Zpravodaj posl. G. Navrátil: Slavná sněmovno!
Kolega referent branného výboru přednesl
důvody s hlediska vojenské moci, proč tento
zákon, který projednáváme, musí
se státi skutkem. Dotkl se také výhod, které
se poskytují poddůstojníkům déle
sloužícím, a dosti obšírně
je vylíčil. Mně tudíž zbývá
dosti málo, abych o této otázce referoval,
a myslím téměř, že se omezím
na obavy, které byly z různých kategorií
zaměstnanců vyslovovány, stane-li se tento
zákon skutkem.
Stejně jako kol. Špaček chci předem
říci, že snad byly by výtky tyto oprávněny,
kdyby dřívější zákon certifikatistický
byl plně obnoven; není však tomu tak. Kdo srovná
dřívější zákon, který
byl krátce po převratě zrušen, a dnešní
návrh zákona, jistě přijde k přesvědčení,
že znamená veliký pokrok, neboť daleko
se nedává budoucím déle sloužícím
poddůstojníkům, co se tehdy dávalo
t. zv. certifikatistům. Dokonce se obávám,
že výhody, které se tímto zákonem
poddůstojníkům poskytují, nebudou
dostatečným lákadlem, aby strávili
8 let ve vojenských službách, neboť to,
co se nabývá po této době, je vlastně
počátkem zaměstnanecké kariéry,
je počátkem téměř od piky,
takže obavy z konkurence těch, kteří
dnes již ve službách jsou, téměř
úplně mizí. Nesmí se také zapomenouti,
že vlastní účinek tohoto zákona
nastává teprve po 6 letech, a jistě tam,
kde dnes zaměstnanci obávají se této
konkurence, do této doby mohou se poměry tak urovnati,
že dnes s těmito obavami přicházeti
není na místě. Ostatně sama vláda
má v ruce možnost při uspořádání
služebních poměrů státních
a veřejných zaměstnanců již dnes
přihlížeti k budoucímu stavu, k budoucím
nárokům, a myslím, že by se snad dalo
dosáhnouti, že by vlastně tento zákon
mohl leckdy prospěti těm, kteří dnes
ve veřejných službách jsou.
Týká se to v prvé řadě oficiantů,
kteří se obávají, že by se nedočkali
nároků, které mají na jmenování
či přeřazení do úřednické
kategorie, zvláště do služební
třídy IV. Proto uvážil soc.-politický
výbor i tento moment a navrhl resoluci, která má
předejíti těmto obavám. Doufám,
že vláda jistě vyhoví této resoluci
a při nastávajícím systemisování
úřednických míst v kancelářské
službě bude přihlížeti i k budoucí
potřebě, takže dnešní veliká
část oficiantů mohla by ze systemisace těžiti.
Stávají se tudíž obavy této kategorie
bezpředmětnými, po případě
se stanou bezpředmětnými, jestli vláda
vyhoví v dostatečné míře resoluci,
kterou předkládáme.
O válečných poškozencích bylo
také mluveno. Myslím, že v debatě tato
otázka se vrátí. Při jednání
v soc.-politickém výboru uznali jsme, že se
dosti vydatně nepracovalo pro válečné
poškozence, pokud jde o jejich umístění
ve službách veřejných a soukromých.
Nechci rekriminovati, ale je nesporné, že mnozí
z těch, kteří dnes vytýkají
nám a občanské vládě nedostatek
péče o válečné poškozence,
měli dosti příležitosti a vlivu - byli
na dosti význačných místech - aby,
kdyby to byli poctivě mysleli, se o ně více
postarali, než jak učinili. Nechci nikoho jmenovati,
ale jistě každý ví a cítí,
koho tím myslím.
Pokud se týká legionářů, jistě
každý ceníme jejich zásluhy a uznáváme
nároky, aby byli také nějak umístěni,
pokud nemohou jinde nalézti živobytí zvláště
v dnešních tvrdých poměrech. Ale uvážíme-li,
že konkurence nastává teprve po 6 letech, že
celková doba od převratu 14 let, jest dobou dostatečnou,
aby o legionáře bylo měrou alespoň
poněkud slušnou postaráno, nehledě k
tomu, že v roce 1932 již věk fysický by
jim byl překážkou, aby mohli býti do
veřejné služby přijati, shledáme
osnovu přijatelnou.
O rotmistrech mluvil kolega referent branného výboru.
Chci se zmíniti jen o nedávných schůzích
a článcích, které vyšly z řad
soukromých zaměstnanců. Vytýká
se, že zasahujeme tímto zákonem do soukromého
podnikání a znemožňujeme lepší
postup, po případě přijímání
nových sil do soukromých podniků. Konstatuji,
že tomu není tak. Vždyť nejde vůbec
o všechny soukromé podniky, nýbrž pouze
o podniky subvencované státem, privilegované,
po případě o podniky, kde jest stát
podílníkem. Jistě nikdo nemůže
upříti státu právo, když sám
na podniku je ať tím či oním způsobem
účasten, aby své zaměstnance, které
nemůže ve vojenské službě déle
uplatniti a dosti honorovati, uplatnil v takových podnicích.
Ostatně myslím, že to ani není lidské,
brániti se, aby poddůstojníkům, kteří
odcházejí po osmi letech do života, bylo bráněno,
aby se uchytili také v soukromém podnikání.
Myslím, že každý rozumný člověk
musí dáti přednost podobnému zasloužilému
poddůstojníku před mnohými jinými,
kteří snad přicházejí přímo
z ulice. A proto nemohu pochopiti, že se činí
výtka, dává-li se jakési privilegium
poddůstojníkům tím, že určitá
kvota jich má býti umístěna, jistě
podle potřeby, kvalifikace a schopnosti, také v
soukromém podnikání.
Řekl jsem již, že oproti dřívějšímu
zákonu znamená tento zákon velmi malé
výhody pro déle sloužící poddůstojníky,
a řekl jsem také již, že se obávám,
že tyto výhody sotva budou lákadlem, a proto,
kdo trochu má pochopení pro brannou moc naši,
kdo má trochu lásky, řekl bych přímo,
k bezpečnosti našeho státu, když slyšel
přesvědčivá slova odborníků
vojenských, jistě nestranných, o naprosté
nutnosti této instituce, musí zajisté uznati,
když tak malou mírou se zasahuje do práv a
nároků ostatních veřejných
zaměstnanců, případně části
soukromých, že nejsou výtky činěné
tomuto zákonu oprávněny.
Srovnáme-li oba ty momenty, míru výhod a
nutnost této instituce, jistě nikdo, kdo má
dobrou vůli, nemůže nás pro to, že
k tomuto zákonu dáváme souhlas, pranýřovati.
Pokud se týče resolucí, jsou navrženy
k přijetí dvě, a to stran válečných
poškozenců a stran systemisování míst
pro oficianty. V důvodové zprávě je
zvláště druhá resoluce velmi jasně
vysvětlena a já končím svůj
referát doporučením, aby slavná sněmovna
přijala jak návrh zákona, tak obě
resoluce. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Při projednávání
těchto vojenských předloh je přítomen
za ministerstvo nár. obrany pan min. rada dr Vorel.
Přikročíme nyní ke společné
rozpravě o všech pěti osnovách.
Prve než udělím slovo prvnímu řečníku,
navrhuji podle usnesení předsednictva, aby řečnická
lhůta pro sloučenou rozpravu stanovena byla 45 minutami
na řečníka.
Námitek není? (Nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
je přijata.
Přihlášeni jsou k této debatě
dosud řečníci:na straně "proti"
pp. posl. Špatný, dr Keibl, Bolen,
Geršl, Heeger, inž. Jung, Jaša,
Hackenberg, Krebs, dr Dérer a Klein;
na straně "pro" p. posl. Ježek.
Dávám slovo prvému řečníku
na straně "proti", panu posl. Špatnému.
Posl. Špatný: Slavná sněmovno!
K vojenským předlohám zde projednávaným
řekli jsme již své stanovisko ve výboru
branném. Jako občané Československé
republiky, kteří pro tento stát bojovali
a usilovali o naši státní samostatnost, přejeme
si v zájmu klidu, pokoje a upevnění našeho
státu armádu lidovou a silnou, aby zabezpečovala
naše hranice proti náporům neklidných
nepřátel.
Ale předložená osnova zákona vyhovuje
tomuto účelu jenom z části. Rozšiřuje
se 14měsíční služba vojenská.
Jsme pro naprostou rovnost. Stejná práva, stejné
povinnosti. Ale uvážíme-li, že na jedné
straně se vojenská služba prodlužuje na
18 měsíců a současně pro 8000
vybraných branců zřizuje se 3měsíční
náhradní záloha, vidíme v tom nerovnost
a také určitou nelogičnost; neklid a zmatek
bude mezi branci, když prosím branci z vrstev chudých
budou sloužiti 18 měsíců a branci z
vrstev namnoze majetných, lépe situovaných
budou sloužiti pouze 3 měsíce. Buď je
potřebí 18měsíční služby
vojenské, a pak není třeba vůbec žádných
výjimek, anebo je možno zkrátiti vojenskou
službu a je zde důvod ke 3měsíční
náhradní záloze, a pak není potřebí,
aby se vojenská služba prodlužovala znovu na
18 měsíců.
Nás z předloh zde podaných nejvíce
zajímá vládní návrh o volebním
právu příslušníků branné
moci a četnictva. Je zajímavo, že tato vojenská
předloha nebyla vůbec předložena brannému
výboru, a naše kroky, aby byla postoupena výboru
brannému, zůstaly naprosto bezvýsledné.
Je dále zajímavo, že tato předloha v
důvodové zprávě mluví vesměs
výhradně o osobách vojenských a nezmiňuje
se vůbec o četnictvu. Tato předloha, slavná
sněmovno, znamená prvý průlom do ústavních
zákonů republiky Československé. §
9 naší ústavy praví jasně. "Právo
voliti do sněmovny poslanecké mají všichni
státní občané Československé
republiky bez rozdílu pohlaví, kteří
překročili 21. rok věku svého a vyhovují
ostatním podmínkám řádu volení
do poslanecké sněmovny", a teď ústavní
zákon porušujete, když desetitisícům
státních občanů upíráte
volební právo, když jim vezmete jejich práva
politická.
Vždyť řada zákonů, která
byla již dávno vydána před ústavním
zákonem, mluví o volebním právu vojenském.
Je to především řád volení
do obcí č. 75 z r. 1919, kde v §u 1, v odst.
3 se praví: "Vojíni, kteří nejsou
vojíny z povolání, mají volební
právo v obcích, ve kterých bydlili aspoň
3 měsíce, počítajíc zpět
ode dne, kdy nastoupili službu vojenskou. Pro vojíny
z povolání platí ustanovení jako pro
jiné voliče." § 7 téhož zákona
v posledním odstavci praví: "Rovněž
vojenská služba budiž v den voleb upravena takovým
způsobem, aby, pokud poměry to dovolují,
vojínové, kteří mimo místo
služební mají právo volební,
mohli toto právo vykonati." Zákon o stálých
voličských seznamech, č. 663 z r. 1919, z
19. prosince, uznává rovněž volební
právo vojáků. A další zákon,
doplněk o volebním právu do obcí,
č. 260 z r. 1919, v §u 1 praví: "V prvých
volbách, které se provedou dle řádu
volení do obcí ze dne 31. ledna 1919, č.
75, mohou zaměstnanci státu nebo státních
podniků, kteří za svým povoláním
jsou služebně přičleněni na Slovensko,
dále osoby vojenské, které jsou službou
přikázány mimo obec, v níž jsou
do voličských seznamů zapsány, voliti
buď osobně nebo plnomocníky." Dále
zákon č. 123 z r. 1920 a č. 124 z r. 1920
o volebním právu do sněmovny poslanecké
a do senátu rovněž potvrzuje volební
právo vojáků. A tento zákon současně
byl vydán se zákonem ústavním! Praví
se tu v §u 1: "Pro vojíny podmínka tříměsíčního
bydliště neplatí." A v §u 6, odstavec
poslední: "Vojenská služba budiž
upravena tak, aby vojíni mohli voliti." V zákonu
č. 330 z r. 1920 o volbách do župních
zastupitelstev a okresních výborů (§
1, odst. 3, § 4 a § 7) znovu se potvrzuje volební
právo vojáků.
Abychom tedy mohli správně § 9 ústavní
listiny vyložiti, musíme zjistiti úmysl ústavodárců,
co si představovali pod slovy "a vyhovuje ostatním
podmínkám". Z toho, že ústavodárce
koncipoval § 9 v době, kdy četnými zákony
z r. 1919 bylo volební právo vojáků
jakožto důsledek principu demokratického výslovně
uznáno, plyne, že byl by musil býti v této
věci, kdyby chtěl vojenské volební
právo vyloučiti, v diametrálním rozporu
s dosavadním právním stavem, a musil by to
výslovně vyjádřiti i v ústavní
listině Ale tomu tak nebylo. Nejen že se toto v ústavní
listině nestalo, nýbrž týž ústavodárce,
který ústavní listinu odhlasoval, znova potvrdil
zákony současně s ústavní listinou
vydanými, volební právo vojáků.
Jsou to zákony č. 123 a 124/1920, řád
volení do poslanecké sněmovny a senátu
(§ 1, odst. 2 a 3; § 6, poslední odstavec) a
zákon č. 330 z r. 1920 (§ 1, § 4, §
7), řád volení do žup a okresů.
Tím podal ústavodárce jakýsi autentický
výklad k §u 9 ústavní listiny. §
9 ústavní listiny musí se tudíž
vykládati tak, jak jej ústavodárce v zákonech
vydaných současně s ústavní
listinou chápal. Uznával-li tedy zákonodárce
nepřetržitě od r. 1919 volební právo
vojáků, není možno slovům §u
9 ústavní listiny "a vyhovuje ostatním
podmínkám volebního řádu"
rozuměti tak, aby se v nich zahrnula také podmínka,
že osoba nevykonává vojenskou službu.
Takový výklad odporuje jasnému úmyslu
zákonodárcovu. Pod těmito zvláštními
podmínkami možno rozuměti jen takové,
které dosavadní právní řád
výslovně zaváděl, a o nichž se
ještě zmíním. Tyto podmínky jsou
však zcela jiné, než kterou chce osnova zaváděti.
Slavná sněmovno! Jaké jsou to důvody,
které jsou uváděny pro odnětí
volebního práva příslušníkům
branné moci a četnictva? Armáda a četnictvo
prý musí býti odpolitisovány. Nikde
prý na celém světě nemá armáda
volebního práva, s výjimkou několika
podřadných států. Volební právo
porušuje prý disciplinu a ohrožuje kázeň,
a především se uvádělo, že
vojsko volilo prý protistátně. Při
bedlivějším zkoumání těchto
argumentů vychází najevo pravý důvod
a to jest panický strach před hlasovacím
lístkem příslušníků branné
moci. Nebojíte-li se, pánové, dáti
vojáku do ruky pušku, nesmíte se báti
dáti vojáku do ruky hlasovací lístek.
(Výborné! Potlesk.)
Slavná sněmovno, naskýtá se otázka:
bude opravdu vojsko, armáda odnětím volebního
práva odpolitisována? Co pak nemáme v bližším
i vzdálenějším sousedství celou
řadu dokladů, že vojsko i bez hlasovacího
práva provádí politiku? Copak v sousedním
Německu několikráte vojsko neprovedlo převraty?
V Portugalsku, Řecku i v Polsku vojsko zasáhlo účinně
do politiky a nepotřebovalo k tomu žádných
hlasovacích lístků. Ve více než
polovině evropských států požívá
vojsko volebního práva. (Slyšte!) A
že se porušuje kázeň? Vždyť
nám několikráte byly podávány
zprávy branných institucí, že kázeň
a disciplina v armádě československé
se upevnila, takže porušování discipliny
jest jen řídkou výjimkou. A že vojsko
volilo protistátně, komunisticky? Pánové
a dámy, já považuji za svou povinnost vzíti
s tohoto místa v ochranu čest naší armády.
Považuji za nutno, abych uvedl na pravou míru tuto
nepravdu v zájmu důstojníků, rotmistrů
i našeho vojska, které převážnou
většinou je oddáno naší státní
myšlence. (Výborně! Potlesk.)
Veškeré tvrzení, že naše vojsko volilo
protistátně, je jen jedovatým klepem, je
vyloženou nepravdou, rozšiřovanou za tím
účelem, aby dobré jméno naší
branné moci doma i v cizině bylo zneuctěno,
a mám za to, že bylo již dávno povinností
ministerstva nár. obrany, aby proti těmto tendenčním
zprávám, jako by převážná
většina čsl. vojska volila protistátně,
s veškerou vervou vystoupilo. (Výborně!)
Po obecních volbách r. 1923 se nám také
tvrdilo, že vojsko volilo ve své většině
protistátně, t. j. komunisticky. Dali jsme si tenkráte
předložiti doklady a byly nám oznámený
výsledky z vojenských uren prý v nejhorších
místech, a to z Terezína a Čáslavi.
V Terezině ze 2200 vojenských voličů,
příslušníků branné moci,
volilo komunisty 475, soc. demokraty 282, české
socialisty 246, vojenskou kandidátku 268 a ostatních
téměř 1000 hlasů připadlo na
různé kandidátky občanských
stran. V Čáslavi z 847 hlasů vojenských
obdrželi čsl. národní socialisté
181 hlasů, komunisté 220, republikáni 130,
soc. demokraté 92, lidovci 64, nár. demokraté
33, živnostníci 31, gážisté 4 a
vojenská kandidátka 92. V těchto dvou místech,
která byla uváděna jako nejhorší
pro protistátní smýšlení vojska,
prosím, volila t. zv. protistátně jen minorita
příslušníků branné moci.
A při srovnání těchto čísel
s výsledky uren obyvatelstva civilního vychází
najevo, že vojsko volilo pro t. zv. státotvorné
strany daleko příznivěji, než obyvatelstvo
civilní. Tento argument tedy padl. Dožadovali jsme
se výsledků volebních ze všech posádek.
Bylo nám to slíbeno a také bylo pracováno
na této statistice, ale bohužel do dnešního
dne - žádali jsme o to v listopadu 1923 - za 31/2
roku nebyla nám tato statistika předložena
a také již nebude. Dověděli jsme se
také proč. Výsledky hlasování
příslušníků branné moci
r. 1923 byly nejenom daleko příznivější
než výsledky civilního obyvatelstva při
těchto volbách, nýbrž porazily theorii
o protistátním smýšlení vojska
dokonale, a i kdyby jisté procento bylo tu protistátních
živlů, nezmizí tím, že se jim vezme
volební právo, nikoliv! Rozumnou politikou hospodářskou
a sociální se mají tyto vrstvy přesvědčovati
a získávati naší státní
myšlence. (Výborně! Potlesk poslanců
čsl. strany nár.-socialistické.)
Rád bych položil otázku, proti komu je namířena
tato předloha. Proti prostým vojákům?
Ano, ale jen nepatrně. Volby do obecních zastupitelstev
jsou jednou za 4 léta, volby do sněmovny za 6 let
a do senátu za 8 let. Při 18timěsíční
službě vojenské celá řada vojenských
ročníků, prosté mužstvo, voliti
nebude. Vojáci tedy postiženi budou jen výjimkou.
Ale trvale a doživotně volebního práva
jsou zbavováni vojenští gážisté,
rotmistři, důstojníci a četníci.
Provádí se tu doživotní politická
kastrace těchto osob. Příslušnici branné
moci z řad gážistů a četníků
jsou oddáni státní myšlence z celé
duše své a ze vší mysli své. Řada
jich bojovala v legiích za československou samostatnost,
řada jich přinášela nesčetné
oběti a nejednou nasadili v krutých bojích
za svobodu svého národa i životy. A po převratu
získali si armáda i četnictvo o konsolidaci
našeho státu zásluh nehynoucích. Bez
československého vojska a četnictva nebylo
by bývalo rázem získáno poněmčené
území, bez československé armády
a četnictva nebyli by bývali zachráněni
Slováci a Rusové před hordami maďarskými.
Kolik hrobů vykopáno bylo příslušníkům
čsl. armády v bojích ve zněmčených
územích, kolik četníků padlo
v boji o čsl. stát na Slovensku! Bez těchto
stavů nebyla by se administrativa v prvých měsících
po převratu upevnila, bez pomoci armády a četnictva
byla by se naše administrativa povážlivě
hroutila! Nyní, v devátém roce Československé
republiky, se jim béře volební právo,
nyní jsou příslušníci branné
moci a četnictva ponižováni před svými
manželkami a dospělými dětmi, dnes čsl.
vojáci, rotmistři, vojenští gážisté
a četníci jsou postaveni na roveň osobám
nesvéprávným a trestaným. (Slyšte!)
Kdo jest, slavná sněmovno, podle našich zákonů
vyloučen z volebního práva? 1. Bankrotáři
a kridatáři, 2. lichváři, 3. káranci,
4. zločinci, 5. choromyslní. A mezi tuto společnost
česko-německá většina, t. j.
národní demokraté, lidovci, republikáni,
živnostníci, luďáci, němečtí
agrárníci a němečtí klerikálové,
zařazují 6. příslušníky
branné moci a 7. četnictvo. (Hanba!)
Ale osnova o volebním právu vojáků
namířena je také proti značné
části občanstva, proti záložníkům.
Pánové z česko-německé koalice,
kdo vám může věřiti po tomto
činu, kterým porušujete ústavu? Podle
tohoto zákona jest možno, a vy byste toho byli schopni,
až se bude kymáceti vaše vratká posice
o volbách, provésti mobilisaci a zbaviti desetitisíce
pracující třídy volebního práva!
(Souhlas.)
Uvádí-li se, že důstojníci, rotmistři
a četníci dobrovolně vzdávají
se svého volebního práva, milerádi
a bez reptání, je to naprostou nepravdou. Za čočovici,
za slevu daně z příjmů se příslušníci
branné moci a četnictva volebního práva
nevzdají! Příliš si cení své
občanské svobody, než aby ji dobrovolně
obětovali. Vždyť, pánové, snad
jste dostali ona obsáhlá memoranda svazu čsl.
důstojnictva a svazu rotmistrů, kde mohutnými
přesvědčujícími argumenty brání
se svému ponížení a dožadují
se, aby jim volební právo bylo zachováno.
Důstojníci českoslovenští po
dvě léta u příležitosti svých
valných hromad prováděli důvěrné
hlasování o volebním právu. Přes
80 %, ba přes 90 % důstojnictva vyslovilo se proti
odnětí volebního práva vůbec.
(Slyšte! Slyšte!) Rotmistři vyslovili
se jednomyslně proti a mezi četníky nenalezli
byste toho, který by se dobrovolně vzdával
volebního práva, ani elektrickým reflektorem
v pravé poledne. (Výborně!) Že
listy těchto stavů nepíší proti
volebnímu právu?
Pánové, málo jest veřejnosti známo,
že listy důstojníků a listy rotmistrů
podléhají dvojnásobné censuře,
politické a vojenské, a bylo svého času
velmi ostře vytknuto vedoucími činiteli těm,
kteří vedou vojenské listy a bylo jim přímo
zakázáno, že nesmějí psáti
ničeho proti volebnímu právu příslušníků
branné moci!
Ale nejen ústavní pohroma, nýbrž velmi
těžké ztráty způsobeny budou
odnětím volebního práva našemu
národu. (Výkřiky posl. Zeminové.)
Jest přece všeobecně známo, že
převážná většina gážistů,
důstojníků i četnictva patří
československé národnosti. Také počet
prostých branců vykazuje daleko větší
cifru Slováků, Čechů a Rusínů
než Němců a Maďarů. Při
všeobecném poměrném hlasovacím
právu, připočteme-li ztrátu četnických
hlasů a ztrátu hlasů záložníků
na cvičeních, po případě v
mobilisaci, znamená to, že v Československé
republice česko-německá většina
dává šest mandátů v poslanecké
sněmovně a tři mandáty v senátě
dobrovolně presentem Němcům a Maďarům.
(Slyšte! Slyšte!)
Odnětím volebního práva bude, slavná
sněmovno, způsobena pravá katastrofa našim
hraničářům. (Tak jest!) Řada
měst a míst ve zněmčeném území
pozbude svých československých zástupců
na radnicích, ať v obecních zastupitelstvech,
nebo městských radách. Řada československých
obcí a měst, vrácených národu
československému po převratu, bude obětována
Němcům. Z nesmírného počtu
žalob a zoufalých stížností dovolte,
abych uvedl aspoň některé.
V Chebu přijdou českoslovenští hraničáři
o dva členy v zastupitelstvu a o člena v městské
radě. Veliká předměstská obec
Matzelbach, kde dnes je 10 mandátů v rukou českých
proti 8 německým, jediná obec v karlovarské
župě, která má českého
starostu, bude ztracena. Ve Stříbře ze 4
českých zástupců budou dva obětováni.
Ve Vimperku přijdou Čechoslováci rovněž
o dva mandáty, a ve Stříbře a ve Vimperku
také o členy v městské radě.
V Českém Krumlově bude obnášeti
ztráta 200 hlasů a dva mandáty. V Chomutově,
Mostě, Bilině, Ústí, Děčíně,
České Lípě, Trutnově, Šternberku
utrpí hraničáři velmi těžké
ztráty. V Olomouci také podstatně poklesne
počet českých hlasů. V Krnově
ze dvou zástupců budou míti Čechoslováci
jednoho. Ve Frývaldově přijdou českoslovenští
hraničáři o oba mandáty v obecním
zastupitelstvu. V Brně následkem restrikce hlasů
vojenských a gážistických ztratí
Čechoslováci dva mandáty. V Šumperku,
vezme-li se vojákům volební právo,
ztratí menšina šumperská jeden mandát.
V Brně je následkem odnětí volebního
práva vojákům, gážistům
a četníkům na dlouhou dobu zajištěn
Němcům II. náměstek starosty. Těžké
ztráty nám budou způsobeny ve dvou dalších
moravských městech, a to ve Znojmě a Jihlavě.
(Výkřiky poslanců čsl. strany nár.
socialistické.) Znojmo a Jihlava budou markantním
dokladem politiky česko-německé koalice.
Ve Znojmě i v Jihlavě ztratí čeští
hraničáři tolik hlasů, že po
příštích obecních volbách
nebude již Znojmo a nebude Jihlava v české
správě, padnou do rukou německých.
(Hanba!)
Slavná sněmovno! Národní jednota z
Jihlavy píše velmi výstižně a apeluje
na svědomí všech těch, kteří
neztratili cit pro své hraničáře,
kteří neztratili cit národní. Praví:
"Není žádného důvodu, ani
příčiny, ani se stanoviska vojenského,
proč by se mělo bráti volební právo
četnictvu a snad i jiným vojenským gážistům.
Státotvorné četnictvo těžce by
neslo degradování na úroveň provinilců
ztrácejících volební právo.
Zrušení tohoto již jednou daného privilegia
mohlo by míti nepříjemné následky.
"Nevěříme" - píši ti
hraničáři z Jihlavy - "že naši
státnici jsou raněni slepotou." (Výkřiky
posl. Riedla.)
Další ztráty budou způsobeny československým
stranám, Čechům a Slovákům
na Slovensku v Bratislavě, kde československé
strany ztratí 3 až 4 mandáty. V Lučenci
75 % hlasů. V Berehově 250 hlasů. I Slováci
mají z těch hlasů velmi mnoho. (Výkřiky
poslanců čsl. strany nár socialistické.)
Bylo by proto krátkozraké tento fakt zapírati.
Bude to znamenati velmi těžkou pohromu.
Po těch to důvodech, po těchto argumentech
je docela zřejmo a jasno, že odnětí
volebního práva příslušníkům
branné moci a četnictva znamená dalekosáhlou
koncesi Němcům a Maďarům. (Tak jest!)
Odnětí volebního práva je katastrofální
pohromou československých hraničářů,
ba všeho československého lidu, který
jest oddán československé státní
myšlence. Váš čin, pánové,
je činem protinárodním. Kde jsou, prosím,
ty naše národní jednoty? Když byla vláda
t. zv. rudozelené koalice, tenkráte si páni
svolali generální sněm hraničářů
do Prahy, tenkráte byla veliká demonstrace na Václavském
náměstí a jednalo se o stížnost
rázu celkem podřadného. A dnes, když
se jedná o vyloženou pohromu, o vyloženou zkázu
celé řady posic našich hraničářů,
páni se teprve v poslední době omezili na
některé protesty. Kde jsou tito vlastenci, když
se béře českým hraničářům
půda ve zněmčeném území,
která jim byla již přislíbena, a dává
se Němcům, když zákonem státu
oddané osoby ve zněmčeném území
se degradují na občany druhého řádu
ve své vlasti, když obětovány jsou tyto
vydobyté pěkné posice ve zněmčeném
území. Mlčí všichni ti vlastenci,
jimž národ a vlast jest jenom prázdným
heslem, kteří se domnívají, že
i v osvobozené vlasti jsou menšiny balastem české
politiky. (Tak jest!) V poslední chvíli posílá
svaz národních jednot a matic teprve (Slyšte!
Slyšte!) provolání na všechny kluby
t. zv. státotvorných stran. Praví se tu:
"Zástupcové obranných korporaci z Čech,
Moravy, Slezska a Slovenska usnesli se jednomyslně"
- tedy také ze Slovenska - "na schůzi Svazu
Národních jednot a Matic dne 17. března na
tomto projevu: "Důvodné obavy, tryskající
ze znalosti poměrů v krajinách smíšených
a na našem pohraničí, vyvolávané
v řadách všech hraničářů
československých, nutily nás, abychom důtklivě
žádali jak vládu, tak i poslanecké a
senátorské kluby státotvorných stran
za ponechání volebního práva vojenským
gážistům a četnictvu. Činili
jsme tak jen z toho důvodu, aby nám všem drahé
zájmy. národní v oblastech tak důležitých
neutrpěly těžké úhony. Našich
hlasů a naléhavé žádosti nebylo
dbáno. (Slyšte! Slyšte!) Vládní
návrh přijatý ústavně-právním
výborem má býti projednán v posl.
sněmovně. V poslední chvíli dovolujeme
si ještě jednou důtklivě upozorniti
na těžké škody, které odnětí
volebního práva vojenským gážistům
a četnictvu našim zájmům národním
by způsobilo."