Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V záujme týchto notárov so zadosťučinením môžem tiež kvitovať mienku pána ministra čo odborníka o tom nemožnom stave veci, aby v obecnej autonomii notár bol cudzím živlom, súc už nateraz štátnym úradníkom. A proti tejto mienke odborníka nijako nás neprekvapí mienka pána posl. dr Štefánka v tom istom rozpočtovom výbore prejavená, ktorý s týmto nemožným stavom vecí je spokojný, s tým odôvodnením, že hoci ten notár čo štátny úradník do autonomie naprosto sa nehodí, predsa dobré služby koná. Lebo sú to slová stranníka a nie odborníka. Notára ako odborného administratívneho úradníka vo správe obecnej treba nielen ponechať, a to by sme mali zvláštnu žiadosť proti snahám, ktoré v historických zemiach túto našu inštitúciu chcú zrušiť, pripodobňujúc si, že správa musí byť jednotná. Notára ako odborného administratívneho úradníka vo správe obecnej žiadame nielen ponechať, lež odčiniť treba nedávno spáchanú chybu, totiž ich poštátnenie. Pánu ministrovi ako odborníkovi neujde táto nesrovnalosť, aká v autonomii obecnej trčí ako tŕn pichnutý do tej autonomie - štátny úradník. Len kto v skutočnosti každodenného života pozoruje, aký je ten pomer medzi obcou a jej na krk poslaným notárom, aká nedôvera sa javí i proti najšľachetnejším snahám toho notára, že sa o ňom vie, že je on ako štátny úradník v mnohých veciach viazaný, aby ničoho nepodnikal, na pr. vo veciach daňových, vo všeobecnosti ale že je za to na tom obecnom dome, aby záujmy štátu zastupoval, má právo veto povedať i proti jednomyslnému usneseniu celého zastupiteľstva, je zrejmé, ako odióznou to činí jeho osobu a vie oceniť význam snahy, vrátiť notára obci. Že sa tento jeden pokus: postaviť štátneho úradníka do služieb autonomných, nepodaril, ukazuje sa i na ostatných formách našej verejnej správy a zastanci teorie jednokoľajného systému vo verejnej správe nijako sa nemôžu odvolávať na to, že by skutočný život bol potvrdil výhody tohoto systému, a preto my sme za ten dvojkoľajný systém na celej čiare. Obce, okres, župa a zem potrebujú nielen svoju vyhradenú právomoc, lež i svoje výkonné orgány, aby sa uplatniť mohla jej iniciatíva a stupňovala jej prácechtivosť a že na čele tohoto rezortu práve v tomto čase, keď sa o týchto problémoch jedná, stojí odborník na slovo vzatý, neľutujeme peňazí na tento odbor navrhovaný, lebo dúfame, že verejná správa vedená bude v duchu, aby slúžila národu a všeobecnym záujmom.

Ohľadom stanoviska strany našej k rozpočtu veľmi je pre nás svodné stanovisko strán socialistických voči rozpočtu doteraz zdôrazňované. Tak v rozpočtovom výbore ako i pri všeobecnej debate v plene prehlašujú zástupci socialistických strán, že niektoré kapitoly rozpočtu odhlasujú, iné však odmietajú. A hoci je stanovisko tohoto rozlišovania medzi kapitolami nemožné, predsa však ťažko nám je sa vymaniť zpod vlivu tohoto stanoviska, aspoň čo sa týka odôvodnenia jeho. Socialistické strany na príklad jednomyselne prehlašujú, že nebudú hlasovať za kultúrnu časť rozpočtu vzhľadom na kongruu, lebo vidia v nej odklon vnútornej našej politiky od ducha zahraničnej našej revolúcie. Prehlašujú ďalej, že hlasovať budú za kapitoly, vzťahujúce sa na prezidenta republiky a na ministerstvo zahraničia, lebo vraj na týchto dvoch miestach vidia ešte zástupcov ducha toho, ktorý je duchom ich a duchom zahraničnej revolúcie. Myslím, že po tomto stanovisku socialistických strán najmenej ony môžu byť prekvapené, keď by sme zase my povedali: Nebudeme hlasovať za kapitoly prezidenta republiky a ministerstva zahraničia, lebo na týchto dvoch miestach vidíme ešte vždy vládnuť ducha, ktorý sa nielen protiví duchu našej pittsbourghskej dohody, lež sústavne a stálym novším a novším podnikaním prekážajú uplatňovaniu prirodzených práv slovenského národa. Myslím tedy, že sa v tom stanovisku stretneme so štátotvornými socialisty. (Souhlas.)

Podobné stanovisko zaujímame voči položke rozpočtu predsedníctva ministerskej rady, ktorá 8 mil. Kč dáva vláde k dispozícii čo čiastku na "fond na nepredvídané vydaje vlády." (Posl. Hlinka: To by bolo múdre, keby i nám dali! - Veselost.) Ovšem ale nezabudla hneď odvolať sa na § 5, odst. 2. zákona zo dňa 20. marca 1919, č. 175 Sb. z. a n., kde stojí: "Dozoru najvyššieho kontrolného úradu nepodliehajú zákonite povolené dispozičné fondy vlády". Držíme to za vec naprosto neprípustnú, aby sa zo štátnymi peniazmi manipulovalo bez dozoru kontrolného úradu. Nepredvídané výdavky sú i v tej najmenšiej obci, tým väčšmi treba s nimi počítať v hospodárení štátu; nech je teda zavedená položka pod týmto titulom, ale nech sa s poukázanými obnosy riadne súčtuje. A keď už podľa citovaného zákona nemá práva si žiadať toto vyúčtovanie Najvyšší kontrolný úrad, nech si žiada aspoň parlament toto právo do súčtovania nahliadnúť. Myslím, že žiadna vláda nemanipuluje s týmto dispozičným fondom tak, že by sa neodvážila verejne účtovať, a preto niet príčiny, aby sme kontrolu aspoň parlamentu nepripustili, v opačnom páde, jestli by sa s položkou touto tak narábalo, že si s tým pred verejnosť prísť vláda netrúfa, vtedy tým oprávnenejšie je naše stanovisko, lebo so štátnymi peniazmi na spôsob dispozičných fondov manipulovať nie je prípustné. Otrasie sa vtedy mravný základ daňovej povinnosti a potom darmo kričíme po zvýšení úrovne daňovej morálky. A keď sa uvoľní tento mravný základ daňovej povinnosti, financmi a trestnými paragrafy nikdy ho nenahradíme. Každý daňovník chce vedieť, že štát len toľko daní od neho žiada, koľko je na všeobecné ciele potrebné, a nič viac, vtedy potom rád platí. Ale keď sú takéto dispozičné fondy, s ktorými sa ešte k tomu ani nezúčtuje, každý daňovník je oprávnený brániť sa proti výške daňovej, lebo na dispozičné fondy nie je povinný prispievať. Preto v záujme daňovej morálky, ktorú tak reklamuje kde kdo v tejto snemovni, žiadame aspoň pre parlamentnú komisiu kontrolu tohoto dispozičného fondu.

Myslím ale, že väčšmi než po zvýšení úrovne morálky daňovej treba slovo pozdvihnúť za zvýšenie úrovne morálky politickej. Stojíme tu pred súdom verejnosti ako strana bez aféry a preto nebude nikto vysvetľovať prejav tento ako prejav pro domo. Apelujeme na svedomie tých, ktorí si štát tento za svoje životné a osobné dielo pokladajú a pýtame sa: Či vidia ten hrozný koniec, ku ktorému sa náš verejný život nezadržiteľne ženie vyvolávaním stálych afér? Činíme dotaz tento preto takto konkretizovaný, lebo nápadné je, že aféry tieto nápadne sa grupírujú stále okolo jedného ministerstva a vynorujú sa vždy vtedy, keď sa ovzdušie nad týmto ministerstvom zachmúri. (Výkřiky posl. dr Jurigy.) Sme pre očistu vo verejnom živote, sme za odstránenie vinníkov z mocenských pozícií, ale nech si nikto nenamýšľa, že podáme mu pomocnú ruku vždy, keď to on nie cieľom odstránenia korupcie, ale cieľom udržania svojho ešte korupčnejšieho postavenia vyvoláva. (Výborně!)

Pánovia! Viac politickej morálky, lebo jestli to tak pôjde ďalej, že naša politická žurnalistika bude bez všetkého rozpaku vedome tie najpodlejšie mystifikácie rozširovať, jestli sa ďalej bude kráčať tou cestou, že nielen za politickú, ale za štátnickú kvalifikáciu sa bude považovať vedieť niekoho zaviesť, jestli sa bude ďalej držať ten systém, že akonáhle sa niektorý politik na istú výšku moci a vlivu dostane, hneď sa musí - ako sa hovorí "odkrágľovať", nemusím byť prorockým duchom obdarený, keď tvrdím, že koniec je veľmi blízko.

A na koniec ešte: Aféry tieto sa pozdávajú dosvedčovať to, že túžime po poctivosti a poriadku a preto sa zametá. Nikdy ale nezabúdajme, že kto zametaním chce poriadok spraviť, ten nikdy nezametá schody zdola na hor, lež musí zametať shora nadol.

Slávna snemovňa! Máme na jeden rok odhlasovaný rozpočet, dávame moc jednej vláde do ruky, ktorá vláda má jeden rok dišponovať s majetkom, životmi, so všetkými ctnosťami národa, ale majme i toľko rozhodnosti a odvahy, že keď zametáme, začneme zametať shora nadol a nie vždy zdola nahor. Tak zametanie bude úspešnejšie, bude vo štáte poriadok, poctivosť a česť. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Muna. Uděluji mu slovo. (Hluk. - Výkřiky slovenských ľudových poslanců a poslanců strany komunistické.)

Prosím o klid. Slovo má pan posl. Muna.

Posl. Muna: Moji klubovní kolegové poukázali ve všeobecné debatě na reakční a dělnictvu nepřátelský charakter vlády. Mým úkolem je, abych ve specielní debatě zabýval se zejména kapitolou ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti. Obě tato ministerstva jsou ztělesněním reakce a nejdůležitějšími orgány buržoasie k potlačování dělnické třídy. Policie, četnictvo, armáda špiclů, soudy a kriminály jsou nejdůležitějšími sloupy, na kterých spočívá budova měšťácké demokracie.

V předloženém rozpočtu vykázána je spotřeba ministerstva vnitra celkovou sumou 554,363.850 Kč. Převážná většina rozpočtu určena je na vydržování četnictva a policie. Na policii v tomto rozpočtu je dokonce položka vyšší o 6,767.680 Kč proti rozpočtu minulému. Jak viděti, veškeré snahy vlády směřují ke zdokonalení a rozšíření mocenského aparátu, který v prvé řadě namířen je proti dělníkům a chudým lidem, kteří nejsou ochotni mlčky dáti se hospodářsky vykořisťovati třídou kapitalistů. Zvýšená položka 6,767.000 Kč má patrně sloužiti k rozšíření policejního aparátu špiclů, pomocí nichž mohl by pan ministr vnitra na rozkaz ministerského předsedy Švehly inscenovati špionážní aféry proti komunistům. Také výdej na četnictvo je ohromný. Pan ministr Černý poukazoval v rozpočtovém výboru, že máme nedostatek četníků. Chápeme to. Když četnictvo je používáno ke špiclování komunistické strany, ke špiclování odborových organisací, ke špiclování schůzí všech oposičních stran, když jest ho používáno k zasahování do mzdových bojů a stávek, je přirozené, že tím trpí služba bezpečnostní a jeví se ovšem nedostatek četnictva tak, že na př. v jižních Čechách organisované bandy lupičů staly se postrachem obyvatelstva. Pan ministr vnitra chce zavésti pro četnictvo šavle a helmice. Pokud víme, četnictvo nevolá po zavedení šavlí a helmic, nýbrž dožaduje se práva na odborovou organisaci, dožaduje se reformy práva disciplinárního a kárného a slušné elementy v četnictvu si přejí, aby se mohly věnovati službě bezpečnostní a nebyla od nich požadována nedůstojná a ponižující služba katanů dělnického hnutí.

Ministerstvo vnitra řízeno je starorakouským byrokratem panem Černým. Víme, že ministr Černý byl a je jen vykonavatelem rozkazů ministerského předsedy Švehly. Víme, že reakce tohoto režimu je ztělesněna v osobě min. předsedy Švehly. Pan ministr vnitra jest jen služebníkem Švehlovým a byl jím i v té době, kdy Švehla byl mimo vládu a kdy pan Černý figuroval jako ministerský předseda.

Víme, že p. ministr Černý je jen loutkou v rukou min. předsedy Švehly. To však nikterak nezmenšuje jeho vinu a jeho odpovědnost. Pan ministr Černý vysloužil si titul odborníka. V čem spočívá jeho odbornictví? Titul odborníka vysloužil si pan Černý r. 1920, kdy postavil se do služeb buržoasie a sociálních patriotů a ve dnech prosincových v krvi potlačil generální stávku a všechny kriminály republiky naplnil tisíci dělníky. Jeho legitimace odborníka psána je krví soudruha Kuldy, zastřeleného v Praze, krví zastřelených horníků v Mostě, krví robotníků v Krompaších a touto krví potřísněny jsou ruce nynějšího ministra vnitra. Protože pan Černý dokázal, že ve službách buržoasie je schopen každého činu proti dělnictvu, že nezastaví se před ničím, získal si titul "odborníka" a stal se "nepostradatelným". Svoji nepostrádatelnost dokázal i na jaře při projednávání celních zákonů. Když celně-kongruová většina podnikla brutální útok na dělnickou třídu, když dělníci byli donuceni jíti na ulici a demonstrovati proti brutálnímu útoku agrárních chamtivců, vystoupil opět na scénu pan ministr Černý. Po celou dobu projednávání celně-kongruových zákonů tento ponížený služebník Švehlův mlčel, když však došlo k demonstracím v Praze, tehdy - jak při procesech s demonstranty vyšlo na jevo - sám osobně řídil řeže proti dělníkům v Jindřišské ulici a na Václavském náměstí.

Pan ministr Černý učinil tehdy ve sněmovně prohlášení, v němž dokazoval, že policie jednala naprosto korektně. Chápeme, že jiné prohlášení učiniti nemohl, když tyto řeže proti dělníkům osobně dirigoval. Celně-kongruová většina toto prohlášení pana ministra Černého tehdy schválila.

Nezaujatá veřejnost a od vlády neodvislý tisk soudily o činnosti policie tehdy naprosto jinak. Nejen tisk komunistický, ale i tisk soc. demokratický a českosocialistický snesl řadu dokladů o bezdůvodném atakování demonstrujících dělníků policií.

Pan dr Czech podal návrh, aby dosazen byl vyšetřovací výbor sněmovny, který by zahájil vyšetřování o chování se policie vůči dělnictvu v těchto dnech. Strany vládní většiny u vědomí, že policie pod vedením ministra vnitra Černého jednala krvelačně a rabiátně, postaraly se o to, aby návrh dr Czecha v utopen byl v iniciativním výboru. Stalo se tak zásluhou pana dr Hajna, který byl zpravodajem o návrhu dr Czecha. Pan dr Hajn, jindy tak velice pohotový, dvakráte vyhnul se povinnosti referovati o návrhu posl. dr Czecha a v poslední schůzi iniciativního výboru navrhl, aby se přes tento návrh přešlo k dennímu pořádku. Bylo-li jednání policie při proticelních demonstracích opravdu tak korektní, jak to vylíčil ve svém prohlášení p. ministr Černý, pak vládní strany měly uvítati návrh posl. dr Czecha a měly se postarati, aby byl přikázán vyšetřovacímu výboru, aby korektní jednání policie mohlo býti parlamentním výborem zjištěno. Znemožnění vyšetřování je dokladem špatného svědomí vládních stran a p. ministra vnitra.

Pan ministr Černý nezapomněl dodnes, že byl věrným služebníkem Rakouska, zejména v době války. Všichni víme, jak tehdy Rakousko vynucovalo na všech občanech loyálnost. Kdykoli rakouská armáda "utrpěla" nějaké vítězství, alarmovalo rakouské ministerstvo vnitra a jednotlivá místodržitelství všechno obyvatelstvo a hrozbami kriminálem vynucovala projevy loyality. Na Moravě tuto blahodárnou činnost ve prospěch dodělávajícího Rakouska řídil p. Černý jako šéf presidiální kanceláře c. k. moravského místodržitelství. Proč připomínám tuto minulost? Proto, že pan Černý nezapomněl na tuto svou činnost ani jako ministr demokratické republiky Československé. Z jeho příkazu rozesílají okresní politické správy fermany, v nichž nařizují obecním starostům a správcům veřejných budov, že v den 28. října musí vyvěsiti prapory, v případu neuposlechnutí tohoto rozkazu se hrozí trestem pokuty do 10.000 Kč nebo vězením do 1 měsíce. Mám zde takovou vyhlášku okres. policejního ředitelství na Kladně (ukazuje listinu). Tyto fermany jsou nanejvýš výmluvným dokladem bankrotu tohoto režimu. Musíte-li po 8 letech trvání této republiky hrozbami kriminálem vynucovati loyálnost občanů, musíte-li sahati k těm prostředkům, k jakým Rakousko sahalo, když blížil se jeho konec, je to doznáním bankrotu tohoto systému. V očích pracující třídy měst i venkova jste, páni, hotovi a nepomohou vám ani fermany, ani násilné vynucování loyality p. ministrem vnitra.

Že aparát ministerstva vnitra je aparátem třídním, že je zde k ochraně kapitalistů a k brutálnímu potlačování dělníků, je dnes všeobecným přesvědčením celé dělnické třídy. Každodenní vystupování policejního a četnického aparátu proti dělnictvu nejen v zápasech politických, ale i v zápasech hospodářských je toho dokladem. Neznáme případu, že by policie a četnictvo zasáhlo ve prospěch dělnictva v případě, když zaměstnavatel porušuje zákony chránící dělnictvo. Naopak víme, že policie a četnictvo znemožňují a sabotují vyšetřování proti zaměstnavatelům. Naproti tomu stále častěji množí se případy, kdy policie a četnictvo násilně vystupují proti dělnictvu, které stojí ve mzdovém boji nebo stávce. Pro toto tvrzení chci uvésti několik případů z poslední doby. Těchto případů je taková spousta, že je nelze zregistrovati všechny. Tedy jen několik případů. Při stávce u fy. Mencl v Podole u Bělé pod Bezdězem okresní správa politická v Mnich. Hradišti postavila se plně do služeb německo-nacionálního fabrikanta. Četníci zakázali jakékoli konání stávkových hlídek. Bezdůvodně šikanovali a udávali stávkující dělníky a okr. politická správa v Mnichově Hradišti bez dalšího vyšetřování dělníky pokutovala. Na udání četníků přes třicet dělníků taháno je po soudech. Politická správa v Mnichově Hradišti šla dokonce tak daleko, že sama rozesílala továrním dělníkům výpovědi z bytu na základě těchto fermanů, ač tyto byty nejsou byty deputátními a dělníci platí nájemné jako v každém jiném domě. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

Při stávce kamenodělníků ve Skutči některé firmy nařídily nakládati dlažební kámen na vagony z hromad, které stávkující dělnictvo nemělo ani odměřeny, ani zaplaceny. Stávkující protestovali proti tomu, aby nesečtená a neměřená práce se nakládala, neboť neměli záruky, že při konečném zúčtování práce po stávce nebudou ošizeni. Na klidný protest dělníků odpověděl velitel četníků útokem, a 16 četníků s napřaženými bajonety vrhlo se proti dělnictvu. Řada dělníků byla zraněna pažbami pušek četníků. Nebýti rozvahy důvěrníků dělnictva, mohlo dojíti ke srážce, která mohla míti nedozírné následky. Pro tento případ udáno a vyšetřováno jest 52 dělníků.

Také při posledním boji kampaňového dělnictva v cukrovarech viděli jsme celý četnicky aparát zalarmovaný na ochranu cukrobaronů proti dělnictvu. Chci poukázati na řádění četníků v Hospozíně. To, co se dálo v Hospozíně z nařízení přednosty okr. politické správy v Kralupech nasvědčuje, že přednosta okresní politické správy v Kralupech považuje se spíše za zřízence cukrovarníků, než za státního úředníka. Jakmile stávka vypukla, veškeré četnictvo z okresu kralupsko-velvarského soustředěno bylo do Hospozína a po dobu stávky vypadalo to v Hospozíně tak, jako by bylo vyhlášeno stanné právo. Četníci zakazovali, že dělníci nesmějí choditi po obci ve skupinách, ba dokonce nesměli jíti ani dva dělníci společně. Četníci vyhrožovali stávkujícím, že je pozatýkají a odvezou v automobilu do blázince v Hor. Beřkovicích.

Když dělníci v závodech uspořádali sbírky ve prospěch stávkujících horníků v Anglii, v řadě případů četníci tyto sbírky zabavili a proti dělníkům, kteří sbírky pořádali, učiněno bylo trestní oznámení. To se stalo nejenom příslušníkům komunistické strany, nýbrž v tomto případě dlužno doznati, že četnický aparát jest nestranný a persekvuje všechny dělníky bez rozdílu. Na Kladensku řada funkcionářů Mezinárodního všeodborového svazu jest obtěžována výslechy u policie. Stejně tak učiněno bylo trestní oznámení na řadu funkcionářů Jednoty československých zaměstnanců drah.

Policie rozehnala schůzi horníků v Rozdělově, kteří radili se o tom, zda mají zastaviti sobotní těžbu, která určena byla hlavně k vývozu uhlí do Anglie.

Toť jen několik typických případů. Zatím co na jedné straně četnický a policejní aparát brutálně pronásleduje komunistické a dnes již také socialistické dělníky, na druhé straně těší se fašisté ochraně policie. Ba zdá se, že policejní ředitelství v Praze jest filiálkou fašistické rady. Z policejního ředitelství fašističtí úředníci roznášejí akta, nosí je po hospodách a předávají je fašistickým redaktorům. Fašistické časopisy jsou vyplňovány dokumenty, odcizenými z policejního ředitelství. To ovšem není špionáž a pro to se pánové z vládních stran nerozčilují. Při demonstracích v Praze viděli jsme policii postupovati ruku v ruce s fašisty. Také v Plzni 2. června t. r., po táboru, policie společně s fašisty vrhla se proti dělnictvu, útočila na ně, a fašisté společně s policií přepadli a ztýrali posl. soudr. Dědiče.

Také výchovné kursy, uspořádané komunistickou stranou, jsou policii trnem v očích. Proto byl policií rozehnán kurs uspořádaný komunistickou organisací na Vinohradech. Stejně tak v Košicích byla policií rozehnána škola komunistické strany a zatčeno bylo 28 účastníků, z nichž 10 ponecháno ve vazbě. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Zvláštní zmínky zasluhují poměry na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi suspendovány jsou veškeré zákony na ochranu dělnictva. Dělníci jsou vydáni na pospas hospodářskému vykořisťování a brání-li se tomu, jest alarmován ihned celý policejní a četnický aparát proti nim. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi suspendovány jsou zákony spolčovací a shromažďovací a nejvyšším zákonem jest tam zvůle a diktát policie nebo četnictva.

V čele policejního aparátu na Slovensku, jak známo, jsou staří rakouští policejní špiclové a provokatéři, policejní ředitelé Slavíček a Klíma. Na Podkarpatské Rusi rozhodujícím činitelem jest korupčník viceguvernér Rozsypal. O korupci viceguvernéra Rozsypala přinesl tisk usvědčující dokumenty, a přesto tento člověk stojí na rozhodujících místech, protože je ke všemu ochotným nástrojem agrární strany. Pod patronancí těchto lidí může docházeti k případům, o nichž mluví interpelace posl. Kubicska, že totiž policie vybírá tam poplatky od prostitutek ve prospěch Slovenské Matice a Červeného kříže. (Čujte!) Pan ministr vnitra nezodpověděl dosud interpelaci posl. Kubicska. Košický župan pan Slávik popírá obvinění, obsažená v interpelaci posl. Kubicska. Mám zde však fotografický snímek stvrzenek, které jsou podepsány policejním kapitánem Kovaczem. Tento dokument usvědčuje, že opravdu Slovenská Matice a Červený Kříž na Slovensku vydržovány jsou z poplatků vydíraných policií na prostitutkách (ukazuje listinu). Obsah toho potvrzení je tento: Policejní kapitán Kovacz potvrzuje, že přijal 30 Kč ve prospěch Slovenské Matice.

Pánové a dámy! V boji proti komunistům není vládě žádný prostředek dosti špatný ani dosti hloupý, aby ho nebylo použito. V řadě případů viděli jsme policii a její zřízence v úloze agentů provokatérů. Na základě blbých a fantastických báchorek byl skonstruován velezrádný proces proti Jílkovi a Houserovi, který pro vládu a její policejní a justiční orgány skončil nesmrtelnou ostudou. My jsme přesvědčeni, že podobné vavříny odnese si vláda i z t. zv. "špionážských afér", o nichž všichni řečníci vládních stran dlouze a široce mluvili jedině proto, aby zakryli své vlastní špinavé aféry. (Tak jest!) Při soudním projednávání této t. zv. špionážské aféry ukáže se, jakou úlohu měly zde provokace policejních agentů.

O případu jihlavském mluvil zde již soudr. Kreibich. Případ tento není ničím jiným než případem, kde zúčastnění vojáci mohou býti trestáni jen disciplinárně. Nic více. Mluvilo-li se o špionáži, děje se to proto, aby, jak jsem již řekl, zakryly se aféry vládních stran. Dnes, pánové, občanstvo tohoto státu tomu rozumí. Jakmile počnete křičeti o špionážských aférách komunistů, začnou se lidi ptát: Co pak se to zase stalo za zlodějnu? Takhle, vážení pánové, chápe lid váš pokřik o špionážských aférách! Konečně každý pochopí, že bylo by neskonale hloupým, kupovati od litografa jakési dokumenty ve státě, kde šéf generálního štábu je na prodej za mizerných 5000 Kč! (Potlesk komunistických poslanců.)

Připomínám, že policie posílá svoje agenty provokatéry do budovy ruského zastupitelství, že tito agenti obtěžují i jednotlivé funkcionáře komunistické strany. Já sám vyhodil jsem několik takových lumpů, kteří ke mně byli posláni.

V pondělní schůzi této sněmovny měli jsme potěšení slyšeti pana posl. Marchu, který mezi jiným pravil: "Prosím, kdo v tomto státě ví, že někdo krade, zkracoval stát, zneužil své úřední moci nebo jiného zločinu se dopustil, ať s tím přijde otevřeně a mužně. Máme dobrá státní návladnictví a dobré soudy. Budou jistě konati svoji povinnost."

Když pan posl. Marcha toto pronesl, nevím, zda měl na mysli švakra ministerského předsedy, zatykačem stíhaného podvodníka Krečmeru. Proč mluvíme v této souvislosti o případu Krečmerově? Nikdo nemůže býti činěn odpovědným za čin svého, třebas i blízkého příbuzného. A nikomu by nenapadlo činiti ministerského předsedu odpovědným za činy jeho švakra, ale nikdo také nesmí nadržovati zločinům, spáchaným osobou, s níž stojí v příbuzenském poměru. V případě Krečmerově tak činí náčelník této vlády, ministerský předseda Švehla. Švakr ministerského předsedy Krečmera je stíhán pro řadu těžkých zločinů: pro zločin podvodu, pro falšování směnek, pro podvodné vylákání peněz. Krečmer zdržuje se často na území Československé republiky. Byl viděn nedávno v Praze. "Právo Lidu" asi před 3 týdny přineslo telegrafickou zprávu svého zpravodaje z Moravské Ostravy, že Krečmera byl v Ostravě zatčen. Je pravda, že Krečmera se delší dobu v Mor. Ostravě zdržoval, policie zprávu "Práva Lidu" nepotvrdila a zachovává hluboké mlčení o celém případu.