Tak tomu bylo dosud a tak je tomu také v jiných
státech, jen u našich nejvyšších
dohlédacích lesních úřadů
uplatňuje se názor, že mýcení
dřívějších úspor má
se posuzovati jako mýcení nad hospodářský
plán, pro které podle §u 5 nového zákona
o ochraně lesů musí se žádati
za povolení u ministerstva zemědělství,
pak se ovšem koná drahé úřední
šetření na místě samém,
mimo to se musí z kubického metru zaplatiti přiměřené
poplatky z úředního výkonu a může
se státi, že se majiteli lesa zabrání,
aby neporazil polovici nebo ještě více, co
dobrovolně ušetřil proti schválenému
desítiletému mýtnímu plánu.
Snad se mu také povolí, aby porazil celou úsporu.
Vylíčením tohoto možného případu
nemá býti řečeno, že nový
zákon o ochraně lesů tento postup předpisuje,
avšak poněvadž nepředpisuje o tom nic
jasného a všechny známky svědčí
o tom, že svrchu vylíčený extrém
jest nejen možný, nýbrž - jak jsem slyšel,
v praksi se již stal - ministerstvo zemědělství
v poslední době našlo zalíbení
v úzkoprsém výkladu zákona o ochraně
lesů a dalekosáhlém poručníkování
hospodáře, bylo by nutno, aby se zákonem
zabránilo dalším svévolným výkladům
a provádění ustanovení, která
nejsou dostatečně precisována.
Bylo by tedy třeba, aby § 1 byl doplněn: "Předepsané
hospodářské plány buďtež
vypracovány na dobu 10 let a lesní hospodář
jest vázán dodržovati mýtní těžbu
předepsanou v nich během onoho desítiletí
nebo rozdíly, které by se vyskytly během
jednotlivých hospodářských let, průběhem
desítiletí vyrovnati."
Kdyby snad z důvodu prestiže můj doplňovací
návrh nebyl přijat, poněvadž jest to
návrh oposiční, nechť se příslušný
úřad postará aspoň o to, aby na něj
bylo pamatováno v prováděcím nařízení.
Ke konci svých vývodů poukázal bych
jen ještě krátce na zvláštní
případ, k němuž došlo z rozkazu
ministerstva zemědělství u nás v Trutnově,
v době, kdy řádila mniška. Roku 1922
započala své zničující dílo
mniška v lese patřícím Trutnovu. Přes
to, že sta dělníků bylo zaměstnáno
sbíráním přilétlých
můr a stromy k zajištění lesa byly natírány
lepem, nebylo lze pohromu odvrátiti a podařilo se
ji jen nepatrně zeslabiti. Městská rada ihned
zažádala u příslušného úřadu
o povolení k mýcení, jakmile městský
lesní správce oznámil a bylo zjištěno,
že nelze již vůbec pomýšleti na oživení
lesa zpustošeného mniškou. A co se stalo? Z nařízení
ministerstva zemědělství bylo však uděleno
povolení porážeti jen stromy starší
60 let, poněvadž u zeleného stolu zvítězil
názor, že mladý podrost opět obživne.
Tento předpoklad ukázal se však úplně
klamným a tak se stalo, že město Trutnov mohlo
dodati na trh své dříví o celý
rok později a příkrým poklesem cen,
který zatím nastal, utrpělo škodu asi
200.000 Kč.
Také tento příklad ukazuje, že teorie
a právní věda nejsou vždy schopné
a nemají porozumění pro racionelní
hospodaření v lesích, jehož jest však
nezbytně třeba u velkého majetku lesního.
Bylo by tedy účelné, kdyby v tomto směru
došlo k nápravě. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Böhm.
Posl. Böhm (německy): Slavná
sněmovno! Účelem návrhu zákona
o zatímní ochraně lesů, předloženého
dnes poslanecké sněmovně, jest udržeti
nynější stav lesů a chrániti
je před zpustošením. Jednak národohospodářský
význam lesa, ozdoby přírody a ochránce
lidského zdraví, jednak zkušenosti s mýcením
lesů často neodpovědně provozovaným
přiměly lesnické činitele ministerstva
zemědělství k poznání, že
po mnohé stránce jest nutno doplniti zákon
o zatímní ochraně lesů ze dne 17.
prosince 1918 a proto byl koncem března t. r. zemědělskému
výboru předložen vhodný návrh,
poněvadž se zdá, že nadešel čas,
aby zmíněný zákon byl znovu vybudován.
Již v březnu 1926 byl předložen vládni
návrh zákona o zatímní ochraně
lesů a nový, dnes předložený
návrh obsahuje podle zkušeností také
skutečně dalekosáhlé změny
proti návrhu předloženému dne 26. března
1926, jakož i proti zákonu z doby revolučního
Národního shromáždění.
Částečně nově přijatá
ustanovení dnešního návrhu bude velký
lesní majetek asi těžce pociťovati, zvláště
pokud se týkají omezení výměru
těžby. Ale když si uvědomíme hospodářství
na jednotlivých větších severočeských
lesních majetcích v letech 1924, 1925 a 1926, bezděky
přijdeme k názoru, že přece dlužno
zákonitými opatřeními učiniti
přítrž takovým vraždám na
statcích národního hospodářství
a přírodní krásy. V letech 1922 do
1925 byla v severních Čechách většina
lesů zničena mniškou a holé svahy hor
ve více než 30 okresech jsou výmluvným
dokladem této ničivé pohromy. Ačkoliv
severočeské lesy byly výše zmíněnou
pohromou většinou zničeny, byly na rozličných
velkostatcích bez účelu a plánu káceny
ještě zdravé lesy a není daleko doba,
kdy tímto způsobem, jejž dlužno odsouditi,
bude brzy sekerou postižen poslední zdravý
kmen kdysi velikých lesů.
Nemohu pochopiti a nevím, jak bylo lze po léta ničiti
všechny zdravé lesy, na příklad na velkostatku
Thun-Salmovském, ačkoliv platil zákon o zatímní
ochraně lesů. Při podrobném zkoumání
dnes předloženého vládního návrhu,
již změněného v přípravných
jednáních a v zemědělském výboru,
dlužno promluviti o jeho zlepšení proti dřívějšímu
zákonu, ale také o vadných ještě
stránkách tohoto návrhu.
Jednou z nejdalekosáhlejších změn proti
zákonu z roku 1918 jest možnost obsažená
v §u 1, že všem majitelům lesů přes
50 ha může býti uložena povinnost, aby
hospodařili ve svých lesích podle hospodářských
plánů, a že mohou býti donuceni, aby
se postarali o plány lesního hospodářství.
Nyní týká se to v historických zemích
jen svěřenských lesů, na něž
se však ustanovení dřívějšího
zákona již nevztahují, poněvadž
svěřenství byla zrušena. Z těchto
důvodů musil býti při vypracování
zákona vzat za základ určitý počet
hektarů lesa, kterýžto výměr
zavazuje k hospodaření podle hospodářských
plánů. Se zřetelem na nastávající
lesní reformu, při které, jak to oznamují
různé zprávy, mají býti rozděleny
ještě tisíce hektarů lesa a kde chtějí
získati lesní majetek četné osoby,
které nemají tradičních vztahů
k lesnímu hospodářství, musilo se
při stanovení výměry, která
zavazuje k hospodaření podle hospodářských
plánů, a při vypracování trestních
ustanovení, platných v případě
zanedbávání zákonitých ustanovení,
postupovati velice opatrně. Nastávající
lesní reforma nesmí však rozhodně sloužiti
účelům národně-politickým
a osobním, jak tomu bylo u pozemkové reformy za
jiných politických poměrů, nýbrž
lesní majetek v německém území
musí býti zachován Němcům.
Pracovní místo tisíců německých
lesních zaměstnanců a lesních dělníků
musí jako jejich existence býti udrženo i pro
budoucnost. Zkušeností, které byly učiněny
podle účinků tohoto zákona během
doby a týkají se stanovení výměry,
která zavazuje k hospodaření podle hospodářských
plánů, musí býti v pozdější
době použito při vypracování
zvláštního zákona o lesním hospodářství
a dnes ještě nelze s naprostou určitostí
podati konečný úsudek o výši
této výměry. Pokud jde o omezení výměry
těžby, byly dokonce i s odborné strany vysloveny
závažné pochybnosti, takže zákonem
ustanovená omezení stran výměry těžby
a předmýtní těžby podle §u
5 návrhu byla označena jako nesnesitelné
omezení správného lesního hospodářství.
Samozřejmě není možno, aby zákonem
byla omezena ona nutná lesnická opatření,
která směřují k péči
o lesy a k ochraně lesa. Ustanovení zákona
zakazují podle mínění lesnických
kruhů probírky vysokých lesů a umožňují
jen čištění lesů každých
dvacet let za určitých okolností. Mělo
by se uvážiti, nebylo-li by vhodno předmýtní
těžbu zvýšiti aspoň z 20% na 30%
bez započtení hlavní těžby, jakož
i v zákoně ustanoviti dvojnásobné
procento, t. j. 20% náhodné těžby. Zákon
v těchto svých ustanoveních směřuje
k tomu, aby nebyla obcházena zákonitá ustanovení,
aby podle sebraných zkušeností nemohly býti
lesy probírány tak, že často nastane
úplné znehodnocení, a tímto způsobem
lze daleko překročiti roční těžbu,
jak se to často stalo také tak zvaným navržitelným
a náhodným probíráním. Nutné
práce k čištění lesa, probírky
a pod. bude musiti důvěrník jmenovaný
podle §u 7 politickým úřadem z praktických
lesníků umožniti v každé době.
Zákonitá ustanovení o omezení výměru
těžby nesmějí se nikdy rovnati zákazu
prováděti probírky nezbytné se stanoviska
lesního hospodářství a jiné
nutné kácení, zákazu, kterým
by byl poškozen majitel lesa. Tato zásada platí
také i pro § 5 vládního návrhu,
o němž dnes jednáme, o kalamitním dříví,
které má býti pokud možno rychle zpracováno.
Také ve všech těchto případech
zkušenosti, které budou během doby sebrány
podle ustanovení tohoto zákona, budou musiti býti
později zhodnoceny v lesním zákoně.
Při tvoření a projednávání
zákona o zatímní ochraně lesů
nesmí se však nikdy pustiti se zřetele, že
takový zákon musí postkytovati také
jistou záruku, že úspěšně
znemožní pustošení lesů.
Další pronikavou opravou v tomto zákoně
jest ustanovení obsažené v odst. 5 §u
2, že při roční těžbě
25 m3 není povinností oznámiti
to úřadům. Tuto změnu nynějšího
návrhu proti zákonu ze dne 17. prosince 1918 dlužno
se stanoviska drobného majitele lesa jen uvítati,
poněvadž podle odst. 5 §u 2 drobný majitel
lesa při takové malé těžbě
nebude v budoucnosti vydán šikanám úřadu.
Jmenuji to proto šikanami, poněvadž drobný
majitel neznaje zákona, byl při kácení
několika kmenů již často vydán
trestu. Selský les byl celý rok chráněn
a ošetřován, nakládalo se s ním
jako s klenotem patřícím rodině a
často majitelé malého lesa dokonce kupovali
dříví nutné ke stavebním účelům,
jen aby z lásky k vlastnímu lesu nemusili v něm
vykáceti nějakou mezeru. V takových případech,
u tak zvaného selského lesa, prostého jakékoliv
spekulace, není tedy nikterak na místě obava,
že bude zpustošen a uvolnění 25 m3
roční těžby jest úplně
na místě, čímž se splní
náš požadavek jako zástupců drobných
majitelů lesa. Toto ustanovení zákona jest
pro tyto majitele nejen úlevou v provozu, jíž
nelze podceňovati, a byvši nově přijato
do návrhu, jejž dnes projednáváme, musí
býti označeno jako úspěch pro selské
majitele lesa. Ze všech těchto důvodů,
jež jsem uvedl, naprosto nerozumím chování
zástupce něm. sociálních demokratů
pana posl. Schweichharta v zemědělském
výboru, jenž drobným majitelům lesa
nechtěl poskytnouti uvolnění 25 m3.
Lesní majetky pod 50 ha často patří
mezi tak zvané střídavé provozy, u
nichž se vždy jen podle potřeby za mnoho let
les kácí. V zákoně není vysloveno,
zdali tito drobní majitelé lesů se střídavým
provozem smějí na příklad bez povolení
vykáceti za 5 let 125 m3, když před
tím 5 let vůbec nekáceli, nebo zdali u těchto
provozů i po této době, v níž
se nekácelo, roční těžba bez
úředního povolení činí
jen 25 m3. V §u 6 poskytuje se majiteli lesa možnost
dosíci od ministerstva zemědělství
snížení obmýtní doby. Povaha
půdy podmiňuje vzrůst a proto musilo se v
§u 6 přihlížeti k této okolnosti.
Novým v návrhu jest také ustanovení,
že podle odst. 3 §u 8 má se pokut použíti
pro zalesňovací účely v těch
částech státu, v nichž byla pokuta zaplacena.
Bude-li ustanovení odst. 3 §u 8, jež bylo v zemědělském
výboru takto formulováno, nestranně dodržováno,
lze je v této změněné formě
jen uvítati. Majitelé lesů pod 50 ha, kteří
nehospodaří podle plánu, jejichž roční
těžba však činí více než
25 m3, musejí pokaždé zamýšlené
kácení ohlásiti úřadu I. stolice.
Mělo by se uvažovati, nebylo-li by lze v prováděcím
nařízení k tomuto zákonu uděliti
těmto majitelům lesa povolení ke kácení
na tři léta, předloží-li svůj
hospodářský program - nikoliv hospodářský
plán - aby tito majitelé lesa byli osvobozeni od
mnoha žádostí, pokud možno také
od kolků a poplatků.
Dále postrádám v návrhu zákona
dnes nám předloženém jasného
ustanovení, za jakých okolností a předpokladů
úřad, než vyřídí přihlášku,
dá provésti komisi vlastními orgány
a kdo platí útraty komise. Jest nutno, aby to bylo
objasněno buď v zákoně samém
nebo v příloze k zákonu. Ve vládním
návrhu není ustanovení, že všechna
podání, týkající se ohlášky
mýcení, předložení hospodářských
plánů nebo případných odvolání
proti úředním rozhodnutím jsou osvobozena
od kolků a poplatků. Osvobození od poplatků
jest odůvodněno potud, že nejde o podání,
která jsou jen v zájmu majitele lesa, nýbrž
o taková, která mají umožniti státu
dohled nad soukromým lesem. Toto osvobození od poplatků
není zákonem vysloveno a úprava této
věci může býti provedena jen v příloze
k zákonu. Dále dlužno zjistiti, že všechny
úřední činnosti úřadů
podle tohoto zákona musejí býti osvobozeny
od poplatku z úředních výkonů
ve správních věcech, poněvadž
lesní majetek ne vždy má užitek z těchto
úředních výkonů.
Mluvě o zákonu o zatímní ochraně
lesů pociťuji povinnost zdůrazniti s tohoto
místa, že již delší dobu jest oprávněným
přáním zemědělského
obyvatelstva, aby konečně byla zákonem upravena
vzdálenost vysazování lesů nebo lesních
částí od zemědělských
pozemků. V severních Čechách, kde
v letech 1922 do 1925, jak jsem v úvodě již
uvedl, byly lesy většinou zničeny mniškou,
zemědělské obyvatelstvo velice bolestně
pociťuje, když se při zakládání
velkého lesa lesní sazenice znovu vysazují
až na 1 m od zemědělských pozemků,
poněvadž není jiných zákonitých
ustanovení. Zemědělské obyvatelstvo
právem žádá, aby při takovém
zakládání nebo novém vysazování
lesů a lesních částí zákon
ustanovil vzdálenost 5 m od zemědělských
pozemků, aby výnos sousedních polí
nebyl nemírně poškozován, ježto
beztoho výnosnost a hodnota pozemků hraničících
s lesem jest silně zmenšena škodami způsobenými
divokou zvěří. Nelze-li do projednávaného
zákona pojmouti ustanovení o vzdálenosti
při zakládání nebo novém vysazování
lesa a lesních částí, pak rozhodně
tyto požadavky zemědělského obyvatelstva
v této věci musejí býti pojaty do
příštího lesního zákona.
Zákon o ochraně lesů, dnes projednávaný,
jest provisorium a jednotný a unifikovaný zákon
o lesním hospodářství bude předložen
sněmovně, až bude usnesena úprava správních
okresů. V tomto novém lesním zákoně
bude se pak vhodně přihlížeti ke zkušenostem,
které budou učiněny během doby na
základě účinků zákona,
jenž má dnes býti usnesen.
Moje strana bude hlasovati pro tento vládní návrh
o zatímní ochraně lesů. (Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Fedor.
Posl. Fedor: Slávna snemovňa! K tomuto návrhu
len veľmi nakrátko prehovorím, a len preto,
aby som s niekoľko slovami odôvodnil, že naša
strana prečo nebude hlasovať za predložený
nám návrh zákona.
K uskutočneniu lesníckych zákonov parlamenty
kultúrnych štátov sa len s veľmi opatrnými
rukami chytily, poneváč jestvovanie lesov neslúži
len tomu jedinému cieľu, aby zaopatrily pre ľudstvo
skutočne potrebné drevo, ale okrem toho cieľu
má ešte vyššieho a dôležitejšieho
povolania. Hlavný cieľ lesníckych zákonov
nie je v tom, že akým spôsobom sa majú
tie lesy znivočiť, ale práve naopak: udržovanie
lesov, to jest spôsob tohoto udržovania. Pred nami
ležiaci návrh zákona nestará sa o skutočný
účel lesov, lebo hlavným cieľom jeho
je ustálenie a obmedzenie vlastníckeho práva
a práve preto nielen že neuspokojuje všeobecné
rozhorčenie, ale naopak, zvyšuje ho. Nový návrh
zákona vôbec nie je garanciou ohľadne toho,
aby u nás upotrebený systém, škodlivé
znivočenie lesov, bol zastavený. Lesné hospodárenie
u nás stalo sa macošským predmetom jednotlivých
krajov a škodlivý následok tohoto zlého
hospodárenia bude a môže byť len ten, že
jednotlivé lesné kraje sa vypustošia. Naši
páni sa o to nestarajú. Im nezáleží
na blahu ľudu, im je dôležitou len politika a
postavia do služby tejto politiky všetko doterajšie,
postavia dnes takže aj lesné hospodárenie.
Návrh zákona vypracovaný nebol vôbec
so zreteľom na to, aby lesy regulovaly povodne, naproti tomu
nesmyselné 8-ročné znivočenie lesov
sa už objavilo v škodlivých následkoch,
poneváč dnes aj na takých vidiekoch opakujú
sa povodne, na ktorých okoliach doteraz boly nepoznaným
pojmom. Tí páni nevedia, že odvádzanie
vody na hornatých okoliach regulujú lesy? Tento
návrh zákona je výsledkom tejto nesmyselnej
práce, ktorú vykonávajú tí
znalci, tí páni, poneváč nestarajú
sa vôbec o obmedzenie na Slovensku často opakujúcich
sa povodní. O to nech sa stará nový zákon,
aby tieto veľké škody zastavené boly.
Z ohľadu štátneho hospodárenia je veľmi
dôležitým zjavom to, že 33% celého
územia štátu je pokryté lesmi; túto
skutočnosť by mali návrh zákona predkladajúci
páni bezpodmienečne do ohľadu vziať, čo
ale neurobili. V každom kultúrnom štáte
len vtedy opovážia sa zmeniť lesné zákony,
keď predtým vypočujú a vyžiadajú
si mienky vážnych znalcov. Zem, podnebné pomery
a rozdelenie územia Slovenska je celkom zvláštne,
a tieto poznať na základe 6 - 8ročného
zdržovania sa na tomto území je absolútne
nemožné. Bolo by teda potrebné, aby vypočuli
aj starých, dobre sa osvedčivších znalcov
tým viac, poneváč na Slovensku lesy sú
zväčša v rukách takých ľudí,
ktorí pred prevratom znali lesy len z chýru. Podľa
mojej vedomosti tí starí, osvedčení
znalci dali k dispozícii viac sto štúdií
ohľadne toho, ale bohužiaľ, ako som informovaný,
táto ohromná práca bola márna, poneváč
ich mienky vôbec do povahy vzaté neboly. Nebezpečným
je ten nový zákon pre obyvateľstvo Slovenska
a Podkarpatskej Rusi aj preto, poneváč podľa
mojej vedomosti Pozemkový úrad so sbieraním
štatistických dát Slovenska a Podkarpatskej
Rusi ešte nie je hotový, a tak následkom nedostatku
hodnoverných dát tento návrh zákona
vôbec nemôže byť dokonalý. Nový
zákon teda je stvorením štátneho absolutizmu
a soštátnenie lesov ani na Slovensku, ani na Podkarpatskej
Rusi nikto nezná, poneváč celé územie
Slovenska je v 37·7% a v Podkarpatskej Rusi v 64·8%
štátnymi lesy pokryté. Prečo je tu potrebné
ďalšie územie uložiť do štátnej
držby, keď je všeobecne známe, že štát
dopláca na všetky štátne hospodárenia,
a to samozrejme z peňazí dane platiacich občanov?
Nový návrh zákona teda nemá iný
cieľ, než aby urobil nových žobrákov
z tých praobyvateľov na Slovensku. Pred prevratom
na území Slovenska staré zákony postaraly
sa o to, aby pusté územia boly pokryté lesmi
a vtedajšie vlády a majitelia obetovali ohromné
obnosy na tieto ciele. Teraz situácia sa pozmenila práve
naopak: miesto toho, aby takéto podniky boly podporované,
sa konfiškujú. Nový zákon je práve
tak, ako sú iné naše zákony, nezrejmým
a umožňuje vykladanie tohoto zákona v hoci
ktorom ohľade podľa vôle jednotlivcov. Nový
návrh zákona uplatňuje rozdiel medzi majiteľmi
lesov z národnostného a politického ohľadu,
ba aj z ohľadu spoločenských tried. Nový
návrh nevylučuje politiku, ba umožňuje
nepoctivú agitáciu. Istá vec je, že
soštátnenie lesov bude priamou kliatbou pre obyvateľstvo
Slovenska a Podkarpatskej Rusi, z obcí Slovenska a Podkarpatskej
Rusi urobí žobrákov, ktoré obce doteraz
maly hlavný príjem z lesných hospodárstiev.
Poneváč teda nový návrh zákona
nie je vyhotovený v hmotnom a verejnom záujme praobyvateľstva
Slovenska a Podkarpatskej Rusi a neuspokojuje nás, v mene
krajinskej kresťansko-sociálnej strany vyhlasujem,
že staviame sa proti návrhu a hlasujeme proti nemu.
(Potlesk na levici.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Albín Chalupa.
Posl. A. Chalupa: Slavná sněmovno! Jsem rád,
že mým vývodům je přítomen
náhodou p. ministr zemědělství, jakož
i p. ředitel státních statků dr Šiman,
a to proto, že budou slyšeti, o čem se p. ministr
zemědělství ve své odpovědi
na interpelaci, podanou kol. Křížem,
nezmínil a nač neodpověděl ani v zemědělském
výboru p. ředitel státních statků
a lesů a že budou slyšeti obžalobu svých
vlastních osob a režimu, který mne opravňuje,
abych řekl s tohoto místa, že co se děje
ve státních statcích resp. lesích
vůbec, nedělo se v žádném případě
a nikde za dob starého režimu. (Tak jest!)
Nyní k věci samé. Již přes 5
let jednalo se o zákon o ochraně lesů v naší
republice, až konečně předložena
nám osnova zákona. Nutnost tohoto zákona
u nás jistě musí každý uznati
a dlužno jen litovati, že zákon, jak je sněmovně
předložen, je nedokonalý, a to vědomě,
nač v dalším poukáži.
Hospodářství lesní do dnešní
doby bylo toho druhu, že kdyby to mělo jíti
tak nadále, nezůstalo by z chlouby našich lesů,
jak je můžeme právem nazvati, docela nic. Zákon
o pozemkové a lesní reformě dal dosavadním
držitelům popud, aby z lesů hleděli
co nejvíce vytěžiti, takže lesy byly přímo
devastovány. Jsou nám známy případy,
které byly známy také úřadům
a ministerstvem zemědělství zjištěny,
že úřední povolení k lesní
těžbě byla překročena až
o 15.000 m3, a ač úřad o tom věděl,
přece se majitelům lesů docela nic nestalo
a na základě této beztrestnosti resp. slevy
trestu byly lesy příštím rokem překacovány
nadále. A co nejhoršího se v našich lesích
dálo, bylo, že s vědomím příslušných
úřadů nebyla vykácená lesní
plocha zalesňována, nebo velmi pozdě.
Řekl jsem, že zákon, jak je poslanecké
sněmovně předložen, je nedokonalý.
Poukazuji na § 5 této osnovy, podle něhož
t. zv. prosvětlováním možno lesní
těžbu zvýšiti, ale způsob těžby
prosvětlováním není vůbec přesně
ohraničen.
V §u 6 je dána min. zemědělství
plná volnost povolovati větší těžbu
lesní. Při známé protekci a benevolenci,
jakou mají příslušníci politické
strany, která drží toto ministerstvo v rukou
a kteří jsou držiteli lesů nebo jimi
budou při lesní reformě, bude se starý
zlořád překacování a povolování
překacování opakovati nadále.
V §u 8 je pamatováno na tresty osob, které
zákon tento poruší. Nestavíme se proti
trestu oněch osob, ale nutno rozlišovati. Zapomenuto
bylo, že bude se těžce postaviti lesnímu
úřednictvu jako zaměstnanci proti svému
zaměstnavateli, když tento poručí mu
dáti větší plochy vykáceti. Pozemková
reforma nás přesvědčila, jak pochodili
úředníci, když se po stavili za zákon
o pozemkové reformě, a když byli propuštěni,
nikdo z těchto úřadů se jich neujal.
V zákoně není pamatováno na práva
těchto lidí a jen se jim ukládají
povinnosti. Nebude-li zákonem zaručena ochrana lesních
zaměstnanců, budou bez uvedení důvodů
propuštěni, jakmile se postaví za zákon
proti svému zaměstnavateli.
V zemědělském výboru bylo námi
na tento nedostatek poukazováno, ale jako vše, co
sociální demokraté dobrého pro zaměstnance
navrhují, se zamítá, bylo i toto zamítnuto.
Zákon tento i v jiných bodech je neurčitý,
a i když je zlepšením stavu dosavadního,
jistě jako nedokonalý nebude odborníky uvítán.
V zákoně je pamatováno na ochranu lesů
před škůdci, ale nikde není pamatováno
na zaměstnance lesů. Dělnictvo může
býti nadále mrzačeno a usmrcováno.
Vedle toho je velmi nutný zákon o úrazovém
pojištění lesního dělnictva.
Místo toho však vidíme, že strana referentova
chce zhoršiti zákon o starobním pojištění
i pro dělnictvo zemědělské, místo
aby zařadila do zákona i dělnictvo lesní.
Též otázka mzdových sporů a pracovního
poměru vůbec měla býti v zákonu
upravena. Nutnost mzdové úpravy a úpravy
sporů zaměstnaneckých jeví se právě
nyní největší nutností, když
z lesní reformy dostanou se lesy v držení osob
nebo společností jen za účelem obohacení,
jak toho případ vidíme na Dobříšsku
a Zelené Hoře. Ovšem i stát, a to je
nejhlavnější kapitola, pokud se stal držitelem
ohromných lesních majetků, počíná
si na Jihočesku hůře než Schwarzenberg,
Czernin, Liechtenstein a pod. Státní lesy staly
se politickým rejdištěm republikánské
strany, která se zařídila tak, aby lesní
personál státních statků byl státem
placeným agitátorem této strany.
Za Schwarzenberga a jiných osob, jež jsem jmenoval,
měli na českém jihu zaměstnanci pracovní
smlouvy, ale letos, aby strana agrární mohla dělnictvo
terorisovati, zahájila útok proti smlouvám
pracovním rozbíjením odborových organisací,
což hlavně zahájil jménem jejich p.
inž. Komárek z Třeboně. Pán tento
bude nynějším vůdcem na tomto přídělu
třeboňském. Pan ministr zemědělství
vymlouvá se, že pracovní poměr na státních
statcích byl proto individuelní, poněvadž
t. zv. sdružení lesních správ prý
státní statky do organisace zaměstnavatelské
nepřijalo a proto se musilo jednati samostatně.
Pan inž. Komárek zaslal župnímu sekretariátu
soc. demokratů 20. ledna t. r. přípis, kde
oznamuje, že správy státních lesů
v Třeboni, v Kard. Řečici, v Jindř.
Hradci, v Chlumě, v Nových Hradech a v Protivíně
byly zplnomocněny uzavříti smlouvu pro každý
revír zvlášť. Přímo se nařizuje
soc.-demokratickému sekretariátu, aby on sám
ke každému jednání, které bude
chtíti vésti, pozval sekretáře agrárního
z Veselí n. Luž. (Výkřiky: To je
skandál!)