Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Wagner (německy): Slavná sněmovno! Předložený návrh zákona o dávce ze šumivého vína zavdává mi podnět, abych zevrubně probral zákony o dani z vína a abych blíže vysvětlil přání a stížnosti pěstitelů vína. Jsou to tato přání: Plným právem dožaduji se pěstitelé vína snížení daně z vína a jejích přirážek. Daň z vína pochází ještě z roku 1920, tudíž z doby, kdy cena vína byla dvakrát taková jako dnes. Při tom nebylo tehdy žádných obtíží odbytových, poněvadž hranice byly uzavřeny a cizozemská vína neovládala našeho trhu, jak tomu nyní, bohužel, jest. Zachová-li se však tato daň, způsobí to nutně samočinně vzestup ceny, poněvadž přece cena vína stále klesá. Jedním z nejdůležitějších našich požadavků jest, aby daň z vína byla zrevidována, a to zvláště vzhledem k zoufalému přílišnému zatížení vinařství. Náklady spojené s obděláváním jednoho hektaru vinice jsou asi takovéto: Platíme za obdělání jednoho hektaru vinice ročně nejméně 10.000 Kč, platíme však mimo to na dani z vína a na dávkách nejméně 3000 Kč. Platíme mimo to na dani z příjmu za hektar vinice 600 až 700 Kč a na dani pozemkové a přirážkách 200 až 300 Kč podle bonity půdy. Připočte-li se k tomu ještě zúročení a amortisace, dojdeme skutečně k 15.000 Kč, jichž mají pěstitelé vína vyzískati z jednoho hektaru vinice. Při tom nesmíme však nikdy zapomínati, že, jak známo, v jednom desítiletí jsou sotva dva roky, kdy se skutečně víno urodí. Tyto dva roky musí tudíž zaplatiti ostatních osm roků. Toho všeho se zde příliš málo dbá a příliš málo se tomu rozumí, poněvadž právě vinařství jest specielní kulturou pro jisté teplejší krajiny, jako pro jižní Moravu, Litoměřice, Žernoseky, Mělník a jižní Slovensko. Roky vykazující úrodu vína jsou tudíž řídce rozděleny a právě v tomto století můžeme zaznamenati pouze 4 plnocenná léta takovéto úrody, tudíž skutečně pouze dva roky v jedné dekadě. Léta, kdy se víno urodí, musí uhraditi svými výtěžky veškeré ztráty ostatních let a žádáme tudíž právem, aby, pokud se týče vinařství, bylo našim přáním konečně vyhověno novelisací celého zákona nápojového, avšak také novelisací těchto úžasných dávek zatěžujících vinařství.

Jistá vzpruha v pěstění vína objevila se za prvých poválečných let. Víno mělo přiměřené ceny, poněvadž dovoz byl uzavřen, nebylo tudíž žádných nářků do cen. Avšak tato dobrá léta dlouho netrvala, již rok 1922 přinesl neuvěřitelný pokles ceny, jakého nebylo při žádném jiném produktu. Musili jsme však snášeti, že nebylo ani jediné zatížení, ani jediná dávka snížena a že také stížnosti, které obyvatelstvo pěstující víno tak hlasitě do světa rozhlašovalo, nedošly nikde ani toho nejmenšího sluchu. Ještě stále požaduje stát svou 80haléřovou dávku jako všeobecnou daň nápojovou, stále ještě požaduje země svých 20 haléřů, uzavřené obce, tudíž téměř všechna města v republice rovněž 20 h, stále ještě platíme 40 haléřů daně z obratu na hektolitr vína. Při tom jest valně rozšířen falešný názor, jako by pěstitel vína mohl jednoduše píti nezdaněné víno ze svého sklepa, kolik mu libo. Pánové, tu jste na velikém omylu. Musíte přece věděti, že pěstitel vína má skutečně jen tehdy právo na kapku nezdaněného vína, nevyrábí-li ho více než 200 litrů. Již při výrobě, třeba jen o jediný litr větší, jest pěstitel vína povinen zdaniti všech 201 litrů. Jest to stav naprosto neuvěřitelný a divím se, že tak protismyslné ustanovení mohlo býti pojato do zákona z roku 1919. Pánové, stačí jen, abyste vzali tužku do ruky a počítali se mnou.

Předpokládá-li se zatížení vína 140 haléři za litr - myslím ony obce, které nezavedly také obecní dávku z vína, neboť v takovýchto obcích dlužno počítati se 160 haléři - počítá-li se tudíž zdanění 201 litrů vína po 140, platí takový pěstitel vina o několik haléřů více než 280 Kč. Nebylo by rozumnější, aby rolník jednoduše uzavřel lis při dvoustém litru, kdyby viděl, že by mohl nad to vylisovati sotva množství 70 litrů moštu? Vždyť teprve 70 litrů moštu odpovídá přibližně svojí cenou příslušné dani z vína, ba v posledních letech bylo lze za 280 Kč, kterýmiž toto víno jest zdaněno, nakoupiti v jižní Moravě nejlepšího vína, a to 70 litrů. Znám ty nejlepší druhy vína v celém státě a tyto nebyly v posledních letech v naší zemi dráže obchodovány než za 4 Kč. Při této příležitosti chci poněkud příkřeji odmítnouti výkřik na řečníka přede mnou. Není tomu tak, že by snad naše jihomoravská vína byla méněcenná. Nikoli, pánové, víte-li, jak se vlastně vinná réva nebo hrozny odhadují, pak musíte připustiti, že co se jakosti týče, jsou právě nejcennějšími hrozny ze severního mírného pásma, že tudíž hrozny z jižní Moravy nebo středního Německa, hrozny z Porýní jsou daleko cennější než obyčejně sladké hrozny z jižních zemí, Italie, Srbska, Řecka atd. Tyto hrozny řadí se arciť daleko za našemi. Vy všichni víte, že nejlepší víno pěstuje se v Porýní, v údolí Neckaru, jižním Rakousku, jižní Moravě a na svazích Slovenska. Pánové, poukázal jsem k dobré jakosti našeho vína. Je-li naše víno tak neobyčejně cenné a jakostní, pak bylo by slušno a spravedlivo, aby také toto neobyčejně cenné víno dosáhlo přiměřené ceny. Chci se zde také vrátiti k slovnímu obratu pana řečníka přede mnou, poněkud nevyjasněnému, jenž prohlásil, že prý jsme přece ve své oblasti odkázáni na dovoz vína. Já, sám pěstitel vína, jenž mám sám 8000 sazenic vína, musím skrz na skrz odmítnouti tuto poznámku. Neboť ve všech dobách bylo v našich krajinách Čech, Moravy a Slovenska až dost vína, byli jsme nuceni po všechna léta brániti se dovozu cizozemského vína. Jestliže se tudíž dnes ještě dováží přes milion hektolitrů vína do naší země, musíme konstatovati, že máme ve svých sklepích uloženo daleko přes 2 miliony hektolitrů starého vína a že není pro ně odbytu. Jest tudíž absolutně nemístné, aby se zde mluvilo ještě pro dovoz vína. Myslím, že tato poznámka uklouzla pouze panu řečníkovi přede mnou. (Posl. Zajicek [německy]: Já jsem jen řekl, že se dováží tolik a tolik vína. Špatně jste mi rozuměl, clo má býti zvýšeno, při nejmenším však ne snižováno!) Nemohl jsem přece předpokládati, že byste vy, který bydlíte ve středu viničné oblasti, nevěděl, jaké úžasné množství starého vína je u nás ve sklepích. Přecházím tudíž přes tento bod.

Pokud se týče pěstování vína, bylo za léta, co republika trvá, spácháno neobyčejně mnoho hříchů. Vinařství nedostalo se v naší oblasti téměř žádné podpory, vinařství jest tudíž skutečně ve všech obvodech republiky v úpadku. Stále ještě nevěnuje se žádná nebo příliš nepatrná pozornost tomuto výrobnímu odvětví této oblasti, která ještě před 30, 40 léty poskytovala práci desetitisícům lidí, práci ve formě jistě slušné a za slušné mzdy. Nikde v zemědělských oblastech nebyly placeny dělníkům vyšší mzdy, než právě ve vinařských oblastech, a jak známo, pěstitel vína jest vždy nejštědřejší, nikoli snad jen štědrý, a to jak co do poskytování nápojů tak i stravy, dosud byl vždy nejštědřejší, šlo-li o placení mzdy. Nechci tím snad říci, že by takový pěstitel vína mohl snad rozhazovati. Dnes musí se v tomto směru omezovati, a to proto, poněvadž nemůžeme, bohužel, s dnešními cenami vystačiti. Namítne snad leckdo, že by pak bylo jedině správným vyřešením této otázky, aby se jednoduše vinice rozkopaly a půda osela, řekněme obilím. Tu, pánové, musím bezpodmínečně poukázati k bonitní třídě půdy používané pro pěstování vína. Jest známo, že se víno pěstuje v oněch krajinách, které pro jiný druh kultur jsou skutečně nezpůsobilé, to jest v pahorkatinách, ve kterých se nanejvýš daří akátům. Víno nečiní na půdu žádných neobyčejných nároků, vyžaduje však bezpodmínečně vydatného hnojení i umělého hnojiva a vyžaduje mimořádně mnoho práce a nákladů spojených s obděláváním. Jestliže jest tudíž vinařství v našich krajinách přespříliš zatíženo daněmi, při tom však náklady s obděláváním spojené neobyčejně veliké, pak nelze již ovšem také mzdovou otázku zemědělského dělnictva vyřešiti uspokojujícím způsobem. Osud ceny vína sdílí konečně také mzda, jaké právě lze dosíci a jaká může býti placena.

V této souvislosti chci se zmíniti o otázce, o které jsem již jednou pojednal, totiž o otázce oněch 200 litrů, kteréž zůstávají pěstiteli vína za všech okolností volnými. Také v tomto směru jest obyvatelstvo ve velkém omylu domnívajíc se, že pěstitel vína má skutečně 200 litrů bezpodmínečně volných. Má je však volné jen tehdy, neprodá-li z toho ani jediného litru, prodá-li z oněch 200 litrů třeba jen 10 litrů, podléhá všech 200 litrů dani z vína a všem příslušným dávkám. Jest to také nesmyslné ustanovení starého zákona z r. 1919. Myslím, že jest to přece jen nepřípustno, aby pěstitel vína, který svých zásob šetří, který tudíž ještě z onoho množství, které mu za všech okolností zůstane, musí něco prodati, aby mohl splniti své hospodářské závazky, byl za tuto svoji šetrnost trestán. Neopomeneme při novelisaci zákona o dani nápojové za všech okolností se přičiniti, aby toto ustanovení ze zákona bylo odstraněno, aby našemu vinařskému stavu za všech okolností a bez ohledu na vyrobené množství zůstalo volným množství, odpovídající jednomu litru vína denně. Není to jistě mnoho. Musíme přece uvážiti, že v domácnosti, kde se pěstuje víno, nutno zaměstnávati velké množství nádeníků a čeledi. Budeme tudíž sotva moci vystačiti s 350 nebo 360 litry, bude-li v krajinách vinařských zachována obvyklá tam snídaně a svačina. Vždyť na jednu osobu mnoho by toho nepřišlo. Při tom chci pouze poznamenati, že ve vinařství tato zvyklost zůstala zachována a že prostě žádný dělník nepůjde na viničnou práci, nedostane-li svého vína tak, jak mu je dávali praotci a otcové. Dře-li se a lopotí-li se dělník na viníci, chce také něco míti z oné kapky, jež se na jeho pracovišti vyrábí. S touto otázkou bylo by bezpodmínečně nutno počítati a mohu vás o tom přesvědčiti, že byste v krajině, kde se pěstuje víno, nenašli ani jediného dělníka, kdyby se mu skutečně nedostalo vína ke snídani a svačině. My, pěstitelé vína, nejsme jistě takoví, abychom chtěli dávati dělníkům nějaké slivky, naopak, jest pýchou rolníků a pěstitelů vína vůbec, dávají-li nejlepší víno. Jest velmi úzkostlivý, aby nedal rozbříděné víno, jest to tradiční jeho selská pýcha a právem můžeme k tomu poukázati, že se přímo předstihují při stravování svého dělnictva a své čeledi, aby dali na stůl nejlepší víno. Musíte se, pánové, vžíti do našeho postavení, chcete-li skutečně rozuměti otázce vinařské.

Jedno ustanovení návrhu zákona praví na př., že množství, které výrobce smí prodati, musí činiti nejméně 40 litrů. Stavíme se rovněž proti tomuto paragrafu zákona, poněvadž se tím neposlouží snad výrobci, tomu, jenž se na půdě dře a lopotí, jenž výrobu obstarává, nýbrž poněvadž ustanovení to vlastně jen k tomu směřuje, aby úplně vyloučilo výrobce z prodeje vína. Vždyť leckterá malá domácnost chce si právě nyní ve vánočních dnech opatřiti malé množství vína na svátky. Není s to, aby nakoupila vína u výrobce za 4 a 5 Kč, není s to, aby si sama vybrala z paterého nebo šesterého vína u pěstitele, nýbrž musí se obrátiti na hostinského, musí zaplatiti vyšší ceny. Proč? Poněvadž právě pěstitel vína nesmí naraziti sud, aniž z něho vzal nejméně 40 litrů. Neboť kdyby vzal menší množství, propadl by již trestu. Musíte přece věděti, že právě u vína jsou důchodkové tresty velmi vysoké. Pod 100 Kč nedekretuje se žádný trest. Tento případ bylo by tudíž rovněž změniti. Množství, které jest přípustno ze sudu vzíti, mělo by býti sníženo aspoň na 20 litrů. Tím by se vyhovělo přáním malého člověka a snad by se oživila poněkud spotřeba vína. Neboť, jak známo, právě pěstitelé vína v našich krajinách jsou stále jen odkázáni na prodej velkoobchodníkům, kteří pak vlastně víno tak upravují, jak se nám na př. také zde v Praze podává. Jest trpkou pravdou a lituji toho neobyčejně, že majitelé hostinských podniků také našich velkoměst sami do našich viničných krajů nezavítají, aby okusili naše výtečné, velkolepé značky, jako na př. gerstenfeldské víno, které může soutěžiti prostě s každým vínem střední Evropy, také s nekarským, rýnským a moselským vínem, které také na výstavách v cizině vždy dobylo prvních cen. Tohoto druhu vína však hostinští nikdy nenakupují. Kupují jej velkoobchodníci, kteří dobře vědí, že mohou s tímto vínem určitě ještě jednou takové množství vyrobiti opětovným jeho vykvašením. (Posl. dr Blaho [německy]: Adjustují je!) Víte dobře, jak se víno adjustuje, chemikáliemi a všemi možnými prostředky. Pak hodí toto víno na velkoměstský trh, bohužel není ve velkoměstě skutečných znalců vína, jako u nás. Kdyby měl pěstitel vína z našeho kraje píti toto víno, pro mne třeba z tak zvaných výtečných vináren pražských nebo, jak se mně stalo, také nahoře v Ústí, dostal by křeče. Neuvidíte nikdy, že by jihomoravský, na víno zvyklý člověk zde na severu nebo ve středním obvodu našeho státu pil víno. Pije pivo, poněvadž značek, které se zde prodávají, nelze prostě rozeznati. Není pravda, že pěstitel vína jest jeho břídilem. Takovým břídilem jest snad pěstitel, který žije již na obvodu vinařského kraje, který nevyrábí již tolik vína, kolik by sám skutečně spotřeboval. Tam, kde pěstování vína jest v zániku, arciť ještě kvete břídění vína. Avšak mohu upřímně doznati, že naši opravdoví pěstitelé vína nemají ani tolik sudů, aby mohli skutečně své zboží v nich umístiti, jako tomu bylo na př. loni. Bohužel, v posledním hospodářském roce bylo tomu jinak, zažili jsme rok mimořádné neúrody a sotva měli jsme nějakou sklizeň a pouze ony obvody, které mají vysloveně horské podnebí, sklidily letos nějaké víno. Nicméně mohu však i pro letošní rok potvrditi, že máme přesto v oblasti Československé republiky hojně a naprosto dostatečné množství vína, neboť Slovensko tam na druhé straně a zejména kraj okolo Bratislavy mají cenné dobré víno. Nejsme tudíž absolutně na to odkázáni, abychom, byť i jedinou kapku, dováželi. (Místopředseda Slavíček zvoní.) Hleďte, dovážíme přesto stále ještě víno ze Španělska, Francie a Italie, dopravujeme sem řecká vína, která prostě již neodpovídají naší chuti. Neboť říz středoevropského vína nemůže nikdy míti víno jižních zemí.

Chci se ještě konečně dotknouti několika otázek, které mají také pro nastávající novelisaci zákona důležitý význam. Tak chci probrati otázku známou pod jménem otázky domácího vína, pokud dlužno nezbytně žádati v novém zákoně upravujícím vinařství, aby matolinové víno zůstalo osvobozeno od daně výrobní, dále však aby smíšení matolinového vína s hodnotným vínem nebylo považováno za novovýrobu. Dosud bylo tomu tak, že rolník, i když své hodnotné víno zdanil, nemohl s ním prostě nakládati tak, jak by chtěl, nesměl tudíž vyrobené matolinové víno, tak zv. žeň, které sedláci právě pro dobu vinobraní vyrábějí, poněvadž se hodnotné víno pro vinobraní nehodí, poněvadž by jinak nemohli pracovati, zlepšiti dolitím a smíšením hodnotného vína, a to ani v nejmenším množství. Neboť bylo-li již sebe menší množství přimíseno, označuje to důchodková kontrola za novou výrobu vína a tuto novou výrobu zdaňuje tak, jako dobré staré hodnotné víno. Proti tomu musíme se ohraditi a hájiti stanovisko, aby alespoň bylo přípustno smísiti třetinu matolinového vína s vínem hodnotným, jestliže toto již bylo zdaněno. Při tom nechceme snad dani uniknouti, nikoli, důchodkové kontrole mělo by býti bezvýjimečně oznamováno, že se zamýšlí provésti takovéto smíšení, dozor měl by býti nadále zachován a mělo by tím také býti zabráněno, aby se toto víno neházelo na trh a neprodávalo. (Místopředseda Slavíček zvoní.) Rozebral bych ještě dále tuto otázku, avšak řečnická lhůta již prošla, chci se tudíž dotknouti jen předloženého návrhu zákona, zrušení daně páskové. Jestliže tedy na základě návrhu zákona bude zrušena pásková daň pro přírodní vína, vítáme to jako začátek porozumění pro vinařství. Touto otázkou nemůžeme se prozatím spokojiti. Zrušením daně páskové učiněn jest pouze nejnutnější začátek a dlužno také ještě žádati, aby všichni, kdož mají lahvové víno, tudíž lahvové víno páskami opatřené, na skladě ve sklepích, byli zahrnuti v pojem obchodníků s vínem, a to proto, aby neutrpěli škody. Chci tudíž na konec jen poznamenati, že odstranění daně z lahvového vína daleko více má na zřeteli zájem obchodníků s vínem než výrobců vína, slibujeme si však přece od tohoto zrušení daně z lahvového vína jisté, byť i nepatrné, posílení spotřeby a snad také nepatrné zlepšení cenové pro své jakostní zboží, a v tomto smyslu vítáme tuto předlohu. (Potlesk.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dále má slovo p. posl. Prášek.

Posl. Prášek: Slavná sněmovno! Vládní návrh zákona, který nám je předložen k projednávání tiskem 727 o dávce ze šumivého vína, má napraviti a, řekl bych, odčiniti to, co bylo spácháno na vinařství, hlavně řekněme na českém vinařství zákonem čís. 572 a zákonem čís. 677.

Kdybychom dnes měli doceňovati, zda byla pásková dávka z vína rozumná či nerozumná, musí pro nás býti směrodatné výsledky této dávky. Výnos páskové daně jest v každém případě v nepoměru s tím, co učinila neblahého v celém našem hospodářství viničním. Naše české vinařství stálo přece svého času velmi vysoko, byl to velmi významný činitel našeho hospodářského života, ale nešťastná pásková daň jistě velmi silně vinařství podvázala nejen snad proto, že byla nepopulární, ale hlavně že zákon byl dělán velmi často pod zorným úhlem šikanování živnostníka, hostinského a obchodníka, takže tito, aby se vyhnuli šikanám a kontrolám, které často ani neodpovídaly úměrnosti předepsané dávky, zřekli se raději prodeje vína, a tím přirozeně musel jeho odbyt poklesnouti, byť bylo sebe lepší a kvalitnější. A to mělo opět reflex v našich sklárnách, které pocítily silný nedostatek odbytu lahví a tím zkrácení své konjunktury.

Vítáme proto předložený návrh zákona, neboť jest viděti, že tím bude jistě odlehčeno živnostníku, hlavně hostinskému, když vzpomeneme, jak pro nepatrnou příčinu, často vinou ovzduší, vlhkostí sklepa, když se odlepila nešťastná páska, byl pokutován a vystaven dalšímu sekyrování. Po té stránce musíme býti spokojeni, zvláště když se mluví o tom, že s odstraněním této páskové daně nemá býti aspoň pro dohlednou dobu zavedeno zvýšení nápojové daně z vína, se kterou svého času při vyjednávání u ministerstva financí, při jednání s min. radou Kačírkem vyslovili někteří z producentů a obchodníků souhlas.

Proto nebudu se zabývati otázkou všeobecné nápojové daně z vína, ačkoli měl bych k ní mluviti, ale není to dnes předmětem jednání a proto se zdržím této kritiky.

Přes to přece jen dávám v úvahu, zda by nebylo správné, aby bylo přemýšleno o tom, aby ovocná vína vůbec byla vyňata z oboru a okruhu působnosti těchto daní nápojových. Ovšem říkám opět, že to není dnes předmětem jednání.

Jsme přesvědčeni o tom, že bude příležitost o této věci ještě mluviti, až bude dělán nový zákon o nápojové dani, kdy budeme musiti promluviti také o otázce minerálních vod, o otázce, která stále se hlásí ke svému projednání. Činíme-li toto upozornění, jest to proto, že nejsme s řadou věcí spokojeni, ale přes to přese všechno vítáme tuto osnovu zákona, která má znamenati zmírnění krise, která zavládla ve vinařství, která má znamenati odstranění neblahého zjevu v živnostech, hlavně hostinských, pokud se týče přesného vedení rejstříku, evidence páskové daně atd.

Jsem potěšen, že mohu jménem klubu prohlásiti, že budeme pro předloženou osnovu zákona z důvodů mnou právě přednesených hlasovati. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr Samek.

Posl. dr Samek: Slavná sněmovno! Předloha, o které jednáme, má jistě velký význam pro vinařství všechno, ale specielní, velmi důležitý význam má pro vinařství české. České vinařství je v Polabí a viničné kultury jsou ponejvíce na stráni, na pozemcích, které k jinému intensivnímu zemědělskému zdělávání celkem se nehodí. Zkušenosti svědčí o tom, že vínu všude, nejen u nás, daří se nejlépe na stráních příkrých, obklopujících vody, poněvadž zde je dvojí dopad paprsků slunečních jednak přímý, jednak nepřímý, způsobený odrazem od vody, a tak vidíme všude - kdo cestoval po Rýně nebo jiných řekách to jistě viděl - že na příkrých, úplně skalnatých stráních daří se znamenité víno. Také u nás na svazích polabských od Mělníka počínaje vzhůru daří se víno, a to nejen snad od nedávné doby, nýbrž, jak známo, již od staletí. V Čechách bylo vinic velmi mnoho, byly však zakládány ne proto, že by vinařství u nás na každé půdě bylo výnosné, nýbrž proto, že vinaři u nás byli osvobozeni od roboty a tudíž každý zemědělec snažil se dopíditi nějaké vinice, aby byl roboty prost. Proto se u nás kdysi velmi rozšířily vinice, ale z důvodů hospodářských bylo pak viničné hospodářství na těchto pozemcích opuštěno a drží se nyní jen na těch stráních. Mám zato, že i to, co dosud u nás je viničnému hospodářství věnováno, bude ještě asi z části redukováno a že zůstanou naše viničné kultury skutečně jen na těch srázných stráních a pozemcích, které k jiným zemědělským účelům, zejména intensivním, nedají se vůbec použíti.

To je jeden moment, který je nutno zdůrazniti. Druhý moment je ten, že vinařství je zemědělská produkce velmi intensivní. Užívá se i při vinařství mnoha strojů, ale přesto bez lidské práce, mnoha a mnoha pracovníků, vinařství provozovati se nedá a co je nejdůležitější, na vinicích pracuje se vlastně po celý rok. Bylo by omylem, kdyby někdo myslil, že se tam pracuje jen v létě nebo na podzim. Pracuje se tam stále, práce je pořád. Vinařství tedy v krajích a v obcích, kde se dosud udrželo, zaměstnává velké množství pracovních sil a - což rovněž zdůrazňuji - je zaměstnáním po stránce zdravotní takovým, že je pro nás žádoucím. Mohou zde býti zaměstnány nejen dospělé síly, nýbrž také nedospělé, i děti, neškodí to jich zdraví a vývinu, tato práce namnoze je z části i zábavou, tedy je to zaměstnání veskrze zdravé a užitečné a proto myslím, že z těchto důvodů sluší tomuto odvětví zemědělské kultury a lidské práce věnovati náležitou péči.

My máme pak specielně příčiny, abychom si vážili toho, co se nám ještě zachovalo z toho důvodu, poněvadž v Polabí, kde vinařství se udrželo, nemáme velkých průmyslů nebo nemáme jich tolik, aby četné obyvatelstvo tam usazené skutečně plně obživy a zaměstnání došlo. Tím, že tam máme vinařství, tedy intensivní produkci, četné rodiny naleznou přece jen obživu.

Slavná sněmovno! Jest snahou naší vůbec, nejen pokud se týče vinařství, nýbrž pokud se týče celého hospodářství, abychom se konečně dopracovali t. zv. soběstačnosti. Musí to býti naším cílem, naším ideálem i pokud se týče vinařství. Páni referenti a řečníci přede mnou již vyložili, do jaké míry k tomuto cíli správně vytčenému směřujeme nebo nesměřujeme. Jestliže sledujeme statistiku zahraničního obchodu, vidíme, že peníze, které do ciziny vydáváme, jsou skutečně velmi značné, a to nutí nás k úvaze o tom, je-li nezbytně nutné, abychom tolik peněz do ciziny vydávali za vína resp. za suroviny, ze kterých se víno vyrábí. Mám za to, že kdybychom se nad tím trošičku zamysleli, nepotřebovali bychom dlouhého přesvědčování, abychom odpověděli, že všichni souhlasíme, že i po této stránce bychom se mohli více přiblížiti k ideálu našemu, totiž k soběstačnosti. Prozatím tak, jak politiku provozujeme, zdá se, že k tomuto ideálu nejdeme, nýbrž že jdeme směrem přímo opačným, jak o tom svědčí stále a stále větší kvanta dovozu cizozemských vín. Naše vína, která se v Polabí pěstují, jsou vína kvalitní. Ta nebudou konkurovati s t. zv. víny výčepními nebo sudovými, která k nám z ciziny docházejí, ale s víny kvalitními naše lahvová vína konkurovati již mohou.

A poněvadž na vypěstování, na vybudování vinařství, tohoto důležitého odvětví národohospodářského, vynaloženo bylo mnoho práce a kapitálu, máme za to, že by to bylo národo-hospodářským nerozumem, abychom to nechali prostě zahynout a udusiti se v cizozemské, levněji vyrábějící produkci, protože ona produkuje extensivně.

Jde tedy o to, abychom tomuto kvalitnímu vínu, poněvadž jiná vína než kvalitní v lahvích se neprodávají, takovým způsobem na trhu připravili takovou posici, aby ono v konkurenci s cizím vínem lahvovým mohlo obstáti u nás, aby nebylo potřebí toto víno kvalitní u nás vůbec jako neprodejné jinakým způsobem zužitkovávati.

Mám po ruce doklady o tom, že se podařilo našim vyspělým vinařským podnikům moderně zařízeným docíliti toho, že naše lahvové víno je také artiklem exportu schopným a že se exportuje. Máme zájem na tom, aby tato vlastnost jeho jako exportního artiklu byla ještě posílena. Je přirozeno, že kdyby bylo velikými daněmi toto víno zatíženo, nemohli bychom to vydržeti, a přichází tudíž tato předloha v poslední chvíli, v poslední, abych tak řekl, minutě. Nevím, zdali skutečně není již pozdě, poněvadž škod, které tu jsou způsobeny nejen nevhodným zákonodárstvím, nýbrž i celou řadou jiných opatření, je tolik - podotýkám, že jenom podniky silné kapitálově mohou něco zmoci, poněvadž na nich závisí také spousta drobných vinařských podnikatelů - že dnes tyto podniky jsou v takové situaci, že samy již zoufají nad tím, zdali se stane náprava, dokud ještě při životě zachovány býti mohou.

Mám zde dopis ze směrodatných kruhů vinařských. V tomto dopise výslovně stojí, že skutečně se vzdávají naděje, že tato náprava, kterou tak toužebně očekávali a která se tolik jim slibovala, v čas dojde. Oni v to již nedoufali. A nyní sněmovna konečně plní to, co většina zástupců politických stran tenkráte při všech možných příležitostech slibovala. A i kdyby nebyly tyto národohospodářské důvody, pro mne by platil ještě jiný důvod. Víno v lahvích jako každé jiné víno je zdaněno všeobecnou daní nápojovou. Nejen není nezdaněno, to je omyl, ono je zdaněno, i když je v lahvích. Tak zvaná pásková daň byla specielní, ještě vyšší daní z vína lahvového.

A slavná sněmovno, nevím, že bychom u nás měli specielní lihovou páskovou daň na nějakou zvláštní lihovou nebo likérnické speciality, které jsou daleko dražší a importují se z ciziny. Vím také, že nemáme zvláštní specielní naddaně anebo páskovou daň z drahého piva - a drahá piva se k nám v lahvích také dovážejí - jen pro víno, jehož není u nás tolik vyrobeno, jsme si zavedli specielní vyšší ještě t. zv. páskovou daň. Myslím, že každá taková specielní daň je nespravedlivá a není udržitelná. Nemáme-li při jiných nápojích nikde takové zvláštní specielní daně, není odůvodněna ani u vína tím méně, že víno je nezbytným nápojem v určitých případech a jistě lidskému organismu zdravým, pakliže se ve zdravých dávkách používá.

Z těch všech důvodů doporučuji slavné sněmovně, aby osnovu schválila. (Potlesk.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Šamalík. Uděluji mu slovo.

Posl. Šamalík: Slavná sněmovno! Plným souhlasem doprovází i náš klub lidových poslanců československých projednávaný vládní návrh zákona, který znamená ponechání páskové daně u vín šumivých, ale zrušuje tuto daň páskovou, tedy zvláštní daň z vína v lahvích u vín obyčejných. Tímto zákonem odlehčí se nejen obchodu vínem obyčejným, ale pozvedne se i odbyt tohoto vína, čímž podepřeno bude i naše vinařství. Vysoké zdanění vína přivodilo v našem národohospodářském životě těžké následky, neboť vinařství, toto dříve tak výnosné odvětví hospodářské, následkem těžkého zdanění zaniklo a upadlo. Není divu. Zemědělec, který zabývá se vinařstvím, platiti musí několikerou daň nejen z pěstění révy, nýbrž i z výroby vína. Daň pozemkovou s obrovskými přirážkami, daň obratovou, daň z výroby a daň páskovou - v maloobchodu s vínem musela se platiti t. zv. spotřební daň z vína tolikráte, kolikráte se množství vína pod 30 litrů prodávalo - to jest jistě velmi těžké daňové zatížení. Tím zvýšila se cena vína tak, že stal se tento nápoj chudému obyvatelstvu nepřístupným a proto konsum vína velmi upadá.

Plně souhlasíme, aby šumivá vína, jež můžeme zváti nápojem luxusním, páskové dani nadále podléhala, ale snahou naší jest, aby t. zv. obyčejná vína, v naší republice vypěstěná, u nichž tímto zákonem bude zdanění páskové zrušeno, byla ještě dalšího zatížení daňového zbavena, zejména aby výrobcům, t. j. zemědělcům-vinařům uvolněno bylo od spotřební daně ono množství vína, které ve vlastních domácnostech z vlastní výroby spotřebují. Náš zemědělec-vinař nemůže pochopiti, proč má platiti daň pozemkovou s přirážkou, daň obratovou a jiné daně, a ještě zvláštní spotřební dávku ze svého vlastního výrobku, který spotřebuje ve své domácnosti. Když zákon o spotřební dani z vína vešel v platnost, vyvolal velké pobouření v krajích vinařských a od té doby dovolávají se zemědělci-vinaři zrušení této nespravedlivé dávky. Dávka spotřební, o níž se zmiňuji, týká se také vín ovocných. Jest proto nutno co nejrychleji spravedlivě upraviti daň ze spotřeby vína, a to hlavně v tom smyslu, aby veškerá spotřeba vína v domácnostech z vlastní sklizně vína nebo ovoce vyrobená a pro vlastní domácnost určená byla od spotřební dávky osvobozena.

Důtklivě žádám vládu, aby v této době, pro zemědělský stav přímo kritické, předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, jímž by se zákon o dani ze spotřeby vína spravedlivě ve shora uvedeném smyslu znovelisoval. Vinařství jest v mnohých krajinách velmi důležitým odvětvím našeho hospodářství a je to nutným příkazem vedoucích činitelů v našem státě, aby pěstování révy a výroba domácích vín byla nejen zachována, nýbrž i zvelebena. I výroba vín ovocných jest nespravedlivým ustanovením zákona o dávce z vína ohrožena a tím poškozováno je naše ovocnářství. Také z toho důvodu je nutno zákon o dani z vína novelisovati, a naše ovocnářství, které je rovněž velmi důležitým odvětvím hospodářským a které je těžce postiženo ještě také jinou daní, je potřebí pozvednouti, zvelebiti. Toto ovocnářství naše je velmi postiženo také daní lihovou. Jak známo, v četných krajích Slovácka i Slovenska zpracovávají zemědělci tak zv. modré ovoce na slivovici. Výroba tohoto nápoje, který jest zvláštností v jiných státech, je znemožňována velkým daňovým zatížením a pak zvláštním nařízením při provádění pálení. I zde vším právem dovolávají se pěstitelé ovoce, zemědělci, aby povoleno jím bylo, jak tomu bylo dříve, vyráběti bez daně určité množství slivovice pro svou domácnost.

Upozorňuji při této příležitosti na tyto naléhavé spravedlivé požadavky zemědělců-vinařů a ovocnářů a očekávám, že vláda v této věci jim v době nejkratší vyhoví nejen v tom směru, že zavede znovu výhodu nezdaněné výroby určitého množství slivovice z vlastního ovoce pro domácí spotřebu vyrobené, ale zejména tím, že umožní podomáckou výrobu slívovice v kotlích a v takové úpravě pecí, aby co nejlevnějším způsobem mohli ovocný kvas vypáliti. Nechceme tím nijak bráti v ochranu výrobce slívovice, kteří chtějí státní pokladnu nějak poškoditi, ale jde nám o to, aby zemědělci měli vůbec umožněno jinak nepotřebné ovoce zpracovati ve slívovici. (Výborně!)

Projednávaný zákon znamená zrušení páskové daně u obyčejných druhů vín, což znamená zlevnění ceny vína a proto náš klub bude pro tento zákon hlasovati. (Výborně! Potlesk.)