Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Major. Uděluji mu slovo.
Posl. Major (maďarsky): Z našich podaných
interpelácií známe sú prehmaty cenzúry.
Konfiškovanie našich listov je na dennom poriadku. Zdá
sa, že celá práca úradov vyčerpáva
sa tým, aby našej strane spôsobily čo
najviac nepríjemností a v tejto ich snahe neostýchajú
sa použiť ani tých najpodlejších
prostriedkov, len aby i naďalej mohly upevniť chviľkovú
vládu buržoázie. (Výkřiky
slovenských poslanců: Po slovensky, Major, po slovensky
hovor!) Hovoril som tu už, pánovia, aj po slovensky
a môžete sa hanbiť, že sa najdú na
príklad v ľudovej strane takí Slováci,
ktorí nehovoria slovensky ani tak, ako hovorím ja.
Avšak stupňovaným vztekom, ako besní
psi útočia na nás, keď sa obraciame
na mládež do vojenského "mundúru"
navlečenú, len za tým účelom,
aby ani po dobu vojenskej služby nezabúdali, že
sú proletármi. Makavým dôkazom toho
je tento prípad: Mladiství robotníci v Československu
chceli vydať leták, ktorého ostrie bolo namierené
proti válečným vraždám a v ktorom
protestujú proti utlačovaniu národov koloniálnych.
Vyslovujú svoje sympatie v tomto letáku víťazoslávnej
čínskej revolúcii a prejavujú svoje
úprimné názory o vojenských predlohách,
ktoré práve v pléne Národného
shromaždenia československého pojednávame.
Aby sme mali aspoň nejaký pojem o činnosti
cenzúry a o tej bezmedznej bojacnosti, ktorou za účelom
ukojenia svojej hladovej chuti pošliapáva tie najelementárnejšie
práva občianske, akoby dôkazom toho, že
tak zvaná demokratická sloboda tlače je tým
najrvavejším podvodom sveta, citujem text zmieneného
letáka (čte):
"Mladí pracovníci! Robotnícka
mládež miest a dedín! Branci a odvedení!
V deviatom roku po veľkom svetovom požiare objavujú
sa zasa mračná krvavých výparov války
na oblohe Europy. Po dobu deväťročného
trvania svetového mieru imperialistického boli sme
svedkami už poltuctu válok na Východe, v Syrii,
Maroku, na Jáve atď., ktoré boly vedené
proti koloniálnym národom, udupaným čižmami
kapitalistických zbojníkov imperialistických.
Práve v tomto čase vedú imperialisti a ich
žoldáci vojnu v nezmernej ríši čínskej
proti 400milionovému národu, ktorý chce byť
pánom vo svojej zemi. To sú predohry blížiaceho
sa krvavého dramatu svetového. Buržoázia
nielen že to vidí, ale tiež pripravuje sa k tomu
vedome vo všetkých zemiach. Hlavný zástoj
v tom chce dať odohrať pracujúcou mládežou.
V čele príprav na svetovú vojnu stojí
anglická buržoázia a jej verný satel,
italský fašizmus. Ich najdôležitejším
zámerom je zničiť jediný robotnícky
a sedliacky štát vo svete a nastoliť starý
cársky režím. Avšak válečné
nebezpečie tým sa nevyčerpáva, buržoázne
štáty sú i medzi sebou na válečnej
nohe a fašizmus rozdmycháva oheň války
po celej Europe.
Na italsko-francúzskych hraniciach je v tomto momente 15.000
radových vojakov a 3.00.000 ozbrojených fašistov,
delostretectvo a stá tankov, hotoví v každom
momente nastúpiť pochod. Na Balkáne Mussolini
podmanil si Albániu proti Srbsku so svolením Anglie
a vyrovnal sa s rumunskými bojarmi. Priemyselná
a zemedelská mládež! Postavia vás pred
odvodnú komisiu, aby o vás páni rozhodli,
či ste súci do zbrane. V tomto momente buďte
si povedomí toho, že trenice italsko-francúzsko-srbské
neznamenajú vojnu len pre tieto tri štáty,
že prvá rana, ktorá zahučí, bude
tým smrtonosným vtákom, ktorý poletí
nielen do radov italsko-francúzsko-srbských pracovníkov
proti sebe naštvaných, lebo Československo
je tiež spojencom Francie a Srbska. Vy, čo z blahovôle
pánov navlečiete v októbri vojenskú
halenu, neprehliadnite ľahkomyseľne to, aké zámery
má s vami buržoázia československá,
lebo táto snaží sa šialene, vzhľadom
na nastávajúce udalosti, vydupať čo
najspoľahlivejšie a čo najbojovnejšie vojsko,
a to tak, že po poškodení záujmov vojakov
snížením žoldu predloží v
najbližšej schôdzi parlamentu päť návrhov
zákonov, ktorých účelom bude ďalšie
zachovanie 18mesačnej služobnej doby, olúpenie
vojakov o volebné právo, zostrenie kárnych
predpisov, ba horečne sa chystá k militarizácii
celého mladého pokolenia zavedením predvojennej
výchovy.
V tomto atentáte proti vám solidárny je celý
tábor, počínajúc agrárnikmi
a kňazmi až po fašistov. Naši bratia, v
kasárňach trpiaci, už pociťujú,
čo znamená prvý krok, urobený snížením
žoldu, ktorý ich pozbavil toho, aby si ku svojej mizernej
menáži mohli niečo prikúpiť, lebo
tých 15 korún nestačí ani na poštové
známky. Tých, ktorí narukujú až
pozdejšie očakávajú tieto bremená
vo dvojnásobnej miere. Českú buržoáziu
v jej protivojenských činoch nasleduje ako verný
pes zapredaná buržoázia slovenská. Dovolávajúc
sa záujmu vlasti, chcú vás pozbaviť
vašich práv. Avšak pravdou je, že mladí
pracovníci, vstrčení do vojenského
šatu, zostanú i v komisnom vernými svojej triede
a vo voľbách hromadne budú hlasovať na
stranu pracovníkov, na stranu komunistickú a nie
na strany buržoázne. Odvetou na to hodlá teraz
buržoázia pomstiť sa olúpením vojakov
o ich právo politické. Chcú vo vás
udusiť slovo, aby ste nemohli prejaviť svoju nespokojnosť
v oči politickému podvodníctvu, ktoré
znamená šliapanie záujmov všetkých
pracovníkov. Takmer jeden milion mladých ľudí
dostane sa uskutočnením tohoto plánu na pranier,
lebo doteraz zpomedzi dospelých československých
štátnych občanov pozbavovali sa politických
práv len zatvrdlí zločinci; teraz však
výkvet národa postavia so zločincami na rovnakú
úroveň v záujme buržoázie.
Mladí pracovníci! Mestský a dedinský
ľudu, odsúdený k bezprávnemu otroctvu!
Dosť už bolo plánov agrárno-klerikálnej
militaristickej buržoázie. Buržoázia,
ktorá pozbavuje toho posledného kúska chleba
odbúraním priemyslu, nikdy nebude oprávnená
rozhodovať o našom osude proti našej vôli
a byť pánom nášho života a smrti.
Hor sa na odpor, boj a víťazstvo proti nej! Jej zámerom
môže zabrániť jedine jednotná fronta
mladých pracovníkov mesta a dediny. Demonštrujte
v masách a požadujte: Preč s válečnými
prípravami! Zkráťte 18mesačnú
služobnú dobu! Ruku preč s politických
práv vojakov! Záujmom mestských a dedinských
pracovníkov venujte tie miliardy, vyhadzované na
militarizmus! Chceme pravú demokraciu v kasárňach!
Nie predvojnový výcvik, ale školu, nie prelievanie
krve, ale prácu a chlieb! Chceme uznanie robotníckeho
a sedliackeho štátu!
To sú naše požiadavky a prajeme si bratskú
svornosť medzi mladými pracovníkmi mestskými
a dedinskými a mladými pracovníkmi do vojenského
šatu navlečenými k obrane ohrožovaných
záujmov spoločných."
Tento leták mladistvých pracovníkov cenzúra
zhabala a teraz v súvislosti s tým musím
odpovedať na obžaloby, rešp. útoky odznevšie
vo včerajšej schôdzi Národného
shromaždenia, ktoré vzniesol kol. Bečko
proti súdruhovi Šafrankovi. Kol. Bečko
totiž tvrdí, že rezolučný návrh,
ktorý bol prijatý na konferencii v Leviciach, nevyšiel
ani v "Pravde", ani v "Munkás"-i, ani
v "Rudom Práve". Tým chce povedať,
že na konferencii v Leviciach bol vynesený nejaký
rezolučný návrh, ktorý odporuje intenciám
strany komunistickej. Že sa uverejnenia tohoto rezolučného
návrhu nebojíme, dokážem tým,
že tento rezolučný návrh tu prečítam.
Že v listoch uverejnený nebol, toho príčinou
bolo jedine to, že cenzúra pracuje uspokojive; veď
práve som sa zmieňoval o letáku, ktorý
bol riadený na mladistvých pracovníkov, a
tento návrh boli by práve tak zhabali a vtedy by
boli zhabali aj noviny; lebo veď sú prípady,
že naše listy sú dva až trikrát do
týždňa zhabané. Prečítam
teda ten rezolučný návrh. (Čte):
"Zmocnenci zastupiteľských sborov, odborových
organizácií, organizácií maloroľníkov
a maloživnostníkov mesta Levíc a okolia na
konferencii, konanej v Leviciach dňa 20. marca 1927, konštatujú
jednohlasne toto:
Stupňované vykorisťovanie pracovného
ľudu deje sa od doby jestvovania Československej republiky
stále a plánovite v záujme zabezpečenia
nadvlády buržoázie a na úkor veľkých
máss pracovníkov na Slovensku. 60 % továrieň
na Slovensku je už odbúrané a plánovite
sa pracuje na ďalšom odbúraní. Plán,
odbúrať papiereň v Slabošovciach a Hôrke,
ako aj všetky železiarne v Podbrezovej a Tisovci a všetky
bane na železnú rudu znamená úplný
zánik priemyslu stredného Slovenska, čím
bude zasa o niekoľko desaťtisícov zväčšený
počet nezamestnaných robotníkov.
Rozdelenie pôdy sľubuje sa stále už od
jestvovania republiky, prax však dokazuje, že tunajší
bezzemkovia a zemedelstvo, ktoré má len málo
pozemkov, pôdy vôbec nedostane. Pozemkový úrad,
ktorý je v rukách agrárnej buržoázie
a prevádza jej politiku, ani nechce vyhovieť nárokom
pracovníkov na pôdu. Všetky statky hodlá
zakolonizovať cudzincami. Bohatej agrárnej buržoázie
dostáva sa zbytkových statkov o 100 jutrách,
avšak tunajšiemu zemedelskému obyvateľstvu
odoberajú sa i pozemky, ktoré malo v pachte. Zkrátka
tunajší sedliaci, bezzemci, želiari a sluhovia
boli úplne okabátení, zbavení svojich
zárobkových zdrojov a ak nespojíme sa všetci,
zakolonizované budú všetky statky a my so žobráckou
palicou môžeme ísť, kam nás oči
povedú, alebo môžeme zomrieť hladom.
Daňová politika vlády vháňa
robotníkov, maloživnostníkov, maloroľníkov,
maloobchodníkov do hospodárskeho úpadku.
Nová predloha daňového zákona poskytuje
veľkostatkárom, bankárom, keťasom obrovské
berné výhody na úkor ľudí malých.
Týmto berným návrhom stupňujú
naše bremená a ohrožujú našu existenciu.
Utlačovanie národnostné stáva sa stále
nesnesiteľnejším ako v ohľade hospodárskom,
tak kultúrnom. Pozbavení sme všetkých
svojich práv, nakladajú s nami ako s ľuďmi
koloniálnymi. Sebaurčovacie právo národov
vláda pošliapava a prevádza bezohľadnú
centralistickú politiku utlačovania na Slovensku.
Nová reforma verejnej správy znamená utuženie
tejto centralistickej politiky a pristrihnutie stávajúcich
práv autonomných. Kolonizačnú politiku
prevádzala národná koalícia pomocou
sociálnych demokratov a tedy za našu biedu nesú
zodpovednosť aj oni. Dnešná vládna koalícia,
ktorej členmi sú ako strana Hlinkova, tak
strana Szent-Iványho, prevádza kolonizačnú
politiku bývalej tak zv. národnej koalície
v miere stupňovanej a tedy zkántrenie pracovníkov
na Slovensku lpí na duši týchto strán.
Za zbedačenie pracovníkov na Slovensku sú
Szent-Iványovci, Hlinkovci práve tak
zodpovední, ako ostatné české a nemecké
buržoázne a sociál-patriotické strany.
Voľby do nemocenských pokladieň ešte ani
dosiaľ nie sú vypísané. V nemocenských
pokladniach sú pomery tak nesnesiteľné, že
poškodzujú ako zamestnávateľov, tak zamestnancov.
Proti tejto utlačovacej politike vlády možno
s úspechom bojovať len vybudovaním jednotnej
bojovnej fronty pracovníkov, maloživnostníkov,
maloroľníkov. Nemôžeme viacej veriť
sľubu pánov, že naše položenie polepšia,
lebo to si len sami môžeme vydobyť proti pánom
a nie s nimi.
V úplnom celku stotožňujeme sa s rezolúciou
konferencie konanej v Plešivci dňa 23. januára
1927 a vyzývame všetkých pracovníkov,
maloroľníkov, maloživnostníkov, aby utvorili
jednotnú bojovnú frontu za vydobytie týchto
požiadovkov: Boj proti odbúravaniu priemyslu na Slovensku.
Boj proti kolonizovaniu pôdy cudzincami. Požadujeme
bez náhradné vyvlastnenie pôdy a jej odovzdanie
do vlastníctva tunajších bezzemkov a takých,
čo jej majú málo. Požadujeme, aby daneprosté
minimum zvýšené bolo u slobodných na
12.000 a u ženatých na 18.000 korún. Požadujeme
zrušenie dane z obratu a daní nepriamych, a mimo toho
zavedenie daňovej progresivity tak, aby bohatí boli
zdanení v miere stupňovanejšej. Na základe
práva sebaurčovacieho požadujeme nariadenie
plebiscitu, aby obyvateľstvo Slovenska rozhodovalo samo o
svojom osude. Ohradzujeme sa proti pristriženiu autonomného
práva obcí a proti zavedeniu novej reformy zemskej
správy verejnej. Požadujeme, aby hneď boly vypísané
voľby do nemocenských pokladieň. Požadujeme
zrušenie gentského systému a na miesto toho
riadne podporovanie nezamestnaných na účet
štátu. Požadujeme bezodkladné uznanie
Sovietskeho Ruska de jure. Nech žije jednotná fronta
robotníkov a sedliakov! Nech žije robotnícka
a sedliacka vláda!"
Pre tento rezolučný návrh hlasovali zpomedzi
účastníkov konferencie nielen delegáti
komunistickí, nielen delegáti indiferentných
a iných politických strán, ale tiež
delegáti strany sociálne-demokratickej a tedy neodpovedá
pravde, že sa sociálni demokrati vzdialili pri odhlasovaní
tejto rezolúcie. Keďže sociálni demokrati
pre túto rezolúciu hlasovali, je zrejmé,
že posl. Bečko luhal, keď povedal, že
za rezolúciu hlasovali iba komunisti a že rezolúcia
tá obsahovala tiež stati, ktoré sa protivia
programu strany komunistickej. (Posl. dr Juriga [maďarsky]:
"Lže" nie je parlamentárnym výrazom!)
Vy nie ste predsedom, nemáte mňa napomínať;
až budete predsedom, môžete mňa napomenúť.
Snažte sa, buďte verným sluhom československej
buržoázie, a možná že sa ešte
dostanete do predsedníckeho kresla.
Čo sa týka výzvy výšuvedenej,
riadenej mladistvým robotníctvom na vojsko, prehlašujeme.
že tento zhabaný leták nie je prvý ani
posledný z tých, ktoré sme riadili na mládež.
Olúpenie vojakov o právo volebné, ponechanie
18mesačnej služobnej doby, udomácnenie starého
rakúskeho vojenského copu a kázne vo vojsku
československom len ešte utuží naše
spojenie s vojskom v našom úprimnom a poctivom boji
proti tomuto podlému, ničomnému atentátu
buržoázie. Vy máte vašich generálov,
dôstojníkov, Gajdov, avšak prostí vojaci
sú proti týmto návrhom bez rozdielu strán
a národností.
Vy v tomto boji budete stáť proti vojakom - synom
českých, nemeckých, slovenských, maďarských,
rusínskych a poľských proletárskych
matiek. Vojaci títo nebudú viac ochotní postrieľať
svoje hladujúce matky a súrodencov, ale rozbijú
túto organizáciu násilia na vykorisťovaní
založenú a proti vašej, zdánlive všemohúcej
a len zdánlive konsolidovanej, v skutku však zkomierajúcej
nadvláde vybojujú víťazstvo proletariátu.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším přihlášeným řečníkem
je p. posl. Zierhut. Uděluji mu slovo.
Posl. Zierhut (německy): Slavná sněmovno!
Jménem stran: Svazu zemědělců, německé
křesťanské sociální strany lidové
a německé strany živnostenské, sdružených
v německém svazu, mám prohlásiti k
branným předlohám, které se právě
projednávají, toto:
Sudetskoněmecký lid v době, kdy ještě
žádná německá strana nepatřila
k vládě, a přes to, že mu zákonodárství
a správa působily těžké křivdy,
plnil požadavky státu, zvláště
branné povinnosti. Také tím zdůraznil
německý lid svůj nárok na účast
v moci. Mezitím pokračoval vývoj v tomto
státě svým nuceným přirozeným
dějinným během. Německé strany
vstoupily do vlády a tím před celým
světem projevily mínění většiny
sudetských Němců, že chtějí
činnou spoluprací ve státě uplatniti
práva sudetskoněmeckého lidu v zákonodárství
a ve správě. Za svou povinnost považujeme prosaditi
rovnoprávnost příslušející
našemu lidu a touto spoluprací a vážným
úsilím zase napraviti škody, které našemu
lidu a naší vlasti způsobila dřívější
vládní soustava. Dějinné národní
vyrovnání mezi národy v této zemi
svésti na rozumnou cestu a tak přispěti k
uklidnění země jest vysokým cílem
národních stran, tvořících
novou vládu. Německé vládní
strany jsou také s tohoto stanoviska ochotny poskytnouti
státu to, co potřebuje k svému klidnému,
pokojnému vývoji. Také branné předlohy,
které se právě projednávají,
mají sloužiti tomuto účelu. Rozhodně
jest pochybeno prohlašovati je za nástroj k ohrožení
míru a pohlížeti na ně jako na nástroj,
jenž má sloužiti útočným
úmyslům proti kterémukoliv sousedovi. Branná
moc utvořená na základě této
branné reformy může býti určena
pouze k obraně země samé, neboť zeměpisně
politická a strategická poloha a národnostní
složení státu musily by, hledíme-li
na to rozumně, odporovati jinému výkladu.
Že těmito brannými předlohami nesmí
býti nikterak dotčen nebo dokonce porušen přátelský
sousedský poměr k našim sousedům, zvláště
k našemu přirozenému příteli,
německé říši, jest naším
samozřejmým předpokladem. Řeč
našeho nového vyslance v Berlíně při
nastoupení jeho úřadu výmluvně
vyjadřuje tyto skutečnosti.
Nyní tyto poznámky k jednotlivým návrhům:
Aby byla podržena 18měsíční služební
doba, s tím můžeme souhlasiti již proto,
že jest určena jen na krátkou dobu. (Výkřiky
něm. soc. demokratických a komunistických
poslanců.) Zákonem o déle sloužících
poddůstojnících umožní se vojenské
správě, aby ve dvou letech získala předpoklad
pro všeobecné snížení činné
služební doby. Německé vládní
strany považují za samozřejmé, že
při provádění tohoto tak zvaného
zákona o certifikatistech bude se v plné míře
užívati národnostního klíče,
(Výkřiky něm. soc. demokratických
poslanců.) a že, pokud jde o staré certifikatisty,
budou učiněna opatření, aby byli umístěni.
Odnětí volebního práva vojenským
osobám v činné službě a v četnictvu
souhlasí s požadavky, jež nutno klásti
nepolitickému, svého úkolu vědomému
vojsku. (Výkřiky něm. soc. demokratických
poslanců.) Tím se zamezí také
zneužívání, jehož se často
dříve užívalo k vykonávání
vlivu na obecní volby v německém území.
Zákon o náhradní záloze má
vrstvám lidu, na jejichž bedrech spočívá
hlavní tíže branné povinnosti, zákonně
upraviti ony úlevy v plnění služební
povinnosti, které jsou nezbytně nutné k udržení
jejich hospodářské a sociální
existence. Tyto úlevy platí pro hospodářsky
slabé vrstvy všech povolání. Budou jich
účastny zemědělství, živnosti
a dělnictvo v stejné míře, má
tedy tento zákon hluboký sociální
smysl. Že v souvislosti s touto brannou reformou zamýšlená
předvojenská výchova mládeže
nemá již místa, jest právě tak
samozřejmé. (Výkřiky něm.
soc. demokratických poslanců.) Považujeme
ještě za nutné, aby co nejdříve
byla spravedlivě upravena otázka vojenských
pensistů. Německé vládní strany
konečně žádají, aby vojenské
služební předpisy a pomůcky, pocházející
z revoluční doby, byly přezkoumány
v tom směru, aby co nejdříve byla vymýcena
všechna nenávistná ustanovení a vývody,
urážející národní cit
národů tohoto státu.
Německé vládní strany budou pro tyty
návrhy, které se projednávají, hlasovati.
(Potlesk.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl. Bergmann.
Uděluji mu slovo.
Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Serie předloh
vojenských, které právě projednáváme,
vyznamenává se značnými nelogičnostmi.
Na jedné straně máme prodlužovati službu
vojenskou na 18 měsíců a na druhé
straně máme projednávati předlohu
o náhradní záloze, která předpisuje
výcvik pouze 3měsíční.
Na jedné straně se tvrdí, že se upravuje
volební právo příslušníků
branné moci a četnictva. Ve skutečnosti však
se toto právo těmto vojenským a četnickým
gážistům i vojsku odnímá. Se
slovíčkem "upravuje se" hraje si velice
často byrokracie, která připravuje iniciativní
vládní návrhy pro tuto sněmovnu. Stejně
se také v roku 1922 zákonem č. 394 "upravovaly"
poměry zaměstnanců, stejně se "upravovaly"
zákonem č. 286. Tedy v našem státě
se všechno "upravuje", aby dotyčným
zájemníkům na konec nezůstalo nic.
Vládní osnova tisk 728 stanoví mírový
stav vojska od 1. října 1927 a dále, ale
současně zase se projednává předloha
tisk 941, která ruší tento zákon od
1. října 1928. Zavádí se znovu certifikát,
na základě jehož mají býti umísťováni
ve státních a veřejných službách
déle sloužící poddůstojníci,
poněvadž prý potřebujeme instruktory.
V důvodové zprávě k tomuto vládnímu
návrhu k §u 1 se praví, že prý
vojenská správa bude těchto déle sloužících
poddůstojníků používati také
ke kancelářským pracím, zejména
na sklonku delší činné služby,
tedy k účetním, manipulačním,
zbrojním atd. Tedy buďto potřebuje vojenská
správa instruktory, a pak nepotřebuje písaře
do svých kanceláří. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.)
Naší armádě stírají se
postupně všechny znaky republikánské
armády a blíží se již svým
zevnějškem, organisací, strukturou, mimořádným
postavením k poměrům bývalé
c. k. armády. Těmito předlohami zavádí
se labilnost právních poměrů v našem
státě, neboť jsou diktovány heslem,
kdo má moc, má právo, a nezastavují
se ani před ústavními zákony. Ústavní
cit otupěl a hyne za pomoci těch, kteří
pro tento stát nebojovali, nezmírali, nekrváceli
a se neobětovali, jej nebudovali, nýbrž bourali
a proti němu pracovali.
Všechny předlohy vojenské mají více
méně tendenci reakční. Tisk 362, novela
o vojenském kázeňském a kárném
právu přináší změny více
méně formálního rázu, upravujíc
příslušnost kárných výborů,
jich členů anebo velitelů, představených
kárného práva používajících.
Snad znamenají urychlení kárného a
kázeňského řízení. Pokud
se týče změn věcných, přináší
předloha změny v tom smyslu, že zavádí
nový stupeň trestu, to jest odnětí
vojenské hodnosti a přiznání menších
zaopatřovacích požitků nebo odbytného,
ale zhoršuje dosavadní poměr značnou
měrou zrušujíc volby přísedících
kárného výboru a zavádějíc
systém nominování těchto přísedících.
Zajímavou je také argumentace důvodové
zprávy této vládní osnovy k §u
13, kde se praví: "Zkušenosti s novými
kárnými institucemi nabyté a zásada
úspornosti ve veřejné správě
sledovaná též zákonem č. 286
z r. 1924 nutí však vojenskou správu, aby od
principu volby, naprosto nevhodného pro vojenské
poměry, bylo upuštěno."
To jsme neočekávali, že také k takovýmto
důsledkům zákona č. 286 dojde. Máme
obavy, že zákon č. 286 bude tragickým
nejen pro státní zaměstnance, ale snad všechny
občany v tomto státě, poněvadž
s tímto odůvodněním může
se vůbec zrušiti jakýkoli volební akt
v našem státě, poněvadž má
zákon č. 286 úspornou tendenci.
Dále se prý ukázalo, že provádění
voleb do kárného výboru zatěžuje
velitelství. No, bože, každé volby zatěžují
státní administrativu a použije se snad také
tohoto argumentu pro odnětí volebního práva
těm neb oněm občanům v našem
státě?
Slavná sněmovno! Ujal jsem se slova, abych znovu
tlumočil stížnosti československého
četnictva, že dosud úpí pod starorakouským
disciplinárním právem, namnoze stálými
dodatky valně zhoršeným, v němž
se téměř nikdo nevyzná. Četník
v našem státě nesmí míti odborovou
organisaci, nesmí se starati o své stavovské
zájmy, nesmí míti svůj odborný
časopis, svoji stavovskou záložnu, nesmí
míti moderního disciplinárního práva
a nyní nebude již smět míti také
volebního práva. Je voják a není voják,
je civil a není civil. Podléhá jednak ministerstvu
nár. obrany, jednak ministerstvu vnitra, a to vždycky
tam, kde to má pro něj horší následky.
Pokud se týče kázeňského a
kárného práva, nachází se československé
četnictvo ve stavu mimo zákon, neboť zákon
z 19. dubna 1920, č. 299, zrušil ustanovení
starého zákona o četnictvu ze dne 24. prosince
1894, č 1 ř. z. z r. 1895, podle jehož §u
10 osoby ve svazku četnickém byly podrobeny trestným
zákonům vojenským a předpisům
disciplinárním touž měrou jako příslušníci
aktivní zeměbrany. Tento nový zákon
nedal nových předpisů a ani ministerstvo
vnitra, ačkoli k tomu bylo zavázáno §em
12 citovaného zákona, dosud nevydalo žádného
disciplinárního předpisu. Na 80 četnických
sebevražd, majících ponejvíce původ
v nedostatcích disciplinárního a kárného
řízení četnictva, ilustruje nejlépe
poměr, v němž československé
četnictvo žije. Vojenští gážisté
mají zákon, mají opravné prostředky
k nejvyššímu správnímu soudu, i
omilostňovacímu právu pana presidenta republiky,
ale četník nemá nic, ač obě
sněmovny daly již najevo svou vůli resolucí,
přijatou 4. července 1923 v obou sněmovnách,
jíž bylo vyzváno ministerstvo vnitra, aby v
době nejkratší předložilo osnovu
zákona o úpravě kvalifikačního
i disciplinárního řízení podle
zákona č. 15 z r. 1914 služební pragmatiky.
Vůle sněmovny byla však až dosud ignorována.
Ministerstvo vnitra nevyhovělo této resoluci. Není
divu, jestliže nedávno četli jsme v odborných
listech, že k určité deputaci úřednictva
vyslovil se vysoký státní úředník,
že prý do resolucí dává se jen
to, co se nemá státi skutkem. Nota bene, dovolil
si tento vysoký úředník učiniti
tento projev před zákonodárcem, který
nedovedl na místě ho odkázati do patřičných
mezí. Máme zde nejkrásnější
dokument, jakým způsobem vysocí hodnostáři
státní podrývají důvěru
v parlamentarism v našem lidu. (Slyšte!) Pak
se nedivme, že byla také tato resoluce sněmovny
z r. 1923 ignorována.
Podali jsme iniciativní návrh 13. ledna 1926, tisk
89, na úpravu disciplinárních a kvalifikačních
předpisů pro československé četnictvo,
ale dosavadní majorita neuznala dosud za potřebné,
aby se tento iniciativní návrh také projednával.
V důsledku toho navrhujeme dnes novou resoluci, v níž
se vládě ukládá, aby v době
nejkratší předložila osnovu zákona,
kterou se upravují kvalifikační a disciplinární
předpisy pro výkonné četnictvo podle
předpisů zákona ze dne 25. ledna 1914, čís.
15 ř. z. (služební pragmatika), a žádáme,
aby slavná sněmovna tuto resoluci schválila.
(Výkřiky posl. Mikulíčka.)