Přichází se k nám a vytýká
se nám: vy nepečujete dosti o zájmy zaměstnanců
pro případ nemoci. Kol. dr Winter, který
se ujal slova, aby obhájil osnovu místo vlády,
která ji má hájiti, zmínil se již
o stavu, který byl vytvořen podle zákona
č. 221 z r. 1924. Zcela otevřeně a upřímně
prohlašuji, že soukromým zaměstnancům
stav organisace vytvořený podle zákona úplně
postačí. Máme své velké pojišťovny
soukromo-zaměstnanecké a nemáme zájmu,
aby maličké pokladny, které nejsou života
schopny, ještě existovaly, nehledě k tomu,
že zákon o sociálním pojištění
je produktem vzájemné dohody, je dítkem kompromisu,
a kdo sahá na tento kompromis, boří celou
budovu. Nejde pouze o likvidaci malých pokladen, nýbrž
jde o to, otřásti základy celého pojištění.
A protože máme i my zájem, aby také
dělníci průmysloví a zemědělští
měli své dobré sociální pojištění,
neradi připouštíme, aby se na tento zákon
jakýmkoli způsobem sahalo.
Předchozí tvrzení opírá se
o názor většiny soukromých zaměstnanců,
kterým stav podle zákona č. 221, pokud jde
o nemocenské pojištění ve směru
organisačním - jak jsem již uvedl - úplně
vyhovuje. Jestliže strany socialistické proti své
vůli musely dáti souhlas, aby právě
zmíněný kompromis byl uskutečněn,
a koncedovaly ty tři dny v nemoci v neprospěch dělníků,
strana soc. demokratická - poněvadž odpadá
u soukromých zaměstnanců důvod, že
se ztráta konceduje na účet invalidního
pojištění - uznala, že ta vrstva pracujících
kategorií, totiž soukromí zaměstnanci,
která má již své pojištění
z r. 1909, nemá býti postižena slabinou příslušné
části sociálního pojištění
a předložila poslanecké sněmovně
návrh zákona, kterým se udržují
výhody podle starého nemocenského zákona
pro soukromé zaměstnance a pro členy bratrských
pokladen.
Tím, že strana soc. demokratická zákon
předložila, dokázala znovu, že má
vřelé pochopení pro potřeby soukromých
zaměstnanců, a jestliže jsme zachránili
tímto zákonem soukromým zaměstnancům
také po 1. červenci veškeré dávky
podle starého zákona z r. 1888, myslím, že
není ani po této stránce věcných
důvodů, abychom se dožadovali nějaké
změny nynějšího stavu, již také
proto, poněvadž soukromí zaměstnanci
velmi dobře odhadují technické možnosti
výkonu našeho parlamentu. Nejde zde jen o předložení
seznamu požadavků, ale nutno si také uvědomiti,
že někdo musí připraviti tyto požadavky,
že osnovy musí býti seriosní, že
musí býti podloženy, zejména pokud jde
o pojišťovací zákony, dobrou matematickou
základnou a že tedy nelze takovou osnovu vypracovati
za několik málo týdnů právě
proto, že víme, co můžeme od parlamentu
žádati. Stavím v popředí sociálně
pojišťovacích osnov zákon o pensijním
pojištění soukromých zaměstnanců.
Jde tu o vrstvu 300.000 osob v tomto státě zaměstnaných.
Já jsem již doložil, že renty, které
dnes zákon dává, jsou naprosto nedostatečné,
a mám za to, že je opravdu třeba, aby tento
nový zákon byl co nejdříve parlamentem
vyřízen.
Při této příležitosti reklamuji
také jeden velký požadavek vrstvy, na kterou
máme povinnost míti zřetel z důvodů
veřejné činnosti a veřejného
významu. Jsou to žurnalisté! Když se počalo
jednati o novelu pensijního pojištění
soukromých zaměstnanců, řeklo se tehdy,
že je třeba, aby se na tuto osnovu soukromých
zaměstnanců připojila osnova o pensijním
pojištění našich novinářů.
A právě proto, že majorita ministerské
komise přiznala prioritu nemocenskému pojištění
soukromých zaměstnanců, nezadržela jen
osnovu o pensijním pojištění soukromých
zaměstnanců, nýbrž zadržela také
vypracování a uskutečnění osnovy
o pensijním pojištění žurnalistů.
A proto stejně tak reklamuji důrazně požadavek
pojištění pro naše žurnalisty, poněvadž
ho považuji za stejně důležitý
jako předchozí požadavky o pensijním
pojištění soukromých zaměstnanců.
My jsme v rozpočtové debatě z vývodů
pana sekčního šéfa Hartmanna vystihli,
že toto ministerstvo spravedlnosti má snahu konečně
předložiti také zákon o soukromých
zaměstnancích.
R. 1923 slíbil pan ministr dr Dolanský deputaci
všech organisací soukromozaměstnaneckých,
že osnova ještě téhož roku bude předložena
senátu k projednání. Osnova, která
ovšem byla pouze osnovou referentskou, nebyla dostatečná,
a proto celé období až do r. 1926 bylo vyplněno
buďto opravami anebo neustálým protestem z
řad soukromých zaměstnanců do prodlužování
a zbytečného zdržování tak důležitého
zákona, jako je novela starého zákona o obchodních
pomocnicích. Myslím, že přípravy
k tomuto zákonu dospěly tak daleko, že soc.-politický
výbor posl. sněmovny může se osnovou
zaměstnávati. Pokud známe kostru osnovy z
ministerstva spravedlnosti, víme, že má některé
podstatné vady, ale je také věcí parlamentu,
aby za pomoci expertů a odborníků mohl tuto
osnovu uzpůsobiti v zákon takový, který
by alespoň částečně uspokojil
soukromé zaměstnance.
Bylo zde již protestováno proti postupu dnešní
vládní majority ve výboru soc. politickém.
Nechci již nic opakovati, zpravodaj toho slyšel dosti,
a myslím, že více slov o tom hovořiti
by vlastně znamenalo zeslabení toho, co se událo
ve výboru soc. politickém. Ale když mně
zpravodaj šeptal do ucha, že také jde v tomto
zákoně o zájmy pomocníků, chci
jenom říci, že pomocníci by byli soc.-politickému
výboru i sněmovně vděčnější,
kdyby se mohl skutečně projednávati zákon
o přestárlých osobách. I my máme
v našich řadách přestárlé
osoby, na které se nevztahuje zákon o pensijním
pojištění. Jsou to osoby, které přešly
z původního povolání do povolání
soukromozaměstnaneckého, a ty čekají
na tento důležitý zákon. Soukromí
zaměstnanci by vděčili výboru soc.-politickému,
kdyby pomocí nového zákona o stavebním
ruchu se pomohlo nebydlícím soukromým zaměstnancům.
Právě tyto vrstvy, které trpí dnešní
krisí hospodářskou, žádají
důrazně, aby na poli bytové péče
bylo něco vykonáno. Jestliže tedy pan zpravodaj
se domníval, že bude referovati o zákonu, který
bude v řadách pomocníků nějak
uvítán, lituji, že tomu tak není. Tito
pomocníci, zaměstnanci očekávají
něco jiného od našeho parlamentu, než
je tento zákon pro nás naprosto bezvýznamný,
který může, jak pravím, nesmírně
poškoditi sociální pojištění.
(Hlas: Ale může dokázati, že živnostníci
zde také dělají nějakou politiku!)
Když už zpravodajem je kolega ze strany středostavovské,
nemohu zapříti, že pomocníci zejména
litují, že tato strana vzala si za úkol, pracovati
proti nedělnímu klidu. Pomocníci mají
dobré právo, aby podle dosavadních zákonů
jeden den v týdnu měli volno, ale právě
strana pana zpravodaje nejvíce útočí
na klid, který se má tvořiti, a i na klid
stávající, vytvořený pomocí
vyhlášek zemských politických správ.
Podtrhuji, že požadavek nedělního klidu
je požadavkem 30 let starým a zastávaný
pomocnictvem bez ohledu na politickou příslušnost.
Stejně pro nás je významná novela
zákona o závodních výborech jako novelisace
zákona o gentském systému.
My jsme čekali, že dnešní poslední
schůze poslanecké sněmovny dá nám
příležitost, abychom při projednávání
obchodních smluv znovu mohli poukázati na dnešní
krisi, a to nejen hospodářskou, nýbrž
i na krisi nezaměstnanosti, kterou trpí zaměstnanectvo
v tomto státě, abychom ukázali, že právě
mnohé nedostatky na poli hospodářském
zaviňují krisi nezaměstnanosti, zaviňují
bídu a nedostatek v rodinách dělnických
a zaměstnaneckých. Ale jsme překvapeni, že
tyto osnovy, týkající se obchodních
smluv, dnes na denním pořadu se nenacházejí.
My bychom byli velmi uvítali, kdybychom ještě
v tomto prosincovém zasedání měli
příležitost rozvinouti náš program
hospodářský, ukázati na slabiny našeho
hospodářského života a dokázati,
že právě vady hospodářského
podnikání zaviňují nezaměstnanost
a jsou nejen v neprospěch dělníků
a zaměstnanců, nýbrž i v neprospěch
státu. Je zvláštní, že tyto důležité
osnovy, týkající se obchodního jednání
našeho státu se státy cizími, dnes na
pořadu schůze se nenacházejí, ačkoli
ve výborech byly již projednány. Pánové,
zaměstnanci teď mají, jak jsem již pravil,
docela jiná přání, která předkládají
zákonodárným sborům, a tento zákon
nejméně je bude těšiti. Poukazuji ještě
na jednu okolnost. V bankách znovu vzplanul veliký
spor mezi zaměstnanci a mezi Svazem bank. Není vyloučeno,
že dojde v našem bankovnictví ke konfliktu. Já
se táži, je-li potřebí, aby ve státě,
ve kterém se hovoří o stabilisaci poměrů
hospodářských, právě jedna
část hospodářsky důležitých
činitelů, jako jsou bankovní úředníci,
byla pravidelně dvakráte do roka vrhána do
sociálního zápasu, aby dvakrát do
roka tisk nejen domácí, ale i zahraniční
měl se zabývati konflikty bankovních úředníků
s bankami? Myslím, že toho není potřebí
a že by Svaz bank měl také pomýšleti
na to, aby jeho zaměstnanci měli slušné
mzdové poměry. Myslím, že pan dr Engliš
dopustil se, zejména pokud jde o zaměstnance bank
a jiných ústavů finančních,
velikého hříchu, že již svou osnovou
dal podklad k útokům Svazu bank proti zaměstnancům,
když ve známém ustanovení daňové
osnovy pravil, že odvádění daní
a jiných sociálních dávek musí
jíti vždy na účet zaměstnanců,
pokud zákon stanoví povinné kvoty, a že
dokonce neuznává těchto výhod, jsou-li
sjednány podle kolektivní smlouvy. Je opravdu zvláštní
shoda okolností, že pan ministr financí předkládá
parlamentu tuto osnovu v době, kdy začíná
právě boj o kolektivní smlouvy, tedy o princip
nanejvýš důležity. Proto do programu požadavků
a přání zaměstnanců musíme
také toto přidati, aby bylo jasno, že soukromí
zaměstnanci mají řadu svých bolestí,
řadu svých přání, ale jiných,
než o kterých mluvil pan zpravodaj.
Také je třeba vytknouti trochu nevážnosti,
se kterou se tato osnova projednává. Kolegové
to již učinili a já chci jen ještě
doložiti, že schůze soc.-politického výboru,
která jednala o této osnově, trvala plných
5 minut. Pravda, nebyla tam oposice, ale jest jisto, že pánové
z vládní většiny měli také
co říci k tomuto zákonu. Nevím, je-li
usneseno mlčeti, ale jest pravda, že je to velmi nevážné,
když tak významná věc se odbude v pěti
minutách. Také protokol o této věci
jest více než stručný, má celkem
5 řádek. Chce-li dnešní vládní
většina pečovati o pomocníky a zaměstnance,
nechť splní požadavky, o kterých jsem
zde dnes hovořil. (Potlesk poslanců čsl.
strany soc.-demokratické.)
Předseda (zvoní): Ke slovu již
není nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Byl podán návrh pp. posl. dr Wintera, Johanise
a soudr., aby se přes předlohu přešlo
k pořadu.
Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. Vávra: Slavná sněmovno!
Dovolte, abych v prvé řadě obhájil
jednání v soc.-politickém výboru,
když se projednávala tato osnova zákona.
Slavná sněmovno! Kdyby bývala oposice zůstala
do řádného ukončení schůze,
možná že by musela mluviti docela jinak. Ale
poněvadž odešla ze schůze dříve,
než byla tato skončena, byla první schůze
ukončena, novým předsednictvem pak byl učiněn
návrh, aby se za 15 minut konala schůze nová.
Ta byla řádně svolána, byla předložena
k podpisu presenční listina a jen na základě
toho, že se dostavila většina do soc.-politického
výboru, začali jsme jednati o této předloze.
Slavná sněmovno! Dovolte, abych nyní velmi
stručně promluvil o různých námitkách.
Předem odmítám všechny ironické
poznámky, týkající se mého
referátu k této osnově. (Veselost.) Dovolte,
abych vám docela upřímně prohlásil,
že se nedržím zásad vašich, nýbrž
té zásady: málo mluviti, ale dělati,
kdežto vy jste názoru zcela opačného.
Je zvláštní úkaz, jakým způsobem
se ignoruje tato předloha. Kdyby neměla významu,
kdyby nebylo opravdového zájmu se stran socialistických,
pak byste k této osnově takovou dlouhou dobu nemluvili.
(Posl. dr Winter: Má význam, ale odůvodnění
nemá významu!) Ano, právě že
má význam, že jsem uznal, že by bylo zbytečno
s vámi polemisovati a vám to odůvodňovati,
proto jsem se podle toho zařídil. (Posl. dr Winter:
Tohle je zpravodaj výboru? To je parlamentní skandál!
- Posl. Remeš: To už nemá majorita lepšího
zpravodaje?) Slavná sněmovno! Věřím,
že se vám tyto poznámky nelíbí,
ale promiňte, nemuseli jste mne k této poznámce
vyprovokovati. (Výkřiky posl. Remeše.)
Dovolte, abych se docela krátce zmínil o poznámce,
kterou zde učinil kol. posl. Klein stran obchodního
pomocnictva. Mám plné právo prohlásiti
jménem obchodního pomocnictva (Posl. Klein: Kdo
vám dal to právo?), jménem veškerého
živnostenského pomocnictva, že si toto pomocnictvo
přeje, aby bylo odpoutáno od vašeho vedení.
Pan posl. Tučný ke konci svého prohlášení
řekl, že strana čsl. národních
socialistů bude hlasovati proti této předloze.
Prosím, 12 t. m. byl sjezd Jednoty československých
živnostníků, a prosím, aby slavná
sněmovna a zvláště páni ze socialistických
stran dali pozor, co stojí v "Českém
Slově" z 12. prosince. V bodě 5. stojí
výslovně (čte): "Nemocenské,
starobní, invalidní a úrazové pojištění
budiž sníženo, protože výše
příspěvků zatěžuje režii
podnikatelů do té míry, že únosnost
je nemožna." (Hlas: To se tímto návrhem
nezlepší!) Nabyté zkušenosti svědčí,
že snížení poplatků uskuteční
velmi značnou úlevu ve prospěch podnikatelů.
"Ženy, učňové a mladiství
dělníci do 18 let buďtež pojištěni
jen pro případ nemoci a buďtež vyňati
z pojištění sociálního. Tato
okolnost způsobí větší příliv
mladých lidí k řemeslům a živnostem."
Tak píše "České Slovo" po
sjezdu Jednoty živnostníků ve straně
čsl. socialistů a my toto stanovisko úplně
podpisujeme. (Posl. Prášek: Ale neprovádíte
v praksi!) Naše žádosti vedly vždy k
tomu, abychom pokud možno podnikateli, ať je velký
nebo malý, učinili sociální břemena
snesitelnými.
Vážená sněmovno! Pan posl. Johanis
polemisoval s výroky kol. Mlčocha, že
se máme lépe starati o živnostnictvo, zvláště
v daňové reformě, předhazoval nám
cla, kongruu atd. Odpovídám, že starost jeho
o živnostnictvo v tomto případě není
na místě. My vykonáme svoji povinnost, a
až se o této daňové reformě bude
jednati, vykonáme všechno, co je v zájmu našeho
živnostnictva a obchodnictva. (Výkřiky posl.
Muny.)
Slavná sněmovno! Dovolte, abych se zmínil
ještě o některých poznámkách,
které zde učinil p. dr Winter. Pan dr Winter
kritisoval tuto předlohu tak, jak ji kritisoval v každé
schůzi soc.-politického výboru. Pan dr Winter
musí uznati, že naše snaha byla v každém
případě, abychom toto velké sociální
pojištění učinili snesitelnějším.
Podali jsme 52 pozměňovacích návrhů,
žádali jsme výslovně, aby učňové
od 17 let připadli teprve do pojištění
invalidního a starobního. Tento náš
požadavek nebyl akceptován. Dívejte se na tento
návrh, jak chcete, požadavek živnostnictva a
obchodnictva je, aby zůstaly nadále společenstevní
a gremiální pokladny. Prohlašuji již napřed,
že chceme nejen jejich zachování, ale i rozšíření
nemocenských pokladen společenstevních a
gremiálních. A přirozená věc
je, že bude to míti také za následek,
že, až přijdeme k tomuto praktickému provádění,
budeme také se dožadovati náležité
novelisace sociálního pojištění.
Jestliže jste mluvili zde o nezaměstnanosti, pak právě
tímto způsobem, touto tvrdostí a krutostí
sociálního pojištění zaviňujete
nezaměstnanost, zavádíte nemožné
podnikání u živnostenského, obchodnického
a průmyslového stavu. (Výkřiky
poslanců socialistických stran.)
Ještě jedenkráte žádám,
aby slavná sněmovna tento návrh přijala.
(Výkřiky poslanců stran socialistických
a čsl. živnostensko-obchodnické strany středostavovské.
- Potlesk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Konstatuji, že sněmovna je způsobilá
se usnášeti.
Přistoupíme k hlasování. Míním
dáti hlasovati tímto pořadem.
Nejprve o formálním návrhu pp. posl. dr Wintera,
Johanise a soudr. na přechod k pořadu. Bude-li
zamítnut, budeme hlasovati o osnově zákona,
o jeho 2 článcích, nadpisu a úvodní
formuli zákona podle zprávy výborové,
jelikož pozměňovací návrhy nebyly
podány.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Námitek není.
Byl jsem požádán, abych dal sečísti
hlasy při hlasování o formálním
návrhu pp. posl. dr Wintera, Johanise a soudr.
Vyhovím tomuto přání.
Žádám pp. zapisovatele, aby se ujali sčítání
hlasů spolu s panem tajemníkem sněmovny a
jeho zástupci, a to p. posl. Špatný
v úseku prvním a druhém, p. posl. Rýpar
v úseku třetím a čtvrtém, p.
posl. dr Petersilka v úseku pátém
a šestém a na presidiální tribuně.
Kdo tedy souhlasí s návrhem p. posl. dr Wintera,
Johanise a soudr. na přechod k dennímu pořadu,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
(Po sečtení hlasů:)
Podle sděleného výsledku sčítání
hlasů vyslovilo se pro návrh 71 hlas, proti němu
132 hlasy. Návrh je tedy zamítnut.
Kdo nyní souhlasí s celou osnovou zákona,
to jest s jejími 2 články, nadpisem a úvodní
formulí ve znění doporučeném
panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona ve čtení
prvém.
Druhé čtení provedeme při vyřizování
odstavce 22 dnešního pořadu, bude-li přiznáno
zkrácené projednání podle §u
55 jedn. řádu.
Tím vyřízen jest odst. 1 pořadu.
Přistoupíme k druhému, jímž jest:
2. Zpráva výboru rozpočtového k
vládnímu návrhu zákona (tisk 727)
o dávce ze šumivého vína (tisk 782).
Zpravodajem jest pan posl. Malík, uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Malík: Slavná sněmovno!
Žádné odvětví zemědělské
produkce nebylo a není tak vysoko zdaněno, jako
právě vinařství. Při něm
zdaňuje se vysoko nejen pozemek, nýbrž i konečný
výrobek z plodů révy vinné, víno.
(Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.)
Jaké daně postihovaly a postihují ještě
dnes vinici? Předně daň pozemková,
22.7% z čistého katastrálního výnosu
činí z 1 ha vinice v první bonitní
třídě 18.55 Kč. Za druhé válečná
přirážka k dani pozemkové z vinic stanovena
byla původně 400%, t. j. z 1 ha 74.20 Kč.
Dále moučná dávka vybíraná
r. 1920 činila z vinic 820%, tudíž z 1 ha 151.10
Kč. Za čtvrté byla dávka na fond pro
opatření strojených hnojiv, která
činila v letech 1921 a 1922 u vinic rovněž
820%, tudíž dalších 151.10 Kč.
Zemská přirážka k dani pozemkové
z vinic, stanovená původně též
vyšším procentem než u půdy orné,
činila až 350%, t. j. 64.92 Kč. Konečně
obecní, okresní, župní a jiné
přirážky zřídka klesly pod 1000%
a činily tudíž z 1 ha 185.50 Kč.
Dosahovaly tudíž všechny tyto dávky a
přirážky k pozemkové dani z vinic některý
rok až 3390% a placeno pak na daních místo
původních 18.55 Kč z 1 ha až 650 Kč,
a to bez ohledu na to, zda se na vinicích urodilo čili
nic. Tím se stalo, že ze všech vinic, jichž
máme v republice asi 15 tisíc ha, platilo se na
daních, dávkách a přirážkách
místo původních 230.000 Kč pozemkové
daně až 8 mil. Kč.
Vyšší však ještě zdanění
postihuje výrobek z plodů révy vinné
- víno. Nejprve je všeobecná daň nápojová
z vína, která činí 80 hal. z 1 litru
vína. K této dani přípustna je 25%ní
zemská přirážka, tudíž 20
hal., po případě je přípustna
ještě 25%ní obecní přirážka,
dalších 20 hal., dále paušál daně
z obratu, který původně činil přes
80% všeobecné daně nápojové,
t. j. 65 hal., dohromady tedy daň z 1 litru vína
činila až 185 hal., kdežto před válkou
platily se z 1 litru vína 3 hal.
Za druhé zvláštní dávka z vína
v lahvích, obyčejně nazývaná
páskovou daní, činí z každých,
i načatých 5 Kč ceny vína 1 Kč,
k tomu paušál obratový, původně
20%, t. j. na každou korunu daně ještě
20 hal. Placeno tedy z lahve vína v ceně 25 Kč
s paušalovanou daní obratovou celkem 6 Kč páskové
daně vedle všeobecné daně nápojové,
které podléhá víno hroznové
vůbec, jak sudové tak lahvové.
Výnos nápojové daně z vína
činil v r. 1921 na všeobecné dani nápojové
přes 43 mil. Kč, z paušálu daně
z obratu 80%, t. j. 34 mil. Kč, na 25%ní zemské
přirážce 10 mil. Kč, na 25%ní
obecní přirážce, která nebyla
ovšem ve všech obcích zavedena, asi 3 mil. Kč,
z páskové daně byl výnos 25 mil. Kč,
z paušálu daně z obratu z vína lahvového
5 mil. Kč, tudíž celková nápojová
daň z vína činila dohromady 120 mil. Kč.
Připočteme-li k tomu oněch 8 mil. Kč
z 15.000 ha vinic, přicházíme k slušné
věru cifře 128 mil. Kč. Z tohoto obnosu ovšem
dlužno odpočítati určité procento
na daň z vína cizozemského a možno výnos
daňový z 1 ha našich vinic odhadnouti směle
na 6 až 7 tisíc Kč. Tedy obnos věru
velmi vysoký. Rozumí se, že na tento obnos
přispívá producent i konsument.
Zrovna však neuvěřitelný je výnos
daní z 1 ha vinice tam, kde výrobce zároveň
je obchodníkem a prodává víno lahvové.
Tak na př. závod mající 3 ha 56 a
zemědělské půdy, z toho 3 ha 30 a
vinic, zaplatil na daních r. 1913 431 K, r. 1919 však
už 43.590 Kč, r. 1921 dokonce 56.311 Kč. Zatížení
daňové, resp. výnos daní na 1 ha byl
tu r. 1913 130 K, r. 1921 však 17.064 Kč, tudíž
násobek 131. Jiný závod, mající
82 ha 96 a zemědělské půdy, z toho
58 ha vinic, zaplatil na daních r. 1913 12.624 K, r. 1920
2,935.436 Kč, v tom na dani páskové přes
1 mil. Kč. V tomto případě výnos
daní z 1 ha činil r. 1913 152 K, r. 1920 však
35.000 Kč, t. j. násobek 230.
Jsou to cifry skutečně neuvěřitelné.
Nedivte se proto, že mnohé podniky, zejména
ony, jež založeny byly na výrobě vín
kvalitních, to platí zvláště
o vinařství mělnickém, do základu
se otřásly, omezují výrobu, propouštějí
dělnictvo a hledí s obavami budoucnosti vstříc.
Vedle tohoto vysokého zdanění jest naše
vinařství bito cizí konkurencí, vysokými
kontingenty dovozními a celními slevami na cizí
vína. Tak má povolený kontingent Italie na
dovoz k nám 110.000 hl vína, Španělsko
dovoz 120.000 hl a 20.000 q hroznů, Francie 110.000. hl,
Řecko 40.000 hl a 20.000 q hroznů. Tyto čtyři
státy mohou tedy k nám dovézti 380.000 hl
vína. Kdyby toto množství k nám bylo
dopraveno a také zkonsumováno, to by se dostalo
věru z našeho domácího vína do
konsumu sotva 50.000 hl. Mimo uvedené čtyři
státy žádají však o další
kontingenty a celní ústupky také Německo,
Rakousko a zvláště Maďarsko. Vidno, že
naše vinařství ocitá se ve velmi kritickém
postavení, a bylo by velmi osudnou chybou, kdyby mělo
býti nadobro obětováno a tisíce rodin
občanských i dělnických zbaveno existence.
Dovoz vína a hroznů z ciziny jest dosti značný.
Tak r. 1925 dovezeno k nám z ciziny 258.000 q sudového
vína v ceně 65,000.000 Kč, z toho z Italie
samé za 40,000.000 Kč. Vína v lahvích
dovezeno k nám, hlavně z Francie a Německa,
v témž roku 1925 asi za 3 mil. Kč.
Čerstvých hroznů, vinných bobulí
a sušených hroznů dovezeno k nám v téže
době za 26 mil. Kč, tudíž všeho
vína a hroznů asi za 95 mil. Kč.
Myslím, že se k nám dováží
více, než je třeba, což považuji
za lehkomyslné vyhazování peněz do
ciziny a pomíjení domácí produkce,
která může dosáhnouti soběstačnosti
v množství i v jakosti.
Daňové zatížení čsl. vinařství
je nesnesitelné a větší než všude
jinde. To se konečně už začíná
poznávati na místech rozhodujících,
a také už určité daňové
úlevy staly se skutkem. Tak odpadla moučná
dávka, hnojivová dávka, snížena
válečná přirážka, nyní
tak zv. mimořádná přirážka
k pozemkové dani z vinic na 200%, sníženy zemské
přirážky více než o 100%, což
vše dohromady znamená snížení dávek
a přirážek asi o 2000%, t. j. v penězích
asi 5 mil. Kč. Snížen dále paušál
na daň z obratu při všeobecné dani nápojové
z 80% na 50%, t. j. ze 65 haléřů na 40 hal.
a týž paušál při páskové
dani z 20% na 10%. Toto snížení paušálu
obratového při obou uvedených daních
znamená finanční efekt přes 10 mil.
Kč. (Výkřiky posl. Landové-Štychové.)
Paní kol. Landová, račte prominouti,
této věci skutečně nerozumíte.
Konečně dochází na páskovou
daň, totiž na osnovu zákona podrobující
této dani pouze víno šumivé. Pásková
daň uvalena byla pouze na víno lahvové vedle,
jak už jsem podotkl, všeobecné daně nápojové.
Nebyla a není zavedena u nás na pivo lahvové
ani na drahé kořalky a likéry prodávané
v lahvích. Nebyla a není zavedena v Německu,
v Maďarsku, ve Francii zrušena byla brzy po svém
zavedení, v Italii pak omezena pouze na vína šumivá.
Pásková daň poškodila značně
československé vinařství zejména
tím, že ztížila pěstování
kvalitních sort révy vinné a omezila spotřebu
kvalitních vín zejména v lahvích na
minimum. To dokazuje jasně stále klesající
výnos páskové daně. Tato vynesla r.
1920 28 mil. Kč, r. 1921 25 mil. Kč, r. 1923 20
mil. Kč, r. 1924 16 mil. Kč a dnes klesl výnos
této daně pod 10 mil. Kč. Pásková
daň trestala vlastně dobrou snahu výrobcovu
dáti do konsumu výrobek zralý, vyškolený,
bezvadný, a podporovala pěstování
a prodej méněcenných vín sudových.
Pásková daň vedle toho, že poškodila
výrobce a obchod, poškodila též různá
jiná odvětví s vinařstvím spiatá
(sklárny, korkárny, tiskárny a j.), způsobila
tím vzrůst nezaměstnanosti dělnictva
a konečně poškozovala i konsumenty samy, ježto
nutila dávati do konsumu vína méněcenná
za ceny nepřiměřené.