Ještě příznivější
stav byl podle účetní závěrky
na rok 1925. Na tento rok byl podle rozpočtu očekáván
deficit 272,251.382, ale ve skutečnosti by! deficit 244,190.562,
tedy o 28,060.819 Kč menší. Ovšem bez
investic. Investice totiž byly kryty úvěrem.
Podobně, jako tomu bylo r. 1924, i r. 1925 jeví
se značný rozdíl mezi položkou příjmů
podle rozpočtu a náležitostí. Podle
rozpočtu měly býti příjmy 9.301,334.419
Kč, kdežto ve skutečnosti činily 10.936,130.997
Kč. Byly tedy příjmy větší
o 1.634,796.578 Kč. Lví podíl ovšem
má zde ministerstvo financí, které mělo
příjmy vyšší o 1.815,504.024 Kč.
Zde by někdo mohl namítnouti, proč se tedy
objevily větší příjmy jenom cifrou
1.634,796.578 Kč a nikoli 1.815,504.024 Kč. To se
snadno vysvětlí tím, že některé
resorty měly zase příjmy menší,
jednak pošty okrouhle o 85 milionů, dráhy o
100,700.000, zemědělství o 55 milionů,
veřejné práce o 61/2
milionu. Proto se jeví celkový příjem
větší o 1.634,796.578 Kč. Neobjevil
se tedy ani r. 1925 pokles příjmů proti příjmům
preliminovaným. Můžeme tedy zcela bezpečně
usuzovati z toho, že cifry udávající
příjem na rok 1927 nebudou menšími,
ale spíše většími. Nesmíme
totiž zapomínati, že depurační
akce v předpisování a vybírání
daní není ještě hotova a že zasáhne
hodně hluboko ještě do roku 1927, kdy bude
skončena a objeví se tedy zcela určitě
její výsledek r. 1927.
Mně běželo tedy o to, dokázati, že
rozpočet na rok 1927 je skutečně aktivní,
a to také beze vší pochybnosti je.
Jak dosaženo bylo aktivity rozpočtu? Bylo jí
dosaženo především snížením
rozpočtu. Proti výdajům r. 1926, které
činily 10.070,000.000 Kč, činí výdaje
na rok 1927 9.703,505.151 Kč. Již po tři roky
rozpočty pohybují se kolem 10 miliard. Zdá
se tedy, že pravděpodobně se rozpočet
ustaluje. Je ohromný rozdíl mezi 19 miliardami r.
1922 a skoro 10 miliardami letos, ale přece jen musíme
říci, že tento rozpočet 10miliardový
je dosti vysoký a že přece jen budeme musiti
jej i v příštích letech dále
snižovati. Byly provedeny v některých resortech
proti r. 1926 značné škrty, ale nebylo přece
jen možno provésti škrty ve všech resortech.
V některých resortech rozpočty jsou dokonce
větší, než byly r. 1916. Tak v kapitolách:
Kancelář presidenta republiky, Zákonodárné
sbory, Ministerská rada, Ministerstvo vnitra, spravedlnosti,
školství a nár. osvěty, pošt a
telegrafů, zdravotnictví, financí a Pensijní
požitky.
Ovšem nejdůležitějším a rozhodujícím
momentem při dosažení aktivity rozpočtu
bylo vyřešení úhrady investic, a tu
učinil ministr financí kus velmi záslužné
práce. Postavil se totiž na stanovisko nedělati
žádných nových s dluhů, a tuto
zásadu provedl v rozpočtu do těch nejzazších
konsekvencí, ano, postavil se na stanovisko, že dokonce
ani investice rentabilní nemají býti hrazeny
úvěrem, nýbrž mají býti
všechny bez rozdílu hrazeny jednak z přebytků
státních podniků anebo pohotově z
pokladny státní. Tedy dluhů se máme
již zbaviti.
Řekl jsem, že výdaje státní se
sice snížily na 10 miliard, ale že i tento obnos
je příliš vysoký a že bude nutno
dále jej snižovati. Toto snižování
už se bude díti automaticky. Čím více
se budeme vzdalovati od dob válečných, tím
více automaticky nám bude ubývati výdajů,
které jsou spojeny s následky válek. A to
jsou jistě obnosy velmi značné. Dále
bude se také snižovati docela automaticky státní
dluh, poněvadž se každým rokem umořuje,
tedy automaticky bude stále menší a menší.
(Posl. Hackenberg: Dluhy se budou dělati dále!)
Nedělati nových dluhů už je zásada,
od které, myslím, že se nemůžeme
a nesmíme odchýliti.
Velmi mnoho si slibuji od reformy státní správy.
Bude to ovšem ohromný úkol vyřešiti
tyto otázky. Samo sebou se rozumí, že musí
býti vyřešena tato otázka reformy státní
správy tak, aby přispěla k zjednodušení
a tím také k zlevnění. Nemělo
by smyslu reformovati administraci tak, aby se snad ještě
více komplikovala nebo ještě více zdražila.
To by byla tak krátce vyjádřena charakteristika
našeho rozpočtu: pravdivost a aktivita, a co pak zvláště
podškrtávám, je to, že v tomto rozpočtu
i tato vláda neodchýlila se od linie, na které
byly vlády předešlé, v žádném
ohledu, ani v politickém, ani v hospodářském,
a co zvláště zdůrazňuji, ani
v ohledu sociálním.
Jaká má býti a jaká bude rozpočtová
politika v příštích letech? Naše
rozpočtová politika v příštích
letech musí zachovávati v celku ty linie, podle
kterých byl vypracován rozpočet letošní.
I v příštích letech musíme dbáti
pravdivosti rozpočtu, nesmíme se odchýliti
ani na krok od zásady rovnováhy rozpočtu.
K tomu přistupuje ještě třetí
důležitá zásada, že totiž
rozpočty musí šetřiti produktivnosti
poplatnictva a vůbec produktivnosti podnikání
všech vrstev našeho státu bez rozdílu.
Musíme za každou cenu opustiti tu politiku, která
by produktivnost ubíjela, poněvadž konec konců
by se to vymstilo na státu samém.
V příštím období musíme
se s veškerou silou věnovati našemu hospodářskému
životu. Naše hospodářská situace,
nemám na zřeteli ovšem státní
hospodářství, není růžovou
a zvláště r. 1926 je vyplněn velikými
hospodářskými krisemi. Naše zemědělství
utrpělo stamilionové škody povodněmi,
které v mnoha krajích zničily úplně
úrodu. Škody tyto jdou do set milionů a bude
to léta trvati, nežli tyto kraje stižené
povodněmi se zase vzpamatují.
Některá odvětví našeho průmyslu
prodělávají také krisi, jež měla
za následek ohromné škody a ještě
je bude míti. (Hluk.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Prosím o klid.
Zpravodaj posl. dr Hnídek (pokračuje): Zvláštní
zjev, který charakterisuje naše hospodářské
poměry, je stav hypotekárních dluhů.
Srovnáme-li je s rokem 1922, tak bylo r. 1922 hypotekárních
dluhů, váznoucích na nemovitostech zemskodeskových
671,348.000 Kč, r. 1925 již 1.155,438.000 Kč,
na nemovitostech převážně městských
r. 1922 bylo hypotekárních dluhů 3.945,845.000
Kč, r. 1925 již tyto hypotekární dluhy
činily 6.395,420.000 Kč, a r. 1925 již 10.073,293.000
Kč. Tedy stálé to zadlužování
jistě by nás vedlo ke katastrofě.
Ovšem tato krise není krisí speciálně
naší, je to krise evropská, která zasáhla
k nám ovšem poměrně ještě
nejméně. Nejlepší obraz nám o
tom podává statistika nezaměstnaných
v jednotlivých státech a pak v jednotlivých
oborech naší výroby. Nezaměstnanost
u nás od června r. 1925 stoupá. Já
uvádím zde cifry Statistického úřadu,
ne nějaké umělé cifry. Tu v červnu
r. 1925 bylo podle těchto statistických údajů
40.200 nezaměstnaných. Tento počet stoupl
v lednu 1926 na 61.876 a v červnu letošního
roku na 69.372. V Německu bylo... (Posl. Hackenberg:
A byste nedělali nové dluhy!) Pane kolego, tyto
cifry nejsou malými, nýbrž jsou velmi důležité
a mluví velmi mnoho. V Německu bylo v červnu
1925 nezaměstnaných 130.249, v lednu letos 815.434
a v červnu 627.196 úplně nezaměstnaných
a částečně nezaměstnaných
letos v červnu 591.536. Je to tedy problém, který
musíme řešiti za každou cenu. Ministr
financí již ve svém exposé zde naznačil
cesty, jak musíme řešiti tuto krisi. Je to
především snížení výrobních
nákladů, snížení veřejných
břemen, snížení úrokové
míry, je to podpora exportu atd. A já bych k tomu
ještě dodal, že je již na čase zříditi
poštovní spořitelnu, jejíž zřízení
má pro hospodářský život kardinální
význam. Ovšem situace není zoufalá a
jsem přesvědčen, že u nás je
dosti síly a odhodlanosti, abychom tuto krisi přestáli.
Byly již horší doby. Pánové, vzpomeňte
si jenom na zimu z r. 1922, na r. 1923, kdy bylo nezaměstnaných
292.450 a přestáli jsme tuto krisi i přestojíme
také tuto krisi, jenom je třeba dobré vůle
a činorodosti.
Neváhám prohlásiti, že dáme si
své hospodářství do pořádku,
tak jako jsme si dali všechno dosud do pořádku.
Proto odmítám, s veškerou rozhodností
každé škarohlídství, každý
pesimismus, který je s to jen podlomiti vůli a odhodlanost.
Vůle a odhodlanost, to jsou základní podmínky
toho, abychom mohli vybřednouti z této hospodářské
krise. My tuto vůli a tuto odhodlanost máme a jsem
přesvědčen, že z této zlé
situace, kterou přiznávám, sami svojí
silou se dostaneme ven.
Přicházím nyní k vlastnímu
rozboru rozpočtu na r. 1927. Pro posouzení rozpočtu
po stránce věcné, jest důležito
srovnati tento rozpočet s rozpočtem minulým.
Toto srovnání setkává se zde ovšem
s velkými obtížemi, které spočívají
ve zvláštnosti konstrukce letošního rozpočtu.
Chceme-li totiž srovnati oba tyto rozpočty, musíme
je oba převésti na stejnou základnou. To
se může státi dvojím způsobem.
Buď k položkám na r. 1927 připočteme
rozpočty státních podniků, které
byly zahrnuty v rozpočtu na r. 1926 v jednotlivých
kapitolách administrativy a ve finančním
zákoně, dále připočteme k jednotlivým
resortům administrativní investice, které
jsou letos zahrnuty v rozpočtu ministerstva veřejných
prací, nebo k témuž cíli dojdeme cestou
opačnou, totiž vyloučíme z rozpočtu
na r. 1926 příděly samosprávným
svazkům a schodky státních podniků,
jakož i potřeby investiční administrativní,
dále z výdajů Všeobecné pokladní
správy na r. 1927 obnos 450 mil., je to totiž náklad
na platové zákon všechny, pokud se týká
administrativy nepodniků, jichž náklad na platové
zákony obnáší 250 mil., takže je
to dohromady 700 mil.
Dále musíme vyloučiti obnos 315 mil., je
to zvláštní fond pro věcné výdaje
ministerstva národní obrany, který má
býti teprve zřízen a který jest obsažen
ve všeobecné pokladní správě.
To musíme vyjmouti a jestliže provedeme tuto manipulaci
a skonstruujeme tyto dva rozpočty, pak můžeme
je srovnati.
Tento obraz by vypadal takto: President republiky a kancelář
presidenta republiky r. 1926 vydání 15.6 mil., r.
1927 16.4 mil., tedy o 0.8 více. Národní
shromáždění r. 1926 38.9 mil., r. 1927
39.6 mil., o 0.7 více. Předsednictvo min. rady r.
1926 28.9 mil., r. 1927 32.9 mil., tedy o 4 mil. více.
Min. zahraniční r. 1926 141.3 mil., r. 1927 136.0
mil., o 5.3 méně. Min. nár. obrany r. 1926
1.935.5 mil., r. 1927 1.370.0 mil., tedy o 565.4 méně.
Min. vnitra r. 1926 546.7 mil., r. 1927 554.4 mil., více
o 7.7. Min. spravedlnosti a nejvyšší soud r.
1926 282.3 mil., r. 1927 286.8, o 4.5 více. Min. unifikací
r. 1926 1.57, r. 1927 1.67, tedy žádný značný
rozdíl. Nejvyšší správní
soud a volební soud r. 1926 4.7, r. 1927 4.9, více
o 0.2. Min. školství r. 1926 776.8, r. 1927 782.3,
více o 15.5. Min. zemědělství r. 1926
215.9, r. 1927 204.6, méně o 11.3. Státní
pozemkový úřad r. 1926 28.2, r. 1927 27.1,
méně o 1.1. Min. obchodu r. 1926 33.2, r. 1927 34.1,
více o 0 9. Min. veřejných prací r.
1926 490.8, r. 1927 459.5, méně o 31.3. Min. pošt
r. 1926 13.2, r. 1927 15.2, více o 2.0. Min. železnic
r. 1926 25.4, r. 1927 25.9, více o 0.5. Min. sociální
péče r. 1926 850 4, r. 1927 838.2, méně
o 12.2. Min. zásobování r. 1926 13.4, r.
1927 10.9, méně o 2.5. Min. zdravotnictví
r. 1926 121.3, r. 1927 126.7, více o 5.4. Pense r. 1926
583.6, r. 1927 620.9, více o 37.3. Min. financí
r. 1926 479.1, r. 1927 483.7, více o 4.6. Všeobecná
pokladní správa r. 1926 292.9, r. 1927 . 1230.6,
více o 937.6. Nejvyšší účetní
kontrolní úřad r. 1926 4.275, r. 1927 4.371,
více o 0.096.
Celkový rozpočet na r. 1927 činí 9.703,505.151
Kč výdajů a 9.723,914.485 Kč příjmů,
takže se jeví aktivum 20,409.334 Kč proti loňským
výdajům 10.070,271.410 Kč a proti příjmům
10.085,752.543 Kč. Byl tedy rozpočet na r. 1926
také aktivní 10 miliony, ale nesmíme zapomenouti,
že investice státních podniků byly kryty
úvěry a na ty byl povolen úvěr do
výše 870,990.000 Kč. Jak byly tyto investice
veliké ve skutečnosti, dovíme se, až
bude předložena účetní závěrka
za r. 1926.
Aby snad nebylo nedorozumění, znovu ještě
podotýkám, že v tomto celkovém rozpočtu
správním už se objevují přímo
nebo nepřímo ostatní tři skupiny rozpočtu,
totiž správa státních podniků,
příděly samosprávným svazkům
a státní dluh. Státní dluh se objevuje
ve všeobecné pokladní správě
obnosem 2.143,757.956 Kč a pak v téže kapitole
se objevuje příděl samosprávným
svazkům 1.039,607.000 Kč.
Letošní rozpočet jest tedy menší
než rozpočet loňský, ovšem jen
zdánlivě, protože v loňském rozpočtu
byly ve výdajích příděly samosprávným
svazkům, které letos ve výdajích uvedeny
nejsou, nýbrž, jak už bylo řečeno,
jen nepřímým způsobem v rozpočtu
ministerstva financí v jednotlivých daních,
které jsou preliminovány obnosem menším,
než jak se ve skutečnosti vyberou.
Loni příděly obnášely 798.45
mil. Kč, na r. 1927 však více, a to 1.039,607.000
Kč. V tom však nejsou zahrnuty učitelské
platy, které stále visí ve vzduchu, t. j.
300 mil. Kč, které nejsou uvedeny v rozpočtu
zemském, ani státním.
Ale i tak bylo velikým uměním udržeti
rozpočet na nynější výši,
kolem 10 miliard. Nesmíme zapomenouti, jaká větší
břemena byla uložena státu na r. 1927. Je to
platový systém 450 mil. Kč, vzestup pensí
37 mil., vzestup amortisace a úrokování státního
dluhu 109 mil., elektrisace venkova 10 mil., zdokonalení
školství na Slovensku 11 mil., stavební ruch
15 mil., invalidní a starobní pojištění
vojenské presenční služby 16 mil., 20%ní
příspěvek dopravních daní na
železniční investice 136,000.000 Kč,
náhrada ztrát vzniklých převzetím
státní garancie 20 milionů a konečně
udržování a mimořádné
stavby silnic a mostů 12 milionů. Dohromady je zatížen
rozpočet na rok 1927 břemeny v obnosu o 816 milionů
větším než rozpočet na rok 1926,
a přece udržel se ve výši navrhované.
Abychom mohli posouditi, pokud jsme se přiblížili
normálním předválečným
poměrům, dovolil jsem si ve zprávě
rozpočtového výboru otisknouti také
předválečný rozpočet rakouský
na rok 1913. Samo sebou se rozumí, a jsem si toho plně
vědom, že není možno srovnávati
absolutní cifry starého rozpočtu rakouského
s absolutními ciframi rozpočtu našeho. Není
to možno už z toho důvodu, že již rozloha
obou států byla jiná. Rozloha Rakouska -
Předlitavska - bylo 300.000 km2 a rozloha našeho
státu je 140.000 km2. Staré Předlitavsko
mělo asi 27 milionů, náš stát
13.7 mil. obyvatelstva. Tedy už tyto cifry nám říkají,
že není možno absolutně cifry srovnati,
ale je možno srovnati cifry relativně, kolik připadne
z rozpočtu výdajů na jednu hlavu. A tu v
Rakousku, které mělo, jak jsem řekl, necelých
27 milionů obyvatelstva a rozpočet na rok 1913 3.142,181.142
zl. koruny, připadá na obyvatele okrouhle - nejsou
to přesná čísla - asi 116 zlatých
korun. Naše republika má něco přes 131/2
milionů obyvatelstva a vezmeme-li rozpočet na 10
miliard, připadá na jednoho obyvatele z tohoto rozpočtu
asi 740 Kč. Vezmeme-li nyní v úvahu sedmeronásobnou
devalvaci koruny, vidíme už, že jsme se skoro
přiblížili předválečné
době. (Posl. Patzel [německy]: To je ještě
trochu vzdáleno!) Hned řeknu, co ještě
schází, pane kolego! Co se týče státního
rozpočtu, přiblížili jsme se předválečným
poměrům, ovšem neberu v úvahu ostatní
veřejná břemena autonomní a jiná.
Rozumí se samo sebou, kdybychom vzali v úvahu tato
veřejná břemena, ještě daleko
nepřijdeme k těmto předválečným
poměrům, ale beru v úvahu jen státní
rozpočet a nic jiného, a zde ve státním
hospodářství - a to je pro mne důležité,
jak hospodaří stát, jak hospodaří
autonomní svazky, to je jiná kapitola, k té
ještě přijdeme - ve státním hospodářství
blížíme se skoro už předválečným
poměrům.
Zajímavé je také srovnání státních
břemen našeho státu a cizích států.
Je zajímavo srovnati předválečná
břemena a pak břemena poválečná,
na př. na rok 1925. Tak r. 1925 připadá z
rozpočtu ze státních břemen ve Velké
Britanii na jednu hlavu 15.8 liber sterlingů, t. j. asi
2.575.4 Kč, ve Francii 710.18 fr. franků, t. j.
759.8 Kč, ve Spojených Státech Amerických
29.11 dolarů, t. j. asi 978 Kč, v Italii 333.08
lir, t. j. asi 459.6 Kč, ve Švýcarsku 60.41
franků švýcarských, tedy našich
asi 393 Kč, v Nizozemí 73.62 zlatých nizozemských,
t. j. asi našich 993.6 Kč, v Belgii 408 franků
belgických, což je asi 1909.4 Kč, podle kursu
z minulého týdne. U nás, jak jsem již
řekl, na jednu hlavu připadá asi 740 Kč.
A nyní jaká byla státní břemena
r. 1913? R. 1913 měla Velká Britanie na hlavu 3.12
liber sterlingů, t. j. asi 63.65 zlatých korun -
převádím to na zlaté koruny, Francie
104.41 franků, t. j. 99.18 zlatých korun, Spojené
Státy Severoamerické 6.92 dolarů, t. j. asi
30.45 zlatých korun, Italie 57.66 lir, t. j. 55.77 zlatých
korun, Švýcarsko 25.66 franků švýcarských,
t. j. asi 24.27 zlatých korun, Nizozemí 28.36 zlatých,
t. j. asi 56.54 zlatých korun, Belgie 41.60 franků,
t. j. asi 39.52 zlatých korun. V Rakousku, jak jsem právě
řekl, bylo to 110 zlatých korun.
Tedy z těchto cifer je viděti, jak daleko jsme se
přiblížili již předválečnému
hospodářství, ale zároveň,
k čemu máme obrátiti nyní svůj
zřetel. Státní hospodářství
máme už skoro ustálené, tedy v pořádku,
ale nemáme ostatní hospodářství
ustálené a proto k tomuto hospodářství
národnímu musíme nyní v následujícím
období obrátiti největší svůj
zřetel.
A nyní - to je důležité z celého
rozpočtu - úhrada. Kde máme úhradu
na tuto sumu 10 miliard? Jinými slovy: kde vezmeme peníze?
To nám poví zase státní rozpočet
v rubrice příjmů. Příjmy obnášejí
na rok 1927, jak již bylo jednou pověděno,
9.723,914.485 Kč. Jaké jsou prameny těchto
příjmů?
Rozpočtová sekce ministerstva financí nám
sestavila již ve zprávě vládního
návrhu velmi zajímavou a instruktivní, přehlednou
tabulku státních příjmů. Z
ní je viděti, že úhrada děje
se výnosem státních podniků obnosem
1.151,400.767 Kč, k tomu ještě přijde
příspěvek pošt a železnic na administrativní
centrály obnosem 39,417.830 Kč, dohromady 1.190,818.597
Kč. Daně a dávky 5.897,864.500 Kč,
cla 1.050,000.000 Kč, kolky a právní poplatky
843,366.150 Kč a ostatní správní příjmy
741,865.238 Kč.
Daň důchodová, dnešní z příjmů,
má vynésti asi kolem 1.130 milionů, daně
výnosové 846,012.600 Kč. Kryje tedy důchodová
daň 11.64% státních výdajů,
daně výnosové 8.72%, daně spotřební
mají vynésti 1.734,971.000 Kč a kryjí
17.88% výdajů a t. zv. daně obchodové,
totiž daň z obratu, z uhlí a daň dopravní
2.186,880.000 Kč, a kryjí 22.54% výdajů.
Dohromady je daněmi a dávkami kryto 60.78% státních
dluhů. Cla, kolky a právní poplatky kryjí
19.47%, ostatní státní příjmy
7.63%.
Budiž mně při této příležitosti,
mluvím-li o úhradě, dovoleno, srovnati skutečný
výnos daní za r. 1925. Skutečný příjem
státních daní a dávek r. 1925 je podle
výkazu nejvyššího účetního
kontrolního úřadu tento - jmenuji jenom náležitosti:
Náležitost přímých daní
byla 2.460,000.000 Kč a více proti rozpočtu
o 635 milionů, daň z obratu a přepychová
daň 1.648,000.000 Kč - uvádím jenom
okrouhlá čísla - rozdíl mezi náležitostí
a rozpočtem je 44,917.000 Kč. Cla: náležitost
900,150.000 Kč, rozdíl mezi náležitostí
a rozpočtem 51,230.000 Kč, spotřební
daň 1.362.000.000 Kč, rozdíl 51,033.000 Kč,
poplatky a dopravní daně železniční
1.789,000.000 Kč, rozdíl 650,683.000 Kč.
Krátce a dobře náležitost na r. 1925
byla 8.209,000.000 Kč a rozpočet byl 6.773,000.000
Kč. Tedy rozdíl mezi náležitostí
a rozpočtem 1.435,000.000 Kč. Vidíme, že
přímé daně vynesly r. 1925, jak jsem
již uvedl, 2.398 mil. Kč, ale v rozpočtu na
r. 1927 je preliminováno méně, totiž
2.054,000.000 Kč. Daň z obratu byla 1.797,694.000
Kč, na r. 1927 preliminuje se 1.101,000.000 Kč.
Preliminují se tedy přímé daně
a daň z obratu obnosem značně nižším,
než byla daň z r. 1925 a níže nežli
byla z r. 1926.
Již jsem však dříve řekl, že
od těchto daní přímých, a to
pozemkové, domovní a obratové, musíme
odpočísti příděly autonomním
svazkům. Nejeví se tedy rozdíl mezi preliminovanými
daněmi z r. 1926 a 1927. A tímto konstatováním
přicházíme k veliké a důležité
věci, totiž k berní reformě. V rozpočtu
na r. 1927 se totiž s berní reformou ještě
nepočítá, daně jsou preliminovány
na základě starých zákonů.
Nemohlo se totiž jinak počítati již proto,
poněvadž podle berní reformy, jak byla včerejšího
dne předložena, budou se vybírati r. 1927 daně
podle roku 1926. Podle reformy totiž spadá berní
rok v jedno s rokem příjmovým. Tedy bude
se platiti r. 1927, bude-li reforma berní přijata
včas, bez platebních rozkazů podle příjmů
z r. 1926. Je ovšem nesporno, že berní tlak tak
vysoký jako je dosud, dále zůstati nemůže.
Náš hospodářský život jednoduše
nesnese břímě, které dusí jeho
rozmach. Ulehčení zde přijíti musí.
Berní reforma je tedy nevyhnutelna a vláda právě
včera předložila návrh na reformu těchto
berní.
Ovšem nesmí zůstati tato berní reforma
omezena toliko na berně státní. Já
jsem již, několikráte, dámy a
pánové, s tohoto místa prohlásil,
že břímě státní, výslovně
podškrtávám: státní, nebylo by
tak tíživé, jako tíže ostatních
veřejných břemen. V tom tkví ta tíž
a neudržitelnost a nemělo by smyslu, abychom prováděli
reformu berní státních, ale zároveň
týmž okamžikem nereformovali berně ostatní.
Pak by byla berní reforma státních berní
ilusorní. To tvoří úplně jeden
celek, jedno bez druhého není možné
a proto říkám, že berní reforma
musí přijíti, ale taková, která
řeší břemena veřejná v
celku.
Finanční správa také počítá
při berní reformě na něco jiného.
Při úbytku počítá také
na zvýšenou berní morálku. Oč
ubude finanční správě příjmů
berní reformou, nemůžeme dnes určiti,
počítá se kolem 400 milionů, ale je
to cifra jen z odhadu vzatá, počítá
se však, že více vynesou daně zvýšenou
berní morálkou.
Vážnější a zvláštní
kapitolou a zvláštním úkazem ve finančnictví
státním jsou nedoplatky daní a dávek.
Tabulky nedoplatků daní a dávek jsou vážným
mementem. Tyto nedoplatky koncem r. 1925 činily 4.466,124.000
Kč a rok od roku stoupaly. Činily-li na př.
nedoplatky přímých daní r. 1919 577,482.000,
činily r. 1925 již 3.141 mil. U daně z obratu
a daně přepychové r. 1920 nedoplatky činily
69.743.000. r. 1925 735,683.000 atd., takže celkem tyto nedoplatky
činí, jak jsem již uvedl, 4.466 mil. Tedy jistě
suma obrovská.
Jak asi povstaly tyto nedoplatky? To souvisí s celou otázkou
vybírání a předpisování
daní. Od převratu bylo finanční správy
užito ke všem možným úkolům.
Po převratu byla to velká akce soupisová
pro dávku z majetku a přírůstku na
majetku. Byly to i jiné úkoly, ke kterým
bylo používáno finančních orgánů,
a následek byl, že nemohly býti daně
nejen předepisovány, nýbrž ani vybírány.
Nutným důsledkem pak toho bylo, že v posledních
létech teprve počaly se daně hromadně
předepisovati, poplatník dostal najednou platební
rozkaz za několik let najednou a důsledek toho byl,
že tak veliká suma naprosto nemohla býti zaplacena.
Bylo prostě nemožno, aby berní úřady
vymáhaly tyto sumy daní najednou předepsaných
bez ohrožení existence jednotlivých poplatníků.
To bylo nemožné a proto se nahromadilo tímto
způsobem tolik těchto nedoplatků. Tyto nedoplatky
stoupaly rok od roku, ovšem jednu věc sebou přinášely,
že totiž těmito nedoplatky hradila se větší
spotřeba let minulých. Byla to jakási reserva.
Ovšem také tato reserva jednou vezme konec a já
počítám, že asi tak během dvou
let bude to všechno dáno do pořádku
a nedoplatky odstraněny. Ovšem jsem si vědom,
že celé tyto 4 miliardy státní pokladna
nedostane. Je to přirozeno. Proč? Poněvadž
proti předpisům, na základě jichž
tyto nedoplatky se jeví v účetní uzávěrce,
jsou podány rekursy a docela i oprávněné.
Budu míti příležitost o tom mluviti
při kapitole Nejvyšší správní
soud. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Proto se také tyto nedoplatky sníží
po vyřízení těchto rekursů.
Také připomínám, aby si snad nikdo
nemyslil, že nebude-li daně platiti, že se berní
reformou tyto nedoplatky smaží. Daně právoplatně
předepsané, které i po vyřízení
rekursů se objevily jako právoplatné, se
zaplatiti musejí a zaplatí. (Posl. Hackenberg
[německy]: Je otázka, zdali vůbec je to za
změněných poměrů ještě
možno!) To souvisí s řízením
rekursním, tam se musí berní správy
přesvědčiti, je-li to možno. Musí
se taky vyřídit žádosti na základě
zákona o odpisu daní. Berní správa
musí se říditi zásadou, že lze
počítati s vydobytím jen těch daní,
které lze vydobýti bez ohrožení existence
dotčeného poplatníka.
To souvisí ovšem s celou depurační akcí
státních daní. Tato depurační
akce má býti vyřešena do konce letošního
roku, ovšem jen co se týče předpisování
daní, kdežto co se týče rekursů,
během příštího roku. Přál
bych si jen, aby obě tyto akce nebyly vyřízeny
jen proto, aby byly vyřízeny, nýbrž
aby byl vzat zřetel ke skutečným poměrům.
Bez této depurační akce nedovedu si dobře
představiti berní reformu, poněvadž
by nebyla reforma nic platná, kdybychom se tahali s břemenem
starých nedoplatků a nedoměrků dále.
Jest nutnou podmínkou pro berní reformu, aby depurační
akce byla provedena.
Dodal bych k této kapitole ještě, že při
každé kapitole je uváděn zvlášť
rozpočet výdajů a příjmů
Podkarpatské Rusi. A tu je zajímavé srovnati
výdaje a příjmy Podkarpatské Rusi
při jednotlivých oborech: vidíme zvláštní
zjev, že Podkarpatská Rus je značně
pasivní. Na př.: ministerstvo vnitra, výdaje
pro Podkarpatskou Rus 39,797.820 Kč, příjem
93.500 Kč, ministerstvo spravedlnosti 12 mil. 706.980 Kč,
příjem 37.200 Kč, ministerstvo školství
47,159.490 Kč, příjem 408.893 Kč,
ministerstvo zemědělství 18,223.231 Kč,
příjem 4,976.643 Kč, Pozemkový úřad
1,091.660 Kč, příjem 1,091.660 Kč....
(Výkřiky posl. Šafranko.) Já
vám to hned řeknu, pane kolego! Ministerstvo obchodu
760.324 Kč, příjem 4000 Kč, ministerstvo
veřejných prací 50,288.640 Kč, příjem
2,141.340 Kč, ministerstvo sociální péče
2.5 mil. 735.645 Kč, příjem 185.500 Kč,
ministerstvo zásobování 397.262 Kč,
příjem 50.000 Kč, ministerstvo zdravotnictví
10,183.353 Kč, příjem 1,212.235 Kč,
pensijní požitky 11,103.000 Kč, příjem
4,796.000 Kč, finance 31,697.280 Kč, příjem
dosti vysoký 69,332.530 Kč - prosím, jen
daň z lihu činí 17,600.000 Kč - všeobecná
pokladní správa 3,589.360 Kč, příjem
950.531 Kč. Dohromady výdej 252,030.765 Kč,
příjem 85,280.032 Kč, takže jeví
se minus 166,750.733 Kč. K tomu ještě přijdou
výdaje obecné. (Výkřiky posl. Šafranko.)
Budiž mi dovoleno nyní přičiniti několik
poznámek k jednotlivým kapitolám a pak k
jednotlivým skupinám.
Kapitola 1. "President republiky a kancelář
presidenta republiky" vykazuje výdaje 16,446.495 Kč
proti 15,683.854 Kč roku 1926.
Při této kapitole bych chtěl podškrtnouti
jednu položku, a to stavební správu hradu.
Na tuto stavební správu hradu byla preliminována
už po několik let suma dosti nízká,
asi 21/2 mil. Kč. Je to obnos jistě
poměrně malý pro velikost díla, které
se na hradě podniká. Bude nutno věnovati
na tento úkol obnosy větší, takové,
jak toho věc sama vyžaduje a zasluhuje. Vždyť
s hradem je spojena naše historie. Proto s pietou vzhlížíme
všichni ku hradu s toužebným přáním,
aby, jako národ povstal svojí samostatností
a svobodou k novému životu, také hrad pražský
se zaskvěl v bývalé slávě a
kráse. Je to místo posvátne celému
národu. Tento hrad sdílel osudy celého národa,
je hrobem představitelů samostatnosti a suverenity
našeho státu, našich českých knížat
a králů. (Předsednictví převzal
místopředseda Stivín.) Za rok budeme
slaviti na něm 10leté trvání naší
republiky a za dvě léta budeme tam slaviti tisíciletou
památku svatováclavskou. A jistě přání
nás všech jest, aby do té doby se zaskvěl
hrad v plné své velebnosti a kráse, aby byl
důstojným sídlem hlavy státu.