Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Heeger.
Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno!
V posledních měsících byl politický
život tohoto státu bohat sensacemi a pobuřujícími
případy. Jest zajímavé konstatovati,
že dřívější koaliční
přátelé stojí dnes jako svářící
se bratří proti sobě, a tak mnoho zajímavých
věcí z intimní koaliční domácnosti
vyžvatlají veřejnosti. Vidíme, že
Němci vstoupili do vlády, a jen tak mimochodem budiž
učiněna zmínka, že dnes ráno
pan kol. Myslivec výslovně prohlásil
s parlamentní tribuny, že Němci šli do
vlády bezpodmínečně, a že vlastně
české strany by byly měly právo klásti
podmínky, poněvadž Němci nebyli ke státu
dosti loyální. Měli by tedy patrně
němečtí ministři ještě
něco zaplatiti za to, že mají právo
seděti na ministerských lavicích. (Výkřiky
něm. soc. demokratických poslanců.) Nehledě
k těmto případům, hrnula se ostuda
za ostudou počínaje aférou Gajdovou, která
do dnes ani není ještě dopodrobna vyjasněna
a o níž se odpovědní činitelé
halí v mlčení, až k velké poslední
ostudě s lex Cyril, jež všechny silně
zaměstnávají politický život
nejen u nás, nýbrž v celém světě.
Jest zajímavo, že jisté politické strany
staví zahraniční ministerstvo do středu
všech těchto skandálních historek a
že přátelé ze včerejška
pořádají dnes proti politice zahraničního
ministra, proti jeho systému a jeho osobě nejprudší
útoky. Tytéž strany, jež jsou tu vlastně
spoluvinny, které, pokud seděly se stranou pana
ministra zahraniční ve vládě, dělaly
tutéž politiku, systém ten schvalovaly, jsou
vlastně jako dnešní žalobci samy spoluvinny
na systému, který potírají. Stal se
podivuhodný případ, že zpravodaj o kapitole
ministerstva zahraničí stal se zároveň
žalobcem. Uvedl řadu věcí, které
opravdu ukazují, jaká byla správa a jak se
používalo peněz tohoto ministerstva. Zpravodaj
vypravoval, že udržování representačních
místností vyžaduje ročně neméně
než 190.000 korun a že kromě toho pod titulem
"Úřední kancelářské
potřeby" bylo vydáno 1,190.000 Kč a
že z těchto peněz byly prý hrazeny služební
cesty ministrovy. Nyní byl ohlášen nejostřejší
boj tomu systému a zahraniční politice, jistě
ne pro všechny ty maličkosti, nýbrž z
důvodů politických, boj byl také ohlášen
jenom na tu dobu, než se snad panu min. předsedovi
přece podaří zapřáhnouti do
vládního vozu zase národní socialisty,
pak také dnešní bojovníci budou míti
patrně opět jiné mínění,
než dosud projevovali.
Avšak také jinak podíváme-li se na státní
rozpočet, nalezneme tam položky velmi zajímavé.
Tu máme na náklady politické a hospodářské
informační služby 4 miliony, na publikace,
časopisy a knihy 5 milionů. Jest zajímavo
při tom zjistiti, že zpravodaj musil v rozpočtovém
výboru podle svých výpočtů
konstatovati, že schodek u "Prager Presse" u tak
zvaného vládního orgánu samotného
činí 5 milionů korun. (Posl. Schweichart
[německy]: Co je se žateckým Wolfovým
tiskem?) To bude jistě položka, která je
nekontrolovatelně skryta v jiné kapitole. Zajisté
velmi nákladná, avšak jak si dovolujeme poznamenati,
současně také bezcenná hlásná
trouba ministra zahraničí. Na okružní
telegramy zastupitelským úřadům a
na náklady zpravodajství nacházíme
dále neméně než 3 miliony, náklad
na sjednání a provedení mezistátních
smluv 5 milionů, náklad dále na representační
místnosti uveden 400 tisíci korunami, zajisté
položky, které mluví samy za sebe. Navrhujeme
tudíž snížení obnosu, který
je k disposici ministerstvu zahraničí tím
spíše, když rovněž může
býti zjištěno, že na př. u vyslanectví
v Budapešti jest zaměstnáno 22 úředníků,
v Bukurešti rovněž 22, v Polsku 15 a v Německu
13. Z těchto číslic samých vysvítá,
že nezbytně nutno restringovati vyslanectva a konsuláty.
Při této příležitosti požadujeme
také současně zrušení pasových
vis a visových poplatků a rovněž uznání
sovětského Ruska.
Nutno také zjistiti, že mezi zahraniční
politikou a vnitřní politikou ministerstva nár.
obrany existují velmi silné rozpory. Kdežto
ministr zahraničí aspoň na oko vede velké
slovo na všech odzbrojovacích a dorozumívacích
konferencích, vidíme, že v tuzemsku ministr
nár. obrany dělá opak toho, a kolik slov
najde ministr zahraničí pro dorozumění
a odzbrojení, s tolika slovy požaduje ministr nár.
obrany doma více kanonů, více pušek,
více válečného materiálu a
vybudování vzdušného loďstva. Tato
politika, kterou v tomto státě vojensky provozujeme,
jest jistě šílenství, které naprosto
neodpovídá ani podstatě, ani poměrům,
ani zeměpisné poloze tohoto státu, a má
jenom ten účel, že hra na vojáky stojí
obyvatelstvo státu nesmírné sumy, miliardy,
kterých by se mělo podstatně lépe
a příznivěji použíti k účelům
jiným.
Při této příležitosti nutno zdůrazniti,
že když r. 1918 byla prohlášena samostatnost,
byl obyvatelstvu tohoto státu dán slavný
slib, že existující vojenská organisace
bude přeměněna na lidovou milici. Následkem
tohoto slavnostního slibu byla také tato zásadní
myšlenka vtělena do §u 1 branného zákona,
a poněvadž se přes to vyskytli pochybovači,
považoval tehdejší ministr nár. obrany
Klofáč za nutno, rozptýliti tyto pochyby
a učinil proto slavnostní prohlášení:
"Slavnostně prohlašuji, že ani já,
ani moji političtí spolupracovníci neupustili
jsme od základní myšlenky miličního
systému naší branné moci, že jsme
nikdy nezradili ideí pokroku a nezradíme."
Současně pravil tehdejší referent branného
výboru, dnešní ministr nár. obrany Udržal,
při projednávání tohoto zákona:
"My víme, že nás naše strategická
poloha často přinutí, abychom nejtěžší
problémy obrany státu ponechali řešiti
spíše ministru zahraničí, než ministru
války."
Pan ministr nár. obrany dnes úplně zapomněl
na svá slova z roku 1920. Neboť politika, kterou provozuje
dnes, je v odporu s tím, co projevil r. 1920 jako svůj
názor při projednávání branného
zákona. Dnes nepomýšlí na to, aby ponechal
řešení nejtěžších problémů
ministru zahraničí, dnes se domnívá,
že tyto problémy může řešiti
větším počtem děl, větším
počtem pušek a střelných zbraní
a prodloužením služební doby. Tak nebyl
do dnes dodržen onen slavnostní slib. Naopak nebyly
ani provedeny zásady vtělené do branného
zákona, neboť podle tohoto branného zákona
má nyní vstoupiti v platnost čtrnáctiměsíční
služební doba a vysoká generalita a politikové
tak mnohých stran snaží se již tomu zabrániti.
Zatím co se u nás provozuje tato bláznivá
vojenská politika, jiné státy, které
nedaly svým národům tak slavnostních
slibů, počínají snižovati vojenská
břemena. Tak na př. Dánsko: tam se přeměňuje
vojsko pozemní a námořní v pohraniční
policii a státní námořnictvo, všeobecná
branná povinnost se zrušuje a nahrazuje se výchovou
1.600 mužů z dobrovolníků. Tím
byla vojenská břemena podstatně snížena.
Tutéž snahu vidíme ve Švédsku,
Norvéžsku a Belgii. Dokonce Francie přistupuje
k silnému omezení vojenských břemen,
co u nás není možno, provádí
se ve Francii, kde se opravdu snaží zavésti
jednoroční službu, kdežto zde ještě,
ačkoliv protektor předchází dobrým
příkladem, musíme bojovati o službu
14 měsíční, která je zákonně
zajištěna.
Tváříte se sice, jako byste měli opravdu
v úmyslu omeziti také v tomto státu vojenská
břemena. Pokoušíte se sice před cizinou
číselně dokázati, jako by slova zahraničního
ministra nebyla jenom slovy, nýbrž jako by se uvnitř
státu skutečně pomýšlelo, je
splniti, a jako byste měli vážný úmysl
vojenská břemena snížiti. Tak jste se
alespoň číslicemi pokusili vylíčiti
v rozpočtu věc tím způsobem, že
ročně má býti na vojenské výdaje
vydáno o 360 milionů méně. Avšak
současně na druhé straně bylo 315
milionů korun přeměněno v nekontrolovatelný
fond výzbrojní, tato částka byla skryta
pod jiný titul rozpočtu, takže na oko jde o
snížení vojenských břemen, čehož
však ve skutečnosti není. Branný výbor
již odhlasoval tento výzbrojní fond a není
nezajímavé konstatovati, že německé
vládní strany, svaz zemědělců
a němečtí křesťanští
sociálové, kteří venku ve schůzích
považovali vojenské výdaje, náklady
na militarismus za hlavní heslo, dali hladce a bezpodmínečně
svůj souhlas k tomuto fondu a patrně budou také
jinak souhlasiti se všemi novými výdaji na
militarismus.
Pan ministr financí našel v rozpočtovém
výboru krásná slova a s pýchou poukázal,
že vojenská břemena byla snížena,
že ještě v r. 1926 činila vojenská
potřeba 1935 milionů, kdežto rozpočet
na r. 1927 preliminuje na vojenské výdaje 1370 milionů.
Toto vylíčení jest, mírně řečeno,
vytřením zraku. Projdeme-li rozpočet, shledáme,
že k těm 1370 milionům, musíme přičísti
ještě fond pro výzbroj se 315 miliony, dále
že máme na vojenskou kancelář presidentovu
výdaje 320.000 Kč, že pod titulem "vojenské
stavby" pod nejrůznějšími kapitolami
rozpočtu jsou obsaženy vysoké sumy, jež
sečteny dají částku 1.711 milionů
a nikoli 1.370 milionů, jak by chtěla vojenská
správa vzbuditi zdání. Pozorujeme-li přece
úspory, dějí se vesměs na útraty
mužstva, především snížením
denního platu pro mužstvo, škrtnutím drahotního
přídavku a zkrácením stravného.
Zatím co ministr zahraničí a ministr financí
mluví o snížení vojenských břemen,
které tento na oko číslicemi provádí,
patrně aby ulehčil postavení ministra zahraničí
na různých dorozumívacích a odzbrojovacích
konferencích, ministr nár. obrany pronesl v rozpočtovém
výboru onu proslulou řeč, že máme
příliš málo děl a pušek,
že potřebujeme více válečného
materiálu a že musí býti zvláštní
pozornost věnována vybudování letadel.
Souhlasíme s názorem ministra nár. obrany
v tom, že nutno věnovati péči leteckým
katastrofám, které se v tomto státě
v hrozivém počtu množí. V době
od července do října, tedy ve 4 měsících,
bylo neméně než 12 leteckých neštěstí
se 14 mrtvými, se 7 těžce a 2 lehce raněnými.
(Posl. Grünzner [německy]: Cvičení
pro válku!) Zajisté cvičení pro
válku, jest to však také důkazem, jaká
frivolní hra se tu provozuje s lidskými životy.
Jestliže nyní poukazuje pan ministr nár. obrany,
že potřebujeme více válečného
materiálu, pak také pro to máme statistiku,
a to statistiku obětí, které utrpěly
v tomto státě škodu při výbušných
katastrofách a jiných nehodách. Nechci jich
ani vypočítávati jednotlivě, nýbrž
jenom konstatovati: V době od března do září
měli jsme již neméně než 155 většinou
smrtelných nehod vojáků a civilních
osob, které byly způsobeny manipulací s válečným
materiálem. Lehkomyslněji se jistě ještě
nikdy s lidským životem nezacházelo. (Předsednictví
převzal místopředseda inž. Dostálek.)
Ministr jest přímo skvostný, když mluví
o péči o mužstvo. Musil přiznati, že
mužstvu byl drahotní přídavek snížen,
že však za to mužstvo dostává vydatnější
a lepší zdravu, než dříve. A aby
opravdu nebylo pochyb, že tomu tak jest, prohlašuje
pan ministr nár. obrany, že se opětovně
nejvýše osobně přesvědčil
o zvláštní dobré jakosti stravy mužstva.
Přeji si jenom, aby pan ministr nár. obrany musil
žíti celý rok touto stravou mužstva, patrně
by dospěl k jinému mínění.
On tedy prohlašuje, že drahotní přídavky
byly sice sníženy, musí dále přiznati
- a tu přece mluví číslice rozpočtu
- že veškeré náklady na stravné
byly značně omezeny, dále je nepopíratelnou
skutečností, že ceny potravin stouply. Pan
ministr však dovede umělecký kousek, že
přes drahotu opatří mužstvu lepší
a vydatnější stravu. Musí ovšem
připustiti, že jsou při stravování
mužstva závady, což však podle jeho mínění
nutno uvésti na skutečnost, že vojenským
kuchařům dostalo se špatného výcviku.
Zavedením kursů pro výchovu a výcvik
vojenských kuchařů prý také
tato závada zmizí. Bylo by praktické, kdyby
si pan ministr nár. obrany dal patentovati tuto ministerskou
moudrost, jak možno z ničeho udělati něco,
jistě by našel pro to mnoho odběratelů.
Avšak také jinak nutno trochu přesněji
zkoumati slova pana ministra nár. obrany. V rozpočtovém
výboru především vylíčil
péči o blaho, o příjemný život
vojáků a všechna možná zařízení,
která mohou službu vojenskou ulehčiti. Prohlásil,
že vojáci mají k disposici nejenom biografy,
klubovní místnosti, divadla a hřiště,
nýbrž že se vojenská správa vynasnažila
a vynasnaží, aby život mužstva učinila
co možná příjemným. Proti těmto
slovům ministrovým však stojí hrozivě
velký počet vojenských sebevražd ve
státě a z tohoto hrozivě vysokého
počtu sebevražd vojáků mluví
něco jiného, než ze slov ministra nár.
obrany. A praví-li statistika, že od 1. ledna 1926
spáchalo v pražské posádce 7 vojáků
sebevraždu ze strachu před trestem, v Olomouci jeden,
v kasárnách krále Jiřího z
Poděbrad jeden, v Jindřichově Hradci jeden,
v Plzni jeden, a to pěšák Hojer, v Hranicích
jeden, zkrátka jestliže ve všech kasárnách
jsou sebevraždy vojáků na denním pořádku,
jestliže se voják rozhodne odvrhnouti svůj
mladý život, pak to budou jistě jiné
věci, jež ho k tomu dohnaly, než příjemnosti,
které pan ministr nár. obrany dovedl tak zajímavě
pro vojáky vylíčiti. Právě
v posledních dnech zastřelil se v Opavě na
cvičišti voják, který byl den před
tím poslán k rotnému hlášení,
a v posledních dnech oběsil se v Brně voják
rovněž ze strachu před trestem, takže
můžeme zajisté klidně říci,
že pan ministr neměl by se starati jenom o krásná
zařízení, nýbrž také vyšetřiti
a zkoumati příčiny vojenských sebevražd,
neboť by viděl, že se to všechno neshoduje
s příjemnostmi, o nichž dovedl vyprávěti.
Jako odpověď na jeho líčení bych
naproti tomu chtěl přečísti panu ministrovi
dva dopisy vojáků, dopisy vojáků,
které tak pravdivě ukazují, co dnes musí
vojáci snášeti. Přítel píše
příteli v dopise, v němž líčí
život vojáků (čte): "Co
pomohou všechny nářky, zde platí jenom
jedno: "Držet hubu a krok!" Co jsme již zažili
za těch 20 dní, co tu jsme, nedá se vypsati.
Za malý přestupek jest hned řada trestů.
V úterý večer při menáži
napadlo rotmistrovi, že jsme prý nenastoupili v pořádku
a klidu. Hned musila celá rota nastoupiti v kasárenském
dvoře a cvičiti 3/4
hodiny. Jeden se při nástupu opozdil. Za to musil
běžeti 15krát okolo kasárenského
dvora a každých 10 kroků musil se položiti
do bláta. (Výkřiky něm. soc. demokratických
poslanců.) Nebo: Je 9 hodin večer. Všechno
leží na lůžku, boty stojí pod postelí,
tu přijde rotmistr dohlédnouti, zda je všechno
v pořádku, a při tom vyhodí 10 párů
bot z okna, poněvadž prý bylo na podešvech
bláto. Na cvičišti dostává se
nám titulů: "Vole", "dobytku."
"Napliji vám do obličeje." To je to dobré
jednání s vojáky, o němž mluví
pan ministr nár. obrany, to jsou vojáci, kteří
nastoupili a hned při tom nabyli příjemného
pojmu o vojenském životě. Tu se nesmíme
diviti, píší-li se při tomto příjemném
životě vojenském rodičům dopisy
jako tento (čte): "Milá matko! Musím
sděliti, že se se mnou nakládá nyní
jako s příslušníkem cizinecké
legie. Přenesl jsem se již přes všechno,
ať přijde cokoliv, všechno jest stejné.
Může mě to státi ještě jenom
život. Kdybyste věděli a viděli, jak
se nám tu vede, lomili byste rukama nad hlavou. Avšak
musím to snášeti trpělivě, neboť
nebudu tak sloužiti 18 měsíců, poněvadž
to nemohu vydržeti. Spadl jsem se již tak, že se
mohu sotva ještě udržeti na nohou. Psal jsem
vám již v posledním dopise, že moje dny
jsou sečteny, a čekám jen ještě
na svoji žádost. Nedojde-li, není pro mě
již záchrany, půjdu tam, kam šel můj
kolega..." - uvádí se tu jméno. To je
bolestný výkřik vojáka o útrapách
a trýznění, jež musí snášeti.
A tu přijde ministr nár. obrany a vypravuje o zařízeních,
o klubovních místnostech, o biografech a hříštích,
takže by byl člověk sveden zvolati: "Ó,
jaká radost býti vojákem!", kdyby holá
skutečnost nemluvila jinou řečí.
Avšak nejenom péče o mužstvo jest jiná
než se vyličuje, nejenom snížení
vojenských břemen na oko jest důkazem, že
se ve skutečnosti vůbec nepomýšlí
zahájiti ve státě politiku odzbrojovací,
nýbrž militaristé tohoto státu, jakož
i část politických a především
koaličních stran mají ještě jiná
přání. Ve státním rozpočtu
tato přání uvedli a nemohou se dočkati,
až budou uskutečněna. Především
požadují zákon, kterým mají býti
změněna některá ustanovení
ve vojenském právu disciplinárním
a trestním. Moc velitele má býti ještě
posílena, takže utrpení mužstva bude ještě
větší, než je tomu dnes. Požadují
dále zákon, aby byla zachována 18měsíční
služba, kdežto nyní jest stanovena zákonem
služba 14měsíční. Tento požadavek
se odůvodňuje jako státní nezbytnost,
zatím co vojenský protektor tohoto státu,
Francie, počíná zaváděti 12měsíční
službu. Dále se připravuje zákon, který
upravuje zaopatření déle sloužících
poddůstojníků, jest to oživení
rakouského zákona o certifikatistech, který
byl Revolučním shromážděním
tohoto státu jako první zákon odstraněn.
Další zákon o přípravě
k obranné službě, v němž - a to
bych ke konci chtěl zdůrazniti - skrývá
se zavedení předvojenské výchovy.
Má býti použito rotmistra jakožto vychovatele
mládeže v době, kdy celý mravně
smýšlející svět vede systematickou
propagandu proti válce a vojenskému řemeslu.
Prozatímní předpisy branné mají
býti nahrazeny definitivními, při čemž
má býti stanovena kratší služební
doba pro syny boháčů a 8nedělní
služba pro syny sedláků, jakožto výkupné
za vládní věrnost svazu zemědělců
a křesťanských sociálů. (Výkřiky
na levici.) Již dnes protestujeme proti tomuto skrytému
plánu a prohlašujeme, že v tak malém státě
jako Československo jest vojenská politika nesmyslem
a že státu a jeho vývoji může posloužiti
jenom vyslovená a jasná politika míru. (Potlesk
něm. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
dr. Slávik. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Slávik: Slávna snemovňa!
Nepopierateľným skutkom je, že poplatníci
sú preťažení daniami, lebo uzákonením
sociálneho poistenia, podpôr v nezamestnanosti a
invalidity, podporovania stavebného ruchu a ostatných
sociálnych zákonov, naša republika ozdobená
je všetkými možnými a inde ešte nevyzkúšanými
požiadavky sociálnymi. Za potrebné uznávam
tieto zákony i ja, avšak povinnosťou našou
je starať sa i o to, aby tieto zákony neboly zneužité
z dôvodov čiste politických a aby sa ony prevádzaly
čo v najužšom kruhu na ne odkázaných
robotníkov. Slovom, treba u nás šetriť,
aby sme nepregazdovali národný majetok.
Úspornej parlamentnej komisii dovolím si doporučovať
preskúmať komisionálné výdavky
na každom poli štátnej, zemskej, župnej
správy, či sú tieto výdavky úmerné
k veci, lebo na príklad pri železnici prevzatie rampy
o pár sto korunách vyžaduje si viacčlennú
komisiu zďaleka, ktorej výlohy idú na tisíce,
ako by to nemohol vykonať iba jeden inženier z najbližšieho
riaditeľstva.
Pri napomáhaní stavebného ruchu neslobodno
podporovať prepychové stavby. Pred válkou žiadon
stredný alebo nižší úradník
nemal parketové, lež iba doskové dlážky,
dnes bez tohoto niet úradníckeho bytu. postaveného
za pomoci štátu, čo činí pri
kvadrátnom metre rozdiel na cene 50 Kč na ťarchu
štátneho rozpočtu.
I samé Národné shromaždenie mohlo by
mať členov o polovičku menej. Stačilo
by nám 12 ministrov. I tu by sa ušetrilo na platoch
skoro polovička vydajov, asi 20 milionov Kč.
To, že pri železniciach, poštách, telegrafoch
atď. máme dvoj- až trojnásobný
nadpočet úradníkov a zamestnancov, vidíme
všade. Nemajú čo robiť a predsa najdú
sa strany, ktoré z čisto stranníckych dôvodov
žiadajú zrušiť restrinkčný
zákon.
Zákon č. 286 z r. 1924 o úsporných
opatreniach vo verejnej správe, je veľmi dobrý,
avšak nepredvádza sa tak, ako by to vyžadoval
verejný záujem. Stáva sa to preto, lebo u
nás je všetko prepolitizované a na všetko
natiahne sa politický kľúč. Tak na pr.
na Slovensku bolo r. 1925 uprázdnené 66 profesorských
miest na stredných školách. Prihlásilo
sa 32 Slovákov a Čechov, avšak neprijali ani
jedného pre reštrinkčný zákon.
Teda reštringuje sa i na tom poli, kde schádzajú
pracovné sily, kdežto tam, kde je prebytok pracovných
síl, patričná strana politická svoj
záujem stavia nad záujem celku.
Na poli administrácie veľmi zaťažuje úspornú
prácu systém osobitného čísla.
Koľkokrát prijde patričný spis do podateľne,
toľkokrát dostane nové číslo,
čím sa zabremeňuje manipulačná
práca, a často sa i to stáva, že jednu
časť v tej samej veci - bez vedomia o ostatnej časti
veci - iný a iný referent rôzne vybaví.
Keby sa tu zaviedol ten systém, ako je pri súdnictve,
mohlo by byť manipulačných síl aspoň
o tretinu menej a nestaly by sa neuveriteľné prípady,
že tú samú vec iný a iný referent
vybaví ináč.
Nepatrné veci odkázané sú do oboru
pôsobnosti takého orgána, ktoré s vecou
nie sú v úmere. Tak na pr. povolenie predajne tabáku
na nádraží v zamoravských zemiach patrí
k ministerstvu financií, ako by to nemohlo povoliť
finančné riaditeľstvo Odbremeniť treba
vyššie fóra k vôli ľahšiemu prístupu
obecenstva, ale hlavne treba by bolo odpolitizovať všetky
úrady a zakázať úradníkom organizovať
sa politicky, lebo ináč náprava nenastane
v prisluhovaní pravdy pre obecenstvo rôzneho politického
názoru. Toto platí menovite pre sudcov, ktorí
v žiadnom prípade by nemali politizovať, nemali
by byť členmi žiadnej politickej organizácie,
a to tým menej, že ich i tak postrádame pri
súdoch. Už i § 100 ústavnej listiny (zák.
č. 121/1920) zo dňa 29. februára 1920 stanoví:
"Sudcovia z povolania nesmú zastávať iných
funkcií, platených stálych alebo občasných,
nakoľko zákon neustanoví výnimky."
S prevádzaním kolonizácie v terajšom
spôsobe súhlasiť nemôžem. Keď
už je potrebná kolonizácia, nech je prevedená
rozumne a nie bezhlavne. Som za to, aby vyhovené bolo v
prvom rade miestnym potrebám a až po uspokojení
miestnych uchádzačov má nastúpiť
kolonizovanie. Nemá sa diať kolonizácia tak,
ako sa to stalo v Bozite a Gerňove, kde ani piaď zeme
nedostali tamojší roľníci maďarskí,
ktorí však nič nemajú proti tomu, aby
Slováci a Česi dostali pôdu na ich vidiekoch,
avšak si žiadajú, a to úplným právom,
aby aj im dali aspoň toľko zeme, koľko potrebujú
tí najchudobnejší. Voči tomuto zas stojí
ten potešujúci príklad, že na západo-južnom
Slovensku pridelené bolo Maďarom vyše 17.000
kat. jutár pôdy. I ja hájim s našou stranou
to stanovisko, že roľník preto, lebo je prikovaný
k pôde bez ohľadu na národnosť je loyálnym
občanom republiky, následkom čoho treba poskytnúť
pôdu i Maďarom a Nemcom v rámci pozemkovej reformy
i pri kolonizácii.
Avšak kolonizácia vždy nezodpovedá ani
po stránke národnej a hospodárskej. Tak v
Čope a vo Veľ. Kapušanoch naši Slováci
v druhom a istotne v treťom pokolení stanú
sa Maďarmi, lebo v číro-čistom okruží
maďarskom bez vlastného kostola a cirkvi táto
asimilácia nastať musí, trebárs i školu
majú. Pri Bati na t. zv. Újtani kolonizovaní
sú legionári, ktorých však lepšie
nemohol potrestať kolonizátor, ako prídelom
tejto glejistej pôdy. Či výkvet národa
nezasluhuje lepšej zeme? Škoda tých milionov
vrážať do stavísk: dlho tam nevydržia
hospodársky.
Kolonizačné zásady by maly byť tieto:
1. kolonizovať na dobrú pôdu, 2. hromadne kolonizovať
pri šetrení miestnych uchádzačov; 3.
kolonistom postaviť ich vlastnú školu a kostol.
Hoci uznávam správnosť zásady, že
železnice majú si hradiť svojími príjmami
svoje výdaje, predsa z obľadu na zvláštné
komunikačné prostriedky Slovenska škodným
sa mi vidí 4. odst. čl. II. vládneho návrhu
tisk 590, podľa ktorého štátnym dráham
sa k úhrade výdajov investičných ponecháva
ich prevozný prebytok a okrem toho tiež 20% kvóta
daní dopravných, vybraných na štátnych
a štátom prevodzovaných dráhach. Na
Slovensku, menovite na východnom Slovensku za Košiciami,
bohaté vidieky na ornú pôdu a na pralesy sú
neprístupné železnične tak, že
na 30 až 40 km leží najbližšia stanica
vicinálky Vranov-Trebišov alebo Medzilaborce-Legiňa,
a hlavná trať vedie vedľa samej maďarsko-československej
hranice. Transverzálku od Užhorodu cez Sobrance, Michalovce,
Vranov na Prešov pri tomto finančnom zákone
nedostane východné Slovensko v dohľadnej budúcnosti.
Osobná doprava na trati Trebišov-Sečovce-Vranov
je tak mizerná, že do Sečoviec, ako do sídla
okresu, putujúci občania z vidieku Slov. Nového
Mesta utratia 3 dni, aby si mohli vybaviť svoje záležitosti
pri okresnom súde, okres. úrade alebo v bernom úrade.
Preto žiadame preložiť okresné sídlo
zo Sečoviec do Trebišova, ako prirodzeného
stredu okresu a ako do obce, ktorá je raz tak veľká
ako Sečovce.
Toto isté platí i o hornatých krajoch Zemplína
nad Vranovom. Ärár sa nemôže postarať
o železničnú dopravu pre nedostatok hmotných
síl, ale zase by nemal znemožňovať autobusové
dopravy súkromníkov. Tak firma Borovička
a spol. z Prešova od r. 1924 prevodzuje autobusovú
dopravu osôb na silničnej trati Prešov-Vranov-Sečovce-Košice.
Poneváč ale je od Vranova do Sečoviec lokálna
železnica, preto župný úrad - odvolávajúc
sa na usnesenie ministerstva železníc, že neslobodno
dávať koncesie autobusovým dopravám
tam, kde to škodí príjmom železnice -
odvolal túto koncesiu, avšak sám podal rozklad
proti vlastnému usneseniu, kde odporúča vydať
túto koncesiu s ohľadu na miestné zlé
komunikačné prostriedky. Moja intervencia nemala
prajného výsledku, lebo u ministerstva železníc
musia počítať s každým halierom.
Podobný prípad je v okolí Brna, kde pre 27
tisíc Kč rozdielu tarifálneho nebude povolená
autobusová doprava. Teda čisto finančné
a mnohokrát obnosove až bagatelne nízke otázky
ministerstvo železníc nútia k tomu, aby záujmy
širokého kraja boly nehonorované.
Štátné statky - podľa 6. odst. čl.
II. vládneho návrhu tisk 590 - môžu si
ponechať k úhrade investičných výdavkov
20% ich prevodzovacieho prebytku a celý prevodzovací
prebytok na Podkarpatskej Rusi. Poneváč štátné
kúpele, ktorých na Slovensku je 5 a v zamoravských
zemiach 3, vykazujú prebytok len 2,017.940 Kč, ale
i to iba tak, že dane a iné výdavky štátné
kúpele neplatia, prípadne na jedon kúpeľ
iba 250.000 Kč, čo by absolútne nestačilo
na povznesenie kúpeľného ruchu. Ale ešte
i tento obnos je týmto návrhom zredukovaný
na jedon a jedon kúpeľ na 120.000 Kč. Keď
teda štát nechce alebo nemôže napomáhať
v dostatočnej miere kúpeľný ruch priamou
pomocou, mal by si držať za povinnosť napomáhať
vzmáhanie sa kúpeľného ruchu aspoň
nepriamou cestou, a to poskytovaním oslobodenia od dane
na dlhšiu dobu pre novostavby. A tu vidíme, že
podľa §n 135 vládneho návrhu, tisk 706,
toto oslobodenie pre novostavby, započaté po 31.
decembri 1926, znie iba na 6 rokov voči doterajšej
20ročnej dobe. Pri tomto stave veci naše štátné
kúpele o pár rokov budú úplne zaostalé
a konkurencie neschopné. Nielen štátné,
lež i súkromné a svetového mena kúpele
naše zabité budú týmto zákonom.
Keď už by nebolo možno predĺžiť
otáznu 6ročnú lehotu aspoň na 12 rokov
vo všeobecnosti, s ohľadu cudzineckého ruchu
je nutné, aby aspoň ohľadom kúpeľných
obcí táto lehota predĺžená bola
aspoň na 12 rokov, lebo keď vieme dávať
premie na vývoz nášho tovaru, prečo
by sme nemali poskytnúť kúpeľným
obciam výhody na poli stavebného ruchu, keď
tieto podniky donášajú nám tiež
cudzú valutu? Napomáhanie stavebného ruchu
by sa týmto značne podoprelo.
Vládny návrh tisk 706, o priamych daniach je nedostatočný
a istotne bude v mnohých paragrafoch pozmenený,
menovite jeho hlava VIII o trestných ustanoveniach. §§
185 až 201 tohoto návrhu každý poplatník
vystavený by bol na milosť a nemilosť finančného
úradu, a to nielen vo smere peňažnej pokuty,
lež i v smere trestu na slobode až do 5 rokov. I §§
211 až 221 tohoto návrhu odporujú dosavádnym
zásadám trestným, menovite v tom ohľade,
že poplatník pre zamlčanie dôchodkov
môže byť trestaný, kdežto vinník
(obžalovaný) v trestnom práve je priamo oslobodený
od doznania a nemôže byť nútený
k doznaniu. Nalezaciemu senátu má predsedať
berný úradník a sudca z povolania má
byť iba prísediacim členom, ako i laik bude
tiež prísediacim. Poneváč predseda môže
sa odvolať do rozhodnutia, preto prepotencia berného
úradu je tu zrejmá. Poplatník musí
sa dožadovať, aby predsedom bol nezaujatý sudca.