Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Daň je zavedena již od r. 1919, tedy plných 7 let. Ovšem daň nezůstala netknuta, přicházely určité změny r. 1920, 1921, 1923. A praxe dnes je již na tolik bohatá, že důvodová zpráva mohla býti rovněž sdílnější. V rozpočtu sděluje se nám pouze úhrnná cifra 1900 mil. Kč, ale jakým způsobem se k této cifře přišlo, vysvětleno není. Můžeme o této dani konstatovati, že je na stálém vzestupu. R. 1925 byla daň z obratu a přepychová rozpočtena úhrnem na 1590 mil. Kč, úroky z prodlení činily 3,191.000 Kč, jiné poplatky 1300 Kč, na Podkapatské Rusi tato dávka byla rozpočtena na 10 mil. Kč, úroky 50 tisíc Kč, tedy celkem na r. 1925 byla rozpočtena daň obratová na 1.603,243.300 Kč. R. 1926 tato dávka stoupla, ovšem že nepatrně, je to celý výnos 1.606,368.200 Kč, ale r. 1927 stoupla enormně. Na r. 1927 tato dávka je ve státním rozpočtu pro státní důchod representována cifrou 1.101,625.000 Kč, pro Podkarpatskou Rus 11,075.000 Kč, příděly z této dávky činí 787,300.000 Kč, tedy plných 1900 mil. Kč. Tento obrovský státní důchod by jistě zasluhoval, aby byl specialisován, a to tím spíše, že tato dávka je skutečně různými stupni rozdělena. Je to dávka 1%, 2%, přepychová 10%.

Zvláštní způsob vybírání se vytvořil podle §u 19, paušalováním. Třeba že by se namítlo, že dávky 1% a 2% není možná rozlišovati, poněvadž se vybírá soudobně, 1% a 2%ní dávka dohromady, přece jen by mohlo býti rozlišení aspoň v tom směru, že by mohla zde býti uvedena cifra pro daň přepychovou 10% zvlášť a pro daň obratovou 1% a 2% dohromady také zvlášť, ale především že by byl uveden zde výnos daní obratových, které jsou paušalovány. Nás to velmi mnoho zajímá, zejména po stránce spravedlnosti. Vidíme, že na př. daň obratová je paušalována u zemědělců. Ne že bych hovořil proti formě tohoto paušalování, ale je třeba podívati se, jakým způsobem je postižen zemědělec a jakým způsobem konsument. Tato dávka paušalována je u zemědělců 1%, u obyčejného konsumenta, který dostává svůj produkt z druhé nebo až třetí ruky, činí tato daň 3%. Jistě že důvodová zpráva mohla po této stránce podati některé cifry, zejména také proto, poněvadž jistě podle jednotlivých odvětví tento důchod vede v evidenci. Bez těchto sdělení zůstává ovšem tato daň pro nás celkem tajemstvím.

Vedle toho nemůžeme se ubrániti podivu, že tato dávka proti r. 1926 stoupá r. 1927 o 300 mil. Kč. Dávka obratová má ovšem podklad v rozvětvení průmyslu, obchodu, živností a konsumu. Čím více je možno kupovati, tím více obratu a tím ovšem také dávka tato roste. Nevím, zda skutečně poměry dnes jsou takové, že můžeme po té stránce očekávati, že daň z obratu skutečně vzroste o celých 300 mil. Kč proti r. 1926. Jinak můžeme poukázati, že tato opatření, která jsou zde provedena, do značné míry, poněvadž bude asi dávka vybírána přísněji, také konsum zabrzdí. Pan ministr financí jest snad toho názoru, že přísnějším vybíráním dávky je možné docíliti většího důchodu. Přejeme mu k tomu mnoho v štěstí, a to proto, že tato dávka, když jest jednou vybrána od konsumenta, nepatří sprostředkovateli, nýbrž patří státu.

Zákon i po 7 letech, přes to že je určitá prakse předchozí, není ještě zákonem definitivním, nýbrž značně provisorním.

Můžeme to konstatovati na celé řadě provisorních opatření v zákoně, kde se dává finanční správě zmocnění, aby cestou nařizovací zákon si vyložila a praktikovala. Mohu uvésti příklady:

V § 1, odst. 1, č. 1, věta druhá bude zníti: "Které dodávky a výkony se pokládají za tuzemské a co jest rozuměti tuzemskem podle tohoto zákona, ustanoví nařízení."

Podobná je změna v §u 4, č. 10:

"Pojem spolusouvisících tuzemských závodů téhož podniku a spolusouvisících tuzemských závodů a podniků téhož majetníka ustanoví nařízení."

V tomto směru můžeme poukázati na změnu v §u č. 14 a), že se mají "v případech hodných zřetele poskytovati zvláštní úlevy a osvobození pro vývozní nebo dovozní podniky." Zákony zde nestanoví druh vhodného zřetele, nýbrž je zde státní správa plně zmocněna, aby ohleduplnost účele sama opodstatnila. Ani příkladem se neuvádí, jak na důležitost takového účele má se pohlížeti. Dále poukazuji na změnu §u 9, odst. 1. "Co je rozuměti cenou obecnou, stanoví nařízení." Zákon z r. 1923 měl rovněž řadu zmocňovacích nařízení. Ukazuji jenom na § 4, č. 14, kde jednotlivá osvobození byla ponechána dohodě ministra financí se zúčastněnými ministry, ministrem obchodu nebo zemědělství. Žel, že tato osvobození v zákoně, který se nám předkládá, jsou naprosto škrtnuta a zůstává zde jen v platnosti č. 19 §u 4. Sedm let trvání zákona a sedm let prakse jistě poskytlo tolik možnosti, aby státní správa nemusila kolísati a aby přesně stanovila, jak v určitých případech se má postupovati a nemusila nahrazovati tyto případy nařízením a zmocňováním.

Velmi žádoucí je znáti zkušenosti s §em 19 zákona z r. 1923, totiž o paušalování daně z obratu. Máme zprávy, že k tomuto způsobu paušalování daně z obratu se velmi často přichází a že sama státní správa je nakloněna tím způsobem zdaňovati. Snad k tomu svádí prakse, že skutečně se ušetří práce a že se snadnějším způsobem dávky dostanou. Než tato věc při tomto důchodu státním, myslím, nemá býti posuzována jenom s tohoto hlediska. K paušalování daně především dochází, když projeví ochotu poplatník, dáti si daň z obratu paušalovati. Důvody, které jej k tomu vedou, jistě nejsou ideální. Jde mu buďto o to, aby se zbavil nepříjemné kontroly nahlédnouti do jeho výdělku, nebo přímo o to, aby se mu daň snížila. Tedy výhoda pro poplatníka, nikoliv pro finanční správu. Může ovšem zde nastati případ, kdy výhoda pro státní správu, ulehčení v předpisování a vybírání daní, a výhoda pro poplatníka se sejdou, ale jistě že tyto případy jsou velmi řídké. Paušalování daně z obratu předpokládá určitý normální obrat, který ovšem možno posouditi jen na krátkou dobu anebo v živnostech poměrně malých, u kterých skutečně není možno předpokládati, že v určité době buď ceny produktů stoupnou anebo že se obrat skutečně zvětší. Jinak však při paušalování musíme dbáti toho, aby skutečně při stanovení paušálu se pomýšlelo, zda daň z obratu nebude zvýšena jednak tím, že se obrat zvýší, anebo také tím, že se zvýší cena. Nám ovšem není možno žádným způsobem posouditi, jak se praktikuje § 19, který právě jedná o paušalování daně, a jistě je to právem jak rozpočtového výboru, tak Národního shromáždění, abychom měli jasný přehled, jakým způsobem se k paušalisování dochází, poněvadž je to cenný doplněk vysvětlení tak tíživého zákona, jako je právě dávka z obratu.

Důvodová zpráva uvádí jako jeden z velmi závažných důvodů pro daň z obratu nutnost alimentovati samosprávné korporace. Výraz "alimentovati" opravdu není nahodilý. Stát se tu musí hlásiti k některým svým otcovským povinnostem, jež uložil obcím, okresům a zemím, aniž se jich tázal, kde na tyto povinnosti mají vzíti úhradu.

Já sám mohu poukázati na předpisy, jež jednají o přijímání úředníků a zřízenců do autonomních správ, na platový systém, který se uložil obcím, na zavádění knihoven, pamětních knih a celou řadu jiných předpisů. Ale, prosím, když jde o dávku z obratu, není možno říkati, že to dostanou korporace autonomní. Těch 788,300.000 Kč je velmi značný příděl z daně z obratu, ale to si vyžádají především platy učitelů ze 2/3, zbytek teprve připadá na autonomní korporace. Ale právě platy učitelů má hraditi státní správa. Autonomní korporace se docela správně ohrazují, že zákon na úpravu platů učitelů se na ně nevztahuje, že je to povinností státu, pod jehož egidou byl ten zákon odhlasován, a pro nějž měla býti také opatřena úhrada.

Chceme býti spravedliví a konstatujeme, že předloha přináší některá zlepšení. Je to zejména zmíněný § 4, odst. 7 osvobození od vzájemné dávky elektrického proudu, osvobození dodávek pro stát také družstvy nebo společenstvy, jasnější znění §u 4, odst. 16 týkající se domáckých dělníků, přizpůsobení se novým zákonům o sociálním pojištění, § 4, odst. 12 osvobození koupě strojů družstvy, prodloužení výhod poskytovaných zákonem o fusích i pro tento zákon o fusích na další 3 léta, mírnější praxe při zjišťování základu vyměřování daně z obratu a pod.

V jádře však zůstává tato daň velmi nepřiměřená, velmi tísnivá, jest jednou z daní, které způsobují dnes v našem státě nejcitelněji drahotu. Proto znovu zdůrazňuji, jak jsem již uvedl, že uvítáme všechny prostředky, které budou směřovati k tomu, aby skutečně to, co na daních bylo vybráno, také státu bylo odvedeno.

A nyní přicházím ke zvláštní stížnosti obchodních jednatelů a cestujících, kteří musejí platiti daň z provise. Obchodní jednatelé a cestující jsou nesporně nejcitlivějším nervem našeho hospodářského života. Jim připadá málo vděčná úloha v každé době a zejména je to důležité - v době krise hospodářského poklesu vnutiti zboží obchodníkům, aby tito jej zase vnutili konsumentům. Jsou tito funkcionáři velmi důležitou motorickou silou, uvádějící v pohyb nahromaděné zboží, zmírňovatelé hospodářských krisí a vydatní pomocníci regulace výroby a podporovatelé zaměstnanosti. Již z uvedeného je patrno, že tento nanejvýš důležitý činitel měl by býti skutečně chráněn a podporován. Ale jaká je skutečnost? Obchodní jednatelé jsou postihováni dani obratovou z provise, jež vlastně není nic jiného než jiná forma mzdy. Tato prakse je v rozporu s ustanovením zákona o dani z obratu. § 12 zákona č. 268 z r. 1923 výslovně jedná o přesunutí daně z obratu. Nemá ji nésti ten, kdo zprostředkuje, nýbrž konsument. Takto jasně vyslovená podmínka v zákoně jest nesplnitelná právě u obchodních cestujících a jednatelů. Provise je uzavřeným článkem obchodu se strany obchodních jednatelů a cestujících. Oni nemají možnosti tuto daň přesunouti a musejí ji proti duchu zákona nésti ze svého. Tato velmi tísnivá prakse stává se tím nesnesitelnější, že se počítá tato daň z celkového hrubého příjmu, ačkoliv tento hrubý příjem z polovice musí býti použit k nákladům režijním, a tyto náklady režijní již dani z obratu podléhají, takže dochází vlastně celkem k zdanění dvojímu. Tato zvláštní skutečnost jest dále ještě nesnesitelnější tím, že postavení obchodních cestujících jest přesně stanoveno. Obchodní cestující a jednatelé jsou zcela na roveň postaveni obchodním zaměstnancům. Nejvyšší správní soud uznal tak ve svém nálezu z 10. září 1923, čís. 10896. Nelze tedy zdaniti provisi daní obratovou. Provise je mzda, která dani obratové nepodléhá. To na konec bylo také uznáno praksí úřadů finančních. Ministerstvo financí totiž pod tlakem stížností vydalo výnos ze dne 25. srpna 1922, č. 5922/412, a uznalo tím, že tyto provise nemohou činiti podkladu pro vyměření daně z obratu. Žel, že prakse vyměřovacích úřadů jest velmi rozdílná a velmi kolísavá. Jest nutno, aby zde tato prakse byla opřena o přesné znění zákona.

My v tomto směru podáváme návrh, aby v §u 4 pod č. 16, a to za slova "mzda od kusu", bylo zařazeno "provisi obchodních zástupců a jednatelů". Nemůže nám stačiti ujištění pana ministra financí, že v tomto směru bude prakse mírnější tam, kde jako u obchodních cestujících nebude vyměřována daň výdělková.

Dále musím upozorniti ještě na další věc, jakým způsobem obrovská suma 1900 milionů jest sháněna. Byly zde velmi těžké stížnosti kulturních a odborových spolků dělnických, našich tělocvičných jednot, našich odborových sdružení, divadelních ochotníků, kteří nesmírně touto dávkou trpí. Prakse finanční si utvořila zvláštní cestu pro uplatňování tohoto zákona. Na př. u všeodborového sdružení tím, že určitá organisace odborová dodává časopis svým členům úplně bezplatně, za kolportování tohoto bezplatně dodávaného časopisu se vyměřuje daň z obratu, ačkoliv byla jistě zaplacena tiskárnou, kde se odebral papír a pod.

To jsou věci, které jsou skutečně neudržitelné, a my se domáháme zcela správně, aby prakse byla mírnější. Nemůže přec jíti tak daleko, aby podlamovala existenci určitých spolků, na jejichž vedení státní správě musí záležeti a jež tyto kulturní spolky má podporovati.

Ještě na jednu anomalii musím upozorniti, to je při vystavování účtů advokátů. Tam přichází rovněž ke dvojímu zdanění. Do palmare započítávají se také kolky, právní poplatky, ačkoliv tyto poplatky měly by býti odečteny. Co jsem řekl v úvodě, platí také zde, poněvadž již jednou státu bylo zaplaceno a z té zaplacené daně státu vyměřuje se podruhé zvláštní dávka z obratu.

Jsem u konce svých vývodů. Mohu konstatovati, že 4kráte jsme se zúčastnili projednávání zákona o dani z obratu a hlasovali pro tento zákon, ovšem z důvodů naléhavě nutnosti, ať to bylo r. 1919, v prvních nejistých počátcích našeho státu, nebo r. 1921, kdy šlo o záchranu komunálního hospodářství, nebo r. 1923, kdy ještě mimořádné poměry nepominuly. Máme zde také do jisté míry méně příjemnou vzpomínku. R. 1921 při povolení zvýšení daně z obratu bylo ustanoveno, že do zvláštního fondu bude vloženo 100 mil. Kč pro podporu osob přestárlých. My z toho, co jsme dostali z jiného fondu, 32 mil. Kč, máme tu už 132 mil. Kč, státní správa je má k disposici, ale na zákon o přestárlých musíme ještě nadále čekati.

My však dnes nebudeme hlasovati pro další prodloužení zákona do r. 1929. Důvody, které nás k tomu vedou, jsou tyto. Daň z obratu je daní vyloženě spotřební. Byla také docela správně vyloučena z poplatků právních, ale dosud není odvahy, aby byla skutečně zařaděna do daní spotřebních. Důvodová zpráva jasně říká, že daň z obratu je míněna vlastně jako daň spotřební. a kdo tomu nevěří, může se podívati na § 12 zákona č. 268/23, který jedná o přesunutí daně. Tato daň obratová - ve skutečnosti spotřební - má vynésti na r. 1927 skoro o 300 mil. Kč více. Než v tomto r. 1927 přichází také v úvahu zvýšení jiných daní spotřebních, které bylo již povoleno r. 1926. Jsou to daně spotřební z cukru, lihu, cla, daň z minerálních olejů, ze zapalovadel, nápojová dávka atd. Můžeme konstatovati, že výnos těchto spotřebních dávek stoupl proti rokům předcházejícím o 600 mil. Kč, a není možno postupovati tímto jediným směrem, který směřuje jen k tomu, aby široké vrstvy konsumentů byly zatíženy. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

My souhlasíme s názorem p. ministra financí, že daň z obratu nemůže zůstati trvalým břemenem, ale žel, nevidíme na druhé straně žádné ochoty, aby toto břemeno nejenom snad nezůstalo trvalým, ale aby bylo aspoň sníženo.

Ovšem pan ministr financí má na daň z obratu svůj názor, totiž on ji perhoreskuje jen s toho stanoviska, že tato daň zatěžuje výrobu, ale nám je velmi jasno, že daleko více ještě zatěžuje konsumenty a že by p. ministr financí v tomto směru vykonal jistě velký čin, kdyby tuto daň snížil. Tím by pomohl nejen výrobě, nýbrž i konsumentům. Než k tomu ochoty dnes není.

My pro tuto daň nemůžeme hlasovati, a to tím spíše, že zde bychom dávali možnost hospodařiti s tímto obrovským důchodem 1900 mil. Kč vládě, k níž nemáme důvěry. Věci, které se staly v této sněmovně před nedlouhou dobou, nás k tomuto tvrzení opravňují.

Pan ministr dr Hodža ve svém dnešním prohlášení několika poznámkami naznačil, že ve vládě je někdo, kdo má zájem na tom, aby jméno dr Hodži bylo zatahováno do aféry koburské ve smyslu jemu nepříznivém. (Výkřiky posl. Remeše.) Tyto partie jeho prohlášení setkaly se s nejživějším souhlasem vládní většiny. Stalo se po prvé v našem veřejném životě, a je to jistě ojedinělý případ v životě politickém vůbec, že ministr obviňuje před parlamentem veřejně jiného člena vlády, že proti němu intrikuje (Slyšte!), že ho dává špehovati a pod. Tento projev svědčí, jak nynější většina a její exponenti ve vládě hluboko rozvracejí naši administrativu, jak jejich rukou bude zničeno to, co velkou námahou a obětmi bylo po převratu vybudováno. (Potlesk čsl. soc.-demokratických poslanců. - Výkřiky.) Třeba musíme předpokládati, že pan ministr dr Hodža svými poznámkami o špehování mohl míti na mysli jedině členy vlády, kteří disponují výzvědným aparátem, třeba - mírně řečeno - jeho neobvyklé poznámky mohly se týkati jenom jednak pana předsedy vlády, jednak tehdejšího ministra vnitra, nynějšího pana předsedy posl. sněmovny, třeba tedy pan ministr Hodža útočil na naše politické protivníky, musíme jako strana, jíž záleží na zkonsolidování našeho veřejného života a jež přinesla této konsolidační práci největší oběti, protestovati co nejrozhodněji proti způsobu, jakým odpovědný člen vlády veřejně snižuje své kolegy a svou neukázněností ukazuje na některé příkré rozpory v lůně státní správy. (Potlesk čes. soc.-demokratických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Štětka. Uděluji mu slovo.

Posl. Štětka: Vážení pánové a paní! Občané tohoto státu, zejména pracující třída, jest nejvýnosnějším produktem daňového systému, daňové politiky v tomto státě, jest produktem státního daňového šroubu, který z celé střední Evropy je na prvém místě, jak bylo potvrzeno státním rozpočtem pro r. 1927. Jeho desetimiliardová potřeba má býti uhrazena ze 70% nepřímými daněmi, které jsou vymačkávány z nejchudší pracující třídy pod různými názvy daňového systému, který je v Československé republice zařízen na úplné vyssávání a zotročení pracující třídy.

Vládní návrh na prodloužení dávky z úředních úkonů právě projednávaný není ničím jiným, než daňovým švindlem, jest nepřímou daní, která nepostihuje ani majetek, ani majetné třídy, neboť dávka se neukládá podle majetku a proto jest namířena oproti nejchudší třídě. Tato dávka jako nepřímá daň postihuje v nejširším měřítku pracující třídu, neboť tento stát jest řízen a spravován ve prospěch majetné třídy a proti chudé třídě.

Zákonem č. 289 Sb. z. a n. z r. 1924 byla zavedena dávka z úředních úkonů, tedy určitý druh nepřímé daně, která zejména postihla pracující třídu v tomto státě, kde nejen občanská práva, nýbrž i právo na život dělnické třídy jest upíráno a šlapáno, kde pracující třída jest nucena dožadovati se prostřednictvím úřadů svých občanských práv a práva na život vůbec, neboť tu přichází zákon, který praví, že každý požadovaný úkon od státního úřadu podléhá určité dávce, tedy určitému zdanění, ne podle majetku, nýbrž podle velikosti úkonu, kterou stanoví a jejíž výši určí sám úřad.

Dávka z úředních úkonů byla zavedena, jak zákon výslovně stanovil, "na krytí nákladů, které vzešly z výplaty odměn pro státní zaměstnance", na což se i v důvodové zprávě projednávaného vládního návrhu upozorňuje.

Máme zajisté právo dnes se tázati, kolik z této dávky, která za druhé pololetí r. 1925 vynesla 12,122.984 Kč a za r. 1926 má vynésti 35 mil. Kč, dostali státní zaměstnanci. Tento dotaz nebyl zodpověděn v rozpočtovém výboru a proto jej opakuji a žádám, aby byl zodpověděn na tomto místě. Státní zaměstnanci, zejména ona část vykořisťovaných, nedostala ničeho, o tom jsme přesvědčeni. To je důvod, proč nebyl náš dotaz zodpověděn v rozpočtovém výboru panem min. financí, který na státní zaměstnance stále jen vybírá, a nic jim nedává.

Dávka z telefonů byla také zavedena a také se vybírá pro státní zaměstnance. Zvýšené kolkové poplatky až o 300 % byly prý také zavedeny pro státní zaměstnance.

Loňského roku v prosinci projednávaná daňová předloha o prodloužení daně z cukru byla odůvodňována panem min. financí tak, že tato daň jest zavedena pro státní zaměstnance, a pan ministr financí výslovně upozorňoval, že kdo bude hlasovati proti této dam z cukru, hlasuje proti státním zaměstnancům, kterým z daně z cukru měly prý býti upraveny platy. A co se stalo? Státní zaměstnanci nedostali ničeho, ba naopak přišlo se s agrárními cly, jež znamenají zbídačení dělnické třídy, tedy té ohromné části státních zaměstnanců, kteří byli rovněž postiženi a u nichž rovněž drahota stoupá, jako u veškeré pracující třídy. Požitkový systém měl býti jakýmsi cukrlátkem, aby veřejnost, zejména státní zaměstnanci snáze spolkli agrární cla, jež byla opěvována jako jediná záchrana pro státní zaměstnance.

Zvýšená daň z cukru o 60 hal. na 1 kg, která byla projednávána letos, byla opětně pro státní zaměstnance. A tu, pánové, je oprávněná otázka: Nezdá se vám, že se státními zaměstnanci provádíte bohopustou komedii, že pášete neslýchaný podvod, když stále odůvodňujete, že daňové vyssávání pracující třídy je nutné ve prospěch státních zaměstnanců? (Výkřiky komunistických poslanců.)

Nejen státní zaměstnanci nic nedostali, ale zejména nic nedostala ona kategorie pracujících státních zaměstnanců, kteří jsou předmětem vykořisťování a kterým ještě bylo z jejich platů vzato, jak jsou toho dokladem stesky a důkazy, které zde máme o požitkovém systému, který krmí nejen generály a vysoké úředníky, ale také černé pátery.

Dávce z úředních úkonů podléhají všechny žádosti, kterými se pracující třída obrací na státní správu o zákonnou pomoc, i když žádost byla zamítnuta. V důvodové zprávě se sice praví, že dávka z úředních úkonů platí se při udělení oprávnění a poskytnutí výhody jen tehdy, když oprávnění nebo výhoda v soukromém zájmu strany skutečně byla povolena, ale toto tvrzení důvodové zprávy je nepravdivé, neboť máme sta a sta dokladů, že dávka jest ukládána dvakráte a ne jednou při zamítnutí žádosti.

Uvedu zde jeden případ ze sta podobných. Šestičlenná rodina, chudá, jejíž otec je pensistou a požívá 120 Kč měsíčního důchodu, podala žádost za propuštění nejstaršího syna, který byl živitelem této rodiny, z vojenské povinnosti. Podle zákona o vojenských úlevách nepodléhá takováto žádost kolku, ale za to dvojnásobné dávce z úředního výkonu, neboť Josef Jansa, vojín pěšího pluku č. 47 v Turnově, o kterého žádala tato rodina, byl zavolán do plukovní kanceláře, tam mu dána složenka na "dávku z úředních úkonů" s příkazem, aby zaplatil 25 Kč na dávku, že bude propuštěn na žádost otce z vojny. (Slyšte!) Tento chudý vojín vypůjčil si na tuto dávku, zaplatil ji a očekával propuštění z vojny, kterého se však - nedočkal, neboť otec jeho dostal vyrozumění od okresní správy politické v Hořovicích, která svým výměrem ze dne 18. května 1926, č. j. 19.675/26, sdělila, že syn živitele nebude propuštěn z vojny, neboť stanovený počet přebytečných branců byl již vyčerpán. (Výkřiky posl. Landové-Štychové.) Vojín tedy zaplatil dávku z úředního úkonu, aniž tento byl proveden.

Ale nejenom to, že zaplatil jednu dávku, nýbrž on zaplatil dvě dávky. Jeho otec v důsledku zamítnuté žádosti podal znovu žádost, aby vojenská správa aspoň ho propustila po 14 měsících. Když došlo vyřízení této žádosti do plukovní kanceláře, byl jmenovaný vojín zavolán znovu, aby zaplatil dávku z úředního úkonu. Marné bylo dovolávání se vojína, že je chudý, že zaplatil už před rokem jednu dávku, že nebyl z vojny propuštěn. Bylo mu sděleno: "Buď zaplatíte dávku z úředního úkonu a budete domů propuštěn, nebo, nezaplatíte-li, zůstanete sloužiti dále." (Posl. Sedláček: To je vycucáno z palce!) Pro to jsou doklady, pánové, proto jsem uvedl číslo úředního výměru. Vojín zaplatil tedy dávku podruhé, ale nebyl propuštěn z vojny dříve, až dosloužil. Kolik takových případů bylo u pluku 47 v Trutnově? 45, ne jeden! A kolik jich asi bylo, pánové, v celé armádě! Takhle se vydírají peníze z chudých nemajetných vojínů a také z chudých nemajetných rodičů!

Dávce z úředních úkonů podléhají dále všechny zábavné podniky. Ale tato dávka nepostihuje podniky podle jejich výnosnosti jako takové. Toho nejlepším dokladem je klusácký spolek zde v Praze, vyložený to spolek vaší zahálčivé smetánky. Místo placení dávky z úředních výkonů dostane ještě 8 mil. daru ze státní pokladny. Naproti tomu však uložena je dávka všem kolovrátkářům, všem koníčkářům, všem houpačkářům z každého úkonu v každé vsi. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)

Dávka jako krajně nespravedlivá dávka z úředních úkonů je daní třídní, která je namířena jedině a výhradně na zbídačení nejširších pracujících tříd. Proto stavíme se proti tomuto zdaňování chudého lidu s veškerou rozhodností a budeme hlasovati proti této dávce. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Kurťak. Dávám mu slovo.