Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Musíme si však stěžovati ještě na jedno. Nebudeme si lámati hlavu nad těmi, kteří spolu převzali odpovědnost, ale očekávali jsme, nebo aspoň jsme mohli očekávati, a bylo o tom také mluveno, že duch spolupráce mezi stranami většiny a menšiny bude jiný, že se budete snažiti, aby se neopakovaly jisté věci, jež se staly ve staré sněmovně a znamenají zneužívání parlamentarismu, nýbrž že zmizí. Konstatuji, že tento duch se nezlepšil. A my musíme o tom konečně mluviti upřímně a bez obalu, a máme mnoho důvodů ke stížnostem. Z poslední doby uvádím jenom dvě věci. Za prvé mohli jsme se domnívati, že bude nyní změněn - bude mi porozuměno i bez dalšího komentáře - systém pronásledování poslanců pro maličkosti, že povstane Körber redivivus, že použitím Körbrova výnosu k státním zastupitelstvím bude učiněn konec pronásledování poslanců. Chceme vyčkati, zda konečně bude vyhověno tomuto oprávněnému očekávání svobodomyslné německé veřejnosti. Dlouho jsme váhali, avšak jednou nutno i s této tribuny říci tyto věci upřímně, poctivě a určitě.

Jsou však také jiné věci, jichž by se neměli podle mého mínění účastniti němečtí poslanci. Vrhá to podivné světlo, jestliže německý aktivista, který je žalován, že mluvil na schůzi Svazu domoviny, není vydán, kdežto německý národněsocialistický posl. Jung je vydán státnímu zastupitelství většinou téhož parlamentu pro týž důvod. Před takovými věcmi by měli němečtí zástupci couvnouti. Takové metody měly by býti ponechány Čechům a Slovanům mezi sebou. Němci však k tomu ruky podati nesmějí. (Souhlas na levici.) A ještě jedna věc se stala. Máme tu včerejší zprávu imunitního výboru, dle níž se žádá za vydání poslance slovenské strany ľudové, která jest dnes stranou vládní, poněvadž dopustil se těžkého zanedbání povinnosti svého advokátního povolání. Advokatura je svobodným povoláním, avšak v jistých věcech je to přece místo důvěry, neboť svěřím-li se právnímu zástupci, pak chci býti jist, že nezmešká lhůt z lehkomyslnosti anebo ze zlomyslnosti. Advokátní komora žádá za vydání tohoto člena vládní strany k potrestání pro hrubé porušení úředních povinností, imunitní výbor písemně odmítne stíhání. Včera však bylo usneseno v imunitním výboru většinou, aby byl vydán poslanec nezávislého směru, posl. dr Korláth, který jest jako právní zástupce stíhán pro týž přečin. Jaké bahno se tu otvírá, pravím to s tohoto místa, tomu by měli němečtí zástupci ve vládě porozuměti. Přenechte takové metody těm druhým, avšak německé ruce nemají se špiniti a poskvrňovati hlasováním o tom. Zde se vědomě měří nestejným loktem. Také my chápeme, že příslušnost k vládní většině může ukládati závazky k mnohým věcem, které nejsou člověku příjemny, to my také chápeme. Jsou však věci, při nichž nesmíte pomáhati. Musí existovati věci, před nimiž nutno varovati, přikazuje to úcta k německému citu pro spravedlnost, jehož si váží a ctí celý svět. Před celým veřejným míněním ohrazujeme se proti tomu, aby byla takovým postupem německých stran poškozována dobrá pověst německé spravedlnosti. (Potlesk něm. nár.-soc. poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Svoboda. Uděluji mu slovo.

Posl. Svoboda: Slavná sněmovno! Právě projednávaná zpráva ústavně-právního výboru o návrhu posl. Bradáče, dr Dolanského, Hlinky, dr Lukavského atd., tisk 661, vztahující se na rozšíření počtu místopředsedů v poslanecké sněmovně, jest jedním z faktů, kterými se celně kongruová koalice uvádí v parlamentní praxi způsobem, který nelze označiti s hlediska politického a parlamentního za korektní.

Podívejme se na zajímavé zdůvodnění, jak původního iniciativního návrhu, tak také důvodové zprávy výboru ústavně-právního. Zjišťujeme následující zajímavé okolnosti. V původním iniciativním návrhu odvolávají se navrhovatelé na praxi a návrhy v senátě, tedy posl. sněmovna má se uzpůsobiti podle oněch politických tendencí, které před nějakou dobou sledoval senát ve změně nebo se změnou předsednictva senátu.

Ve zprávě výboru ústavně-právního uvádí se jako hlavní důvod přetížení předsednictva sněmovny pracemi presidiálními. Všechna úcta před pracemi presidiálními, ale předpokládám, velectění pánové, že to není hlavní důvod, že tyto důvody jsou charakteru sekunderního, že důvod primérní, hlavní, proč má býti přivoděna změna jednacího řádu a rozšířen počet členů předsednictva, se vlastně zamlčuje. A tu bych řekl, že zdá se mi to celé zdůvodnění podezřelé, když se zamlčuje hlavní důvod, který spočívá v tom, že byla přivoděna změna politické konstelace a z toho důvodu má býti provedena také změna počtu členů předsednictva. Prosím, tento důvod se zamlčuje a proto bych řekl, tato motivace nese na sobě signum neupřímnosti a jest tedy výrazem jedné z nepěkných vlastností nynější většiny. Že by jí to mohlo sloužiti ke cti, to jistě nebude nikdo tvrditi.

Tedy hlavní důvod je změna politické konstelace, která nastala, ale možná, že nastane také již zítra a může býti hodně rozdílná od konstalace dnešní. Právě ty zakyslé obličeje, které vidíme v zákulisí vzhledem k rozdělanému vyjednávání se slovenskými ľuďáky napovídá, že pánové nejste ještě hotovi se svými vnitropolitickými směrnicemi a že z důvodů, na které jsem poukázal, z důvodů změny politické konstelace, pro které nyní jinak instalujete předsednictvo, ještě možná budete museti přikročiti k přeinstalování předsednictva nanovo. Důvod, který zamlčujete a který je hlavní, jest toho druhu, že bychom se měli s ním důkladně zabývati.

Chci dále upozorniti na jinou zajímavou okolnost. V původních úmluvách bývalých většinových koalovaných stran souhlasili jsme s tím, aby počet místopředsedů rozmnožen byl v rámci celkové jednotné úpravy, týkající se předsednictva sněmovny i senátu. Úmluva sjednána bylo na řadu let parlamentárního období bez ohledu na případnou změnu politické konstelace. Do této úmluvy zasáhla způsobem rušivým a politicky netaktním nynější vládní většina a to s úmyslem, aby nejen porušila předchozí úmluvy, nýbrž aby demonstrativním způsobem ukázala nový kurs vnitřní politiky, zahrocený reakčně a protisocialisticky. Na toto porušení původního ujednání odpovídáme, že také my necítíme se již vázáni prvotními úmluvami a proto budeme hlasovati proti rozmnožení počtu místopředsedů.

Postup nynější majority nevzbuzuje důvěry, což zřejmo také z té okolnosti, že zamítnut byl v ústavně-právním výboru náš návrh, jímž dožadovali jsme se, aby složení předsednictva sněmovny provedlo se na podkladě poměrného zastoupení. Na tomto požadavku a na této zásadě trváme i nyní zdůrazňujíce, že tento princip nejlépe odpovídá nutné potřebě parlamentární součinnosti se strany oposiční. My až dosud vždycky jsme hájili a také nadále důrazně hájiti budeme požadavek, aby parlamentární praksí umožněna byla spolupráce většinových stran s oposicí, jejíž poměrné zastoupení jak v předsednictvu sněmovny tak i ve výborech má se uplatniti.

Pokud předsednictva samého se týká, je tato instituce sněmovní povolána nejen k faktickému výkonu funkce předsednické, tedy k předsedání a řízení schůzí, nýbrž její pravomoc je ve smyslu §u 9 jedn. řádu dalekosáhlá, tím více, že přísluší předsednictvu zvláště výklad jednacího řádu sněmovny, určování doby a pořadu schůzí, pokud jich sněmovna sama neurčila, dále pak do její pravomoci spadá zkoumání sněmovních projevů, dotazů, interpelací i zpráv těsnopiseckých.

Výrazem bezohlednosti dnešní vládní většiny jest její postup ve věci předsednictva soc.-politického výboru.

Byl to velmi špatný projev úcty, velectění pánové, k velmi dobré a významné tradici a činnosti soc.-politického výboru. Tento akt změny předsednictva soc.-politického výboru nese na sobě známku všech těch zhoršovacích soc.-politických tendencí, jimiž se již delší dobu zabýváte a které nyní v soc.-politickém výboru pod patronancí svých vlastních členů předsednictva chcete uplatňovati. Bez vážného odůvodnění, proč tuto změnu provádíte a proč ji chcete provésti, prostě přišli jste s požadavkem celé změny předsednictva soc.-politického výboru. Jsou dosud známé určité a dosti obsáhlé vaše sociálně-politické tendence zhoršovací, které se vztahují, jak je všeobecně známo, na zhoršení invalidní péče, na zhoršení podpory stavebního ruchu, na zhoršení ochrany nájemníků a, jak vy říkáte, na novelisaci soc. pojištění, pod kterýmžto označením myslíte a máte zájem ne pouze na novelisaci, ale hlavně na zhoršení soc. pojištění. Vaše sociální politika sleduje zhoršovací tendenci nejen při předlohách, které do soc.-politického výboru nyní přijdou a budou projednávány pod patronancí vašeho nového předsednictva, ale vaše zhoršovací tendence má také postihnouti všechno to, co dosud prospěšného soc. politický výbor vykonal. To neznamená, že sledujete jen osobní změny v předsednictvu soc.-politického výboru, to je zřejmě zhoršovací kurs sociální politiky. Z vašeho aktu v tomto směru vyznívá nebezpečí v zadržování soc.-politického pokroku a ohrožování dosavadního sociálně-politického zákonodárství. Nyní snad jen tak formálně a bezvěcně slýcháme nářek od těch vašich reakčních živlů, že jsme v sociální politice zašli příliš daleko. Z tohoto nářku se ozývá snaha a touha nejen sociálně-politický pokrok zabrzditi, ale také na všem tom, co dosud prospěšného a dobrého v sociální politice bylo vykonáno, prováděti dalekosáhlé zhoršovací korektury.

Tvrdí-li mnozí z vás, že jsme v sociální politice zašli příliš daleko, nemělo by se zapomínati, že jest zde ještě ohromné pole působnosti, že jest zde ohromné pole sociálně-politických úkolů, jimiž dlužno působiti k tomu, aby byla pozvednuta životní a duševní úroveň pracujícího lidu, aby jmenovitě byla pozvednuta také zdravotní úroveň širokých kruhů lidových, neboť máme doklady, že se šíří, zmáhá tuberkulosa, nemoce z povolání a že podle úředních záznamů, podle statistiky nemocenských pokladen je průměrně hlášen počet nemocných členů pojištěných v nemocenských pokladnách denně 74.000, pobírající ovšem také podporu.

Velectění, již ta číslice sama měla by napovídati, že zde ještě v sociální politice musíme hodně daleko a hodně dopředu, a proto všichni ti, kteří jakýmkoliv způsobem snaží se na sociálně-politické zákonodárství připínati brzdu, aby rozvoj sociální politiky zadrželi a zabrzdili, dopouštějí se neodpustitelného hříchu, činu, který nemůže nijak sloužiti jim ke cti a nemůže býti pro ně žádným dobrým vysvědčením o dobrém sociálním cítění.

Od doby trvání našeho Národního shromáždění bylo všeobecně uznávanou zvyklostí, že předsednictvo soc.-politického výboru bylo v rukou příslušníka socialistické strany vzhledem k potřebám a ochraně dělnické třídy socialistickými stranami representované. Mimo všechno očekávání překvapila vládní většina plenum tohoto výboru požadavkem, aby dosavadní předsednictvo bylo vystřídáno předsednictvem novým, v němž socialistické strany nemají vůbec zastoupení.

Uskutečnění tohoto požadavku číselná převaha vládních stran si vynutila. Pro svůj požadavek vládní majorita neuvedla žádného důvodu a jest proto její počínání zřejmým dokladem snah směřujících ku oddálení, ne-li vůbec znemožnění projednání veledůležitých dělnictvu, zaměstnanectvu i širokým vrstvám lidovým prospěšných sociálních předloh, jako jsou: zabezpečení přestárlých, úprava požitků hornických provisionistů, úrazové pojištění zemědělského dělnictva, novelisace dělnického úrazového pojištění, úprava podpor v nezaměstnanosti, podpora stavebního ruchu, změna zákona o soukromých zaměstnancích, úprava požitků cestářů všech kategorií a jiné sociálně-politické předlohy.

Uvedené předlohy jsou více než naléhavými a nacházely se z části na pořadu jednání soc. politického výboru. Byly však z denního pořádku vzaty se zjevnou snahou, aby byly způsobeny nové průtahy, případně aby projednání jích bylo vůbec zmařeno. Nynější většinové strany jsou za tyto průtahy odpovědny a na ně padá odpovědnost, zda více nežli naléhavé požadavky pracujících vrstev budou uskutečněny ku prospěchu a spokojenosti zájemců. Obáváme se, že tomu tak nebude a že zhoršovací tendence ostatně již v postupu vládní majority se zračící, budou uplatněny.

Osnovatelé a odpovědní činitelé nynějšího zřejmě reakčního vládního kursu zapomínají, že methody, jichž ve svém zavržení hodném postupu užívají, mohou se v nejbližší budoucnosti s plnou intensitou proti nim uplatňovati. Špatná politika i taktika na konec neuškodí jen těm, proti nimž je dělána, ale také těm, jimiž je dělána. (Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Keibl. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Keibl (německy): Dámy a pánové! Projednávaný návrh používá zmocnění čl. I zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 325, jakož i §u 37 ústavní listiny, aby počet místopředsedů poslanecké sněmovny byl autonomním usnesením sněmovny zvýšen na šest, počet zapisovatelů na deset a pořadatelů na osm. V důvodové zprávě odvolávají se navrhovatelé na to, že senát již třikráte změnil jednací řád, 17. listopadu 1920, 25. dubna 1924 a opět zase nedávno, a počet místopředsedů konečně zvýšil na 6. S ohledem na společné schůze předsednictev obou komor, má nyní býti počet místopředsedů poslanecké sněmovny týž jako v senátě, aby žádná komora nemohla v daném případě druhou majorisovati.

Odůvodnění tohoto návrhu je sice nevhodné, jistě však neupřímné. Jde doopravdy o to, aby každé vládní straně bylo poskytnuto jedno místopředsednické místo, oposice však aby při tom byla vyloučena. Kdežto dosud byly oposiční strany této sněmovny zastoupeny v předsednictvu jedním místopředsedou, v budoucnosti snad tomu již tak nebude. Nyní se rozděluje těch sedm míst v předsednictvu jenom mezi strany vládní, strany oposiční budou bez zastoupení. Tak daleko vede slepý hlad vládnoucích stran po moci v tomto parlamentě. Chtějí býti mezi sebou úplně nerušeny a své jednání a opominutí zbaviti jakékoliv kontroly. Patrně se samy domnívají, že jejich činnost musí se báti světla kritiky. Rozhodně však zamýšlejí vytlačením oposice z předsednictva vzíti jí jakýkoliv vliv na ustanovování denního pořádku a na práce sněmovny, takže se bude moci nerušeně vyběsniti jenom vůle vládní většiny. Proto také se zpěčují zavésti doopravdy konference klubovních předsedů. Co záleží vládní většině na tom, že v budoucnosti nebude již předsednictvo zmenšeným obrazem složení pléna. Neozve se žádaná pochybnost, že jednací řád se stává nyní čímsi labilním, poněvadž každá změna vládní většiny nutně způsobí zase změnu odst. 3 §u 5 zákona č. 325 z roku 1920. Podle našeho přesvědčení je celý jednací řád našeho parlamentu neúplný a jednostranný na prospěch vládní většiny; široké kruhy uznávají nutnost jeho reformy. Jak řádné užívání, tak i již častěji se vyskytnuvší zneužívání jeho vedlo k nejprudším výstupům ve sněmovně. Dosud stavěla se většina na stanovisko, že i nejmenší změna jednacího řádu by musila míti škodlivé následky, poněvadž by mohla býti popudem k novým opět se opakujícím změnám. Musily býti tedy všechny pozměňovací návrhy odmítány. A najednou táž strana navrhuje změnu, která jest jenom povahy formální a má příčinu pouze ve změněném složení vládní většiny. Projednávaný návrh, který zbavuje v této sněmovně oposici dalších práv, jest v příkrém odporu s nepsanými zákony parlamentní slušnosti a parlamentního mravu.

Pro nás příslušníky německé národní strany je to tím politování hodnější, poněvadž se to děje právě nyní, kdy tři německé strany přísluší vládní většině. Pochybujeme, že německé vládní strany mohou býti pyšny na takový úspěch své aktivistické politiky.

Z těchto důvodů bude naše strana hlasovati proti návrhu. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Gáti. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Gáti: Jednací řád našeho parlamentu daleko není řádem dokonalým, poněvadž vůbec nechrání práva menších stran v parlamentě, nýbrž slouží výhradně potřebám vládní většiny. Oposice již dávno volá po tom, aby byla stanovena komise pro přepracování jednacího řádu. Spravedlivý tento požadavek rozbil se však o odpor většiny, jejíž životním zájmem jest podle možnosti zhoršiti jednací řád, a tak se stalo. Teprve v poslední době vlivem událostí podány byly dva návrhy na změnu jednacího řádu z řad většiny. Jeden návrh vyplývá z nedbalosti většiny, která svou nepřítomností v parlamentě zavinila neschopnost sněmovny usnášeti se při rozpočtové debatě, což byla ovšem strašlivá ostuda pro většinu, a proto z pomsty byl již druhý den podán návrh na změnu §u 40 jednacího řádu. Tento návrh byl zapříčiněn touhou většiny, aby její pohodlí bylo chráněno a její poslanci nebyli nuceni setrvávati do konce schůzí; tím ovšem zašlapán byl poslední zbytek parlamentarismu zejména proto, že všechna práva ohledně stanovení pořadu dalších schůzí mají býti přesunuta na předsednictvo. Tento návrh není dosud vyřízen ústavně-právním výborem proto, poněvadž mluvčím z oposice podařilo se dokázati, že návrh odporuje ustanovení ústavní listiny, a že změna §u 40 v souvislosti s §em 10 může býti provedena toliko zákonem.

Druhý návrh většinový týká se zvýšení počtu místopředsedů poslanecké sněmovny, jichž má býti na příště 6 místo dosavadních pěti, a zvýšení počtu pořadatelů ze čtyř na osm.

Odůvodnění návrhu chce krýti pravý smysl a mluví o absolutně nemožných příčinách zavádění těchto změn. Navrhovatelé urážejí důvodovou zprávou k svým návrhům celou sněmovnu, poněvadž nikdo není tak naivní, aby na prvý pohled nepoznal pravý smysl návrhů. Luďáci vstoupili do koalice a žádají za to pro sebe místo místopředsedy. A tento pouhý fakt dostačí k tomu, aby byl změněn jednací řád. Tento chorobný zjev našeho parlamentarismu odpovídá ovšem zcela dnešnímu kursu: když reakce a klerikalismus již ovládá celý stát, proč by neměl býti farář i ve sněmovně místopředsedou? V době, kdy ministrem soc. péče je páter Šrámek, když ze soc.-politického výboru vyhodí zástupce socialistických stran, je přece jen důsledným, dosadí-li se ještě jeden klerikál za místopředsedu sněmovny. Ovšem místopředseda dostane také slušný místopředsedovský plat a rozumí se, že strana ľudová, která přece výslovně handluje o ministerská křesla, županské úřady, místa v Pozemkovém úřadě a jiné sinekury, nemůže si nechat ujíti mocný vliv a plat místopředsedy sněmovny. Při porovnání obou návrhů vládní většiny musí býti nápadno odůvodnění, které při změně §u 40 mluví o úsporách, které prý bylo by možno docíliti na tiskopisech sněmovních, pozvánkách atd., a na druhé straně mluví při ustanovení o novém místopředsedovi o tom, že náklad na uhrazení s tím spojených výloh má býti hrazen z celkových úspor rozpočtových. Divné šetření!

Odůvodnění praví dále, že podnět ke zvýšení místopředsedovských míst dal senát, který se rovněž na podobném opatření usnesl, takže by mohlo dojíti při společných schůzích sněmovních předsednictev k neodůvodněným majorisacím senátu. Tato námitka je zřejmě směšná, poněvadž většina obou předsednictev náleží přece většinovým stranám, takže při rozhodování počet osob nepadá vůbec na váhu. V předsednictvu senátu jest již zastoupen lidový senátor, luďák a německý křesťanský sociál - tedy tři klerikálové, kterýžto fakt prostě jasně charakterisuje vládnoucí kurs a my, kteří se na parlament díváme jen jako na nástroj vládnoucí třídy, chápeme jasně, proč musí býti nyní podobným způsobem zklerikalisováno i předsednictvo posl. sněmovny. (Tak jest!) Tento politický zjev odhaluje jasně, co znamená pokroková, demokratická, Masarykovská socialistická republika československá.

Měšťácká třída má mimo v Rusku, v celém světě v rukou vládní moc. Nikde v celém světě nejsou však představitelé vládní většiny tak procovsky hladoví a nenasytitelní a nikde neloupí tak neomaleným způsobem i nejmenší práva oposice. V parlamentě starého feudálního a reakčního Rakouska byli členové oposice i předsedy výborů i referenty. V Německu je i dnes předsedou sněmovny člen oposice. U nás však nestará se vládní většina jen o to, aby měla v předsednictvu většinu, což bychom zcela dobře chápali, nýbrž rozdělí výhradně mezi členy vládní většiny všechny funkce, které ve sněmovně jsou, a jen dočasně trpí už dříve zvolené místopředsedy oposiční. O poměrném zastoupení stran v předsednictvu podle početnosti delegací není v předsednictvu ani pomyšlení. Naše strana, ačkoliv je druhou největší stranou sněmovní a dostala více než milion hlasů, nemá v předsednictvu zastoupení. O polovinu menší strana ľudová dnes zastoupení dostane a podle dnešního kursu je velmi pravděpodobné, že zítra podá vládní většina nový návrh na zvýšení počtu členů předsednictva, aby místo mohl dostati též člen strany živnostenské, jakož i maďarští měšťáčtí nacionalisté. A pozítří může dojíti k takovým změnám, že oposici budou prostě vzata všechna práva.

Počet pořadatelů bude podle návrhů také zvýšen na dvojnásobný. K odůvodnění toho jest jediná věta: "Počet pořadatelů ukázal se v praxi nedostatečným." Většina myslí patrně na události při odhlasování strašných, ubíjecích zákonů celních a kongruových. Myslíme však, že počet parlamentní stráže je úplný. A to přece stačí k vyhození oposice za všech okolností i bez zvýšení počtu pořadatelů. Divíme se jen tomu, že návrh nestanoví současně také plat pro pořadatele. V době, kdy není peněz pro invalidy, sirotky a vdovy, bylo by přece zcela shodné s měšťáckou morálkou zvoliti nového placeného místopředsedu a stanoviti nové příplatky pro pořadatele.

Vládní většina je svou vlastní mocí zcela opojena a zapomíná při tom, že se dějiny opakují a že strana, která je dnes ve vládě, může býti zítra v oposici. Nic netrvá věčně, ani výhradní moc buržoasie. Každou vinu stihne v zápětí trest. Ohromná většina pracujících trpí do krajnosti, ale každá trpělivost má svůj konec. Každá reakce nese v sobě zárodky akce. Čím větší je bezohlednost a svévole buržoasie, tím bližší je revoluce. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Odhalíme také při projednávání tohoto návrhu, co znamená parlament v období moci měšťácké třídy. Parlamentarismus není nic víc než nástroj, v němž zařizuje se měšťácká třída podle svých potřeb bez ohledu na potřeby širokých vrstev pracujícího obyvatelstva. Zvýšení počtu místopředsedů, pořadatelů, eventuelně i ministrů nepomůže a neuchrání buržoasii. Krutou diktaturu buržoasie může nahraditi jedině diktatura proletariátu. A potom bude proletariát jednati stejně bezohledně, jako buržoasie jedná dnes.

Naše strana odmítá tento návrh a voleb se nezúčastní. (Potlesk poslanců komunistických.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Hackenberg. Uděluji mu slovo.

Posl. Hackenberg (německy): Slavná sněmovno! Když roku 1906 byla provedena ve starém Rakousku volební reforma, usnesen nový volební zákon, přišly německé občanské strany v parlamentě s požadavkem, aby současně byl také vypracován pro nově zvolenou sněmovnu jednací řád, aby tak byla zajištěna pracovní způsobilost sněmovny, zvolené podle všeobecného volebního práva a aby se zabránilo, aby obstrukcí nebylo možno rušiti sněmovní práce. Tenkráte to byl náš vůdce dr Viktor Adler, který vystoupil proti takovému požadavku a vyložil, že stará sněmovna nemá práva usnášeti se na jednacím řádu pro novou sněmovnu, nýbrž sněmovna zvolená podle všeobecného volebního práva sama a jedině jest oprávněna vypracovati si jednací řád. Vládci v Československé republice měli o tom však jiné mínění. V revolučním Národním shromáždění usnesli se na jednacím řádu, který platí pro zvolené Národní shromáždění a část zástupců občanských stran v revolučním Národním shromáždění, když se pracovalo o tomto československém jednacím řádu, využila také zkušeností, kterých měly příležitost nabýti jako obstrukční strany ve starém Rakousku. Vypracovali jednací řád, jímž se mělo zabrániti každé obstrukci, dokázali, že se zmaří nejen obstrukce, nýbrž i činnost menších skupin v této sněmovně. Zvláště provedli zotročení menšin v tomto státě, vlastně zotročení zástupců menšin v této sněmovně. Ze všech těchto důvodů jsme tedy usilovali od svého vstupu do sněmovny o změnu tohoto jednacího řádu. Ve sněmovně byly dosud podány 4 pozměňovací návrhy. Jeden návrh podali jsme my, němečtí sociální demokraté, druhý německý svaz, jeden návrh byl podán se jménem Patzel, Spina a podepsán několika německými občanskými stranami, které dnes sedí ve vládě a jejichž zástupci mají možnost pracovati k uskutečnění toho, co tenkráte navrhli, v lůně vládní většiny. Vedle toho podaly dva návrhy strany většinové, jeden, jímž se právě máme zabývati, a druhý, jímž se má provésti změna §u 40 jedn. řádu. Domnívali jsme se tedy, že, když již byly podány 4 takové návrhy, mělo by se přece umožniti, aby se jednalo společně o všech těchto pozměňovacích návrzích, které byly podány. My, němečtí sociální demokraté, nežádali jsme jen změnu jednacího řádu v tom smyslu, abychom umožnili malým skupinám práci bez cizí podpory, snažili jsme se také, aby se reformou, novelou jednacího řádu zabýval zvláštní výbor pro to zřízený, tak zvaný výbor pro jednací řád. Dosud se nám nepodařilo dosíci, aby tento náš návrh byl vyřízen v plenu sněmovny, a dosud se nám ani nepodařilo, aby se v ústavním výboru jednalo o návrhu na změnu jednacího řádu, který jsme podali a který byl přikázán ústavnímu výboru, aby jej vyřídil. Pánové z většiny neuznali ani za nutné, aby se společně se dvěma návrhy, které sami podali na změnu jednacího řádu, projednávaly také návrhy naše. A nyní, pánové, byl přikázán ústavnímu výboru nejen návrh, jímž se zabýváme, nýbrž v prvé schůzi ústavního výboru pan dr Halla jako zpravodaj referoval zároveň také o návrhu většinových stran, jímž má býti změněn § 40 jedn. řádu. Když jsme však přišli s požadavkem, aby se projednávaly také naše návrhy a když jsme si sami dovolili ve výboru podati množství návrhů na změnu jednacího řádu a podrobiti jednací řád kritice, když jsme zvláště upozornili německé občanské strany, které sedí ve vládě, že četné naše návrhy byly doslova opsány z návrhu Patzelova, Spinova a že tyto strany mají nyní příležitost zaujmouti stanovisko k těmto svým vlastním návrhům na změnu jednacího řádu, v nichž se má upraviti jazyková otázka v zákonodárném sboru, bylo to pánům z většinových stran a zvláště německým občanským vládním mamelukům poněkud nepříjemné a dosáhli toho, že oba návrhy byly odděleny. Také zástupce nár. demokratů pan dr Hajn prohlásil, že otázka změny jednacího řádu není vůbec aktuelní a že postačí, bude-li projednán jeden návrh.