Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Rozpočtový výbor však rozhodl se upraviti pozemkovou daň již dnes, neponechávati ji pozdějšímu zákonu, a to upraviti ji tak, aby i k této dani mohl býti limit autonomních přirážek totožný s limitem přirážek k ostatním daním.

Rozpočtový výbor pak usnesl se, aby základem daně pozemkové byl 17tinásobek čistého katastrálního výnosu u polí a 20tinásobek u lesů. Sazbu pak stanovil na 2% a k tomu ještě další příspěvek 1¹/₂% ze jmenovaného násobku. Základem přirážek pak jsou toliko ona jmenovaná dvě procenta ze 17- resp. 20násobku, ne ten další 1¹/₂%ní příspěvek.

Konformně s návrhem vládním upravil též odpis daně pozemkové při živelních pohromách. Do r. 1917 dály se odpisy daně pozemkové s přirážkami podle jednotlivých parcel, podle cís. nařízení z r. 1917 podle poměru poškození elementárního k celkovému výtěžku, a to bez přirážek. První způsob zatěžoval velice státní aparát při zjišťování a vypočítávání elementární škody, druhý způsob pak úplně odpis znemožňoval. Proto bylo nutno sáhnouti k jinému způsobu a ten nalezen v tom, že se zřizuje tímto zákonem zvláštní živelní fond, do kterého přispívá stát 30% toho 1¹/₂% příspěvku k pozemkové dani a obce 10% pozemkové daně. Spravovat tento fond budou zemědělské rady, které budou pak po vyšetření škody nahrazovati postiženému pozemkovou daň i s přirážkami, které ovšem postižený musí zaplatiti do státní pokladny, resp. do autonomních pokladen daň a přirážky v každém případě.

Tímto zákonem, a to v uváděcích ustanoveních, je rozšířena otázka poddolovaných pozemků v hnědouhelných revírech. V těchto revírech není možno poddolovaná pole vůbec vzdělávati z důvodů bezpečnostních a přece musí zemědělci z nich platiti jak pozemkovou daň, tak i přirážky a nebylo nikterak možno podle starého katastrálního zákona nikterak tyto pozemky překatastrovati a vyjmouti je z pozemkové daně. Proto učinil rozpočtový výbor v uváděcím ustanovení opatření, aby do uzákonění nového katastrálního zákona, který vláda chystá, byly tyto pozemky od pozemkové daně osvobozeny.

Ostatně na vládním návrhu neučinil rozpočtový výbor jiných podstatných změn.

Poněvadž tento zákon bude platiti od 1. ledna 1927, a zákon o finančním hospodářství autonomních svazků až od 1. ledna 1928, vybíraly by se dosavadní vysoké přirážky autonomní již ke zvýšené základně přirážkové, která byla upravena podle nového limitu přirážek. Bylo proto nutno učiniti v uváděcích ustanoveních opatření, aby pro r. 1927 dosavadní přirážky se vybíraly také jenom k dosavadní dani pozemkové.

Daň domovní. Nejdůležitějším činem v dani domovní je unifikace předpisů. Jak již uvedeno, platí do dneška jen 544 zákonů, dekretů atd. starých a 73 nových. Na místo nich nastupuje nyní zákon jeden, zákon o dani domovní.

Návrh zákona ponechává dnešní konstrukci daně domovní, rozlišuje totiž daň činžovní a domovní daň třídní. Výtěžek budov pronajímaných má býti postižen daní činžovní, užitková hodnota budov nepronajímaných pak domovní daní třídní.

Daň činžovní je pak rozšiřována proti dosavadnímu stavu na místa, kde aspoň ¹/₃ obytných místností je pronajata; vládní návrh žádal již rozšíření při pronajaté ¹/₄ obytných místností. Rozpočtový výbor učinil zde změnu na ¹/₃.

Navrhovaným zákonem zavedena je důležitá novota, že totiž vyňaty jsou z daně domovní všechny nepronajaté budovy, sloužící výrobě průmyslové, živnostenské a zemědělské.

Nejdůležitějším ustanovením tohoto zákona o domovní dani jest úprava sazeb, a to zvláště sazeb u daně činžovní. Dosavadní sazby daně činžovní byly neudržitelné, byly příliš vysoké, proto bylo nutno přikročiti k jejich snížení a rozpočtový výbor shodně s vládním návrhem navrhuje sazbu činžovní daně pro Prahu, Brno a Bratislavu 12% z ryzího výtěžku a 8% pro místa ostatní.

Pro přechodnou dobu však pro obce, které byly přičleněny k Velké Praze a Velkému Brnu, stanoví sazby snížené, a to na rok 1927 9%, na r. 1928 10%, na r. 1929 11%, takže do plné daně 12% přijdou tyto obce až r. 1930.

Dosavadní osvobození nebo snížení daně činžovní podle zákonů o stavebním ruchu zůstávají v platnosti, což výslovně podškrtávám, protože se ve veřejnosti mylně myslí, že výhody tyto jsou zrušeny.

Změny, které byly provedeny rozpočtovým výborem, jsou omezeny toliko na ustanovení méně podstatná.

Rentová daň. Rentová daň zůstává v podstatě tak, jak byla, s nepatrnými změnami. Sazba stanovena 3% tam, kde se vyměřuje podle přiznání, a 6% tam, kde se vybírá srážkou. K první vybírají se také autonomní přirážky.

Změny provedeny na vládním návrhu celkem nepatrné.

Daň z tantiem a z vyššího služného. Daň z tantiem zůstala celkem táž, jako dříve, se sazbou 10%.

Daň z vyššího služného již existovala, byla však zrušena a nyní se zavádí znovu, a to činí 3% z obnosu, který převyšuje 100.000 Kč služného. Podléhá však autonomním přirážkám.

Přicházím ke dvěma nejdůležitějším hlavám tohoto zákona totiž k trestním ustanovením a ustanovením společným. Obě tyto hlavy spolu souvisí, vlastně jedna je odvislá od druhé. Ve společných ustanoveních je obsaženo celé ukládací řízení a exekuční řízení. Podle toho, jak bude vypracována hlava jedna, musí býti uzpůsobena hlava druhá. Zde nutno se rozhodnouti pro jednu z těchto obou eventualit, totiž buď bude přísné ukládací řízení a mírná ustanovení trestní, nebo mírné ukládací řízení a přísná ustanovení trestní. Je vyloučeno, aby oboje tato ustanovení byla společně přísná nebo oboje společně mírná. V prvém případě byl by v nevýhodě poplatník, v druhém stát.

Rozpočtový výbor musel vycházeti pak se stanoviska, že musí býti chráněn stát i poplatník. Podle toho své jednání zařídil a usnesl se na obou těchto hlavách tak, aby vyhovovaly požadavku právě uvedenému. Proto, jak vidíte z návrhu zákona, provedl na původní vládní osnově dalekosáhlé změny, ano dokonce z některých paragrafů vládní osnovy nezbylo skoro nic. Proč?

Vládní osnova totiž upadala do chyby, kterou jsem již naznačil, navrhovala totiž i přísná trestní ustanovení i přísné ukládací řízení. Se stanoviska finančních orgánů je to pochopitelné, poněvadž u nich převládá vždycky zájem fiskální. A v tomto návrhu se pak obrážely dnešní rozhárané poměry v našem bernictví. Tento návrh byl výrazem nedůvěry finančních orgánů k poplatnictvu, které do dneška bylo vlastně vychováváno jednak vysokými sazbami, jednak ukládáním daní k berní nemorálnosti.

Do dneška vyvinul se nadále nemožný poměr mezi státem a poplatníkem. Poplatník viděl, jak jsem už uvedl při výkladu o dani důchodové, ve státu vydřiducha a finanční orgány v poplatnictvu defraudanta daní. Poměr tedy naprosto nemožný a neudržitelný. A to bude nedůležitější úlohou a, chcete-li, zásluhou tohoto zákona, aby obnovil mezi těmito dvěma činiteli vzájemnou důvěru. Jenom tehdy nastane zdravý poměr mezi oběma, jestli bude míti poplatník naprostou jistotu, že bude zdaněn jenom tolik, kolik má skutečného důchodu a kolik může snést bez ohrožení své existence, a na druhé straně, jestli bude stát bezpečen, že poplatník mu dá, co podle zákona je povinen, že nebude daně defraudovat, že nebude své důchody zatajovat.

A tuto vzájemnou důvěru opět obnovit, vzal si za úkol rozpočtový výbor zpracováním obou těchto hlav. Proto bylo nutno - jak už bylo řečeno provésti veliké změny.

Trestní ustanovení byla v původní osnově tak přísná, že každý poplatník stál jednou nohou v kriminále. Kořen zla vězel již v definici finančního deliktu, podle které stačilo pouhé vědomí zkrácené daně, aby byl poplatník trestán nejen pokutou, nýbrž i vězením. I v tom provedl rozpočtový výbor radikální změnu.

Rozlišil totiž vědomé a úmyslné zkrácení daně, dále úmyslné zkrácení a pouhou nedbalost, a podle toho stanovil tresty. Podle změn takto provedených nebude chráněn, kdo zúmyslně připravuje stát o daně, které pak za něho musí zaplatit jiný; takový poplatník jistě nezasluhuje ochrany, ten nechť je potrestán, a to přísně potrestán. Za to na druhé straně nelze připustit, aby byl trestán přísně poplatník pro pouhé opomenutí nebo podobně.

Důkladná změna byla provedena v ustanovení jednajícím o nalézacím senátu. Podle původní předlohy měl se skládati tento senát ze soudce, finančního úředníka a laika, tomuto senátu měl předsedati finanční úředník, zpravidla by to byl přednosta berní správy; tu by byl ovšem žalobce zároveň soudcem, proto byla provedena změna, že předsedou soudu nebude finanční úředník, nýbrž soudce z povolání. To zaručuje jistě dostatečnou záruku naprosté nestrannosti. Analogicky pak má býti také upraven senát odvolací.

Budiž mi prominuto, že v tomto generálním referátu není mně možno přistoupiti k rozboru všech paragrafů trestních ustanovení a všech změn na něm provedených. Dovoluji si odkazovati jednak na srovnání původní osnovy s návrhem rozpočtového výboru, jednak na zprávu důvodovou. Omezil jsem se pouze na nejpodstatnější, z čeho je viděti, s jakou péčí byla tato trestní ustanovení propracována.

Totéž platí o společných ustanoveních. Zde vlastně je klíč k celé úpravě přímých daní a podle mého názoru je to také nejdůležitější hlava celého zákona. Tato hlava má daleko větší důležitost než sama materielní stránka zákona o jednotlivých daních. Vždyť ukládací řízení může úplně paralysovati sazby těchto daní. Co by byly platny sebe nižší sazby, kdyby ukládací řízení bylo tak upraveno, že by poplatník byl úplně bezmocný a vydán na pospas ukládacím orgánům a nemohl uplatniti své právo na spravedlivé uložení daně.

Proto rozpočtový výbor věnoval této hlavě největší péči a provedl v ní mnoho podstatných změn.

Nemohu se zde nezmíniti, že i se strany finanční správy byly tyto formální předpisy neobyčejně důkladně vypracovány a že budou i v budoucnosti úhelným kamenem formálního finančního práva.

Ale, bohužel, byly, jak už bylo řečeno, vypracovány poněkud jednostranně, výhradně ve prospěch státu a proti poplatníku. Proč, to jsem pověděl v úvodu k trestním ustanovením.

Uvedu jenom některá, nejzávažnější. Tak je to volné uvážení, které táhne se jako červená nit celou řadou ustanovení a stává se skoro zásadou pro ukládací a exekuční řízení. Zvláště pak nebezpečnou by byla tato zásada v exekučním řízení, poněvadž by mohla míti za následek i ohrožení existence poplatníkovy. Toto volné uvážení právě to bylo, které dosud nadělalo mnoho zlé krve při stanovení základu daňového, které bylo trpce pociťováno u všech vrstev poplatnictva nevyjímaje jediné.

Dále jsou to velmi přísná ustanovení kontumační. Tuto otázku nelze přehlížeti, poněvadž tím je zbavován poplatník opravných prostředků.

Je to ustanovení o doručování, která by měla nepříjemné následky kontumační, a to docela bez viny poplatníkovy.

Dále paragrafy jednající o ručení, o úrocích, o osobách přezvědných, přesouvání daní, známý § 341 atd. atd.

Ustanovení tato byla upravena tak, aby vyhovovala kardinálnímu požadavku úpravy berní, totiž jistotě o spravedlivém ukládání daně. Poplatník musí si býti vědom, že má nejen povinnost, nýbrž i určité právo. Nemůže spočívati průkazní povinnost jedině a výlučně jen na poplatníkovi. Na druhé straně státu jest přiznáno dosti prostředků, aby daně mohl spravedlivě ukládati a také vymáhati exekučním řízením.

Společná ustanovení jsou vypracována v základu na podkladu dnes platného práva. Jenom některá ustanovení jsou nová. Je to zvláště ustanovení o komisích. Zde se upouští od zásady volby komisí a zavádí se způsob jmenování. Na první pohled by se zdálo, že je to ustanovení nedemokratické. Ale není tomu tak. Zkušenost z minulých voleb odhadních komisí svědčí právě o opaku. Právě jsou to volby, které nezaručují spravedlivé zastoupení jednotlivých vrstev poplatnictva v odhadních komisích. A pak při volbách vždycky chtě nechtě přichází k platnosti moment politický, který je nejméně způsobilý, aby se uplatňoval tam, kde má přijíti k platnosti naprostá nestrannost. Proto také rozpočtový výbor přiklonil se k návrhu vládnímu, aby komise odhadní byly jmenovány, ovšem s důležitou změnou; budou míti v komisích číselnou převahu členové jmenovaní podle návrhu zájmových korporací nad členy, jmenovanými vládou. Jmenování platí na 3 roky proti navrhovaným 6 rokům.

Jsem přesvědčen, že úprava společných ustanovení, provedená rozpočtovým výborem, ve svém celku odpovídá požadavkům, které byly vyslovovány naší veřejností.

Bylo by jistě lákavé, pustiti se do podrobného rozboru těchto společných ustanovení, ale to překročilo již rámec mého referátu všeobecného.

Předložený návrh zákona o úpravě berní bude kodexem platového práva o věcech berních.

Uzákoněním jeho padají dosavadní tolik rozptýlené předpisy. To ovšem musí býti také v zákoně vyjádřeno. Nestačí ovšem zde pouhá derogační klausule rušící všechny zákony, odporující zákonu tomuto, poněvadž by byly zachovány zákony, které tomuto zákonu neodporují. Proto volena forma jiná, že se totiž v uváděcích ustanoveních zrušují veškeré zákony týkající se přímých daní. Ty zákony pak, které mají na dále nebo přechodně zůstati v platnosti, vypočítávají se zvlášť ve čl. III.

Do uváděcích ustanovení vložen byl nový článek o vybírání srážkové daně. Tento článek byl vložen sem proto, aby poplatníci, kteří jsou podrobeni srážkové dani, nemuseli začátkem r. 1928 podávati zvláštní přiznání, které by museli podávati, poněvadž zákon platí od 1. ledna 1927. Tato daň bude vybírána od srpna dvojnásobnou výší. Důvod je ten, jak jsem již právě uvedl, že by všichni, kdož jsou podrobeni srážkové dani, musili r. 1928 podávati přiznání, a tu by se mohlo státi, že by toho roku musili jednak odváděti srážkovou daň a mimo to daň, která by byla jim předepsána na základě přiznání. Proto byl volen tento způsob srážkové daně od srpna tohoto roku ve výši dvojnásobné.

Z těchto ustanovení pak vynechává se článek VII, jednající o pozemkové dani, poněvadž úpravou této daně stává se zbytečným.

Jedním z nedůležitějších článků je článek o amnestii. Má jím býti dosaženo, aby každý bez obavy od tohoto okamžiku mohl přiznati všechny své důchody, které z jakéhokoli důvodu zatajil. Je pravda, že mnohý unikne zaslouženému trestu, ale na druhé straně je pravdou, že lépe je voliti zlo menší a raději upustiti od trestního řízení, jen aby stát pro příště nepřišel o daně, které byly dosud defraudovány, a každý poplatník aby byl vypořádán s minulostí a do nového období aby mohl vejíti s úplným klidem a čistým svědomím.

Zde ještě připomínám čl. XII., aby snad předešlo se možnému nedorozumění. Změnou berního roku, který je podle zákona nového totožný s rokem hospodářským, nastalo to, že rok hospodářský 1926 ze zdanění úplně vypadne, poněvadž na rok 1927 se nevyměřují vlastně daně. Ty se budou vyměřovati r. 1928, takže budou ty nové platební rozkazy zníti na rok 1927 a na příjmy z tohoto roku 1927. To, co platíme dnes podle starého posledního předpisu, se pak vyúčtuje na rok 1927. R. 1926 tedy úplně vypadne ze zdanění. Přiznání letos podávati se nebudou, až v lednu 1928. Zákon bude platiti od 1. ledna 1927.

Ke konci dovoluji si připomenouti, že zpráva výboru rozpočtového liší se od dosavadních zpráv výborových tím, že jsem otiskl v textu zákona mimo text navrhovaný rozpočtovým výborem, ještě text vládního návrhu tam, kde byly výborem provedeny změny. Účel toho je přehlednost o změnách výborem provedených pro snazší přirovnání obou návrhů.

Myslím, že toto opaření je velmi účelné a potká se se souhlasem pánů poslanců.

Mimo to, pokud mně bylo možno, sestavil jsem přehledné tabulky o daňových systémech států cizích, abychom mohli přirovnati náš systém daňový k systémům ciziny, a co je důležitějšího, přirovnati výši našeho zdanění k výši zdanění v ostatních zemích Z této tabulky vidíme, že nestojíme, co se týče výše zdanění, na místě prvním, ale také ne na místě posledním. I z toho je viděti, že stojíme na správném stanovisku a že se pohybujeme i na tomto poli na správné cestě, která povede jistě k další stabilisaci našich hospodářských poměrů.

Co se podrobností týče, o kterých jsem nemohl mluviti ve svém referátu, ač byl bych velice rád pro zajímavost látky tak učinil, dovoluji si odkazovati pp. kolegy na důvodovou zprávu, která je vypracována velmi podrobně.

Rozpočtový výbor projednal tento zákon s velkou svědomitostí a mohu říci, že debata v rozpočtovém výboru o tomto zákoně stála na vysoké úrovni, a to se strany všech členů, nevyjímaje žádnou stranu, ani oposici. Toto projednávání, které stálo na takové výši, jistě přispělo velmi k tomu, že původní návrh byl podstatně změněn a že vyšlo se vstříc oprávněným požadavkům naší veřejnosti.

Pokládám také na tomto místě za svou povinnost poděkovati těm, na kterých spočívala velká tíha při několikaletém projednávání tohoto zákona, totiž úředníkům III. odboru ministerstva financí, který zde vykonal obrovský kus práce, a to tiše a beznáročně. Práci tuto, kterou jsme mohli ve výboru všichni posouditi, jistě nelze ani dosti oceniti.

Zdůrazňuji znovu, co bylo hlavním vodítkem při projednávání této předlohy, totiž snahu, aby tento zákon přinesl vzájemnou důvěru mezi poplatníka a stát.

Tímto duchem musí se nésti také provádění tohoto zákona. Nestačí jenom udělati zákon, důležitější je duch zákona a jeho provádění. A tu důležitou úlohu bude míti úřednictvo finanční správy. Žádáme, aby úřednictvo se tímto duchem řídilo. Ovšem, bude nutno učiniti opatření, aby se tímto duchem také říditi mohlo, aby mu to bylo umožněno. Dnes bylo úřednictvo, nevalně placené, přetíženo. U finančních úřadů chybí dnes 449 konceptních úředníků, a proto tu a tam objeví se rozličné vady při předpisování daní i při jejich vybírání. Bude nyní na finanční správě, aby učinila všechno, aby mohlo úřednictvo těmto svým povinnostem také učiniti zadost.

Přicházím ke konci. Jménem rozpočtového výboru předkládám tuto zprávu k posouzení a rozhodnutí slavné sněmovně. Návrh tento setká se jistě se souhlasem i s nesouhlasem jako každé dílo lidské. Budiž tedy toto dílo kritisováno přísně, ale kritisováno spravedlivě. Je to zákon. který má platiti pro rozličné vrstvy občanstva, jichž zájmy jsou často protichůdné, ale jimž musí býti jedno společné, totiž prospěch státu.

Nesmíme zapomínati, že vedle ochrany poplatníkovy museli jsme míti na mysli při projednávání tohoto zákona také prospěch státu. A každý, kdo stojí na půdě tohoto státu, musí dáti tomu státu, co mu patří k jeho existenci. A to jsou v prvé řadě daně. Je to sice povinnost těžká, ale nutná.

Jsem přesvědčen, že jako v rozpočtovém výboru, tak i zde v této sněmovně bude tento zákon také věcně kvitován a posuzován.

Tvoříme zde dílo, které bude na celá desetiletí základem našeho bernictví; máme proto velkou odpovědnost i před budoucností. Myslím, že mohu prohlásiti, že, pokud slabé lidské síly stačily, dokonáme dílo dobré, které očekáváno je s tolika nadějemi a které přispěje ke zdaru celého hospodářského života naší republiky, a doporučuji je jménem rozpočtového výboru slavné sněmovně ku přijetí. (Výborné! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Oznamuji, že za min. financí jsou zde přítomni páni odb. přednosta dr Vlasák, min. radové dr Stretti, Hüttl, Bajer, dr Blažek a Wichta, odb. rada dr Lorenz a vládní rada Bekera.

Přistoupíme k rozpravě.

Podle usnesení předsednictva posl. sněmovny míním podle §u 43 jedn. řádu rozděliti rozpravu na povšechnou a podrobnou.

Co do lhůty řečnické navrhuji podle usnesení předsednictva, aby při povšechné rozpravě činila 1 hodinu na řečníka.

Jsou proti tomuto návrhu námitky? (Nebyly.)

Není jich. Navržená lhůta jest přijata.

Rozvržení podrobné rozpravy, jakož i návrh lhůty řečnické k této rozpravě sdělím podle usnesení předsednictva po skončené rozpravě povšechné.

Zahajuji tudíž povšechnou rozpravu o vládním návrhu zákona o přímých daních.

Přihlášeni jsou dosud řečníci na straně, "proti" pp. posl. Dietl, Krebs, Cibulka, dr Rosche a Kreibich; na straně "pro" pp. posl. dr Zadina a Böllmann.

Dávám slovo prvnímu řečníkovi na straně "proti", p. posl Dietlovi.