Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Státní dluh vzrostl zase proti r. 1924. Obnášel-li koncem roku 1924 státní dluh 24.627,202.391 Kč, vzrostl koncem r. 1925 na 26.585,660.226 Kč, tedy o 1.958,457.835 Kč, tedy skoro o celé 2 miliardy. O tak zv. našich reparačních povinnostech nemáme ovšem přesných cifer. Bylo o nich hovořeno v rozpočtovém výboru, ale cifry zde přirozeně nemohou býti uvedeny. Já tuto otázku o našich reparačních povinnostech jsem široce objasnil při projednávání rozpočtu na r. 1927, budiž mi tedy prominuto, že nerozvádím tuto otázku zde, nýbrž poukazuji na svůj referát ke státnímu rozpočtu na r. 1927. Tento dluh nezůstal však r. 1926 státi, vzrůstal dál, až během r. 1926 vzrostl na 28.584,127.183 Kč. To jest nejvyšší částka, které jsme dosáhli. Nyní podle rozhodnutí nemá se již dále státní dluh zvyšovati, nýbrž tento státní dluh musí a nutně bude se snižovati, bude se snižovati automaticky placením anuit, poněvadž padlo již rozhodnutí, že nebudeme uzavírati již žádných státních dluhů, obzvláště ne za hranicemi. Tento státní dluh bude, jak doufáme, v brzké době značně zmenšen, až zmizí docela.

V závěrečném účtu za r. 1925 poprvé se nám objevují provozní účty státních podniků. Jak známo, vládním nařízením z r. 1924 bylo rozhodnuto, že státní podniky mají býti spravovány a hospodařiti podle zásad obchodních. Týmž nařízením vládním bylo také nařízeno, že všechny státní podniky mají předložiti každého roku účetní uzávěrku. Tato účetní uzávěrka má obsahovati jednak bilanci, jednak účty ztráty a zisku, tedy účty provozovací. Bohužel však nemohly býti bilance r. 1925 ještě sdělány, a to proto, poněvadž nebyl znám ještě pravý stav jmění. Bilance bez známosti této věci, bez známosti jmění není možná. A proč není znám tento stav jmění? Proto, poněvadž většina státních podniků má jmění, které ještě není věcně oceněno reparační komisí. Jsou to železnice, státní lesy a statky, hutě atd. Tyto státní podniky mají objekty, které teprve budou oceněny reparační komisí, a teprve potom, až budou oceněny, budou moci tyto státní podniky utvořiti bilanci. A proto neobjevují se nám jejich bilance v účetní uzávěrce již na r. 1925, nýbrž objevují se nám tam toliko jejich provozovací účty, tedy účty ztráty a zisku. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

A tu můžeme říci, že tyto státní podniky hospodařily dobře, že měly namnoze výtěžky a přebytky daleko vyšší, než byly preliminovány. Musím ještě připomenouti, že ve státním rozpočtu podle nové jeho konstrukce neobjevuje se nám snad celé hospodářství státních podniků, jejich příjmy a vydání, nýbrž v rozpočtu podle nynější nové konstrukce objevuje se nám jen konečná cifra, objevuje se nám tam jen přebytek nebo deficit. A tu podle účtů provozovacích jeví se nám hospodářství státních podniků tak, že dosáhly skutečných přebytků, a to, jak jsem již byl řekl, namnoze přebytků vyšších, než byly preliminovány.

Tak na př. sama tabáková režie, jejíž přebytek byl preliminován obnosem 1.013,942.617 Kč, měla skutečný přebytek 1.064,964.806 Kč, tedy jistě přebytek neobyčejně velký. Rovněž vyšší přebytek měla Státní loterie, a to proti preliminovaným 25,319.420 Kč 29,148.977 Kč. Ovšem, některé podniky zase měly menší přebytek, tak na př. u Československé pošty činí rozdíl 95 mil. Státní dráhy vykazují rozdíl 114 mil., státní lesy a statky 41 mil. Některé podniky zase měly deficit. Byl to Školní závod zemědělský v Děčíně-Libverdě, potom Československá tisková kancelář a Úřední noviny v Praze a Bratislavě.

Celkový obraz hospodaření státních podniků jeví se nám tak, že proti přebytkům preliminovaným obnosem 1.727,207.000 Kč máme přebytek 1.492,200.000 Kč, tedy v celku přebytek menší, ačkoli, jak jsem již řekl, některé státní podniky měly přebytek vyšší, než jak byl rozpočten. Zde ovšem padá na váhu velký rozdíl u státních drah a potom rozdíl u pošty.

Při účetní uzávěrce na r. 1925 objevují se nám ovšem jako každoročně virementy, které byly náležitě odůvodněny, jak z poznámek a vysvětlivek je také vidno.

Dále obsahuje účetní uzávěrka také dávku z majetku a přírůstku na majetku. Účet dávky z majetku a přírůstku na majetku jeví se nám potom takovýmto způsobem: za r. 1925 byla náležitost dávky z majetku 287,221.804 Kč, kdežto ve skutečnosti platba byla vyšší, a to 580,560.264 Kč. Zde se zase objevuje cifra, nad kterou jsem se pozastavil při daních, totiž úroky z prodlení. Na úrocích z prodlení zaplatilo se 20,528.482 Kč, takže i s těmito úroky z prodlení dávka z majetku za rok 1925 vynesla 601,088.747 Kč. Za všechna leta, co existuje dávka z majetku, bylo zaplaceno celkem 4.929,144.572 Kč. Ale celková náležitost dávky z majetku pak obnáší 9.359,493.539 Kč. Je zde ještě velký rozdíl mezi náležitostí a mezi těmito nedoplatky. Proč? To je ta stará chyba, o které bylo mnoho a mnoho mluveno, byla to chyba, pro kterou také bylo nutno novelovati zákon o dávce z majetku a přírůstku na majetku, totiž osudná chyba, že tato dávka byla jindy předpisována a jindy vybírána. Kdyby byla dávka z majetku jednodušším způsobem předepsána a vybrána již r. 1920 a 1921, mohla vynésti více, a podle mého názoru již celý tento obnos 9 miliard mohl býti v kapse. Ovšem nyní již není možno věc jinak upraviti.

Tak tedy jeví se cifry státního hospodaření podle účetní uzávěrky na r. 1925. Já jsem již připomenul, že Nejvyšší kontrolní úřad předložil dříve o 3 měsíce nežli měl tuto účetní uzávěrku, a mimo to Nejvyšší kontrolní úřad předkládá rozpočtovému výboru již účetní uzávěrky měsíčně. Tak předložena byla již rozpočtovému výboru také účetní uzávěrka za měsíc leden, únor, březen, a právě v poslední době dnes byla předložena rozpočtovému výboru již účetní uzávěrka za měsíc duben. To tedy jistě je výkon úcty a chvály hodný, který zde Nejvyšší kontrolní úřad, který je vlastně nejvyšším strážcem financí státu, provádí. Máme proto v této práci a činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu také plnou garancii, že státní správa bude a musí náležitě hospodařiti se státními financemi.

Můžeme říci podle této účetní uzávěrky, že jistě stát hospodařil řádně. Nesmíme zapomínati, že zde byl stát postaven po převratu před mimořádné úkoly, že musil po převratu zápasiti s mimořádnými obtížemi ve státním hospodářství, s obtížemi rázu politického, finančního atd. Ale přes to, jak vidno z této účetní uzávěrky, překonal stát všechny tyto obtíže a státní hospodářství dostává se úplně již do normálních kolejí. A jsem přesvědčen, že v krátkém čase již všechny ty obtíže budou překonány a státní hospodářství v každém směru se dostane úplně do kolejí, ve kterých má býti, tedy úplně do kolejí normálních. A co zvláště podškrtávám, je, že státní hospodářství dostalo se do normálních kolejí úplně cestou vývojovou, cestou nenásilnou. Podíváme-li se do okolních států, vidíme, jaké velké hospodářské krise prodělaly tyto státy a jakým způsobem se dostaly teprve tam, kde my jsme již dnes. A tam jsme se dostali my úplně normální cestou, bez nějakých násilností a nesprávností, čili tím způsobem - což zvláště podškrtávám - že klidné poměry a klid ve státě jsou nejlepší zárukou také hospodářské prosperity státu, a to ve všech jeho složkách. Můžeme tedy, přihlédneme-li k výsledku státního hospodářství za rok 1925, bez obavy pohlížeti do budoucnosti, co se týče státního hospodářství.

Rozpočtový výbor v obsáhlé debatě, a to v debatě neobyčejně věcné, probral také účetní závěrku za r. 1925 a doporučuje slavné sněmovně, což činím také já jakožto referent rozpočtového výboru, aby slavná sněmovna schválila státní závěrečný účet republiky Československé za rok 1925. (Potlesk.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájím proto rozpravu.

Prve však navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 40 minutami.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je tedy přijata.

Ke slovu jsou dosud přihlášeni: "proti" pp. posl. Chlouba, Dietl a dr Rosche; "pro" pp. posl. Svoboda, Bergmann a Brodecký.

Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti", panu posl. Chloubovi.

Posl. Chlouba: V předložené účetní závěrce za rok 1925 postrádáme zmínku o hospodaření Státního pozemkového úřadu, a proto v prvé řadě vznášíme ostrý protest, že do dnešního dne, ačkoli jsme se několikráte dožadovali, aby o činnosti Státního pozemkového úřadu byla podána podrobná zpráva, dosud taková zpráva podána nebyla. Proto opětně důrazně žádáme, aby o činnosti Státního pozemkového úřadu od počátku až do nynější doby byla parlamentu podána přesná zpráva, a to věcná i finanční. (Výkřiky posl. Haruse.) Dotýká-li se účetní závěrka státního rozpočtu, melioračního a bytového fondu, dávky z majetku, dotýká-li se hospodaření státních podniků, železnice, pošty, státních statků, musí se jednou dotknouti i této velmi smutné kapitoly, jež sluje Státní pozemkový úřad.

Státní pozemkový úřad byl zřízen r. 1919 a je tedy již nejvýše na čase, aby o jeho činnosti byla podána také přesná bilance. Občany této republiky bude zajímati na př., zdali Státní pozemkový úřad dodržoval stupnici náhradových cen z ledna 1921, a ne-li, proč a k čí škodě jich nedodržoval. Občany republiky bude zajímati, proč tak zhusta byl překročován záborový zákon č. 215, že tu Státní pozemkový úřad na celé stovky velkostatkářů vůbec zapomněl. Bude dále zajímati občany republiky, jak byl dodržen zákon náhradový č. 329, zákon přídělový, zákon o úvěru, zákon č. 305 o zaopatřování bývalých zaměstnanců na zabrané půdě. Občanstvo republiky bude dále zajímati zpráva o hospodářství Státního pozemkového úřadu s fondy, a to zejména s fondem náhradovým, dotovaným státní pokladnou 150 miliony Kč, zřízeným k úhradě splatných závazků, váznoucích na převzatých nemovitostech, dále s fondem pro vnitřní kolonisaci, dotovaným státní pokladnou 20 miliony Kč a rozmnožovaným zejména poplatky při udělování souhlasu ke zcizení zabraného majetku - 10% ceny prodejní, přirážkou, obsaženou v cenách přídělových, a 15% ceny náhradové; dále s fondem pro zabezpečení starobních a invalidních požitků zaměstnanců Všeobecného pensijního ústavu, konečně jak se hospodařilo s fondem legionářů, úvěrovou to pomocí legionářů a příslušníků jich rodin, na přidělené jim půdě.

Poněvadž pozemkový úřad za období několika roků zabral a přidělil půdy za miliardové hodnoty, má obyvatelstvo republiky věděti, komu a za jakou cenu byly tyto miliardové hodnoty přiděleny.

Jestliže dr Voženílek konstatuje, že příděl 1 ha půdy včetně s budovami u zbytkového statku přijde průměrně na 4300 Kč, a jestliže v mnoha případech je tato cena ještě větší, uzrává v převážné většině drobných přídělců názor, že oni vlastně vysokou cenou drobného přídělu zaplatili z velké části zbytkové statky četným politikům a jich pokrevním přátelům sami. Poněvadž tyto zbytkové statky jsou přidělovány lidem znajícím dobře zákulisní politiku, a jak to své doby bylo označeno jedním z koaličních listů, ze 75% jako odškodnění lidem, kterým se nedostalo mandátu, lidem, kteří něco vědí, ale mají mlčeti, může býti tato kapitola velmi zajímavá a proto bezpodmínečně trváme na tom, aby podrobná zpráva o činnosti Státního pozemkového úřadu byla československé veřejnosti také předložena. Do řad všech dělníků a pracujících rolníků voláme: Bojujte s námi za revisi pozemkové reformy, zejména za revisi přídělu zbytkových statků!

A poněvadž víme, že dovolávati se souhlasu tohoto parlamentu, aby si vynutil předložení podrobné bilance o činnosti Státního pozemkového úřadu, když značná část vládních poslanců má zájem, aby tato činnost zůstala navždy pod rouškou koaličního ručení a mlčení, je úplně zbytečné, voláme na pomoc všechny lidi dobré vůle, aby s námi bojovali proti této mlčelivosti vládní, za níž se skrývají veliké křivdy a zločiny.

Účetní závěrka podává nám o státním hospodaření daleko větší a přesnější obraz než sám rozpočet, a to proto, že rozpočet počítá s předpokládanými příjmy, kdežto závěrečný účet vykazuje příjmy a vydání už skutečné. Účetní závěrka také ukazuje, do jaké míry lze se spoléhati na rozpočet. Letošního roku byla již projednávána účetní závěrka z r. 1924, která vykázala, že státní výdaje byly tu překročeny proti rozpočtu o 1550 mil. Kč a příjmy pak dokonce o 1616¹/₂ mil. Kč a že tak účet závěrečný vykázal stoupnutí výdajů proti rozpočtu ze 17 na 18¹/₂ miliardy a příjmů ze 16¹/₂ miliardy na 18 miliard. Účetní závěrka z r. 1925 ukazuje opětně takovéto stoupnutí nad rozpočet, a to u vydání o 1583¹/₂ mil. a u příjmu naproti tomu o 1637¹/₂ mil., takže závěrečný účet proti rozpočtu na r. 1925, který byl své doby povolen, vykazuje stoupnutí výdajů z 9¹/₂ miliardy na 11 miliard a příjmů z 9¹/₄ na 11 miliard Kč.

Toto překročování státního rozpočtu každoročně o 1 až 2 miliardy a vedle toho neobyčejně vysoký počet úchylek a přesunů ve státním rozpočtu dokazuje jen, že státní správa měla by si tu vzíti příklad ze samosprávy, kde musí býti dodržovány rozpočty, a to jak v celku, tak i v jednotlivostech, z oné samosprávy, která jest tu dnes vládní většinou rdoušena a ubíjena.

Zvýšení příjmů, jimiž současně bylo vyrovnáno zvýšení výdajů, bylo dosaženo tím způsobem, jak ukazuje závěrka, že berní šroub byl více přitažen a vylisoval více z obyvatelstva, než jak původně bylo rozpočtem povoleno. Jak viděti, je demokracie úplně v troubě.

"Žádná daň nemůže býti vybírána, neusnese-li se na tom sněmovna. Podstatným a vrcholným právem parlamentu jest hlasovati a projednávati rozpočet." Tak se aspoň praví v knize Emila de Laveley "Vláda v demokracii", zde však vidíme, kterak několik mužů, pojmenovaných ministry, každoročně plije na to "vrcholné právo" parlamentu a povolený rozpočet překročuje o celé miliardy. Těchto několik mužů, které loňského roku svedla dohromady pýcha a třídní sobectví, nechá tu bez výčitek svědomí vydávati o celé miliardy více, než jim povolil parlament. Na číslicích v účetní závěrce je přesně také viděti onu surovou a protisociální tendenci státní daňové politiky.

Tak na daních a poplatcích byl v rozpočtu vyjádřen předpokládaný příjem ve výši 6.674,144.610 Kč, vybráno bylo však 8.039,176.207 Kč, čili berní šroub vylisoval více o 1.365,031.597 Kč. Chtěl-li by obhájce berního šroubu a protidaňové státní politiky proti tomuto stavu tvrditi, že v tomto větším obnosu vymačkaném na obyvatelstvu jsou z velké části nedoplatky za minulá leta, pak proti takovému tvrzení lze postaviti tabulku nejvyššího účetního kontrolního úřadu o nedoplatcích daní a dávek, kteréžto nedoplatky u přímých daní dostoupily koncem r. 1925 3.141,584.268 Kč a stouply za rok o 627,712.786 Kč. Zatím co daně spotřební jeví nedoplatek pouze 133 milionů, daně nepřímé naproti tomu jeví nedoplatek 3141 milionů. Z toho už je viděti tendenci státní daňové politiky. Celkem ke konci r. 1925 jeví se nedoplatek v příjmu 4.845,607.189 Kč, z nichž na daně a poplatky připadá 4.466,122.841 Kč. Z vymačkaného obnosu z r. 1925 8.039,176.207 Kč mimo monopolu na daních a poplatcích jsou dvě třetiny daní spotřebních včetně daně z obratu a dávek, které se přesunují na konsumenty. Vývoj protilidové daňové politiky státní vynikne při srovnání těchto několika druhů daní s porovnáním rozpočtu a platby r. 1924 a 1925. Pozemková daň r. 1924 byla v rozpočtu preliminována částkou 151 milionů. Vybráno bylo 132 milionů, méně o 19 milionů. R. 1925 byla tato daň rozpočtena částkou 140 milionů, vybráno bylo pouze 96 milionů, takže bylo vybráno méně proti minulému rozpočtu o celých 44 milionů korun. Všeobecná daň výdělková r. 1924 byla rozpočtena částkou 250 milionů, vybráno bylo 246 milionů, méně o 4 miliony. R. 1925 bylo preliminováno 247 milionů, vybráno 219 milionů, tedy méně o 28 milionů. Naproti tomu daň z příjmu r. 1924 byla preliminována částkou 788 milionů, vymačkáno bylo berním šroubem 1029 milionů, více o 241 milionů. R. 1925 byla tato daň preliminována státním rozpočtem na 800 milionů, vymačkáno bylo 1327 milionů, více o 527 milionů. Daň z lihu r. 1924 vynesla 381 milionů, r. 1925 387 milionů, daň z cukru r. 1924 vynesla 172 milionů, více o 8 milionů, než bylo původně preliminováno, a r. 1925 vynesla 178 milionů, více o 14 milionů, než původně rozpočtem bylo povoleno. Co ukazuje toto srovnání? Že státní daňová politika má silnou tendenci protilidovou, jejímž ideálem jest, aby daně platili pracující lidé, aby daňová břemena pro majetné byla snížena. Tento vývoj protidělnický a protikonsumentský dojde prudkého vzestupu v účetních závěrkách z r. 1926 a 1927 a dalších letech, poněvadž pro toto období byla zvýšena daň z lihu a z cukru a v daňových zákonech pak byla důchodová daň rozšířena na daň ze mzdy, o níž jsem tu ve srovnávacích tabulkách uvedl, že státní daňový šroub za r. 1925 vymačkal o celé ¹/₂ miliardy více, než bylo rozpočteno. A to všechno je důkazem, jak se státní politika daňová postavila úplně do služeb kapitalistů. Zatím co pozemková a všeobecná daň výdělková ve výnosu podle rozpočtu poklesla, a to pozemková za r. 1924 o 19 a za r. 1925 o celých 44 milionů Kč, výdělková r. 1924 o 4 a r. 1 925 o 28 milionů, stoupl výnos daně z příjmu proti rozpočtu r. 1924 o 241, r. 1925 o plných 527 milionů Kč. Při této dani zajistil si stát příjem daleko větší od zaměstnanců než od kapitalistů, a to srážkou ze mzdy. Dělník, zřízenec, jemuž se sráží v závodě a jemuž počínaje červencem t. r. bude zaměstnavatel srážeti dvojnásobný obnos, nemůže zatajiti svůj příjem, jako jej zatajuje kapitalista.

Naproti tomu defraudují kapitalisté napřed celé dvě třetiny daní tím, že nepřiznají svůj kapitálový důchod celý. Vedle toho pak zůstávají dlužni, jak ukazuje účetní závěrka, celé miliardy daní. V těch dlužných nedoplatcích jsou daně právě těch velkých defraudantů daňových, kteří mají ve vládě své lidi a proti nimž berní technika nic nezmůže. Tito kapitalističtí daňoví defraudanti obdrželi daňovým zákonem velký dar, co naproti tomu dělníci budou platiti daň ze mzdy. Pozemkovým magnátům dostane se slevy na dani pozemkové, podle rozpočtu asi o 40 mil. Kč budou platiti méně. Byla-li pozemková daň pro r. 1925 rozpočtena na 140 mil. Kč a zaplaceno bylo pouze 96 mil. Kč, bude pro příště tato daň činiti ve státních příjmech necelých 60 mil. Kč ročně.

Jak bude vypadati situace dělné třídy, až se zapne nový zákon o dani ze mzdy, můžeme porovnati na tomto stavu:

Podle úřední zprávy daně a dávky vynesly za měsíc březen letošního roku pouze v Čechách o 50 mil. Kč více nežli v tentýž měsíc r. 1926. Za čtvrt roku vynesly přímé daně v Čechách o 60 mil. Kč, nepřímé o 152 mil. Kč více proti témuž období r. 1926.

Tendence této finanční politiky, která vydírá poslední groš u dělníka, malého rolníka a živnostníka, která zvyšuje daně spotřební, když mzdy dělníků klesají a vyhasínají pece, je tím odsouzení hodnější.

Tuto protilidovou státní daňovou politiku musíme posuzovati v úzké souvislosti se státním dluhem, pak se nám objeví celá ta příšera státní daňové politiky pro nejbližší budoucnost v úplném světle. Koncem r. 1924 činil státní dluh 24.627,202.391 Kč; koncem r. 1925 činil tento dluh už 26.585,660.226 Kč, čili za jeden rok vzrostl tento státní dluh bezmála o celé dvě miliardy. Ale poněvadž píšeme rok 1927 a při rozpočtu na tento rok byl státní dluh vykázán číslicí 34.945,024.990 Kč, ukazuje to, že státní dluh utěšeně stoupá. Může-li státní správa za dva roky prokázati, že státní dluh stoupl o celých 10.317 mil. Kč, pak to jen ukazuje na státní marnotratnictví, kterému bude také jednou učiněn konec.

Tento státní dluh zaměstnává mysl všech dělníků, rolníků a živnostníků, a to tím spíše, že západoevropští kapitalističtí dravci vidouce, kterak státní správa československá vylisuje přes veškerou bídu na pracujícím lidu miliardy daní, hotoví se předložiti Československé republice t. zv. reparační účet ve výši nových 35 miliard Kč. Kdyžtě při 35 miliardách státního dluhu a při 10miliardovém rozpočtu proplácí se ročně více než 2700 mil. Kč na úroky a úmor státního dluhu, jak to bude dopadati, až v příštím některém rozpočtu objeví se ještě onen dluh reparační? Tato perspektiva dokazuje poznovu, že není jiného vyhnutí, než boj, neúprosný třídní boj až do úplného povalení tohoto režimu.

Aby se prý zlepšila hospodářská situace celkově a aby prý se zmenšila nezaměstnanost, nasadila koalice loňského roku na kurs tuhé celní politiky.

Zemědělství je v krisi, odpomoc je v celní politice. Cla nepřinesou zdražení potřeb. Soběstačná politika je celní politika. Nebraňte odbourání průmyslu! Tak volali loňského roku dr Brdlík, dr Viškovský, dr Zadina a společníci, exponenti to selské buržoasie. Vyžaduje prý to vnitrozemská strategická poloha státu. Zemědělci zvýšeným nákupem potřeb nahradí ztracené trhy zahraniční. Roztočí se kola průmyslové výroby. - Takové řeči se vedly, fráze a demagogie triumfovala.

Rok uplynul. Republika se nalézá v tuhé celní politice. A výsledek? Dostavují se snad nějaké při projednávání celního sazebníku předpokládané účinky na zvětšenou výrobu v průmyslu, na nějaký byť sebe menší blahobyt obyvatelstva? Nic podobného se neděje. Na místo blahobytu hlad, bída a zoufalství. Celní politika neroztočila kola průmyslu, naopak: továrny zastavují výrobu, pece vyhasínají. Potraviny se zdražují při menším výdělku a při zvětšené nezaměstnanosti. Hlad a bída v Podkrkonoší, v Pošumaví, na Českomoravské vysočině, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Jaká je situace dělníků, vytrhuji ze jmenovaných oblastí pouze nepatrný výsek, to jest část Šumavy, k posouzení stávajících poměrů.

Bída na Šumavě je strašlivá. Dělníci, kteří dříve jezdili do Němec, do Rakous, nalézají nyní všade dveře zavřené. Cizina jim odpovídá: "Ať vám dají doma chléb a práci!" Z pohraničního místa České Kubice jezdí dnes dělníci každodenně až do Škodovky na práci. Každodenně ráno musí pěšky z České Kubice dvě hodiny cesty do Domažlic. Teprve z Domažlic mohou použíti tito dělníci vlaku do Plzně, kam přijedou ráno o ¹/₂6. hodině. Spí cestou ve vlaku.

V Klatovech jsou výrobny prádla. Dělníci a dělnice vydělávají tam týdně 40, nejvýše 60 Kč. Na Šumavě a v Pošumaví veliká část dělníků a horalů má měsíční příjem 10 - 15 Kč. A tak u klatovských fabrikantů vznikla myšlenka přenésti výrobu prádla z Klatov do pohraničního městečka - do Železné Rudy, kde prý dělníci budou pracovati na výrobě tohoto prádla na místo za 40, po případě 60 Kč, pouze za několik Kč týdně. Při tom tito čeští vlastenci rozhlašují, že tímto skutkem pozvednou českého člověka na Šumavě z moře němectví. Tak hluboko poklesla duše kapitalistické třídy, že na bídě a zoufalství tisíců buduje svůj řád a své bohatství. A při takovémto příjmu, při takové žebrácké almužně stojí 1 kg chleba 2·80 Kč. Stoupnutí proti r. 1923 o celých 80 haléřů na 1 kg. A cukr? R. 1923 stál 1 kg cukru 4·96 Kč. Na konci r. 1925 byla zvýšena daň z cukru a tak stoupl cukr na 5·80 Kč, nyní dokonce až do výše 6 Kč.

A co přináší celní politika drobným zemědělcům? Zvětšené státní vydání na militarismus, neboť celní politika, tato soustava ochrany, je umělým prostředkem, který vede k válce a který neustále zvyšuje válečné nebezpečí, stejně jako touhy imperialistické. Je to dohromady moderní loupení dělné třídy.

Tato celní politika přináší stoupnutí pozemkové renty a s ní ovšem stoupnutí pachtovného, ale také stoupnutí dluhu u malozemědělců, kromě podražení všech potřeb v domácnosti nezbytných. Jak ze všech míst docházejí souhlasné zprávy, všude, kde loňským rokem došlo k vypršení pachtovních smluv, došlo současně k nebývalému zvýšení pachtovného. Dva q pšenice z korce pronajatého, to je nejmenší pachtovné kromě daní a dávek. 2·50, 3.--, 3·50, někde i více platí malozemědělci pachtýři pachtovného z 1 korce vedle daní a přirážek. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku je obrovská masa drobných pachtýřů půdy.