Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zaznačeným rečníkom je pán posl. dr Viškovský. Udelujem mu slovo.

Posl. dr Viškovský: Slavná sněmovno! Přítomná osnova je jednou z dalších splátek na velký program konsolidačního díla, který vytkla si koalice a koaliční vláda. Řešení berní otázky tak, jak bylo provedeno, je ukázkou schopnosti koaličních stran v jejich celku, vyřizovati obsáhlé problémy, jako je berní osnova, do všech podrobností. Je zejména pozoruhodna pracovní methoda koalovaných stran, která umožnila, že materie tak neobyčejně rozsáhlá mohla být vyřízena uvnitř 8 koaličních stran, mohla tam býti podrobně propracována, že mohlo býti docíleno kompromisů o řadě otázek navzájem sporných, než došlo k sjednocení uvnitř koalice a než se přistoupilo k projednávání výborovému. Bylo třeba zdolati ohromné pracovní pensum a to stalo se opravdovou parlamentární prací a opravdovými parlamentárními methodami, ne pouhým promrskáním této velké látky.

Pracovali jsme ve styku s ostatními stranami, pracovali jsme také ve styku s oposicí a tak vykonali jsme nejen dílo revise, nýbrž i dílo podstatného zdokonalení této osnovy. Koalice ukázala v této věci - a to myslím, že je příznačné i pro budoucnost - nejen svou nosností, nýbrž i svou značnou pracovní pohotovostí, že její síly nejsou absorbovány pouze starostí o vlastní bytí nebo bojem o denní otázky, že ona nepokulhává za dobou a nedává se předstihovati problémy, nýbrž že dívá se otevřeně na problémy státu a lidu a že nežije z ruky do úst, nýbrž že má veliké své cíle a vůli je plniti a plniti také včas. (Výborně!)

Pan dr Meissner ve své včerejší řeči poukázal na spolupůsobení koalice s oposicí a k zásluhám oposice o zlepšení osnovy. Pan dr Meissner poukázal na to, že veliká část návrhů, které oposice přinesla, byla přijata do opravných návrhů koaličních stran. Nechci zde usuzovati, posuzovati a rozsuzovati, kolik těchto návrhů bylo přijato a jaké procento zlepšovacích návrhů přišlo od stran většinových a jaké procento od stran oposičních, nýbrž chci konstatovati při této příležitosti a k vývodům dr Meissnera, že to slouží ke cti také většině, že ona neuzavírala se zlepšovacím návrhům žádné strany (Tak jest!) a že neposuzovala opravné návrhy s hlediska stranického, nýbrž s hlediska věcného. (Potlesk.) To také, přiznávám plně, v mnohém směru přispělo ke zlepšení této práce a nechci nikterak podceňovati kritickou činnost a kritickou schopnost p. dr Meissnera. To je právě ten smysl spolupráce a dělby práce mezi většinou a oposicí, že většina tvoří, přejímá odpovědnost a že oposice přináší kritiku a tím také může přispěti ke zlepšení díla. To je také ten veliký rozdíl mezi methodou, které použila oposice tentokráte, a methodou, které bylo použito v případech jiných. Jestliže oposice činila svého času - a já to nechci vyslovovati jako rekriminaci, nýbrž jen jako reminiscenci - útoky na tribunu, předsedu, zpravodaje, jestliže rozbíjela pulty a podobně, pak ovšem nemohla od nás žádati, abychom pracovali s ní v tomto smyslu a přejímali její podněty. Jestliže však oposice přicházela s kritikou a vážnými návrhy, pak také o těchto návrzích bylo podle toho uvažováno. (Výkřiky.) Uvádím to jako příklad. Pravil jsem, že to není rekriminací, nýbrž reminiscencí, a je potřebí, aby při této příležitosti to bylo konstatováno.

V oboru berním naše republika byla činna od samého počátku existence; veliké úkoly se na nás valily, úkoly, které přesahovaly dosavadní prostředky, a bylo potřebí, abychom opatřovali nové a nové prostředky ke zdolání těchto velikých poválečných úkolů a tím také uvalována byla nová veliká břemena. Nebylo možno čekati a nová břemena byla rychle zaváděna bez ohledu na systém a často také bez ohledu na únosnost a náležité rozdělení na jednotlivé vrstvy obyvatelstva.

Jestliže posuzujeme v tomto smyslu naši činnost a obětavost ke státu a silnou vůli přinésti oběti ve prospěch udržení vlastního státu a řešení nejdůležitějších jeho úkolů, bez kterých existence státu a vnitřní mír nebyl možný a díváme-li se dnes zpět, musíme oce niti tuto obětavost nejvyšším způsobem.

Jestliže Caillaux za známé měnové, valutové tísně Francie poukázal loňského roku na to, že bude potřebí, aby Francie uložila si veliké pokání v zájmu své hospodářské a měnové konsolidace, můžeme my říci, že toto veliké pokání jsme si uložili až do největších důsledků sami včas, již na počátku naší republiky.

Nyní běží však o to, abychom všecky tyto nové daně a nová břemena, která jsme na sebe uvalili a uvaliti museli, uvedli do jistého pořádku a do souladu s hospodářskými a jinými poměry, abychom to, co kvapem bylo vytvořeno, nyní seřadili a upravili v náležitý systém.

Po politickém a hospodářském varu poválečného života přichází nyní nutně éra uklidněného vývoje a hospodářské práce. K té hlásíme se také otevřeně my, strany v koalici soustředěné. Je konec politického a hospodářského romantismu a počíná platiti zákon, že 1 a 1 jsou 2, a ne že 1 a 1 je 5, zákon, že práce dává výtěžek, že život jednotlivců a národů není jen náhoda a sázka, nýbrž výsledek trvalé vážné činnosti a vážných obětí. Horečný tep života popřevratového musí býti vystřídán zdravým žilobitím normálního hospodářského života, neohrožovaného rušivými zásahy ani shora ani zdola. Naším cílem je ozdravění hospodářského života zdravým hospodářským rozvojem co východiskem pokroku v oborech jiných. A nepodceňujme, slavná sněmovno, tyto snahy po hmotném zlepšení a po hospodářském blahobytu! Byl to včera v Ženevě na hospodářské světové konferenci Theunis, který vyslovil velmi vážná slova a velmi dalekosáhlý pokyn v nich obsažený, že hmotný blahobyt je základem světového míru. (Ministr dr Srdínko: A kultury! - Souhlas.)

Národ pracuje, národ také spoří; stoupá důvěra ve stát, v jeho měnu, v hodnoty měnou vyjádřené, stoupá důvěra v budoucnost. Avšak nestačí pouze pracovati a vydělávati, běží také o to, aby to, co bylo vybudováno, nebylo rozplýtváno, aby bylo vhodným způsobem využito. A zejména musíme klásti váhu na to, aby kapitály, které byly ztraceny a promarněny válkou, byly opět znovu zbudovány, znovu získány. A proto je potřebí, abychom šetřili, tvořili kapitály náhradou za ztracené. Výnos důchodu z kapitálů, jak je zachycen důchodovou daní, který dříve činil 13.7% veškerého důchodu, činí dnes pouze 3.5% celého důchodu. Je viděti, i když máme podezření, že tyto kapitálové důchody nejsou plně postiženy důchodovou daní, že přece jen jsme na kapitály nezbohatli, nýbrž že jsme spíše zchudli. Mohou býti různé názory o oprávněnosti nebo neoprávněnosti kapitálu a o tom, jakým způsobem kapitály tyto mají býti zdaněny a pod.; ale nikdo, ani socialismus ne může vyvrátiti, že zdrojem výroby je kapitál a práce. Tedy ani práce bez kapitálu, ani kapitál bez práce! (Výborně! - Potlesk.)

V soutěži s národy bohatými, nejen snad bohatými uloženými penězi ve spořitelnách, nýbrž penězi uloženými a investovanými v jejich závodech, musíme také i my míti oporu v kapitálu a nebudeme moci soutěžiti s Amerikou, budeme-li pracovati proti Americe, bohaté kapitálem, pouze holýma rukama. (Tak jest!)

Berní reforma, jak leží před námi, není nic revolučního a nemůže býti ničím revolučním, avšak přece jen je velikým reelním dílem. Berní reforma mohla a může míti před očima pouze praktické cíle a musí zůstati vždy na půdě skutečnosti. Můžeme od ní žádati jen to, co je praktické a se zřetelem na naše poměry možné. Není času a není možnosti jíti za vrcholnými cíli berních reforem tak, jak čteme je v různých naukách finančních, za cílem jednotné daně důchodové, za cílem zrušení nebo podstatného omezení daní spotřebních a pod.

I tu musíme teprve etapami dostati se dále ke zlepšení. Naše berní reforma počíná od přímých daní, které tvoří ¹/₄ veřejných dávek. V praksi však mají přece jen tyto daně větší význam, poněvadž na těchto přímých daních visí ohromné přirážky autonomní, které tyto daně zmnohonásobňují a tím také zveličují je jich dosah a vliv na poměry hospodářské a zatížení obyvatelstva.

Naše rovnováha finanční zbudována je tou dobou od úpravy našeho finančního hospodářství po převratu na dvou silných pilířích, a to na nové značně vyrostlé dani důchodové a na dani obratové, které se téměř vyrovnávají.

Chci při této příležitosti promluviti něco o této rovnováze, která v našem rozpočtu byla zajištěna také daní obratovou. Obratová daň jistě není ideální a je-li zlem a jestliže se tak nazývá, pro nás jest opravdu zlem nutným, dokud nevidíme za tuto velikou složku příjmovou v našem rozpočtu náležité náhrady.

Daň z obratu je kolosem, který vyrostl před našima očima, on pomohl z tísně a pasivity našemu státnímu hospodářství, ale jeho těžká ruka leží na celém hospodářství a my a naše celé národní hospodářství nachází se také v zajetí tohoto kolosu.

Není plného rozřešení - a chci to zde konstatovati - berní reformy, není normálních poměrů, dokud daň z obratu vedle jiných ještě podobných tíživých daní, zejména daně z uhlí a daně dopravní nejsou buď odstraněny nebo sníženy na míru opravdu snesitelnou, hospodářsky neškodnou.

Reforma přímých daní ovšem sama o sobě nepřinese nových finančních pramenů, naopak spíše snížení výnosu přímých daní alespoň pro prvou dobu. Teprve á la longue můžeme očekávati jisté zvýšení výnosu z této reformy. Dnes důchodová daň tvoří jádro přímých daní, 64% těchto daní, skoro ¹/₃ daní přímých.

Nová sazba by přinesla, kdyby zůstalo při dosavadní výši důchodů, snížení výnosu jejího téměř o ¹/₂ miliardy Kč. Ale novou sazbou otvírá se cesta poctivému fatování a lepšímu postižení důchodů vymykajících se dnes zdanění. Dnes jsou to veřejní zaměstnanci, ale z velké části i zemědělci, kteří odvádějí svou důchodovou daň téměř plnou měrou. Poukazují k tomu, že z důchodu dani důchodové podrobeného téměř 30% připadá na důchod zemědělský, ve kterém je obsaženo tolik a tolik nepatrných důchodů, které nedostupují ani minima důchodovou daní postiženého. Drobný člověk, živnostník a pod. také neujde tak snadno postižení důchodovou daní. Jest tedy střed poplatnictva značně postižen, ale nahoru a dolů budou nutné ještě a také možné korektury.

Výnos kapitálu, jak jsem se o tom zmínil, není postižen dostatečně. Pokud běží o směr dolů, pokouší se osnova o to, aby získala pro zdanění důchodovou daní také zaměstnance soukromé, a to novou metodou daně srážkové. O této věci bylo zde mluveno z různých stran. Daň srážková, proti které byly vyslovovány četné pochybnosti, sice přitahuje menší poplatníky ve mzdě k dani důchodové, avšak se značně sníženou sazbou.

Tato metoda provádí a umožňuje zásadu o všeobecném zdanění důchodovou daní všech těch, kteří mají jisté minimum svého důchodu a nemají práva, aby se jakýmkoli způsobem vymykali zdanění. Mají však nárok na to, aby daň tato vyměřena byla způsobem sociálně a hospodářsky snesitelným, a to také v osnově se děje.

Z berní reformy neplyne přímé zvýšení státních příjmů, což také nebylo jejím účelem, ale jak jsem pravil, otevírá se zde cesta ke vzrůstu těchto příjmů v době pozdější.

Velká reserva ještě leží v dani domovní. Tato daň vlivem ochrany nájemníků byla ve svém vzrůstu neobyčejně utlumena, takže daň tato, která r. 1914 činila v území historických zemí 32¹/₂ mil. K, r. 1925 činí jen 60 mil. Kč. Daň tato na jedné straně znamená velkou úlevu pro vrstvy poplatné touto daní - a to jsou v prvé radě zejména nájemníci v městech - na druhé straně pak znamená pro budoucnost značnou reservu pro pokladnu státní.

Daně spotřební jsou schopny vzrůstu, podle mého názoru, cestou hospodářského vývoje a s rostoucím blahobytem obyvatelstva, ale nyní nemůžeme ještě pomýšleti na zvyšování těchto daní, které již dostoupily velmi značné míry a jejichž další zvýšení by mohlo ohroziti konsum a tím i výnos daní samotných.

Značná reserva pro náš fiskus leží však podle mého názoru v úrokovém kontu pro stát i pro celé hospodářství. Zmírněním úrokové míry, které je nyní na cestě a které je důsledkem naší zdravé soustavné konsolidační politiky, může dosáhnouti jednak stát, jednak naše národní hospodářství miliardových úspor na úrocích a tím také můžeme dosáhnouti spravedlivějšího rozvržení důchodu mezi jednotlivými vrstvami a zabrániti tomu, aby kapitál v rukou nespolupracujících kapitalistů byl neobyčejně výhodně zúrokován na účet vrstev pracujících a aby rostl v těchto rukou a ne v rukou podniků.

Ale myslím, že největší reserva naší státní pokladny leží v hospodářské síle, podnikavosti a vzorné pracovitosti výrobních tříd národa. (Výborně!) Podporovati tuto pracovitost dobrou hospodářskou a obchodní politikou, bude nyní úkolem státu a polovičku práce pro fiskus v tomto směru musí učiniti kromě výrobních tříd sama odborná ministerstva, ministerstvo zemědělství, ministerstvo obchodu a živností a ministerstvo zahraničí, pokud běží o obchodní politiku.

Vedle velikého státního budgetu jsou tu ještě dva budgety, budget samosprávní a sociální, které se státním budgetem konkurují. První z nich je budget více než pětimiliardový, druhý budget přibližně zahrnující 1.8 miliardy Kč.

Chci jenom stručně se zmíniti o těchto stránkách. Jest jisto, že chceme-li úlevu pro poplatníka, musíme hledati proň také úlevu v samosprávných břemenech. Nesnižujeme státní daně jenom proto, abychom úsporu tuto ihned nechali pohltiti na straně druhé výlohami na samosprávu. Samospráva se nemůže vymykati z principů úspornosti budgetování a řádného hospodaření, z oněch principů, které jsme uplatnili ve správě státní.

Osnova podává tu ruku obcím tím, že stanoví limit pro výši přirážek. Zavádějí se příděly, zavádí se fond, ze kterého mají býti slabší obce podporovány. Činíme pokus s institucí, která dosud není vyzkoušena, a zkušenosti ukáží nám, do jaké míry tento fond dovede tyto úlohy splniti. Snad není to poslední slovo, které v této věci bylo promluveno, snad bude třeba měniti, doplňovati a zlepšovati, ale musíme míti odvahu, abychom jednou také s tímto pořádkem ve věcech samosprávných započali.

Mluví se o tom, že se kope hrob samosprávě. Ptám se, čím? Hranicí přirážek, zaváděním dozoru? Kdo kopal hrob samosprávě? Ti, kteří hospodařili nesvědomitě, kteří plýtvali a zanechali nám zadlužené obce s ohromnými přirážkami, odkud to nejde již dále. (Tak jest! - Potlesk poslanců republikánské strany.) To je také ten odstrašující příklad té metody, která prolomila zásadu, že rozhodovati o výdajích má ten, který na tyto výdaje platí. (Výborně! Tak jest!) A této chyby dopustili jsme se právě u největší části samosprávy, to jest u samosprávy obecní, a s následky těchto chyb musíme nyní také počítati. Bez předpisů o financích samosprávy a organisaci naší samosprávy při celé své berní reformě ocitli bychom se na poloviční cestě a celá berní reforma za krátkou dobu by se mohla ocitnouti na zcestí. Ona sebekázeň, ona pevná ruka a silná vůle k pořádku, jaká dnes ovládá finance státní, musí ovládnouti také samosprávu. Pokud a kde toho není, musí zasáhnouti vyšší samosprávné svazky a stát jako nejvyšší ochránce pořádku a svého občanstva a tím zároveň jako ochránce samosprávné myšlenky, neboť necháme-li hroutiti samosprávu na otázce finanční, pak jsme teprve samosprávu definitivně pohřbili.

Bylo mluveno v debatě o jednotlivých daních, vzájemném jejich poměru, o sazbách daňových a o celé řadě otázek v berní reformu spadajících. Chci jako referent jedné části osnovy, totiž jako referent o všeobecných ustanoveních osnovy, promluviti nyní několik slov také o otázce řízení v berních věcech a v souvislosti s tím také o otázce trestního práva berního. Předpisy formálního práva finančního, předpisy o řízení berním v užším slova smyslu tentokráte osnovou poprvé byly soustavně zpracovány, sebrány a sjednoceny. Posuzujeme-li toto kodifikační dílo po stránce technicko-právní, nemůžeme odepříti autorům vládní osnovy plné uznání za přesnost a výstižnost výrazů, logické uspořádání materie a úplnost obsahu, se kterou setkáváme se v této osnově, a můžeme říci, že tato práce může se ctí býti srovnána s obdobnými díly zahraničních zákonodárců.

Výboru připadla však přece důležitá úloha, to jest očistiti toto dílo od všech fiskálních prvků a vybudovati vedle ochrany zájmů fisku, které akcentovány byly v této práci, také stejně hodnotnou a stejnorodou ochranu poplatníka. (Tak jest! Výborně!) Předním úkolem naším bylo, prolomiti ledy byrokratické správy finanční a obnoviti usínající a umírající autonomii ve věcech berních, tedy v prvé řadě rekonstruovati berní komise opravdu na zdravém základě. Osnova nyní také ve svém znění přináší skutečnou rekonstrukci zájmového zastoupení poplatnictva a odborných živlů berních komisí, při čemž volena, pokud se týče vytvoření těchto komisí, poněkud odchylná forma oproti dřívějšímu způsobu, kde komise tyto z poloviny byly povolávány volbou. Myšlenky spravedlnosti a opravdového zastoupení občanstva pomocí voleb ukázaly se z velké části při těchto volbách do komisí daňových jako pouhá fikce při značné nechuti interesentů, dáti se voliti do těchto komisí. Proto těžiště jmenování do těchto komisí bylo položeno do odborných korporací jako zemědělských rad, obchodních a živnostenských komor. Myslím, že tento způsob jmenování zástupců do komisí daňových znamená oproti dřívějšímu stavu zřejmý pokrok. Pokud běží o zřízení samé, bylo snahou naší dáti finanční správě instrument, způsobilý zjistiti plně a správně ony skutečnosti, kterých je zapotřebí k ukládání daní, a na druhé straně chrániti poplatníka opětně proti možné libovůli orgánů finančních.

Pokud běží o práva poplatníka, která jsou nyní vyměřena a stanovena v zákoně, musíme si uvědomiti, že žádný, ani nejlepší a nejdokonalejší předpis nemůže občanu pomoci k jeho ochraně, jestliže občan sám toho předpisu nezná a jestliže toho předpisu nevyužitkuje, to jest, jestliže zachovává vůči úřadům svou pasivitu. Z této pasivity musí občan vyjíti, musí o svých právech se informovati, musí jich využíti, musí dodržovati lhůty, musí vykonati tak se své strany povinnosti, aby mohl se domoci svých práv a své ochrany.

Vigilantibus iura, jen bdělým náleží právo, a to je pravidlo, které nutně musí platiti také na tyto případy. Snažili jsme se, probírajíce tuto kapitolu osnovy, upraviti a zmírniti tvrdosti, obsažené v osnově, zejména pokud běží o ručení za daně jiných osob, ručení manžela za manželku, společníka za společníka druhého, majitele za pachtýře a podobně, zejména pak o zmírnění předpisů, pokud běží o exekuci daňovou a o t. zv. kontumaci, o které se ještě zvláště zmíním. Opravné prostředky byly rozšířeny na celou řadu dalších případů, rozšířeny byly lhůty k různým opravným prostředkům, a jestliže p. dr Meissner poukazoval včera, že nestalo se tak ve všech případech, musím na druhé straně zdůrazniti, že stalo se to téměř ve všech oněch případech, kdy povolení lhůt je nezávadným a kdy zejména povolení příliš značných a opětovaných lhůt by bylo v rukou poplatníků, kteří chtějí zneužíti těchto lhůt, prostředkem k nekonečnému protahování řízení daňového a ke zkracování státu.

Rozšířena byla možnost vedení důkazu a protidůkazu se strany poplatníka. Instituce osob přezvědných, tak málo sympatická, byla nyní postavena pod trestní sankci, jako jsou postaveny výpovědi svědků a znalců, tak že nyní tato instituce byla úplně překonstruována ve svém významu i dosahu. Povinnost nésti náklady na opravné řízení, byla upravena v několika směrech ve prospěch poplatníka a možnost obnovy řízení byla rozšířena zejména také v tom směru, že nyní umožněna jest obnova řízení ob noviter reperta, pro nově nalezené průkazy. Zjednány byly podklady pro evidenci placených a povinných daní, jak to žádá zejména malý poplatník. Poukazuji tu na ustanovení §u 273, na základě kterého budou pak vydány podrobné předpisy nařízením. Také nařízením bude upravena metoda zjišťování důchodů zemědělských pro menší poplatníky zemědělské podle jistých směrnic, které budou vydávány rok od roku na základě žňových výsledků vládou po vyslechnutí odborných korporací zemědělských. Možnost poshovění v placení byla rozšířena. Odpisy daní z důvodů hospodářské tísně budou připuštěny větší měrou než bylo původně v osnově zamýšleno. Podobně poshovění v exekuci na ochranu před exekucí immobilární, která může znamenati úplnou ruinu dlužníka, je nyní v osnově akcentováno a exekuce omezena na skutečné případy, kdy nelze v mobilární exekuci spatřovati možnost ukojení exekučního požadavku.

V oboru trestního práva a řízení byly nově konstruovány delikty daňové. Zejména při těžších deliktech akcentován byl požadavek, že těžší delikt musí předpokládati úmysl a ne pouhé vědomí na straně poplatníkově. Vymezeny a omezeny byly případy trestu na svobodě. Nově upraveno bylo však též sestavení trestních senátů, a to tím způsobem, že přednostou je soudce a také jmenování soudců-laiků bylo upraveno jiným způsobem, zejména zjednán tu vliv vrchního soudu na jmenování těchto soudců-laiků.

Také byly rozšířeny možnosti obhajoby obviněného poplatníka, zejména však odstraněno vyloučení přítomnosti obžalovaného při konečném jednání nalézacího senátu, tedy opatření, které mělo opravdu jistou inkvisiční příchuť.

Pokud běží o řízení a trestní právo daňové, musíme si říci, že nelze státu vystačiti bez těchto předpisů, a my také nemáme zájmu, abychom uvolňovali cestu těm, kteří daní platiti nechtějí. Stát musí dostati své, na spořádané berní administrativě visí rozpočet, visí úřednictvo, veřejné školství, kultura, vnitřní pořádek, ochrana státu na venek, bezpečnost naší valuty, a proto i my vyslovujeme se pro pořádek ve věcech daňových. Tento pořádek musí nám býti zákonem. Laxnost je nám hříchem a vědomé zkracování daní je pro nás zradou. Čím spravedlivější daně a čím spravedlivější řízení, tím přísnější pak může býti stíhání těch, kteří placení daní se vymykají. Zásada: "ať platí druhý a ne já", je útokem na spoluobčany, to je zlý příklad, který nesmí býti trpěn bez odvety.

Jestliže p. dr Meissner poukazoval včera v debatě na to, že zemědělci odnášejí z této daňové opravy největší úspěch a veliké snížení daní, zejména daně pozemkové, tedy konstatuji, že nikdy bychom se nechtěli před věřejností chlubiti, že jsme neoprávněně snížili svou berní povinnost, nebo že jsme převalili svá břemena berní na někoho jiného. (Výborně!) My jsme bojovali za spravedlivé rozvržení daní a za spravedlivé zatížení všech příjmů a všeho výnosu, a tato zásada byla také vtělena do osnovy - řeknu - téměř minuciesním způsobem. Bylo nám nabízeno, abychom volili formu výdělkové daně místo daně pozemkové. Dovedli jsme si vypočísti, že při aplikování výdělkové daně byli bychom bývali získali jisté výhody finanční, ale tato forma nám neodpovídala a raději volili jsme daň pozemkovou. Nechtěli jsme však přistoupiti na to, co bylo od nás požadováno, aby při této dani, která dosud byla ztížena pravou horou přirážek, nebylo upraveno přirážkové břemeno stejným normálním způsobem, jako při všech daních ostatních, t. j. aby pro zemědělce byla zavedena zásada značně nepříznivější než pro kterékoli jiné poplatníky. To by bylo znamenalo petrifikaci té velké křivdy, která dnes vůči poplatníkům pozemkové daně se děla, a to jsme nemohli připustiti.