Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Čteme-li důvodovou zprávu k této zákonné osnově, musíme rozpoznati, že vláda docela dobře zná vlastní příčiny finanční tísně obcí a okresů. Okolnost, že bylo opominuto zhodnotiti přirážkové základny obecní, úžasné nedodělky v předpisech a vybírání daní a jejich přirážek státními berními úřady, tím podmíněné hromadné daňové vyrovnání a odpisy daní atd. byly hlavní příčinou finanční tísně samosprávných svazků. Na místě, aby se tyto závady odstranily a obcím uvolnila cesta ku spořádanému hospodářství, vytýkán obcím nedostatek smyslu pro spořivost, vytýkána neznalost, nevěcná správa, jak se při této osnově zákona podává nejen z doslovu důvodové zprávy, nýbrž i z výroků vedoucích členů vlády. Osnova zákona zamýšlí rdousiti do té míry příjmy obcí, že tyto napříště nestačí již na své velké úkoly. Avšak čím déle se otálí s obnovou a úpravou obecních zařízení, tím dražší to bude na konec. Avšak větší náklady přece zase jen na konec zaplatí poplatníci, kteří budou nuceni nejen tyto větší náklady uhraditi, nýbrž i truchliti budou nad zánikem samostatnosti obecních zařízení.

Naše hospodářství má největší zájem na tom, aby jeho daňové prostředky plynuly do obcí a okresů a nikoli, aby přecházely do nekontrolovatelného dotačního vládního fondu. Ostatně tento dotační fond sotva bude míti větší roční příjem než 300 až 400 milionů Kč a nebude proto nijak stačiti ku financování obcí. Má se zavésti jen ještě větší dozor nad obcí, t. j. omezení jejího volného práva, hospodařiti peněžními prostředky. Rozpočty přezkoumané, adjustované a schválené již bezprostředním dozorčím úřadem, budou u správy fondu opětně přezkoumávány, při čemž vyšším dozorčím úřadům právě tak jako bezprostředním dozorčím úřadům přísluší právo měniti rozpočtové položky. Poněvadž prostředky tohoto fondu budou velmi omezené, požadavky však přirozeně ohromně velké, bude dlužno zjistiti pořadí těchto požadavků, což bude mimořádně obtížným. Tato zjištění nebude lze, jak tvrdíme, fysicky provésti, nehledě vůbec k tomu, že vyššímu dozorčímu úřadu, jenž má příliš velký obor působnosti, bude prostě zcela nemožno zjistiti, jaké potřeby té které obce jsou důležitější a naléhavější. Povede to samozřejmě k největším nespravedlnostem, k politické, národní, hospodářské a finanční korupci. Kdo zná vleklé vyřizování u našich vyšších dozorčích úřadů, bude věděti, že i dnes ještě trvá vyřízení obecních rozpočtů u zemské správy jeden až dva roky. V daleko větším rozsahu bude tomu tak v budoucnosti a není o tom pochyby, že vyšší dozorčí úřady nebudou s to, aby práce v ustanovené lhůtě přezkoumaly a provedly a že obce octnou se tudíž při sestavování svého rozpočtu opět v největších nesnázích.

Na správu fondu nebude míti obec vůbec žádného vlivu, zástupci obce nebudou míti vůbec možnosti, aby ji kontrolovali. Veřejná kontrola u tohoto fondu jest vůbec ještě temnou kapitolou, o čemž budeme míti ještě příležitost promluviti. Avšak pravíme při této příležitosti, že právě jako ohledně správy všech ostatních státních fondů, jest také i zde nejnaléhavěji nutno, zvláště, když jde o veliký fond, aby konečně byl vydán zákon o správě státních fondů a aby bylo vyhrazeno zákonodárství právo kontroly těchto fondů.

Podali jsme v rozpočtovém výboru návrh, aby se přes tuto osnovu přešlo k dennímu pořádku. Když jsme podali tento návrh, musíme jej také zevrubně odůvodniti. Odůvodňujeme jej především tím, že tato osnova zákona jest v úzké souvislosti se zamýšlenou reformou správy v Československé republice, že dále unifikační zákon o zřizování a udržování škol úzce souvisí s obecními financemi. Oběma zákony uvalují se na obce nové a nikoliv nepatrné náklady. K tomuto budoucímu zatížení poplatnictva a obcí nebylo přihlíženo při stanovení příjmových zdrojů. Poukazujeme k tomu, že zejména unifikačním zákonem o školství má býti přenesen na obce školní náklad na menšinové školy, pokud jsou povinnými školami, tudíž obnosy, které při našich malých obcích půjdou v rozpočtech do velkých obnosů. (Posl. Simm [německy]: Školní paláce bude nutno stavěti!) Uvědomíme-li si, že ku př. město, jako Bílina asi s 8000 až 9000 obyvatelů, má školní palác, jenž stál přibližně 3 miliony Kč, tu vidíme tak asi, jaké udržovací náklady jsou s tím spojeny a co to pro obec znamená. Máme také ještě jiné obce, na př. Olešnici v Orlických Horách, kde byla zřízena škola nákladem téměř jednoho milionu Kč, v obci, jejíž státně-daňová základna činí celkem 22.000 Kč. Jak by mohly tyto obce takovéto školní paláce vůbec udržovati? Při tom není tam vůbec ani potřebí české školy, poněvadž až na několik českých finančních strážníků a četníků není tam vůbec Čechů.

Při těchto úvahách o samosprávě našich obcí musíme nadhoditi následující zásadní otázku. Naše obce nejsou přece pouze samosprávnými organisacemi, mají přece ještě daleko větší význam, než by se s hlediska pouhé správy zdálo. Zde dlužno otázati se vládní většiny a původců tohoto zákona: Čemu dáváte přednost, sebevědomé a svobodné obci, ve které jsou přibíráni ku spoluodpovědnosti občan, dělník a sedlák, z jejíhož rozkvětu a finančního vzestupu radují se tyto stavy, obyvatelé obce, a za níž rádi přejímají odpovědnost ve směru hospodářském i politickém, či chcete učiniti z obcí lokaje státní správy? Chcete na místě vzpřímené a poctivé samosprávy viděti ohnuté hřbety před správci dotačního fondu? Jest otázka, jež se netýká pouze samosprávných těles a obcí, nýbrž má největší význam pro veškerý vývoj lidstva. Uplynulé století vyznačovalo se tím, že učinilo konec absolutnímu státu, státu s centralismem, s centralismem ve Francii vypěstovaným a přepěstovaným, a že na místo čistě absolutní státní správy postavilo součinnost obcí, samosprávných těles, občanů státních. Tvrdím, že tento pokrok jest pro rozvoj lidstva o mnoho důležitější, než-li snad zavedení všeobecného, rovného volebního práva, zneužívá-li se tohoto volebního práva tak, jak to vidíme dnes zde ve sněmovně. Jaký účel může míti všeobecné volební právo, jestliže se na jedné straně vytvoří přímo teroristický systém většinový a jestliže se na druhé straně odsuzuje oposice k bezmoci a absolutní bezvýznamnosti? Nebyl to daleko větší pokrok ve vývoji lidstva, byli-li ku správě, ke skutečnému rozhodování v malém a později ve velkém rozsahu přibíráni obyvatelé obcí, občani, dělníci a rolníci?

V důvodové zprávě opírá se předloha o finanční skutečnosti uplynulých let. Poukazuje se v ní zejména k finančním výsledkům let až do 1922. Ptám se slavné sněmovny, co by tomu řekla státní správa a náš ctěný pan ministr financí, kdybychom při poradách o rozpočtu pro rok 1928 použili ku přirovnání co do číslic rozpočty pro léta 1924 a 1925. Nejen že by se nám dostalo výsměchu, nýbrž i právem vytýkala by se nám lehkovážnost a nevěcnost. Namítá-li se nám, že nebyla po ruce číselná data ohledně obcí z posledních let, tážeme se, jaká že to jest státní správa, jež si nedovede tyto číslice až do posledních let opatřiti? Materiálu z poslední doby nebylo proto ku přirovnání použito a k odůvodnění důvodové zprávy upotřebeno, poněvadž by se k tomu nehodil, jelikož zatím nastala v obecních financích ohromná změna. Až do roku 1922 a také ještě 1923 měli jsme přece období inflační, kteréž přirozeně jevilo účinek nejen na stát, nýbrž i na obce. Tehdy setkávali jsme se v obcích skutečně se zcela mimořádně vysokými obnosy rozpočtovými a proto s vysokými přirážkami. Odůvodnil jsem již, proč tyto přirážky byly tak vysoké: Poněvadž berní správa se opozdila s předpisy daňovými, poněvadž obce neměly vůbec žádného podkladu pro výpočet hranice přirážkové. Kdyby se bylo použilo ke srovnání číslic z let 1925 nebo 1926, byli bychom dospěli ku zcela jiným výsledkům. Připomínám ku př. město Cheb, jež mělo v roce 1922 obecní přirážky více než 1000%, nyní v uplynulém roce má však tyto přirážky v okrouhlé výši 350 až 400%, vykazuje tedy skutečně velmi důkladné snížení obecních přirážek. Vysoké číslice přirážek nezavinily jen, jak se dnes líčí, tak zvané socialistické pokusy v obcích. Poukazuji k tomu, že také v obcích, které dnes ještě jsou socialisticky spravovány, byly přirážky značně sníženy, že jest to skutečností, která nesouvisí se správou a systémem stran v obcích, nýbrž s tehdejším inflačním obdobím v naší měně a s druhé strany s ohromnými požadavky, jež byly právě na obce kladeny bezprostředně po válce a částečně během války.

Uvažte, že museli jsme prováděti prostřednictvím obcí až do roku 1920 část zásobování obyvatelstva, že obce převzaly velkou část produktivní péče o nezaměstnané, že jsme téměř po 8, 9 let neprováděli v obcích žádných oprav na školách, v obecních budovách atd., že za války bylo vše to odsunuto, a že pak rázem kladeny byly úžasné nároky na obce. Naše silnice, naše cesty, naše sociální zařízení, vše to bylo zanedbáno. Lze říci, že počínajíc psacím strojem bylo nezbytno všechno zařízení obecních úřadoven znovu opatřiti.

Nebylo tudíž divu, že došlo v této době k vysokým přirážkám, vyšším než jaké by snad byly odpovídaly finanční schopnosti té které obce. (Posl. Knirsch [německy]: A úroky z válečných půjček?) Přijdu na to ve své řeči, až se zmíním o zcela zvláštním příkladu.

Zákon o obecních financích postihuje v prvé řadě naše průmyslová místa a průmyslové obce, naše střední a větší města. Venkovské obce zůstávají celkem nedotčeny, poněvadž mají daleko nižší hranice přirážkové a poněvadž úkoly jejich nejsou také tak značné, jako úkoly středních a větších měst. Jest zajímavou skutečností, že s naší kritikou úplně souhlasí poměrně důležité místo, jež má v československém hospodářství značný význam, totiž Ústředna československých obchodních a živnostenských komor. Její Zprávy ze dne 15. března obsahují doslovně tuto větu: "Nedostatečný a zastaralý statistický podklad osnovy zákona nepřipouští přesného dohadu, jaké budou výsledky navrhovaného zákona. Jedna věc jest pouze jistá: Největší část výhod dostane se menším venkovským obcím, kteréž následkem menší valorisace pozemkové daně byly postiženy. Těmto obcím dostane se toho, co se ostatním ubírá." (Posl. Patzel [německy]: Vrchním sekretářem Ústředny jest kolega dr Samek!) Ten však ani v poradách rozpočtového výboru ani zde nesdílel stanovisko své komory nebo svých přátel, kteří toto stanovisko zaujali jistě nikoli z nevěcných důvodů, nýbrž jistě z věcných úvah. Přejeme menším městům, venkovským obcím jich výsledků, a těšilo by nás, kdyby docílily pokroku ve svém rozvoji. Avšak nejdůležitějšími základy naší samosprávy jsou přece naše průmyslové kraje, naše německá střední města, naše větší městské obce, a tu dovolte mi, abych uvedl jako příklad město, kteréž právě v důsledku tohoto zákona neuvěřitelným způsobem utrpí újmu. Výslovně pravím, jest to jen příklad, bude to však lze pravděpodobně rozšířiti na mnoho jiných obcí. Jest to Duchcov, město uhelného průmyslu severozápadních Čech. Městský úřad v Duchcově předložil nám a vládě podání, jež bych chtěl slavné sněmovně přednésti. Praví se zde mezi jiným po věcném úvodu: Při této zamýšlené nové úpravě vychází ministerstvo financí z předpokladů, které jsou naprosto nepřípadné, poněvadž jednak vzata za základ statistická data z roku 1922, jež však toho času jsou úplně zastaralá a předstižená, jednak uplatňuje se názor, že nynější obecní zastupitelstva nespravují s potřebnou objektivností jednotlivé obce a neprojevují potřebného smyslu pro spořivost. Tyto předpoklady jsou úplně nesprávny, pravé příčiny úpadku financí samosprávných těles kotví ve státním finančním hospodářství, státní daňové politice a berní správě samé. Kdyby byl tento zákon skutečně proveden, musela by takováto reforma finančního hospodářství v zápětí míti chaos a shroucení všech obecních správ. Městské zastupitelstvo duchcovské jsouc si vědomo plného dosahu tohoto zákona usneslo se ve své řádné veřejné schůzi dne 10. prosince 1926, že co nejrozhodněji odmítá návrh tohoto zákona jako nepřijatelný, při čemž současně uplatňuje požadavek, aby jednak byly ihned dány poukazy, aby v předpisování a vybírání daní byl konečně zaveden pořádek, aby rozpočet mohl býti opět na pevných základech vybudován a aby na druhé straně příděly z výnosů daňových nebyly konány libovolně, nýbrž plánovitě podle určitého systému, aby se tím zabránilo zvyšování přirážkových procent a současně také aby nebyl podvazován a ničen úvěr samosprávných útvarů. Výslovně se podotýká, že při této resoluci nejde o nějaký boj proti státní správě, nýbrž obhajobu práv, na nichž záleží blaho státu. K odůvodnění této resoluce předkládají se současně k blahovolnému přezkoumání následující data, z nichž je patrno, že nikoli finanční hospodářství městské obce zavinilo, že přirážky rok od roku stoupají, nýbrž že příčinou toho jest všeobecné finanční hospodářství státu, státní daňová politika a daňová správa. Hlavní příčina, proč přirážky zvyšovány, spočívá v daňové základně, jež stále klesá, ačkoli schodek od roku 1924 nevykazuje téměř žádné změny, následkem čehož, poněvadž jinakých zdrojů příjmových není, lze vyrovnání provésti jen zvýšením přirážek. Tak činila daňová základna v letech 1923 300.000 Kč, 1924 - 353.000 Kč, 1925 - 324.000 Kč, 1926 - 250.000 Kč. Schodek činil v těchto čtyřech letech: 1,233.000 Kč, 1,740.000 Kč, 1,530.000 Kč, 1,615.000 Kč. Přirážky činily při tom v letech 1923 až 1926: 290% plus 71%, 392% plus 56%, 369% plus 55%, 434% plus 148%.

Podle sdělení berního úřadu klesla pak daňová základna v roce 1927 na 155.000 Kč. Prozatím jest ještě otázkou, jak uhraditi schodek. Pokud se pak vlastních výdajů týče - a nyní přichází nejzajímavější kapitola, poněvadž mluví se stále o nehospodárnosti obcí - záleží tyto z těchto položek: Přede vším vyžadují úroky a anuity samy 960.305 88 Kč, z čehož připadá na válečnou půjčku 114.798 Kč a na novostavbu české obecné školy 275.835 Kč. Uvažte pak tato dvě čísla. Obě tato rozpočtová čísla jsou zaviněna přece jen úžasnou formou neproplacení válečné půjčky, resp. falešného jejího vyřešení pro naše obce, které nejen že strčily vlastní své peníze do této válečné půjčky, nýbrž jsou nyní také ještě nuceny na to dopláceti, a to Duchcov sám 114.000 Kč. A pak velká položka udržování české obecné školy, jež vyžaduje 275.835 Kč. Obě tyto položky činí samy 400.000 Kč, tudíž více, než bude směti obec Duchcov v budoucnosti na základě nového zákona na přirážkách vůbec vypsati. A nyní přicházíme k dalším vydáním obecním. Pensijní fond vyžaduje 86.986 Kč, úřednické platy 402.348 Kč, platy policie a věcný náklad 289.450 Kč, osvětlování ulic 111.482 Kč, schodek při chudinském fondu obnáší 57.909 Kč, při chudobinci 14.951 Kč, při opatrovnách 105.252 Kč. A nyní ptáme se vás, kde a jak má obec šetřiti? Podle nového zákona jest obec povinna postarati se především o anuity a zúročení půjček. To jest první položka, jež bezpodmínečně musí býti zaplacena a jež sama činí 960.305 Kč. Až k této položce poskytuje se každá výše přirážek, to činí v Duchcově při daňové základně 155.000 Kč okrouhle 400%. Poněvadž pak nesmí obce vybírati více než 400%, táži se vás: Co má se státi s ostatními potřebami, odkud má se vzíti příspěvek pro pensijní fond, odkud úřednické platy? Nebo má obec Duchcov rozpustiti policii, nemá již míti žádnou místní policii, anebo má se zastaviti v noci osvětlování ulic, aby ještě více krásných věcí se přiházelo? (Výkřiky.) Bude to také pro politické poměry příznačné, bude-li hodně tma. Nebo má obec započíti s úsporami při chudinském fondu, má se dávati chudým méně jídla, aneb má se šetřiti při opatrovnách? Kamkoli se ohlédnete, kdekoli chcete šetřiti, narazíte na vydání, kterých nelze prostě omeziti. Vybírá-li obec na základě nynější daňové základny 300% přirážek, vybere celkem 465.000 Kč, kdežto ve skutečnosti má vydání 1,615.000 Kč, z nichž nelze ničeho škrtnouti. Tyto poměry povedou beze vší pochybnosti k úpadku obcí. Obce nejsou nyní vůbec s to, aby sestavily své rozpočty, bude-li přijat tento zákon, o čemž není pochyby. Tážeme se státní správy, co by učinila, kdyby se jí neposkytla včas s jistou zárukou bezpečnosti možnost, aby sestavila rozpočet na příští rok? Obce jsou nyní v takovéto situaci, nejsou s to, aby sestavily obecní rozpočet na běžný nebo příští rok.

Berní reforma, která se nyní ve sněmovně projednává, byla označena nejen některými odborníky, nýbrž i ministrem financí za skok do tmy. A nyní mají býti k tomuto skoku spolu strženy také obce, neboť uvedli jste obce do tak úzké souvislosti s celou berní předlohou, že tímto zákonem, ke kterému mluvím, jsou skutečně obce, jak se zdá, postaveny před osudovou finanční otázku. Na naších obcích jest, aby řešily velké úkoly. Dnes jsou nejen správními organisacemi svého jmění, nejen organisacemi pro část státních potřeb, obce musely také převzíti ohromně velkou část tak zvané přenesené působnosti, že nejméně 60% veškerých vydání, aspoň při úřednických platech, připadá na tuto přenesenou působnost. Co konají jinak obce? Provádějí silniční regulace, úkolem jejich jest, aby pečovaly o zdravé poměry v obci. Právě nyní máme "zdravotní týden", jenž nás poučuje, co se má a musí podniknouti, aby se napomáhalo zdraví obyvatelstva. Avšak, velectění, uváží-li se, že velký počet obcí nemá provedenou úpravu kanalisace, že máme nemoderní, nepostačující a příliš malé sítě v tomto směru, že sociální zařízení v obcích již dávno více nepostačují, že naše sirotčince, naše nemocnice a zařízení pro péči o kojence jsou nedostatečná, že péče o šestinedělky a bytová péče v obcích a všechny ty ostatní zdravotnické úkoly svalují se na bedra obcí a přikazují se jim po zákonu jako obor jejich působnosti, tu tážeme se vás, jak se má vše to v budoucnosti upraviti, jestliže se předpisuje obcím absolutní nemožnost finančního zajištění těchto věcí? Vždyť neschází lidí, kteří nejen zde, ve slavné, avšak prázdné sněmovně, nýbrž i venku v obcích u svých stálých stolů sedí a nadávají na bytovou péči obcí, odvoz popela, kanalisaci a především sociální zařízení, naši péči o šestinedělky, péči o kojence atd. a vše to pokládají za zbytečné. Avšak myslíme, že tyto důvody pronášené u hospodských stolů, jež beztoho lze přirovnati k důvodům ulice, nesmí přece vůbec něco znamenati při úvahách finančního ministerstva nebo slavné sněmovny. Myslí-li to stát s obcemi skutečně dobře, a myslí-li to s finanční péčí o naše obce tak dobře, proč pak zvedá až dodnes odpor proti zákonu, jenž měl již dávno nabýti účinnosti? Společně se sociálním pojištěním měl nabýti platnosti zákon o osobách přestárlých a stát připravil také prostředky k tomuto účelu. Dodnes však nestala se předloha zákonem, ač tento samozřejmě byl by musel býti zaveden zároveň se sociálním pojištěním. V sociálně-politickém výboru leží tato předloha více než rok a nikdo se nehne, aby tento zákon nabyl konečně platnosti, a přece mohl by tento zákon sejmouti s beder našich obcí, zejména menších obcí, velkou část jejich břemen, spojených s péčí o zestárlé chudé-obecní příslušníky neb aspoň ulehčiti tato břemena.

Avšak nikoli vůle pomoci obcím, nýbrž vůle zasáhnou ti autonomii, samosprávu přímo do srdce, to jest smyslem nynější předlohy, na níž politováníhodným způsobem účastnily se opět německé strany, jež by přece měly věděti, jaký význam má pro nás autonomie.

Zákon má ještě řadu dalších ustanovení, jež vyvolávají nejvyšší zájem; tak ustanovuje na př. § 20, že obce smí jen takové podniky nově zřizovati, při nichž jest předem zaručeno zúrokování a amortisace. Chci vám předvésti příklad dvou velkých labských mostů u nás v labském údolí. Jak městské obce Ústí a Střekov, tak i městské obce Děčín a Podmokly octly se před nutností, zříditi nové mosty. Tyto mosty budou vyžadovati milionového nákladu a všechny čtyry obce zaměstnávaly se také tímto projektem. Mostní projekt města Ústí bude vyžadovati nákladu asi 17 milionů Kč a v městech Děčíně a Podmoklech asi 14 milionů Kč. Tyto dva velké projekty, jež mají býti provedeny čtyřmi největšími obcemi v severních Čechách, jsou podle nynějšího zákona prostě nemožny. Zákon požaduje zúročení a amortisaci. Ano, velectění, táži se vás, od kdy mohou se mosty nebo silnice zúročiti nebo zamortisovati? My všichni víme, že se nezúročí, že se neamortisují, že však přece musí býti a že je musíme vystavěti. Most v Ústí jest mostem, který byl převzat státními drahami, používá se ho dnes již 21-tý rok přes jeho životní dobu a každý odborník, také pánové z ministerstva veřejných prací bezevšeho nám prohlásili, že nikdo nemůže dnes dáti záruku za únosnost těchto mostů. K tomu přistupuje ještě, že v posledních letech byly a jsou všechny mosty nadmíru rozšířenou autodopravou ještě mnohem více opotřebovány, než jak tomu bylo dříve. Máme na př. na mostě v Ústí denní nákladní dopravu ne méně než 800 vozů; 800 vozů přejede denně po mostě v období dvanácti hodin. Po tomto mostě přejde dále denně 18.000 chodců během dvanácti hodin. Můžete si přibližně představiti zatížení tohoto mostu, který jest ještě k tomu kombinovaným železničním a silničním mostem, a jest tedy zcela jasno, že tento most znamená dnes nebezpečí pro dopravu. Právě tak jest tomu v Podmoklech. Snad jest děčínsko-podmokelský most ještě o něco nebezpečnější, než most ústecko-střekovský, poněvadž jest to visutý most a nedosahuje pro své konstrukční obtíže tak dlouhé životní doby, jak by tomu mohlo býti u ústeckého mostu. Oba svazky těchto velkých obcí chystají se vystavěti nový most a pamatovaly na to ve svých obecních rozpočtech pro příští rok potřebnými položkami a vypracovaly také plány. Chystáme se ku práci, a nyní přichází zákon a rozvrací všechny rozpočty. Nehledě naprosto k tomu, že rozvoj obou velkých obecních svazků Děčína-Podmokel a Ústí-Střekova bude co do nejzákladnějších životních zájmů přímo ve svém jádru zasažen, nebudeme-li moci vésti přes Labe velký a moderní nový most, táži se vás, co se stane zítra, sřítí-li se jeden nebo druhý most? Toto nebezpečí bezprostředně již hrozí, jak potvrzují souhlasně všichni odborníci. Potom budeme nuceni stavěti s nákladem ještě o mnoho větším, potom budeme stavěti nouzový most, který bude nás státi miliony a budeme nuceni započíti vedle toho s novým mostem. Avšak potom octneme se opět před skutečností, že nesmíme stavěti, poněvadž nám v tom zákon brání. Tu táži se vás, co se stane, jestliže na př. bude odříznut velký průmyslovy podnik firmy Schichtovy od kmene svého dělnictva, jež žije v Ústí a okolí a nebude moci dostaviti se do svých pracovišť, bude-li celá nákladní doprava rázem podvázána, jestliže čilá nákladní doprava, provozována mezi Děčínem, a Podmokly bude rázem nucena se zastaviti?

Pánové, zde vidíte před sebou celou nemožnost tohoto finančního zákona. Nejsou to výjimečné případy, kteréž zde uvádím, nýbrž případy, jež bych mohl doplniti nekonečnou řadou jiných příkladů.

Velectění! Tolik je křiku o ohromných obecních vydáních. Také zde chci vám uvésti příklad, týkající se malého města Cvikova v severních Čechách, čistě průmyslového města, s jakým se setkáváme v severních Čechách při každém druhém a třetím městě. Toto malé město má k 90% dělnického obyvatelstva, má přirozeně velmi úzkou daňovou základnu. Avšak požadavky na obec nejsou nikterak nepatrné. Právě zákony, které byly v posledních letech usneseny, uložily velká břemena oněm obcím. Mluvím zde pouze o jediném zákonu, který právě ohledně Cvikova, jakož i ohledně jiných měst projevil tak zlé účinky: gentský systém při podpoře o nezaměstnané. Město Cvikov čítá pouze 3500 obyvatel a mělo v uplynulém roce 900 nezaměstnaných. Všechny továrny stály, jen malý počet dělnictva byl zaměstnán čištěním strojů. Z těchto 900 nezaměstnaných bylo asi 100 již vyřazených z podpory, kteří ani podle gentského systému neobdrží již podpory, a vedle toho byla celá řada neorganisovaných, kteří jsou předem z podpory vyloučeni. Město Cvikov octlo se před nezbytností, právě jako mnohá jiná města, jako též Ústí, Podmokly, Děčín, Kamenice, Benešov nad Ploučnicí, zkrátka všechna města naší sudetsko-německé průmyslové oblasti, podniknouti něco pro nezaměstnané. Obec začala s tím, že se obrátila do Prahy, aby se pokusila čeliti nezaměstnanosti přídělem státní produktivní práce a zmírnila tak aspoň poněkud bídu. Dožadovali jsme se přídělu prostředků u ministerstva zdravotnictví a veřejných prací, u zemské politické správy, u všech úřadů, jež jen poněkud přicházely v úvahu. Všude stejný obraz: Pokrčení rameny, nemožnost poskytnouti žádané prostředky. Městská obec cvikovská chtěla tehdy prováděti kanalisaci a stavbu silnice jako nouzové práce. Avšak také poměrně nepatrný obnos 200.000 Kč, jehož bylo k tomu potřebí, nebylo lze prostě nikde sehnati. Město muselo, nechtělo-li, aby došlo ku revoltám z hladu a ku plenění v obci, použíti úvěru, aby poskytlo nezaměstnaným aspoň tolik, aby měli denně chléb k jídlu. To jsou ovšem vydání - město vydalo v předminulém roce 120.000 Kč, v minulém roce 100.000 Kč na péči o nezaměstnané - kteráž dnes město těžce zatěžují, kteráž však přece bylo nutno podniknouti, poněvadž nebylo lze zaujmouti stanovisko státu, že při této příležitosti dlužno krmiti obyvatelstvo těšínskými jablíčky a přivésti jej k rozumu. Takové jsou ve skutečnosti poměry venku. To zatěžuje naše obce, to jest také ona část ochranné péče, kterou musely obce převzíti, poněvadž stát se svým systémem selhal, poněvadž gentský systém tisíce a tisíce nezaměstnaných prostě vydal v šanc bídě a zoufalství, nestaraje se o další existence těchto lidí.