To znamená, že dělničtí zástupci
v samosprávách mají páchati přímý
zločin na chudých občanech zaváděním
dávek jako nepřímých daní,
které mají chrániti bohaté, ale postihovati
nejširší pracující vrstvy. Dělničtí
zástupci v samosprávách mají se podle
této zásady zpronevěřiti svým
programům, a to v tom směru, že mají
hlasovati a rozhodnouti se pro zavedení všech předepsaných
dávek a tím změniti svoje zásadní
stanovisko k nepřímým daním vůbec.
Ve vládním návrhu však přes to
není nikde řečeno, i když budou zavedeny
v obcích, to je proti pracující třídě,
všechny dávky a obci nestačí z tohoto
titulu příjmy, co se stane. Když fond bude
vyčerpán a obec finančně zničena,
nedostane asi prostě nic. Na tuto otázku marně
čekáme odpovědi a pánové jsou
nám ji dodnes dlužni.
Tu jsme u druhého důvodu, proč dochází
k okleštění samosprávy. V důvodové
zprávě se vyčítá obcím,
že plýtvají penězi na různé
účely, a pan ministr financí to zvláště
zdůraznil. Pan ministr měl zajisté při
tomto zdůrazňování na mysli státní
hospodářství, které je vedeno a řízeno
ve prospěch a na ochranu bohatých, ale na úkor
chudých občanů tohoto státu. Proto
se má také začíti s takovým
hospodařením v obcích, jaké máme
ve státě. Hospodářství ve státě
má sloužiti za vzor hospodářství
v samosprávách, zejména v obcích.
Pan ministr financí a jeho státní hospodářství
za r. 1924 a 1925 svým účtem potvrzuje, že,
co se děje ve státě, děje se na prospěch
bohatých, to jest buržoasie, a na úkor chudých,
a proto musí býti i v obcích zavedena morálka:
ochrana bohatých oproti chudým. Šetřiti
se má v obcích zejména na školství,
bytové péči, na péči o děti,
na nezaměstnaných a invalidech. To znamená,
že obce se nemají starati o nezaměstnané,
poněvadž prý je o ně postaráno
v celostátním měřítku, a to
t. zv. gentským systémem, kterým byla uzákoněna
bída pracující třídy.
Tento fakt potvrzuje účetní závěrka
za r. 1924, podle které na podpoře pro nezaměstnané
bylo vyplaceno 143,061.607 Kč, tedy méně
o 60% oproti r. 1923. R. 1925 snížena byla tato částka
oproti roku předešlému rozpočtem na
40,828.280 Kč a bylo vyplaceno jen 39,084.344 Kč,
tedy méně o 1,743.936 Kč, které byly
ušetřeny na hladových dětech nezaměstnaných
dělníků.
Stejně je tomu tak i v Podkarpatské Rusi, kterážto
ubohá země tvoří československou
kolonii, neboť s jejími obyvateli zachází
se hůře než macešsky. Podle rozpočtu
na r. 1924 bylo pro Podkarpatskou Rus preliminováno na
péči o nezaměstnané 3 mil. Kč.
Podle účtu vyplatilo se pouze 1,670.916 Kč,
tedy ušetřilo se více než 45%, t. j. 1,329.083
Kč. Pro r. 1925 preliminovaná položka v rozpočtu
na péči o nezaměstnané byla snížena
na 975.150 Kč a ještě z této nedostatečné
položky bylo ušetřeno podle účtu
475.400 Kč.
Pan poslanec luďácké strany, tedy strany vládní,
Pázmán, v sociálně-politickém
výboru při debatě o drahotní výpomoci
pensistům státních podniků sám
prohlásil, že v Podkarpatské Rusi lidé
mrou hlady na ulici a že sám takovýto případ
na vlastní oči viděl. Pro nezaměstnané,
v bídě se nalézající dělníky
a jejich rodiny nemá stát peněz a rok co
rok je snižována ve státním rozpočtu
položka na nezaměstnané.
Musí přímo pobuřovati porovnání
účetní uzávěrky za r. 1924
s r. 1925 a rozpočtem na r. 1927, kde je viděti,
že pro nezaměstnané hladovějící
dělníky a jejich rodiny a hladem zmořené
děti škrtají se rozpočtové částky,
takže již v rozpočtu na r. 1927 vidíme
jen mizerných 10 mil. Kč na podporu čtvrtmilionové
armády nezaměstnaných dělníků,
co naproti tomu vyhazují se miliardy na neproduktivní
věci, zejména na militarism.
Na pana ministra národní obrany neplatí žádný
zákon a už dokonce ne Englišův systém
o spořivostti a pan ministr národní obrany
překročuje státní rozpočet
o milionové obnosy, jak je patrno při porovnání
účtu za r. 1924 a 1925. Podle rozpočtu na
r. 1924 bylo preliminováno na platy důstojníků
380,373.790 Kč, rozpočet však byl překročen
o 21,089.760 Kč. R. 1925 bylo preliminováno na platy
důstojníků 358,174.110 Kč, ale rozpočet
byl překročen ještě o 48,349.874 Kč.
Stoupají tedy každým rokem, a to systematicky,
výdaje na militarismus. Tak na př. podle rozpočtu
na r. 1924 bylo preliminováno na děla, ruční
a sečné zbraně 121,686.000 Kč, ale
podle účtu bylo vyplaceno o 37,352.574 Kč
více, než stanovil rozpočet sám. V roku
1925 bylo rozpočtem preliminováno na tutéž
položku už 149,290.700 Kč. Byla tedy položka
tato zvýšena o 28,000.000 Kč proti předešlému
roku, ale přes to podle účtu z roku 1925
byl rozpočet tento ještě překročen
o 11 milionů 894.226 Kč. Ministerstvo národní
obrany překročilo r. 1924 v 6 položkách
rozpočet o 117,170.108 Kč a v r. 1925 překročen
rozpočet podle účtu o 119,872.770 Kč.
Pan ministr financí zde nemluví o tom, jaké
je to hospodářství, ale starostům
obce za překročení rozpočtu budou
ukládány tresty, případně budou
i zavíráni. Ale co se stane panu ministru národní
obrany, neví ještě dnes nikdo. Tomuhle chcete
říkati, pánové z vládní
většiny, hospodářství v mezích
zákona a při tom obcím chcete vyčítati
nehospodárnost, když na jedné straně
z nepatrných obnosů na nezaměstnané
škrtáte více než 50%, zatím co
na druhé straně na militarismus nejen že se
vyhazují miliardové obnosy, ale ještě
ani ty nestačí k přípravám
pro vraždění lidu, a rozpočty na militarismus
rok co rok se překročují o stamilionové
obnosy?
Vládní návrh zákona o úpravě
finančního hospodářství svazků
územní samosprávy zabraňuje, aby napříště
obce, pokud tak až dosud některé činily,
nezabývaly se bytovou péčí a stavebním
ruchem vůbec. Bytová péče a podporování
stavebního ruchu spadá nyní podle zákona
o stavebním ruchu do úkolů státu,
ale porovnáme-li ve státním účtě
za rok 1924 a 1925 položky na bytovou péči,
musíme mluviti o hotovém skandálu. Na př.
v Podkarpatské Rusi na bytovou péči bylo
rozpočtem na rok 1924 preliminováno 340.000 Kč,
ale podle účtu bylo dáno na bytovou péči
v tomto roce pro Podkarpatskou Rus 800 Kč. (Slyšte!)
V roce 1925 na bytovou péči v Podkarpatské
Rusi bylo rozpočtem preliminováno 329.200 Kč,
ale podle účtu nebylo vyplaceno ani haléře.
Ale za to vidíme, že na četnictvo v Podkarpatské
Rusi byla rozpočtová položka, která
činí 17,122.764 Kč, ještě překročena,
a to o 595.000 Kč, a v roce 1925 podle účtu
byla dokonce tato položka na četníky překročena
o 1,891.000 Kč.
Tento inventář, o který se, pánové,
opíráte a na němž stavíte veškeru
svou moc, stále doplňujete. Ale vezměte na
vědomí, že jako Rakousko a Německo,
které stály až po zuby ozbrojené a jen
na samých bodácích, v rozhodném okamžiku
se shroutily, tak také selže i vám tato bodáková
moc.
Obcím bude také zabráněno podle vládního
návrhu starati se o péči o mládež
a o jakoukoliv ochranu pracující třídy.
Péče o mládež, zejména dělnickou,
v tomto státě je světovou ostudou, neboť
v rozpočtu na rok 1924 bylo na péči o mládež
preliminováno pouze 14,734.000 Kč. V Podkarpatské
Rusi bylo v rozpočtu pro péči o mládež
2,768.000 Kč, ale podle účtu za týž
rok bylo ušetřeno 51.750 Kč. V r. 1925 dokonce
ušetřeno na péči o mládež
143.474 Kč, co naproti tomu v účtě
za r. 1924 na péči o dobytek vyhazuje jediné
ministerstvo zemědělství 40,709.000 Kč
a podle účtu za r. 1925 dokonce pro dobytek překročen
rozpočet o 2,458.000 Kč.
V Československu je mizerná péče o
mládež, zejména o dělnickou mládež,
a dokonce už žádná ochrana mládeže
a mladistvých dělníků vůbec
nemá býti napříště obcemi
prováděna. Pokud ještě obce prováděly
jakous takous ochranu mladistvých dělníků
nebo pečovaly o mládež, vládním
návrhem se znemožňuje úplně obcím
tato činnost a budou tedy mladiství dělníci,
zejména učňové, vystavení vydírání
a ničeno bude jejich zdraví dvojnásob. Není
v tomto státě žádné ochrany mládeže,
zejména ne mladistvých dělníků
a učňů, neboť v málokterém
státě střední Evropy jsou mladiství
dělníci a učňové předmětem
takového vykořisťování, jako
je tomu v Československu.
Zákon o 8hodinné době pracovní nejen
že není dodržován, zejména u mladistvých
dělníků a učňů, ale
tito dělníci a učňové jsou
dokonce přinucováni pracovati 12 až 18 hodin
denně, po většině bezplatně a
mnohde o hladu, a za obydlí jim od učebných
pánů jsou vykazovány tmavé, smradlavé
díry, jak je patrno ze zprávy živnostenského
inspektora za rok 1925.
To se děje za patronance státních úřadů,
kterým přísluší dozor nad zachováváním
a dodržováním zákonných předpisů
k ochraně mladistvých dělníků
a učňů. Státní úřady
kašlou na všechny ochranné předpisy, jde-li
o chudé, mladé dělníky a učně.
To nejlépe vysvítá ze zprávy živnostenských
inspektorů v jednotlivých oblastech.
Tak na př. ve zprávě z oblasti Děčín
je uvedeno mimo jiné: "Úřad zjistil
v minulém období protizákonné zaměstnání
u 61 osob. Při prodeji novin v nádražních
knihkupectvích byl používán hoch mladší
14 let a u pekařských mistrů bylo používáno
k noční práci 17 učňů
mladších 16 let.
Dále bylo zjištěno, že mistři zabraňují
učňům zúčastniti se vyučování
na pokračovacích školách a že je
během této doby nutí k práci.
Nezákonná noční práce byla
zjištěna u 15 pekařů, z nichž 8
bylo odsouzeno k pokutám po 20 Kč."
To praví doslova zpráva živnostenského
inspektora. Naproti tomu starosta obce-dělník, třeba
bude se snažiti, aby opatřil ochranu mladistvých
dělníků nebo učňů, bude
potrestán suspendováním a případně
bude zavřen, dá-li se to odůvodniti politickým
zabarvením, ale není trestán pro porušování
zákonů ten ze státní byrokracie nebo
majetné třídy, kdo zákon přímo
nohama šlape.
Dále se uvádí v téže zprávě,
že jedna přádelna byla rovněž pro
nezákonnou noční práci odsouzena k
pokutě - ovšem, neříká se k jaké.
Živnostenskému úřadu v tomto obvodě
bylo podáno 434 žádostí o povolení
práce přes čas, které pravděpodobně
ve všech případech byly vyřízeny
kladně proti výslovnému znění
zákona.
Také v niťárnách nebyly až dosud
pracovní podmínky, jak praví živnostenská
zpráva, uspokojivě vyřízeny, pročež
se také mzdy dosud nezměnily a obnášejí
stále ještě 4, nejvýše 8 Kč
denně.
O bytových poměrech jest uveden v této zprávě
typický příklad. Praví se v ní:
"Důrazně však muselo býti zakročeno
proti jednomu truhlářskému mistru, jehož
mladistvý dělník byl nucen spáti v
záchodě na docela primitivně upraveném
lůžku."
Celkový výkaz o činnosti živnostenských
inspektorů v Československé republice je
obžalobou proti stálému porušování
všech ochranných opatření a všech
ochranných předpisů, jak patrno z těchto
cifer: Živnostenská zpráva za r. 1925 říká,
že musilo býti zakročeno ve 117 případech
proti zaměstnávání žen, mladistvých
dělníků a učňů při
noční práci, dále že v 570 případech
muselo býti zakročováno proti nezákonné
práci v noci, ve 411 případech proti práci
přesčas a ve 118 případech proti práci
v neděli. Celkem musil živnostenský inspektorát
zakročiti za rok 1925 1671krát. Tedy 1671 zaměstnavatelů
porušovalo zákonné předpisy a patřili
za to do kriminálu, ale živnostenská správa
uvádí, že jen v jednom případě
bylo použito vězení; a všichni tito zaměstnavatelé
za všechny tyto protizákonné přestupky
byli odsouzeni k úhrnným pokutám, které
jsou vykázány v částce 141.246 Kč.
Takhle vypadá ochrana dělníků, ochrana
učňů a mladistvých dělníků
v závodech, takhle vypadá rovnost občanská
před republikánskými zákony!
Těchto několik případů, jež
byly úřady zjištěny, je výmluvným
svědectvím o bezohlednosti podnikatelů a
o tom, jak ignorují dnešní zákony, týkají-li
se ochrany dělníků, ale naproti tomu jak
dovolávají se ochrany zákonné naproti
dělníkům.
Máme ledacas nového v tomto státě.
Máme zákon na ochranu republiky, kterým jsou
ve skutečnosti chráněni zloději a
lupiči, co naproti tomu poctivý dělník
za slova "pozemková reforma je svinstvo", ač
bylo ve sta případech dokázáno, že
svinstvem je, dostává 3 měsíce kriminálu.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Máme zákon náhubkový, který
nedovoluje odkrývati všechny podvody a korupce, ale
za to budeme míti nyní také zákon
na potrestání starostů, neuposlechnou-li
bezpodmínečně státní byrokracie
a opováží-li se přes zákaz dohlédacích
úřadů poskytnouti nějakou ochranu
nebo věnovati péči o chudé občany
v obci anebo ji prováděti.
Budeme míti také zákon, kterým nad
školami bude dána exekutivní moc četníkům,
ale za to bude vzato právo nad školstvím školním
radám a školním výborům, které
přejde na politické úřady. Tyto novosti
zavádí tento reakční režim, ale
ponechává až dosud platný čelední
řád z r. 1866, kterým je čeledín
v Masarykově republice pokládán za méněcenného
tvora, ba možno říci, že není pokládán
za člověka vůbec. To potvrzuje čelední
řád v §u 8, kde doslovně se praví:
"Zdráhal-li by se čeledín do služby
vstoupiti, má podle okolností potrestán býti,
a po vůli hospodářově třeba
i prostředky donucovacími přidržen ve
službě." V §u 11 praví se: "Čeledín
je povinen podle nařízení pána svého
pilně a neomrzele vykonávati služby, k nimž
se dal najmouti, i služby takové, které se
jimi rozumějí. Vzejde-li rozepře o tom, který
z několika čeledínů má jistou
práci nebo jistou službu vykonávati, rozhoduje
jedině vůle pána." V §u 14 čeledního
řádu dosud platného je uvedeno: "Čeledín
nesmí bez vědomí a dovolení hospodáře
svého svůj oděv, prádlo a jiné
své věci schovávati mimo dům, v němž
slouží, a musí dopustiti, kdyby mu pán
truhlu, kufr nebo jiné schránky prohledal."
Dále v §u 20 na ochranu čeledína se
uvádí: "Trvá-li nemoc déle 4
neděl a byl-li čeledín po tomto čase
ze služby propuštěn, má s ním,
nemá-li žádného jmění,
naložiti tak, jako s onemocnělým chudým,
jenž je prost všelikého závazku služebního."
Toto barbarské ustanovení je možné jedině
u nás ve státě, který se chce mermomocí
před cizinou nazývati státem kulturním,
státem pokrokovým. O nic lépe není
tomu u zaměstnanců průmyslových, kde
platí starý živnostenský řád,
podle kterého dělník má pro zaměstnavatele
menší cenu, než některá součástka
v jeho závodě, kterou při porouchání
musí fabrikant koupiti, co naproti tomu dělníka,
stal-li se ku práci neschopným, prostě vyhodí
a dostane za něj dělníka nového, zdravého,
ku práci ochotného, a to úplně zadarmo.
Tak vypadá demokracie v tomto státě, tak
vypadá ochrana práce, která tvoří
blahobyt hrstce vydřiduchů, proti kterým
pracující třída vede svůj boj,
boj za jejich odstranění, boj za nové společenské,
výrobní, hospodářské a sociální
řády!
Ve svém boji proti daňovému útisku,
proti okleštění samosprávy a proti všem
reakčním snahám bude pracující
třída postupovati, a to všemi prostředky,
a neustane dříve, pokud boj nedovede k úplnému
vítězství pracující třídy
a k úplné porážce kapitalistického
zřízení. (Výborně! Potlesk
komunistických poslanců.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalším rečníkom je pán posl.
Horák. Dávam mu slovo.
Posl. Horák: Slavná sněmovno! Není
ani jinak myslitelno, že při projednávání
tak důležité a naléhavé osnovy,
jakou je reforma daňová, našly se hlasy velebící
snad více než třeba její výhody,
našly se však také krajně kritické
úvahy, odpírající jí výhody,
které skutečně obsahuje. Tu stačí
jen uvésti praktické případy, jak
bylo dříve, a jak bude příště,
aby pochybnosti podobného rázu mohly býti
uvedeny na pravou míru.
Že zastaralé zákony o daních převzaté
po Rakousku neodpovídaly nynějsí době,
nikdo nepopíral. Bylyť nejstarší z nich
z let 1869 a 1875. Vedle toho dnešní země republiky
neměly stejných zákonitých předpisů;
vždyť Slovensko podléhalo uherskému zákonodárství,
zcela odlišnému od zákonodárství
rakouského. Proto hned po převratu uvažováno
bylo o tomto problému, bohužel, nedošlo k vyřešení
této naléhavé otázky, čímž
neblahý stav našeho daňového systému
vyžádal si mnoho obětí ve směru
hospodářského oslabení poplatnictva.
Velký počet daňových zákonů
a předpisů vyžadoval vleklého jednání
a byl spoluvinníkem na nevčasném vyhotovení
a doručování platebních předpisů.
V důsledku toho utrpěl škodu poplatník
i stát. Našli se jako při všem jednotlivci,
najmě z kruhů velkých poplatníků,
kteří využili situace, aby unikli daňovým
povinnostem. Proto dlužno uvítati předložený
zákon o přímých daních jakožto
konečné vyřešení této
důležité hospodářské otázky.
Ještě důležitějším
zdá se mi, že upravena byla současně
výše přirážek, neboť věc
ta byla hlavní překážkou řádného
výpočtu režie každého soukromého
a společenstevního podnikání.
Nový zákon, který má účelně
vyřešiti tak nutnou otázku zjednodušení
celé agendy daňové, rozeznává
tři složky, a to daně státní,
přirážky státní a přirážky
samosprávné. Nelze neuznati, že zjednodušení,
pokud jde o počet daní, nastalo a přál
bych si, aby toto zjednodušení mělo příznivý
a podstatný vliv na vyřizování celé
agendy daňové v úřadech, hlavně
pokud jde o předpisy daňové a rekursní
řízení.
Druhým přáním všeho poplatnictva
bylo zlevnění sazeb, hlavně daně z
příjmu, nynější důchodové,
všeobecné a zvláštní daně
výdělkové a daně činžovní.
Že těmto přáním učiněno
zadost, nelze popříti. Všeobecně žádáno
bylo odstranění válečných přirážek,
které úřady předpisovány a
vybírány byly jako takové ještě
v sedmém roce mírovém. Pokud i po této
stránce oprávněným přáním
bylo vyhověno, o tom poučí nás porovnání
mnohých sazeb se sazbami dřívějšími.
Při válečné dani nestačí
přeměna názvu na "mimořádné
přirážky", neboť pouhou změnou
titulu by poplatnictvu pomoženo nebylo. Proto musí
v dohledné době dosavadní státní
mimořádné přirážky zmizeti,
chceme-li nejen zjednodušení, nýbrž i
podstatného zlevnění celého daňového
systému plně dosáhnouti.
Lze uznati, že snížené sazby, hlavně
u daně důchodové a všeobecné
výdělkové, budou pociťovány jako
úleva, ale mám za to, že pravá podstata
zlepšení daňového systému vězí
ještě jinde, a to v úspoře při
celém státním a samosprávném
hospodářství. Tu je rozpočet správným
ukazovatelem potřeb fisku. Bude-li rozpočet snižován
na míru snesitelnou, což se ostatně z části
již stalo, nebude potřebí velkých daní
a odpadne zasílání fermanů úřadům
s upozorněním, aby daně vybírány
byly s veškerou přísností. Z rozpočtu
časem musí zmizeti položka: podíl samosprávných
svazků na státních daních, která
na r. 1927 figuruje částkou 1.039,607.000 Kč,
která není ničím jiným nežli
výpomocí připomínající
nám, že je to odměna za dřívější
špatné hospodaření v obcích.
Nemám důvodu pochybovati o tom, že se dnešnímu
režimu podaří jak ve státním,
tak obecním hospodářství zavésti
normální poměry, které vyvolávají
opět normální potřebu jak ve státě,
tak i v samosprávě. Tím umožněno
bude uskutečniti jen takové předpisy daňové,
které vzhledem k zmenšené potřebě
v celém našem veřejném hospodářství
budou žádoucny.
Všimneme si nyní daně důchodové.
Bude značně nižší a bude spravedlivější,
protože bude rozšířenější.
Princip, že každý, kdo požívá
ochrany státu a má pro svoji potřebu vystačitelný
příjem, má býti podroben dani, je
tu splněn, a to právem. Přesto nebude moci
nikdo upříti daňové reformě
sociální spravedlnost, neboť při dani
důchodové zvyšuje se proti dřívějšku
existenční minimum na Kč 7000. Průměrné
celkové snížení činí 40%
sazeb dřívějších.
Kdežto dříve platil důchodce při
příjmu Kč 7000 a jednočlenné
nebo dvoučlenné rodině Kč 108, při
tříčlenné Kč 96, nebude příště
platiti ničeho. Z příjmu Kč 8200 platil
dříve 162 Kč, příště
bude platiti 106 Kč, z příjmu 11.000 Kč
platil 283 Kč, budoucně bude platiti 190 Kč,
z příjmu 20.000 Kč platil dříve
1074 Kč, budoucně 600 Kč. U příjmů
vyšších, na př. 30.000 Kč, činí
snížení daně při jednočlenné
rodině 792 Kč, při dvoučlenné
rodině 720 Kč, při tříčlenné
830 Kč, při čtyřčlenné
733 Kč, při pětičlenné 691
Kč a konečně při šestičlenné
608 Kč.
Pro střední vrstvy přichází
nejvíce v úvahu všeobecná daň
výdělková jakožto daň kvotová
a daň, která vhodně pojmenována všeobecnou,
týká se všech kategorií samostatného
výdělečného podnikání.
Na rozdíl od jiných daní, jako důchodové,
pozemkové, domovní, výdělkové,
daně podniků veřejně účtujících,
kapitálové, rentové, dávky tantiemové,
daně báňské a daně majetkové,
kterým, přihlížeje k majetkovým
poměrům, málokterý živnostník
je podroben, podléhá každý samostatně
výdělečně činný živnostník
a obchodník této všeobecné dani výdělkové.
Bylo a musilo býti naší snahou působiti
především k tomu, aby daňová
reforma odstranila vše to, co válečná
doba způsobila předpisováním této
daně. Pánové, zastupující jiné
vrstvy společenské, nikdy neuvěří,
k jakým scénám docházelo v našich
ústředích, sekretariátech a klubech
v době doručování platebních
rozkazů, týkajících se všech
daní, kterým živnostník podléhá
- ale hlavně daně výdělkové.
Nebylo to vinou poplatníka, že nedostal platební
rozkaz každý rok, jak za normálních
poměrů se dělo, nýbrž za 2 až
6 let. Nebylo jeho vinou, že neměl-li starý
obnos zaplacený, těmto hromadným platebním
rozkazům nevyhověl. Poplatník, byl-li řádný,
a těch je přece největší procento,
pamatoval na své povinnosti, a proto nebylo by mu činilo
zvláštních obtíží splniti
svoji poplatnou povinnost, kdyby... ano, kdyby nebyly zatím
nastaly revoluční poměry ve vyměřování
daní právě těm nejchudším
poplatníkům.
Pan kol. Remeš ve své řeči v
rozpočtovém výboru konstatoval, že státní
daně roku 1914 činily v území Československé
republiky 612 mil. Kč, roku 1922 však 7560 mil. Kč,
tudíž 12tinásobný obnos, ač valutové
poměry za tu dobu rovnaly se jako 1:6. Platil-li tudíž
nájemník roku 1914 na všeobecné dani
výdělkové 36 Kč, měl by r.
1922 a následujících platiti dvanáctinásobek,
tudíž 432 Kč. Je to sice pro malého
poplatníka velké zvýšení, ale
jsem přesvědčen, že tento rozdíl,
ač značný, nebyl by přivedl tak velkou
část našich malých živnostníků
z rovnováhy, kdyby takových předpisů
mnohdy v době 14 dnů nebylo více, a to někdy
5 až 6. Dřívější daň
36 Kč za 6 let činila Kč 216, ale pozdější
432 Kč, tudíž za 6 let 2592 Kč. V tom
vězí ten rozdíl, neboť zaplatiti v 8
dnech 216 Kč, jest snad možno u větší
části poplatníků, ale nikoli 2592
Kč, kterýžto obnos representuje mnohdy celé
jmění malého živnostníka. Tento
případ platí však jen pro státní
daň, která oproti normálním poměrům
byla u nás v době poválečné
zvýšena. K tomu přicházejí ještě
všechny autonomní přirážky, které
dříve činily necelých 200%. Připočteme-li
k celkové dřívější poplatnosti
za šestileté období, v tomto případě
432 Kč, přirážky, činila poplatná
povinnost 648 Kč, kdežto v době poválečné,
kdy průměr autonomních přirážek
činil 832%, činí tato povinnost 21.565 Kč.
Byli jsme svědky, když poplatníci, které
zastupujeme, plni zoufalství přinášeli
nám stohy těchto platebních rozkazů,
které zaplatiti nemohli. A úřady? Našli
se v nich soucitní lidé, ale to nestačilo
k odstranění těchto vrcholně nešťastných
dob drobného lidu poplatného. Z těchto nesčetných
případů bylo nám jasno, kde hledati
kámen úrazu a jak zjednati odpomoc. Bylo nutno přidružiti
k reformě daňové reformu autonomních
přirážek. Jedině tak bylo možno
uvarovati se dřívějších chyb,
plynoucích z hospodářství samosprávného.
Toho bylo také dosaženo společným úsilím
všech koalovaných stran, kterým na pořádku
a řádném vývoji naší republiky
záleží. Když bylo dříve
možno přes noc obecnímu zastupitelstvu místní
přirážky třebas o 1000% i více
zvýšiti, nebylo možno poplatníku se dopočítati,
kolik bude platiti daní a přirážek,
a tak byl týž denně v nejistotě, jaký
obnos si má připraviti, byl v nejistotě,
bude-li moci svým občanským povinnostem dostáti,
nebo bude-li již v nejbližší době
ochuzen a nucen opustiti svoji rodnou obec při vzpomínce
na ztracený majetek. Při takovém hospodářství
zklamaly úplně veškeré výpočty,
a to bylo příčinou, proč místo
dřívější spokojenosti, urovnanosti,
klidu a rodinného štěstí přišly
do rodin živnostníků zoufalost, nepokoj, pláč
a nespokojenost. Hledejte pak za těchto poměrů
lásku k rodné půdě a práci,
když nastěhuje se do myslí všech příslušníků
přesvědčení, že vše je marné
a záchrana že je nemožná! Reforma daňová
přišla a přijíti musila. Byla by jinak
zmizela z naší vlasti ta nejkrásnější
ctnost jejího obyvatelstva, kterou oplývá:
Láska k rodné půdě a chuť k práci.