Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podle statistiky do 2 ha zemědělských držebností, jejichž počet je 432.027, jen 172.274 držitelů má vlastní půdu, ostatních 259.753 má půdu pouze z části vlastní, většinou však pronajatou, z nichž je přes 200.000 držitelů, kteří mají stejně nebo více půdy pronajaté nežli své vlastní. Připočteme-li k tomu zemědělce od 2 do 10 ha půdy, pak ze 335.315 zemědělských závodů je pouze 165.405, které mají vlastní půdu, ostatních 169.910 držitelů opírá se pouze z části o vlastní, větším dílem však o pronajatou půdu. Stejný, ba daleko horší poměr je na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, takže je tu masa drobných pachtýřů, čítající na 800.000 zemědělců. Když připustíme, že pouze na 150.000 ha pronajaté půdy, a té je pronajato mnohem více, stoupl nájem o 1 q pšenice, pak při ceně 260 Kč za 1 q činí toto stoupnutí na této půdě o 20 mil. Kč ročně více na pachtovném. Tyto důvody, zvýšení nájemného, to jsou také účinky celní politiky. A ze stejných důvodů nepřipustily agrární a klerikální strany projednání návrhu zákona na ochranu drobných pachtýřů půdy, neboť velcí sedláci, stejně jako katolická církev, shrabují těžké miliony na pachtovném více nežli před celním tarifem.

Má-li někdo za to, že při kritice celní politiky, pokud se týká účinku na malozemědělce, vycházíme z nesprávných předpokladů, mohu tu citovati prof. Brdlíka, jehož si právě agrární buržoasie loňského roku při celní kampani přitáhla na pomoc. Tento vyvolavač čísel celní kampaně má o malozemědělské výrobě tento úsudek: "V malých parcelních závodech do 2 ha půdy nenalézá rodina zemědělce dostatečného zaměstnání a musí si vyhledávati jiné výdělečné zaměstnání. Závody s výměrou od 2 do 5 ha zemědělské půdy poskytují rodině zaměstnání jen ve výrobních oblastech s intensivní kulturou, kdežto v ostatních oblastech musí členové rodiny také choditi za výdělkem." To znamená, že takovéto závody do 5 ha v Pošumaví, na Českomoravské vysočině, na jihu Čech, v Podkarpatské Rusi se svou produkcí nevystačí ani pro svou rodinu. To pak ovšem znamená že pro převážnou většinu zemědělců nemá celní politika prospěchu.

Dr Brdlík o tom tvrdí a dokazuje, že "malý a střední závod s menší intensitou rostlinné produkce buďto všechno nebo větší část spotřebuje a jeho tržní výkonnost spočívá v odprodeji živočišné produkce".

Již druhá sklizeň stojí pod účinky celní politiky. Živelní katastrofy a účinky těchto katastrof za poslední 2 roky jsou vlastně strašlivou obžalobou celní politiky, která brání, aby krupobitím postižený člověk si mohl levněji nakoupiti semen a krmiv a z jeho neštěstí těží tu společně agrární bursián se zbytkařem.

Bojujeme-li boj proti celní politice, bojujeme za zájmy drobných zemědělců.

A nyní, jak se jeví zemědělství v účetní závěrce. U kap. 18, ministerstvo zemědělství, vykazující aktiva pozůstávají z půjček 9,637.233 Kč, z větší části jsou to zápůjčky, jak v závěrce uvedeno, zemědělským družstvům a Jockey klubu. Účetní závěrka dává nám nahlédnouti, jak toto ministerstvo hospodaří, a tu se jistě mnohý pozastaví nad tím, že stát dělá vlastně záložnu družstvům a Jockey klubu. V posledním případě dělá ministerstvo zemědělství úžasné pokroky, neboť r. 1924 činila bezúročná zápůjčka Jockey klubu 1,500.000 Kč a r. 1925 již 2,500.000 Kč, čili zrovna dvakrát tolik, co dává toto ministerstvo na fond pro chov a zpeněžení dobytka. Ministerstvo zemědělství, které vynakládá na chov koní 26 mil. Kč, kterýžto obnos byl v tomto případě překročen o celé 4 mil., ještě tu poskytuje bezúročnou půjčku až do výše 2¹/₂ mil. kobylkářům, aniž má záruky, že se ministerstvu této půjčky dostane někdy zpět. Toto ministerstvo v příjmech, jak ukazuje závěrka, pokulhává celými deseti miliony za rozpočtem. Ale pokud se týká vydání, má vydání vždy větší, než jak bylo rozpočtem povoleno. Tak státní příjmy tohoto ministerstva pro rok 1925 byly rozpočteny na 153,519.212 Kč. Platba však činila pouze 92,518.020 Kč, čili o 61 mil. Kč méně proti rozpočtu.

Státní lesy a statky, jsoucí v provozu tohoto ministerstva, měly v rozpočtu předpokládaný příjem na 134,739.925 Kč, vynesly však něco přes 93 mil., takže je tu rozdíl k horšímu o 41 mil. Kč.

Jestliže pan posl. dr Hnídek v rozpočtovém výboru svůj výklad o uzávěrce při kapitole o státních podnicích doprovodil poznámkou, že hospodaření ve státních podnicích skončilo hůře, než bylo očekáváno, že byl zisk menší o ¹/₄ miliardy proti rozpočtovým předpokladům, pak má na tom velký podíl ministerstvo zemědělství, které obhospodařuje český agrárník.

Kontrolní úřad vysvětluje tento velký deficit státních statků a lesů tím, že zejména na Podkarpatské Rusi nemohla býti z nedostatku lesních drah, silnic, jakož i vodních cest vytěžena veškerá hmota k těžbě určená, hlavně bukové dříví. A myslíte, že snad tato zkušenost o nedostatcích silnic a vodních cest v lesích Podkarpatska, kteréžto lesy tvoří obrovský, několikamiliardový majetek, přiměla vládu republiky k tomu, aby s ohledem na tento obrovský státní majetek dala tam cesty a vodní dráhy upraviti, že za tím účelem byl odpovídající obnos zařazen pro příští leta do rozpočtu? Nic takového se nestalo. V účetní závěrce za r. 1925 v kapitole "Ministerstvo zemědělství" je Podkarpatská Rus dotovaná v celku v rozpočtu 20 mil. Kč, ve skutečnosti však bylo státní pokladnou vyplaceno pouze na 17 mil. Kč. Tak na př. fond pro chov a zpeněžení dobytka pro Podkarpatsko byl v rozpočtu preliminován 80.000 Kč, ale vydáno bylo pouze 50.000 Kč. Na agrární operace mělo býti podle rozpočtu vydáno 20.000 Kč, tedy obnos velmi směšný, ale ani tento obnos nebyl vydán, neboť se žádné agrární operace neprováděly. Na odvodňování a zavodňování bylo v rozpočtu pro Podkarpatskou Rus preliminováno 1,012.000 Kč, vydáno pouze 483.000 Kč.

Co dokazuje tato skutečnost? Že vláda a celá státní správa dívá se tu na Podkarpatsko jako na svoji kolonii, z níž je možno všechno bohatství čerpati, ale úplně nic tam neinvestovati. Komunistická pravda o tom, že čeští kapitalisté i vláda považují Podkarpatskou Rus za svou kolonii, je tu potvrzena číslicemi rozpočtovými a číslicemi ze státní uzávěrky. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Malozemědělská masa, domkáři a chalupníci, jsou tímto ministerstvem přímo nenáviděni. Číslice v uzávěrce mluví takto: na chov koní bylo pro r. 1925 zařazeno 22,711.413 Kč, vyplaceno bylo 26,037.720 Kč, tedy překročení činí bezmála 4 mil. Kč. Naproti tomu na fond pro chov a zpeněžení dobytka byly v rozpočtu 4 mil., platba však činila 2,922.000 Kč. Zde na domkářích ušetřilo ministerstvo přes jeden milion Kč, zato pro statkáře a sedláky vydalo o 4 miliony více. (Výkřiky posl. Kreibicha.)

Takto od převratu za ministrování agrárníků, v posledním období obou ráží, českých i německých, odbýváni jsou drobní zemědělci. Všechny návrhy, podávané při rozpočtech komunistických frakcí, aby bylo pamatováno také na produkci živočišnou, zejména aby drobní zemědělci byli v dobytkářství podporováni, byly českými i německými agrárními poslanci zamítány. To muselo přirozeně vzbuditi odpor u malozemědělců, příslušníků to agrární strany. A tak lze v poslední době zaznamenati několik projevů chovatelů hospodářského zvířectva, stoupenců to republikánské strany. Tak na příklad v Habrech museli domkáři a chalupníci, organisovaní v republikánské straně, posl. Prokůpkovi důrazně připomenouti, aby bylo vydatněji podporováno zemědělství, a to pokud se týče živočišné produkce, zvelebení chovu zvířectva, kterážto produkce je ministerstvem zemědělství macešsky odbývána. Toto shromáždění z 41 obcí žádá důrazně, aby poslanecké kruhy v příštím státním rozpočtu prosadily patřičné zvýšení dotací na živočišnou produkci.

V rozpočtovém výboru při projednávání státního rozpočtu dáme si pozor, jak se k tomuto usnesení drobných zemědělců z Českomoravské vysočiny zachovají spojení agrárníci. Až dosud šmahem zamítali naše návrhy na zvýšení dosavadních různých dotací.

Zde už si zemědělské rady nereklamují zvýšení dotací na ministerstvu zemědělství, ani ty dosavadní hubené dotace nepřekročují, jako jde-li o vyplácení odměn statkářům a velkým sedlákům při chovu koní. Odměny, které jsou tu poskytovány chovatelům skotu, jsou přímo směšné a provokující, než aby mohly způsobiti snahu po největším zušlechtění zvířectva. Zde jde z největší části o malé zemědělce, a proto tento dvojí loket!

Agrární tisk ukazuje sice těmto horským zemědělcům líbeznou tvář, a to jen potud, pokud potřebuje jich jako masového počtu, aby jich jménem vyrazilo vedení více pro bohaté sedláky a statkáře. Aby však agrární kruhy se snažily, aby zdravých, otužilých a řádně vyvinutých plemen, odchovaných na horách, bylo použito pro plemenné stanice a aby se takovýmto chovatelům dostalo podpor, toho u ministerstva neviděti.

A jak je to s podporováním rostlinné produkce u malozemědělců? Vydání ministerstva na polní a lesní hospodářství je v závěrce vyznačeno okrouhlou číslicí 50 milionů Kč, což je pravý pakatel, srovnáme-li to se sanací zkrachovaných bank. Zemědělci v horských krajinách nevědí vůbec úplně nic o podpoře rostlinné produkce se strany ministerstva zemědělství a dovídají se toho nanejvýše z novin. Tito horští rolníci stejně jako rolníci v obilních oblastech a chalupníci nevědí nic o ušlechtilém osivu, které drahotou a vysokou cenou jest jim úplně nedostupné, a zase jsou to horští zemědělci, kteří na projevech musí dávati agrárním stranám štuchance, aby si uvědomily, že zejména v republikánské straně nejsou jen ředitelé bank a statkáři, nýbrž že je tam převážná většina drobných zemědělců.

Co může dáti takový malý zemědělec na horách při svém skrovném výtěžku na strojená hnojiva, když jsou tak drahá? On si také nemůže dopřáti kombinovaného stroje, aby hnojil do řádků. Ostatně tuto skutečnost potvrzuje sama zemědělská rada tímto konstatováním: "Při tom budiž podotknuto, že český odbor hned na začátku této akce navrhoval jde o subvencování secích strojů - a ministerstvo zemědělství povolovalo na kombinované secí stroje s hnojením do řádků vyšší příspěvky subvenční, ale přes to jeví se až dosud o secí stroje s hnojením do řádků daleko menší zájem při organisacích malozemědělců než o obyčejné secí stroje obilné."

Pro malozemědělce je více potřebné dosáhnouti strojenými hnojivy větší sklizně. Zemědělská rada uvádí, že v tříletém průměru u pšenice při ledkování 100 kg na 1 ha bylo proti normálnímu hnojivu se sklizní 17·26 q zrní a 38 q slámy docíleno na 1 ha 20 q zrní a 50 q slámy a při 200 kg ledku dociluje se dokonce 22 q zrní a 50 q slámy. Strojená hnojiva stojí ovšem také peníze. Proč tu vládní strany v čele s agrárníky nezaloží podpůrný fond pro malozemědělce ku podpoře rostlinné a živočišné produkce, a to aspoň v takové výši, jako daly na sanaci zkrachovaných bank? Může-li stát dáti každého roku 50 mil. Kč na sanační fond zkrachovaných bank, může-li na vojenský fond dáti 315 mil. po dobu 11 roků, proč na fond na podporu malozemědělců nezařadí také stejný obnos?

Jako je tomu s nepodporováním živočišné a rostlinné produkce u drobných zemědělců, tak je tomu i s melioracemi. Meliorační fond, zřízený zákonem č. 21 v r. 1919, je fondem, který je nepatrný a který jen potvrzuje to, co jsme několikráte zdůraznili, totiž dvojí tvář republikánské strany. Mimochodem konstatuji, že loňského roku bylo poukázáno několik milionů korun čsl. na nouzových podporách postiženým živelními pohromami, což ovšem vzhledem ke škodám jest obnos velmi nepatrný. Letos znovu způsobeny byly nedozírné škody na zemědělské kultuře a opětně nastaly politické licitace ve věci poškozených zemědělců. Ale opětně byla tu nespravedlivost a zřejmá provokace drobného zemědělce při rozdělování nouzových podpor.

A tu se ptáme: K čemu se dělal zákon č. 227 r. 1925, který mezi jiným určil vládě republiky, aby každoročně zařadila do rozpočtu 50 mil. Kč na dotaci fondu, z něhož by se prováděly práce, které by vylučovaly možnosti podobných katastrof, jako byly r. 1925 a 1926, že rozvodněním bystřin a řek odnese se ornice a způsobí se obrovské škody v zemědělství? Kdyby se onoho obnosu 50 mil. Kč ročně použilo jako úroku, mohlo by se každoročně provésti vodohospodářských prací za ³/₄ mil. až 1 miliardu, čili meliorací ve větším stylu. Ale ani roku 1926 ani r. 1927 nebylo do rozpočtu zařazeno oněch 50 mil. Kč a zákon č. 227 pokrývá ve sněmovním archivu prach, zemědělcům pak nadělají každoročně rozvodněné a neregulované řeky a potoky obrovských škod.

Agrárním tiskem procházejí zprávy o tom, že stoupnutím dojivosti na jednom kuse o litr denně docílilo by se ¹/₂ miliardy a stoupnutím výnosu o 1 q na 1 ha dokonce o ³/₄ miliardy důchodu, ale aby ta zvýšená produkce mléka nastala řádnou podporou meliorační a zvýšená produkce obilí účinnou podporou rostlinné produkce u malozemědělců, to už nespadá do vládního programu koaličních stran.

Zprůmyslovělá selská buržoasie, vedoucí to skupina republikánské strany, nepospíchá se zveřejněním pojištění proti všem škodám živelným a proti škodám způsobeným nemocí a pádem dobytka, neboť dnešní stav lépe vyhovuje této skupině, která v bankách, soukromých pojišťovnách na tomto pojištění vydělává těžké miliony.

Švehlova vláda ze dne 22. října 1922 a také ke konci r. 1925 ve svém prohlášení přislíbila zvláštní úpravu pojištění proti živelním pohromám, ale jak jsem ukázal na zákoně č. 227, bylo to malování straky na vrbě.

Ona skupina finanční a zprůmyslovělé selské buržoasie, která se za pomoci politických advokátů zmocnila vedení republikánské strany a také vedení státu, má mnohem větší zájem na finančním a průmyslovém podnikání než na zemědělství samém. Pravou tvář ukázala tato selská buržoasie při jednání o cukrovarnický kartel. Cukrovarnický kartel skýtá enormní zisk na dvou stranách, pro majitele akcií a řepařů pak zisk dvojnásobný. Proto nedávná fuse lounských cukrovarů s cukerním koncernem Živnobanky vyvolala u této skupiny značný poplach a neklid. Ihned však přiskočili na pomoc političtí advokáti, kteří západočeským sedlákům poradili, aby nic nedali na pěkné peníze, nabízené jim za akcie Živnobankou, nýbrž aby si akcie ponechali, resp. aby je vyměnili za akcie koncernu Živnobanky, neboť akcie nepodléhají valutární krisi, to jednak, a co nejhlavnějšího, u akcie jest dána možnost dvojího zisku, jednak v dividendě, jednak ve více než jistém vzestupu kursovním.

Cukrovarnický kartel má právě těmto akcionářům a cukrobaronům zároveň vzestupný zisk zajistiti. Cukrovarnický kartel má se nejprve rozděliti o domácí prodejní kontingent, má si mezi sebe rozděliti spotřebitelskou masu a vedle toho má přivoditi koncentraci výroby zrušením menších, technicky nevyhovujících závodů, jednak sloučením menších závodů, a posléze v poslední fási přikročiti k rozdělení řepného kontingentu rayonováním, takže spotřebitel i producent-řepař budou tu tímto kartelem stejně odíráni.

Po převratu ustoupila selská buržoasie domněle i ve věci starousedlých zákonem č. 421 ze 17. července 1919, kde užitkové právo starousedlých z obecních lesů bylo přeneseno na obce, které se staly vlastníky lesů. Starousedlíci založili Zemský svaz, který se vyvíjel z prvopočátku jako organisace proti republikánské straně a podporoval rolnickou jednotu, politicky pak národní demokracii. Ale poněvadž t. zv. starousedlíci jako někdejší spoluzakladatelé agrární strany věděli dobře, jak na to, počali navazovati styky s vedením republikánské strany, žádajíce vrácení obecního majetku starousedlým. Vedení republikánské strany přijalo požadavek starousedlých do svého programu - vrácení obecních lesů starousedlým - a bude prý se všemi prostředky zasazovati o to, aby se starousedlým dostalo náhrady. Tak se výslovně praví v ročence republikánské strany, vydané k jubilejnímu sjezdu v září r. 1925.

Po předběžných poradách ve vedení republikánské strany, jichž se zúčastnili vůdci domovinářů v čele s gen. tajemníkem Olejníkem, došlo potom mezi starousedlými a vůdci Domoviny a republikánskou stranou k dohodě, v níž se vedení republikánské strany a vůdcové Domoviny zavázali "odškodniti" starousedlé tím, že při provádění lesní reformy dostane se starousedlým lesů. Vedle toho se zavázala republikánská strana, že novelisací zákona č. 241 má se vedle toho ještě starousedlým dostati jedné poloviny čistého peněžitého výtěžku z lesního hospodářství obecního statku.

Tento pakt ukazuje poznovu dvojí tvář mazaných veleknězů v republikánské straně, kteří ukazují příjemnou tvář malozemědělcům, ale dělají při tom politiku advokátů a bohatých statkářů.

Kdo si uvědomí, jakých škod na drobném venkovském lidu natropila agrární strana při provádění pozemkové reformy, kdo si uvědomí, co znamenají celé ty stovky zbytkových statků a celých panských dvorců pro agrární politiky a jich příbuzné, ten si může učiniti představu, čemu jde Československo vstříc při lesní reformě s ohledem na mnou citovaný pakt republikánské strany se starousedlými.

Proto se dožadujeme nejen přesné bilance o činnosti Státního pozemkového úřadu, ale proto reklamujeme také podání zprávy o přípravách pro lesní reformu. Ministr zemědělství dr Srdínko již před několika měsíci v zemědělském výboru slíbil, že bude o přípravách k lesní reformě zemědělskému výboru podána zpráva, ale do dnešního dne se tak nestalo. To, co až dosud se stalo ve věci lesního zabraného majetku při jeho odprodeji, co stalo se obci Poděbradům, to nasvědčuje jen tomu, že Československo jde vstříc obrovským čachrům s lesními objekty, proti nimž čachry s panskou půdou jsou jen nepatrným zlomkem.

Uděláme-li jednoduchou bilanci o státní politice směrem k drobným zemědělcům, jak ji číselně předvádí účetní závěrka, seznáváme, že sice vládní politiku vede agrární strana, že v ní má rozhodující vliv, ale že přes to je vládní politika vzdálena toho, aby jen poněkud sloužila zájmům drobných zemědělců. Seznáváme to zejména z toho, že ve státní politice nenastala změna o zveřejnění pojištění proti živelním škodám a proti pádu dobytka a že se nic na ochranu, zejména drobných zemědělců, neučinilo. Seznáváme, že vládní politika vyhýbá se na sto honů návrhům zákona o ochraně drobných pachtýřů půdy. Seznáváme dále, že meliorace s ohledem na skutečné potřeby jsou takřka výsměchem. Seznáváme, že státní daňový systém nebyl přebudován a že při projednávání zákona o pozemkové dani nebyl vzat zřetel na slabou poplatní schopnost malozemědělců a že pro podporu malozemědělců, aby zvýšena byla produkce rostlinná a živočišná, ve vládní politice není kdy a není peněz.

Z tohoto stavu seznávají malí a střední rolníci, že vládní politika, kterou hájí strany koalice, nepřinese jim zlepšení jejich hospodářských poměrů a že jen ve spojení dělníků, s nimiž tvoří zdrcující většinu, mohou si dobýti podstatného zlepšení své existence. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu posl. Svobodovi.

Posl. Svoboda: Slavná sněmovno! Rozpočet z r. 1925, o jehož účetní uzávěrce právě jednáme, byl jedním ze státních rozpočtů, který byl tendenčně sestaven, aby měl příznivější číselnou tvářnost. Měl prostě vykazovati menší roční potřebu, menší roční rozpočtové výdaje, ač se již při sestavování rozpočtu vědělo, že preliminovaný rozpočet výdajový stačiti nebude. Státní výdaje byly tehdy preliminovány obnosem 9.573,585.801 Kč a státní příjmy obnosem 9.301,334.419 Kč, investice pak obnosem 1.319.083.000 Kč. Státní rozpočet z r. 1925 musil býti v pravém smyslu nadstavován a doplňován. První nadstavování rozpočtu bylo provedeno hned ve finančním zákoně, a to zmocněním ministra financí k úvěrovým operacím v obnosu 273 mil. Kč k hrazení nekrytých vydání, a pak druhou částí zmocnění ministra financí k úvěrovým operacím v obnose 1.320 mil. Kč na úhradu investic. To byla prvá nadstavba rozpočtová. Ta však daleko nestačila. Bylo jich nutno ještě podniknouti během téhož rozpočtového roku 10 a ve značném rozsahu, dosahujících 1.425 mil. Kč. Svědčí o tom právě projednávaná zpráva, kde ve výkazu zjišťujeme, že tu bylo celkem potřebí desíti dostatečných předloh zákonných, v nichž se žádalo úhrnem i 425 mil. Kč, aby rozpočtové potřeby z r. 1925 mohly býti hrazeny a obstarány.