Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Konečný výsledek jednání o daňové sazbě jistě může uspokojiti poplatníky, hlavně střední a malé živnostníky, když sazba všeobecné daně výdělkové činí 2¹/₂% dani podrobeného výtěžku s tou odchylkou, že z prvních 30.000 Kč daňového základu se sazba daně snižuje na 0·5% a z daňového základu, převyšujícího částku 140.000 Kč, se sazba zvyšuje na 4%. Nepřevyšuje-li daňový základ podniku 15.000 Kč, činí sazba ¹/₄% dani podrobeného výtěžku. Jde-li o poplatníka, jehož celoroční důchod ani sám o sobě, ani s důchodem hlavy rodiny, s níž by případně měl býti společně zdaňován důchodovou daní, nepřevyšuje částky dani důchodové nepodrobené a nečiní-li daňový základ podniku více než 7000 Kč, činí sazba daně ¹/₈% dani podrobeného výtěžku.

Nepřevyšuje-li za podmínek odst. 3 daňový základ podniku 4000 Kč, předepíše se daň sazbou ¹/₈% pouze k rozvržení autonomních přirážek, daň sama se však nevybírá. U zvláštní daně výdělkové žádali jsme místo sazby 8% sazbu 6% tak, jak byla v původní studii Bečkově. Bohužel, nezůstalo při vládním návrhu a nebyl brán zřetel k našim důvodům, jež ve studii Bečkově objevily se nižším procentem.

Pokud se týče trestních ustanovení, která obsahuje hlava VIII vládního návrhu, domáhali jsme se změny jejich, ježto byla velmi přísná a neudržitelná. Reforma daňová má přinésti povznesení morálky daňové a vzájemné důvěry mezi poplatnictvem a berními úřady. Této důvěry se nikdy nezíská, jestliže poplatník by nadále byl tak posuzován, jako dosud v četných případech se dálo. Berní správy často posuzovaly poplatníka podrobeného zejména dani výdělkové a současně dani z příjmu podle zevnějších známek závodu a velmi často také podle informací z kruhů důvěrníků získávaných. Jsou velmi četné závody, které se ukazují na zevnějšek s velmi četným personálem, velkými výrobními a obchodními místnostmi, avšak ve skutečnosti jejich výdělkové příjmy nedají se srovnati s některým závodem pracujícím s daleko menším personálem a třebas v jedné místnosti. Důvěrníci, povolávaní berními správami cestou tajnou, cestou nedůstojnou nynější demokracie, často z konkurenčních důvodů osočují poplatníky v domnění, že zvýšením daňových předpisů těm, o kterých se vyjadřují sníží sobě konkurenci, a případně se jí navždy zbaví. A tak často se takovým důvěrníkům podařilo, že svou tendenční důvěrnickou zprávou ubili své jednotlivé konkurenty. Je samozřejmo, že tento postup nebyl správný a rozséval velikou nedůvěru u poplatníků k berním úřadům. A tato nedůvěra na místo nápravy by byla ještě zhoršena, kdyby měla zůstati trestní ustanovení, jak je původní vládní návrh přinesl. A tu bylo dosaženo nápravy v §u 185, kde jde o tresty jestliže poplatník ve věci vlastní daně nesprávným přiznáním zkrátil finanční úřad o daně. Rovněž byl podroben změně § 186, dále §§ 187, 188, 189, 191, 192, 193, 194, 195, 196, 197, 198, 199, 200, 201.

Z těchto četných změn trestních ustanovení je zřejmo, že původní trestní ustanovení, jež se jevila poplatnictvu velmi krutými, byla nejvíce změněna, a jsou to takové změny, které by byly snesitelné a které by chránily zejména toho poplatníka, který poctivě přiznává a své přiznání dokládá také konkrétními případy, zejména obchodními knihami.

Jestliže se celá reforma daňová, jak vyšla z rozpočtového výboru, posoudí věcně a nestranně, vysvítá z ní, že při náležitém šetření ve veřejné správě zjedná jisté úlevy všem poplatnickým kruhům a zejména malému a střednímu živnostnictvu. (Potlesk.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Böllmann.

Posl. Böllmann (německy): Slavná sněmovno! Již za války soustava přímých daní zakolísala, avšak ještě ve větším nepořádku se octla v době převratu. Hospodářská politika státu samotná a poválečná politika, která nás tísnila inflací a pak zase deflací, přivodila nezbytnou nutnost, aby byla obrácena pozornost k reformě přímých daní. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Úprava přímých daní reformou jest a byla obtížným úkolem. Občanské strany se socialistickými stranami, jak byly kdysi spojeny ve všenárodní koalici, přikročily k provedení této reformy. Avšak byla to marná námaha. Provésti tuto reformu jakož i odstraniti všechny hospodářské bědy, které obyvatelstvo státu tísní, bylo vyhrazeno občanské koalici, jak se ustavila. Podle zprávy rozpočtového výboru, tisk 1000, která leží před námi, bylo učiněno těmto nutkavým nezbytnostem zadost. Jistě žádný zákon, který byl v tomto státě projednáván, netěšil se tak pozornému projednávání a tak důkladným poradám. Nikoliv dny, nikoliv týdny, nýbrž dlouhé měsíce sedávali pohromadě ti, kdož byli povoláni přičiniti se, aby se z tohoto návrhu stal zákon a aby z něho učinili to, co nám říká zpráva. Úprava přímých daní se zákonem, jímž bylo finanční hospodářství samosprávných korporací postaveno na nový základ, a se zákonem o stabilisačních bilancích má státu a tím také národnímu hospodářství poskytnouti možnost, aby bylo nalezeno východisko z nynějšího zmatku daňového. Návrh zákona o stabilisačních bilancích umožňuje výdělečným podnikům, aby svůj ukládací kapitál, který jest v bilancích uváděn částečně ve zlatě, částečně v znehodnocené korunové měně, byl zjištěn, po případě zhodnocen podle dnešní skutečné hodnoty čsl. koruny. Reforma přímých daní měla by v celém státě zavésti sjednocení soustavy, unifikaci, zároveň však také umožniti zjednodušení. Dosavadní zákony a nařízení - máme jich nikoli nepatrný počet, 73 - ukázaly, že to jest svrchovaně nezbytné. Dalším nutkavým důvodem pro novou úpravu přímých daní jest zjištěné přetížení výrobních a pracujících stavů, ba všech stavů obyvatelstva vůbec. Toto přetížení bylo způsobeno daněmi a pokud mohly býti zvyšovány dávkami, také přirážkami samosprávných korporací, jako zemí, okresů a obcí. Ministr financí dr Engliš ve svých výkladech v rozpočtovém výboru nikdy nezapíral, že je zde velké daňové přetížení. Při jednáních o stanovení sazeb mohli jsme jen ve velmi řídkých případech dosáhnouti zvláštního snížení. Ministr vždycky prohlašoval, že usiluje o to, aby udržel rovnováhu ve státním hospodářství a že toto udržení rovnováhy nepřipouští, aby nám mohl povoliti zvláštní úlevy pokud se týče daňových sazeb.

A přece, podíváme-li se na to, čeho bylo dosaženo, můžeme býti s výsledkem v mnohém směru spokojeni. Všechny tři zákony tvoří vnitřní celek. Obyvatelstvo si přálo a žádalo naléhavě novou úpravu naší berní soustavy. Oddávalo se naději, že s reformou přímých daní nastane také snížení daňových sazeb v nejrozsáhlejší míře. V tomto směru nebude ovšem ušetřeno jistého zklamání, neboť jen při dani z příjmu lze zaznamenati význačnější snížení, totiž snížení sazeb o 40%. Pro tu část obyvatelstva, která se zabývá zemědělstvím, byla vyhlídka, že pozemková daň starého návrhu neměla býti prozatím podrobena úpravě, málo potěšitelná, neboť zkušenosti z dob rakouských a z dob právě minulých v tomto státě ukázaly nám zcela jasně, že zemědělství se nemělo vymaniti ze své úlohy popelky. Neboť při poradách o návrhu ozývaly se hlasy, které žádaly příliš velkou valorisaci. Také pro vlastníky měla býti stanovena výdělková daň, kdežto nyní ji platí jen pachtýři dvorů a pozemků. Je vůbec otázkou, zda výdělková daň jest takovou daní, kterou lze při rozkouskovaných podnicích, jaké nacházíme v převážném počtu v zemědělství, bez zvláštního ztěžování správy provésti. Z toho vyplývá, že valorisace nedala se provésti, dokud nebyl přezkoumán a nově upraven katastr pozemků. Zůstaly by i nadále v platnosti křiklavé nespravedlnosti v oboru daně pozemkové. Jako důkaz nechť k tomu slouží tento dopis: "V hnědouhelné oblasti severozápadních Čech mnoho zemědělců, když na nich hornické podnikání požadovalo půdu, neodevzdali jí do vlastnictví těžařské společnosti, nýbrž podrželi si ji a platili tudíž i nadále daň jako vlastníci. Důvody, které pohnuly zemědělce vždycky k tomuto kroku, bývaly tyto: Za prvé nechtěli ze svého často zceleného majetku ničeho vydati do cizích rukou. Za druhé měli v úmyslu po skončené těžbě uhelné učiniti své pozemky rekultivací opět způsobilými k výnosu a udržeti tak hospodářské těleso v celku. Jiné pozemky lze v naší krajině pro nepatrnou nabídku těžko koupiti. Za třetí bývaly tyto pozemky pro hospodářství často velmi cenné, poněvadž ležely na blízku hospodářství a dalo se na nich lehce hospodařiti. Za čtvrté prozíraví rolníci v naší krajině také věděli, že zemědělec bez výtěžku schopného činitele, bez půdy není ničím a musí přijíti na mizinu, má-li pouze hospodářské budovy a jiný inventář. Po skončené těžbě hornické zemědělci v letech 80tých a 90tých minulého století velkou část svých devastovaných ploch rekultivací opět zúrodnili. Tak jen zemědělci obce Ledvic rekultivovali přes 1000 korců, (300 ha). Také v jiných místech okresu, jako v Duchcově, Lipticích, Zabrušanech, Zelínkách, Nové Vsi - Hrdlovce, Jeníkově, Oldřichově, Střelné atd. bylo mnoho rekultivováno. Mnohé z devastovaných pozemků nebylo možno rekultivovati, ježto průrvy (trychtýře) byly příliš hluboké a náklady by byly příliš veliké. Zemědělec musel s takovými objekty čekati na lepší časy. Na mnohých pozemcích byla rekultivace také proto nemožná, protože byly na nich ještě otevřené vyhloubeniny a bylo nutno vyčkati, až budou zasypány. Pak se stalo, že u mnohých zemědělců v naší krajině pozemkový majetek sestává ponejvíce z rekultivovaných a menšího výnosu schopných a částečně z úplně zpustošených a zcela neúrodných pozemků. Zemědělec musí nyní platiti z rekultivovaných a zpustošených, nic nevynášejících pozemků tutéž daň jako z polí dobrých a úplně nepoškozených. Odhad pozemkové daně jest v naší krajině velmi vysoký. Čistý katastrální výnos jest v kraji duchcovském odhadnut průměrně na 50 až 80 Kč z jednoho hektaru a je tudíž nejvyšší z celých Čech. Již v míru platil zemědělec u nás z jednoho korce půdy na veškerých daních 10 Kč. Měl-li zemědělec ve svém vlastnictví devastovaný pozemek po dobu 25 let, zaplatil z tohoto jednoho korce pole na daních částku 250 Kč a, připočteme-li úroky, 501 Kč. Zaplatil tudíž na daních téměř tolik, zač pozemek stál. Dnes jsou poměry ještě horší ježto procenta přirážek v obcích, okrese a tak dále ohromně stoupla. Na rekultivovaných pozemcích jsou poměry podobné. Rekultivovaná pole nesou v prvních desítiletích jen poloviční výnos, jaký měla původní půda a mimo to vyžadují mnohem většího režijního nákladu než původní půda. Také z těchto polí musí zemědělec platiti plnou kvotu daňovou. Za dnešních neblahých peněžních poměrů jest zemědělci obzvláště za těžko sehnati tak vysoké daňové kvoty z takových objektů, které mu nedávají vůbec žádný, nebo nepatrný výnos. Žádáme tudíž, aby byla zjednána v tomto směru náprava."

Považovali jsme to za svoji povinnost, abychom se vynasnažili těmto přáním vyhověti a působiti v tom směru, aby tyto okolnosti byly při daňové reformě také uváženy. Nebylo sice možno dostati to do paragrafů, bylo však přece možno upraviti to v ustanoveních uváděcích. Sluší s radostí pozdraviti, že se směrodatná místa neuzavřela mým prosbám a dala se přesvědčiti o nezbytnosti, aby bylo odstraněno toto tísnivé bezpráví a mimo to se dala pohnouti k tomu, aby se osobně na místě samém o tom přesvědčila. Bylo dosaženo, že v uváděcích ustanoveních k zákonu o přímých daních čl. VIII, odst. 2 bylo přijato ustanovení:

"Až do nové zákonné úpravy doplňují se dosavadní ustanovení o pozemkovém katastru a jeho vedení takto:

a) Za trvalé změny v předmětu daně pozemkové, jež v důsledku ustanovení § 96, č. 1 tohoto zákona připouštějí výjimku z daňové povinnosti, považovati jest také změny nastalé poddolováním. K takovým změnám přihlédá se pouze tehdy, jde-li při jednotlivém pozemku o souvislou plochu přesahující u zahrad a vinic 100 m², u ostatních pozemků 1000 m², nebo i o souvislé plochy menší, tvoří-li alespoň 40% celkové výměry parcely.

b) Změna jakostní třídy pozemků jest přípustnou, změnila-li se v určitém území v době od posledního vtřídění pozemků výnosnost půdy zřejmě a podstatně odlišně od výnosnosti v územích okolních následkem poddolování. K takovým změnám přihlédá se u lesů, vtříděných podle průměrného výtěžku jejich půdy pouze tehdy, bude-li tím průměrné vtřídění lesa změněno alespoň o jednu jakostní třídu a u jiných pozemků pouze tehdy, jde-li při jednotlivém pozemku o výměru alespoň ¹/₂ ha nebo bude-li v důsledku toho snížen katastrální výtěžek celé parcely o více než 10%."

Po svízelném vyjednávání s ministrem financí došlo přece jen k dohodě, a to v tomto smyslu:

Berní základnu tvoří podle návrhu většinových stran toto: Základnou vyměření pozemkové daně jest u lesů dvacetinásobek, u ostatních pozemků sedmnáctinásobek katastrálního výnosu, podle něhož jsou jednotlivé pozemky zapsány v katastru pozemkovém. K berní základně pozemkové daně podaly většinové strany tyto pozměňovací návrhy: Sazba daně pozemkové činí 2% daňové základny. S pozemkovou daní vybírá se zvláštní 1¹/₂%ní příspěvek z daňové základny. Od zvláštního příspěvku jsou osvobozeny pozemky vlastníků půdy, jejichž celoroční příjem ani sám o sobě ani s příjmem hlavy rodiny, s níž by byly eventuálně společně podrobeny dani z příjmů, nepřevyšuje částku nepodrobenou dani z příjmu a kteří také s ostatními členy společné domácnosti v téže berní obci nemají většího pozemkového majetku než nejvýše s celkovým katastrálním výnosem 120 Kč.

Zvláštní příspěvek není podkladem pro vybírání nějakých přirážek.

Slevy z daně pozemkové se povolují při živelných pohromách. U zemědělských rad se zřizují zvláštní fondy za tím účelem, aby z nich v případech rozsáhlejšího poškození zemědělských kultur živelnými pohromami byla poškozeným poplatníkům poskytována náhrada pozemkové daně se zvláštním příspěvkem a přirážkami.

Na tyto fondy přispívá stát 30% zvláštního příspěvku, obce z vybraných obecních přirážek 10% daně pozemkové, která je v obci ze vší půdy kromě lesů předepsána.

Přebytků zvláštních fondů může býti použito k poskytnutí mimořádných podpor hospodářsky slabým poplatníkům, kteří potřebují zvláštní pomoci.

Dále pamatuje reforma daně pozemkové také na slevy daně pozemkové při lesních škodách a vlastníci lesů jsou oprávněni žádati náhradu škody v případě, kdy porost na lesní půdě byl zničen nějakou živelnou pohromou, na příklad ohněm, bouří, napadlým sněhem, hmyzem a t. d.

Jest tudíž patrno, že lze v tomto směru zjistiti jisté úlevy pro poplatníky. Až dosud při celé soustavě daňové nevěděl žádný státní občan, zejména žádný řemeslník a rolník, kolik je dlužen na daních. Ani finanční úředníci si nevěděli v mnohých případech rady. Přeplatky dosahovaly ohromné výše a i když zemědělci neutrpěli jinak žádné škody, přece jen trpěli peněžní ztráty tím, že přicházeli o úroky. Tyto ztráty byly pro zemědělce tím tíživější, poněvadž si museli opatřovati peníze úvěrem. Ne vždycky bývaly předpisy uznávány, a rekursy se v ohromném počtu hromadily, na vyřízení se čekalo léta a poplatníci nevěděli, kolik jsou na daních dlužni. Utratili své příjmy a v době, kdy se jim dostaly platební příkazy za několik let do rukou, měli kapsy prázdné, musili si na vysoký úrok vypůjčiti peníze na zaplacení daní. Tyto výpůjčky bývaly však svrchovaně svízelné, často docela nemožné. Při tom jest zejména uvážiti tuto okolnost: Kde měl rolník, řemeslník na venkově, krýti svoji nutnou peněžní potřebu? Jistě především u svých domácích Raiffeisenek, spořitelních a záložních spolků. Tyto peněžní ústavy však právě v době, kdy poplatníci byli obšťastněni platebními příkazy za několik let, měly velmi málo vkladů. Byla to doba zemědělské krise, která znemožňovala shromažďování úspor. Přebytek vkladů u Raiffeisenek byl stále menší, vybírání převyšovalo od roku 1923 vklady, o němž ústřední svaz zemědělských družstev v Praze podává ve svých měsíčních výkazech podrobný přehled. Ohromné prodlužení těžce doléhá na rolnický stav. K tomu přistupuje ohromný tlak berní, který připravil rolníka o všechnu radost z práce. Při projednávání návrhu tohoto zákona mluvilo se velmi mnoho o berní morálce. Rolníci a řemeslníci však také očekávají od berních úřadů, že po uzákonění berní reformy dostane se také jim v ukládacím řízení spravedlnosti a že přestane libovolné šroubování přiznávek do výše. Doporučuje se, aby poplatníci, zejména na venkově, dávali své přiznávky sepisovati protokolárně a aby jim byl při tom berní úředník nápomocen, aby mohli své údaje řádně prohlásiti. Nikoliv vysoké tresty, nýbrž skutečnost, že stát spatřuje v poplatníku státního občana, který jest ochoten dáti státu, co od něho může býti spravedlivě požadováno, přivede poplatníky k nezbytné berní morálce.

Rolník chce býti konečně osvobozen od daňového šikanování, aby mohl klidněji jíti za svým povoláním, chce konečně jistý výsledek své práce nazývati svým, aby nemusil stále mysliti na to, že se musí jen dříti a plahočiti pro stát. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.)

V posledních letech byly rolníkům podle klíče uvaleny na krk veliké obraty a ještě větší příjmy k zdanění, nežli by byli mohli vykázati při nejbohatším skutečném výnosu hospodářství. Stát by měl přece podle výtěžku svého ohromného zemědělského a lesního hospodářství ve výměře 950.000 ha, které r. 1926 vykázalo výtěžek pouze 80,000.000 Kč, uvážiti, že ani samostatný a sám činný rolník nemůže vždycky dosáhnouti tak velkých příjmů, které by jemu samotnému byly vítány. Často mu chybí provozní prostředky, nemůže dostatečně investovati, musí skrbliti a škudliti a ve většině případů by byl velmi spokojen, kdyby mohl ze svého výtěžku procentuelně dáti do svého hospodářství stejně velkou částku jako stát, který investuje z 80,000.000 Kč 20,000.000 Kč.

Také od berních komisí musíme očekávati, že nyní věnují svou pozornost také ochraně poplatníků a nedopustí, aby ustanovení o řízení působilo v jejich neprospěch. Berní úřad musí se obeznámiti s vedením hospodářství, svědky a znalce bráti z kruhů, které postupují loyálně a osob přezvědných používati k získání informací jen tak zřídka, jak je to jen možno. Tyto osoby bývají nazývány obyčejně "špicly" a jest známo, že tito špiclové bývají vinni tím, jestliže poplatník bývá neoprávněným vyšroubováním daní poškozován.

Poplatník jest oprávněn a v tomto případě také nucen požadovati od berního úřadu, aby bylo proti osobě, která učiní nepravdivá udání, z úřední moci zahájeno soudní řízení. Kdyby se to nestalo z úřední moci, může to žádati jinou cestou, dokonce prostřednictvím státního zastupitelství. Z ostatních výhod, které daňová reforma přináší, je mimo sazby, které jsou všeobecně známy, připomenouti jen to, že všeobecná daň výdělková nebude již daní kontingentovanou, nýbrž daní ze skutečného výtěžku. Při projednávání této výdělkové daně podařilo se nám dosíci výhod pro nouzová území. Až dosud bylo zvykem, že výdělková daň, která může býti podrobena také přirážkám, pro výdělkovou daní povinné podomní obchodníky a kočovné živnostníky byla projednávána tam, kde byla výdělková daň předepsána. Nyní jest v § 64 stanoveno, že se tato daň předpisuje v bydlišti, kde je podomní obchodník anebo kočovný živnostník jinak usazen, leží-li toto bydliště v obvodu vyměřujícího úřadu.

Pokud se týče domovní daně činžovní, bylo předsevzato snížení o 33% podle mírového stavu ve starém Rakousku. Podle sazeb to ovšem není žádné zvláštní ulehčení, poněvadž právě tato daň již ve starém Rakousku byla velmi vysoká.

Při tvoření návrhu zákona o berní reformě vznikla v obyvatelstvu naděje, že nastane ulehčení, ba někteří lidé doufali, že rok 1927 bude jakýmsi rokem jubilejním, to jest rokem, kdy nebudou předepsány vůbec žádné daně. Musíme nechati stranou otázku, zda by to stát mohl učiniti. Zjistíme-li však ze státní účetní uzávěrky za rok 1924, že bylo daňových nedoplatků na jedenáct miliard, tato částka by postačila k udržení státní domácnosti. Avšak jest otázka: Kolik z těchto miliard bylo odepsáno těm, kdož dovedli využíti pro sebe výhod různých nařízení. Z našich kruhů žijících na venkově jistě velmi málokdo použil výhod, které zde byly na místě, poněvadž se, neznaje těchto zákonů a nařízení, k tomu nedostal, aby jich použil. Avšak ještě jinou věc: Jestliže někdo z našich lidí prosil, aby mu byla pozemková daň až do roku 1923 pro hospodářské ohrožení prominuta, dověděl se, jestliže v dalších letech daň platil, že všechny tyto zaplacené částky byly připsány k dobru na ony staré daně a jeho žádost se stala tudíž bezpředmětnou. Je to zarmucující, přijdou-li ke mně lidé z Rudohoří a řeknou: "Pane poslanče, nejsem s to, abych zaplatil částky za r. 1924 a 1925, které mi byly na daních předepsány. Mám ještě nedoplatky na dávku z majetku a výtěžky mého hospodářství v posledních letech byly tak smutné, že bych od toho nejraději utekl." Zde se musíme ptáti, zda stát učinil všechno, aby dal těmto lidem tak těžce zápasícím a bojujícím o svoji existenci, do rukou prostředky, aby se udrželi. Nemůžeme to říci. Rudohoří jest pro svoji polohu územím produkujícím většinou dobytek. Pěstování obilí a brambor se tam nevyplácí, chov dobytka se však nyní také nevyplácí. V neobmezeném množství přichází sem dobytek z Polska, Rumunska a Jugoslavie. Z Pražského hlavního trhu dostává se do venkovských měst a žádný řezník necítí se nucen kupovati si dobytek ve vsi nebo dokonce v horách. Lidé jsou blízci zoufalství a neprojeví-li v nejbližší době úřady v oboru daňovém uznalost, nastane v Rudohoří a jistě také v jiných oblastech, Orlických horách a na Šumavě, pohroma. Nechceme již hráti úlohu, jakou hrálo zemědělství ve starém Rakousku a také zde.

Ve prospěch velkoprůmyslu a velkoobchodu stále a stále se ukládala na slabá bedra rolnictva a živnostnictva těžší břemena, než mohli unésti. Od berní reformy očekávají tito lidé hospodářské zlepšení a žádají, aby stát nahlédl, že jest jeho povinností, starati se také o tyto masy drobného lidu, poněvadž tito lidé nejsou s to, aby svůj majetek přenesli do ciziny a po případě tam vedli nádherný život.

Říká se, že prý prodlužení rolnictva není takové, že by existence rolníkova byla ohrožena. Prosím, sledujte výkazy Raiffeisenek a přesvědčíte se, že nanejvýš po žních lze pozorovati větší vklady. Již k vánocům a k novému roku, kdy se stávají splatnými daně, tyto vklady přestávají, a více a více se vybírají. Co vidíme na druhé straně? Výkazy pražské městské spořitelny a vinohradské spořitelny zaznamenávají v jednom jediném roce přírůstek několika set milionů, a to v území jako jest Praha, kde se zemědělství vůbec neprovozuje. Tyto vklady mohou pocházeti jen od obchodníků. Byli bychom rádi, kdyby si naše obyvatelstvo mohlo jen jednu desítinu této částky dáti na stranu jako reservu, aby v době hospodářské krise a bídy nemusilo pomýšleti na omezení hospodářské činnosti.

Jestliže se v úpravě finančního hospodářství samosprávných korporací spatřuje jistý druh okleštění jejich autonomie, jest na tom snad mnoho pravdy. Avšak jedno sluší uvážiti. V mnohých těchto obcích - a mám opět na mysli svoji domovskou oblast, hnědouhelnou pánev - je zemědělství v nejstrašnější tísni. Města, jako Lom u Mostu, Kopisty, Horní Litvínov, Osek, Dolní Litvínov atd., byla v rukou lidí, kteří neměli pro zemědělství a živnosti vůbec žádného porozumění. Přirážky vzrostly do ohromné výše. Máme tam vsi, jako Chudeřín, kde jsou téměř 1900% přirážky. V takovýchto obcích provozovati zemědělství jest věru více než umění. Jestliže pak i obec selže, jestliže v takových obcích utlačený rolník, který musí platiti daně ze svých pozemků, ze svého výtěžku, vidí, že mu o žních téměř všechno s polí zmizí, poněvadž se mu to pokrade, pak jest to již příliš mnoho. Jde-li potom k městskému zastupitelstvu a prosí-li, aby jeho pole byla také ohlídána, dostanou v těchto městech policisté ještě příkaz, aby se o hlídku na polích nestarali, že prý to není jejich věcí, venku za městem ať prý se děje co chce. Avšak na přirážkách musí platiti tito rolníci 1.400, 1.600 ba až 1.700%. Za takovýchto okolností není hospodaření dále možné a nelze lidí na jejich půdě již udržeti, nenastane-li konečně nějaké ulehčení.