Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Stříbrný (pokračuje):
Předloha o déle sloužících
poddůstojnících bolestně - nezapírám
- zasahuje do našeho hospodářského života.
Při ohromné nadprodukci inteligentního proletariátu,
který každoročně chrlí naše
střední ústavy, je velmi bolestné
pro budoucí kandidáty státních míst,
zaměstnání u státu, země, obce,
když najednou přichází se automaticky
se vsunem tak značné části, podle
zákona jedné třetiny, lidí, kteří
bez tohoto předběžného předepsaného
vzdělání stávají se jim konkurenty.
Bohužel, v každém státě aplikovaly
se tyto poměry stejným způsobem a nebylo
možná jinak opatřiti dostatečný
dorost pro armádu.
Slavná sněmovno! Se stanoviska socialistického
není tato předloha nikterak závadnou (Smích
komunistických poslanců.), o déle sloužících
poddůstojnících jistě ne. Myslím,
že máte o to interes, aby také lidé,
kteří neměli to štěstí,
aby měli bohaté rodiče a mohli studovati
vysoké školy, mohli se dostati do státní
služby. Se stanoviska národnostního rovněž
právě může znamenati tato předloha
velké plus pro naše Slováky, neboť Slováci
touto cestou budou moci nalézti aspoň částečně
splnění svého oprávněného
požadavku, aby byli náležitou měrou ve
státní službě zastoupeni. (Výkřiky
komunistických a něm. soc.demokratických
poslanců.)
Slavná sněmovno! Myslím, že přílišné
rozčilování pro podání této
předlohy dojde náležité korektury, dovolím-li
si názorným způsobem a příkladem
ukázati, jak naše státní správa
k budoucím déle sloužícím poddůstojníkům
je skoupá v porovnání s dnešní
republikou německou.
Versailleskou smlouvou stanoven byl pro německou říši
nepřekročitelný počet armády
100.000 mužů a z toho, vymíněno bylo,
může býti 4.000 důstojníků.
O poddůstojnících versailleská smlouva
nemluvila. Čiperná vojenská správa
sousední říše německé
pospíšila si, aby využila této mezery
versailleské smlouvy a stanovila tento poměr:
Z těch 100.000 předepsané armády a
povolené versailleskou smlouvou má 4.000 důstojníků,
20.268 poddůstojníků, 38.000 poddůstojnických
aspirantů a pouze 37.000 mužů bez hodnosti.
(Posl. Krebs [německy]: Když jste takovým
odborníkem, musí vám přece býti
zřejmo, že v takové armádě, která
je vybudována na dobrovolnících, nikoliv
na obyvatelstvu, jako je armáda německá,
musí býti poddůstojníků větší
počet! To je neslýchané! To je provokace!
- Předseda zvoní.) Ale prosím
pane kolego, nechápu, co je při tom neslýchaného.
(Posl. Krebs [německy]: Vojenská mezinárodní
kontrolní komise jest s tím srozuměna, páni
Češi ne! To je provokace!) Ale já to nekritisuji,
pouze to konstatuji. To jste mně nerozuměl vůbec.
Konstatuji, jak pro vybudování armády je
potřeba sboru instruktorů, a německá
říše k tomu měla plné právo.
To bylo nedorozumění. Chci se právě
dovolávati toho, že moderní armáda musí
míti tento počet déle sloužících
poddůstojníků. Ve Francii je 100.000 déle
sloužících poddůstojníků
a čím více bude zkrácena služební
doba, tím více jich musí býti.
Ale dovolte mně, vážená sněmovno,
abych poukázal, jak macešsky odbývá
vládní předloha pod tlakem hospodářských
poměrů naše budoucí déle sloužící
poddůstojníky proti příjmům,
jež mají v německé armádě.
Nezávidím jim toho, ale chtěl bych, aby i
u nás byly tyto příjmy vyšší.
Německý svobodný poddůstojník
má po 4leté službě 12.000 Kč
ročně. Převádím to na koruny
místo zlatých marek. Ženatý, bezdětný
má 13.152 Kč ročně. Ženatý
s jedním dítkem 14.880 Kč, ženatý
se dvěma dítky 16.608 Kč. U nás v
Československé republice má po 4leté
službě, poněvadž u nás nebudou
ženatí poddůstojníci, ročního
platu pouze 3757 Kč 50 hal. Tedy německý
poddůstojník má 3 až 5kráte větší
plat, nežli slibuje předloha předložená
ministerstvem nár. obrany.
Slavná sněmovno! Němečtí poddůstojníci
mají neskonale větší výhody,
nežli budou míti poddůstojníci naši
a tím jenom zde zdůrazňuji, že tato
předloha není nikterak splendidní, ba projevuji
obavu, zdali se podaří sehnati dostatek kvalifikovaného
materiálu a utvořiti z něho moderní
schopné poddůstojníky za těchto hospodářských
podmínek.
V Německu pro poddůstojníky a poddůstojnické
aspiranty reservováno jest ze všech uprázdněných
státních míst, zemských a veřejnoprávních
korporací 50 %, kdežto osnova zákona předložená
ministerstvem nár. obrany reservuje pro tyto déle
sloužící poddůstojníky pouze
33 %, abych řekl přesně, 1/3.
(Posl. dr Koberg [německy]: Ale v soukromých
podnicích pro ně nic není!)
Prosím v Německu také je to tam, kde jsou
koncesované a odvislé od státu. A zde v této
předloze nic jiného není. To je úplná
analogie ustanovení německého zákona
po této stránce.
Slavná sněmovno! Kdo v Německu z déle
sloužících poddůstojníků
nereflektuje na státní službu, dostává
odměnu, kterou možno nazvati přímo královskou,
a u nás žebráckou. (Posl. dr Czech [německy]:
Nechtěl byste také mluviti o žoldu mužstva?)
Dovolte mně, abych o této otázce řekl
několik slov. (Posl. dr Czech [německy]: Proč
jste snížili žold mužstva?) Já
ne, pane kolego, já vám řeknu, kdo jej zkrátil.
Byla to slavná sněmovna, která nepovolila
ministru nár. obrany dostatečně velký
rozpočet. (Výkřiky posl. dr Czecha.) Kapitola,
která právě pojednává o platu
našich vojínů, byla předčasně
vyčerpána a bylo povinností pochopitelně
nejvyššího účetního kontrolního
úřadu, aby nás upozornil, že jsme překročili
veškeré kredity. (Posl. Hackenberg: To se muselo
šetřiti právě u prostých vojáků?)
Pánové, pracujte s námi na zlepšení
této předlohy a budete nám v té věci
jistě vítáni. (Posl. Geršl: Pane
kolego Stříbrný, ministerstvo národní
obrany ušetřilo na celou náhradní zálohu!
To jste tu novou předlohu nečetl. - Posl.
Krebs [německy]: Když mluvíte o dobrých
platech u německé armády, musíte také
říci, že máme armádu 7krát
větší v poměru států.)
Pane kolego, já přijdu také k těmto
cifrám, pokud se týče nákladu na armádu
a jen bych prosil, abyste mne nepřerušovali. Mou snahou
je, a je to v mé povaze, že chci promluviti o věci
tak, jak o ní cítím a jsem dalek toho, někoho
provokovati nebo se bolestně dotknouti. Slavná sněmovno,
řekl jsem, že v německé armádě
poddůstojník, který loučí se
po 12leté službě s armádou a jde do
civilu, dočká se přímo královské
odměny. Odbytné s přídavkem u poddůstojníka
po 12leté službě v německé armádě,
přepočítáno na čsl. koruny,
činí 135.472 Kč. (Slyšte!) Vedle
toho má, když si chce zakoupiti statek, nárok
na mírně zúročitelnou půjčku
garantovanou státem v obnosu 15letého služného,
tedy v obnosu 156.960 Kč. (Posl. Patzel [německy]:
Pane bývalý ministře války, musíte
také říci, že Německo má
armádu žoldnéřskou!) Pánové,
já to Němcům nevyčítám,
já bych chtěl, aby to bylo také u nás
možné, tak mně rozumějte. (Posl.
Krebs [německy]: Kdybyste postavil jen 30.000 mužů,
mohl byste to dělati také tak jako v Německu!)
U nás déle sloužící poddůstojník
po 8leté službě dostane obnos, který
nemožno dnes precisně vyjádřiti, poněvadž
je odvislým od budoucího prováděcího
nařízení k zákonu a o kterém
mohu klidně prohlásiti, že nepřevýší
se vším všudy obnos 10.000 Kč proti těm
cifrám, které jsem uváděl o sousední
říši. A ještě takto skromně
měřené požitky déle sloužícím
poddůstojníkům vyvolávají nemilé
komplikace, nemilé komplikace na př. se stavem rotmistrů.
Poddůstojník u nás podle nové předlohy
po 8leté službě podle §u 2 může
se státi státním úředníkem,
rotmistr po dalekonásobně větší
službě než déle sloužící
poddůstojník, eventuelně se stejným
předběžným vzděláním,
podle dosavadních nařízení a prakse
nemůže se státi úředníkem.
Očekávám, že tuto nesrovnalost ministerstvo
nár. obrany jistotně uváží a
najde už prostředek, aby takové krutosti nějakým
způsobem odstranilo.
Přicházím, slavná sněmovno,
k jedné dnes nejvíce diskutované otázce,
to je k otázce volebního práva příslušníků
branné moci a četnictva. Prosil bych, pánové,
kdybyste byli jiného názoru, račte míti
tolik trpělivosti a vyslechněte mne. Já bych
nerad, aby došlo k nějakému výbuchu
při této otázce, protože chci o věci
promluviti tak, jak ji cítím a o tom, jakých
zkušeností jsem v této otázce kdy nabyl.
Nutno rozlišovati dvojí volební právo.
Volební právo vojínů v presenční
službě a volební právo gážistů,
důstojníků, rotmistrů a četníků.
Bývám označován za otce tohoto návrhu
zákona. Děkuji za tuto paternitu, ale musím
se veřejně této cti zříci.
To mně však nikterak nebrání... (Posl.
Kreibich: Ale je vám to dítě podobné!)
Hned řeknu své stanovisko. To mně nebrání,
abych o věci nepojednal naprosto objektivně a bez
jakýchkoliv záludných agitačních
úmyslů. Naše ústava, na rozdíl
od ostatních států evropských, přiznává
vojínům aktivní volební právo.
Předpokladem tohoto zákona byl závazek, na
který se velká část stran, anebo jejich
zástupci, velmi dobře budou pamatovati, že
nebudou mezi vojskem agitovati. (Posl. dr Czech [německy]:
Všech stran? Jak to? Nevím nic o tom!) Prosím,
ve starém revolučním Národním
shromáždění. (Posl. Pohl: Tam jste
byli mezi sebou!) Ale osnovy zákonů (Výkřiky.),
které z toho vyšly, jsou pro nás závazné.
Bohužel, tento slib nebyl všemi stranami - nechci vyčítati,
jmenovitě zde - striktně dodržen. Já,
jako bývalý ministr nár. obrany, jsme měl
možnost nahlédnouti do materiálu o zkušenostech,
nabytých při různých volbách.
Váhal jsem, mám-li o těchto zkušenostech
promluviti. Ale, myslím si, že je dnes přímo
povinností, abych o zkušenostech nabytých s
volebním právem vojínů, promluvil.
Slavná sněmovno! Některé strany -
a jedna po druhé následovala - nedodržovaly
původní reservu, ke které jsme se vzájemně
zavázali, pokud se týká volební agitace
mezi vojíny. Byly mezi nimi šířeny a
jim poštou a agitátory posílány a rozdávány
letáky všemožného druhu, vojíni
zadržováni byli... (Posl. Kubicsko: To je strašné!
- Výkřiky posl. Trnobranského.) Prosím,
přijdu ještě dále.
Vojíni zastavováni byli před kasárnami,
zváni, ba i zúčastnili se schůzí,
balíky novin, brožur a letáků házeny
byly do kasáren, na dvůr i do ubikací. O
obsahu těchto letáků, myslím, že
nemusím mluviti. Nerad bych vyvolával bouřlivou
náladu, ale měly všechny účel
hověti duši pochopitelně nespokojeného
vojáka. Všem bylo slibováno nekritickým
způsobem snížení služební
doby na 6 i 3 měsíce, nebo zrušení vojenské
služby vůbec, bylo využitkováno jednoho
z nejbolestnějších a z nejvážnějších
zjevů v naší armádě - rostoucí
sebevražednosti - způsobem, namířeným
proti důstojníkům a proti nutné kázni
v armádě, bylo jednáno v těchto brožurách
a letácích tendenčním způsobem
o jednotlivých nedoložených případech
týrání vojáků a zneužití
úřední moci. Těmito skutky podlamována
byla kázeň, bez níž žádná
armáda na světě není možná.
Slavná sněmovno! Řeknu vám několik
příkladů. Vojíni přes zákaz
zúčastňovali se politických schůzí
a průvodů. Roku 1925 uspořádán
před kasárnami... (Hlasy: To byli národní
demokraté!) Prosím, nebudu nikoho jmenovat,
mně nejde o strany, mně jde o věc. Roku 1925
uspořádán před kasárnami na
Kladně lampionový průvod. Roku 1920 v Kutné
Hoře přišla hudba pro vojíny, aby se
účastnili politického projevu. Ba došlo
i k vážnějším zjevům.
Roku 1920 ve volbách byli vojíni v Opavě
vyzváni k táboru lidu, jehož svolavateli rovněž
byli aktivní vojíni. Původci byli zatčeni
a dopraveni na vojenské velitelství, ale za půl
hodiny přišlo je osvoboditi před vojenské
velitelství 200 až 300 vojínů a velmi
resolutně žádali okamžité propuštění
všech zatčených. (Posl. Kreibich: To byl
ještě ten duch revoluční armády.)
Hlásejte tuto tendenci v ruské armádě!
Jenom taktním jednáním velitele posádky
se podařilo zabrániti krveprolití a při
tom byli původci potrestáni. (Hlas: To je hlavní
věc!) Ano, v armádě je to hlavní
věc. (Potlesk na pravici. - Hlas: Tak mluví
socialista!) Ano, jako socialista. Odpusťte, socialismus
není koncesovaná živnost, abych pro ni o svůj
provozovací list musel u vás žádat.
(Posl. Kreibich: To je bývalý rakouský
antimilitarista!) To je ten rozdíl - já bych
nerad opakoval, co jsem jednou řekl - za Rakouska vy jste
dělali karieru důstojnickou, já byl politicky
nespolehlivým a dnes mám rád tu armádu
a k ní se hlásím, vy ji potíráte
a podlamujete. (Hlas: Vy už nebudete ministrem národní
obrany!) To není mým cílem.
V Lučenci, abych pokračoval, po volbách odepřela
eskorta důstojníku ji provázejícímu
poslušnost a celá rota se výtržníků
zastala. Ve Znojmě revoltovali vojíni proti zatčení
vojína, který se zúčastnil politického
průvodu a měl býti za to potrestán.
Dva dny po volbách vypukly ve Znojmě výtržnosti
proti důstojníkům. V Mukačevě
vypukla vzpoura působením agitátorů
a cizích živlů. Slavná sněmovno,
to nesmí trpěti žádná armáda
na světě a ani rudá armáda to netrpí,
ta má drakoničtější prostředky.
Šířením těchto zjevů poklesla
by kázeň ve vojsku a stala by se pochybnou bezpečnost
armády. (Výkřiky posl. Kreibicha.)
Já jsem předlohu nedal vypracovati, vypracovalo
ji ministerstvo vnitra, ale zásluhu o její uspíšení
mají strany, které počaly nesvědomitým
způsobem mezi vojskem agitovati. (Hlas na levici: To
nezakážete, buďte bez starosti!)
Slavná sněmovno! Zajímala mne otázka,
jaký asi pravděpodobný percentuelně
byl poměr odevzdaných hlasů z vojenských
uren pro jednotlivé strany. Ze sebraného materiálu
tehdáž mohl jsem zjistiti, že celkem 30 až
50 % vojínů volilo oposičně, z toho
20 % volilo komunisticky. Cifry nemohou býti správné,
poněvadž někde nebyli rozlišováni
voličové vojenští od civilních,
ale tam, kde jsme to mohli konstatovati, přišli jsme
k závěru těchto cifer. Dovolte mně
však, abych na jednom případě ukázal,
že někdy volebního práva mezi vojíny
bylo zneužíváno způsobem frivolním.
Řeknu jeden případ. Bylo to v r. 1923 v Litoměřicích.
Tam polovinu obyvatelstva tvoří posádka;
když došlo k volbám, vojsko z ohromné
většiny volilo komunisticky. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Prosím, já
nikoho nenapadám, já jen konstatuji. Tento zjev
přinutil jednotlivé důstojníky, aby
tázali se po příčinách, proč
vojsko volilo tam komunisticky. Kdo chtěl, odpověděl,
a tu - v protokolech to bylo možno čísti -
většina tázaných odpověděla:
"Za tři dny jdeme domů, proto jim zde zvolíme
pro legraci komunisty; my zde nebudeme, ať se tedy baví."
(Posl. Kreibich: Oni vám budou povídati pravdu,
abyste je zavřeli! Voják bude svým představeným
říkati do očí, proč volil komunisticky!)
Aspoň vidíte, jakou máte svobodu u nás.
Předložený návrh zákona nezrušuje
vlastně volební právo vojínů,
on je po dobu jejich presenční služby staví.
Jiná je otázka, zdali stejné metody bylo
nutno užíti u reservistů, kteří
povoláni jsou na vojenské cvičení
na poměrně krátkou dobu. Tu se mně
zdá, že prakticky nemá to ceny a zbytečně
to dráždí.
Důležité je ustanovení §u 2 zákona,
o němž jsem se zmínil, dle něhož
zapsáni musí býti do seznamů voličů
vojíni vracející se z presenční
služby dodatečně, bez nutného tříměsíčního
pobytu, který se žádá u jiných
voličů. To je jisté novum proti dnešku.
Dnes, přišly-li volby měsíc nebo 14
dní po demobilisaci jednoho ročníku, byli
zkráceni ti, kteří se vrátili domů,
o toto volební právo, poněvadž neměli
tříměsíčního pobytu.
Tedy mohu tvrditi, že oč budou politické strany
poškozeny volebním právem vojínů
tím, že je sistováno pokud jsou v presenční
službě, stejný počet, ne-li větší
- poněvadž ti hoši jsou už starší
- nabude jim od těch, kteří se vrátí
do svých domovských obcí.
Jinou otázkou však je volební právo
vojenských gážistů, rotmistrů,
důstojníků a četníků.
Zdá se mně, že ministerstvo vnitra zašlo
zde příliš daleko. Tyto vrstvy zbavují
se volebního práva na celý život. Jest
jistě důležité tvrzení, které
se z řad jednotlivých pánů předřečníků
několikráte zde opakovalo, není-li tím
dotčena sama základna naší ústavy.
Dovolte mně několik slov k historii této
předlohy. Bylo to v době projednávání
státně-zaměstnaneckého požitkového
systému v předešlé vládě
koaliční. Jako resortní ministr národní
obrany usiloval jsem o to, aby více zhodnocena byla proti
dřívějším poměrům
práce důstojníků a vojenských
gážistů, a kdo má sociální
cítění, nemohl mně odepříti
a také neodepřel své podpory. (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.)
Slavná sněmovno! Podle starého požitkového
systému, račte uznati, 700 Kč měsíčně,
ani ne celých, pro takového podporučíka
československé armády je skutečně
žebrota, a uvážíte-li, že největší
stupnice platová pro takového generála byla
2000 Kč měsíčně, přiznáte,
že už více macešsky k příslušníkům
armády jsme se chovati nemohli. A proto ne jako militarista,
nýbrž jako socialista bojoval jsem za úpravu
tohoto požitkového systému příslušníků
naší armády. Dovolával jsem se zásady
valorisace, na které byla vybudována celá
předloha státně-zaměstnanecká.
Podařilo se mně získati většinové
strany pro předlohu, ale, slavná sněmovno,
nebylo možno získati většinové
strany z důvodů precedenčních pro
nějaký zvláštní vojenský
přídavek. Přesto vše stále jsem
naříkal, že to znamená značné
dekapitování po stránce finanční
vojáků proti vojákům sloužícím
dříve v rakouské armádě. A
tu jsem přišel na myšlenku, že věc
by se dala vyřešiti tím způsobem, že
důstojníkům, rotmistrům a četníkům
bude slevena osobní daň z příjmů,
kterou také za starého Rakousko-Uherska neplatili.
Rád jsem se chytil podávané mně ruky
a tento názor jsem zastával. Ale, byl to pan ministr
financí - myslím, že mu tím nikterak
neškodím - okamžitě prohlásil:
"Nemá-li to býti prejudicí, musím
trvati na tom, jakmile budou vojáci zbaveni povinnosti
placení osobní daně z příjmů,
aby neměli také volebního práva. (Výkřiky.)
Odpusťte, já vám referuji, pánové,
je to zbytečné rozčilování.
(Výkřiky.) Slavná sněmovno,
já jsem na toto junktim jako ministr národní
obrany nepřistoupil a mohu konstatovati, že žádný
socialistický ministr na to nepřistoupil. Ale když
padla koaliční vláda, najednou junktim ocitlo
se v zákoně.
Slavná sněmovno, proč celou věc připomínám?
Připomínám ji proto, že se mi zdá,
že vojenská správa a hlavně ministerstvo
vnitra, které vypracovalo návrh, mělo velmi
bedlivě uvážiti, zda srovnává
se s intencí zákonodárce, které vypracovalo
návrh, mělo velmi bedlivě uvážiti,
zda srovnává se s intencí zákonodárce,
který pracoval na naší ústavě,
zbaviti jednu kastu lidí trvale, doživotně
volebního práva. (Posl. Kreibich: Za doživotní
disciplinu doživotní ztrátu volebního
práva!) Této discipliny dalo by se dosíci
podle mého názoru, odpusťte, že jsem zde
lepší socialista než vy (Výkřiky
a smích komunistických poslanců), tím,
že by se pod přísnými sankcemi trestními
zakázala jakákoliv politická činnost
představeným vojska, jakékoliv shromažďovací
právo a politické projevy a zakázalo by se
v zákoně právo býti volen do různých
zákonodárných a samosprávných
korporací, ale právo voliti, myslím, že
při dobré úvaze, aspoň analogie Belgie
nás o tom poučuje, dalo by se udržeti.
Slavná sněmovno! Platí-li tyto argumenty
o příslušnících naší
armády, myslím, že platí tím
spíše o příslušnících
četnického sboru.
Budiž mi dovoleno, abych řekl několik slov
o naší armádě. Náš poměr
k ní, a mám zde na mysli československé
strany, není takový, jaký má býti
a jaký bychom si přáli. Jedni jsou proti
armádě, druzí jsou neutrální,
ale nejméně jest těch, kteří
jsou otevřeně z přesvědčení
pro armádu. Mně se tak častokráte
zdává, že některé strany, které
si říkají, že jsou státotvorné,
jako by se za to styděly, vysloviti se pro československou
armádu, a právě proto ujímám
se slova jako socialistický poslanec. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Já nikoho snad
neurážím, pánové. Neračte
zapomínati, že v ozbrojené Evropě silná
armáda, obrany státu schopná, náležitě
vyzbrojená, jest také jedinou bezpečnou zárukou
naší samostatnosti, naší budoucnosti.
Slavná sněmovno! Já bych chtěl býti
špatným prorokem, ale já se bojím, aby
ta láska k československé armádě
v řadách československých stran neprobudila
se tehdy, až bude pozdě. Těžce pociťujeme
poměrně veliké hospodářské
náklady, jež musíme vynaložiti na vybudování
a udržování své armády. Neračte
zapomínati, že na rozdíl od ostatních
států evropských nemáme jen položku
vydržovati armádu, nýbrž museli jsme budovati
znovu, z ničeho něco jsme tvořili, je to
břemeno těžce doléhající
na bedra poplatníků. Budiž mi dovoleno, abych
několika ciframi srovnal, zdali požadavky armády
československé jsou úměrné
k ostatním sousedním státům.
Uvážíme-li, že jsme od r. 1920, kdy rozpočet
vojenský dělal něco přes 3 miliardy
Kč, klesli až na 1370 milionů Kč vedle
330 milionů Kč investičního vojenského
rozpočtu na 10 let rozpočteného, musíme
přiznati, že to znamená značné
a myslím až do těch nejzazších
mezí zešněrování výdajů
v naší armádě. Z celostátních
rozpočtů z r. 1925 byly výdaje na armádu
v jednotlivých státech tyto - poměr v procentech
budu uváděti celými čísly -:
Německo potřebuje na svoji armádu 10 %, mimo
iregulerních sborů, které jsou zařazeny
v položkách jiných ministerstev, Rakousko 8
%, Maďarsko v r. 1925 mělo na armádu zařazeno
16 %, Polsko 39 %, Rumunsko 17 %, Jugoslavie 19 %, Francie 17
%, Italie 22 %, Rusko 17 %, ale v tom nejsou položky "Předválečná
výchova" a "Válečný průmysl",
s těmito položkami dostupuje to výše 25
%, a v Československé republice činily výdaje
na armádu 11.5 %. (Výkřiky
posl. Mikulíčka.)
Slavná sněmovno! Uvedl jsem cifry, ve kterých
nejsou u nás pouze vydržovací náklady
armády, to jsou také zřizovací, investiční
náklady na armádu, kterou teprve budujeme. Šetřit,
hodně šetřit, ale i ta šetrnost musí
míti své meze. Buď jsme schopni vybudovati
armádu tak vyzbrojenou, že je zárukou naší
svobody, nebo ji raději rozpusťme. Vyhazovati miliardy
a nedocíliti aspoň bezpečnosti státu,
byla by nejnešťastnější politika.
Geografické položení, o kterém se tu
páni ve výkřicích zmínili,
v Československé republice jest opravdu jednou z
nejsvízelnějších otázek naší
státní existence. Je to naší největší
slabinou. My si přejeme mír a pro jeho udržení
musíme vše podniknouti. Ale, odpusťte mi upřímnost;
já se často hrozím té bezstarostnosti
československé veřejnosti, která myslí
a jedná tak, jako bychom svou samostatnost měli
všemi velmocemi světa garantovanou.
Slavná sněmovno! Mír není odvislý
jenom od nás. Část národa u nás
vnáší do obyvatelstva beznadějnost.
Kdyby prý k něčemu došlo, je po nás
veta. Bezstarostný optimismus na jedné straně
jako tento defetismus jest nezodpovědným zločinem
na státě. Dojde-li bez naší viny k lokálnímu
konfliktu - a my si ho nepřejeme, budeme se mu brániti,
pokud síly stačí - musíme míti
armádu, která by celistvost našeho státu
dovedla také udržeti.
Neračte zapomínati, že v prvé řadě
jsme odkázáni pouze a jedině sami na sebe.
Těžší situace by nastala, nedej tomu osud,
kdyby došlo k nějaké evropské zápletce,
evropské válce. Málo se u nás o tom
v československé veřejnosti přemýšlí.
Celý národ jakoby byl uspán bezstarostností
nebo nějakým fatalismem. Jedna část
politických kruhů přemýšlí
o této otázce a vidí záruku naší
budoucnosti ve smíření a vyrovnání
Čechoslováků s Němci. Prosím,
všechen respekt, to jest aspoň nějaká
myšlenka. Já v ni nevěřím, promiňte
mi otevřenost. Smíru obou národů si
nesmírně cením. Smír obou národů,
tento stát obývajících, zajišťuje
nám rozkvět státu v dobách míru.
I já chci k němu pracovati.
Ale pro případ evropské války je to
špatná hypoteka. Mluvme si docela otevřeně:
Kdyby došlo k nějakému konfliktu evropskému,
máme co dělati se zjevy, kterých jsme byli
svědky v předešlé světové
válce za Rakouska. Myslím, že pánové
nebudou dotčeni: Přál bych si, aby projevili
tolik loyality a věrnosti k tomuto státu a sdíleli
s námi osud, který bude nám určen
světovými událostmi. Ale já se pamatuji,
že před světovou válkou byl to velký
národ polský, který byl rozdroben ve 3 říše:
Rakouskou, Ruskou a Pruskou. Poláci, žijící
v Rakousku, měli se politicky, národnostně
relativně nejlépe. Byli v jistých dobách
i hýčkáni ve spojení s německou
minoritou, ovládající majoritu rakouských
národů. Někdo dokonce tvrdil, že měli,
co hrdlo ráčilo, ale když přišla
osudová chvíle, ukázali Poláci Rakousku
záda, tak jako my. (Posl. Knirsch [německy]:
Právě tak to uděláme my!) Prosím,
já k vám mluvím docela otevřeně.
Jsem přesvědčen, když to budete moci
udělati, že to uděláte.
Slavná sněmovno! Podobný případ
zažili jsme s Italií v Terstu. Italské obyvatelstvo
v Terstu bylo hospodářsky protežováno
celým státem rakouským. Z Terstu udělalo
se město bohatých kupců. Když docházelo
ke konci světové války, jednalo se o osud
Terstu, má-li připadnouti k Italii nebo Jugoslavii.
Tersťané byli si velmi dobře vědomi,
připadne-li Terst k Italii, že to vyvolá okamžitě
ohromnou konkurenci starých světových přístavů,
Janova atd., ale připadne-li k Jugoslavii, že by asi
následovala stejná protekční politika,
hlavně tarifní, jako byla za Rakouska, pokud Terst
byl rakouský. A přece raději volilo obyvatelstvo
Terstu žebráckou mošnu, než by bývalo
dalo souhlas k tomu, aby bylo přiděleno k Jugoslavii.
(Výkřiky posl. Patzela.)
Podle mého názoru bylo by naivní, kdybychom
chtěli budovati bezpečnost státu na jediné
myšlence smíru mezi československým
národem a německou minoritou. Přeji si tohoto
smíru jako nutného základu pro hospodářský
rozvoj, blahobyt a kulturní rozmach obyvatelstva tohoto
státu, ale na tuto hypotéku nechtěl bych
- promiňte, dnes nemám té odpovědnosti,
kterou bych měl, kdybych byl ministrem - nic sázeti
a spoléhati na ni. (Výkřiky posl. Kreibicha.)
Slavná sněmovno! U nás byla vždy malá
skupina politicky myslících lidí, která
tuto myšlenku jako záruku naší budoucnosti
propagovala. Byla to u nás skupina dřívější
strany lidové, realistické. A tato skupina myšlenku
tuto propaguje i nyní. Ale mně se zdá - budiž
mi dovoleno, abych o věci promluvil, že tento základ
je tak pochybný, jako odvozené z něho kalkulace.
Mohu to dosvědčiti a doložiti samým
rámcovým programem strany lidové - ne dnešní
lidové, nýbrž tehdejší strany realistické.
Tam se dočítáme: "V zemích českých
s 9 miliony obyvatel není nás Čechů
ani dvakráte tolik, co Němců. Jestli tato
značná menšina německá nepřistoupí
na státoprávní požadavky české,
jsou tyto požadavky při politické a národnostní
situaci středoevropské neuskutečnitelné.
Stát, v němž by bylo tolik uvědomělých
a v každém ohledu zdatných zemězrádců,
je nemožný."
Slavná sněmovno! Zkušenost ukázala,
že ten stát možný je, ale co je nemožné,
a v tom je rozdíl mezi mým názorem a autory
tohoto programu, jest spoléhati se bezpodmínečně
na věrnost všech obyvatel tohoto státu v případě
velkého konfliktu. Jakou tedy cestou máme se dáti,
abychom svoji svobodu... (Posl. Krebs [německy]: Prosím,
řekněte nám přec, s kým budete
míti konflikt?) My nechceme míti s nikým
konflikt, ale víte, že ve světové válce
byly strženy do války i státy, které
konfliktu nechtěly. Prostě stály v cestě.
Belgie jistě konfliktu nechtěla.
Slavná sněmovno! Bylo by ode mne příliš
lehkomyslné, kdybych kritisoval jen nesprávnou cestu
těch, kteří v otázce budoucnosti našeho
státu volí podle mého názoru pochybnou
taktiku a cestu, a kdybych nenaznačil lepší.
Já vidím pro případ evropské
zápletky právě při geografické
obtížnosti a svízelnosti našich hranic
jedinou naši budoucnost v cílevědomé,
mírové a při tom skutečně slovanské
politice. (Výborně!)
Proto s radostí pozdravujeme přátelský
svazek, který nás váže s bratrskou Jugoslavií,
s pocitem velkých nadějí vzhlížíme
k bratrským stykům s národem polským
a naším toužebným přáním
zůstává smířiti velký
národ polský s velkým národem ruským.
(Souhlas.) Jen existence této velké rodiny
slovanské v čele s velikým národem
Rusů, kteří již tolik krve prolili za
osvobození balkánských Slovanů, uchrání
nás před zhoubou, uchrání naši
samostatnost. (Výborně!)
Politika slovanské solidarity nesmí však býti
politikou konjunktury. A právě dnes, kdy nešťastný
velký ruský národ prodělává
největší krisi, je třeba, abychom se
k němu a k té slovanské solidaritě
hlásili tím zřetelněji, abychom tu
politiku slovanskou dělali doma i za hranicemi.
A pravím-li doma, pak musí se u nás již
jednou přestati s tím umělým tvořením
nějaké nové národnosti v Podkarpatské
Rusi po způsobu rakouském.
Slavná sněmovno! Přicházím
k závěru. S kolegou posl. Trnobranským
budeme hlasovati pro vojenské předlohy s výjimkou
předlohy o volebním právu, u vědomí,
že jsme to povinni naší budoucnosti. Použili
jsme této cesty, abychom manifestovali své sympatie
pro zdravou, ukázněnou a silnou demokratickou armádu
československou jako skuteční národní
socialisté. (Výborně! - Potlesk.)