Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Prvá část vztahovala se na zálohy na náklady z převzetí košicko-bohumínské železnice do výše 38 mil. Kč a na zálohy na provozní a správní náklady místních drah do výše 98 mil. Kč, dále na podporu stavebního ruchu podle zákona ze dne 7. března 1924, na vystavění obytných budov pro státní a jiné veřejné zaměstnance do částky 600 mil. Kč, na úhradu osobního a věcného nákladu, spojeného s prováděním zákonu o stavebním ruchu, na zvýšení odpočivných a zaopatřovacích platů podle zákona ze dne 22. prosince 1924, dále na odměny státním zaměstnancům atd.

Dodatečné předlohy, jak jsem již uvedl, vyžádaly si celkem 1425 mil. Kč. A takto rozpočtová tvářnost rozpočtu na r. 1925 velmi podstatně byla změněna. Ona byla také měněna jinak, jak vidíme ve zprávě právě projednávané. V rozpočtovém období bylo provedeno celkem asi 636 přesunů v rozpočtu, a to: 383 v celkové částce 503,433.295 Kč v rozpočtové části 253 přesunů v investiční části, vztahujících se na 109,310.017 Kč, takže celkem provedeno bylo 636 přesunů rozpočtových v úhrnné částce 612,743.276 Kč. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

V uzávěrce spatřujeme také jeden záznam, který sám v podstatě znamená v pravém slova smyslu jakési porušení finančního zákona. Uvádí se tam, že na výdaje věcné, byly také r. 1925 vydány podmínečné platební rozkazy, o nichž byla učiněna zmínka v úvodu k závěrečnému účtu za r. 1924, avšak jen pro kapitolu XI. Ministerstvo nár. obrany - ve výši 183,081.585.56 Kč. Tyto podmínečné platební rozkazy byly vydány pro ministerstvo národní obrany, aby mohlo zaplatiti v běžném roce 1925 nedodané a později r. 1926 účtované dodávky, což odporuje čl. VIII finančního zákona z r. 1925, v němž mezi jiným se pravilo: "Všech pro rok 1925 povolených úvěrů výdajových smí býti použito jen do 31. prosince 1925."

Tedy zákonem finančním přesně bylo stanoveno, že co nebude do 31. prosince vyúčtováno, má prostě propadnouti. U všech ostatních oborů státní správy, jmenovitě také při položkách investičních to, co, jak se říká, nebylo rozpočtově vyčerpáno, nebylo také uhrazeno. Prostě příslušné částky v pravém slova smyslu propadly. Jen pro ministerstvo národní obrany učinila se zvláštní výjimka.

Všimneme-li si dále ustanovení finančního zákona z r. 1925, vidíme, že to bylo nepřípustno a že přípustnost v tomto směru vztahovala se pouze na státní platy, služné, pense, úroky ze státních dluhů atd. až do jejich promlčení, nikoliv pro položky toho druhu, které jsou zahrnuty v této položce 183 milionů, vydaných pro ministerstvo národní obrany.

Zdůrazňuji zde, i když jsme projevili v rozpočtovém výboru souhlas, že budeme pro účetní uzávěrku za r. 1925 hlasovati, že můžeme pro ni hlasovati s výhradou vzhledem k tomu, co jsem právě uvedl, že zde byl porušen čl. VIII finančního zákona těmi podmíněnými platebními rozkazy pro ministerstvo národní obrany.

Již pan zpravodaj uvedl, že celkový výsledek hospodaření na rozpočet jest proti schodku předvídanému finančním zákonem příznivější o 251,004.800 Kč. Mělo by to znamenati jakési krásné vysvědčení státní správě, když si však všimneme určitých položek a určitého druhu státní správy, přijdeme snad k jinému poznání.

Tak nižší vydání proti rozpočtu vykazuje kapitola VI. Příděly samosprávným svazkům. Mám dojem, že samosprávným svazkům, zemím a obcím nedala správa státní to, co jim náleželo. V tom směru byly také přednášeny dosti velké ztížnosti. A uvážíme-li dále, že v pravém slova smyslu stát zemím dluží velmi mnoho, poněvadž příděly, kterým byl vázán a povinován, nedával jim v částkách, které jim přináležely. Když byl sděláván zákon o úpravě finančního hospodářství autonomních svazků, nezbývá než připomenouti, že autonomní svazky, obce i země budou míti v pravém slova smyslu příčinu podati případně na státní správu žalobu, poněvadž, byly-li jim přikázány povinnosti, měly nárok žádati finanční náhradu od státu, ale ta jim poskytnuta nebyla, ba v mnohých případech byla jim přímo odepírána.

Chci připomenouti, co jsem již připomenul v rozpočtovém výboru, že celková situace vyžaduje nevyhnutelně - když pánové mluví o šetrnosti a sanaci financí - aby veškeré hospodářství veřejné bylo proniknuto krajní spořivostí, že důsledné provádění této zásady předpokládá, aby byly zkonsolidovány nejen finance státní, nýbrž současně i finance svazků samosprávy, jež obstarávají z největší části úkoly, jichž obyvatelstvo státu postrádati nemůže a jež by proto státní správa - vrcholný a stěžejný orgán ve státní správě vůbec podceňovati neměla.

Jen současné ozdravění a zkonsolidování veškerých financí může míti trvalou cenu, poněvadž zkonsolidování jedině financí státních nelze považovati za definitivní dotud, dokud se úprava druhé velké části veřejných financí na neurčito odsunuje.

Nedávno projednávaným zákonem o úpravě finančního hospodaření autonomních svazků a právě projednávanou osnovou zákona o správě státní jsou a budou dotčeny neobyčejně hluboko finance obcí, bude hluboko zasaženo do jejich pravomoci a jest možno říci, že se jím omezuje podstatně i samospráva a že tudíž to, co se podniká, není řádnou úpravou, jmenovitě ne úpravou financí samosprávy, nýbrž znamená to pro autonomní svazky jaksi nedostatečný přesun jednotlivých veřejných příjmů z autonomních korporací na stát a naopak, ovšem ve smyslu škodlivém a deficitním pro obce a země.

Jinak chci připomenouti, že v tomto směru s naší strany byla přednášena řada vážných námitek.

Jinak zmenšené výdaje byly zaznamenány při kap. 8. "Pensijní a zaopatřovací požitky" a to následkem toho, že byly účtovány jisté částky jako provozní náklady státních podniků.

Zajímavé položky spatřujeme ve zprávě pokud se vztahují na značně vyšší náklady u jednotlivých odvětví státní správy. Tak, prosím u ministerstva zahraničních věcí, jsou to "podpory ruským a ukrajinským uprchlíkům". To je kapitola, která ještě dosud není úplně jasna, abychom věděli, do jaké míry jsme povinnováni přispívati na ruské a ukrajinské uprchlíky a zda v tomto směru také máme nárok na nějakou reciprocitu.

Dále jsou to zvýšené výdaje při ministerstvu nár. obrany, vztahující se na náklady na augmentační potřeby, a vyšší drahotní přídavky mužstvu.

Dále ministerstvo školství: "zálohy zemím na zvýšené učitelské platy". To je položka pořád rozdělená a nevysvětlená. Stát dával zálohy, ač podle podstaty věci měl vlastně sám se zeměmi vyříditi otázku, kolik země a kolik stát na učitelské platy mají přispívati. Takto až dosud celá řada velkých výdajů, povinností a závazků země a státu, vede se v provisoriu a stále se neví, jakým způsobem tato záležitost bude proúčtována.

Jinak ještě upozorňuji, že také, pokud jde o vyšší příjmy nad rozpočet, jsou vykázány nepatrně u ministerstva zahraničí a u ministerstva nár. obrany. Ale nejzajímavější výkazy vyšších příjmů nad rozpočet vykazuje ministerstvo financí, a to hlavně vyšší příjmy z daní, cel a poplatků, okrouhle v částce 1432 mil. Kč. To znamená, že ministerstvo financí docílilo vyšších, než původně rozpočtených příjmů na daních, clech a poplatcích; jinými slovy byl r. 1925 berní šroub pevně utahován.

Jinak dále nepatrně zvýšené příjmy vykazuje ministerstvo soc. péče, a to v náhradách z předepsaných záloh na stavební příspěvky a požitky válečným poškozencům. Ovšem co při této uzávěrce opět překvapuje, jest zvýšení nedoplatků daní a dávek koncem r. 1925. Nedoplatky státních příjmů činí koncem toho roku 4.845,607.189 Kč, z nichž připadá 4.416,122.841 Kč, t. j. 92% na nedoplatky daňové a poplatkové. Příčiny, které tuto výši nedoplatků vysvětlují, jsou tytéž, jež byly uvedeny v účtu za rok 1924. Stanovisko naší strany v tomto směru tlumočil již v předešlé debatě o účetní uzávěrce za rok 1924 kol. Remeš.

Nechceme činiti mimořádných výtek administrativě státní, pokud nese vinu, že byly r. 1925 tak horentní nedoplatky, které obnášejí více než polovinu z celého preliminovaného ročního vydání na r. 1925. Jsou to ovšem nedoplatky pocházející již z r. 1919, ale přes to přese všechno je zajímavé sledovati, v čem se objevují. Při přímých daních je to 3.141 milionů, při dani z obratu a přepychové 735,683.845, při spotřebních daních 133,761.337 Kč, při poplatcích 455,129.390 Kč, dohromady 4.466,122.841 Kč.

Jinak však chci připomenouti, že když se ve zprávě a jmenovitě ve zprávě referentově mluvilo o konsolidaci a stabilisaci, měli bychom si také všimnouti nejen číselného rozboru, toho snad dosti slušného zobrazení státního hospodaření, nýbrž také, jak vypadají všeobecné poměry mezi lidem, jak u nás vypadá na jedné straně konto povinností a jak vypadá konto práv. Nechceme zapomínati, že naše státní rozpočty v předešlých i nejbližších letech budoucích budou stále zatíženy t. zv. poválečnou kontribucí, tedy určitými velikými výdaji, které vzešly z poměrů válečných i poválečných. Je to jednak neobvykle vysoká drahota, která se objevuje při každém odvětví státní správy, je to 6¹/₂násobné znehodnocení naší měny, které se musí objeviti ve 6¹/₂násobně vyšších položkách výdajových. Je to dále zvýšení státního dluhu, jsou to naše reparační povinnosti čili platy za naše osvobození, je to také mezi jiným položka, která figuruje ještě v rozpočtu na rok 1925, na francouzskou missi 8,210.000 Kč, je to dále při kapitole XII Ministerstvo vnitra péče o válečné uprchlíky a zálohy na vydržování cizích příslušníků z východní Haliče až do jejich repatriace v obnosu 4 milionů, dále péče o občanské poškozence, péče stavební a bytová, péče o válečné poškozence a nezaměstnané a konečně kapitola "likvidace repatriačních nákladů čsl. příslušníků".

Toto mimořádné rozpočtové zatížení na základě poválečných mimořádných poměrů budeme pociťovati ještě několik let a proto těžko je vysloviti naději, že bychom mohli očekávati značnější odtížení vzhledem k tomu, že poměry válečné a poválečné vyžadují mimořádných výdajů, kterých se tak lehko zbaviti nemůžeme. Konečné zúčtování těchto položek, které jsem označil poválečnou kontribucí, bude v souhrnu přehledem ohromné sumy peněz jako ztrátových položek. To je výstražným napomenutím, abychom jak ve vnitřní tak i zahraniční politice sledovali politiku míru, která jediná může přivoditi nejenom klidné, ale také i jinak snesitelné poměry a která jediné může vytvořiti podmínky, abychom neměli obav, že jedenkráte opětně budeme musiti na dlouhou řadu let býti vázáni nějakou novou poválečnou kontribucí. To znamená provozovati politiku míru, udržovati a hledati přátele doma i za hranicemi.

Relief státního hospodaření a státní administrativy skýtá snad příznivější obraz než v letech předchozích. Nelze ovšem tak říci, pokud bychom přehlíželi obraz práv a povinností jednotlivých tříd. Můžeme říci, že by bylo možno mluviti o dosti veliké disparitě, o značné daňové nespravedlnosti. Podle zpráv státního statistického úřadu z r. 1926 vidíme, pokud jde o percentuální kvoty z celkového státního břemene, že přímými daněmi je vyjádřeno zatížení na př. v r. 1924 25·6%, na daních spotřebních 12·1%, při clech 10·2%, při monopolech 12·9%, poplatky, taxy, kolky a daně dopravní 17·2%, daň z uhlí 3·8%, daň z obratu a přepychová po 18·2%.

Ovšem rozvrh je zdánlivě příznivý. Ale když srovnáme, co vlastně všechno přináleží do t. zv. daní spotřebních, vidíme, že poměr daní přímých k daním nepřímým nebo spotřebním je 25:57.

Vidíme dále z hlavního přehledu kvoty na hlavu v číslech zaokrouhlených na celé koruny, při státním zatížení toto zobrazení:

Při přímých daních připadá kvota na jednu hlavu 156 Kč, při daních spotřebních 74, při clech 62, při monopolech 79, při poplatcích, taxách, kolcích a daních dopravních 104, při dani z uhlí 23, při dani z obratu 111, úhrnem 609. A když sloučíme všechno to, co přináleží do t. zv. daní spotřebních, vidíme, že daně přímé zatěžují poměrně poplatníka na hlavu 156 Kč kdežto spotřební daně 349 Kč na jednu hlavu.

Pochopitelno, že za těchto okolností chceme také poukázati na to, že finanční správa státu stále hledí jmenovitě své příjmy a své zdroje příjmu hledati v daních nepřímých a v daních spotřebních. Proto bychom chtěli varovati, aby projekty, přípravy, které se opět činí, jmenovitě pro zvýšení některých spotřebních daní, byly náležitým způsobem uváženy. Tak na novo se mluví o projektu dalšího zvýšení daně z piva, při tom zároveň se mluví o současném snížení daně z cukru, ovšem v jaké souvislosti? Když jsme my volali po snížení cukerní daně a dovolávali se ho iniciativními návrhy a v pravém slova smyslu jsme upozorňovali na to, že je to v zájmu konsumujícího obyvatelstva, odpovídalo se nám odmítavě. Nyní najednou přichází jako "milosrdný samaritán s vrchu" zvěst, že jsou páni ochotni přece jen snížiti daň cukerní, ale motiv snížení vypadá dosti podezřele. Mluví se všeobecně o tom, že cukrovarníci nešetrným nebo hazardním způsobem prospekulovali na burse v cizozemsku při prodeji cukru hezkou sumu milionů a že by nyní potřebovali, aby sice cukerní daň byla snížena, ale cena cukru zůstala na dosavadní výši, a z tohoto snížení cukerní daně aby prostě byly hrazeny ztráty, které u nás cukerní průmysl utrpěl za hranicemi.

Na druhé straně také v souvislosti s tímto snížením cukerní daně mluví se, jak jsem již uvedl, o zvýšení daně z piva.

Vážení pánové, myslím, že by bylo hodně nebezpečno postupovati na této cestě, kterou si jinak přichvalujete: přímé daně snižovati, nepřímé zvyšovati. Jak je viděti také z rozpočtu na r. 1925, závity berního šroubu jsou u nás přizpůsobeny na silnější tlak při nepřímých daních.

Poslední statistiky úřední vykazují neobyčejně velký vzrůst spotřebních daní. Podle účetní uzávěrky dohotovené v minulých dnech za březen, lze pozorovati značný vzrůst spotřebních daní v Čechách v poměru k roku minulému. Tak vynesly za březen 62·9 mil. Kč, to jest o 18·5 mil. více než roku loňského, za prvé čtvrtletí pak skoro o 195 mil. více, zkrátka výnosy spotřebních daní v poslední době oproti minulým letům stoupají.

My bychom měli, když se mluví o tíživosti spotřebních daní, opětovně a opětovně vládní majoritě i vládě vytýkati, že projevovala ne obyčejně velkou lhostejnost při zdražování cukru. Vysvětlujeme si to tím, že mnozí příslušníci a mnohé strany z vládní koalice jsou interesovány na vyšších, nikoli nižších cenách cukru, a to proto, že jejich příslušníci jednak jsou mezi akcionáři cukrovarů (Posl. dr Juriga: Ve správách!), ve správách cukrovarů a na druhé straně že jsou pěstiteli a dodavateli řepy.

Vzpomínám, jak svého času "Lidové Listy", orgán lidové strany v Čechách, když šlo o vyšší zdanění a zdražení cukru, udělaly odmítavé gesto: "My takovou zlodějnu podporovat nebudeme", ale konec konců, když přišlo k rozhodování, dali lidovci k této zlodějně souhlas. Podrobili se diktátu cukrovarnického kartelu právě tak jako jiné strany, právě tak jako vláda.

Při této příležitosti máme právo vytýkati jmenovitě vládě její neodpustitelnou pasivnost, jak se tehdy chovala. Před tím přece nám bylo v rozpočtovém výboru prohlášením pana ministra financí a krátce v té době také prohlášením pana ministerského předsedy slibováno, že ke zdražení cukru nedojde. Když však vláda měla toto stanovisko hájiti, prostě od obhajoby upustila, jen aby bylo vyhověno diktátu cukrovarnického kartelu.

Velectění pánové, je to kapitola, o které budeme velmi často mluviti nejen venku, nýbrž i zde v plenu sněmovním i v jednotlivých sněmovních výborech. Podle zprávy ústředního spolku čsl. průmyslu cukrovarnického v Praze při výrobě 15,100.000 q surového cukru dosažené v kampani r. 1925/1926 diference cen cukru o 1 hal. při 1 kg znamená 13,240.000 Kč plus nebo minus pro celý cukerní průmysl. Tím je vysvětleno, proč pánům cukrovarníkům záleží na vyšších cenách cukru. Jeden haléř při 1 kg znamená u nich o 13 milionů více nebo méně zisku. Zdražení cukru o 1 korunu, které bylo předsevzato v poslední době, znamená tedy pro cukrovarníky zisk 1,324 mil Kč. Na jednoho obyvatele v Československu připadá 28 kg spotřeby cukru ročně, pro dělnickou rodinu průměrně 126 kg ročně a tak lze si vypočítati, jak konsumenstvo zdražením cukru bylo na novo zatíženo.

R. 1925 prodával se u nás 1 kg cukru ve velkém za 4·50 Kč. Daň z cukru činila 1·49 Kč, takže čistá cena cukru činila 3·01 Kč. Doplatili tudíž naši spotřebitelé na každý kilogram cukru proti zahraniční ceně 55 hal., což činí při roční spotřebě 3,200.000 q rafinády 180 mil. Kč. Zaplatili tudíž naši domácí spotřebitelé cukrovarníkům o 180 mil. Kč více nežli cizina za stejné množství cukru. Z toho je patrno, že domácí spotřebitelé platí našim cukrovarníkům velmi vysoké vývozní prémie.

Velectění pánové, když jsem upozornil na konto povinností a práv, chtěl bych připomenouti pánům, kteří tak divným způsobem posuzují situaci a myslí si, že může býti trpělivost lidu ještě dále napínána, že lidu mohou býti ještě další břemena ukládána, že se může lidu spíše na jeho právech ubírati, než přidávati a že sociálně-politické zákonodárství, směřující k jeho ochraně, má býti spíše zhoršováno než zlepšováno, aby nezapomněli, že obraz objevující se jako odraz poměrů, by je měl přesvědčiti o tom, že jmenovitě dělný lid pro stát přináší neobyčejně mnoho obětí. Nejsou to jenom oběti na daních, poplatcích, zejména na daních nepřímých, nýbrž jsou to také oběti na jeho zdraví a životech. Podle úřední statistiky je přibližně do roka 125.000 úrazů. 60% lidí pojištěných nemocensky v nemocenských pokladnách onemocňuje, průměrně po celý rok denně je stále 74 tisíc nemocných, kteří pobírají nemocenskou podporu, a to jen v Čechách na Moravě a ve Slezsku; v celé říši tato číslice jest jistě o mnoho větší.

Ve zprávách živnostenských inspektorů lze viděti výdělečnou činnost žen. Na Brněnsku na př. připadá na 2 výdělečně činné muže jedna výdělečně činná žena. Vidíme zhoršování zdravotního stavu dělnictva, vidíme jmenovitě od r. 1925 zhoršování jeho životní úrovně, snižování mezd, zvyšování nezaměstnanosti a zvyšování drahoty.

Celně-kongruové strany stále se zálibou opakují, že jejich režim musí napraviti "chyby" socialistického hospodaření a přepjaté sociální politiky. Jak, pánové, chcete napravovati nebo jak napravujete "chyby" socialistického hospodaření a přepjaté sociální politiky? Vesměs tendencemi zhoršovacími. Jsou to cla, jimiž jste přivodili zdražení obilnin - chleba, mouky atd.

Dobrodiní celní nejlépe se objevilo, jak vidíme podle úřední statistiky, v rozpětí cen v květnu 1926 a v květnu 1927, které by mělo býti varovným napomenutím, abyste ve své celní politice provedli nejdříve zlepšovací korekturu. Tak zemědělské plodiny v květnu 1927 oproti květnu 1926 zaznamenávají podle indexu 933·9 proti 843, ceny textilní 976·7 proti 945·4. Vidíme, že na př. ceny pšenice proti květnu 1926, kdy pšenice stála 216, stoupla na 254 Kč, žito ze 133 na 234, oves ze 144 na 199, ječmen ze 147 na 187, žitná mouka ze 180 na 216, takže pšenice se zdražila během jednoho roku o 17%, žito o 70%, oves o 39%, ječmen o 26%, žitná mouka o 47%, pšeničná mouka o 17%, brambory až o 250%, hrách o 50%. Za pouhý rok prodražilo tedy žito, z něhož se vyrábí žitná mouka, nejdůležitější potravina chudého lidu, o 70%! Stejnou měrou podražil i chléb. Brambory, druhá nejdůležitější potravina, stoupla až o 250%. Zkrátka vidíme zde tíživou drahotu, která sama o sobě musí vzbuzovati a vyvolávati nespokojenost v širokých kruzích lidových. Je nápadné, že v době vysokých cen obilí a krmiva panstvo si vzpomnělo, že máme ustanovení čl. V zákona o změně celního sazebníku, kterým se připouští, aby v případě potřeby mohlo býti clo na kukuřici, určenou pro výkrm dobytka, sníženo. Pánové si také přispíšili a v tom směru vládní nařízení již bylo vydáno; platí od 22. t. m. Clo na kukuřici snižuje se prostě na 6 Kč.

Ale pánové zapomněli - a není to bez zajímavosti - že článek V dotyčného zákona nevztahuje se jen na kukuřici určenou pro výkrm dobytka, že vztahuje se také na obilí, mlýnské výrobky, dobytek a tuky a že v případě mimořádné nouze je vláda zmocněna dočasně snížiti nebo zrušiti cla z obilí, mlýnských výrobků, dobytka a tuků. Pochopitelně, bylo-li a je-li zdůvodněno snížení cla na kukuřici, tím více je odůvodněno a opodstatněno snížení nebo zrušení cla na obilí, mlýnské výrobky, dobytek, maso a tuky.

Jak jsem před chvílí uvedl, nejlépe to dokazují ceny, které jmenovitě při obilninách a mouce jsou abnormálně vysoké. Chtěl bych říci, že pánové dovedli korigovati v celní sazbě, a jestliže dovedli z čl. V citovaného zákona odvoditi důsledky, aby se k nám dostala ze zahraničí lacinější kukuřice pro výkrm dobytka, měli by míti při nejmenším tolik lásky, jako mají k dobytku, také k lidu. Ale zdá se, že agrární a klerikální panstvo se takto jen nepěkně klasifikuje. Místo lásky k lidem projevuje lásku k dobytku a přes dobytek k svým vlastním kapsám.

Velectění pánové, chtěl bych zde připomenouti, že nejen z našich řad, nýbrž i z národohospodářských kruhů bylo proneseno vážné upozornění v tom smyslu, že drahota již dostupuje toho vrcholu, že prostě lid si nebude moci dále dáti líbiti další drahotní zatížení. Pan Verunáč v "Lidových novinách" připomíná a poukazuje správně na to, že v poslední době předkládané mzdové požadavky v průmyslu keramickém, hedvábnickém, kovodělném a elektrotechnickém jsou dokladem toho, že vlna mzdových požadavků se znovu objevuje na obzoru, nikoli snad v míře přehnané, ale že dává to přece jen tušiti, že spokojenosti mezi lidem není nadbytek a že také k elementárnímu hnutí nemusí býti daleko. Jestliže přichází se s připomenutím tohoto druhu z jiných nežli našich kruhů, upozorňujeme, že by si jmenovitě vláda i státní úřady měly všímati těch poměrů, nově vzrůstající nespokojenosti mezi širokými kruhy lidovými, kde prostě je viděti, že luk trpělivosti byl přepjat drahotou, nízkými platy, dlouhou nezaměstnaností a nejistotou existence. V tom směru, velectění pánové, když se stále chlubíte, že se snažíte uplatniti konsolidaci ve státě, zapomínáte na konsolidaci a zlepšování poměrů mezi širokými kruhy lidovými.

Jak celně kongruová koalice dále napravuje "škody" socialistické politiky? Resultát nápravy, kterého jste docílili a který jste provedli celní politikou, volá důrazně po vaší obžalobě. V druhé kapitole po clech zvýšili jste platy kněžím o 35 mil. Kč, ale dělníkům nechali jste platy snížiti. Kněžím, nestátním zaměstnancům, připouštěli jste a odůvodňovali zvýšení, ale všude tam, kde se přišlo se žádostí zvýšiti platy pro dělníky, stavěli jste se k těmto žádostem záporně, tam jste ukázali a zdůrazňovali, že dělníci mají míti porozumění a přinášeti oběti pro všeobecné zájmy celku.

Jak jste zjednali " nápravu" socialistické politiky, prokázali jste při zdražení cukru. Tuto kapitolu jsem již rozvedl. Dále jste ji prokázali při novém zdražení lihu. Daň z lihu vynesla r. 1926 420,761.508 Kč. Srovnejme, prosím, jen tuto jednu spotřební daň na př. se 4 našimi reálnými daněmi. Reálné daně v témže roce byly takto rozpočteny: Daň pozemková 124 mil., domovní daň třídní 9,720.000 Kč, domovní daň činžovní 72,700.000 Kč, 5%ní daň z budov od daně osvobozených 1,260.000 Kč. Tyto čtyři reálné daně r. 1926 dohromady vynesly 223,480.000 Kč, ale jediná daň z lihu vynesla 420,761.000 Kč, tedy o 197,281.000 Kč více nežli jmenované čtyři reálné daně přímé. Zde je viděti, jakým způsobem se rozkládá platební povinnost na jednotlivé třídy. Majetek a poplatnost majetných tříd se co nejvíce šetří a všechno se uzpůsobuje tak, aby poplatně byly zachyceny co nejširší kruhy lidové.