Slavná sněmovno! Tak vypadá organisace výcviku
našeho vojska - uvedl jsem jen dvě zbraně,
ženijní vojsko a pěchotu - za platnosti 18měsíční
presenční služby, a vypadala by, pokud běží
o výcvik instruktorů, kteří mají
dále cvičiti nováčky, při zavedení
14měsíční presenční
služby. Pro každého kdo se těmito věcmi
jen trochu podrobněji zabývá, je samozřejmé,
že za těchto poměrů stávala by
se armáda čím dále tím více,
dovolte mi říci to slovo, spolkem střeleckým
a nikoli armádou, a že je nezbytně nutno máme-li
přikročiti ke 14měsíční
presenční službě, kterou jsme si v té
horlivosti pacifikační po převratě
ustanovili, když ne aspoň velký kádr
armádní stále udržovati, tož zvětšiti
aspoň dnešní kádr poddůstojníků
instruktorů. Musíme rozmnožiti počet
déle sloužících poddůstojníků,
kteří by právě proto, že by to
bylo aspoň pro určitou řadu let jejich profesí,
naučili se dělati z nováčků
vojáky, jak toho moderní válka žádá,
v takovém rozsahu a formulování celého
jejich vojenského technického a mravního
charakteru, aby i v případech seriosních
mohli býti platnou spoluúčinkující
silou k dobrému výsledku. Prozatím podle
vládní předlohy se tato 18měsíční,
resp. 14měsíční činná
služba plus další 4 měsíce zachovává,
současně však při tom vojenská
správa podává návrh zákona
na zavedení zvláštních výhod
pro t. zv. déle sloužící poddůstojníky,
jimiž chce dosíci toho, aby tito déle sloužící
poddůstojníci skutečně ochotně
se jimi stávali, a aby část mužstva,
která jmenovitě nemá doma určitého
pevného zaměstnání, věnovala
se po dobu osmi, po př. pěti let další
činné službě vojenské jako poddůstojníci,
aby tito lidé byli schopni potom sami, jsouce řádně
připraveni, vychovávati během 14měsíční
presenční služby vojenské narukující
nováčky, aby měli schopnost, sami jsouce
dobře vojensky vzděláni, udělati z
nich za tuto krátkou presenční službu
vojenskou přece jen k obraně státu způsobilou
sílu.
Právě proto, že se současně tyto
dvě věci projednávají, vidíte,
že vojenská správa, přihlížejíc
k dosavadnímu stavu, má dobrou vůli splniti
intence, které měli zákonodárci revolučního
Národního shromáždění,
když stanovili pro rok 1926 počátek 14měsíční
presenční služby. Při tom však
je si vědoma své odpovědnosti za těžký
mravní a následkem toho i finanční
stav naší armády, totiž finanční
potud, že by vlastně bylo škoda peněz
na ni, kdyby, nemajíc ještě k tomu dostatečný
počet déle sloužících poddůstojníků,
přikročila k zavedení 14měsíční
presenční služby již dnes. Právě
proto předložila návrh zákona, jímž
se zachovává prozatím 14měsíční
a další 4měsíční služba
vojenská i dále. Při tom ovšem v branném
výboru prohlásila ústy pana ministra nár.
obrany, že pevně doufá, budou-li zavedeny zvláštní
výhody, které mají přilákati
větší počet schopných za poddůstojníky
mužů činně sloužících
k tomu, aby setrvali v činné službě
ještě 8, po př. 5 let, a stali se instruktory,
že tímto způsobem umožní se zvětšení
kádru výcvikových instruktorů do takového
rozsahu, aby potom, spoléhajíc na existenci tohoto
dostatečně silného kádru poddůstojníků
instruktorů, mohla bez nebezpečí pro údernost,
pro skutečnou, opravdovou vnitřní sílu
naší armády a přípravy její
pro válku přikročiti k zavedení 14měsíční
služby presenční bez jakéhokoliv dalšího
prodloužení činné služby o 4 měsíce,
jak je tomu dosud. Všichni, kteří jsme se zaměstnávali
těmito věcmi ex informata conscientia, vidíme,
že úmysly vojenské správy jsou poctivé.
Nikdo z nás nebude podezírati ministra národní
obrany nebo kohokoliv z vojenské správy, že
by chtěl udržeti si zbytečně velký
počet presenčně sloužícího
mužstva na dobu delší, než je třeba,
a aby větší počet vojáků
sloužil jen proto, aby měli větší
početní stav v armádě. Všichni
víme, jak jsem to řekl na počátku,
že máme-li míti armádu, musí
býti tato armáda dobře organisovaná,
dobře vyzbrojená, mravně silná a dobře
vycvičená, nebo že je lépe nemíti
vůbec žádnou armádu. Jestliže však
z důvodů mezinárodně politických
a z důvodu spojenectví našeho s jinými
státy a z důvodu nebezpečí, které
kolem nás jest - nepoukazuji-li dnes na jakoukoliv aktualitu
na straně říšského Německa,
mohu poukázati na stálou aktualitu tohoto nebezpečí
na straně maďarské - máme všechny
tyto věci obstarati a býti si vědomi odpovědnosti
za tento stát, a jestliže víme, že každá
armáda znamená pro každý stát
to, co pojistná premie pro každého jednotlivce,
který se pojišťuje proti škodám z
ohně, z úrazu a úmrtí ve prospěch
svých příbuzných, jestliže vidíme,
že za dnešního stavu mravních názorů,
politického a hospodářského rozvrstvení
lidstva jest ještě válka nebezpečím,
které stále visí ve vzduchu, jak to vidíme
v dnešní situaci Albanie, potom, velectěné
shromáždění, musíme si býti
vědomi své odpovědnosti a přijmouti
tuto předlohu zákona. Jménem branného
výboru musím vám doporučiti schválení
osnovy zákona, abyste tak umožnili přece jen
v dohledné době postupně dojíti k
tomu ideálu, který si vytklo revoluční
Národní shromáždění, stanovivši
14měsíční vojenskou službu, a
abyste vzali na vědomí, že jsme se tentokráte
uvarovali té chyby, které se dopustilo revoluční
Národní shromáždění, že
jsme totiž nedali žádný termín,
ve kterém má býti 14měsíční
presenční služba efektivně zavedena
do osnovy zákona. Tentokráte se stal opak. Bylo
řečeno, že 14 měsíců mají
sloužiti nováčkové odvedení od
r. 1926. Zkušenosti u nás a okolo nás dokázaly,
že to není možno, a proto jest nutno jednati
o této věci znovu. Nevíme, co se stane během
dvou let, třebaže intence vojenské správy
jsou nejlepší. Jak řekl ministr národní
obrany, vojenská správa doufá, že se
jí podaří během dvou let opatřiti
si z čísla 12.000 potřebných déle
sloužících poddůstojníků
alespoň 8000 a že potom bude možno přikročiti
k zavedení 14měsíční služby
vojenské. Nevíme, zda se to stane skutkem, poněvadž
nemáme v moci budoucnost okolo nás. Nastanou-li
poměry lepší nebo budou-li alespoň poměry
takové jako jsou dnes, vojenská správa jistě
to, co slíbila, provede. Ovšem předpokladem
jest, že se tento počet alespoň 8000 déle
sloužících opravdu o další činnou
službu v armádě za těch výhod,
které jim mají býti zákonem
o déle sloužících poskytnuty, bude hlásiti.
Doufáme, že při dnešním nadbytku
lidí, při nedostatku zaměstnání
v různých oborech hospodářského
podnikání a při poměrně slušných
platech, jakož i jiných mravních výhodách,
kterých se déle sloužícím podle
zákona, který se specielně jimi obírá,
má dostati, vojenská správa skutečně
do dvou roků bude míti nejméně 8000
těchto déle sloužících k disposici
a že potom bude možno, aniž by to bylo nutno terminovati
v zákoně, skutečně 14měsíční
vojenskou službu presenční zavésti.
Prosím jménem branného výboru, byste
této osnově o ponechání prozatímní
18měsíční služby presenční,
resp. presenční a činné neodepřeli
svého souhlasu a pomohli učiniti ji zákonem.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Přistoupíme nyní ke 4. odstavci pořadu:
4. Zpráva výboru branného o vládním
návrhu (tisk 728) zákona, jímž se stanoví
mírový počet československého
vojska od 1. října 1927 (tisk 890).
Zpravodajem výboru branného je p. posl. Myslivec.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Myslivec: Slavná poslanecká
sněmovno! Mám jménem branného výboru
doporučiti poslanecké sněmovně ke
schválení vládní návrh zákona,
jímž se stanoví mírový počet
čsl. vojska od 1. října 1927.
Mám za to, jestliže chceme stát, že musíme
chtíti také jeho obranu. A z toho plyne konsekventní
a jasný požadavek, že musíme míti
také vojsko. Pokládal bych tedy pod vážnost
této vzácné sněmovny, abych příliš
dlouho dokazoval nutnost předloženou předlohu
schváliti. Konstatoval bych jen, že přece jen
mohou někde zavládnouti názory, že není
ani takového vojska potřebí.
Slyšeli jsme těchto dnů z míst vysoce
autoritativních prohlášení nebo mínění,
že mír evropský je aspoň na 90 let zabezpečen.
To by snad mohlo někoho sváděti, že
by si položil otázku: Proč tedy zabývá
se poslanecká sněmovna ještě záležitostí
tak zbytečnou, jako je stanovení mírového
počtu vojska? Já bych k tomu příslibu,
že mír je zabezpečen na 90 let, řekl
jen tak po staročesku: "Dejž to nebeský
pán bůh!" Ale podívám-li se do
evropských nebo do všech světových států
a vidím-li to zbrojení všude, které
ještě daleko předstihuje zbrojení předválečné,
pak bych si dovolil pronésti mínění,
že to stálé a zvyšované zbrojení
nenasvědčuje, že předpověď
o nejméně 90letém míru se také
splní.
Uznáváme rádi všecky ušlechtilé
snahy o zmírnění zbrojení a o posílení
mírového hnutí v Evropě a ve světě.
Myslím, že můžeme také pozdraviti,
že mužové tak vynikající, jako
je president Spojených států severoamerických
Coolidge, takřka za svůj životní cíl
si předsevzali pracovati pro mír a pro odzbrojení.
Teprve v nedávné době dal tento president
podnět ke konání odzbrojovací konference,
a nesetkal-li se jeho námět všude s kýženým
výsledkem, byla toho příčinou jen
okolnost, že současně i Společnost národů
se svým stálým, permanentním výborem,
s Radou Společnosti národů, připravují
právě v Ženevě odzbrojovací konferenci,
na které by byly zastoupeny všechny státy,
organisované ve Společnosti národů.
Mohu říci, že u nás v československém
státě mohou všechny idee, všechno usilování
mírové počítati na nejvěrnější,
nejloyálnější spolupráci. My
jsme synové národa, který v 15. století
svým králem Jiřím Poděbradským
návrh činil a deputaci k evropským vládcům
vysílal, aby se vytvořil mezinárodní
smírčí soud, tribuny, který by místo
krvavých válek řešil a srovnával
vyskytující se spory mezi jednotlivými státy.
Věrni této tradici, budeme dále podporovati
toto ušlechtilé, velké, ideální
mírové snažení, které je skutečně
hodno, aby všichni lidé dobré vůle bez
rozdílu stran, národnosti a náboženství
se spojili k jeho uskutečnění, aby nenastal
již nikdy okamžik tak hromadných vražd,
takového sužování, abychom nemusili
viděti moře slzí a řeky krve, kterých
jsme byli svědky ve válce světové.
Vážená sněmovno! Konstatoval bych při
tom, že zatím musíme počítati
se skutečností. Uvedl sem již, že jednou
tou skutečností je, že veškeré
státy světa, a to zvýšenou měrou,
ve větší míře než před
válkou, zbrojení provádějí.
Obcházejí se, prosím, i mírové
smlouvy. V oblasti ruské říše nebo toho,
co kdysi ruskou říší bylo zváno,
jsou továrny, arsenály, chemické továrny
na výrobu strašných otravných plynů,
které jsou v přenesené působnosti
vyráběny na účet Německa. Poněvadž
Německo nemůže podle mírových
smluv, na něž přistoupilo, činiti tak
na půdě svého státu, činí
to na půdě spřáteleného - nebo
řekněme onoho státu, jehož dočasní
despotičtí uchvatitelé moci dělají
Německu otroky. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Tedy i mírové smlouvy jsou
obcházeny a již z úst mého bezprostředně
předcházejícího pana referenta jsme
slyšeli, jak ve státě, kde byla nastolena diktatura
pod heslem zahození pušek a odzbrojení, jak
v bolševickém Rusku nejvíce péče
věnuje se zájmům militarismu. "Zahoďte
pušky a jděte domů," tím heslem
podlamována byla ruská armáda v naději,
že nastane mír, že nastane odzbrojení
a zatím dnes voják v bolševickém, tyransky
ovládaném Rusku, v zemi bez demokracie, v zemi surového
násilí musí sloužiti 4 léta.
U nás by stoupenci těchto ideí rádi
armádu vůbec rozpustili. Tedy ani ten nejmírumilovnější
člověk nemůže žíti v míru
a v pokoji, když si toho jeho soused nepřeje. Ano,
vším úsilím pracovati pro idei míru,
ale prach držeti v suchu a pušky připraveny k
výstřelu, poněvadž nevíme, kdy
nějaký zlý soused oproti... (Výkřik:
Držeti kropáče!) Na vás by patřilo
něco jiného, poněvadž na vás
ani svěcená voda neplatí. (Veselost. -
Potlesk.)
Vážená poslanecká sněmovno! Mám
tedy jménem branného výboru podati zprávu
o této předloze. Zákonem ze dne 2. července
1924 stanoven byl mírový počet československého
vojska na dobu od 1. října 1924 do 30. září
1927, a to pro období od 1. října do 31.
března počtem 150 tisíc vojenských
osob a pro období od 1. dubna do září
počtem 90 tisíc vojenských osob. Při
tom bylo stanoveno, že v době od 1. října
do 30. listopadu každého roku je dovoleno překročiti
stanovený mírový počet, pokud toto
překročení způsobeno je nastoupením
nováčků do presenční služby.
Ježto tento zákon pozbude platnosti dnem 30. září
1927, jeví se potřeba zákonem upraviti mírový
počet od 1. října 1927, což děje
se touto předlohou.
Změny, které byly provedeny oproti dosud stanovené
mírovému počtu vojska v této předloze,
jsou více méně formální. Místo
dřívějšího způsobu, kdy
od 1. ledna do 30. března držen byl stav vojska 150
tisíc a na dobu od 1. dubna do 30. září
90 tisíc, stanoví se nyní pro uvedená
období jednotný počet, a to 120 tisíc
mužů vojska. To je ten celý rozdíl rázu
více méně formálního a proto
prosím, aby jako poslanecká sněmovna v dřívějších
letech vždycky jako samozřejmou věc schválila
počet mírového stavu vojska, učinila
tak i nyní, jak ji o to žádá branný
výbor, a předlohu vládní schválila.
(Potlesk.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Přistoupíme konečně k 5. odstavci
pořadu:
5. Zpráva výborů branného a soc.-politického
k vládnímu návrhu (tisk 849) zákona
o umísťování déle sloužících
poddůstojníků (tisk 894).
Zpravodaji jsou: za výbor branný p. posl. Špaček,
za výbor soc.-politický p. posl. G. Navrátil.
Uděluji slovo prvnímu zpravodaji - za výbor
branný - p. posl. Špačkovi. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Zpravodaj posl. Špaček: Slavná sněmovno!
Řekl jsem, že vojenská správa nezbytně
potřebuje zákona, kterým by bylo možno
dosáhnouti většího přílivu
lidí, kteří chtějí po delší
dobu sloužiti jako déle sloužící,
jmenovitě jako instruktoři pro výcvik vojáků.
Má-li býti zavedena v dohledné době
presenční vojenská služba 14měsíční,
je předpokladem jejího skutečného
zavedení zvětšení počtu instruktorů
z povolání, nebo aspoň v dočasném
povolání, a je jich třeba vojenské
správě asi 12 tisíc, nejméně
však 8 tisíc, kdežto dnes jich má něco
okolo 1 tisíce.
Až dosud podle platných zákonů a nařízení
bylo vyhrazeno těm vojínům, kteří
se chtěli po své povinné presenční
službě věnovati jako poddůstojníci
déle tomuto povolání, třeba dočasnému,
určité výhody, jmenovitě rázu
hmotného. Tyto výhody pozůstávaly
až do r. 1922 hlavně v tom, že těmto déle
sloužícím byla odpuštěna vojenská
cvičení, a sice pokračoval-li v další
činné službě nejméně po
jeden rok, prvé a druhé cvičení ve
zbrani, za další rok dobrovolně prodloužené
činné služby byla odpouštěna všechna
cvičení ve zbrani. A dále dostávali
měsíční přídavek 30
až 50 korun podle zákona ze dne 10. července
1922, č. 224. Tyto výhody ukázaly se ovšem
naprosto nepostačující, poněvadž
rozhodně není žádnou výhodou
pro někoho, kdo by musil, kdyby nesloužil jako déle
sloužící jeden rok, sloužiti třikráte
po čtyřech nebo dvakráte po čtyřech
nedělích na vojenském cvičení.
Rozhodně nebylo výhodou, aby sloužil rok pro
to, aby nemusel na vojenské cvičení, dohromady
dvouměsíční. Také odměna
30 až 50 Kč měsíčně není
vůbec žádnou odměnou a lákadlem
pro to, aby člověk, který jest aspoň
poněkud schopný, uhájiti své živobytí
přiměřeným způsobem, setrval
ve vojenské službě, kde by měl býti
za to odměňován jenom těžko odměnou
nazvatelným přídavkem 30 až 50 Kč
měsíčně. Proto se právě
déle sloužících poddůstojníků
vojenské správě hlásilo velmi málo,
méně než očekávala. Proto chtějíc
dosáhnouti větší jich počet,
zvýšila tyto výhody zákonem č.
224/1922 tak, že mimo zmíněné měsíční
přídavky a výhody, pokud běží
o vojenské cvičení, dávala těmto
déle sloužícím poddůstojníkům
pololetní přídavky nebo premie a to v prvém
roce premie po 600 Kč, v druhém roce po 720 Kč,
ve třetím roce po 840 Kč a ve čtvrtém
a pátém roce, kde bylo předpokládáno,
že budou sloužiti nejvýše 5 let, po 1000
Kč. (Předsednictví se ujal předseda
Malypetr.)
Kromě toho jim bylo přislíbeno, že při
odchodu od vojska do civilního zaměstnání
mohou dostati zvláštní výpomoc, rovnající
se polovici úhrnné částky půlletních
přídavků (premií), které dosavad
dostávají. Tyto přídavky byli povinni
vrátiti, když dostali zaměstnání
ve vojenské službě neb civilní službě
státní a jiné veřejné službě.
Ale ani tato opatření nemohla podstatným
způsobem přilákati některé
z těchto poddůstojníků k tomu, aby
zůstali na vojně déle, než měli
povinnost. A tak došla vojenská správa nyní,
když viděla, že bez většího
stavu těchto déle sloužících
poddůstojníků není možno v dohledné
době snížiti presenční službu
vojenskou na 14 měsíců k tomu přesvědčení,
že musí hleděti tyto déle sloužící
poddůstojníky získati novou výhodou,
která by pozůstávala v možnosti najíti
po 8letém dalším sloužení jako
déle sloužící poddůstojníci
slušné postavení ve státní, civilní,
veřejné, po případě soukromé
službě, po případě po 5leté
službě přiměřené postavení
ve službě četnické, pohraniční
finanční stráže, uniformované
stráže bezpečnosti. Vojenská správa
doufá, když budou tímto návrhem zákona
č. 849 déle sloužícím nebo kandidátům
na delší poddůstojnickou službu tyto výhody
vyhrazeny, že vzhledem k obtížnému uplatňování
se jednotlivých členů vojenských těles
v poměru civilním, vzhledem ke krisi, která
u nás čím dále více činí
nesnadným, aby se jednotlivci jako samostatní podnikatelé
nebo v nějaké službě v nějakém
místě uchytili, potom, budou-li tyto výhody
normovány, větší počet těchto
poddůstojníků v poměru déle
sloužícím zůstane, poněvadž
budou viděti, že, bude-li sloužiti ještě
jako déle sloužící 5 po případě
8 roků, získává možnost v této
službě civilní, státní nebo vojenské,
četnické nebo policejní službě
jako trvalý zaměstnanec býti účasten
hmotných podmínek a výhod, které byly
platovým zákonem pro tyto zaměstnance vyhrazeny.
Z těchto důvodů odhodlala se vojenská
správa k podání tohoto návrhu. Tyto
výhody pozůstávají hlavně v
ustanovení §u 2 vládní osnovy, ve které
se říká, že těmto déle
sloužícím poddůstojníkům
vyhrazují se v rozsahu a za podmínek stanovených
tímto zákonem:
I. ve státní službě služební
místa, a to nejprve vojenských gážistů
mimo služební třídy, četnických
gážistů mimo služební třídy,
zřízenců uniformované stráže
bezpečnosti a pohraniční finanční
stráže, dále manipulačních (kancelářských)
úředníků, zřízenců
a státních zaměstnanců v pomocné
kancelářské nebo pomocné zřízenecké
službě u státních úřadů,
soudů, státních nebo státem spravovaných
ústavů, podniků a fondů (počítajíc
v to i podniky spravované podle zásad obchodního
hospodaření);
II. ve službě veřejnoprávních
korporací a ústavů, na které se vztahuje
§ 212 platového zákona, jejich nebo jimi spravovaných
podniků, fondů a zařízení;
služební místa manipulačních
a kancelářských úředníků,
zřízenců, dohližitelů a zaměstnanců
v pomocné kancelářské nebo pomocné
zřízenecké službě;
III. ve službě soukromých podniků, sloužících
veřejné dopravě železniční
a paroplavební, závodů a podniků,
u nichž stát je převážnou měrou
podílníkem, závodů a podniků
státem trvale subvencovaných nebo zaručených,
k jichž zřízení je třeba státního
povolení. Tato místa mají býti vyhrazena
déle sloužícím poddůstojníkům
tak, že se jim má dostati všech služebních
míst, která patří do služebních
míst vojenských gážistů mimo
služební třídy, potom služebních
míst civilních zaměstnanců vojenské
správy; pokud běží o místa četnických
gážistů mimo služební třídy,
zřízenců uniformované stráže
bezpečnosti a pohraniční finanční
stráže, má se jich dostati jim nejméně
jednou polovinou, a pokud běží o služební
místa ostatní, nejméně jednou třetinou
těchto volných míst.
Tento zákon do jisté míry obnovuje instituci
t. zv. bývalých certifikatistů, už také
tím, že těm, kteří tímto
způsobem déle ve službě vojenské
presenční zůstanou, bude vydáno o
tom, že takovou dobu déle sloužili a že
nabyli nároku, zvláštní průkaz.
Podstatnou jeho odlišnosti od bývalého zákona
o certifikatistech je, že neposkytuje nároku na určité
místo jen proto, že dotyčný sloužil
pět až osm roků jako déle sloužící
poddůstojník v armádě, nýbrž
že poskytuje tohoto nároku jen akcesorně anebo
jen ve spojitosti tenkráte, jsou-li pro něho dány
všeobecné podmínky stanovené služební
pragmatikou.
Nemůže se, řekl bych, nahraditi tímto
průkazem určitá kvalifikace, určité
školní vzdělání, nýbrž
jenom skutečnost, že někdo jako déle
sloužící poddůstojník po dobu
5 až 8 let sloužil na vojně, zesiluje jeho posici
při ucházení se o místo, pro které
má jinak zákon na postupech státních
zaměstnanců normované předpoklady
pro dosažení tohoto místa.
Jinak tento zákon celkem obnovuje také všechna
ona obmezení, po případě všechny
ony organisační zásady, které byly
stanoveny pro nabývání takových míst
ve státní, po př. v soukromé nebo
veřejné službě těm, kdož
dříve byli certifikatisty, válečnými
poškozenci nebo legionáři, upravuje postup
a dává jmenovitě tomu, kdo by byl poškozen
tím, že by se mu podle tohoto zákona místa
vyhrazeného nedostalo, nýbrž jinému,
který by byl lépe kvalifikován, možnost
ke stížnosti, po př. k nejvyššímu
správnímu soudu, nebo dává možnost
a ukládá také tento zákon těm,
kdož by ho nedbali, pohrůžku určitých
trestů, jmenovitě peněžitých.
Zákon jest jinak úplně v souhlasu s trvajícím
zákonem o státních zaměstnancích,
o válečných poškozencích, a doufám
pevně, že neoctne se v konfliktu se zákony,
jimiž byla zajištěna určitá místa
ve veřejné a státní službě
příslušníkům československých
legií. Vyplývá to už z té zkušenosti,
že jenom místa rotmistrů, po př. gážistů
mimo služební třídy u vojska, dále
civilních zaměstnanců vojenských vyhrazují
se déle sloužícím poddůstojníkům,
hlavně tedy místa, která znamenají
trvalé zaměstnání ve vojenském
povolání, kdežto místa u četnictva,
pohraniční stráže a uniformované
stráže bezpečnosti vyhrazují se jenom
polovinou, místa u ostatních podniků, po
př. u úřadů a civilních podniků,
které jsou povinny přijímati jen jednou třetinou,
to znamená, že druhá polovina při kategorii
míst u četnických gážistů,
zřízenců, uniformované stráže
bezpečnosti a pohraniční finanční
stráže, po př. 2/3 kategorií
míst u státních podniků a podniků
státem trvale subvencovaných, u obcí, zemí
a jiných samosprávných úřadů
budou pořáde v tomto smyslu k disposici uchazečům
z řad bývalých poškozenců válečných,
po př. bývalých certifikatistů a legionářů.
Jsem přesvědčen, že takový konflikt
nenastane a z toho důvodu, jakož i proto, že
tato předloha znamená doplnění předlohy,
o které jsem již referoval, dále, že má
možnost zavedení 14timěsíční
presenční služby, prosím slavnou sněmovnu,
aby vládní návrh, tisk 849, učinila
svým usnesením a umožnila, aby se stal zákonem.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji, za výbor soc. politický,
panu posl. G. Navrátilovi.