Předseda (zvoní): Podatelé
navrhují, aby rozprava se zahájila ihned.
Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla
již rozdána v tisku 996.
Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené
interpelaci přiznána byla rozprava podle §§
69, 65 a 68 jedn. řádu, a aby rozprava tato podle
návrhu podatelů zahájila se ihned, nechť
pozvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tím rozprava přiznána
nebyla.
934. Naléhavá interpelace posl.
inž. Nečase, Bečko dr
Dérera a soudr. vládě
o zastavení a omezení
stavby železničních tratí
na Slovensku a Podkarpatské
Rusi.
Žádám o přečtení petitu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Ptáme se p. předsedy vlády:
1. Je vláda ochotna umožniti, aby se neprodleně
pokračovalo ve stavbě železnice Veselí-Nové
Mesto n./V. v projektovaném rozsahu a zvýšiti
za tím účelem příděl
investic ministerstva železnic?
2. Je vláda ochotna přikročiti ke stavbě
tratí Handlová-Štubňa-Červená
Skala-Margecany a Užhorod-Mukačevo-Hust, jež
od r. 1920 zůstávají stále jen v projekčním
stadiu?
Předseda (zvoní): Podatelé
navrhují, aby se rozprava zahájila ihned.
Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla
již rozdána v tisku 950.
Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené
interpelaci přiznána byla rozprava podle §§
69, 65 a 68 jedn. řádu, aby rozprava tato podle
návrhu podatelů zahájila se ihned, nechť
pozvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tím rozprava přiznána
nebyla.
935. Naléhavá interpelace posl.
Simma a druhů vládě,
že nutno konečně upraviti
právní poměry pensistů.
Žádám o přečtení petitu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Tážeme se, je-li vláda ochotna v nejkratší
lhůtě přikročiti ke konečnému
rozřešení otázky pensistů, a
to tak, že předloží poslanecké
sněmovně příslušný návrh,
přihlížející k zásadním
požadavkům státních pensistů?
Předseda (zvoní): Podatelé
navrhují, aby rozprava se zahájila po odhlasování
daňových zákonů.
Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla
již rozdána v tisku 992.
Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené
interpelaci přiznána byla rozprava podle §§
69, 65 a 68 jedn. řádu, a aby rozprava tato podle
návrhu podatelů zahájila se po odhlasování
daňových zákonů, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tím rozprava přiznána
nebyla. Budeme nyní pokračovati v projednávání
pořadu schůze:
Ad 1. Zpráva výboru rozpočtového
o vládním návrhu (tisk 705) zákona
o nové úpravě finančního hospodářství
svazků územní samosprávy (tisk 1007).
Ad 2. Zpráva výboru rozpočtového
o vládním návrhu (tisk 559) zákona
o stabilisačních bilancích (tisk 1002).
Ad 3. Zpráva výboru rozpočtového
o vládním návrhu (tisk 706) zákona
o přímých daních (tisk 1000).
Přikročíme k prvé části
podrobné rozpravy, zahrnující
ustanovení uváděcí, trestní
a společná k zákonu o přímých
daních.
Přihlášeni jsou dosud řečníci:
na straně "proti" pp. posl. Roscher,
Netolický a Riedl, na straně "pro"
pp. posl. dr Daněk a Windirsch.
Dávám slovo prvnímu řečníku
na straně "proti", p. posl. Roscherovi.
Posl. Roscher (německy): Slavná sněmovno!
Pokládáme projednávanou předlohu daňové
reformy za dar kapitalistickým třídám
státu. Pro ty, kdo berou plat a mzdu, pro drobné
zemědělce a drobné živnostníky
nepřináší daňová reforma
žádného ulehčení, spotřební
daně, jež tolik tísní živobytí
drobného člověka, se nesnižují
a nenastává žádné ulehčení
živobytí dělnictva. Daňová reforma
přináší řadu výhod kapitalistům
a skytá jim úlevy v placení daní.
Tato daňová reforma odráží v
sobě podstatu kapitalistického státu a děje-li
se ve veřejnosti pokus prohlásiti daňovou
reformu za něco, co jest v zájmu českého
i německého lidu, tu tvrdíme, že jest
to klam a blud, tvrdí-li se to o této daňové
reformě. Nechrání zájmy českého
a německého lidu, nýbrž chce chrániti
zájmy německých a českých kapitalistů
v tomto státě. Tato daňová reforma
ignoruje životní práva těch, kdo berou
plat nebo mzdu, drobných lidí vůbec. Stane-li
se tato daňová reforma zákonem, bude působiti
jako zákon všeobecně reakční.
Vždyť již dávno se zamýšlela
reforma daňová a ve staré národní
koalici se opětovně dály porady o daňové
reformě. Ale ve všenárodní koalici byly
překážky. Socialistické strany nemohly
připustiti, aby takový zákon na jedné
straně skýtal výhody kapitalistům,
na druhé straně dělnictvu neulehčoval,
naopak přitěžoval. Dnes jsou ve vládní
většině tyto překážky odstraněny
a česko-německé občanské strany
přistupují k provedení daňové
reformy v zájmu kapitalistických tříd
tohoto státu. Ony vládnou dnes státem, ony
mají v rukou vládní stroj. A to, co zde dělají,
není politika lidová, nýbrž třídní
politika zvláště proti pracujícím
lidem. Mohou se nyní ve své nové většině
volně zastávati zájmů zámožných
a porušovati celkové zájmy pracujících.
Výsledkem politiky, kterou německo-česká
občanská vět šina po měsíce
vedla, jest nepřetržitý řetěz
násilí proti životním zájmům
dělnictva a ještě další násilí
bude následovati, uskuteční-li se plány,
jež občanské třídy tohoto státu
chtějí provésti. Ve státním
rozpočtu na r. 1927 jsou přímé daně
stanoveny na 2167 milionů, příjmy z daní
nepřímých činí 7843 miliony.
Poměr v procentech jest tedy ten, že výnos
přímých daní činí 22%,
zatím co nepřímé daně dávají
78% příjmů. Tedy více než 3/4
celého daňového výnosu musí
býti uhrazeny daněmi spotřebními,
to znamená, že při 14 milionech obyvatelů
připadá na nepřímých daních
560 Kč ročně na osobu, zatím co z
přímých daní připadá
na osobu jen 154 Kč. Nutno dále uvážiti,
že se na daních spotřebních odnímá
dělníkům, zaměstnancům, drobným
zemědělcům a živnostníkům
asi 7% příjmu. To znamená, že vydá-li
dělník nebo zaměstnanec 12.000 Kč
za své živobytí, že musí zaplatiti
neméně než 840 Kč na nepřímých
daních. Jest rozdíl, jde-li o dělníka
nebo zaměstnance, který vydělá 10,
15 nebo 20.000 Kč, nebo o kapitalistu, který vydělá
500.000 Kč nebo ještě více, který
za životní potřeby vydá 150.000 Kč
a zaplatí 10.350 Kč na spotřebních
daních. Ten se ve svých životních potřebách
nebude museti omezovati, ty zůstanou nedotčeny.
Ale zcela jinak jest tomu u dělníků, zaměstnanců,
u drobných lidí, jimž se daněmi odnímá
část jich výživy. Stát by měl
příčiny, aby chránil pracující
lid jakožto nejlepší členy společnosti,
neboť dělnictvo jest vlastně životním
stromem státu a stát má povinnost nechati
a dáti dělnictvu tolik, aby tento životní
strom neuschl. Stavíme-li se proti zatěžování
pracujících, jest to proto, že dělnictvo
má právo žádati, aby se na potřeby
pro život a zdraví jeho i jeho příslušníků
vzal náležitý ohled. Nejsme odpůrci
daní, nýbrž stavíme se proti tomu, aby
drobné příjmy, jež jsou k životu
nezbytně nutny, byly ještě tísnivými
daněmi zatěžovány. Neboť to, co
stát bere na daních, jest vyděláno,
vytvořeno pracujícím člověkem
a ne ti, kdo nesou daně na berní úřad,
jsou poplatníky, nýbrž ti, kdo je vydělávají,
a více než 90% daní musí býti
takto nejdříve dělníky vyděláno.
Nyní bych se chtěl obírati daní z
příjmu samou a jejím odůvodněním
v důvodové zprávě. Tu musím
říci, že v důvodové zprávě
postrádáme mnoho objektivity, pokud jde o její
stanovisko vůči dělníkům a
zaměstnancům. V důvodové zprávě
k dani z příjmu jsou odůvodnění,
jež stejně dobře by byla mohla vzniknouti v
kanceláři nějakého průmyslového
svazu nebo živnostenského společenstva. Vane
z nich duch nenávisti k dělníkům a
zaměstnancům. Zmíním se ještě
ve svých vývodech o této argumentaci v důvodové
zprávě. Pan ministr financí dr Engliš
prohlásil kdysi, že cení národní
příjmy ve státě asi na 60 miliard
a že z toho jen asi 10 miliard jest daňovými
úřady podrobeno zdanění. Podle mínění
pana ministra financí dr Engliše zůstává
tedy asi 50 miliard nezachyceno berními úřady.
Nuže, kdo jsou ti, kdo unikají daňové
povinnosti, kdo jsou ti, jež možno zařaditi pod
pojem daňových podvodníků, podloudníků
a nekontrolovatelných? Nejsou to drobní lidé,
nejsou to dělníci a zaměstnanci, nýbrž
jsou to velcí kapitalisté, kteří stát
bez ustání podvádějí unikáním
daním a skrýváním se. Jsou to ti lidé,
kteří mají od státu tučné
prebendy na úrocích ze státních půjček,
jsou to ti lidé, kteří dostávají
od státu dodávky za náležitě
vysoké zaplacení, jsou to ti lidé, kterým
státní správa vychází nejvíce
vstříc, jsou to ti lidé, kteří
pokládají stát za svoji doménu pro
své zájmy vůbec. Dělník a zaměstnanec
nemůže svůj příjem zatajiti,
ani drobný zemědělec a živnostník
tak nemůže učiniti, ježto daňový
úřad tu má snadný přehled a
může zjistiti, co dělník a zaměstnanec
vydělá. Na str. 34 důvodové zprávy
se praví: Zjištění příjmu
a jeho kontrola jest nejjistější u těch,
kdo berou plat a mzdu. Důvodová zpráva výslovně
praví, že u těch, kdo berou plat a mzdu, lze
nejjistěji zjistiti, jaký příjem dělník
a zaměstnanec má. Dále se praví, že
lze také zjistiti příjem z daně domovní
a příjem z budov. A pak přijde třetí
kategorie, bohatí a mocní kapitalisté ve
státě, a tu praví důvodová
zpráva: Velké příjmy kapitálu,
jež snadno uniknou pátrání berní
správy, ježto tato nemá téměř
žádných prostředků k seznání
výše příjmu. V důvodové
zprávě se pak praví dále: Pojem nezdaněného
minima nebyl nikdy identický s pojmem minima existenčního.
Proto nutno předem odmítnouti všechny snahy,
aby byl od daně osvobozen obnos, nutný k úhradě
životní existence. To tedy znamená: velký
kapitalista se může placení daní vyhnouti,
zatím co u dělníků a zaměstnanců
nelze stanoviti existenční minimum, nýbrž
zdaní se i ty příjmy, jež vlastně
jsou k životu nezbytně nutné. Na jiném
místě se pak v důvodové zprávě
praví: Dělník a zaměstnanec si musí
býti na druhé straně vědom, že
má vůči státu, který ho chrání
a který podporuje jeho duševní a tělesný
vývoj, určité povinnosti, musí přispěti
na státní výdaje odváděním
daně z příjmu. Uvedl jsem již, že
se dělníkům a zaměstnancům
z jejich příjmů odnímá asi
7% na spotřebních daních, na neviditelné
dani, kterou dělník nevidí, která
se však přece dostává státu.
Poukázal jsem již na to, že dělnictvo
zaručuje státu možnost života a že
bez dělného lidu by nebylo života ve státě
a že na druhé straně kapitalismus zná
jen jeden cíl, tohoto státu a jeho zařízení
po chuti využíti pro své zájmy. Čteme-li
toto místo, že dělník musí platiti
daně za to, že se stát oň stará,
tu přibližuje se to silně argumentaci, které
často venku užívají odpůrci dělnictva
tvrdíce, že dělník nemá mluviti
v obci, protože neplatí daně a že jen
ti mají právo v obci hlasovati, kdo vskutku platí
daně. Říkáme, že dělník
jako takový a zaměstnanec platí v poměru
ke svým příjmům daleko více,
že jejich oběť jest daleko větší
než kapitalistů všeobecně.
V §u 2 zákona byly vynechány renty, pense a
přídavky válečných poškozenců
a předků za účelem osvobození
od daní. V §u 3 se stanoví nezdanitelný
příjem na 7000 Kč. Při 7000 Kč
má podle §u 3 začíti povinnost platiti
daň z příjmu. Pánové, kteří
vypracovali návrh, soudí, že 7000 Kč
dostačí, a kdo vydělá více
než 7000 Kč, třeba musel vydržovati rodinu,
jest podle názoru těchto pánů nucen
část tohoto nepatrného příjmu
odevzdati státu ve formě daní. 7000 Kč
znamená podle hodnoty mírové koruny asi příjem
700 Kč. A ve starém Rakousku, o němž
jistě nelze říci, že vycházelo
dělnictvu příliš vstříc,
ve starém Rakousku, kde také byla u vesla občansko-kapitalistická
vláda, bylo přece tolik uznání, že
nezdanitelné existenční minimum bylo stanoveno
na 1600 K. Kdyby se těchto 1600 K přizpůsobilo
dnešním drahotním poměrům, znehodnocení
našich peněz, tu dojdeme k tomu, že nutno nechati
jako nezdanitelné minimum alespoň 15.000 Kč
a že teprve při příjmu vyšším
než 15.000 Kč by bylo nutno platiti daně. Zde
vidíme, že zdanění do 15.000 Kč
jest těžkým útokem na normální
výživu dělnictva a zaměstnanectva. Ale
zdá se, že původně bylo pánům
i těchto 7000 Kč jako daňová hranice
mnoho, neboť v důvodové zprávě
se na straně 37 praví: Válkou způsobené
mimořádné poměry, zvláště
pokles ceny peněz a tím způsobený
úpadek životní úrovně způsobily,
že se muselo přikročiti v r. 1920 k dalšímu
zvýšení nezdaněného minima na
4000 Kč a v r. 1921 na 6000 Kč. A důvodová
zpráva praví dále: "Od té doby
se ovšem drahotní poměry trvale zlepšily
a bylo by tedy zajisté oprávněné příslušné
snížení nezdaněného minima."
Tím se vlastně chce říci: "Drobní
lidé, drobní zaměstnanci a dělníci,
buďte rádi, že případně
nezačínáme zdaňovati již od 4000
Kč." Vypadá to tak, jako by se tito drobní
lidé, beroucí plat a mzdu, ti drobní živnostníci
se těm pánům měli ještě
poděkovati za to, že byl za základ vzat nejmenší
příjem 7000 Kč. Čteme-li to, tu nám
mimoděk napadá, že v argumentaci těch
pánů není ani stopy sociálního
cítění, že tu není soucitu pro
pracujícího bližního a že z ní
mluví nekonečná neznalost životních
poměrů pracujících lidí, ano,
dalo by se téměř tvrditi, že je to výsměch
životním právům pracujících
tříd v jich bídě. Žádáme
proto, aby nezdanitelné existenční minimum
činilo alespoň 15.000 Kč a žádáme
dále, aby byl vzat přiměřený
ohled na rodinné poměry poplatníkovy a ne,
jak to praví předloha, aby teprve při 4 členech
rodiny nastalo zvýšení na 9200 Kč, při
5 členech na 11.000 Kč a při 6 členech
na 13.000 Kč. Navrhujeme k tomu, aby při 2 členech
rodiny bylo nezdanitelné minimum zvýšeno na
18.000 Kč, při 3 členech rodiny na 22.000
Kč, při 5 členech na 26.000 Kč a při
7 členech rodiny na 30.000 Kč.
K §u 5 navrhujeme, aby při sčítání
příjmu se vzal určitý ohled a určité
úlevy při zdanění příjmů
příslušníků rodiny jako celku.
Jsme dále toho názoru, že v §u 7 slovo
"dědictví" má býti škrtnuto
a že v §u 15 hranice příjmu má
býti zvýšena na 40.000 Kč a že
má býti umožněna 20% srážka,
že od 40.000 do 70.000 Kč má býti stanovena
srážka 10% a od 70.000 do 100.000 Kč srážka
5%, že pojistné má býti zvýšeno
z 1000 na 2000 a z 2000 na 4000 Kč a že vojenské
osoby za války zraněné mají míti
možnost sraziti z příjmů zdanitelných
náklad na protesy, léčení a znovuzískání
zdraví.
Pokud jde o § 30, žádáme, aby existenční
minimum, pokud jde o daňovou srážku, bylo zvýšeno
na 15.000 Kč. V tabulce návrhu jest stanoveno, že
daň se má počínati srážeti
při 193 Kč týdně a končiti
při 453 Kč, že daň se má počíti
srážeti při měsíčním
příjmu 837 Kč a při 1963 Kč
měsíčně končiti. Za základ
jest tu vzat roční příjem u týdně
placených 10.036 Kč a u měsíčně
placených 10.044 Kč. V §u 30 se vlastně
uplatňuje tatáž reakční tendence,
kterou jsem bičoval již u § 3 a § 18. Ani
zde se nebéře náležitý ohled
na životní poměry a nutnosti dělnictva
a zaměstnanectva, vidíme tu naprosté ignorování
nejprimitivnějšího životního základu
dělníků a zaměstnanců. Zde
se vlastně chce stát odškodniti za daňové
podvody bohatých a mocných, dělníci
a zaměstnanci mají býti bez výjimky
nuceni k placení daní. Zde jest to stát,
jenž v nejbídnějších hledá
předmět vykořisťování
a chce z nich vynutiti daně. V důvodové zprávě
domlouvají páni podnikatelům a praví:
"Rozhodné jest také, že nemůže
býti zaměstnavatelům lhostejno, zda početně
tak silná třída poplatníků
daně řádně platí či
ne, protože má-li stát dostatečné
příjmy, nemusí dosavadní daně
zvyšovati a nové zaváděti, jež
na konec opět především postihnou zaměstnavatele,
průmysl, obchod, živnosti a hospodářství."
Ti pánové tedy v důvodové zprávě
praví: "Ty, podnikateli, plň jen svoji povinnost
srážeti daně, plň tuto povinnost svědomitě,
neboť budeš-li tak činiti, přimhouříme
oko a budeme i dále trpěti, že nemusíš
státu platiti sta milionů daní, a my nepůjdeme
po stopách tvých daňových podvodů."
Ti pánové jsou toho mínění,
že z dělníka musí býti vymačkán
poslední haléř. Říkají
dále: "Také námitku nebezpečí
přesunování daní nelze udržeti,
ježto takové posunování, ať je
již zakázáno či ne, jest vždy za
každých okolností možné. Také
zde rozhodne nezvratný zákon nabídky a poptávky.
Za příznivé konjunktury a nedostatku dělnictva
toto vždy snadno provede, že svalí daň
ve formě zvýšených požadavků
na zaměstnavatele, třeba se opět platila
daň bezprostředně srážkami. A
je-li naopak velká nabídka pracovních sil,
tu budou zaměstnavatelé snadno moci působiti
ve svůj prospěch na výši mzdy."
Co to znamená? Co tu praví ti pánové
podnikatelům? Podnikatelé mají jen horlivě
srážeti, mají dbáti toho, aby se u dělníků
a zaměstnanců neztratil ani haléř
daní. Budete-li držeti k sobě, podnikatelé,
ubráníte se i mzdovým požadavkům.
Dělníci mohou platiti, třeba měli
hlad, vy, podnikatelé, jen pilně strhujte, nic se
vám nestane, budete tím jen pečovati o vlastní
nejsvětější zájmy. A na straně
52 důvodové zprávy se praví: K požadavku
dělnických kruhů, aby nezdanitelné
minimum bylo citelně zvýšeno na 15.000 Kč,
nemohla vláda přistoupiti proto, že při
klesající tendenci mezd by většina dělnictva
byla osvobozena od daně a státní finance
by utrpěly značnou ztrátu. Což pak ti
pánové myslí, že lze dnešní
mzdy ještě snížiti? Což jest tu skutečně
někdo, kdo věří, že by bylo ještě
možno další zhoršení živobytí
dělníků a zaměstnanců, dnes,
kdy vlastně kupní síla mezd činí
jen 70 až 80% kupní síly mzdy dělníků
a zaměstnanců z r. 1914? Jest vyloučeno,
aby bylo možné snížení těchto
mezd, naopak dělnictvo a zaměstnanci jsou povinni
vynaložiti všechny síly na zvýšení
platů, protože tato životní úroveň,
v níž dnes dělnictvo jest, jest nedostatečná,
protože těmito příjmy není možno
se uživiti. Na druhé straně potřebujeme
zvýšení mzdy také proto, aby se dělnictvo
a zaměstnanectvo stalo schopným konsumu. Máme
v tomto státě velké průmyslové
podniky, jež jsou odkázány výhradně
na vývoz, které však nemohou dnes v dostatečné
míře vyvážeti. Má-li tento průmysl
trvati, nutno lidem, kteří tyto předměty
a výrobky potřebují, dáti také
možnost si je koupiti. Mohli bychom ve vlastní zemi
zvýšiti obrat o 50%, ve vlastní zemi jest tolik
lidí, kteří to vše, co se vyrábí,
tak nutně potřebují, ale nemohou si to koupiti,
ježto na to nemají prostředků. Zvýšením
spotřební způsobilosti dělnictva bychom
mohli zvýšením domácí potřeby
vyrovnati to, co chybí v exportu. V odborových organisacích
vedeme již po léta statistiku, co vlastně čtyřčlenná
rodina potřebuje na živobytí a byli bychom
si přáli, aby pánové, kteří
vypracovali důvodovou zprávu a předlohu zákona,
se byli alespoň jednou obrátili na statistický
úřad, aby zjistili, co dělnická nebo
zaměstnanecká rodina potřebuje na živobytí.
Výpočet, který vám tu krátce
přednesu, jest sestaven na základě vědeckých
výzkumů slavných lékařů
a tu nalezneme, že jedna osoba v sedmi dnech týdne,
má-li zůstati zdravá a silná, chce-li
si udržeti svoji způsobilost ku práci, musí
na výživných látkách spotřebovati
alespoň 886 gr bílkovin, 775 gr tuků a 2685
gr uhlohydrátů jako potravu. Pro čtyřčlennou
rodinu to znamená týdenní výdaj za
potraviny - a zde se uvádějí jen nejdůležitější
látky - 243 Kč 97 h. K tomu přijdou výdaje
na ostatní potřeby, jež činí
183 Kč týdně, takže čtyřčlenná
rodina potřebuje k životu 427 Kč týdně,
což dá roční výdaj 22.223 Kč.
To jest vlastně jen nejdůležitější
potřeba, aby dělník a zaměstnanec
zůstal zdráv, aby dostal to nejnutnější,
co potřebuje k životu. Myslíme proto, aby se
pánové neklamali: V nejbližší době
nenastane pokles platů, nýbrž otázka
jest naopak ta, že jest nutné zvýšení
platů, aby si dělníci a zaměstnanci
mohli koupiti alespoň to, co potřebují pro
svůj život a zdraví. Říkáme-li
tedy, že v §§ 18 a 30 nezdaněné minimum
se srážkami, má činiti 15.000
Kč, pak jest to jen spravedlivý a skrovný
požadavek, který tu klademe, jenž jest v zájmu
státu a v zájmu národního hospodářství.
Dále žádáme, aby se při členech
rodiny vzal náležitý ohled na jejich počet,
aby při 2 osobách v rodině zvýšení
šlo do 18.000 Kč, a pak dle počtu členů
rodiny do 22.000, 26.000 až 30.000 Kč. Poukazuji jen
na Anglii. Tam jest na př. stanoveno minimum 21.600 Kč
a u ženatých, kteří mají dvě
až tři děti, činí nezdaněné
minimum 40.000 Kč. Myslím, že jsme přišli
jen s velmi skromným požadavkem. Musíme proto
žádati, aby toto primitivní právo dělníků
na život zůstalo nedotčeno a aby se jim z jejich
nepatrných příjmů nic nebralo. Dále
stojíme na stanovisku, že tam, kde se dělníkům
nespravedlivě strhují daně, mají býti
tyto dělníkům během 4 týdnů
po uplynutí daňového roku vráceny.
Při té příležitosti bych poukázal
na to, že jsou ještě tisíce dělníků,
kterým roku 1926 byly daně neprávem sráženy,
ale dodnes jim nebyly vráceny. Těšili dělníky
a slíbili jim, že v březnu dojde k vrácení,
až dodnes nedostali ještě nic.
Při §u 38 navrhujeme, aby podnikatelé byli
povinni daňové srážky týdně
do 15. příštího měsíce
odvésti státní pokladně a ne jak tomu
bylo dosud. Ještě dnes jest mnoho podnikatelů,
kteří až do dnes daň berním úřadům
neodvedli, kteří po celý rok daň strhovali.
Žádáme dále, aby se dělníkům
vystavilo potvrzení o jejich hrubých srážkách
alespoň na konci roku nebo když dělník
opouští své místo. Mzdové kornouty
a sáčky nejsou spolehlivým potvrzením.
Dále navrhujeme k §u 42, aby spory o daňové
srážky se projednávaly před živnostenskými
soudy nebo před pracovními soudy, jež nutno
zříditi, nebo není-li těchto, před
příslušnými soudy okresními.
To jsou některé z nejdůležitějších
přání a návrhů, jež máme
ke kapitole o dani důchodové. Žádáme
dále, aby daň z tantiem nebyla nijak snížena.
Neboť tantiema jest příjem bez práce
a měla by býti přiměřeně
zdaněna. Povolují-li se již úlevy, mají
tyto úlevy prospěti drobným střádalům,
kterým se dnes strhuje daň z rent a jimž přejeme,
aby byli od strhování daně z rent osvobozeni.
Všeobecně odmítáme tuto zákonnou
předlohu v nynějším jejím znění,
neboť jest to návrh zákona, který byl
dělán v zájmu kapitalistických tříd
tohoto státu a jenž chrání majetné
třídy tohoto státu. Stojíme na stanovisku,
že příjmům z práce nutno přiměřeně
ulehčiti, že daně spotřební mají
býti sníženy, ježto tyto spotřební
daně, jež jsou takovým zatížením
pracujícího lidu, přispívají
k dalšímu zhoršování životní
existence dělníka. Žádáme dále
a naším cílem jest, aby systém daňový
byl od základu změněn, aby spotřebě
širokých vrstev se ulehčilo a aby zámožní
byli více zatíženi než dosud zvýšenou
daní z příjmu, majetku, dědictví
a přepychu. Dnes jsou produkční prostředky
soustředěny v rukou několika málo
lidí, kteří mají privilej z toho co
nejvíce získati, zatím co veliké davy
dělníků tráví život v
bídných poměrech. Naším cílem
jest daňovou reformu od základu změniti,
aby produkční prostředky přešly
z jedné ruky do ruky celku, aby pramen bohatství
byl převeden do rukou všech. Pak se bude moci společnost
sama udržovati, kapitalistický systém daňový
padne a ze společné práce všech bude
se státu, obci, veřejným za řízením
a pracujícím lidem dostávati k uspokojení
životních potřeb to, co skutečně
k životu potřebují. (Potlesk něm.
soc. demokratických poslanců.)