Od zemské politické správy bylo zejména
žádáno:
1. Obnovení výnosu býv. místodržitelství,
čís. 3 B 426 ze dne 31. ledna 1911, stanovícího
občasné prohlídky koncesovaných zprostředkovatelen
práce, za spoluintervence zástupců veřejných
a odborových zprostředkovatelen.
2. Vydání nařízení, jímž
bude uloženo příslušným úřadům
provedení revise všech po živnostensku provozovaných
zprostředkovatelen práce, ohledně platnosti
jejich koncesí.
3. Revisi a novou dnešním poměrům odpovídající
úpravu poplatkových sazeb pro Prahu a policejní
obvod pražský, vydanou dne 15. července 1925
zemskou správou politickou v Praze pod čís.
247.337 ai 1925/3 B-19/16 z r. 1924.
Ministerstvo vnitra bylo žádáno o vydání
obdobného nařízení i pro druhé
země republiky, v nichž poměry nejsou nikterak
lepší.
Dále bylo žádáno, aby příslušné
úřady zakročily proti firmám, které
prodejem různých strojů, pletacích
a pod., za podmínek krajně nepříznivých
využívají nezaměstnanosti všech
pracujících vrstev a tyto citelně poškozují,
poněvadž výše slibovaného výdělku
je pouze předstírána a s ohledem na nevýhodnost
kupních smluv nemůže býti dosažena.
Je to pouze několik málo návrhů, které
vyšly z této ankety, ale ukazují, že reforma
zprostředkování práce je opravdu více
než naléhavá. Sněmovna sice má
projednávati návrh o zprostředkování
práce, i ten návrh nelze dáti pro různé
diference na denní pořad příslušného
výboru, ale zdá se mně, že v době
veliké nezaměstnanosti, pod kterou trpí celý
náš život hospodářský, bylo
by dobré, kdyby úřady poněkud také
věnovaly pozornost těmto pokoutným zprostředkovatelnám
a chránily nezaměstnané lidi.
Slavná sněmovno! To, co obsahuje § 82 živn.
řádu, je také již novějším
zákonem upraveno, a to zákonem ze dne 16. ledna
1910 pro soukromé zaměstnance. Tak zvaný
zákon o obchodních pomocnících, ačkoliv
je o mnoho mladší než živnostenský
řád, byl několikráte, i vládou,
uznán za schopný novelizace a v tom směru
obdrželi jsme již r. 1923 od bývalého
ministra spravedlnosti závazné prohlášení,
že vládní návrh k zákonu o soukromých
zaměstnancích bude předložen k ústavnímu
projednání.
Ministerstvo spravedlnosti splnilo sice tento slib, ale předložilo
referentský návrh, který nenalezl u žádné
organisace zaměstnanecké, ani u soudných
zaměstnavatelů vřelého přijetí,
neboť v některých ustanoveních znamenal
v praxi zhoršení dnešního stavu. Nám
nejde o to, abychom dohotovili zákon o zaměstnancích
ve vyšších soukromých službách,
neboť právem se obáváme, že nejen
titulatura takového zákona, nýbrž i
stylizace onoho prvního paragrafu, totiž rámec
působnosti zákona, je tak nebezpečná,
že by pouze určitá část soukromých
zaměstnanců byla pojata do nového zákona,
kdežto ta masa, která ještě dnes spadá
pod zákon o obchodních pomocnících,
nebyla by účastná výhod podle zákona
nového. Tak návrh referentský prodělal
několik period oprav a korektur a nyní opětně
nalézá se v meziministerském jednání
a také je v Poradním sboru pro otázky hospodářské.
V Poradním sboru pro otázky hospodářské
již návrh jednou sklouzl, spadl pod stůl a
každý si oddychl, že se už v tomto sboru
neprojednával. Jestliže se znovu objevil v Poradním
sboru pro otázky hospodářské, máme
obavy, že jej postihne stejný osud, jak se tomu stalo
před několika lety, neboť páni zaměstnavatelé
sledují nepochopitelnou tendenci, rozdvojiti soukromé
zaměstnance na kategorii nižší a na kategorii
vyšší. Nesouhlasíme s tímto úmyslem,
poněvadž nám jde o to, chrániti soukromé
zaměstnance, pokud podléhají dnešnímu
zákonu o obchodních pomocnících a
nerozdělovati zaměstnance na dvě části.
Prakticky to není možno, poněvadž fluktuace
mezi soukromými zaměstnanci, z obchodů do
průmyslu, z průmyslu do bankovnictví, z bankovnictví
do pojišťovnictví, do advokátských
a notářských kanceláří,
do kanceláří patentních a jiných
soukromých kanceláří a závodů
je tak častá, že by některý zaměstnanec
právně podléhal v krátkém období,
třeba několika měsíců, dvojímu
zákonu. Je to nemožno, nehledě ani k tomu,
že principielně nemůžeme s rozdělením
zaměstnanců na nižší a vyšší
kategorie souhlasiti.
Má-li býti závazné prohlášení
p. ministra spravedlnosti realizováno sbory zákonodárnými,
bude lépe, aby vláda sněmovně svůj
návrh předložila. Sněmovní výbory
budou míti možnost, aby se o návrhu vyslovily.
Avšak neustálá korektura, která vlastně
spěje k zhoršování původního
návrhu, je nebezpečím pro obě strany,
jak pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele a
konečně i pro resortní ministerstvo. Myslím,
že bude tudíž dobře, aby jednou dané
slovo bylo také obráceno ve skutek.
Slavná sněmovno! Je mi ještě uloženo,
abych v souvislosti s tím, co jsem prohlásil, reklamoval
také projednání iniciativního návrhu
ve směru novelizace zákona o závodních
výborech. Jestliže Nejvyšší správní
soud často rozhoduje proti duchu zákonů a
ve věci závodních výborů v
bankách, pojišťovnách, družstevních
podnicích a obchodních podnicích rozhodl,
že nemají býti zřízeny, poněvadž
manuelně se tam nepracuje, resp. nevyrábí,
je to rozhodnutí, které nesporně odporuje
zákonu, odporuje duchu osnovy, která svého
času byla ministerstvem sociální péče
předložena. I když ministerstvo soc. péče
samo před Nejvyšším správním
soudem hájilo zákon o závodních výborech
a dokazovalo, že zákonodárce neměl na
mysli vylučovati závody bankovní, pojišťovací,
obchodní a družstevní, mám za to, že
je povinností parlamentu, aby nález Nejvyššího
správního soudu byl korigován tím
způsobem, že bude provedena při nejmenším
ta malá novelizace prvního paragrafu dosavadního
zákona o závodních výborech.
Předseda (zvoní): Žádám
pana řečníka, aby skončil, poněvadž
jeho řečnická lhůta již dávno
uplynula.
Posl. Klein (pokračuje): Jsem hned hotov.
V tomto období, kdy bankovní zaměstnanci
opětně několik měsíců
marně zápasí se svazem bank o novou kolektivní
smlouvu, pociťujeme velmi nemile nález Nejvyššího
správního soudu, neboť pravděpodobně
banky nechtějí, aby zaměstnanci jako mluvčí
závodních výborů poněkud blíže
nahlédli do tajného hospodářství
našeho finančního světa a tak se zvedá
zbytečný odpor proti novelizaci zákona o
závodních výborech. My žádáme,
aby návrhy, které jsme v tomto směru předložili,
poněvadž jsou shodné se zákonem původním,
byly projednány a sněmovnou přijaty.
Pan ministr sociální péče v období,
které nás dělí od dnešní
schůze, nařízením upravil také
noční práci v pekárnách. Nejdříve
se nevědělo, má-li se tak státi ve
formě zvláštního zákona nebo
ve formě nařízení. Konečně
volila se ta snadnější cesta nařizovací.
Ale nejde pouze o to, že pan ministr soc. péče
zmenšil o hodinu noční klid, jde o to, že
dozorčí úřady nerespektují
ani toto nařízení pana ministra soc. péče.
A tak máme neustálý chaos v živnosti
pekařské a bylo by opravdu na čase, když
už nemáme jiné možnosti, aby pan ministr
soc. péče se postaral, aby aspoň to jeho
nařízení, se kterým ovšem nesouhlasíme,
bylo úřady podléhajícími ministru
také dodržováno. (Výkřiky.)
Vážená sněmovno! Očekávali
jsme, že k tomuto bodu ujmou se slova mluvčí
stran živnostenských, ať už strany živnostenské
nebo strany národně-demokratické, která
hlavně také staví se do pózy ochránců
našich živností. Neučinily tak, ačkoliv
v jejich tisku velmi často píše se o nutnosti
reformy živnostenského řádu. I my zastupujeme
zájmy živnostníků, a nejen jménem
dělníků a zaměstnanců, pokud
živnostenský řád také řeší
jejich otázky, i jménem živnostníků
žádáme, aby se konečně ministerstvo
obchodu odhodlalo k positivním přípravám
živnostenského řádu a přibralo
z povinnosti k těmto poradám zástupce dělníků
a zástupce živnostníků z těch
stran, které mají také legitimaci a právo,
aby jménem těchto vrstev hovořili. My to
činíme proto, abychom konečně to zastaralé
rakouské zákonodárství nahradili zákonodárstvím
moderním, které by odpovídalo dnešní
době a pojmu moderního pracovního poměru.
(Výborně! Potlesk poslanců čsl.
soc.-dem. strany dělnické.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Přistoupíme ke hlasování.
Kdo souhlasí, aby k projednání usnesení
senátu o vládním návrhu zákona,
kterým se mění §§ 82 a 54 živn.
řádu a §u 70 živn. zákona pro území
Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 5) navrženo bylo
senátu prodloužení lhůty o 5 měsíců,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh jest přijat.
Tím vyřízen jest 7. odst. pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
8. Návrh, aby prodloužena byla lhůta stanovená
§em 43 úst. listiny posl. sněmovně k
projednání usnesení senátu o vládním
návrhu celního zákona (tisk 925).
Činím tento návrh proto, že práce
ve výboru nepokročily ještě tak daleko,
aby osnova tato mohla býti projednána ve stanovené
lhůtě.
Navrhuji, aby lhůta prodloužena byla o 5 měsíců
podle §u 43 úst. listiny a §u 78 jedn. řádu.
Ke slovu není nikdo přihlášen, návrh
na odklad hlasování ani na přikázání
výboru podán nebyl, přistoupíme tudíž
ke hlasování.
Kdo tedy souhlasí, aby k projednání usnesení
senátu o vládním návrhu celního
zákona (tisk 925) navrženo bylo senátu prodloužení
lhůty o 5 měsíců, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh jest přijat.
Tím vyřízen jest 8. odst. pořadu.
Přikročíme k projednávání
dalšího odstavce 9, jímž je:
9. Zpráva výboru zemědělského
o vládním návrhu (tisk 222) zákona
o zatímní ochraně lesů (tisk 977).
Zpravodajem je p. posl. Nejezchleb- Marcha. Prosím,
aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Nejezchleb-Marcha: Slavná sněmovno!
Krátce po státním převratu vydán
byl k podnětu vyšlému z kruhů československého
lesnictví zákon o prozatímní ochraně
lesů ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n.
Důvody, jež vedly k vydání tohoto zákona,
byly dány mimořádnými poměry
poválečnými a popřevratovými
a cílem jeho bylo zabrániti vykořisťování
a pustošení našich lesů nepřiměřenou
těžbou dříví, která hrozila
jednak při všeobecném tehdejším
nedostatku dříví palivového i užitkového,
jednak při obavě dosavadních majitelů
soukromých lesních velkostatků před
nastávajícím záborem velkého
majetku pozemkového za účelem provedení
pozemkové reformy v Československé republice.
Do té doby platné všeobecné zákony,
a to v zemích českých rakouský lesní
zákon ze dne 3. prosince 1852, č. 250, a na Slovensku
a v Podkarpatské Rusi uherský lesní zákon
čl. XXXI z r. 1879, chránily především
lesní půdu, snažíce se zabezpečiti
lesní državu ve výměře, aby postačovala
k úhradě trvalé domácí spotřeby
dříví a zajišťovala blahodárné
účinky lesa, zejména na úrodnost půdy
a na klimatické poměry země, nevěnovaly
však dostatečné pozornosti zabezpečení
neméně důležité podmínky
spořádaného lesního hospodářství,
t. j. zachování přiměřené
dřevní zásoby v našich lesích.
Hlavní předpisy zmíněných lesních
zákonů, dosud platných, ustanovují,
že lesní půda nesmí býti bez
povolení přeměněna na jiný
druh kultury, že vykácené části
lesa musejí býti v určité době
opět zalesněny, lesy nesmějí býti
pustošeny tak, aby další pěstování
dříví bylo ohroženo neb úplně
znemožněno, obsahují dále ustanovení
o povinnosti majitelů určité velikosti ustanoviti
v lesích svých způsobilé lesní
hospodáře a příhodný personál
ochranný a dozorčí, jakož i o ochraně
lesů před různými škodami a pohromami,
o dopravě lesních produktů a pod. Uvedené
předpisy dosavadních lesních zákonů
nezaručovaly však zvláště za změněných
poměrů popřevratových nikterak provozování
spořádaného lesního hospodářství
a nemohly zabrániti vykořisťování
našich lesů jednotlivými majiteli, zejména
majiteli soukromých lesních velkostatků neb
ziskuchtivými obchodníky dřevem, kteří
těžbu v lesích, zvláště
na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, na řadu let
zakoupili.
Proto bylo nezbytno vydati alespoň prozatímní
zákon o ochraně lesů, který doplňuje
nedostačující předpisy dřívějších
lesních zákonů a chrání zejména
dřevní zásobu v lesích před
vykořistěním.
Nejdůležitější předpisy
zákona č. 82 z r. 1918 jsou obsaženy v §§
1, 2 a 3 a ustanovují:
1. že majitelé lesů, v nichž se dosud
hospodařilo podle pevných hospodářských
plánů, jsou povinni dále hospodařiti
podle těchto plánů, kdežto ostatní
majitelé lesů, kteří nehospodaří
podle plánů, jsou povinni ohlašovati každé
zamýšlené mýcení měsíc
předem příslušnému úřadu
politickému;
2. že mýtní těžba smí být
prováděna v lesích teprve tehdy, když
dosáhly určitého stáří;
3. přípustnou roční výměru
lesní těžby tím, že za základ
pasečné plochy béře se v lesích
tvaru vysokého při rozloze do 50 ha šedesátý,
při rozloze přes 50 ha osmdesátý díl,
v lesích tvaru nízkého a středního
dvacátý, případně třicátý
díl veškeré plochy lesní příslušného
tvaru, která náleží jednomu majiteli.
Předpisy tohoto zákona se v celku plně osvědčily
a možno právem říci, že zabránily
vykořistění našich lesů, zejména
v pohnuté době poválečné. Při
provádění tohoto zákona ukázaly
se však některé nedostatky a mezery na straně
jedné, na druhé straně pak i zbytečné
tvrdosti, jež doléhaly zejména na drobné
majitele lesů a jichž odstranění bylo
žádoucí.
Ministerstvo zemědělství zabývalo
se již od r. 1921 přípravnými pracemi
k vydání jednotného lesního zákona,
opírajíc se o resoluci, přijatou ve schůzi
posl. sněmovny Národního shromáždění
dne 4. prosince 1920, jíž ukládá se
vládě, aby různorodost dosavadního
lesního zákonodárství nahradila jednotným
zákonem lesním a účelným vybudováním
organisace státní lesní správy.
Otázka reformy našeho lesního zákonodárství
a vydání jednotného lesního zákona
pro celou republiku, který by vhodně nahradil dosavadní
různorodé lesní zákony, je úkolem
obsáhlým a dosti složitým a ministerstvo
zemědělství nemohlo, bohužel, přikročiti
k vypracování určitého návrhu
dříve. než dojde k sjednocení a k provedení
veřejné správy. I při původně
zamýšleném zavedení župního
zřízení v celém státě
bylo těžko, dokud nedošlo k sjednocení
správy, vypořádati se na přechodnou
dobu s četnými podstatnými rozdíly
dosavadního práva, zejména po stránce
kompetenční. To platí nejen pokud jde o poměr
bývalého práva uherského k předpisům
platným v Čechách, na Moravě a ve
Slezsku, nýbrž i pokud jde o poměr zemí
českých mezi sebou, jelikož na př. v
Čechách vydán byl zvláštní
zemský zákon ze dne 14. ledna 1893, č. 11,
o dohledu nad hospodářstvím v obecních
lesích, kdežto na Moravě a ve Slezsku obdobné
úpravy není.
Při tomto stavu věcí a zejména z toho
důvodu, že otázka zavedení župního
zřízení v celé republice zůstávala
stále otevřenou, rozhodlo se ministerstvo zemědělství
r. 1925 odstraniti nedostatky a mezery zákona č.
82 z r. 1918 prozatím, než bude možno vydati
nový jednotný zákon lesní, novelou
zákona o prozatímní ochraně lesů
a předložilo příslušnou osnovu
Národnímu shromáždění
k projednání
Jakmile vešla tato osnov a ve známost, zaujaly k ní
ovšem zejména různé odborné korporace
a lesnické organisace stanovisko a zaslaly zemědělskému
výboru a mně jako referentovi, jemuž byla osnova
tohoto zákona přikázána, četné
připomínky a pozměňovací návrhy.
Tento obsáhlý materiál bylo nutno nejprve
důkladně prozkoumati a srovnati. Po četných
poradách podařilo se mi za spolu. práce lesních
odborníků a právníků ministerstva
zemědělství různé návrhy
a připomínky zpracovati v konečný
návrh, který byl v definitivním znění
zemědělským výborem ve schůzi
konané dne 30. března 1927 podrobně projednán
a schválen.
Pokud jde o jednotlivá ustanovení původní
vládního návrhu (tisk 222) poukazuji k připomínkám,
uvedeným v důvodové zprávě
k jednotlivým paragrafům osnovy, v nichž jsou
objasněny a .odůvodněny změny a doplňky
zákona o prozatímní ochraně lesů
čís. 82 z r. 1918.
Zvláštní pozornosti a zmínky zasluhují
však změny a doplňky vládního
návrhu, jež jsou výslednicí podnětů
a připomínek vyšlých z odborných
kruhů lesnických, jimiž žádáno
bylo doplnění osnovy, zejména v tomto směru:
1. aby v lesích, od určité výměry
počínaje zavedena byla všeobecná povinnost
hospoda řiti podle úředně schválených
plánů,
2. aby bylo možno prováděti těžbu
tak řečených hospodářských
nutností, mnohdy nezbytných i v mladších
porostech z důvodů řádného
lesního hospodaření v rámci schválených
hospodářských plánů bez zřízení
povolovacího,
3. aby v lesích, v nichž bude se hospodařiti
podle plánu, stanoven byl jako regulátor pro výpočet
přípustné roční těžby
mýtní kromě plochy též celkový
roční mýtní přírůstek.
Bylo dosti obtížným úkolem vystihnouti
při dosavadní neustálenosti odborné
terminologie lesnické jasně tyto požadavky
a dáti jim v osnově zákona přesnou
formulaci. Přes veškeré tyto obtíže
a různorodé nazírání odborníků
- lesníků na jedné straně a právníků
na druhé straně - podařilo se však sjednotiti
jednotlivé názory a návrhy a doplniti vládní
návrh vhodnými novými předpisy.
Požadavku odborných kruhů, aby povinnost hospodařiti
v lesích podle plánů rozšířena
byla i na majitele lesů, kteří podle dosud
platných předpisů nemají té
povinnosti, vyhověno bylo osnovou nového 4. odstavce
§u 1, jímž se vláda zmocňuje, aby
vládním nařízením za vedla
tuto povinnost a stanovila zároveň dobu, do které
nutno hospodářské plány poříditi.
Podle dalšího, pátého odstavce §u
1 určí vládní nařízení
podrobnosti o hospodářských plánech,
zejména jejich náležitosti, způsob schvalování
a obnovování.
Nejmenší rozlohu lesního majetku, pro niž
platila by povinnost hospodařiti podle plánu, doporučuje
se stanoviti podle analogie zemského zákona o dohledu
nad hospodařením v lesích obecních
v Čechách ze dne 14. ledna 1893, č. 11, výměrou
50 ha, čili asi 250 měr; tomuto požadavku byl
dán výraz v navržené resoluci (bod 5).
Při projednávání návrhu tohoto
zákona v zemědělském výboru,
navrhovány byly některými pp. poslanci různé
doplňky a změny textu §u 1, mnou jako referentem
předloženého. Tak doporučoval jednak
posl. Koudelka, aby uložena byla všem majitelům
lesa určité rozlohy, která bude stanovena
dodatečně vládním nařízením,
povinnost, poříditi si hospodářské
plány, jednak posl. Čulen, aby povinnost
hospodařiti podle plánu počínala již
při výměře lesa přes 5 ha.
Tyto návrhy nebylo však možno doporučiti
ke schválení, jelikož navržené
znění §u 1 je daleko jasnější
a přesnější a zaváděti
povinnosti hospodaření podle plánu již
při výměře 5 ha není vždy
dobře možno, jelikož většina drobných
lesů skládá se mnohdy z porostů jedné
neb dvou tříd stáří a připouští
toliko těžbu občasnou, kdežto o řádném
hospodářském plánu lze mluviti zpravidla
jen při lesích větší rozlohy
než 50 ha, v nichž lze prováděti pravidelnou
roční těžbu.
Pokud se týče t. zv. hospodářských
nutností, bylo vyhověno požadavku kruhů
odborných vsunutím druhého odstavce §u
3, v němž se stanoví, že mladší
porosty smějí se těžiti, a to v mýtní
těžbě jen tehdy, připouští-li
těžbu takovou schválený hospodářský
plán jako nezbytnou pro řádné lesní
hospodaření; těžba ta se pak započítává
do roční mýtní těžby.
Požadavku, aby měřítkem pro stanovení
přípustné roční těžby
mýtní byl kromě rozlohy lesa také
přírůstek, vyhověno bylo příslušnou
úpravou §u 4, který doplněn byl novým
odstavce 4, podle kterého je rozhodnou pro určení
roční mýtní těžby celková
výměra toho kterého lesního hospodářství,
tvořícího hospodářský
celek.
Aby rozlišen byl pojem těžby mýtní
od jiných těžeb a zabráněno bylo
obcházení zákona tím, že prováděno
bylo některými majiteli vy kořisťování
lesů nepřiměřenými probírkami
a podobnými sečemi, vsunut byl nový §
5, který jasně stanoví, co třeba rozuměti
tak zv. těžbou předmýtní (t.
j. těžba v porostech, nedosáhnuvších
mýtního stáří jako probírky
a pod.) a těžbou nahodilou (těžba dříví
kalamitního) a v obou případech stanoví
se též přípustná jejich mez,
t. j. 20%, resp. 5% roční mýtní těžby.
Také proti těmto paragrafům podány
byly pozměňující návrhy některými
pp. poslanci, aby ustanovení §§ 3, 4 a 5 neplatila
pro Podkarpatskou Rus. Tomuto návrhu nebylo možno
vyhověti, jelikož pro jednu oblast republiky nelze
v těchto důležitých ustanoveních
připustiti výjimku. Rovněž návrhy
posl. dr Gátiho, aby škrtnut byl celý
§ 6, který obsahuje předpisy o povolování
žádostí za snížení doby
obmýtní a za zvýšení mýtní
těžby přes mez danou předpisy §§
3 a 4, nebylo možno vyhověti, jelikož musí
býti v zákoně pamatováno na určité
výjimečné případy, vyskytující
se v lesním hospodářství, na př.
při různých kalamitách. Ostatně
jsou v tomto paragrafu dány příslušným
úřadům žádoucí prostředky,
aby zabránily zneužívání mimořádných
těžeb a mohly ustanoviti podmínky zabezpečující
spořádané lesní hospodaření.
Ostatně se v navržené resoluci, v čís.
4 žádá, aby povolování mimořádných
těžeb v lesích bylo zastaveno. Ostatní
navrhované změny jsou rázu podřadného
nebo formálního.
Posuzujíce předloženou osnovu v navrženém
znění zcela objektivně, můžeme
právem tvrditi, že znamená přes to,
že nebylo možno pojati do ní veškerá
potřebná ustanovení, jichž bychom si
přáli a která bude možno uplatniti v
zájmu ochrany našich lesů a spořádaného
lesního hospodaření teprve v novém
jednotném lesním zákoně, důležitý
krok kupředu a významný pokrok v našem
lesním hospodářství. Bude též
účelno a prospěšno, když vyzkoušíme
předpisy tohoto zákona o zatímní ochraně
lesů také v praxi, abychom pak mohli na základě
získaných zkušeností připraviti
a vypracovati dokonalý lesní zákon pro celou
naši republiku, který by znamenal unifikaci dosud
různorodého zákonodárství o
lesním hospodaření.