Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poukazuji na to, že přes půl miliardy nese zemědělství s tou spoustou malých poplatníků na své dani pozemkové, a tato půlmiliarda má býti ještě malým břemenem?

V této věci nevymykali jsme se placení daní, ani nedomáhali jsme se něčeho nedůvodného, ale trvali jsme na tom, aby nám bylo stejně spravedlivě měřeno jako ostatním. Bije se na poplach z různých stran, že nastane podle nynějších předpisů libovůle při vyměřování daní, kontumace, tresty, kriminál.

Zmínil jsem se již o otázce kontumace, bude však třeba, abych ještě několika slovy o ní promluvil. Kontumace při nesplnění povinnosti se strany poplatníka, ať je to již nepředložení přiznání nebo neodpovědění vytýkacího dekretu, nespolupůsobení při vyměřovacím řízení, není libovůlí, není také náhodou, kontumace je v prvé řadě vinou. Pokud tato kontumace nastala zameškáním, je možno ji ještě vždy vyloučiti náležitou omluvou, obnovou řízení a také tím, že poplatník ještě včas dostaví se a dostojí svým povinnostem, zodpoví vytýkací rozkaz a pod. Následek kontumace, který se vyličuje jako úplná možnost úřadů, rozhodovati libovolně, není takový, jak se to ve veřejnosti agitačně rozšiřuje. Následek kontumace je, že úřad má právo vyměřiti daň podle pomůcek, které má po ruce. Jak může také finanční úřad vyměřiti daň, když poplatník mu nedá materiál? Musí tedy tak učiniti podle pomůcek, které má po ruce. Úřad je však povinen podle zákona tyto pomůcky si opatřiti, nikoliv libovolně rozhodovati. Pokud má způsobilost opatřiti si tyto pomůcky, tedy také opatřiti si je musí. Ostatně následkům kontumace, jak jsem už pravil, lze předejíti dodatečně také účastí, obnovou řízení atd. A pak ptám se ještě, kdo je to, kdo vyměřuje tuto daň? Hlavně bude běžeti o daň důchodovou, při které dosti značné variace jsou možné, daň výdělkovou a pod. Ne jedna osoba, ne jeden úředník, nýbrž daňová komise; a bude velmi záležeti na daňové komisi, aby tato nepřipustila libovůli při vyměřování daní.

Často se mluví o tom, že všechny tyto předpisy jsou přiostřeny proti malému člověku. Ti, kteří se odvolávali na to, že je potřeba změniti to či ono, poukazovali na to, jakým způsobem bude poškozen malý člověk, který zmešká tu či onu lhůtu. Chci konstatovati, že pod heslem ochrany tohoto malého člověka a pod hávem ochránců tohoto malého člověka se skrývaly z velké části úplně jiné zájmy a že šlo o to, otevříti dveře defraudě daňové velikých lidí, t. j. umožniti, aby velbloud prošel uchem jehly. (Výborně!) Malý pak, pro kterého mělo se bojovati, bude se dívati na to, jak utíká veliký, a bude za velikého platiti.

Mluvil jsem o předpisech řízení a předpisech trestních. Tyto všecky předpisy, tato revise daňová jsou velikým dílem, ale byly by dílem malým, kdyby také nebyl reformován duch celého našeho bernictví. Dlužno od základu zkorigovati nazírání finančních orgánů na poplatníka. Poplatník nemůže býti pokládán za objekt, ze kterého se má vyždímati to, co se vyždímati dá podle tradice a podle způsobu zeměpanských názorů o poddaných. Na poplatníka musejí se berní orgány dívati jako na občana, který přesně podle zákona má plniti své povinnosti a od kterého smí se žádati jenom to, co zákon opravdu vyžaduje. To je také předpoklad, na kterém budovali jsme tento zákon.

Mimoděk rýsuje se mi tu profil republikánského administrativního úředníka, zejména úředníka administrativy finanční tak, jak ho potřebujeme: Ne demagoga, ne krčila, nebo úhořovitého byrokrata, ne vězně 4 kancelářských stěn, který pro papíry nevidí člověka, tím méně úředníka, který pro karieru zaprodává se stranám, který nahražuje svou kvalifikaci jednou nebo zpravidla více stranickými legitimacemi ve své kapse, nýbrž úředníka, který vedle svého okolí, vedle toho nejbližšího vidí ten zájem celku, který zná svá práva a své povinnosti, který zná lid, jej chápe, jenž v občanu i prostém vidí a cítí člověka. (Výborně!)

Úřední aparát nesmí býti pouhým mechanismem berního stroje. Chceme, aby úředník obeznámil se s hospodářskými poměry, aby poznal lidi, jejich potřeby, jejich stesky, jejich tísně, aby řídil se více svým poznáním a zkušenostmi než pověstmi a denunciacemi neodpovědných živlů. Chceme "více světla" do tajemného přítmí oné kuchyně berní administrativy a více přímosti, otevřenosti než vzájemných úskoků.

Ordre de bataille po provedení berní reformy, až stane se zákonem, musí býti: Praví lidé a opravdoví lidé na pravá místa. To platí stejně o úřednictvu jako o členech daňových komisí. Dáváme-li do rukou úřednictva prostředky trestní, donucovací, pak neznamená to ještě, že ukládání daní má se díti pod tlakem pokut a vězení. Snad by to bylo pohodlné, ale jistě bychom s tímto prostředkem nevydrželi na dlouho a konec konců mohli bychom prohráti vše. Kriminál nevychovává občany, ale ani poplatníky, právě tak jako metla ve škole také sama nevyučuje a nevytvořuje kulturu. Kriminál, tresty, pokuty, donucovací prostředky mohou býti pouhým ultima ratio, a toho musí si naše finanční správa býti vědoma.

Mají-li býti tresty a má-li jich býti použito, musí býti odvaha nejen na malého, nýbrž na každého, kdo protiví se zákonu. (Výborně! Potlesk.)

Tedy pryč se starým duchem berních administrativ! A jestliže v uvozovacích předpisech zákona praví se, které předpisy staré se zrušují, pak bych si přál, aby bylo z autoritativní strany také řečeno, že se starými zákony ruší se také fiskalismus starého stylu, a to od shora dolů a že nový duch musí do berní administrativy přijíti s novými zákony. Tak také jedině vychováme i nového poplatníka svému státu, a to jest jistě neobyčejně důležité. V tomto smyslu také představujeme si, že budou propracovány a vydány ty prováděcí předpisy způsobem, který plně eskontuje všechno to dobré a všechny ty úlevy, které v berní reformě jsou obsaženy, ne však tím způsobem, jak často v prováděcích předpisech se činí, že jedna ruka béře to, co dala druhá, to je, že v prováděcích předpisech přivede se plně ad absurdum to, co dobrého provedlo se v zákoně.

Za těchto předpokladů, které jsem zde naznačil, hlavně za toho předpokladu, že nový duch vstoupí do naší administrativy, budovali jsme na tomto díle a očekáváme, že toto dílo bude prováděno týmž duchem, kterým jsme se snažili je prodchnouti. A v této důvěře, slavná sněmovno, budeme hlasovati pro osnovy, které leží na stolech slavné sněmovny. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Ďalším zapísaným rečníkom je pán posl. Štětka. Udelujem mu slovo.

Posl. Štětka: Vládní návrh zákona o úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy znamená útok proti celé dělnické třídě ve směru politickém, hospodářském i sociálním.

Životní úroveň pracujících vrstev se značně zhoršila velikým poklesem mezd, stálým zdražováním a stupňováním drahoty a hlavně vleklou a trvalou hospodářskou krisí, která je v Československu zjevem trvalým. Současně se zhoršováním postavení pracující třídy zeslabován je i její politický vliv, vzrůstá reakce a persekuce.

Vzrůstající zbídačení pracující třídy má nevyhnutelně za následek zesilování třídních bojů, předpoklady to nového připravujícího se sražení velikých společenských tříd: proletariátu a buržoasie o rozhodující moc ve společnosti vůbec, které stávají se den ze dne otevřenější a zřetelnější. Čím více posice pracující třídy postupujícím kapitálem jsou ohrožovány, tím spíše jsou hledány prostředky a způsob obranného boje v zájmu širokých vrstev lidových.

Význam komunální politiky pro stěžejní úkol komunistické strany, tedy získání dělnických mas pro revoluční boj, jest příčinou toho, že je především obrácena pozornost k této otázce. V žádném zřízení měšťáckých států nepřicházíme do styku s masami v té míře jako v samosprávných institucích. Samospráva a hlavně obce jsou pracujícímu člověku mnohem blíže než kterékoliv jiné zřízení státu, jakož i stát sám.

Nebýti té nepříjemné pro buržoasii okolnosti, že musí pomocí tak zv. demokracie klamati lid a zakrývati opravdové svoje úmysly, dávno bychom měli po všech demokratických zřízeních. Demokracie je však nejlepší zástěrou kapitalismu, jak správně řekl soudr. Lenin, a proto ještě máme Československou republiku s demokratickými zákony a reakčními úředníky. Vývoj kapitalismu dospěl do stadia, kdy demokracie stává se mu překážkou pro udržení panství. Vzrůst proletariátu a jeho třídního vědomí způsobil, že celá řada tak zv. demokratických zřízení a mezi nimi jmenovitě obce jsou ovlivňovány komunisty. Dostane-li se obec do rukou komunistů, tu pro buržoasii není již spolehlivou oporou jako dříve. Buržoasie nevytváří demokratických zřízení z lásky k demokracii a ze smyslu pro práva lidu, nýbrž všechno to, co vytvořila, vytvořila proto, aby to sloužilo jejím třídním zájmům. Jakmile však jakékoli zřízení kapitalistické společnosti neskýtá této dostatečnou oporu a neslouží výhradně zájmům buržoasie, pak všemi prostředky pracuje k odstranění takového zřízení.

Demokracie je pro buržoasii přijatelnou jen potud, pokud obstarává její zájmy. A jakmile měla by pod tlakem mas obstarávati zájmy pracujících, musí býti odstraněna i za cenu úplného přiznání k diktátu. Jen tím lze vysvětliti rychlý úpadek samosprávy v nynějším dějinném období a v Československu zvláště a zejména dovozovati, že projednávaná úprava finančního hospodářství svazků územní samosprávy má stupeň již přímé diktatury buržoasie, k čemuž netřeba zvláště dokazovati, že v oboru samosprávy jsme na tom hůře v Československu, nežli jsme na tom byli v Rakousku, přes zavedení demokratického volebního řádu. Buržoasie ztratila zájem na samosprávě, která se jí vymkla z rukou. To musí býti pobídkou pro pracující třídu, aby samosprávě byla věnována tím větší pozornost. Neboť vše, co neslouží buržoasii, musí nevyhnutelně sloužiti proletariátu a naopak. Není středních linií v současné době. Buržoasie jest si plně vědoma významu samosprávy, ona dobře chápe úzkou spojitost této s masami. Proto také vidíme, že vládní strany, tak zv. státotvorné dělají jinou politiku v obcích a jinou ve státě. To, co mohou si dovoliti ve státě, nemohou a nesmějí si dovoliti v obci. Zde na ně pracující lid vidí z blízka. Buržoasie jest si vědoma, že celá ta potlačovací mašinerie od posledního policajta až po generála včetně všech ministrů jí nezachrání, třeba by tomuto aparátu dávala ta nejdemokratičtější jména, ztratí-li vliv na masy. Nejzručnější její náhončí a sluhové dělají v obci tak zv. nárazníkovou politiku mezi kapitálem a buržoasním státem na jedné a proletariátem na straně druhé.

Účelem této nárazníkové politiky je udržeti vliv buržoasie a jejich pomahačů na masy. V samosprávě vede se tedy boj o masy, jmenovitě o ty, které nejsou soustředěny v závodech. Buržoasie jest si toho vědoma, že komunální politika jsou otevřené dvéře k masám a proto dělnická třída za vedení komunistické strany musí dokázati, že těmito dveřmi k masám půjde ona a ne buržoasie. Komunisté nejsou a nesmějí býti na radnicích proto, aby hájili nějaké domnělé zájmy obce nebo všeho obyvatelstva. Není nijakých společných zájmů všeho občanstva, není nijakých zájmů obce, neboť obce jsou součástkou této kapitalistické společnosti, založené na třídním panství a vykořisťování, nejsou jednolitou kompaktní masou, nýbrž jsou stejně rozděleny zájmy třídními.

Nesmíme se dáti mýliti formou, pod kterou v obcích obyčejně třídní zájmy vystupují a se uplatňují. Třídní politika v obcích béře na sebe někdy takové formy, že při povrchním pozorování zdá se, jako by se jednalo o nějaké netřídní zájmy, zájmy obce nebo občanstva. Nic nestojí nad třídami, ani mezi nimi. Vše musí se podříditi železným zákonům sociálním. Ve společnosti rozdělené na třídy není a nemůže býti života bez třídního boje. Celý život této společnosti je ustavičným bojem mezi protilehlými společenskými třídami, buržoasií a proletariátem. Každé žvanění o nějakých zájmech jiných nežli třídních jest sprostý švindl. Pro doklady o správnosti tohoto tvrzení není třeba daleko choditi. Stačí podívati se na politiku buržoasie a jejich sluhů v kterékoli obci, abychom se přesvědčili o správnosti uvedeného.

Úpadek samosprávy, který u nás jest zřejmý, neděje se přece proti vůli buržoasie, naopak, dnešní reakční režim k němu vědomě pracuje. Dnes i nejdůvěřivější pracovníci v samosprávě musili nabýti přesvědčení, že vláda neměla v úmyslu pomoci z těžké situace obcím známou finanční novelou z r. 1921. Každý dnes ví a je o tom přesvědčen, že to byl úmyslný útok na samosprávu. A jestliže jsou ještě přes to dnes obce, které nezkrachovaly finančně a v důsledku toho si uchovaly trochu možnosti samosprávy, tu již reakce podniká nový útok na finanční hospodářství svazků územní samosprávy, který má samosprávu úplně doraziti.

Nás nemůže mýliti ani ten fakt, že zabiják samosprávy, jakým je navrhovaná předloha, má býti projednán v době nejkratší, to je v době, kdy projednává se daňová předloha, aby tak odvrácena byla pozornost od snahy, která vás, pánové, vede k úplnému zardousení samosprávy, aby ona stala se bezvýznamnou, bez mocnou pro pracující třídu. Buržoasie již dnes, kde mohla, starala se pilně o to, aby jakákoliv lidu prospěšná činnost byla obcím znemožněna. Zničila finančně obce, aby mohla na stavu jí zaviněném dokázati neschopnost komunistů a zdiskreditovati tak v očích lidu toto demokratické buržoasní zřízení a tak připraviti půdu pro její úplné odbourání.

Vládní návrh o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy je toho nejlepším dokladem, neboť má v prvé řadě býti přikročeno k okleštění rozpočtu, to znamená, že rozpočet může sice obecní zastupitelstvo stanoviti, ale konečnou platnost ustanoví dohlédací úřad. Nízké přirážky a tím nízké příjmy mají obcím zabrániti plnění úkolů lidových, hospodářských a sociálních. Tím mají přestati obce míti význam pro chudý lid a ztratiti poslední zbytek zájmu mezi lidem. Tak připravena má býti půda pro odstranění samosprávy vůbec.

Žijeme v období zvýšených třídních bojů, protože život společnosti kapitalistické přiblížil se ke konci. A tak jako nebylo zrození se kapitalistické společnosti klidné, tak také nebude klidný ani její zánik. Proto nebude ani klidný zánik obecní samosprávy jako součástky kapitalistického zřízení v tomto státě.

Hospodářskému a finančnímu autonomnímu zřízení samosprávy byla zasazena první těžká rána zákonem č. 329 z r. 1921 a dnes zasazuje se jí přímo smrtelná rána, která dopadá vládním návrhem na samosprávu, a není pochyby, že se ani další postup nezastaví, když se neozval elementární odpor při prvém útoku.

Aby mohlo býti tehdy bez odporu přikročeno k okleštění samosprávy, přijat byl zákon, kterým obcím mělo býti ulehčeno po stránce finanční, ale zákon ten až dodnes nevešel v platnost. Zákonem č. 76 z r. 1919 měly od obcí býti státem převzaty tyto obory působnosti: Věcný náklad na školství obecní, policie bezpečnostní a polní, policie zdravotní a mravní, stavby a udržování silnic, správa chudinská a ústavy dobročinné. Tyto úkoly provádějí obce dále a není té nejmenší naděje, že by je převzal stát. Podařilo se tehdá buržoasii, která až do vydání zákona č. 75 a 76 Sb. z. a n. z r. 1919 byla jedinou a neomezenou vládkyní v samosprávách a obcích zvláště, že finanční novela zákona č. 329 z r. 1921 jako první krok k okleštění samosprávy byla prosazena za přímé účasti a pomoci socialistických stran ve vládě, kdy přímým otcem této finanční novely byl dr Meissner, vůdce soc. demokratické strany, které tehdá nevadilo, že samospráva je oklešťována ve směru své hospodářské volnosti a samostatnosti, to znamená, když majetná třída byla přinucena tlakem poválečných poměrů, aby o vládu v obcích dělila se s pracující třídou, že učinila tak za koncese a se zárukou, že samospráva bude okleštěna a že bude ponecháno právo kontroly nad obcemi třídě majetné, t. j. že za pomoci jmenovaných finančních komisí, které musí býti z poloviny složeny z finančníků t. zv. buržoasie, bude míti zajištěný vliv na samosprávu a konečné rozhodování o obcích ve svých rukou.

Tím nejen byla porušena zásada, že správa obcí patří do rukou volených zástupců, nýbrž nastolen byl režim sekvestorů v obcích jen takových, které až dosud mohly hospodařiti podle svého volného uvážení. Zde je počátek úpadku samosprávy a dnes projednávaný vládní návrh je jen pokračováním na započaté zradě naproti pracující třídě.

Osnova zákona, jímž se nově upravují některá ustanovení o finančním hospodářství svazků územní samosprávy, sleduje ten účel, jak se praví ve zvláštní části důvodové zprávy k §u 1 v posledním odstavci, aby nerovnost v přirážkovém zatížení byla pokud možno odstraněna. To je podvod, kterým chce vládní návrh svésti celou věc na falešnou kolej, neboť zůstanou i nadále zase územní svazky s bohatou daňovou základnou, jimž stačí nepatrné přirážky, zůstanou i nadále svazky se základnou nepatrnou, kde přirážky budou vybírány v nejvýše přípustné míře, nepochybně vedle spousty poplatků a dávek, zatěžujících nejchudší třídu. To je zřejmé z ustanovení §u 3, který připouští různé sazby přirážek a ukládá dohlédacím úřadům, aby nařizovaly zavedení poplatků a dávek, tedy zavádění určitého druhu nepřímých daní pod určitými sankcemi, které budou postihovati nejtížeji pracující třídu a to právě v nejchudších krajích. Potrvají i nadále rozdíly přirážkové, zatěžující o 100 a více procent, a budou i nadále tato vyšší břemena postihovati občany právě v územích chudých, občany hospodářsky slabé, co naproti tomu podle §u 1, odst. 7 vládního návrhu jest nepřípustné postihovati třídy majetné vyšším přirážkovým procentem. To znamená, že zde zákon přímo chrání kapsy buržoasie. Je krajně nespravedlivé, nesociální, ba dokonce nelidské, jestliže státní občané určitého územního svazku a určité třídy jsou saturováni ve všech svých potřebách hospodářských, sociálních, kulturních a veřejných, t. j. mají elektrisaci, dráhy, silnice, mosty, nemocnice, chorobince, léčebny, školy, musea čítárny, knihovny a pod., zatím co občané téhož státu, hospodářsky slabí, žijící v jiném územním svazku, strádají ve všech těchto směrech, jsou odsouzeni k trvalému hospodářskému, kulturnímu a sociálnímu zakrnění a umírání.

Jak zcela jinak mohou se vyvíjeti občané hospodářsky zajištění, mající po ruce dráhy, silnice, elektrisaci, školy, vzdělávací ústavy, proti občanům všeho toho postrádajícím a jak jinak jich předstihují a oč převyšují jejich životní míru, která jest konec konců měřítkem pokroku a kulturnosti.

Vládní návrh v celém svém rozsahu je namířen proti samotnému volnému hospodaření v samosprávných svazcích; nejen že zasahuje do samosprávy jako takové a rázem ruší celou desetiletou tradici samosprávy, ale on si ji podřizuje bezpodmínečně, neodvolatelně, osobuje si tak samovolné a neomezené právo, ba libovolný diktát na celé zřízení a hospodaření v samosprávách a v obcích zvláště.

Dozorčím úřadům, t. j. státní byrokracii, dává se tu naprostá libovůle a nemají býti dozorčí orgány z moci zákona právě projednávaného zejména nad obcemi nikomu odpovědné za své jednání a rozhodování. Nejen že samosprávné svazky a zejména obce stanou se odvislými od dohlédacích úřadů, tedy od státního byrokratického aparátu, to znamená, od buržoasie, která drží v rukou hospodářskou moc, ale ony mu budou přímo podřízeny svými hospodářskými programy, t. j. rozpočty a to do té míry, že nebudou hospodářské, kulturní a sociální úkoly obce jako takové plněny a spravovány podle potřeby občanů, zejména ne hospodářsky slabých a ochrany potřebných, nýbrž budou řízeny a spravovány podle přání a příkazu buržoasie prostřednictvím státního byrokratického aparátu, kterému zákon vedle neomezené moci přímo ukládá chrániti bohaté na úkor chudých a hospodářsky slabých. Vládní návrh, který byl v rozpočtovém výboru ještě zhoršen, ukládá dohlédacím úřadům, aby zrušily každé usnesení, které by se stalo třeba jednomyslně ve schůzi obecního zastupitelstva, t. j. volených zástupců občanů, které by znamenalo zatížení majetné třídy, třeba toho bylo třeba ve veřejném zájmu. Takovéto usnesení bude státní byrokracií zrušeno a to bez jakéhokoli správního řízení, bez jakéhokoliv odvolání do takovéhoto rozhod nutí dohlédacího úřadu. Rozhodnutí dohlédacího úřadu, t. j. státní byrokracie, bude podle vládního návrhu konečné a nebude do něho žádného odvolání.

Neplnění anebo bezpodmínečné neuposlechnutí nařízení, tedy diktátu dohlédacího úřadu, t. j. státní byrokracie, bude míti za následek, jak se praví v návrhu zákona, potrestání volených zástupců-občanů okamžitým suspendováním starosty obce bez jakéhokoli řízení. Vedle toho bude ještě takovému starostovi, který neuposlechl ihned rozkazu buržoasie, uložen trest vězení a pokuty do 5000 Kč za to, že v zájmu občanů a za souhlasu volených zástupců udělal opatření, které ovšem není po chuti buržoasii a státní byrokracii.

V trestním opatření počítáte, pánové, prostě s tím, že v obcích bude pohřben jakýkoli zájem o samosprávu, že občané, zejména pracující třída, dají se přijetím tohoto zákona odvrátiti od samosprávy jako takové, a to bez nároků na jakékoli zastoupení a spravování svých věcí v obcích, a prostě odevzdají vedení obcí do rukou majetné třídě, která by zase chtěla vládnouti neobmezeně, jak vládla před válkou, kde rozhodoval a obec spravoval ten, kdo měl největší majetek a největší počet volů. (Veselost.) Kdo měl nejvíce volů, měl na konec největší právo v obci a býval obyčejně starostou. Pánové, po těch časech se vám stýská, to je také jedna příčina, která vás vede k okleštění samosprávy v domnění, že pracující třída bude se obávati trestů a pokut, které ve vládním návrhu zákona vaším přičiněním v rozpočtovém výboru byly tak vysoko stanoveny.

Pánové, něco podobného tak, jako vy dnes, navrhoval Ferdinand Este, následník rakouského trůnu, před válkou, když chtěl, aby byl postaven a obcemi vydržován kádr vojenských zupáků s mocí výkonnou k řízení a spravování obcí; a když se to nepodařilo Ferdinandovi, má se to podařiti Švehlovi, který návrhem právě projednávaným dává neobmezenou moc a rozhodování státní byrokracií nad obcemi, aby tato stála nad volenými zástupci lidu, a to za pomoci falešné demokracie, o které Lenin řekl, že je zástěrou kapitalismu, a které proto jako takové pracující třída musí odzvoniti umíráčkem, když pochopí velikost slov Leninových.

Vládní návrh zákona znamená úplné zrušení finanční a hospodářské suverenity nižších autonomních svazků, neboť podle §u 3, odst. 7 odnímá se obcím hospodářská volnost a přesunuje se na dohlédací orgány právo rozhodovati o tom, co smějí a co nesmějí obce podnikati. Také stanovení nejvyššího procenta obecních přirážek bude míti za následek zastavení plnění úkolů hospodářských, kulturních a sociálních. Vládní návrh zavádí nový druh korupce, a to t. zv. dotačním fondem, tedy subvencovaným systémem, o jehož mravní hodnotě bylo již dávno před válkou velmi pochybováno; tento systém byl potírán všemi prostředky proto, že nejen sváděl, ale prováděl protekcionářství a korupci. Právem tedy vznikly námitky proti tomuto dotačnímu fondu, a to tím více dnes za vlády zvrhlých mravních názorů, kdy rozbujela korupce, sobectví a protekcionářství, které se nedovede za kapitalistického řádu potlačiti vůbec.

Důvodová zpráva ostatně zřetelně říká, že skutečná potřeba přídělu úhrady ani někdy nenastane, pravíc, že obce a okresy obdrží příděl podle možnosti a to jen tehdy, když na před budou zavedeny všechny předepsané, to jest státní byrokracií nařízené, dávky, které budou postihovati nejvíce pracující třídu.