Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Místopředseda Slavíček (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu posl. Windirschovi.

Posl. Windirsch (německy): Slavná sněmovno! Poukazuji na to, že v poslední době v mnohých obcích severočeských okresů dala komunistická strana popud ke schůzím obecních voličů, které byly skutečně také konány za asistence ostatních socialistických stran. V těchto schůzích jest hlavním předmětem jednání berní reforma a reforma veřejné správy. Při orientaci těchto stran jest samozřejmo, že se v takových schůzích mnoho nadává stranám druhým, které se v nynější době účastnily vypracování berní reformy. Jest dále přirozeno, že v souvislosti s tím jsou také napadáni zvláště ostře zástupci německých vládních stran. V těchto schůzích poukazuje se hlavně na to, že prý základní myšlenkou berní reformy jest třídní egoismus stran občanských a dále se zdůrazňuje, že ráz berní reformy je úplně zpátečnický. Tážeme-li se, zda tyto výtky jsou správné, nutno odpověděti jasným nikoliv. Co se nyní děje v souvislosti s berní reformou, jest částečně také opravou ukvapeného dřívějšího finančního zákonodárství, z něhož namnoze mluvilo nepřátelství k vlastnictví. Při té příležitosti zmíním se jenom o zákonu o dávce z majetku a přírůstku na majetku a dále bych citoval zde nařízení, které se zabývalo úpravou dávky z přírůstku u nemovitostí.

Nynější berní reforma má položiti základ k osvobození od břemen, která v posledních letech způsobena byla nesmírným zdaněním. Označují-li protivné politické strany takové počínání jako zpátečnické, mohou občanské strany rády přijmouti tuto výtku. Rozumně myslící část obyvatelstva bude souditi jinak a uzná, že jsme uskutečněním berní reformy splnili slib, který jsme kdysi před volbami dali svému voličstvu a který vrcholil v tom: Snížiti daně!

Moje strana jest uspokojena, že se mohla účastniti aktivně a účinně při berní reformě. Jenom tak bylo možno vykonati dílo, které má přinésti zase veselejší dni zemědělství, utlačovanému finančními břemeny. Právě tato spolupráce ukazuje však také cenu naší účasti v nynější vládní koalici. Kdyby k ní nebylo došlo, byla by berní reforma jistě dostala jinou podobu. To bylo také svého času jasně viděti a to v době, kdy se v přípravných pracích k berní reformě uplatňoval nadměrný socialistický vliv. Tehdy se činil rozdíl mezi existenčním minimem z důchodu založeného a nezaloženého, z nichž první, založený důchod, měl býti ostřeji postižen daní důchodovou. Tento rozdíl byl nyní v rámci nynější berní předlohy úplně odstraněn a to je také zcela přirozeno. Rozdíl ten však nemohl býti také udržen, zvláště ne při založeném důchodu ze zemědělství. Při té příležitosti není zajisté nevhodno položiti otázku, existuje-li vůbec založený důchod, který je jistý. Také na to nutno odpověděti jasným - nikoliv. Pozorujeme-li při tom zemědělství, jest pro důchod z něho plynoucí hlavní podmínkou pracovní schopnost hospodářova a ta je zase podmíněna zdravím. Není nevhodno v souvislosti s tím uvésti příklad. Mladý, silný zemědělec, který ještě k tomu jest svoboden, měl neštěstí, že byl zmrzačen. Přes to vede hospodářství dále, potřebuje k tomu však pomocné síly, jež musí býti zaplaceny. Vysoká režie spotřebuje velmi brzy výnos. K pracovní režii přistupují později ještě daně a tím jest způsobena nutnost přijmouti hypoteky a sháněti úroky z dluhů, až jako poslední následek nastává hospodářský zánik. Co v takovém případě pomůže založené jmění, když rolník musí odejíti jako žebrák, který nic jiného již nemůže začíti? Založený důchod jest tedy pojmem fiktivním.

Ostatně nesmíme při tom také zapomenouti, jak vypadá výnosnost zemědělství. Zúročení kapitálu v pozemcích je velmi skrovné a jenom potud účinné, pokud zdatnost a pracovitost majitele jeho dobývá z něho hodnoty. Zúročení ceny půdy jest také proto tak malé, poněvadž pro největší část výrobků zemědělských existují pevně stanovené ceny, na jejichž výši nemůže žádný rolník vykonávati vliv. Bursa stanoví ceny obilní, jejichž výše však nejsou daleko ještě cenami výrobními, t. j. těmi cenami, které jsou skutečně výrobci placeny.

Vzhledem k tomuto stavu muselo míti zemědělství význačný zájem na úpravě berní reformy, který pro ně mohl vrcholiti jenom v tom, aby daňové břímě bylo sníženo. Toto oprávnění vysvítá z číslic veřejného zatížení. Chci tu uvésti jenom příklad hospodářství v okresu broumovském v Čechách, kde hospodářství v r. 1914 platilo 864 K veřejných dávek. V roce 1922 vzrostly tyto veřejné dávky na 21.052 Kč. Od té doby zmenšila se sice o něco veřejná břemena, avšak nikoliv podstatně. Z těchto číslic vyplývá důkaz, jak jest zemědělství přetíženo daněmi a jestliže k tomu připočteme ještě jiná vydání a srovnáme-li je s celkovými příjmy, vysvitne z toho další nesnesitelnost takového stavu.

Není nutno, abych zde srovnával ceny, které musí býti placeny zemědělstvím za potřebné předměty v roce 1914 a v roce 1925. Avšak vždy má velký význam, aby také zde byly uvedeny některé číslice na vysvětlenou té části veřejnosti, které jsou věci zemědělské cizí. V r. 1914 mohl býti koupen žací stroj za 360 K, dnes stojí 3.800 Kč. V r. 1914 stál pluh 50 K, dnes 900 Kč. Kosa tehdy 3 K, dnes 16 Kč, za 1 q superfosfátu bylo v r. 1914 placeno 8 K 50 h, dnes 70 Kč. Thomasova struska stála 6.10 K, nyní 60 Kč, čilský ledek 26 K, dnes 240 Kč, amoniak sirnatý 34 K, nyní 230 Kč, týdenní mzdy bylo v r. 1914 placeno čeledínu 16 K, v nynější době musí býti dáno čeledínu 180 Kč vedle stravy a jiných výdajů. V roce 1914 bylo placeno za zvěrolékařskou návštěvu 12 K, kdežto dnes 60 až 100 Kč. Úplné okování koní stálo v r. 1914 asi 4 K 80 h, dnes 72 Kč. Srovnáme-li s těmito výdaji příjmy, jest pšenice, která r. 1914 placena byla 22 K, znamenána dnes po naprosté neúrodě 230 Kč, ovšem nyní, kdy zemědělství již dávno nemá pšenice na prodej; žito r. 1914 stálo 18 K a v poslední prodejní periodě bylo prodáváno za 180 až 200 Kč. Oves platil r. 1914 14 K a dnes asi 150 Kč. Opakuji, že se zde nejedná ani o podzimní a zimní periodu. Jak málo se zvýšily příjmy z prodeje dobytka, vysvítá z toho, že r. 1914 1 kg živé váhy byl prodáván za 90 h nebo 1 K. dnes musí býti dobytek prodáván za 4 Kč. Toto srovnání tedy ukazuje, že naše zemědělství skutečně nemělo ustláno na růžích při takovém daňovém zatížení a jiných výdajích.

Jestliže moje strana spolupracovala o zákonu o berní reformě, pak měla zájem na tom, aby také její účinky ukázaly se v žádoucím směru. Jest sice stanoveno paragrafy, jak má býti daňová reforma prováděna, přijde však na berní praksi, která zákonu dodává života. Zde přijdou v úvahu jenom ty imponderabilie, jimž může jenom dobrá vůle berní administrativy dodati pravého smyslu. Také v hlavách berních orgánů měla by berní reforma reformovati a přispěti k tomu, aby v nich byl vzbuzen a prohlouben názor, že berní úřady nesmějí býti utlačovateli výroby a celkového hospodářství, nýbrž že musí býti potřebnými nástroji, jichž musí používati stát, aby si opatřil pro svojí existenci nezbytně nutné příjmy. Jest však jasno, že mezi poplatníky a berními úřady vždy rozpory budou. Bude věcí berních komisí aby je vyrovnaly.

Zemědělství má největší zájem na složení těchto komisí. Jest nezbytno, aby také zemědělcům se v nich dostalo náležitého zastoupení. V tom směru učinili jsme v minulých letech zkušenosti nejhorší a to proto, poněvadž ve velmi mnoha berních komisích zemědělští zástupci scházeli. V souvislosti s tím chci poukázati na složení jedné berní komise, a to v berním okrese jabloneckém, kde zemědělství mělo pokládati za svého zástupce výrobce a vývozce sklářského zboží a to z toho důvodu, poněvadž onen člověk byl vedle svého obchodu také majitelem několika korců pozemků, které mu někdo obdělává, aniž on je odkázán na výnos této plochy. Jest nezbytným požadavkem, aby zemědělství při sestavování daňových komisí samo mohlo stanoviti své zástupce. Jest však také dále nutno, aby zemědělství v komisích samo dovedlo svůj vliv uplatniti, a to již z toho důvodu, poněvadž by jinak mohly velmi lehce býti ztraceny výhody, které pro zemědělství z berní reformy vyplývají. V souvislosti s tím chci poukázati jenom na § 105 berní reformy, kde se mluví o tom, že oni zemědělci, u nichž celkový čistý katastrální výnos nepřevyšuje 120 Kč mají býti osvobozeni od placení mimořádné přirážky 1¹/₂% vyměřovací základny k dani pozemkové, a to tehdy, neplatí-li daně důchodové. Je velmi lehce možno, a pro to mluví zkušenosti posledních let, že berní správa bude hleděti, aby i menší zemědělce, u nichž čistý katastrální výnos 120 Kč ani nedosahuje, přece pojala do daně důchodové. Stane-li se tak, pak jest ovšem také úplně vyloučeno osvobození od těchto 1¹/₂%. Tuto věc nutno míti na paměti zvláště v horských okresech, kde je zemědělství významu podřadného a kde daň důchodová plyne zejména od jiných výdělkových vrstev, zejména od průmyslu. Zde jest nezbytně nutno dbáti toho, aby malí zemědělci i ve smyslu intencí zákonodárcových zůstali osvobozeni nejen od daně důchodové, nýbrž aby byli osvobozeni od placení tohoto 1¹/₂% plynoucího z držby pozemkové. Jest tedy nutno, aby právě vzhledem k tomu byli zástupci zemědělští v berních komisích nezbytně na svém místě. Je také nutno dosáhnouti toho, aby v daňových komisích o věcech zemědělských usuzovali jenom zástupci zemědělství. Jako zemědělci nemohou posuzovati věci týkající se průmyslu, živností a obchodu a právě jako zemědělci nemohou posuzovati důchod z takových výdělečných odvětví, právě tak nemohou samozřejmě posuzovati věci zemědělské průmyslníci, živnostíci a zástupci obchodů. Jest proto nutno, aby při posuzování důchodů ze zemědělství bylo v berních komisích přesně rozlišováno a působeno k tomu, aby v komisích nebyli pověřováni nezemědělci posuzováním věcí zemědělských. Posuzování zemědělských záležitostí nesmí býti však také ponecháváno úředníkům, kteří pracují a připravují berní operáty. Jest známou věcí, že, bohužel, také úřednictvu, berním správám, schází často porozumění pro podstatu zemědělství, nač má ostatně často silný vliv také zájem spotřebitelský a časem i krajní orientace na levo. Nepostačuje posuzovati zemědělství jenom podle cen, které musí býti v městech placeny za chléb, mléko, máslo, vejce, brambory, maso, ovoce atd.

Od nahodilostí v berních komisích může býti podle mého názoru zemědělství uchráněno jenom tehdy, bude-li i pro daň důchodovou ze zemědělství poskytnuta možnost paušalování, a to u těch rolníků, kteří jí chtějí použíti. Tuto ochotu bylo by vítati také z toho důvodu, poněvadž přece největší část rolníků a zvláště ti, kteří musí ve svém podniku sami obstarávati veškeré práce a kteří také mají neobyčejně těžkou ruku, sotva se dostanou k tomu, aby přiznání k dani vypracovali. Není-li podáno přiznání, může velmi snadno dojíti ke kontumaci. Berní správy mohou dle zákonných ustanovení vyměřiti a uložiti daně v takové výši, jakou považují za přiměřenou. Aby takovým možnostem a nahodilostem byla odňata půda, jest nutno, aby bylo umožněno také daň pro zemědělství paušalovati dle směrnic, jež by pak musely býti vypracovány v souhlase se zástupci zemědělskými. Těchto směrnic muselo by pak býti používáno také při kontumaci. Je dále zcela přirozeno, budou-li tyto paušální sazby stanoveny jenom v souhlase se známými zemědělci, kteří jsou důvěrou svých druhů povoláni k tomu, aby vešli ve styk s berními úřady k vypracování směrnic pro zdanění.

Do zákona, který poskytuje berním správám tak velká práva, měly by býti do všeobecných ustanovení pojaty také povinnosti, které mají berní správy plniti vůči obyvatelstvu. Také by měla býti stanovena doba konečná pro předpis daní a dále lhůta pro vyřizování rekursů. Víme přece ze zkušenosti, že dnes tisíce a tisíce rekurentů čekají, až budou jejich daňové rekursy vyřízeny. Jejich čekání je marné, a to z toho důvodu, poněvadž pro berní správy není předpisu, do které doby mají býti podané rekursy vyřízeny. Dále by bylo nutno omeziti libovůli berních úřadů vůči poplatníkům a konečně stanoviti povinnost k náhradě za škody, které vznikají z neodborného postupu berních správ vůči poplatníkům. Nelze žádati, aby poplatníci vybojovali si svá práva teprve u nejvyššího správního soudu a aby potom, když se svého práva domohli, museli ještě platiti velké peníze ke svému rozčílení, jež s věcí měli. Při prohře měla by útraty sporu nahraditi poplatníkům finanční správa.

Co dále je nutno, jest rychlá práce berních úřadů, které by měly nejen poplatníkům, nýbrž i sobě ve všech věcech stanoviti lhůtu. Bylo by také důležito, aby za účinnosti nových zákonných předpisů nebylo jich používáno šablonovitě a aby se šablonovitě nepostupovalo zvláště tehdy, jde-li to proti poplatníkům. Při tom bych mohl poukázati na postup berních úřadů při daňových exekucích. V poslední době dostal jsem zprávu o případu v Prostředním Lánově v berním okrese vrchlabském. Tam vdova po rolníku zůstala dlužna nějakou částku. Ta žena nemohla sehnati peněz v předepsané době a byla jí proto zabavena kráva. Po nějaké době přišel pak berní exekutor ona žena zatím daně ještě nemohla zaplatiti, kráva byla vyvedena ze stáje a prodána za nepatrnou částku. Cena krávy byla prý 2.400 Kč a stržilo se za ní jenom 1.000 Kč, ježto musela býti prodána rychle. Kdo nahradí nyní té ženě škodu, kdo jí nahradí rozdíl, který jí vlastně náleží? Ve spojení s tím poukázal bych také na zprávu v "Právu lidu", podle níž byl majiteli zabaven sklad obuvi, jehož cena prý činila 90.000 Kč, poněvadž měl na daních nedoplatky. Při prodeji tohoto skladu bylo docíleno 9.000 Kč a je podivuhodné, že jako kupec těchto bot vystupoval sám berní exekutor. Ten potom prodal celý sklad obuvi původnímu majiteli za cenu 15.000 Kč. Jest samozřejmo, že k takovému postupu nesmí docházeti, poněvadž přece způsobuje roztrpčení.

Během doby budou přece shromážděny jisté zkušenosti s berní reformou, takže později bude možno nalézti vůbec jiný přehledný system, který se bude moci uplatniti také při reformě daní nepřímých. V nynější debatě žádali různí řečníci reformu daní nepřímých. Také my jsme pro ni, poněvadž snížení nepřímých daní zvyšuje životní schopnost zemědělství. Při tom myslíme na daň z obratu, poněvadž ze zemědělství odebírá se ročně částka asi 120 milionů, pokud ono musí daň z obratu přímo odváděti. Za tuto částku nemůže se zemědělství hojiti na žádné straně, ona jde čistě jenom z jeho kapes a tím znamená další způsob daně důchodové.

Při tom bych chtěl však poukázati ještě na jiný způsob daně z obratu, jež rovněž musí býti zemědělstvím odváděna, aniž ono má za ni náhradu. Je to částka daně z obratu, kterou musí zemědělství platiti ve formě 4%ního paušálu při odebírání hnojiva. Sestavil jsem tu výpočet, který nám znázorňuje potřebu umělého hnojiva v československém zemědělství v roce 1925/1926. Pozoruji-li tyto číslice, musím ovšem poukázati na to, že tato spotřeba hnojiva omezuje se jenom na malý kruh zemědělců, poněvadž přes vysvětlování a přes zvýšení výnosu používáním umělého hnojiva v zemědělství vždy ještě největší část zemědělců ve státě umělých hnojiv nepoužívá. Vypočítal jsem, že spotřeba superfosfátu, Thomasovy moučky, kostní moučky, amoniaku sirnatého, čilského ledku, vápenatého dusíku a hnojiv draselnatých v uvedené době činila 52.350 vagonů.

Vypočítal jsem výši paušálu daně z obratu za toto množství hnojiva a shledal jsem, že činila asi 17 a ¹/₂ milionu korun. Také touto vysokou částkou, která, jak bych ještě jednou chtěl zdůrazniti, byla vybrána od poměrně malého kruhu spotřebitelů, silně se výroba zatěžuje. Nelze však také přehlédnouti, že toto množství hnojiva, které jest přece přiváženo drahou, zatíženo jest ještě také velmi značně vysokým podílem na dani dopravní. Neboť i tato je započítávána do sazeb dopravních a musí býti zemědělstvím placena.

Přijde-li k reformě daní nepřímých, pak jest přirozeným požadavkem zemědělců, aby také porážky z nouze byly osvobozeny od daně z masa. Dosáhli jsme sice v poslední době, že byla odstraněna paušální daň z masa při porážkách z nouze, avšak přes to musíme dále usilovati o to, aby daň z masa při těchto porážkách byla vůbec odstraněna.

Když již mám slovo, chci věnovati také několik poznámek problému obecních financí. V poradách o berní reformě podali jsme návrh na rozšíření přirážkové povinnosti na daň který byl odůvodněn, neprošel, ačkoliv by přijetí jeho bylo oprávněno (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.), neboť vidíme, že v obci a do záležitostí obecních mluví mnoho osob, které v takových obcích neplatí ani haléře přirážek, ač takové osoby mají často tak vysoké jmění, že o něm může zemědělec jenom sníti. Proto lze lehce pochopiti trpké pocity malozemědělcovy, který maje malý dům, několik korců půdy, jednu krávu a několik koz musí ke svým přímým daním platiti také ještě přirážky; kdežto druhý s vysokým příjmem, který vede hlavní slovo, je od nich osvobozen. Vidí-li kromě toho malozemědělec, že zatím v obci při používání peněz jím placených uplatňuje se také třídní orientace, pak takový poznatek ho roztrpčuje tím více.

V souvislosti s tím chci poukázati na případ, který se stal v obci Doubí v okresu libereckém. Tam bylo zavedeno bezplatné vydávání mléka ve škole. Dítě jakéhosi chalupníka ucházelo se v poslední době rovněž o příděl mléka, poněvadž jediná kráva doma nedojí a mléka nedává. Otec tohoto dítěte musel se dožíti toho, že žádost dítěte byla odmítnuta vzhledem k tomu, že má jednu krávu, a kromě toho že mu zbude z jeho hospodářství tolik peněz, aby si mohl potřebné mléko koupiti. Takový postup musí ovšem v zemědělci vyvolati zvláštní pocit, poněvadž z té strany, která v oné obci politicky vládne a na radnici má svými zástupci převahu, propaguje se vždy spolupráce dělníků a sedláků, a přes to nemá ona tolik uznání, aby přece v nutných případech i vůči malozemědělcům projevila nutné porozumění.

Mluvím-li již o obci Doubí, chci se ještě zmíniti, že tam za účinnosti nových berních zákonů nastanou také jisté finanční obtíže, poněvadž tato obec, která je obývána mnohými průmyslovými dělníky, neobyčejně se snažila rozvinouti značnou stavební činnost. V posledních letech byla tam zastavena asi ¹/₆ celé katastrální plochy. Vystavěné domy jsou nyní od daně osvobozeny a z pronájmu jich neplynou v nejbližších desítiletích ani státní daně ani přirážky. Přes to musela obec založiti nové silnice pro nově zřízené čtvrti a provésti kanalisaci, proti kterýmž vydáním nemá žádných příjmů. Hledíc na takové poměry, které se jistě opakují také v místech jiných, nesmí finanční správa přehlédnouti, že musí takovým obcím nalézajícím se ve finanční tísni pomoci v pravý čas a nesmí oddalovati na nedohlednou dobu úpravu takových věcí, anebo teprve očekávati, až takové obce upadnou v nejhorší finanční bídu.

V souvislosti s daňovou reformou mluví se nyní také mnoho o probuzení a posílení berní morálky. Při té příležitosti bych jen apeloval na státní úřady, aby samy předcházely obyvatelstvo příkladem k této morálce. Jak budou pánové od finanční správy posuzovati případ, který jim chci nyní přednésti a který souvisí a pronajímáním poštovní správě? Majitel domu usiloval o oprávněné zvýšení nájemného za místnosti pronajaté ve svém domě poštovní správě. Před krátkým časem přišel k němu proto delegát poštovního ředitelství, aby s ním sjednal novou smlouvu. Když majitel domu právem uplatňoval, že podle změněných poměrů musí býti zvýšeno také nájemné, navrhoval onen delegát poštovního ředitelství toto: dáme vám písemně, že jenom polovice obnosu, který bude vyplacen, jde na nájemné, a druhá polovice může býti zúčtována na investice. Onen majitel domu byl tak chytrý, že nepřistoupil na návrh, který neobsahoval nic jiného, než že delegát státního úřadu navrhoval majiteli domu, aby byla finanční správa obelhána o pravou výši nájemného. Jsem ochoten uvésti jméno této obce, a to soukromě panu zástupci finanční správy.

Ke konci své řeči chci jenom uvésti, že my ze svazu zemědělského jsme pyšni na to, že jsme mohli účastniti se práce na berní reformě. Chceme však i dále spolupůsobiti při snižování břemen, která zničila výnosnost naší výroby a která mají vinu na tom, že mnoho našich výrobních odvětí ztratilo úplně schopnost konkurenční. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pí. posl. Kolláriková. Dávám jí slovo.

Posl. Kolláriková: Vážená snemovňa! Vládny návrh zákona o daňovej reforme je čiste namierený proti širokým vrstvám pracujúceho roľníckeho a robotníckeho ľudu. § 5, odst. 3. je priamo urážkou ženy, v ktorom za hlavu rodiny je považovaný muž. Toto ponižovanie a podceňovanie ženy stále rastie v hlavách jednotlivcov v tomto palamente, čo dokázaly aj výroky pána posl. Štefánka, ktorý v tejto snemovni vo svojej reči dňa 29. apríla 1927 prehlásil nasledovne: "Verím, že páni poslanci dr Meissner a dr Dérer nepodpisovali by dnes volebné právo ženám a 21ročným deťom, lebo tu majú následky nebezpečia, ktoré rastie z volebného práva žien. Lepšie by bolo bývalo, keď by boli dostali r. 1920 o 10 mandátov menej, aspoň by boli menej ztratili r. 1925." Je samozrejmé, že by boli menej ztratili, keďby boli menej dostali. Uvádzam tieto výroky len preto, že agrárny "Venkov" tieto výroky pána poslanca vypúšťal, poneváč uznáva to snáď ešte za predčasné k doplneniu programu dnešnej reakčnej vlády. My ženy budeme si brániť naše práva do dôsledku a pri každom útoku na práva žien - ktoré práva boly vydobyté revolučným tlakom máss pri utvorení tohoto štátu - budeme mobilizovať do boja všetky ženy.

Proletárska žena má najťažší úkol v dnešnom kapitalistickom zariadení. Všetky ťarchy domácnosti sú uvalené na bedrá ženy. Ak uvážime, že príjem proletárskej ženy na zaokrytie denných potrieb je tak mizerný, že v mnohých prípadoch musí byť umelcom, ak chce zaokryť všetky potreby domácnosti, vidíme, že žena, ktorá všetkým svojím úsilím, celou svojou fyzickou silou prispieva na udržanie rodiny, je dnešnou reakčnou smetánkou v tejto snemovni natoľko podceňovaná, že dáva mužom priamo a zákonom zaručené veliteľské právo nad ženou vtedy, keď v iných zemiach, ako je Norsko a Švédsko, sa tieto pojmy poddanstva odstraňujú. Nepočítam do toho Sovietsky Sväz, kde je žena skutočne rovnoprávna s mužom a má vo všetkom také právo ako muž, t. j. tam nerobia pohlavné rozdiely.

Na jednej strane, podľa tejto predlohy, vidíme ženu v pojmu poddanstva a podrobenosti, na druhej strane vidíme, že žena ručí za daň mužovu podľa §u 264, odst. 6. plne, ktorá mu bola predpísaná. Nie je toto výsmechom, pánovia, samých vás, keď na jednej strane ženu zotročujete a na druhej strane činite ju zodpovednou za vymeranú daň mužovu? Vy si týmto odhaľujete vaše slabé stránky a vašu zbabelosť. V ženách, ktoré spoločne s mužmi musia zápasiť za udržanie svojho života a života svojích detí, vyvíja sa rýchlejším tempom revolučná ideologia a odpor proti kapitalistickému poriadku, vami zavedenému, a preto je vašou snahou zbaviť ženu každého práva, odstrániť ju z verejného života, spraviť z nej otrokyňu svojej domácnosti a otrokyňu svojho muža.

Ďalej § 236 dokazuje jeden z vaších husárskych kúskov, v ktorom podľa odst. 1. do daňových komisií môžu byť volení iba členovia mužského pohlavia. Proti tomuto paragrafu, odst. 1. musíme sa my ženy tiež rázne ohradiť a žiadať energicky škrtnutie slov "mužského pohlavia" a zmeniť túto vetu na "pohlavie bezrozdielné". Či ženy nie sú poplatníkmi v Československej republike? Keďže podľa úradnej štatistiky ženám priznáva sa zárobok nasledovnými číslicami: Zárobkove činných žien v zemedelstve je 139.659. Samostatne činných v priemysle a živnostiach 49.087. Samostatne činných obchodných pomocníc 47.289, v iných oboroch zamestnaných 761.541, tak, že ženy tvoria asi jednu štvrtinu poplatníctva, ktoré vôbec nebudú mať v daňových komisiách zastúpenie. Koľko je mimo toho ešte žien zárobkove činných v domácnosti, ktoré svojím zárobkom prispievajú na zvýšenie príjmu do domácnosti, ktorý bude tiež, ako aj príjem detí, ktoré sú zárobkove činné, započítaný do hrubého príjmu, ktorý podľa daňovej predlohy bude odaniteľný.

Je nutno najsamprv vyzdvihnúť drahotu, ktorá v poslednej dobe stále stúpa. Tu vidíme, že ako kriticky dolieha daňové zaťaženie na proletárske rodiny, proti ktorým je daňová predloha namierená. Existenčné minimum na jedného človeka má byť mesačne 1000 Kč, čo je veľmi skromne počítané a z ktorého obnosu neostáva jednotlivcovi ani haliera, keď chce všetky svoje potreby mesačne zaokryť. Ba musí pri tom veľmi skromne žiť, lebo pri dnešnej, stále stúpajúcej drahote musí platiť mesačne za stravu od 550 až 600 Kč, musí platiť od 150 až 200 Kč za byt, musí platiť 60 Kč za prádlo, k tomu obuv, šaty - keď je to mužský, cigarety - takže by to presahovalo ďaleko vyše 1000 Kč, keďby sme do toho počítali ešte ďalšie potreby. Pre dve osoby počítam skromne na mesiac 1600 Kč, čo by činilo ročne 19.200 Kč. Pre 5 osôb 2500 Kč, čo by podľa toho bolo na osobu 500 Kč mesačne, takže to nie je prehnané číslo a činilo by to 30.000 Kč ročne. Rodina by ovšem pri tom ešte musela náležite šetriť.