Jenom ještě jedné položky ministerstva
veř. prací bych se chtěl dotknouti. Je to
položka 87,201.000 Kč na silnice a mosty. Naše
silnice a mosty jsou dnes v desolátním stavu, a
nepřikročí-li se v tomto oboru v ministerstvu
veř. prací ihned k nápravě, a to podle
určitého pevného plánu, budou poměry
stále horší a horší, pomalu se
nebude moci po našich silnicích jezditi a budeme nuceni
stavěti všechny silnice od základu znova. Už
je svrchovaný čas, aby utvořen byl již
ohlášený silniční fond, ze kterého
by se hradily silniční náklady, poněvadž
obnos 39,121.000 Kč na udržování sil
nic naprosto nestačí. Nemohu ani dosti zdůrazniti
důležitý úkol ministerstva veř.
prací, které má na starosti důležité
dopravní tepny našeho hospodářského
života, silnice, vodu, vzduch. Musíme zde jistě
v příštích letech větší
obnosy věnovati na tyto důležité položky
našeho národního života.
Rozpočet ministerstva soc. péče činí
838,294.611 Kč proti 853,589.611 Kč roku loňského.
Jde tedy hned za ministerstvem nár. obrany a školství.
V tomto rozpočtu položka na válečné
poškozence pohltí více než polovinu -
493,512.322, na r. 1926 činí tato položka 504,886.917
Kč, je tedy asi o 11 mil. Kč menší.
Proč se zmiňuji o této věci? Zmiňuji
se proto, poněvadž ve veřejnosti se přetřásá
otázka, jako by vláda nynější
chtěla nějakým způsobem ublížiti
válečným poškozencům, jako by
byla nesociální atd. Bylo již prohlášeno
jinde a jinak, že na nic takového se nepomýšlí.
Právě naopak. Vláda pomýšlí
zlepšiti postavení nejubožejších,
kteří bez své viny, třeba v cizích
službách, ve službách státu nám
nepřátelského, byli zmrzačeni. Máme
tedy jistě k těm ubožákům povinnosti,
povinnosti lidskosti. Jistě všichni bez rozdílu
známe však celou řadu případů,
kde ti, kteří béřou podporu válečných
poškozenců, mají obživu jinde, jinak a
přece podporu tuto berou. Berou ji neoprávněně
a, samo sebou se rozumí, na úkor těch, kteří
jsou nejpotřebnější. O nic neběží,
než vyrovnati tyto nespravedlivosti, jež zde ještě
jsou. Politika vlády v tomto smyslu zůstala táž
jako dosud.
Velikým problémem je ovšem otázka nezaměstnanosti.
Tuto otázku nerozřešíme, rozřešíme-li
otázku příspěvků podle gentského
systému nebo jen prostě podporou státem.
Musíme řešiti tuto otázku nezaměstnanosti
v celé její šíři, musíme
jíti do hloubky a vyšetřiti příčiny
nezaměstnanosti, musíme léčiti příčiny
její, musíme zde vzíti zřetel k celé
výrobě naší, podporovati výrobu
a ji ubíjeti. A jestliže rozřešíme
tento problém naší výroby, abychom mohli
své výrobky vyvážeti, abychom mohli
dále zkonsumovati tyto výrobky u nás doma,
jestliže totiž podpoříme konsumní
možnost a schopnost všech vrstev našeho národa,
aby mohl nadprodukci v naší průmyslové
výrobě zkonsumovati, tím okamžikem rozřešíme
otázku nezaměstnanosti. Prvním úkolem
nejen vlády, nýbrž i celé veřejnosti
bude, věnovati těmto otázkám výroby
a tím i otázce nezaměstnanosti svou největší
pozornost.
Náklad na ministerstvo pro zásobování
lidu jest 10,994.748 Kč proti 13,494.960 Kč roku
loňského. Agenda tohoto ministerstva má býti
přičleněna k ministerstvu soc. péče
a potom k ministerstvu vnitra. Menší je též
náklad na ministerstvo zdravotnictví, totiž
126,726.606 Kč a investice 13,500.000 Kč proti 146,331.305
Kč roku loňského.
Za to skoro o 37 milionů je větší náklad
na pensijní a zaopatřovací požitky,
totiž náklad 628,880.000 Kč proti 587,612.000
Kč roku 1926. V tom ovšem nejsou zahrnuty vyšší
pensijní náklady aktivních zaměstnanců,
plynoucích z nového platového systému.
Při této příležitosti ovšem
jsem povinen říci několik slov o staropensistech.
Do nového platového systému nejsou pojati
tito staropensisti, kteří nemají na stará
kolena klidu, nýbrž musí si ještě
namnoze přivydělávati, aby uhájili
svou bídnou existenci. A tu je a bude povinností
naší, abychom postavení těchto ubožáků
upravili tak, aby mohli býti živi, a jsem přesvědčen,
že tato otázka také příštím
rokem bude upravena.
Přicházím nyní k nejdůležitější
kapitole, totiž k ministerstvu financí. To je srdce
celého hospodářství státního.
K němu z malých praménků sbíhají
se peníze, aby se zase rozběhly do těch nejmenších
složek hospodářského života. Nesmíme
zapomínati, že 60.78% všech státních
výdajů se kryje daněmi a dávkami,
které musí sehnati ministerstvo financí,
proto je tak nenáviděno, ačkoli trpí
namnoze bez viny. Jaká obrovská práce musí
býti vykonána těmito orgány! Jaké
obrovské sumy projdou jejich rukama! A proto musíme
uznati, že tyto orgány stojí na výši
doby a že nikde až na nepatrné a ojedinělé
případy nesetkali jsme se s nějakými
defraudacemi a podobnými zjevy. Samo sebou se rozumí,
že obrovskou prací, kterou vykonávají
orgány ministerstva financí, jsou tyto orgány
neobyčejně přetíženy. Tyto práce
musí býti vykonávány počtem
úředníků, který jest nepatrně
zvýšen, na př. v obvodu finančního
ředitelství pražského, proti době
předválečné, ačkoli
agenda těchto úřadů se zvýšila
skoro 100násobně, má tuto práci zdolávati
malý - počet úřednictva. Je na čase,
aby se tato agenda zmenšila a tím se ulevilo orgánům
finanční správy.
Ve všeobecné pokladní zprávě
jsou proti loňskému roku důležité
změny. Jak jsem řekl, jest to položka 2.143,757.956
Kč na úhradu státního dluhu, pak položka
450,000.000 Kč na úpravu platů státních
zaměstnanců a potom je to saldo státních
podniků ve výši 1.151,400.767 Kč.
Nyní přicházím k další
skupině, ke skupině státních podniků.
Státní podniky všechny dohromady vynesou státu,
jak bylo pověděno, 1.151,400.767 Kč, z toho
sama tabáková režie 1.066,568.046 Kč.
Ovšem, tabáková režie je monopolem, má
tedy zvláštní postavení, hlavně
nemá žádného konkurenta, na kterého
by musila vzíti zřetel při ceně svých
výrobků. Z ostatních podniků neodvádějí
nic státní pokladně pošty, dráhy,
úřední noviny a Tisková kancelář,
která má schodek jeden milion. Nejvíce odvádí
vedle tabákové režie státní loterie,
42,308.970 Kč, a pak státní lesy a statky
36,952.574 Kč, k tomu ještě přistupuje
náklad na investice obnosem 16 milionů, takže
přebytek z hospodaření je 52,952.574 Kč.
Je tedy tento přebytek proti loňskému přebytku
87.7 mil. nižší o 34.8 mil. Proč? Vysvětlení
je snadné, srovnáme-li tabákovou režii
se státními statky a lesy, tam je monopol a není
konkurence, zde je velká konkurence, klesnutím ceny
dříví klesne přebytek státních
lesů a statků, a jak víte, cena dřeva
proti dřívějším letům
značně klesla. Mimo to mají také státní
statky povinnosti, kterých ostatní státní
podniky ani soukromé podniky nemají. Poukazuji jenom,
co se těchto povinností týče, na povinnosti
patronátní, a to nejen ke kostelům, které
mají ostatně také soukromníci, nýbrž
i k patronátním školám. Patronátních
kostelů je celkem 413 a patronátních škol
118. Mnoho peněz vydají též na podpory,
k nimž nejsou vázány sice zákonem, ale
morálně, jako na př. podpory dělníkům
zestárlým ve službách státních
lesů a statků. Tyto podpory r. 1925 činily
265.000 Kč. Dále povolují slevy a dobrovolné
naturální dávky dobročinným
korporacím a ústavům. Náklad ten r.
1925 vyžadoval 1,130.000 Kč. Dále je to vydržování
zámků převzatých mírovými
smlouvami, které přeci není možno nechati
sejíti a jichž opravy vyžadují veliké
a veliké sumy. Dále je to obstarávání
správy nadačních statků. Udržují
dále četné lesní reservace a přírodní
památky. Při propachtování pozemků
nemohou postupovati tak jako soukromník, nýbrž
musejí vzíti zřetel na nejpotřebnější
uchazeče, poněvadž jsou to většinou
dělníci, a propachtovati jim půdu laciněji.
Náklady na úhradu přejímací
ceny statků převzatých pozemkovou lesní
reformou jsou odhadovány ročně na 20 mil.
Z toho, co jsem pověděl, je zřejmo, že
tento podnik nelze provozovati čistě jako podnik
soukromý, a proto také nemůže tolik
vynášeti a přebytky jeho nemohou býti
takové jako u podniků soukromých.
Z dalších státních podniků, které
odvádějí své přebytky státní
pokladně, jsou: státní mincovna v Kremnici
- 1,035.872 Kč; odvádí celý přebytek;
Uhřiněvský školní závod
zemědělský celý přebytek -
284.000 Kč; školní závod zemědělský
v Děčíně-Libverdě celý
přebytek - 29.807 Kč, vojenská továrna
na létadla celý přebytek - 572.000 Kč;
vojenský dřevařský podnik ve Vel.
Levárech z přebytků 573.540 Kč odvádí
203.540 Kč; státní lázně z
přebytku 2,017.940 Kč odvádějí
1,057.940 Kč. Státní tiskárny v kompetenci
ministerské rady celý přebytek - 3,350.000
Kč; státní ti skárny v kompetenci
ministerstva nár. obrany 38.900 Kč.
Nic neodvádějí pošty, které celým
přebytkem 189,804.300 Kč hradí své
investice; železnicím nestačí jich přebytek
135,387.420 Kč na investice, nýbrž dostávají
ještě ze státní pokladny 20% dopravních
daní v částce 136 mil., aby mohly krýti
své investice. Konečně státní
báňské a hutnické závody, které
investují celý přebytek 29,475.000 Kč,
anebo dokonce mají některé ztráty,
jako Most očekává ztrátu 10,070.000
Kč, Jáchymov 277.000 Kč, Báňská
Štiavnice 12,179.750 Kč, Kremnice 4,533.600 Kč,
Železnice 230.420 Kč a Podbrezová 25,569.300
Kč.
Samo sebou se rozumí, že tyto podniky, které
budou míti ztrátu, nemohou se zavírati a
musejí býti důvodů sociálních
dále udržovány, poněvadž by mnoho
dělnictva přišlo o zaměstnání.
Jest ovšem dbáti toho, aby příště
tyto podniky byly postaveny na takovou základnu, aby nejen
nevykazovaly ztrátu, nýbrž měly přebytek.
Nyní přicházím k poslednímu
oddílu našeho rozpočtu, totiž k státnímu
dluhu. Státní dluh musí býti předmětem
obzvláštní naší péče.
To jsou peníze, které jednak cizina a jednak domácí
střádalové svěřili státu,
a stát nesmí jejich důvěru zklamati,
a také nezklame. Peníze uložené ve státních
půjčkách, jsou peníze nejbezpečněji
uložené, o které se nikdo nemusí báti,
a také jsou nejlépe zúročeny. Ustálené
poměry státního hospodářství
poskytují naprostou jistotu peněz uložených
ve státních půjčkách. Nehodí
se tedy státní půjčka za nějaký
předmět bursovní spekulace, poněvadž,
jak výslovně podotýkám, státní
papíry tohoto druhu jsou výslovně papíry
ukládacími. Mimo to jsou docela jiné povahy
než cenné papíry jiné, na př.
akcie. Ceny akcií klesají nebo stoupají,
ovšem nehledíme-li ke spekulaci, podle očekávaného
výnosu a podle dividend jednotlivých podniků,
kdežto tyto státní papíry ukládací
nemají nikterak podléhati nějaké variaci
kursů nebo býti dokonce předmětem
nějaké spekulace bursiánské. Proti
tomu musí státní správa jistě
co nejrozhodněji zakročiti a my se musíme
starati ne snad o nějaké takové spekulační
obchody, nýbrž spíše o to, aby kursy státních
papírů byly ustáleny. To je nejdůležitější,
oč se musíme v této otázce starati,
co se týče státních papírů.
Dluh státní je trojího druhu, a to vnitřní
- a ten zase dlouhodobý a přechodný - potom
zahraniční a konečně je to dluh vyplývající
z mírových smluv. V rozpočtu na rok 1927
je uveden vnitřní dluh obnosem přes 24 miliard,
ve skutečnosti však tento vnitřní dluh
podle výkazu nejvyššího kontrolního
úřadu z posledního roku v právě
přítomném okamžiku k 1. září
činil daleko méně. Vnitřní
dluh podle tohoto výkazu obnášel skoro jenom
20 miliard Kč. Na první pohled je zde značný
rozdíl mezi číslicí dluhu uváděnou
kontrolním úřadem a číslicí
uvedenou v rozpočtu. Ale není tomu tak. Tato diference
se snadno vysvětlí. Tato diference mezi dluhem v
rozpočtu a dluhem ve skutečnosti uvedeným
kontrolním úřadem se vysvětluje tím,
že ve skutečnosti se stále ještě
vydávají státní papíry, vydává
se 4% státní půjčka, vydává
se moučná půjčka, vydávají
se náhradní titry za rakouskou půjčku.
Tedy tato vydávání budou ještě
dále a vnitřní dluh jistě dostoupí
rokem 1927 cifry, která je uvedena v rozpočtu.
Kalkuluje tedy státní správa s takovým
dluhem, jaký bude, a musí s ním kalkulovati
proto, aby si opatřila peníze na úrokování
a potom na amortisaci státního dluhu, který
dostoupí takové a takové výše,
poněvadž kdybychom se řídili podle výkazu,
který je uveden nejvyšším kontrolním
úřadem, nastalo by, že by byl dluh vyšší,
ale bylo by méně prostředků na amortisaci
a na zúrokování tohoto státního
dluhu.
Dluh zahraniční obnáší podle
rozpočtu 6.495,828.640, skutečný dluh činí
skoro 7 miliard, tedy zde není velikého rozdílu.
Dluh vyplývající z mírových
smluv není dosud ustálen a je trojího druhu.
Je to především část předválečného
dluhu rakousko-uherského, který jsme povinni převzíti
podle mírových smluv. Tento dluh bude obnášeti
kolem 4 miliard. Dále je to tak zv. osvobozovací
příspěvek 750 mil. zl. franků a potom
je to konečně dluh tak zv. reparační,
který jsme podle mírových smluv povinni odvésti
reparační komisi na účet převzatých
státních statků, drah atd., na základě
mírových smluv. (Posl. Hackenberg: V rozpočtu
ještě není!) Hned o něm promluvím.
O tomto dluhu, vyplývajícím z mírových
smluv, kolují nejnemožnější pověsti.
Na jedné straně se vykládá, že
ho nebudeme platiti, na druhé straně se však
říká, že tento dluh bude činiti
náramné cifry, dokonce se vyslovuje číslo
20 miliard atd. Pánové, mohu prohlásiti s
vědomím plné odpovědnosti, že
ani to, ani ono se naprosto nezakládá na skutečných
podkladech. My stojíme na stanovisku mírových
smluv jako dosud, všechny závazky z toho vyplývající
jsme splnili a tak budeme platiti také tyto závazky
týkající se dluhů. Stojíme
na stanovisku, aby nám státní statky, dráhy
atd. byly oceňovány v témž poměru,
v jakém přejímáme předválečný
dluh. Bude-li nám ve zlatě oceněn státní
dluh, musí býti také oceněny státní
statky, dráhy atd. Nepřátelským státům
dostalo se redukce jejich povinností vyplývajících
z mírových smluv, a nejen redukce, nýbrž
i mimořádných úlev, moratoria atd.
My tedy nemůžeme býti stavěni za tyto
státy, kterým jsou takové výhody poskytovány,
a potom reparace nemohou podlomiti život a existenci státu
obnoveného na základě mírových
smluv. Ostatně prohlašuji, že v této věci
není ještě rozhodnuto, že jistě
tyto povinnosti nebudou takové, aby snad ohrozily nějakým
způsobem náš státní rozpočet.
Umořování a zúrokování
státního dluhu činí 2.465,636.110
Kč. Je to jistě obnos obrovský a je vážným
mementem pro nás do budoucna. Bylo zde z řad kolegů
poukazováno, že prý tento dluh se zvýší.
To není možno. My musíme důsledně
státi a budeme státi na stanovisku, že my státní
dluh za žádnou cenu zvyšovati nemůžeme
a nebudeme. Toto každé zvýšení
státního dluhu by mělo velké důsledky
na celé naše státní poplatnictvo a toho
náš stát za žádnou cenu nesnese.
Tolik jsem pokládal za svou povinnost říci
o našem rozpočtu a na konec resumuji: Náš
rozpočet je aktivní, vláda udržuje dosavadní
linii politiky statu, jsme budgetárně skoro na předválečné
výši, jsme odhodláni nedělati nových
dluhů a vydávati jenom tolik, kolik máme
příjmů. Spějeme k ustálenosti
poměrů.
Mám čest předkládati slavné
sněmovně jménem rozpočtového
výboru tento rozpočet. Rozpočtový
výbor projednal jej velmi svědomitě, kriticky
a spravedlivě. Debata byla na úrovni velmi vysoké,
podněty, které byly předneseny, byly velmi
cenné, a mám jen přání, aby
tyto podněty nezůstaly bez povšimnutí.
Jsem přesvědčen, že i slavná
sněmovna podrobí rozboru tento rozpočet týmž
způsobem.
Rozpočet je pro každý stát nejlepší
doporučenkou před světem. Jaký je
rozpočet, takový je stát. Je-li rozpočet
v pořádku, je v pořádku i stát.
My máme při projednávání rozpočtu
velkou odpovědnost. Rozpočet je nejen podkladem
hospodářství, nýbrž i předmětem
soudu ciziny. Jsem přesvědčen, že podrobíte
tento rozpočet tak vážné úvaze,
jak to dosud učinil rozpočtový výbor.
Suďte přísně, kritisujte přísně,
ale při tom spravedlivě, vědomi svého
velkého práva, ale také své velké
spoluodpovědnosti. Kritiku, ano, ale ne kritiku pro kritiku,
nýbrž kritiku, která má snahu přinésti
v debatě hodnoty kladné. Buďme si všichni
bez rozdílu vědomi, že neschvalujeme rozpočet
vládě, většině, nýbrž
svému státu, jehož blaho nám všem
je největším zákonem.
Dovoluji si tedy jménem rozpočtového výboru
předkládati rozpočet slavné sněmovne
a navrhuji, aby posl. sněmovna ráčila finanční
zákon republiky Československé s přílohou
Státní rozpočet republiky Československé
pro rok 1927 schváliti. (Výborně! -
Potlesk.)
Předseda (zvoní): Až dosud přihlásili
se k povšechné rozpravě řečníci:
na straně "proti" pp. posl. dr Wollschack,
Tayerle, Hackenberg, Kreibich; na strane
"pro" pp. posl. dr Luschka, Mašata,
dr Hajn, Rýpar, Pekárek, Macháček.
Dávám slovo prvnímu řečníku,
přihlášenému na straně "proti",
panu posl. dr Wollschackovi.
Posl. dr Wollschack (německy): Dámy
a pánové! Shromáždili jsme se zde, abychom
zákonně vytýčili nepromlčitelná
práva všech občanů, všech národů.
Splní-li zákonodárné shromáždění
tuto povinnost, bude jednati spravedlivě, jestliže
však této povinnosti nesplní a bude dávati
přednost jednomu národu na škodu druhých,
dopouští se zločinu na národech, které
odstrkuje.
Co se stalo a se stále ještě děje v
této republice? Již, když se pracovalo o ústavě,
i Němci, kterých přece jest v tomto státě
31/2 milionu, byli vyloučeni ze spolupráce.
Do ústavy dostalo se jen vše to, co vyhovovalo stanovisku
českého národa pánů. Co jen
poněkud mohlo poškoditi toto stanovisko, nebylo již
do ústavy pojato, i když toto opominutí bylo
velkým bezprávím na ostatních národech.
Takto byl zaveden absolutismus, nikoliv sice absolutismus jednotlivce,
monarchy, ale absolutismus jednoho národa nad všemi
ostatními národy, které dohromady tvoří
ve skutečnosti většinu. Ve starém Rakousku
vládl vždy jen režim šlechty a církve,
zde není nic jiného než režim Čechů.
A proč se tak nakládalo s ostatními národy?
Stát jest náš, prohlašuje národ
pánů. A jest to rozumné budovati tento stát
na základech, které jsou nespravedlivé a
znamenají křivdu? Tento stát snažíte
se vybudovati a udržeti tím, že jste všechny
ostatní národy ponížili. Nelekáte
se ani směšnosti nazývajíce tento stát
státem národním, nelekáte se však
ani licoměrnictví nazývajíce tento
stát demokratickým. Co to jest pravá demokracie?
Pravá demokracie dává každému
jednotlivci a v národnostním státě
každému národu omezujíc je co nejméně
nejvyšší míru občanských
práv. Demokracie jest vláda lidu, demokracie klade
právo sebeurčení na prvé místo.
Víme, jak jsme pochodili s tímto právem sebeurčení.
Co však jest to ta česká demokracie? Česká
demokracie jest vláda českého národa
nad všemi ostatními národy, od založení
této republiky není nic jiného než bezmezná
svévole, nemanželská dcera násilí,
neboť jen u vědomí toho, že máte
v moci násilí, zavedli jste absolutismus. A tak
také tento stát, jako všechny státy
za všech dob jest vybudován na násilí.
Jen pokud jde o příslušníky českého
národa, zachovávají se ještě
zásady demokracie, ba, jde-li o osobní obohacení
jednotlivých demokratů a vlastenců, jde se
dokonce za hranice demokratické svobody. Či jest
to demokracie, zabrání-li se většině
národů, aby pomáhala vypracovati ústavu?
Jest to snad demokracie, jestliže část občanů,
poněvadž jsou příslušníky
jiného národa, jest vyloučena z určitých
úřadů? Nikde není šílenství
předsudků nebezpečnější
než na poli náboženství a národnosti.
Pro každý stát vznikne největší
nebezpečí, učiní-li politické
posuzování a uplatňování občanů
závislým na určitých náboženských
a národních požadavcích. Stát
má býti ve službách všeobecné
mravní ideje, státní moc není jen
povinna chrániti osobu a majetek, nýbrž má
také pečovati o tělesný a duševní
zdar občanů, jest povinna vychovávati občany
k mravnímu životnímu názoru, a na konec
má povinnost snažiti se, aby sobecké pohnutky
byly potlačeny. (Posl. Patzel [německy]: Když
však nemravnost a korupce nabyly již vrchu? - Posl.
Krebs [německy]: Mravní ideou tohoto státu
jest Eislerova aféra!) Ano.
Porovnejme jen úkoly pravé demokracie s demokracií
českou. Tu zjistíme strašlivou věc,
že není chráněn ani majetek občanů,
jsou-li příslušníky jiného národa
než národa pánů. Tu zjistíme
strašlivou věc, že děti jsou duševně
zmrzačovány, jsouce buď lákány
nebo nuceny, aby docházely do škol, jejichž vyučovacímu
jazyku nerozumějí. Tu zjistíme strašlivou
věc, že lakota a korupce se nestydatě roztahují
a že národní nesnášenlivost slavila
v tomto státě přímo orgie. Jeden velmi
význačný učitel státního
práva vytyčil zásadu: "Žádné
bezpráví, které člověk musí
zažíti, ani zdaleka se nevyrovná tomu, čeho
se dopouští vrchnost tím, že sama ruší
právo. Neboť ze strážce zákona
stává se vrah. Jest to poručník, který
zavraždil poručence, lékař, který
otrávil nemocného." Tato věta pochází
od našeho význačného učitele
práva Iheringa. Jestliže státní zařízení
a národní právní cit nejsou ve shodě,
jest to pro stát zlé, zlé pro stát
také proto, že národ jako celek musí
spatřovati ve státní moci přirozeného
nepřítele. Jak může obstáti národnostní
stát, jsou-li celé národy předmětem
ponižování a zbavování práv?
Jak může vypěstovati národnostní
stát cit společenství, na němž
přece závisí trvání státu?
V národnostním státě jest úcta
k národnímu právnímu citu každého
národa drahocenným statkem, neboť právě
péče o úctu k právnímu citu
národů měla by býti předmětem
politické výchovy. Po tom však není
v tomto státě ani památky. Šovinisté
a političtí diletanti nepozorují ovšem
strašlivého škodlivého vlivu na mravní
sílu státu, který vykonávají
nespravedlivé zákony. Vidí jen, jak se strom
rozrůstá, vidí jen bujnou korunu stromu,
nepozorují však, že kořeny jsou nahnilé.
Stačila by bouře a strom by se do rána skácel.
Viděli jsme to na Rakousku. Co bylo příčinou
zkázy tohoto státu? Že neřešil
otázky národní, že nedovedl uspokojiti
včas národy. A z celého postupu Čechů
vidíme, že se z dějin nenaučili ničemu,
že stále ještě platí staré
přísloví: "Z dějin lze se naučiti
jen tomu, že se člověk z dějin ničemu
nenaučí."
Právě nejlepší lidé z německého
národa cítí se zasaženi v hloubi srdce
tímto hanebným nakládáním s
jejich národem. Právo svého národa
cítí jako své osobní právo,
bezpráví, které se páše na jejich
národu, jako své osobní bezpráví,
špatné nakládání s jejich národem
jako osobní týrání. Neklamte se, jestliže
Němci dosud poměrně klidně přijímali
týrání a je snesli. Není dáno
každému národu chovati se divoce a vášnivě,
to jest věcí temperamentu, charakteru a vzdělání.
My nepovedeme boj tak mocně a vášnivě,
jako jej vedli Irové. Avšak pevně odhodláni
a neoblomni držíme se pevně zásady:
Nestrpíme bezpráví.
Spravedlnost se zobrazuje s vahami a mečem. Váhy
bez meče, to jest bezmocné právo, to jest
právo, jehož se dnes dostává Němcům,
poněvadž se dali svésti zrádci a slabochy,
aby odhodili meč. Meč bez vah jest holé násilí,
jest to právo, jehož se používá
všude tam, kde jsou Němci, proti nim, a toho čeští
zakladatelé republiky použili také proti nám.
Pro tuto chvíli nechť třebas zvítězí
zájmy, trvale však vítězí idea.
To, oč Češi usilují, odporuje modernímu
duchu našeho století. Nedosáhnou toho, oč
usilují. My Němci nikdy nedopustíme, aby
na místo jednotlivých národů byla
postavena modloslužba jedinému národu. Stát
bude buď státem, v němž všechny národy
jsou rovnoprávné, jsou státními právními
činiteli, státy ve státě, nebo státu
nebude. (Souhlas na levici.)
Každý národ má své vlastní
zájmy, každý národ jest svaz stejně
mluvících, stejně cítících,
stejně myslících lidí, národ
jest kulturní pospolitost, pospolitost životní,
pospolitost osudová, stát jest jen pospolitost pracovní.
Stát jest jen prostředkem k účelu.
Jeho povinností jest dovésti národy a lidi
na vyšší stupeň kultury, nad státem
stojí národ. (Souhlas na levici.) Proto přísluší
také každému národu, jako základ,
aby se udržel, samospráva. Samosprávy jest
více třeba než národního zákonodárství
jako ochrana proti stranickému obsazování
úřadů. Každý národ žádá
národní jednotnou vůli. Co nám však
říkají Češi? Bydlíte v
našem státě, jest tedy vaší povinností,
podříditi se našim zákonům, našemu
jazyku. To však jest řeč vítěze
k poraženým, pána k sluhovi. Nechci zde dnes
pojednávati o tom, jak se Češi octli mezi vítězi.
Pokud se zde právní poměry nepřizpůsobí
skutečnostem, nebude ve státě klidu.
Národní boje mohou se skončiti jen jako boje
náboženské. Pokud pro náboženství
platila zásada, že vládce určuje náboženství,
rozbíjeli si lidé okna a lebky. Když však
byla konečně uznána svoboda náboženství,
když se jednotlivým náboženským
společnostem dovolilo, aby samy spravovaly své věci,
nastal pokoj. (Posl. dr Luschka [německy]: Pravděpodobně
při hlasování o kongrui! - Hluk. -
Výkřiky posl. Patzela.) Ale, pánové,
nebudete si snad přece dnes chtít zde rozbíjet
hlavy pro náboženství nebo církev? I
když snad obsah národního a náboženského
života jest různý, přes to formální
ohraničení má mnoho podobností a každá
vláda bude postupovati rozumně, která rozpory,
jichž nemůže sama vyrovnati, odkáže
do oboru mimostátního.
Tak se zdá, že zahraniční i vnitřně-politické
poměry učinily národ pánů poněkud
střízlivějším. Rozum, nikoliv
srdce dohnalo jej k tomu, aby se bral jinými cestami. Avšak
právě proto jest na místě největší
opatrnost, ba nedůvěra Není to pravá
láska, která vás dnes nutí, abyste
Němcům nesměle podali ruku. Německá
říše se vzpamatovává, zahraniční
politika se stále více mění. Než
není ještě smířeno bezpráví,
které na nás bylo spácháno, především
musí býti napraveno vše, co se příčí
zdravému právnímu citu. (Posl. Krebs [německy]:
Také my máme mentalitu!) Ano, avšak naší
mentality netřeba dbáti, jsme jen otroky. Zásady
spravedlnosti musí však býti provedeny ve všech
životních poměrech, Češi musí
teprve dokázati, že mají dnes dobrou vůli
napraviti bezpráví a nepáchati dalšího.
My národní socialisté nevěříme,
že se v jejich smýšlení k německému
národu něco změnilo. Jest tedy úplně
samozřejmé, že pro rozpočet hlasovati
nebudeme. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. dr Luschka. Dávám
mu slovo.