Posl. dr Luschka (německy): Ctěné
dámy a pánové! Pan ministr financí
uvedl před měsícem státní rozpočet
na rok 1927 výkladem, který my, němečtí
křesťanští sociálové, vezmeme
při hlasování na vědomí. Tím
projevujeme očekávání, že bude
snahou státní finanční správy,
aby podporovala potřebné ozdravění
našeho domácího národního hospodářství
tím, že státní výdaje přizpůsobí
poplatnosti obyvatelstva a že se vyhne přepínání
pro fiskální účely. Zdá se
nám, že na této cestě pozorujeme pokrok
v zlepšeném návrhu daňové reformy,
jak byla včera předložena, jakožto první
zřejmý výraz tohoto úmyslu, ovšem
je-li osnova daňová začátkem a nikoliv
koncem daňové reformy. Svůj souhlas k státnímu
rozpočtu a k důvodům pana ministra považujeme
tedy za eskontní úvěr na požadovaný
příští vývoj státního
finančního hospodářství a nikoli
za stotožňování s jeho jednotlivostmi,
neboť i tento státní rozpočet byl sestaven
vládou, na níž jsme ještě neměli
účasti, byl od této vlády úhrnně
převzat a jest v něm tudíž ještě
také mnoho položek, které pramení z
názorů nám cizích a nespravedlivostí,
jež však, doufáme, náležejí
překonané minulosti.
Základ řádného státního
hospodářství vyznívá především
v požadavku spořivosti ve státních výdajích.
Tento požadavek jest oprávněný, pokud
tyto výdaje jsou určeny pro jiné věci
než pro sociální, hospodářské
a kulturní potřeby. Výdaje tohoto druhu jsou
produktivní a přeměňují se
podle potřeb obyvatelstva, jež se tím uspokojují,
ve spokojenost, která pro stát znamená nejcennější
kapitál. Naproti tomu bude nezbytným úkolem
státní správy vyhnouti se budoucně
všem těm výdajům, které by se
mohly zdáti aspoň zbytečnými a povážlivými.
Nejsme k disposici pro politiku ilusí a reklamy. Té
odporují těžké hospodářské
krise se všemi následky, jako zvláště
nezaměstnanost, k jejímuž odstranění
jest nezbytno, aby vedení vládních záležitostí
bylo prozíravé a bylo si vědomo mravní
odpovědnosti, aby se tím dosáhlo zlepšení
hospodářských poměrů. Jeden
z nejpodstatnějších předpokladů
k odstranění těžkých hospodářských
krisí spatřujeme v tom, aby nejenom státní
správa sama zachovávala šetrnost, nýbrž
aby také v obyvatelstvu byl znovu oživen smysl pro
šetrnost, ba znovu vybudován, a aby k tomu účelu
přestalo v budoucnosti ono zasahování do
řádného soukromého vlastnictví,
které v minulé době pozemkovou reformou,
zákony o válečných půjčkách
atd. nabylo již povážlivých forem, a které
jistě, i když snad ve prospěch jednotlivců,
nutně skončí ke škodě celku.
(Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.)
Je obvyklo, že se při generální debatě
o státním rozpočtu pojednává
o všeobecné politické situaci a provádí
se podle rozpočtu ústavní kritika správy.
Jakožto předseda strany, která jest zastoupena
ve vládní většině a ve vládě,
odepru si vykonávati kritiku ve smyslu jiném nežli
sloužícím k rozvoji. S tohoto stanoviska chci
vyložiti názor svého klubu, klubu lidové
strany německých křesťanských
sociálů, k některým aktuelním
otázkám, při čemž ponechávám
ostatním řečníkům našeho
klubu, aby k jednotlivým kapitolám státního
rozpočtu zaujali bližší stanovisko v rozpravě
podrobné.
V oboru státní správy považujeme za
velmi nutné, aby ohlášená správní
reforma byla také uskutečněna, aby se tím
dosáhlo zjednodušení a odbyrokratisování
správy demokratického státu. Musíme
velmi vítati, jestliže přípravy ke správní
reformě budou co nejvíce uspíšeny a
tím se co nejdříve uskuteční
přísně zákonná administrativa
ve smyslu demokratickém. Prostředkem k tomu jest
podle našeho názoru především rychlejší
úřadování správního
aparátu, zvláště v cestě instanční
a zákonné stanovení lhůt pro vyřizování
rekursů (Souhlas.), což by podstatně
mohlo přispěti k tomu, aby ve správních
úřadech byl omezen absolutistický režim
a v budoucnosti snad dokonce vyřazen a posílena
opět důvěra obyvatelstva k úřadu
a autorita úřadu. Především však
musíme žádati od správní reformy,
aby výjimečná nařízení,
jak toho času existují na př. pro okres hlučínský,
jednou pro vždy byla znemožněna. Vyhrazuji si,
bude-li to žádoucí, vrátiti se k jednotlivostem
tohoto zmíněného vládního nařízení
ze dne 4. května 1926, jež parlamentem nebylo schváleno.
Dnes uplatňuji jménem svého klubu všeobecný
požadavek, že pro normální poměry
- a v takových chceme žíti - nesmí dojíti
k administrativním poměrům abnormálním.
(Souhlas.) Tato výjimečná ustanovení
jsou namnoze také příčinou zpolitisování
úřadů, jež se v nich namnoze zahnízdilo
a jež považujeme za neblahé, jak pro stát
tak pro obyvatelstvo, za způsobilé vyřaditi
spravedlnost a jakýkoli vývoj, zvláště
i ve směru hospodářském, udusiti již
v zárodku. (Posl. Krumpe [německy]: Vedlejší
vláda výborů!) Také o tom nutno
konečně jednou veřejně mluviti a nutno
to především odstraniti. Pokud jde o nutnosti
hospodářské, očekáváme
od správní reformy, že státní
úřady budou zařízeny tak, aby byly
národnímu hospodářství poradci
a pomocníky, nikoli však místy, které
tomu lépe rozumějí a překážejí.
Poukazujeme tu na příklad na nesmírně
cennou práci, kterou konají pro oživení
ochrany národního hospodářství
obchodní komory, a vítali bychom co nejvřeleji
rozšíření úkolů obchodních
komor na funkce úřední, poněvadž
by tím přetížené příslušné
úřady byly také zbaveny velké části
agendy a tato mohla by býti přenesena na národohospodářsky
osvědčená zařízení.
(Posl. de Witte: [německy]: Co je s dělnickými
komorami?) Také ty jsou v to pojaty, národohospodářství
zahrnuje v sobě také zájmy dělníků.
Nezatajujeme si při tom, že v podporování
výdělečné činnosti spatřujeme
nejdůležitější základ k
hospodářské konsolidaci a k odstranění
bídy. Považuji dále za důležité,
aby zvláštní pozornost byla věnována
dopravnictví, poněvadž to má rozhodující
význam pro rozkvět obchodu a živností
a tím také pro péči o zájmy
dělnictva. V tomto směru bylo by si velmi přáti,
aby zvláště tarifní politika na našich
drahách a na veřejných dopravních
prostředcích byla podrobena revisi, avšak nikoliv
aby sazby byly zvýšeny, nýbrž sníženy.
S hospodářského stanoviska jest jistě
zničující kritikou, je-li na příklad
známo, že továrník Baťa posílá
své exportní zboží do Německa
ze Zlína do Bohumína automobilem, poněvadž
tím vykoná jenom cestu pěti až šesti
hodin a jeho režie jest o 25% lacinější,
než kdyby posílal zboží ze Zlína
do Bohumína jako rychlozboží, k čemuž
potřebuje tří dnů. (Německé
výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Stejně
jest jistě také snížení personálních
sazeb dokonce spíše v zájmu fiskálním
než jejich zvýšení, poněvadž
zvýšením sazeb, o němž se aspoň
mluví a bohužel se ho také velmi často
užívá, odstrašují se cestující
od jízdy. Všichni ti, kteří nemusí
nezbytně cestovati, upouští od cesty a tím
vzniká zmenšení příjmů.
Rovněž tak možno ostatně i při
daních tvrditi, že výnos při zlepšené
berní morálce je pravděpodobně vyšší,
když jsou sazby nižší. Právě
tak rušivé pro dopravu jako tato tarifní opatření
jsou podle našeho názoru i pocity cestujícího
při jazykových předpisech, které se
zahnízdily u státních dopravních podniků
a na nečeské cestující obecenstvo
dělají nemilý dojem. Jest na příklad
třeba, aby v pohraniční stanici v Břeclavě
byla německá řeč z nadpisů
vyloučena, aby nádražní nápisy
na druhém místě byly jenom francouzské?
Snad pro polské židy, kteří tudy cestují?
Jest to rovněž tak politování hodné
jako v Praze, kde v našem společném hlavním
městě nápisy na nádražích
v německé řeči jsou stále ještě
zakázány, ačkoli je to společné
hlavní město pro všechny národy tohoto
státu a které vedle toho má velmi značné
procento německých občanů, kteří
tu mají své bydliště a přítomnost
Němců v tomto státě a v městě
vykonává konečně na hospodářství
a obchodní život v Praze velmi podstatný a
příznivý vliv. (Posl. de Witte [německy]:
Proč neučiníte příslušné
návrhy? Máte tu přece již většinu!)
Teprve tehdy, až budeme míti většinu
v městském zastupitelstvu pražském,
neboť víte dobře, že primátor pražský
jest v tomto směru všemohoucí a státní
úřady dokonce více nebo méně
stojí pod jeho vlivem. (Posl. de Witte [německy]:
Do vlády jde se přece jen tehdy, když jsou
splněny aspoň tyto nejprvnější
předpoklady. Vidíte přece, jak to dělá
Hlinka, ten to dělá trochu pevněji! -
Výkřiky.) Považujeme podporu národního
hospodářství a zlepšení výdělečných
a služebních možností pro obyvatelstvo
za jednu z nejdůležitějších starostí,
jež jsou povinností vlády. Při uplatnění
svobodného hospodářství chceme jenom
tam zasáhnouti, kde tohoto zásahu vyžadují
sociální péče a přísné
používání lichevních zákonů
proti výstřelkům svobodné konkurence.
(Různé výkřiky.) K nutnému
rozšíření sociální péče
očekáváme, že budou shromážděny
všechny zkušenosti v oboru sociálního
pojištění, o něž jsme v každé
době programaticky usilovali, aby z nich bylo dosaženo
zlepšení, jež by výhody sociálního
pojištění pro pojištěnce zvýšilo
a zbytečné zatížení odstranilo.
(Posl. de Witte [německy]: Podejte návrhy!) Stane
se. Považujeme za nutné, aby nahromaděné
kapitály u sociálního pojištění
neležely ladem, nýbrž byly prospěšně
uloženy pro všeobecnou sociální péči
bez újmy účelů pojišťovacích.
V rámci státně zaručených půjček
a zápůjček dalo by se z toho dosíci
mnohého příspěvku, na příklad
na vodní stavby, na stavbu silnic pro léčebné
ústavy, chorobince a jiné účely sociální
péče a zdravotnictví (Výkřiky.),
právě tak jako na příspěvky
v palčivé otázce péče bytové.
Především má v tomto směru, doufejme,
že se tak stane, předcházeti dobrým
příkladem státní správa a konečně
zmírniti bídu pensistům. Již nyní
varujeme tu před event. úmyslem, aby se úprava
konečného zrovnoprávnění státních
staro- a novopensistů protahovala ještě déle.
Stejné povolání a stejná bída
jsou pojítkem, které spojuje všechny kategorie
státních pensistů. Stejné právo
a stejné zaopatřovací požitky jsou prvním
splněním nepopíratelného sociálního
závazku státu k jeho pensistům. Fiskální
námitky považujeme za malicherné a nevhodné.
Dovoluji si zde otázku, zda již bylo referováno
panu finančnímu ministrovi o nouzi tak zvaných
pensistů v cizině, těch pensistů,
kteří mají málo vyhlídek, že
se ještě dožijí svých pensí,
zajištěných římskou smlouvou,
a kteří přes své nároky uznané
parlamentním ratifikováním smluv stále
ještě jsou odkázáni na zcela nedostatečné
zálohy, z nichž nemohou žíti. Bylo by
krajně záslužným činem finančního
ministra, kdyby konečně vyřídil tyto
záležitosti často již dlouhá léta
odpočívající ve finančním
ministerstvu a kdyby zálohy zahraničním pensistům
ve smyslu učiněných parlamentních
usnesení byly zvýšeny na výši příslušející
jim pense.
V oboru školství slíbil pan ministr školství
s uznáním hodnou odvahou zlepšení oprávněných
nároků na samosprávu a pro školství.
(Posl. de Witte [německy]: Prozatím zavírá
německé školy dál!) Německému
dítěti německou školu a školní
úřad, to jest volání, také
vaše, které nikdy nebude provokací, nýbrž
jenom voláním po spravedlnosti pro náš
národ. Souhlasíme úplně s ministrem
školství, že každý tlak vtěsnati
německé děti, na druhé straně
také i děti české do jinojazyčných
škol, jest se stanoviska právního trestný
a se stanoviska morálního zavržitelný.
A my ho budeme na této cestě podporovati tím
více, že je to jediná cesta, aby škola
byla zbavena protizákonných rejdů a učiněna
opět svobodným kulturním statkem svobodných
národů. Uznání práva rodičů,
jež dochází výrazu ve výchově
dětí podle jejich národnosti, musí
se podle našeho názoru vztahovati také na právo
rodičů, aby jejich děti byly vychovány
mravně nábožensky (Souhlas.), což
považujeme za nezbytné ke všeobecně požadovanému
boji proti demoralisaci naší doby. K tomu přistupuje
naše přání, aby stejným způsobem
byla podporována snaha o tělesné vypěstění
naší mládeže a aby bylo bojováno
vždycky a všude proti špíně a škvárům
v literatuře, biografech, divadle a jinde. Péče
o kulturní život všech národů jest
podle našeho názoru význačnou úlohou
státu.
V otázce jazykové mohu ujistiti, že nám
jest naše německá mateřská řeč
posvátnou jako každému druhému národu
jest posvátnou jeho řeč mateřská.
Platnost německé řeči zde v zemi jest
měřítkem pro význam, jaký jest
německému národu přiznáván
v našem státě. A jestliže požadujeme
uznání německé řeči
náležitým způsobem také ve sněmovně
při výkonu své povinnosti jako poslanci,
jistě to není politikou prestiže, nýbrž
politickou nutností, kterou pochopí každý
rozumný člověk. Obtíže, které
se tomu staví v cestu, jsou jistě na újmu
duchu porozumění a neprospívají ani
státu, jak pravil již Herder: "Každá
řeč jest klíčem k mnoha pokladnicím."
Namítá-li se, že to jednací řád
a ústava zakazují, nemohu po stránce formální
neprojeviti podiv, že se tu vydává za ochranitelku
jednacího řádu především
právě strana, která při hlasování
o kongrui, porušujíc jednací řád,
neodepřela si spoluútočiti na předsednickou
tribunu a brániti podle možnosti funkcionářům
předsednictva ve výkonu jejich funkce. (Souhlas.)
Ve směru právním poukazuji na výtečný
článek s názvem "Československá
ústava a Němci" bohužel příliš
brzy zemřelého učitele státního
práva a dřívějšího německého
senátora prof. dr Spiegla v brožuře
vydané v roce 1921 od profesora Flussera. "Němečtí
politikové českému národu". Tam
precisuje, dovolávaje se smlouvy o ochraně menšin
ze dne 10. září 1919, mezinárodně
závaznou, naše právo jazykové podle
jednacího řádu a líčí
je, jak jsme to opětně v parlamentě ve schůzích
a u veřejnosti uváděli, takto: "Stejným
způsobem znehodnocují jednací řády
politickou rovnoprávnost národnostních menšin
stanovenou smlouvou. Ustanovení o jednacím jazyku
v parlamentě předem vylučují z aktivní
parlamentní spolupráce všechny ty zástupce
lidu, kteří československé řeči
neovládají. Nerozumějí ničemu
z toho, co se děje ve sněmovně, nemohou studovati
osnovy, jež jsou jim předkládány. Ani
ve schůzi klubovních předsedů, která
přece slouží především k
dorozumění, nepromluví se se strany presidia
nebo vlády německého slova." (Výkřiky.)
Na to navazuje poznámku, že se nemůže
Němcům zazlívati, že v tom vidí
výsměch politické rovnoprávnosti všech
občanů bez rozdílu řeči. Končí
výzvou, v níž praví: "Ať konečně
jednou si uvědomí inteligentní kruhy českého
národa německé stížnosti, ať
je tak bez předsudků a bez zaujatosti, jak je jim
to možno, zkoumají a ať se potom sami táží,
zda jest to v zájmu jejich národa a státu,
aby se přecházelo k dennímu pořádku
přes práva tak veliké menšiny, jako
je německá. Ať mají na paměti
zvláště varovný příklad
starého Rakouska."
Považuji tuto výzvu právě nyní
za velmi časovou, aby byla podporována ve velké
části německého národa vůle
pro dorozumění a aby nebylo znemožňováno.
Tvrdí-li se, že je to v rámci velké
politické koncepce nějakou maličkostí,
pak chci předem odpověděti klasickým
příslovím: "Malá věc jest
kolébkou věci velké." A dorozumění
až k národnostnímu vyrovnání
mezi Čechy a Němci v tomto státě jest
jistě něco velkého. Počátky
tohoto dorozumění, pro něž jsme se rozhodli,
jsou vázány tím, že také naše
řeč zaujme místo je náležející.
(Posl. de Witte [německy]: Dorozuměli jste se
o kongrui a o obilních clech!) Pane kolego, my nejsme
tak rychle hotovi s konečným úsudkem, my
musíme také mít: trpělivost a silné
nervy. Velká věc se nevykoná z dneška
na zítřek. Náš vstup do vlády
sleduje cíl positivní spolupráce v zájmu
všech, kterýžto krok byl podniknut, když
za všeobecně hrozivých zjevů rozkladu
také na české straně razil si cestu
náhled, že vyhlazovací boj proti nečeským
národům v tomto státě nemá
vyhlídek a musí vésti jenom ke zničení
vlastního státu. (Posl. Hackenberg [německy]:
Tento názor zde ovšem ještě není!)
Dobrá věc potřebuje času. Někteří
čeští politikové většího
státnického významu měli tento náhled
již dávno. Avšak pod terorem (Různé
výkřiky.) špatně pochopeného
vlastenectví... (Hluk na levici.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr Luschka (pokračuje):... neodvážili
se dosud podle toho jednati. Nyní, kdy to pod vlivem ducha
locarnského ve světě musilo uzráti
téměř v několika týdnech s
elementární silou, stalo se toto poznání
prvním základem, který nám může
býti nejlepší zárukou povahy morální
a osobní. (Výkřiky.) Risiko tohoto
pokusu o dohodu jest jenom v tom, že snad nebude rozhodovati
vůle oněch národů, nýbrž
že byrokracie, která stala se všemocnou v šovinistickém
duchu, může bojovati proti dobré vůli
státníků v exekutivě státní
správy, ba může také dobrou vůli
sabotovati. Tato obava příliš odůvodněná
po osmiletých zkušenostech u jednotlivých úředníků
správních, kteří nabyli moci, jest
nejsilnějším stínem na cestě
zahájeného dorozumění Němců
s českým národem. (Posl. de Witte [německy]:
A přes to hlasujete pro zmocňovací zákony,
jimiž se těmto byrokratům zase dává
do ruky moc!) Pane kolego, silná vláda může
se se správou vypořádati a my chceme silnou
vládu, proto také jsme byli pro vstup do vlády.
My od nikoho nepožadujeme oběť národního
uvědomění, právě jako jsme
se vstupem do vlády nevzdali našeho německého
vědomí národního, naopak, my jsme
nejupřímněji přesvědčeni,
že jsme tím znovu posílili víru ve vlastní
sílu a budoucnost našeho německého národa
v sudetských zemích. My němečtí
křesťanští sociálové vedli
jsme boj proti Němcům také tam, kde nebylo
lze se mu vyhnouti, vždycky s umírněnou věcností,
chránili jsme se před výstřelky v
tomto boji a odmítali jsme přispěti k zostření
tohoto boje. S touže rozhodností ohrazujeme se také
nyní proti tomu, aby se nám podkládaly nějaké
úmysly, jež by znehodnocovaly naše nezištné
a poctivé úmysly, zajistiti německému
národu svoji aktivistickou politikou existenci a vývoj.
(Různé výkřiky socialistických
poslanců.) O tom máme svůj názor,
vy také svůj, proto přece ještě
můžeme při odporujících si názorech
zachovati si vzájemnou úctu. (Výkřiky.)
V klidném závodění národů
o vzájemnou úctu a stejné právo...
(Posl. Hackenberg [německy]: Nebude již dlouho
trvati a bude s úctou konec!) Jest nevděčné
býti v politice prorokem. (Různě výkřiky
posl. Bobka, dr Petersilky, Hackenberga a de Witte. - Posl.
de Witte [německy]: Poslušnost jest ozdobou křesťana!)
Ano, tak jest, poslušnost, nikoli vyhrůžky,
jak je neustále projevujete. Zdůrazňuji:
V klidném závodění národů
o vzájemnou úctu a stejné právo chceme
zde v zemi plniti svoje národnostní úkoly.
Chceme dosíci, aby se heslo ve znaku tohoto státu
"Pravda vítězí" také uskutečnilo.
Cítíme, že jsme na správné cestě,
kterou půjdeme tak dlouho, až uvidíme ruku
vztaženou k nám s české strany k dorozumění
obou národů. Po tu dobu přebíráme
také za svůj postup odpovědnost před
veškerým německým národem a dějinami.
Výhod z této spolupráce zúčastní
se každý, kdo nám chce poskytnouti ke stejným
povinnostem bez výhrady stejná práva. Na
tom trváme. To jest náš národní,
to jest náš státně-politický
cíl. Vybojovati jej konečně přes veškerý
odpor druhých, přes veškeré rýpání,
přes veškeré nepřátelství
tuhou energií pro svůj německý národ
v československém státě budiž
nám za naši práci nejkrásnější
odměnou. (Souhlas a potlesk poslanců něm.
strany křesťansko-sociální.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Tayerle.
Posl. Tayerle: Vážená sněmovno!
Musím předem protestovati proti způsobu,
jakým se projednává předložený
rozpočet. To není kontrola státního
hospodářství, neboť není naprosto
možno, aby kniha o 400 stránkách mohla býti
ve 12 hodinách jen prohlédnuta, třebas běžně,
natož aby byly přezkoumány její číslice
a položky srovnány s původními návrhy
a také s minulými lety, abychom mohli právem
mluviti o tom, že rozpočet byl náležitě
projednán.
Rozhodování sněmovny stává
se takto pouze formalitou, při níž padají
sebe věcnější návrhy a vítězí
pouze zákulisní dohoda určitých činitelů
politických. Vláda pak sama není představitelkou
společných zájmů národa a státu,
prostředníkem vyrovnávacím, nýbrž
jest v tomto systému pouze nástrojem dočasné
parlamentní většiny, která buď
ve svém celku nebo aspoň v jednotlivých svých
částech snaží se docela bezohledně
uplatniti své třídní a sobecké
zájmy. Tak jsme to pozorovali a tak tomu bylo při
zemědělských clech, tak je tomu i dnes při
rozpočtu.
Má se šetřiti - to slovo slyšíme
se všech stran, ale opět ne z věcných,
nýbrž z politických důvodů rozšiřují
se místa místopředsednická. Má
se šetřiti, ale v parlamentě pracuje se stále
přes čas a při tom odměna zaměstnanců
parlamentu za tuto práci neodpovídá ani základním
podmínkám. Scény na sklonku posledního
letního zasedání, jak viděti, nebyly
žádnou výstrahou. Z parlamentu stále
se dělá dům, v němž se ponocuje.
V zákonodárném sboru pracuje se protizákonně
přes čas. Stále se žádá,
aby se zasedalo 10, 15 i více hodin, a při tom ovšem
vidíme - a musíme právem vytknouti - že
právě ti pánové, kteří
by také tento čas měli dodržovati, udělají
si to velmi pohodlně. Ti v parlamentě pravidelně
scházejí. Mám za to, že je velmi podivné,
když lavice ministerská je prázdná právě
při projednávání rozpočtu,
když vláda, která má odpovídati,
úplně ignoruje sněmovnu a domnívá
se, že své povinnosti dostojí tím, když
vyšle jednoho nebo dva zástupce, kteří
však pravidelně v parlamentě většinu
dne nejsou.
Tak se ovšem nevzbudí úcta k zákonům.
Tím, že předlohy se podávají
sněmovně v poslední chvíli, musí
se vyvolati přesvědčení, že tu
vlastně nejde o to, aby tyto předlohy byly projednávány,
nýbrž pouze, aby byly schvalovány. Tak si krajní
pravice a krajní levice pracují velmi často
do ruky, rozcházejí se sice v cílech, ale
výsledek je společný: znehodnocování
a snižování parlamentu jako vlády lidu.
Tento stav, který jsem zde vytkl, musí vyvolávati
odpor, poněvadž, podíváme-li se do předloženého
rozpočtu, zkoumáme-li, z čeho se skládají
příjmy státní, vidíme, že
břemena spočívají na nejširších
vrstvách lidových. Podívejme se jen, z jakých
položek sestávají státní příjmy
v r. 1926 a 1927.
Zkoumáme-li tyto číslice - a já nechci
jimi unavovati, poněvadž má každý
člen této sněmovny dostatek příležitosti
zkoumati je v předložených osnovách
- shledáme, že pozemková daň téměř
vůbec nestoupla, stejně tak domovní daň
třídní, činžovní, všeobecná
daň výdělková pak dokonce klesá.
Naproti tomu však pan ministr financí počítá
se zvýšenou daní z příjmu dokonce
o 132 miliony Kč. Se zvýšením daně
z obratu, vezmeme-li v úvahu také podíl,
kterým samosprávné svazky se tu zúčastňují,
jsou to téměř 2 miliardy korun, které
se na dani z obratu v r. 1927 mají vybrati.
Dále přicházejí v úvahu zvýšená
cla o 235 milionů a daně spotřební,
jichž výnos má podle rozpočtu stoupnouti
o 377 milionů Kč. Vidíme tu mezi daněmi
spotřebními hlavně ovšem daň
z cukru, jejíž výnos odhaduje se o 417 milionů,
téměř o 1/2 miliardy
výše, nežli v r. 1926. Figuruje tu také
ještě daň z uhlí, která zatěžuje
naši výrobu a zatěžuje značně
spotřebu uhelnou vůbec a nepatrnou útěchou
může tu snad býti, že tato daň
z uhlí má klesnouti o 70 milionů Kč.
Konečně tu přicházejí v úvahu
veřejné dávky, kolky, poplatky, které
mají vynésti o 247 milionů Kč více.
Vážení pánové, jestliže
tedy srovnáváme tyto číslice našich
příjmů na daních v posledních
dvou letech, shledáváme zcela zřetelně,
že tu jde o nové snahy, zatížiti obyvatelstvo,
zejména ovšem kruhy zaměstnanecké, kruhy
dělnické. Chtěl bych ještě jen
podotknouti, že tentokráte v rozpočtu shledáváme
se s novou jeho konstrukcí, podle které také
příjmy státních podniků jsou
zvláště vedeny. A tu opět přichází
v úvahu, že na př. tabákové podniky
mají odvésti celý přebytek, se kterým
se počítá, totiž 1.060 mil. Kč,
tedy více než jednu miliardu, státním
příjmům. Kdo tu bude hlavně zatížen?
Řekl jsem již: Široké vrstvy spotřební,
široké vrstvy obyvatelstva. Dnes již podle dokladů,
které sneseny byly v rozpravách o nových
osnovách daňových, jakož i o rozpočtu
na r. 1927, bylo mnohokráte konstatováno, že
zatížení obyvatelstva u nás je velmi
značné, pokud jde o daně, že na jednoho
obyvatele připadá 1100 Kč, nehledě
k dávkám sociálním, které tu
také přicházejí v úvahu. Sám
p. ministr dr Engliš při jedné příležitosti
dokazoval, že největší položku ve
výrobě naší činí tak zv.
daně obchodní, totiž 37% všech daní
a zatěžují naši výrobu tak, že
jsou překážkou v odčinění
zahraničních cel, které nám brání
ve vývozu do ciziny a tím ovšem vyvolávají
neblahou hospodářskou situaci, se kterou musíme
dnes počítati.
Musíme jen litovati, že při téže
příležitosti pan ministr financí také
dokazoval, že stejnou povahu jako daně obchodové
mají také dávky sociální. Pan
ministr dr Engliš sám doznává,
že v individuelním řádu hospodářském
daňová soustava musí navazovati na národohospodářskou
organisaci tohoto řádu. Dokazoval, že výnosy
podniků přenášejí se do domácnosti
jako důchody a že teprve souhrn všech podniků
tvoří národní produkt, výnos
národní práce, základ obživy
národa, který se rozděluje mezi podnikatele,
kapitalistu a pracovníka. Jen právě o to
jde, jakým dílem účastní se
tito činitelé v naší výrobě,
jaký podíl zůstává tu podnikateli,
kapitalistovi a jaký podíl zůstává
pracovníkovi. Z výnosu národní práce
- podle dr Engliše - vychází také
naše soustava daňová. Jak však postihuje
jednotlivé skupiny, je viděti právě
z čísel, které jsem uvedl, je viděti
z našeho rozpočtu. Dnes, kdy stojíme před
projednáním osnov daňových, před
naléhavou reformou daňovou, jest třeba si
uvědomiti, zdali opravdu jde tu o ulehčení
právě těm kruhům, které největším
podílem přispívají k produktivitě
našeho národního hospodářství.
Je sice pravda, že se minimum daňové zvyšuje,
že má býti posunuto na 7400 Kč z dosavadních
6000 Kč, že u zaměstnanců, kteří
mají býti postiženi srážkami, dokonce
má býti zvýšeno přes 10.000 Kč
ročně. Ale, prosím, srovnejme tyto číslice
s číslicemi daňového minima jiných
států. V Anglii je na př. daňové
minimum 20.000 Kč, ve Francii 12.000 Kč. Spokojuji
se jen s těmito dvěma zeměmi a nepopírám,
že snad v jiných státech, na př. ve
Švédsku, je daňové minimum 8900 Kč,
tedy nižší, ale přece jenom, srovnáme-li
číslice z různých zemí, shledáme,
že i nově navrhované minimum daňové
je příliš nízké. Pan ministr
financí dr Engliš ukazoval, z čeho se
skládá naše důchodová daň.
Nemám pohříchu nových dat, ale r.
1920 činil ryzí důchod u nás okrouhle
10 miliard. Z toho připadalo na služební platy
32%, na podniky 33%, na pozemky 26% a na kapitály 3.5%.
Vidíme tedy, že daňové zatížení
postihlo v nejširší míře služební
platy, že tedy příjem těch osob, který
se dal nejlépe zachytiti, zejména tedy státních
zaměstnanců, byl nejdokonaleji zdaňován.
Na druhé straně mnoho příjmů
unikalo zdanění, poněvadž se nedaly
technikou daňovou tak zachytiti, jako pevné platy
a mzdy, ať soukromých nebo veřejných
zaměstnanců.
Při této reformě, se kterou se již také
setkáváme v našem rozpočtu, mnoho se
hovořilo o daňové morálce. Jak se
však tato daňová morálka vykládá?
U koho má býti v prvé řadě
pěstována? Berní morálka má
spočívati v tom, že bude zaměstnavateli
zapovězeno, aby převzal v přijímacím
dopise nebo v kolektivní smlouvě závazek
o placení důchodové daně zaměstnavatelem,
tak jak to připouštěly dosavadní zákony.
Hlavní snaha v nové osnově zákonné
směřuje k tomu, aby jednak zamezeno bylo odpočítávání
sociálních příspěvků
zaměstnavatelem nad zákonnou míru placených
z daňového základu, jednak aby bylo zaměstnavateli
zakázáno platiti jakékoli daně za
zaměstnance.
Při té příležitosti možno
polemisovati s názorem, který, ať přímo
nebo nepřímo, jak v osnově, tak v důvodové
zprávě, vyjádřen je zásadní
úvahou, že jen ten občan je si vědom
svých nároků a povinností oproti veřejnosti,
tedy zejména oproti státu a jeho veřejným
svazkům, který platí také skutečně
své daně ze svého. Na těchto zásadách
bylo však vybudováno, jak známo, právě
bývalé rakouské volební právo,
které jsme všichni společně poráželi,
i ti, kteří dnes s touto novou berní morálkou
přicházejí a kteří se domnívají,
že správným občanem je ten, kdo daně
platí, neohlížejíce se na to, kdo vlastně
ty daně vydělává a placení
daní umožňuje.
Jestliže soukromý zaměstnanec má určitý
čistý příjem po srážkách,
které za něho zaplatil zaměstnavatel, ať
běží o sociální dávky
nebo o daně, jest si jistě vědom okolnosti,
že celkový náklad zaměstnavatele je
vyšší, neboť každý ví,
že existuje daň z příjmu, a dále,
že sociální pojištění musí
býti placeno určitými příspěvky.
Jestliže tedy dnes některé podniky platily
daně a prémie ze svého za své zaměstnance,
nastalo by po uzákonění takové reformy
daňové určité ulehčení
tím, že sazby nové daně důchodové
byly by okrouhle o 50% sníženy. Platil-li podnik za
své zaměstnance z titulu osobní daně
z příjmu třeba okrouhle 500.000 Kč,
bude míti napříště toto zatížení
menší, na druhé straně však také
o stejný díl bude menší mzda nebo plat
zaměstnance. Byl by to tedy přímý
útok na hospodářské postavení
zaměstnanců, kdyby k tomuto uzákonění
mělo dojíti.