Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pozrime sa ale na príjmy, ktoré na 80% dostávajú proletárske rodiny. Na pr. baník, ktorý s nasadením svojho života musí v bani pracovať, ktorý je vydaný nebezpečiu každú minútu, ktorý s úžasným sebazaprením lúči sa vždy so svojou rodinou v tom povedomí, že sa už viac nazpäť nevráti, ktorý musí pod zemou vytĺkať zlatý poklad pre svojho zamestnávateľa, dostáva od 63.20 Kč do 140 Kč týždennej mzdy, ktorá absolútne nedostačuje na udržanie života pre človeka samotného, nie keď ešte počítame pri tom členov rodiny.

Mohla by som uviesť celý rad iných podnikov, kde príjem rodiny nie je väčší. Menovite v zemedelstve, kde zamestnávatelia platia t. zv. čeľadínom, ktorí sú zamestnaní na veľkostatkoch, celých 50 Kč mesačne a výmer zbožia, ktorý absolútne nestačí pre jednu rodinu. Čo si môže ten ubohý čeľadín kúpiť za 50 Kč mesačne, keď 2 mesiace musí robiť na jedny topánky a takmer každý mesiac pri ťažkej poľnohospodárskej práci roztrhá jedny, kde je potom ešte šatstvo a iné potreby? Pánovia, je to na zaplakanie a mali by ste sa hanbiť za vaších kolegov, ktorí si robia v dnešnom XX. storočí zo svojho sluhu galejného otroka. Apelovať na vaše svedomie, ktoré nemáte, bolo by zbytočné. Lebo vaším cieľom je rychlé obohatenie samých seba na úkor pracujúcej triedy za každú cenu, ba i za cenu ľudských životov. Máte plné huby humanity a kultúry a neposkytnete občanom tohoto štátu ani toľko možnosti, aby si udržali svoj holý život.

Čo dokazuje vám štatistika úmrtnosti a vzrastu tuberkulóznych chorôb? Proletariát nemôže myslieť na sebavzdelanie, poneváč nemá k tomu možnosti. Stáva sa z neho nemysliaci stroj, ktorý myslí len na to, aby udržal svoj holý život a s veľkou obeťou vydá niekedy pár halierov za časopis, ktoré potom na druhej strane musí odhladovať.

Tak vyzerá ten váš slobodný, husitský národ a viem, že po prevrate by si takýto raj nebol predstavoval ani jedon občan z proletárskych radov tohoto štátu. Bola som prítomná scéne, ktorá sa odohrávala na Karlovom námestí na 1. mája a ktorá by musela pohnúť každým len trochu ľudsky cítiacim človekom až k plaču. Chudiak, musel to byť asi nezamestnaný robotník, ktorý sbieral odrobinky, ktoré boly pohádzané vtákom v parku a dával ich rovno do úst, obzerajúc sa pri tom, aby ho nevidel policajt a aby ho nezatknul. A takýchto prípadov je na tisíce, kde ľudia musia sbierať suché kôrky po uliciach, aby si aspoň trochu zmiernili hlad.

Prípad tento bude sa vám zdať trochu nepravdepodobný, ale sú to iba následky k tým obrazom, ktoré ste maľovali ľudu o blahobyte, aby ste sa mohli za ne skryť s vašimi zločinnými plány. Dávali ste ľudu sľuby o blahobyte, aby ste ho vyviedli z revolučného smýšľania a aby ste ho odviedli od triedneho boja. A nebyť vtedy sociálnych demokratov, bola by sa vám dostala zaslúžená odplata. Jedine tí vám zachránili vaše životy, váš blahobyt a vašu moc, ktorú teraz necháte pocítiť vlastným vaším stranníkom, ba samým vodcom v tomto parlamente.

Vrhli ste sa na široké vrstvy občianstva tohoto štátu celým radom vaších reakčných zákonov, vaše dielo nie je ešte ukončené. Celý rad týchto reakčných zákonov je len začiatkom na utlačenie a zdeptanie proletariátu, čo dokazuje daňová sadzba podľa §u 18, kde daneprosté minimum je 7000 Kč, a od 7000 do 8000 Kč činí už daň 60 Kč a od 8000 do 13.000 Kč 140 Kč. Viete, že tá rodina nebude 4 dni jesť, keď vám bude chcieť do vaších prežraných bachorov vopchať 60 Kč v podobe zaplatenia daní. Vy pri tomto ešte máte odvahu vystúpiť na túto tribúnu a chváliť sa daňovou reformou? Či viete, že tisíce kliatieb bude sa vznášať na toto vaše dielo? A či nebojíte sa pomsty ľudu? Či máte už tak zaistené vaše pozície, že myslíte, že sa vám nikdy nesrúcajú?

Srútili sa z vôle ľudu tróny, ľud zvrhnul ich do priespasti, a podobný osud stihne i vás, lebo váš shnilý kapitalistický poriadok môže sa udržať iba korumpovaním jednotlivých politických strán, čo nemá pevného základu, veď v samej vašej spoločnosti je nespokojnosť, čo dokázala aj reč pána posl. Macháčka zo dňa 3. mája, ktorý ostre kritizoval daňovú predlohu, ale na koniec prehlásil, že jeho klub bude za predlohu hlasovať.

To znamená, milujem ťa, národe slovenský, chcem ti pomôcť, mohol si si prečítať Slováku, ako som ostre kritizoval tvoje daňové zaťaženie. Ale tučný bakšiš mi je milejší nežli 10 slovenských národov, hoci tento slovenský národ hladom aj zdochne.

Prichádza mi na myseľ, že pred voľbami do tejto snemovne jedným z hlavných šlágrov ľudákov bol plakát, ktorý znázorňoval roľníkov, ako v batôžkach nosia daň na berný úrad. A bolo na ňom napísané: daň - daň - daň. Dnes už slovenskí roľníci neponesú na chrbáte tú daň, ale budú ju musieť viezť na záprahu na berný úrad a keď im to nebude stačiť, budú musieť predať aj záprah s vozom, aby zadosť učinili svojej občianskej povinnosti a povinnosti v oči tomuto milovanému štátu. Vlastenecké povinnosti prinesú roľníctvo úplne na mizinu a neviem, pánovia, ktorý by bol z vás takým pravým vlastencom, aby venoval štátu svoj majetok, svoje zdravie a svoj život.

Tieto vlastenecké fráze pre vás neplatia, vy ste len zatiaľ vlastenci, zakiaľ môžete z toho ťažiť a napĺnať si vaše bezodné vrecia. A preto my, komunisti, budeme tí, ktorí vám tieto vlastenecké masky postrhávame a ukážeme vás vášmu voličstvu v úplnej nahote vaších zločinných plánov. Menovite my ženy budeme sa vynasnažovať presvedčiť široké vrstvy pracujúcich roľníckych a robotníckych žien, aby sa nedaly zavádzať rozličnými demagogiami, presvedčíme ich, že ich miesto je v radách bojujúceho proletariátu a že jedine triednym bojom budeme si môcť zlepšiť naše hospodárske pomery a udržať rovnoprávnosť žien. Ženy sa v každom obore vedely úplne uplatniť a zastaly si plne svoje miesto tak ako muž. Varujeme pánov proti každému útoku na ženské práva a na ich rovnoprávnosť s mužmi. Lebo žena, ktorá má taký ťažký úkol, ako je dať život dieťaťu s nasadením svojho života, bude si vedieť s nasadením svojho života brániť svoju rovnoprávnosť s mužmi. Poneváč žena v dnešnom kapitalistickom zariadení nemôže ztratiť nič, iba putá, ktoré má nasadené vaším kapitalistickým poriadkom. Proletárske ženy sú vami stále presvedčované o pravom opaku toho, čo stále do verejnosti vytrubujete, sú presvedčené o vašom nízkom charaktere, čo dokázala celá rada vládnych predlôh v tomto parlamente, ktorými ste poskytli zamestnávateľovi úplne voľnú ruku k persekvovaniu a utlačovaniu širokých vrstiev pracujúcej triedy, spravili ste si z nich financov, ktorí vám budú vydierať daň na robotníctve, aby sa sami mohli sprostiť daní. Túto službu vám budú ochotne robiť. Nezabúdajte, pánovia, že s ohňom hrať býva nebezpečné a aby ste sa popálili, o to sa postará proletariát Československa, proti ktorému ste dali možnosť zamestnávateľovi, aby mu strhával daň zo mzdy. Preto voláme k ženám s tohoto miesta: Do boja proti kapitalistickému poriadku, do boja proti reakčnej vláde, ktorá siaha po vydobytých právach žien, do boja za víťazstvo proletariátu! (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Riedl. Uděluji mu slovo.

Posl. Riedl: Vážená sněmovno! V důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona, který právě projednáváme, zdůrazňuje pan ministr financí dvě otázky, které nutno při této příležitosti řešiti: Je to předně nutnost řešiti reformu daňovou tak, aby daňová břemena byla úměrná daňové únosnosti poplatníkově a dále potřeba zvýšiti daňovou morálku u nás.

Obě tato hlediska vtiskla také pečeť ustanovením hlav VIII a IX projednávaného návrhu a odrážejí se jak v ustanoveních trestních, tak také ve všeobecných ustanoveních, společných všem přímým daním, jak je upravuje předložená osnova zákona.

Není zajisté sporu o tom, že pan ministr financí dokumentoval jen správnost postřehu, když se snažil vybudovati daňovou reformu na těchto dvou základních pilířích. Jest jen otázka, zdali rozřešení je stejně šťastné jako postřeh a zdali neobsahuje projednávaný návrh i v ustanoveních trestních a společných prvky, které nejsou s to hověti oněm základním principům důvodové zprávy.

Státu nutno dáti, co mu patří. Strana národně socialistická, která se hrdě nazývá stranou státotvornou a která stojí upřímně za tímto státem, bude zajisté první, která dá státu, což jeho jest. Chceme jen zkoumati, zdali oněch 10 miliard, které Československá republika ročně potřebuje, vybírá si stát skutečně tak, aby to odpovídalo subjektivní a objektivní únosnosti poplatníkově a ponechává-li se mu také možnost, aby se bránil proti přílišnému bernímu šroubu; dále chceme zkoumati, zdali zásady nového návrhu jsou s to, zvýšiti daňovou morálku tak, aby každý poplatník přiznal celý svůj důchod a tak umožnil spravedlivým, skutečnosti odpovídajícím rozvrhem daňovým stejnoměrné a subjektivní únosnosti poplatníkově hovící daňové zatížení. Jsou-li správnými odhady, že národní náš důchod je něco přes 60 miliard Kč ročně, věříme že je možno i při spravedlivém a subjektivní únosnosti jednotlivce odpovídajícím rozvržení daňovém opatřiti státu jeho potřeby. Na druhé straně pak fakt, že základ osobní daně z příjmu dosud činil jen něco přes 10 miliard Kč, je zase křiklavým dokladem toho, že je nejvýše potřebí, aby byl u nás učiněn konec bezmezným daňovým defraudacím a stal se vážný pokus pozvednouti daňovou morálku.

Podle našeho názoru předpokládá to ovšem v prvé řadě vzájemnou důvěru finanční správy i poplatníka; má-li býti poplatník veden k tomu, aby přiznal úplný svůj důchod, je nutno, aby mu byla vrácena nejdříve víra ve spravedlnost finančních úřadů a aby nabyl tak přesvědčení, že jeho údaje u finančního úřadu také něco váží. Vycházejí-li však finanční úřady vždy z předpokladu, že přiznání poplatníkovo jen zakrývá skutečný jeho hospodářský stav a že poplatník zatajuje vždy část svých důchodů, není divu, jestliže poplatník si na takový úsudek finančního úřadu zvykne, že se mu nevěří, ať přizná důchod takový nebo onaký, a že finanční úřad předpisuje daně vždy podle svého názoru a odhadu bez ohledu na poplatníkovo přiznání.

Proto vidíme předpoklad jakéhokoliv ozdravění finanční morálky především v tom, aby přiznání poplatníkovo tvořilo základ každého zdanění. Neradi vidíme proto i ve zlepšeném návrhu rozpočtového výboru v §u 306 slůvko "pravidelně", poněvadž v něm právě je nebezpečí, že tu zůstane starý duch nedůvěry finančního úředníka k poplatníkovi. Žádáme, aby přiznání poplatníkovo bylo bezvýhradnou základnou k zjištění dani podrobeného důchodu nebo výtěžku. Máme obavy, že osnova nenastoupila správnou cestu k utužení daňové morálky, když volila methody zastrašující. Nová osnova značně zvyšuje trestní odpovědnost polatníkovu tím, že ji zavádí i za zkrácení daně z pouhé nedbalosti. Je to nové, rozšířené pojetí subjektivní viny jako podmínky daňového deliktu. Návrh nezná také jako podmínky trestního činu toliko dolus, zlý úmysl, nebo vědomost o tom, že se údaj z části anebo zúplna nesrovnává s pravdou, nebo že odporuje zákonu, nýbrž chce trestati i pouhou nedbalost, která přivodila zkrácení daně, ba i jen nebezpečí tohoto zkrácení.

Důvodová zpráva snaží se obšírně zdůvodniti toto nové nazírání na subjektivní vinu, ale sotva bude s to někoho přesvědčiti o oprávněnosti takového rozšíření trestné viny. Vždyť to, co praví důvodová zpráva o tom, že trestní právo daňové "operuje většinou s interními a nepřístupnými zjevy soukromého života poplatníkova - na př. sestavení přiznání beze svědků, neveřejně - o nichž nebývá zpravidla žádných zevních indicií ani možnosti důkazu, na př. důkazu o nevědění vůbec, nevzpomenutí, přehlédnutí omylu a pod." platí stejně tak u zlého úmyslu jako u trestného vědomí nesprávného údaje, i u pouhé nedbalosti. Této slabině průkazní zkrátka nelze zabrániti ani trestáním pouhé nedbalosti, naproti tomu však dává nový, tak široce stanovený pojem viny na trestném činu daňovém, možnost příliš přísného posuzování, a volnému uvážení finančního úřadu o vině či nevině poplatníkově jest tu přes nové, rozpočtovým výborem zmírněné znění, ponecháno přece jen pole příliš široké.

Důvodová zpráva sama asi cítí, že takovéto sešněrování poplatníků pohrůžkami odporuje principu rovnosti obou kompaciscentů a proto zvlášť zdůrazňuje, že prý stát potřebuje zvětšenou měrou právní ochrany než poplatník, poněvadž prý je v posici právně i fakticky daleko nevýhodnější. Důkaz zůstala důvodová zpráva dlužna. Musila zůstati dlužna, poněvadž by se jí nepodařil. Poplatník má na své straně toliko možnost zamlčeti některý pramen důchodu nebo jeho část, ale státní správa - i když vycházíme z daňové nemorálky, kterou chceme odstraniti vzájemnou důvěrou - má k ruce celý široký aparát úředníků, znalců, osob přezvědných atd., nehledě k ostatním pomůckám rázu technického (obchodní knihy a záznamy a pod.), což všechno jí umožňuje, aby proti poplatníkově tvrzené pravdě zjistil pravdu skutečnou. Bezpočetné stížnosti malých poplatníků na příliš ostrý postup státní správy jsou jen dokladem mého mínění, stejně tak jako veliké stížnosti na příliš mírný postup proti poplatníkům velikým, a obrovské jejich daňové defraudace - i v této sněmovně i z řad nynější vládní většiny tak výmluvně a pravdivě tlumočené - nejsou ničím jiným, nežli vážným obviněním prozíravosti, odbornosti a neméně i svědomitosti úředních orgánů státní finanční správy.

Slavná sněmovno! Trestní ustanovení jsou v podstatě recipována z příslušných ustanovení hlavy V. zákona o osobních daních ve znění novel z r. 1914 a 1917, jmenovitě pokud jde o formální právo trestní. Rozlišují se tu delikty, pro něž jsou příslušny řádné soudy (nepravdivé výpovědi osob třetích, porušení mlčenlivosti, zneužití daňových zápisů a pod.) a delikty, které trestají úřady finanční, při čemž opět se rozlišuje mezi delikty, o nichž rozhodne úřad sám, a delikty, o nichž rozhodne zvláštní trestní senát (při všech trestních činech, kde může býti podle návrhu vedle peněžité pokuty uložen i trest vězení). Při tom recipuje návrh také ustanovení o trestní příslušnosti, podle kterého finanční úřad ukládací je současně také úřadem vyšetřovacím a trestajícím. Tuto okolnost nutno zvláště vytknouti, poněvadž odporuje všem zásadám řádného řízení trestního. Jde tu o zjevnou inkompatibilitu a všichni, jimž jde o zvýšení veřejné morálky a poplatníkovy víry ve spravedlnost, měli by se přičiniti o zjednání nápravy. Že návrh sám je si vědom této slabiny, viděti je z ustanovení 5. odst. §u 210, který připouští z důvodů zaujatosti vyšetřujících a nalézacích činitelů delegování jiného než příslušného vyměřovacího úřadu. Lze důvodně souditi, že tuto zaujatost bude moci poplatník namítati v každém případě, poněvadž právě půjde vždy o trestní čin, který byl spáchán proti vyměřovacímu úřadu v období ukládacím. Východisko je tu snadné: rozšířiti kompetenci trestních senátů na všechny trestní případy bez rozdílu.

Nepochopitelným přímo zdá se nám odstavec návrhu, jednající o porušení povinnosti mlčenlivosti a zneužití daňových zápisů. Hrozí se tu trestem vězení až do 6 měsíců nebo na penězích až do 15.000 Kč tomu, kdo by zneužil okolností týkajících se výdělečných nebo důchodových poměrů poplatníkových, jež jsou patrny ze zápisů k veřejnému nehlédání vyložených, ve veřejném shromáždění nebo obsahem tiskopisu k nevraživým útokům na poplatníka, daňovou komisí nebo jejího člena.

Je-li demokracie skutečně diskusí, pak musíme upřímně hájiti svobodu diskuse na schůzích i v tisku. Zápisy nejsou přece vyloženy k nahlédání proto, aby se o nich nevědělo a nemluvilo, nýbrž, soudím, právě proto, aby mohly býti učiněny předmětem veřejných úvah. Máme-li zvednouti daňovou morálku, je třeba, aby si byl každý vědom, že podléhá veřejné kritice, a chceme-li přivoditi lepší konání daňových povinností, můžeme tak nejúčinněji učiniti veřejným srovnáním poplatníků v jich důchodech i v daňových povinnostech navzájem, aby se zastyděli ti, kteří se vyhýbají konání svých daňových povinností, a přivedeni byli k opatrnějšímu posuzování ti, kteří o jejich povinnostech rozhodují. (Výborně!) Nechceme chrániti hrubost útoku, ani neoprávněnou a nespravedlivou kritiku, leč pro přestřelky má státní zástupce po ruce prostředků dost. Nezdá se nám však ani z důvodů pravé demokracie, ani z důvodů účelnosti místným, aby se zákazem nevraživých útoků ohrožovala veřejná kritika vůbec. To jistě není cesta, která povede ke vzájemnému porozumění širokých vrstev poplatnických a finančních úřadů, stejně tak jako podezřelé ustanovení §u 215, odst. 1, lit. d), které připouští, aby vládním nařízením bylo určeno, které spisy jsou vyloučeny pro obviněného z nahlédnutí.

A když už jsme u té demokracie, dovolte, abych se zmínil ještě o ustanovení §u 205, který byl a bude jistě velmi ostře kritisován všemi, kteří nechtějí osud člověka učiniti odvislým od jeho majetkových poměrů. Dopustí-li se kdo trestného skutku, buď potrestán, nemělo by však býti možnosti, aby se mohl z trestu vykoupiti ten, kdo na to má. Odporuje to našemu názoru o rovnosti práv a povinností, dává-li se komu možnost, aby se osvobodil od následků trestného činu a trestního řízení již zahájeného zapravením určité upouštěcí částky.

Slavná sněmovno! Posuzujeme-li v celku trestní ustanovení hlavy VIII v úpravě rozpočtového výboru, musíme s povděkem uznati, že rozpočtový výbor odstranil tak mnohé ustanovení, které naše strana byla nucena potírati.

Je zajisté jen důsledkem důvěry, které se těší náš soudcovský stav, když rozpočtový výbor přistoupil na požadavek, aby senátu nalézacímu i odvolacímu předsedal soudce. V době úpadku jakékoliv autority v tomto státě je jediný světlý bod, že náš lid v obrovské své převaze uznává autoritu československých soudů a věří v objektivitu soudců, důvěřuje jejich životní zkušenosti a podrobuje se jejich rozhodnutí. Byli bychom však rádi viděli, kdyby rozpočtový výbor byl projevil stejný názor také v IX. hlavě u daňových komisí ukládacích a jmenovitě daňvých komisí odvolacích. Nemůžeme dobře pochopiti, proč i tu nerozhodl rozpočtový výbor ve prospěch předsedy-soudce, když už by neměl vyjíti ze svobodné volby komise samé.

Stejně nepochopitelným je nám zamítavé stanovisko většiny k našemu návrhu, aby pro zajištění pohledávky daňové byla přípustna toliko exekuce soudní, která by přece vyžadovala obezřetnějšího postupu finančního úřadu, poněvadž by musel exekučnímu soudu předložiti se žádostí o povolení exekuce také osvědčení, že by pohledávka státu octla se v nebezpečí, kdyby nebyla zajištěna. Soudím, že takovéto zvýšené ochrany si poplatník plně zasluhuje, neboť zajišťovací exekuce postihuje dlužníka obyčejně velmi krutě.

Vítáme možnost obnovy řízení, které vládní předloha neznala, ale postrádáme i v elaborátu rozpočtového výboru ustanovení o podmíněném odsouzení podle analogie zákona ze dne 17. října 1919, č. 562 Sb. z. a n., a vládního nařízení ze dne 11. listopadu 1919, č. 598 Sb. z. a n. Podmíněné odsouzení se podle zkušeností neobyčejně osvědčilo a zajisté i zde posloužilo by lépe k zvýšení daňové morálky, nežli zmíněné už famosní ustanovení §u 205 o řízení upouštěcím.

Slavná sněmovno! Prohlížím-li společná ustanovení hlavy IX, nedopouštím se jistě křivdy, označím-li je toliko za obměnu německého Reichsabgabeordnung z r. 1919, zákona, který prý se tam dobře osvědčil. Pokud jde o ustanovení exekuční, jsou zde vlastně recipována ustanovení exekučního řádu z r. 1896. Jelikož pak je známo, že se v ministerstvech připravuje celé nové důchodkové řízení trestní i s exekučním řádem, jest důvodně míti za to, že tato ustanovení budou povahy méně více přechodné a že pominou, jakmile dojde k všeobecné úpravě trestního řízení důchodkového.

V našem návrhu není tedy možno mluviti o nějakých nových pronikavých reformách. Důvodová zpráva to také přiznává a vytýká, že obtíže, které se projevily při zpracování této části daňové předlohy, byly prý rázu více technického nežli zásadního. Zdá se však, že mnohde byly tyto technické potíže toliko rouškou, která měla zakrýti pravý úmysl; znesnadniti obhajobu poplatníkovi, ztížiti kontrolu ukládacího řízení a rozšířiti vliv úřednického elementu na úkor demokratických principů.

Tak hned ustanovení o daňových komisích je toho jasným dokladem. Důvodová zpráva sice licoměrně uvádí, že se dosavadní daňové komise výborně osvědčily, ale hned dodává, že z důvodů technických není napříště možná jejich volba, prý pro veliký počet voličů a malý počet volených. Jak vratkou a nevěcnou je tato námitka, doložím na příkladech z voleb do Národního shromáždění, kde v jednotlivých župách jsou statisíce voličů a volených také jen nepatrný počet. Tak v župě XIX (Lipt. sv. Mikuláš) bylo přes 130.000 voličů a volilo se 6 poslanců; v župě XVIII (Bánská Bystrica) bylo na 180.000 voličů a volilo se 7 poslanců; v župě XIII (Uh. Hradiště) bylo přes 200.000 voličů a volilo se 8 poslanců; v župě X (Jihlava) bylo na 250.000 voličů a volilo se 9 poslanců; v župě XV (Trnava) bylo přes 200.000 voličů a volilo se 9 poslanců, atd.

Vidno, že tato námitka proti volbám do daňových komisí se neudrží. Musíme trvati na tom, aby daňové komise byly voleny a dovoláváme se vysvědčení důvodové zprávy, že volené daňové komise se osvědčily. Je ovšem pravdaže jsou námitky proti dnešním daňovým komisím, ale je tu nutno míti na paměti, že tyto komise, kdysi volené, dnes už volenými komisemi dávno nejsou, poněvadž sotva který člen dnes je ještě z dob, kdy byly provedeny volby. Tyto komise právě jsou již jen komisemi jmenovanými a jestli je k nim neduvěra u poplatníku, tedy mluví to právě proti tomu, aby nove komise byly jmenovány. Chceme, aby členové těchto komisí, jak ukládacích tak odvolacích, byli důvěrníky poplatníků, aby to byly osoby, které jsou přímo pověřeny jejich důvěrou. Vyslovujeme se tedy z důvodů zásadních proti jmenování daňových komisí odhadních i odvolacích. Náš odpor proti jich jmenování je však ještě stupňován způsobem, jakým má býti podle předložené osnovy provedeno jmenování. Návrh na jmenování poloviny členů má vycházeti ze zemědělských rad a obchodních a živnostenských komor, při čemž zemědělské rady mají navrhovati za členy poplatníky daně důchodové a obchodní a živnostenské komory poplatníky, kteří platí daň důchodovou i všeobecnou daň výdělkovou.

Toto ustanovení je poučné hned po několika sránkách. Předně je zřejmo, že nemají býti v daňových komisích vůbec zastoupeny ústředny odborových organisací dělníků a veřejných i soukromých úředníků, dále, že nejmenší živnostníci, kteří nebudou platiti důchodové daně, jsou vyloučeni z účasti v daňových komisích a konečně, že zemědělci jsou zde pasováni na jediné zástupce poplatníků daně důchodové. Z toho je zřejmo, jak nespravedlivá a nevěcná jsou tato ustanovení.

Proti těmto návrhům máme ovšem také námitky rázu zásadního. Nemůžeme přece zůstati slepí k tomu, že dnešní zemědělské rady i obchodní a živnostenské komory nejsou pravým obrazem smýšlení ani těch zájmových kruhů, které mají zastupovati.

Podívejme se na dnešní složení zemědělských rad i obchodních a živnostenských komor. Poslední volby delegátů do zemědělských rad konaly se r. 1912 a poslední volby do obchodních a živnostenských komor roku 1911. Doplňování obou dálo se od těch dob jmenováním vládou. Začalo se sice mluviti o nových volbách do zemědělských rad, ba došlo dokonce už i k přípravám k nim, ale zdá se, že z důvodů politických zůstane toliko při prvním náběhu. (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické: To napsal Šamalík!) Zajisté! U obchodních a živnostenských komor ani tohoto náběhu není.

Není ostatně čeho litovati, poněvadž volební řády do obou těchto institucí nehodí se do dnešní doby, uvážíme-li, že volby delegátů do zemědělských rad dějí se nepřímo prostřednictvím volitelů, z nichž každý připadá na 30 členů kteréhokoliv okresního spolku, jenž má účelem podporu zemědělství a hospodářského průmyslu, volby do obchodních a živnostenských komor pak ve smyslu zákona z 29. června 1868 a novely z 30. června 1901 dějí se podle daňového censu ve čtyřech sborech a obou sekcích, v sekci obchodní a živnostenské.

Používáme této příležitosti, abychom s veškerým důrazem žádali předložení nových zákonů o organisaci zájmových korporací, které by se ovšem neobmezovaly na příslušníky stavu zemědělského, obchodního, živnostenského, ale zahrnovaly také ony vrstvy, jejichž hlavním důchodem je důchod z práce.