Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vládní osnova (tisk 561) o volebním právu příslušníků branné moci a četnictva vyznamenává se zvláště povrchností nejen zprávy důvodové, ale i zprávy ústavně-právního výboru. Obě tyto zprávy dokazují, že chybějí věcné důvody, zejména pro odebrání volebního práva četnictvu, poněvadž ani ve zprávě důvodové, ani ve zprávě ústavně-právního výboru se o četnictvu takřka nemluví, jen v nadpise úvodní formule. (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Chtěl bych se zabývati zejména důvodovou zprávou. Říká se v ní, že prý, opírajíc se o zkušenosti domácí i zákonodárství cizí, nabyla vláda přesvědčení, že zájem státu naléhavě vyžaduje, aby politické boje nebyly vnášeny do armády a do četnictva, čímž zejména mohla by býti vážně ohrožena kázeň v těchto sborech, a proto předkládá osnovu zákona, kterou se upravuje volební právo příslušníků branné moci a četnictva. Ano, popravuje. Proč právě také četnictvu má býti odebráno volební právo? Četnictvo není nikde a také ne u nás sloučeno v trvalý, početně silný útvar, který by mohl svou početností míti nějaký vliv v revolučním nebo politickém dění. Ono bývá jen od případu k případu úřadem soustřeďováno na ohrožené místo ve větším počtu. V naší republice je četnictvo nejpočetněji zastoupeno v Praze, kde dnes je všeho všudy něco přes 100 četnických gážistů, ponejvíce důstojníků, dislokováno.

Podle zprávy rozpočtového výboru k rozpočtu na r. 1926 máme v republice tyto četnické stanice s počtem četnických gážistů: 32 s počtem 2, 1034 s počtem 3, 528 s počtem 4, 536 s počtem 5, 250 s počtem 6, 178 s počtem 7, 94 s počtem 8, 40 s počtem 9, 37 s počtem 10, a ostatní 52 stanice s počtem 11 až 20 gážistů. Není tedy možno nikde v naší republice na četnické stanici podstatnější množství četnických gážistů soustřediti, aby bylo možno oprávněně se obávati jejich významu v politickém boji. (Souhlas poslanců čsl. strany nár.-socialistické.) Uvážíme-li, že četnictvo je v těchto malých složkách dislokováno po celé republice, pak není možno se obávati nějakého zpolitisování četnictva, neboť to není prostě možno. Ostatně četnictvo dokázalo, že je nepřítelem každého zpolitisování a do dneška se neprohlásilo pro žádnou stranu politickou, ponechávajíc volnou ruku všem svým příslušníkům, aby volili podle zásluh onu stranu, která pro četnictvo co nejvíce dobrého vykonala. A to je pravděpodobně ten pravý argument pro odebrání volebního práva četnictvu. Každý četnický gážista ví také velmi dobře, že nesmí se osobně nijak exponovati, chce-li v obvodě, v němž je ustanoven, vydržeti. Četník právě proto musí býti malým diplomatem, aby si jednu nebo druhou místní stranu neznepřátelil a tím svůj služební výkon neohrozil. Tedy dnešní služba četnická je namnoze velmi těžkým kouskem diplomacie v těch místech, kde politické strany mají významnější představitele nebo kladou vyšší váhu na udržení té které posice. Nejlépe bychom to mohli posuzovati podle Slovenska a Podkarpatské Rusi. Tam strana malorolnického a zemědělského lidu jistě vykonala podstatný vliv na četnictvo ve volbách.

Četnictvo nemůže býti a nemůže ani chtíti státi se politickým nebo revolučním činitelem, ono se nesmí osobně zúčastniti politického života z důvodů existenčních. A četnictvo se po celou dobu republikánskou v tomto směru velmi vzorně chová; proč tedy i četnictvo má býti zkráceno o volební právo a postaveno na roveň zločincům, nechápu.

Četnictvo také nikdy a nikde, ani v zemích latentních revolucí, v Řecku, v Portugalsku a Mexiku nebylo a není revolučním spolučinitelem. Obava ze zpolitisování četnictva je tedy neodůvodněna, ba vzhledem na dislokaci četnictva přímo směšna.

Výkonné četnictvo také do dneška důsledně odmítá snahy všech politických stran a je důsledně nepolitické, za to četnická správa byla do posledního muže zpolitisována stranou, jejíž doménou bylo ministerstvo vnitra. Uzákoněním vládní osnovy bude tedy také uzákoněn dnešní politicko-stranický stav četnické správy, to je vytvořeno bude agrární četnictvo. O to jde, a ne o obavu ze zpolitisování četnictva.

Četnictvo má volební právo takřka na celém světě. Službě četnictva a zájmům státu není na úkor ani pasivní právo četnictva v Americe, Anglii, Belgii, Norsku, Švédsku, Řecku, ve Španělsku, v Holandsku, Brazilii, Turecku a Rumunsku, ba dokonce ani ne v té Mussolinovské Italii. (Slyšte! Slyšte!) Pouze četnictvo francouzské, srbské a japonské nemá volebního práva. U nás není třeba, ba není ani rozumově možno stavěti se v těchto směrech za tyto orientální výjimky, neboť žijeme ve střední Evropě a nemáme orientálních kolonií. Ostatně i v té dnešní Francii je velice silný směr v samotném tamním důstojnictvu, které kategoricky žádá přiznání volebního práva všem vojákům, tedy i francouzskému četnictvu. Francouzský generál Pedoja již r. 1923 vydal velmi obsáhlou knihu, ve které plaiduje pro přiznání volebního práva i vojákům. Je tedy i tam vojenská hierarchie prostoupena těmito myšlenkami a zkrácení vojska v právu volebním vzbuzuje jen rozhořčení. Sám tento generál ve svém spise tvrdí, že nelze zameziti, aby do vojska nevnikly politické debaty, neboť každý z vojáků před nastoupením vojenské služby chodil na schůze, četl politické traktáty a agitační brožury. Ostatně radí tento Francouz, aby se zavedla armáda námezdní, když se nechce, aby armáda byla myslící, národně uvědomělou a vřele cítící. (Souhlas poslanců nár. socialistických.) To platí neporovnatelně větší měrou o našem četnictvu, jen důsledky jsou horší. Chcete-li tedy míti bezduché četnictvo, které se musí podřizovati choutkám gajdismu, násilnostem fašistickým, které bude nuceno nekontrolovaně prováděti to, co mu uloží jedinec, nebo nějaká klika, pak nechtějte, aby se u nás doma nebo za hranicemi věřilo, že v našem státě bude možno mluviti o právním řádu nebo o spravedlnosti.

K §u 4, který je derogační formulí, udělali si to navrhovatelé tohoto zákona velice jednoduše. Poněvadž mají sami pocity, že zde naráží na ústavní zákony a že kdyby v derogační formuli musili všechny zákony a nařízení uvésti, které se tímto zákonem ruší, že by se neubránili tomu, aby tam také uvedli ústavní zákony (Tak jest!), proto velice vojenskou a stručnou formou se tomu vyhnuli, a říkají v derogační formuli v §u 4, že se ruší všechny zákony a nařízení, jsoucí s tímto zákonem v odporu.

Naskýtá se nám hlavní a nejdůležitější otázka: Mění se touto osnovou ústavní zákon čili nic? Je třeba kvalifikované  3/5 většiny k usnesení tohoto zákona, či nikoliv? Nejsem právník, ale čtu-li § 9 ústavní listiny a § 1, 2 a 4 zákona č. 123/1920 Sb. z. a n. o řádu volení, který počítá i předsednictvo sněmovny mezi zákony ústavní, poněvadž nám při nástupu poslaneckého mandátu vydává knížku, brožuru, ve které je také volební zákon uveden a jež je nadepsaná "Ústavní zákony. Pro potřebu poslanců vydalo předsednictvo Národního shromáždění", tedy říká mi můj laický rozum, že vládní osnovou tisk 561 mění se ústavní listina a že tudíž vyžaduje tato osnova podle §u 33 ústavní listiny kvalifikované  3/5 většiny, neboť se jedná o ústavní zákon. Správně byla tato osnova zde charakterisována, že je tichým ústavním pučem. Při tom je nejtragičtější, že již po druhé volají se Němci na pomoc k porušení ústavy. Ústavní stránky nedotkli se ani zpravodajové, ani důvodová zpráva, ani zpráva ústavně-právního výboru, ani mluvčí majority z českých stran, neboť tito stydlivě a skromně mlčí. Kdo mlčí, souhlasí, nebo mlčením uspává zlé svědomí.

Pan posl. Ježek uznal za vhodné polemisovati zde s posl. Špatným. Nemůže prý se dopočítati ztráty 6 mandátů do poslanecké sněmovny a 3 mandátů do senátu. Pan posl. Ježek pravděpodobně zapomněl, že nevolí také osoby, povolané k činné službě vojenské podle § 22, 23, 27 a 28 branného zákona, t. j. také záložníci, povolaní ke cvičením, mobilisovaní vojíni, povolaní jako mimořádná záloha v míru anebo povolaní k válečným úkonům a zapomněl také, že po případě i pohraniční finanční stráž a důchodková kontrola v tomto případě může ztratiti volební právo.

Může nastati také možnost, že by určitá vláda pokusila se tím způsobem vykonati vliv na výsledky volební, že by prostě povolala dva miliony občanů do zbraně a volby by dopadly tak, jak by si přála, poněvadž by zbavila dva miliony občanů volebního práva. Kdo nám za to ručí, že se to v budoucnosti nestane, zejména, když se názorně přesvědčujeme o tom, jak se v našem státě vládne.

"Důstojnické Listy" uvádějí že volební právo je přiznáno důstojníkům v Anglii, Belgii, Dánsku, Norsku, Švýcarsku, Řecku, Portugalsku, Americe, Italii, Španělsku, Holandsku, Brazilii, Turecku a Rumunsku. Pan kol. Ježek zde pochyboval o správnosti vývodů kol. Špatného, zda je to pravda, že v 50 % všech států mají vojenští gážisté volební právo. On také se ptal, je-li to boj argumenty nebo pouze boj demagogickými hesly. Myslím, že stačí, když panu posl. Ježkovi ukáži tuto fotografii (ukazuje výstřižek "Národa"), aby okamžitě viděl, kdo v tomto směru pěstoval demagogii, že to byla obzvláště strana národně-demokratická, která 2. března v "Národě" přinesla palcovými písmenami: "Národní demokracie o volebním právu vojáků. Pro zrušení volebního práva vojáků, sloužících 18 měsíců, pro zachování volebního práva důstojníků, rotmistrů a četníků" - aby 4. března, 48 hodin na to, v ústavně-právním výboru tuto osnovu odhlasovala. (Slyšte! Slyšte!) To není demagogie?

Pan posl. Ježek řekl, že těmi, kdo odnímají volební právo armádě, jsou prý ti, kdož ji zpolitisovali. Mládeži není dosud zakázáno čísti politické spisy a knihy. Po 18. roku věku i dříve chodí na politické schůze. Zejména zlatá mládež fašisticko-národně-demokratická složila již několikráte zkoušku politické vyspělosti a zpolitisování nebo přepolitisování na Slovanském ostrově. Někteří přepolitisovaní profesoři již na středních školách otravují mládež fašismem. Politické strany měšťanské všechny mají své organisace mládeže. Všechny tuto mládež vychovávají politicky a nelze tedy zameziti, aby do vojska nevnikala politika, když každý před vstupem do vojenské služby má možnost politicky vystupovati a mysliti. Tedy rána mířená bumerangem p. posl. Ježka se vrací zpět. Strana páně Ježkova nejvíce ujímala se politisujících generálů, nemůže se tedy diviti, politisují-li generálové a trpí-li se jim to, ba berou-li se v ochranu, že politisují i vojáci. (Výborně!)

Fakt, že menšiny budou oslabeny, zůstává faktem, i když p. kol. Ježek vkládá do úst kol. Špatnému, jako by byl menšiny prohlásil na efemerní jednotky, které stojí a padají s vojenskými posádkami. Je přirozeno, že každý stát dislokuje své posádky blíže hranic a na místa ohrožená. Tím nebude existenci menšin nijak možno popříti, ani všeněmeckým tiskem, neboť tyto menšiny zde byly i před převratem, i když byly vyhlašovány za balast české politiky.

První, kdo v tomto Národním shromáždění začal mluviti o odnětí volebního práva vojákům byl podle výroku p. posl. Ježka nár. sociální ministr nár. obrany Stříbrný a tenkráte neprotestovala prý strana nár. socialistická, neprotestoval prý p. dr Franke, ani kol. Špatný na foru parlamentním tím způsobem jako teď. Je viděti, že p. posl. Ježek posuzuje záležitost p. Jiřího Stříbrného a strany nár. socialistické brýlemi "Národních Listů" a "Národa". Kdyby byl p. posl. Ježek na brněnském sjezdu slyšel mluvčí žen, jak odůvodňovala hlasování pro vyloučení p. Stříbrného právě tím, že chtěl Národnímu shromáždění jako ministr strany nár. socialistické předložiti vojenské osnovy, jež se nyní projednávají, nebyl by použil této výtky, jíž zasáhl do vnitřních záležitostí naší strany.

Cituji p. posl. Ježkovi "Četnický Obzor" z 15. března 1927, co o této záležitosti soudí: "Je to dědictví po bývalém ministru posl. J. Stříbrném, který jest otcem myšlenky, aby vojenským gážistům bylo volební právo odebráno. On to byl, který při projednávání platového zákona bez souhlasu Svazu československého důstojnictva a Svazu rotmistrů prodal jejich právo volební za určité polepšení v požitcích. Vládní strany mají v tom dnes oporu a strana československých socialistů bude těžko porážeti názory svého bývalého předáka. Kdyby nic nebylo jiného než tento zlolajný návrh Stříbrného na zkrácení vojenských gážistů o právo volební, musilo by to stačiti, aby každý demokrat se staral o odstranění takového vůdce socialistické strany z veřejného života".

Pan posl. Ježek citoval zde také, aby obhájil naší výtku, že budou poškozeny naše menšiny " "Litoměřické Listy". "Litoměřické Listy" jsou orgánem více národně-demokratickým než orgánem hraničářů a řídí je známá paní Tippmanová, národně-demokratická pracovnice, kdežto posl. Špatný zde uvedl projev korporace Svazu obranných jednot. Nemůže býti tedy rozhodujícím názor "Litoměřických Listů", nepatrného týdeníku.

Ale chci ještě p. posl. Ježkovi uvésti na paměť, co říká menšinové učitelstvo, které svým Svazem protestovalo proti okleštění volebního práva: "Poněvadž oslabení volebního živlu mělo by neblahý vliv i na rozvíjející se školství menšinové, předstupujeme před zákonodárné zástupce Vaší ctěné strany se snažnou žádostí, abyste nedali svého souhlasu k novelisaci volebního řádu."

Domnívá se pan posl. Ježek, že splnil svou povinnost vůči důstojníkům, rotmistrům a četnickým gážistům doporučením sociálních a hmotných požadavků blahovůli vládní, nebo lépe řečeno, meziministerské komise, poněvadž ta je rozhodující a vláda jen kývá? Domnívá se, že za tuto problematickou cenu snesou důstojníci, rotmistři a četničtí gážisté mravní políček, vlepený jim ve tvář odnětím volebního práva? Neví, že formou velmi energickou odmítly správní i tiskové orgány těchto kategorií jakoukoli čočovici za tuto mravní pohanu a urážku? (Výborně!)

"Důstojnické Listy" napsaly: "Zdá se, že od zamilované myšlenky koupiti za "hrst čočovice", jak to někde bylo napsáno, občanská práva, nehodlá se upustiti. Nutno opět zdůrazniti, že nám nemůže býti lhostejno, aby nám bylo bráno něco z toho, co základními zákony ústavními jest zaručeno každému občanu. Vždyť odnětí volebního práva vyslovuje se v rozsudcích trestních soudů jako trest při diffamujících zločinech a přečinech, není tedy snad myslitelno, že totéž možno učiniti zákonem generelně vůči celému stavu, jemuž idea státotvornosti jest prvním příkazem!" Rotmistři stejným způsobem protestovali ve svém memorandu, zaslaném všem klubům stran. "Četnický Obzor" z 15. srpna 1926 píše: "Výkonné četnictvo - vidouc tyto důsledky protestuje včas proti své kastraci na politického bezzemka. Ono nemá pochopení pro to, aby za čočovici neplacení daně z příjmů, která mu byla jinými cestami již tak jako tak zas mnohonásobně vyrvána, vzdalo se práv na rovnocennost s ostatními občany, jimž má střežiti občanské svobody, jsouc už dnes nevolníkem."

"Československý Četník" napsal 1. září 1926: "Naše volební právo bude tedy ztraceno navždy. Co to bude pro nás znamenati, nyní posouditi nemůžeme, ale nelze nám s klidem tuto okolnost přejíti bez povšimnutí. Prušáctví se neosvědčilo doposud nikde a neosvědčí se ani u nás, kde mentalita obyvatelstva měkké slovanské povahy nepotřebuje "karabáčníků", ale demokraticky cítících, mravně vytříbených a inteligentních ochránců veřejného pořádku, jichž postavení rovnalo by se úrovni lidské." (Výborně!)

"Důstojnické Listy" ovšem nesměly psáti o volebním právu četnictva a také "Četnický Obzor", který rozepisoval se o této věci článkem "Žalujeme čs. demokracii" byl zkonfiskován. Tak je dovoleno v našem státě žalovati čs. demokracii (ukazuje časopis). Považoval bych za urážku a ponížení při této příležitosti, kdy odebírá se občanské právo obráncům vlasti a ochráncům pořádku, v tyto černé dny, kdy se staví důstojníci, rotmistři, četníci a gážisté na roveň kridatářům, lichvářům. zločincům, lidem nesvéprávným a duševně méně cenným, a chovancům donucovacích pracoven, doporučovati blahovůli této vlády jejich sociální a hmotné požadavky. Touto osnovou dostává se hrubé urážky naší armádě a četnictvu, proti níž v prvé řadě měl by protestovati pan ministr nár. obrany a pan ministr vnitra, tím spíše, že mezi těmito gážisty je 50 % legionářů, kteří nasadili pro svobodu a samostatnost našeho národa na všech evropských bojištích své životy. Směli nasaditi životy pro blaho vlasti, svobodu a samostatnost národa, ale nebudou směti rozhodovati uvnitř tohoto státu, kdo jej má spravovati. (Potlesk.)

Zbývá mi ještě aspoň stručně dotknouti se také zprávy ústavně-právního výboru. Zejména jeden pasus zdá se mně velice nápadný (čte): "Meze uložené aktivní účasti vojenských osob na volbách zákonnými opatřeními a nařízeními, jako zákazy politických projevů, účasti na politických schůzích, táborech, demonstracích a průvodech, zákaz nošení politických odznaků atd., byly hromadně překročovány a všeobecně nebyly respektovány."

Ptám se pana ministra nár. obrany, zdali také ministerstvo národní obrany provedlo trestní disciplinární řízení a kárné řízení v posádkách, kde se konaly volební schůze, tábory a demonstrace? V žádné posádce o tom ničeho nevědí. Slavná sněmovno! Co řekne této zprávě cizina? Ta se bude musiti domnívati, že naše kasárny byly politickými tábořišti.

Přicházím k třetí osnově, tisk 849, o umísťování déle sloužících poddůstojníků. Pan ministr dr Engliš prohlásil 24. února 1926 v soc.-politickém výboru při projednávání požitkového zákona: Jde o zásady, které mají zase povznésti práci a zásluhu za podklad odměny, které mají obnoviti zájem na práci a státní správě. - Ptejte se dnes státních zaměstnanců, zda provedení platového zákona skutečně je s to povznésti práci, zda skutečně hodnotí zásluhu a zda také obnovilo zájem na práci a státní správě? Nepotřebujete se tázati jenom těch malých, zeptejte se i těch vyšších úředníků, neboť téměř 60 % pragmatikálního úřednictva, až snad na malé výjimky, skončilo při provádění platového zákona vyrovnávacím přídavkem, na nějž budou zejména ve středních relacích, tam, kde slouží 20 - 35 let, ještě 3 až 9 let sloužiti bez jakéhokoliv postupu. Podúředníci, zřízenci, pomocní zřízenci mají samý vyrovnávací přídavek, kancelářský personál má samý vyrovnávací přídavek, služební řády dosud vydané na železnicích, poštách, nemocnicích přesvědčují nás, že téměř všechny kategorie těchto zaměstnanců státních dostanou vyrovnávací přídavky. A tu se tážeme již po několikráte v této sněmovně, kam se podělo těch 700 milionů, kdo je tedy má v kapsách? (Výkřiky posl. Knejzlíka.)

Zdá se mně, že zákonem tímto byla podvedena tato sněmovna a také československá veřejnost (Tak jest!) - nejen státně-zaměstnanecká veřejnost - neboť i československá veřejnost má právo se tázati, kde je těch 700 milionů Kč, na které povolila tato sněmovna úhradu ve zvýšených dávkách a daních. Zákon požitkový není ještě do všech důsledků proveden, schází ještě mnoho a mnoho ustanovení a vládních nařízení, která mají býti vydána, zejména o kategorisování zaměstnanectva, započítávání služební doby, uvedení v život čekatelské doby zřízenecké podle §u 25, 205 a 210 požitkového zákona, dále §u 143 ohledně přiznání definitivy, dále systemisace služebních míst. To vše není provedeno, neznáme tedy všech důsledků platového zákona, a vláda přichází s osnovou, která hrubě zasahuje do poměrů veřejného zaměstnanectva, které i po platovém zákoně, jak jsem již podotkl, jsou velice neutěšené. Jak vláda jedná s odborovými organisacemi, je nejlépe viděti po vydání služebního řádu na železnicích. Národní výbor dne 29. října 1918, uznávaje zásluhy železničářů a pošťáků na klidném průběhu politického převratu, vydal tento projev: "Uznávaje nutnost součinnosti železničního a poštovního personálu při vybudování demokratické a moderní správy železniční a poštovní v československém státě, vešel Národní výbor ve styk s veškerými organisacemi personálu a za jejich součinnosti zřídí železniční a poštovní komise, které budou prostřednictvím referentů předkládati Národnímu výboru návrhy ve všech otázkách organisačních, na jichž řešení dopravnímu personálu záleží."

Uplynulo necelých 9 let, ale na tento projev Národního výboru nynější vláda úplně zapomněla a služební řád poštovnímu a železničnímu personálu prostě oktrojovala bez jednání s těmito institucemi. Je to přímo plantážnické jednání, jak vláda zachází se státními zaměstnanci.

Mám zde krásný dokument z Užhorodu, kde byli přijati t. zv. akordanti, také nová vymoženost Československé republiky, nikdo jakživ o takové kategorii nic neslyšel. Naši páni byrokrati zavedli novou kategorii pro kancelářskou službu. Byli přijati pro depurační akci, a nyní byli v Užhorodě všichni propuštěni až na protekční děti, které byly ve službě ponechány. Tak na místech, kde jsou akordanti povoleni, jsou zaměstnány protekční děti, jichž otcové jsou zaměstnáni u úřadů ve výborně situovaném postavení. Tak na př. finanční ředitel Plesník a berní ředitel Malina. (Výkřiky.) Prvý zaměstnává syna jako akordanta, ač tento studuje práva na vysoké škole v Praze. Druhý zaměstnává svoji jedinou dceru, která absolutně nemá potřebí býti zaměstnána v úřadě k uhájení své existence, když její otec je v tak dobře situovaném postavení.

Třetí případ: Jedna akordantka (Hunyatyová) jest v úřadě zaměstnána přes to, že při restrikci podle zákona čís. 286/24 obdržela při odchodu ze státních služeb celkem 15.000 Kč jako odstupné. (Výkřiky.) Byla přijata přes to. že její manžel je rovněž u úřadu v tomtéž poměru zaměstnán; není proto odkázána na svůj výdělek.

Vážená sněmovno! Pak se nemůžeme diviti. že dochází k všelijakým "pěkným" poměrům v berních úřadech na Podkarpatské Rusi, když tam sedí synáček, dcera a otec v jednom a témže zaměstnání, a že se leccos potom v těchto úřadech přihodí.

Osnova o zabezpečování déle sloužících poddůstojníků ohrožuje zejména dosažení definitivy u zřízenců, ohrožuje postavení státních zaměstnanců, invalidů, kteří také sloužili za světové války 8 let na vojně a jistě také by si zasloužili nějaký certifikát, aby mohli býti umístěni ve státních službách. Ohrožuje také zájmy legionářů a přichází v době naprosto neujasněných a neurovnaných personálních poměrů ve veřejné a soukromé službě. Ona však také ohrožuje zájmy soukromého zaměstnanectva, poněvadž i místa v soukromých podnicích mají býti zabezpečena, reservována jednou třetinou pro déle sloužící poddůstojníky a zákonem č. 286 způsobili jsme přímo tristní bídu na trhu práce soukromých zaměstnanců, neboť restringovaní zaměstnanci státní konkurují, mohouce nabídnouti své služby daleko levněji, soukromému zaměstnanectvu, a nyní nová konkurenční osnova, která ještě zhorší bídu soukromého zaměstnanectva v soukromých podnicích.

Podali jsme spoustu pozměňovacích návrhů. ale nynější vládní většina uznala za správné všechny tyto návrhy zamítnouti. Podali jsme proto resoluci:

"Vládě se ukládá, aby v době co nejkratší provedla systemisaci služebních míst a vydala všechny služební řády k požitkovému platovému zákonu."

Doufáme, že také většina této sněmovny tuto resoluci schválí, poněvadž si nemůžeme představiti působnost tohoto zákona, aniž by byly předem urovnány personální poměry ve veřejných službách.

Vojenské předlohy pokládáme za protisociální, jsou namířeny proti demokracii, nesou zřejmé znamení reakce a některé porušují i ústavu, nemůžeme proto pro tyto předlohy hlasovati. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)