které bylo protestováno
proti prodlužování pracovní doby v Italii
a proti znovuzavedení osmihodinové doby pracovní
v anglických dolech. Bylo tam konstatováno také,
ale nebylo se strany zástupců našich českých
ani německých protestováno proti tomu, že
nikde na světě neprodlužuje se pracovní
doba tolik, jako v sousedním Německu, a že
Německo dodnes ještě washingtonské konvence
o 8hodinové pracovní době neratifikovalo.
Doufejme, že vám toto upozornění stačí,
že budoucně budete energickými tam, kde se
skutečně o zájmy našeho dělnictva
jedná, poněvadž, je-li nějakým
průmyslem naše dělnictvo ohroženo, je
ohrožováno průmyslem a výrobností
německou.
Pan předseda vlády mluvil ve svém prohlášení
také o rozšíření politické
základny našeho parlamentu. Bude dobře, bude-li
jednou historie o nynější vládě
připomínati, že všichni občané
bez rozdílu národnosti, konfese a sociálního
roztřídění, všechny malicherné
a egoistické cíle nechaly stranou a při svém
konání necítili se ničím jiným
než příslušníky jedné a
společné země. Jestliže p. posl. Windirsch
zde řekl, že Němci ve vládě zastoupení
převzali odpovědnost vůči veškerému
německému lidu, dovoluji si dodati, že ji převzali
i vůči veškerému československému
lidu a že to také vice versa učinili i oni
zástupci československého národa,
kteří nynější vládu tvoří.
Pan dr Kramář mně promine, že
si dovoluji - a je to neskromné ode mne - milou připomínku
k jeho apelu, který adresoval u příležitosti
dnešní své řeči do lavic slovenských
ludových poslanců, když řekl, že
postrádá jejich přítomnosti ve vládě.
Nevím, proč se p. dr Kramář
nezmínil zde o tom, že týž apel dočasně
neadresoval na stranu svoji vlastní. Přejeme si
jen jedno: abychom jako veliké aktivum nynější
nové vlády mohli počítati fakt, že
z dosavadních oposičníků stali se
spojenci a že naši bývalí spojenci slíbili
státotvornou a blahovolnou oposici. Já vám
řeknu zcela upřímně s našeho
stanoviska, s "drzého stanoviska", jak říkají
právě tam na těch lavicích (ukazuje
na komunistické poslance), že my bychom byli mnohem
raději viděli s našeho kapitalistického
hlediska sociální demokraty v oposici již dříve
a před mnoha léty - z komunistické oposice,
jak je na mně vidět, si mnoho neděláme.
Konstatuji dále jako potěšitelný fakt,
že zahraniční tisk bez výjimky vysoce
oceňuje nynější změnu politické
konstelace u nás a vidí v ní důkaz
postupující státní konsolidace. (Výkřiky
posl. Landové-Štychové.)
Citoval jsem zde loni Němcům Schopenhauera a řekl
jsem: "Ein eigentümlicher Irrtum der Deutschen, daß
sie, was vor ihren Füßen liegt, in den Wolken suchen."
(Výkřiky.) Já lituji, že páni
nevědí, že Schopenhauer psal německy.
Jejich postup letošního roku ukázal, že
Schopenhauer aspoň tam, kde šlo o naše Němce,
se mýlil. Německý lid v republice, právě
tak jako náš potřebuje a našel muže,
jichž oči vidí daleko a vysoko, ale kteří
při tom nezapomínají, že mají
nohy na zemi a že tou zemí jest půda Československé
republiky.
Nynější debata týká se současně
i exposé, předneseného zde naším
ministrem financí dr Englišem. Exposé
jest skvělé a nelze o něm mluviti jinak,
nežli s uznáním a obdivem. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Řekl to také
p. posl. Kreibich. Dr Engliš vyslovil zde zásady,
které všichni naši občané uvítají
z celého srdce: Méně břemen, konec
rozhazování, více rozumu, práce a
šetrnosti. Vím dobře, že všude tam,
kde úspory se prováděti dají a mohou,
náš ministr financí je provádí
často bez ohledu na odpor, rozklady a výmluvy, se
kterými by se u nás už konečně
jednou měly dělati menší okolky. Ať
nezapomíná, že byl to Napoleon, který
škrtnutím péra redukoval rozpočty svých
státních sekretářů a na jejich
námitky, že to není možné, že
nevystačí, odpovídal: Není možné
není francouzské, tomu nerozumím. A šlo
to, a bylo to v době, kdy francouzská administrativa
byla vzorem a předmětem závisti celé
Evropy. Chceme jen, aby pan ministr financí provedl větší
rovnost poplatníků v tom směru, aby poplatníci
nebyli již děleni na dvě skupiny, na ty, co
šikovně dovedou fisku ubrati, a na ty, kteří
to nedovedou a kterým náhradou za to více
ubírá fiskus. Dovoluji si panu ministrovi financí,
jehož exposé považuji za povznesené nad
každou povrchní kritiku, jen připomenouti,
že by naši poplatníci již byli šťastni,
kdyby aspoň rozuměli tomu, co se na nich žádá.
Dále ho prosím, aby nezapomněl, že tato
vláda nesmí míti pro průmysl resp.
jeho potřeby prakticky dokazované porozumění
a pro naše zemědělství jen akademická,
třeba upřímná přání
nejlepšího zdaru. Pan ministr financí ví,
čím našemu státu zemědělství
je. Ve francouzské sněmovně, když šlo
o záchranu franku, řekl posl. Chéron: "Nejlepším
uložením pro stát je obilné zrno, které
dává klas - za jedno 18. Ví-li pan ministr
financí o lepším? Ne-li, prosím ho,
aby svoji pozornost a ochranu věnoval zemědělství."
Vím, jak je těžko najíti u nás
poplatníka, který by byl spokojen daní, která
ho postihuje. V Americe říkají: chceš-li
věděti, jaký kdo má důchod,
zeptej se ho, do jaké výše myslí, že
by měl býti důchod od daně osvobozen.
Francouzi vyslovují tutéž věc jinak.
Říkají, že všichni houslisté
jsou pro zdanění pian, ale daň z houslí
že považují za státu škodlivou. Kdybych
měl mluviti dále k tomu, co čtu ve francouzské
literatuře, musil bych říci toto: U Sardoua
se praví: "Jde o svatou věc, pánové,
za kterou jsme ochotni položiti své životy, vy
můj a já váš". To přeloženo
do debaty o Englišově exposé, by mělo
zníti asi takto: Jde o rozpočet a každá
strana pro jeho rovnováhu je ochotna obětovati všechno,
co má ta strana druhá. A nejvíce ochotny
jsou dát z toho, co mají ty druhé strany,
ty, které nechtějí dáti nic.
Jméno dr Engliše je mně však v
těchto těžkostech zárukou, že najde
z jejich spletí východisko, se kterým se
všechny strany spravedlivě postižené spravedlivě
smíří. Slavná sněmovno! Ke
strašlivé bolesti pánů na lavici komunistické
končím a mohl bych jim dodati všechny vtipy,
které na to moje "končím" chtějí
dělati. Býval jsem také pesimistou, jako
každý poctivý Čechoslovák, než
jsem přišel do Ameriky, kde jsem se stal optimistou.
Dnes jsem optimistou a vím, že vedle té většiny,
která se postaví za vládní prohlášení
a ve které přirozeně bude i klub, ke kterému
kladu si za čest náležeti, je v tomto parlamentě
dokonce i na lavicích komunistických většina
těch, kteří mají poctivou a upřímnou
a nejlepší vůli prospěti v mezích
možnosti a podle svého nejlepšího vědomí
a přesvědčení těm, kteří
je sem poslali.
Jestliže je tu však v tomto parlamentě také
ještě menšina, která to nemyslí
dobře ani s naší republikou, ani s těmi,
které slíbila zde zastupovati, připomínám
jí slova velkého demokrata amerického, presidenta
Abrahama Lincolna, který řekl: "Můžete
si dělati blázny ze všech lidí po nějaký
čas a z některých lidí po všechen
čas, ale nebudete si, drazí pánové,
dělati blázny ze všech lidí po všechny
časy." (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Tomášek.
Posl. Tomášek: Slavná sněmovno!
Jménem klubu poslanců československé
sociálně-demokratické strany dělnické
dovoluji si ku změně vlády, k nastolení
vlády Švehlovy a k projevu, jejž učinila,
pronésti toto prohlášení:
Sotva byla ustavena úřednická vláda
páně Černého, začaly se na
jejím pozadí rýsovati kontury nové
většiny, která používala mlčenlivé
vládní kulisy k tomu, aby za oslabeného vlivu
dělnické třídy provedla celní
zákon a kongruu. Po celé 4 měsíce
pracovala v zákonodárném sboru i ve správě
neblahá ta, ale při tom nejvýše sebevědomá
anonymní většina, jejíž exponenti
nevystupovali oficielně na veřejnost. Dalo se očekávati,
že, když úřednická vláda
bude donucena odstoupiti, představí se republice
nová vláda, opřená o silnou většinu.
Nová vláda se sice předešlého
týdne představila, ale nedovedla presentovati státu
většinu. Jako parlamentární strana považujeme
za svou povinnost otevřeně říci, že
s hlediska demokracie i státních zájmů
vůbec je na pováženou, že voleným
sněmovnám se představila vláda celně-kongruové
majority, která však, jak se ukázalo, majoritou
nebyla. Po celé léto celně-kongruová
majorita vedla si s neobvyklým sebepřeceňováním,
jak málo to bylo odůvodněno, ukázalo
se již druhého dne parlamentního života
nové vlády, když musilo býti hlasování
o vládním projevu odloženo. Je nám známo,
že pan ministerský předseda snaží
se dodatečně nalézti majoritu jednáním
se slovenskou stranou ludovou, a nepochybujeme, že se mu
to podaří. Ale ať už jednání
s ní dopadne pro nynější režim
sebe příznivěji, ukazuje to labilnost vlády.
Máme za to, že mluvčí orgány
nynější vlády nebyly oprávněny
mluviti takovým povýšeným tónem
o tom, že socialistických stran není potřebí
pro vládu v tomto státě. Je proto pochopitelno,
že s labilností vlády a nejasností její
posice je v přímém poměru nejasnost
a mlhavost vládního prohlášení.
Pan ministerský předseda oznámil, že
nynější vláda přejímá
program, jejž předložil zákonodárným
sborům předešlý jeho kabinet, ve kterém
byly zastoupeny dvě socialistické strany. Považujeme
toto prohlášení za politickou chybu. Pokud
jsme měli jako součástka vládní
většiny příležitost vykonávati
vliv na obsah vládních programů, snažili
jsme se, aby vládní program neobsahoval nic, o čem
jsme neměli za jisto, že za daných politických
poměrů může býti provedeno. Snažili
jsme se vyvolati v lidu důvěru k programům
vládním, jsouce přesvědčeni,
že demokracie bez této důvěry ztrácí
půdu pod nohama. Snažili jsme se vytvářeti
i na tomto poli demokratickou tradici. Pan ministerský
předseda, který i ve svém prohlášení
kladl na tradici značný důraz, porušil
dosavadní zdravý vývoj. Neboť program,
který předložila zákonodárným
sborům předešlá vláda páně
Švehlova, a na jehož sestavení měly poměrný
vliv tehdejší vládní strany socialistické,
nemohl býti uskutečňován právě
pro odpor občanských vládních stran,
jejichž síla posledními volbami vzrostla. Tato
okolnost vedla k pádu předešlé vlády
Švehlovy a k nastolení úřednického
kabinetu. Když program ten nemohl býti uskutečňován,
ačkoliv vláda nebyla čistě občanská,
nýbrž podléhala do určité míry
také vlivům stran socialistických, tím
méně bude moci být uskutečňován
vládou, která se opírá o strany vesměs
občanské a která se chlubí tím,
že nepotřebuje pomoci socialistických stran.
Pan ministerský předseda označil nastolení
této vlády a utvoření této
nové většiny jako historický okamžik.
A dal také nejen v domácím, nýbrž
i zahraničním tisku tlustě podškrtávat
okolnost, že po prvé na vládní lavici
zasedají vedle zástupců československých
také zástupcové německých politických
stran. Nepodceňujeme nijak této významné
okolnosti. Tato skutečnost sama, ale i způsob, jakým
vláda byla přivítána, odůvodňuje
správnost našeho tvrzení, že mezi národy,
obývajícími Československou republiku,
jest připravena půda pro klidné soužití
a pro tvůrčí spolupráci. Vždyť
vidíme, kterak na jedné straně národní
demokracie, která nedávno ještě ústy
svého místopředsedy vyhrožovala fašistickým
převratem pro případ, že by Němci
vstoupili do vlády, smiřuje se s českoněmeckou
vládou, když vidí, že je to vláda
buržoasní a protisocialistická. (Výborně!)
Její třídní protidělnická
zaujatost ukázala se silnější než
nacionalism, o nějž opírá svoji agitaci.
(Výborně! - Potlesk čsl. soc. demokratických
a čsl. nár. socialistických poslanců.)
Ale ani na opačném pólu této sněmovny
neviděli jsme jiné nálady. Také němečtí
nacionalisté vzali vstup svých soukmenovců
do vlády prostě na vědomí, neprohlásili
německých ministrů za zrádce národa,
přijali je na milost a budou s nimi na základě
dělby práce za kulisami pilně vyjednávat.
(Tak jest!) Vidíme tedy už z těchto
zevních známek, že jsou u nás opravdu
dány podmínky pro počátek jiného
způsobu spolužití různých národností
v republice. Jest však velkou otázkou, zdali nynější
vláda a nynější většina
dovedou těchto podmínek využíti. Pan
ministerský předseda mluvil o historickém
okamžiku. Nevyslovil se však ani o slovenském
problému v době, kdy ludová strana vypovídala
mu poslušnost, a nevyslovil se ani o problému národních
menšin. V čem je tedy historičnost toho okamžiku,
kdy pan předseda vlády vstupoval na řečnickou
tribunu? Změnilo se opravdu něco na poměru
mezi československým národem a národnostními
menšinami? Stalo se opravdu něco vážného?