Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Tentýž cíl a táž snaha byla sledována při zvýšení železničních tarifů na drahách. Prosím, máme právo vytýkati že napravovací akce "škod" socialistické politiky, jak říkáte, vypadala také divně, když jste prodlužovali 18měsíční dobu vojenskou v době, kdy měla býti zavedena podle předchozího zákona 14měsíční služba vojenská. Zrovna tak divným způsobem jest napravovali "škody" dřívější naší politiky snížením žoldu vojákům z 2·50 Kč denně na 1·50 Kč. Zrovna tak jste se "vyznamenali" při zhoršení zákona o stavebním ruchu, při snaze o odbourávání ochrany nájemníků, při zdražení činží, při snížení invalidních rent a zrovna tak jste se dále vyznamenali při pověstné daňové reformě, kterou tak vychvalujete a ve které může býti sledována a pozorovatelna tendence velkým slevovat, malým přitížit. Pan ministr dr Engliš bránil se proti naším výtkám a námitkám prohlášením: Nejvíce výhod prý získávají dělníci, gážisté, protože platí jen důchodovou daň a při té jsou slevy největší. Ale jen zdánlivě. Při dělnických a gážistických příjmech od 7000 do 30.000 Kč ročně bude sleva od 60 až do 400 Kč, při příjmech od 40.000 až do 5,000.000 Kč bude sleva 1.100 Kč až 291.000 Kč. Sleva u menších poplatníků, dělníků, gážistů byla pohlcena zdražením cukru a jiných potřeb. Sleva u milionových příjmů bude každoročně dělati takové částky, za něž je možno postaviti celý činžovní dům.

Zrovna tak nepěkně jste se vyznamenali při reformě veřejné správy, která se právě projednává, při obnovení Prügelpatentu, posunutím hranice stáří voličů, stanovením jednoročního pobytu v zemi nebo obci, jednou třetinou jmenovaných členů okresních a zemských zastupitelstev, posilováním byrokratismu a rdoušením demokracie. Zkrátka samé zhoršování a žádné zlepšování. A nyní, když uvážíme, že se připravujete k tak zv. novelisaci sociálního a hornického pojištění, nezbývá nám nic jiného než připomenouti, abyste trpělivost lidu nepřepínali. Jmenovitě chraňte se poškoditi horníky. O této kapitole bude zde ještě promluveno. Chci jen připomenuti, že pánové až dosud se jaksi honosili tím, že nynější koalice - jak to napsaly v čísle 139 "Lidové Listy", může se hrdě hlásiti k svému dílu. Zkrátka přeceňujete výsledky dosavadní práce nynější vládní většiny. Za necelé dva roky spolupráce stran nesocialistických bylo prý na konsolidačním díle uděláno daleko více, než za celé období dřívější spolupráce se socialisty. Z celé činnosti nynějšího vládního souručenství patrna je prý snaha vybudovati řádný základ uspokojivé správy státní. Korunou činnosti nynější koalice zůstávají prý zatím dva důležité zákony: reforma přímých daní a reforma veřejné správy. Honositi se s těmito "úspěchy" nemusíte - nesou na sobě viditelné signum reakce.

Jinak jsem povinen zde ještě urgovati brzké vyřízení úpravy zákona o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnání. My jsme již označili, že gentský systém, který svého času byl dělán pro normální období, prostě nemůže v tomto mimořádném období veliké nezaměstnanosti vyhovovati a že tudíž vzhledem k mimořádným hospodářským poměrům, kdy nezaměstnanost trvá také řadu měsíců, měla by se po vyčerpání podpory organisační a státního příspěvku vypláceti další podpora ze státních prostředků prostřednictvím odborových organisací. K tomu účelu budiž založen zvláštní fond, na nějž při rozpočtu státním buď pamatováno. Podpora z tohoto fondu nechť je vyplácena 30 týdnů. Z tohoto fondu buďte také podporováni částečně nezaměstnaní, to je ti, kteří pracují méně než 4 dny týdně.

Přednášeje tuto urgenci, chci připomenouti, že záleží velmi mnoho na tom, aby tato otázka v nejbližší době byla vyřešena dříve nežli se dostaví podzim, dříve nežli se dostaví zima, dříve nežli se dostaví velmi vážné a hrozné důsledky šířící se nezaměstnanosti.

Velectění pánové! Měl bych zde ještě velmi obsáhlé připomenutí o živelních pohromách. Dnes jsme tuto otázku projednávali v rozpočtovém výboru a tam bylo shodně konstatováno, že prostě pozorujeme zjev, že máme zákony, které se nedodržují. Tak máme zákon z 25. října 1925 o státní pomoci při živelních pohromách a opatření, aby byly zamezeny škody při živelních pohromách v budoucnosti. Ale z tohoto zákona se vyplnila jenom jedna část, totiž ta část, která se vztahovala na tehdejší nouzové podpory. Jakým způsobem byly prováděny, jakým způsobem byly škody vyšetřovány, toho jsme se dosud nedověděli, ačkoliv jsme byli velmi interesováni na tom, aby byl fakticky také proveden § 3 dotyčného zákona tohoto znění: "Podrobná ustanovení o tom, jak se škoda vyšetřuje a jak se podpory poskytují, vydána budou vládním nařízením." Ale dosud jsme se, prosím, tohoto vládního nařízení nedočkali. Nedočkali jsme se ho pravděpodobně proto, aby vyšetřované škody a poskytované náhrady atd. mohly býti prováděny ještě podle starého stylu, podle protekce a podle stranických zájmů.

Jinak dále chci při této příležitosti opětně připomenouti, že z téhož zákona nebylo dodrženo jmenovitě ustanovení hlavy II, vztahující se k tomu, aby k zamezení škod při živelních pohromách byl vytvořen zvláštní fond na úpravu vodních toků, regulací, mostů, stavění přehrad atd. a aby byl tento fond založen sice v nestanovené výši, na jehož úhradu úrokovou a amortisační měla zařaditi vláda každoročně, tedy již r. 1926 a 1927 do státního rozpočtu částku až do výše 50 mil. Kč. Zatím se nezařadilo nic. Čekalo se, jak se situace vyvine. Z toho vyplývá, že ani zákonná ustanovení, zákonná připomenutí, zákonné příkazy vláda neplní.

Velectění pánové! Měl bych zde ještě celou řadu stížností. Já si zjednám ještě jinak příležitost, abych je přednesl, ale chci připomenouti, že požadavky, které jsem přednesl, vztahují se k akutním potřebám širokých vrstev pracujícího lidu a že tu nezbývá nic jiného, nežli aby pánové pochopili, že tendenci zhoršovací, kterou dosud sledují a provádějí, budou musiti v nejbližší době, ať chtějí nebo nechtějí korigovati ve svém vlastním zájmu a v zájmu samotného státu.

Mluvilo se o klidu ve státě. Nám na něm při nejmenším záleží zrovna tak jako vám, ale chcete-li míti klid, nemluvte jenom o konsolidaci státního finančního hospodářství, mluvte prosím a pochopte také nutnost konsolidace poměrů mezi pracujícím lidem a snažte se proto, abychom neměli jen krásně, číselně a položkově vybavený rozpočet, ale bychom měli také dobré existenční vybavení pro pracující lid. (Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Dietl.

Posl. Dietl (německy): Slavná sněmovno! Nejvyšší účetní kontrolní úřad s uznání hodnou rychlostí předložil nám závěrečný účet za období 1925. Avšak přes to, že závěrečný účet došel do sněmovny již v prosinci, necítili jste potřebu, s touž rychlostí jej zde ve sněmovně také vyříditi, nýbrž, jak jest to již zvykem, nechali jste tuto nepříjemnou věc ležeti a spokojili jste se s tím, že to došlo tak daleko, že návrh přišel do sněmovny.

Než se budu zabývati závěrečným účtem samotným, musím přednésti věc, která jest zvláště důležitá a která ukazuje, že se odrakoušťujeme tak, že se z nás stává čím dál tím více policejní stát, že se u nás zahnízďují poměry, které nejsou možné v žádném právním státě. (Různé výkřiky německých soc. dem. poslanců.) Dostali jsme zprávu, že naše protestní schůze v Karlových Varech proti správní reformě byla policejně zakázána. (Různé výkřiky něm. soc. dem. poslanců.) Jak se nám oznamuje, byl prý z Prahy zaslán všem úřadům pokyn a nařízeno jim, aby všechny tyto projevy zakazovali. (Výkřiky.) Jak se zdá, vládním stranám projev ve Slezsku vnikl do celého těla. Vidí lidové hnutí ohromné prudkosti, které směřuje proti způsobu, jak se zde dělají návrhy zákonů přímo neslýchaného obsahu, (Výkřiky posl. Hackenberga.) jak německé strany zrazují svůj jazyk a pomáhají při rdoušení a potlačování německého národa, (Výkřiky.) jak se odnímá kus samosprávy za kusem. (Výkřiky posl. Heegera.) Nejprve se odnímá obcím finanční samospráva, pak přichází správní reforma, která odnímá obcím všechna práva, která je vlastně připravuje o vše, takže již nemají vůbec žádného vlivu na celou správu; ve všech korporacích snažíte se ubíti samosprávu, jak jen to je možno. Župní ústavu jste zcela prostě zrušili, poněvadž, kdyby byla provedena, byla by zůstala část práv Němcům. Správní reformou bylo toto nebezpečí zažehnáno a proto jsme nuceni jménem klubu učiniti toto prohlášení:

"Protestujeme proti neslýchanému znásilňování svobody mínění, jehož se dopouští česko-německá občanská vláda, zakázavši náš karlovarský projev proti návrhu o správní reformě. Tento pokus použíti proslaveného pendrekového patentu, ještě než nabyl účinnosti zákona, nezlomí odporu proti správní reformě, nýbrž naopak, posílí jej a otevře obyvatelstvu oči, aby vidělo, co je očekává, stanou-li se zákonem surové a při tom krátkozraké policejní methody, jež jsou zde v plném květu, ba budou-li ještě ohromně rozšířeny. Především žalujeme na německé vládní strany, které jsou neúnavné - proslavujíce se, že překonávají starý reakční systém, neboť ve skutečnosti za jejich spoluvlády a za jejich plné odpovědnosti potlačování každého oposičního hnutí zesílilo ještě více než za starého režimu. Není to ještě tak dlouho, kdy německé strany, které dnes patří k vládní většině, samy pořádaly veřejné protestní projevy a samy si hlasitě stěžovaly na potlačování takových projevů, na potlačování tiskové svobody a omezování spolčovacího práva. Sahají-li dnes samy k týmž methodám, které sotva před rokem právem co nejpříkřeji odsuzovaly, ukazují tím jen celou velikost zrady, jíž se dopustily na německém obyvatelstvu. Jsme přesvědčeni, že německé obyvatelstvo, především jeho pracující vrstvy, rozpoznají tuto zradu a uznají (Předsednictví převzal místopředseda Stivín), že boj proti správní reformě a vůbec proti reakci v tomto státě lze vítězně bojovati jen tehdy, budou-li tyto strany, které na sebe uvalily tak těžkou vinu, poraženy. Naše strana bude tedy pokračovati se vší vášnivostí v boji proti těmto stranám, vítězství sociální demokracie a porážka občanských nepřátel lidu přivodí pád reakce v tomto státě." (Potlesk německých soc. dem. poslanců.)

Chtějí-li vládní strany veřejnou rozpravu o správní reformě, ať jdou na tyto projevy, mají-li k tomu odvahu, a ať správní reformu hájí. Jsou však na to příliš zbabělé, vědí, jaká hanebnost se zde páše, a proto se snaží policejní mocí a státní mocí vyhnouti se soudu lidu. Snaží se zcela prostě tímto způsobem potlačiti rozladění, které jest všude patrno, aby se neprojevilo veřejně.

Nyní promluvím o předmětu denního pořadu. Před několika týdny konala se v Ženevě konference, na kterou vlády všech států vyslaly odborníky. Měli tam zkoumati, jakých prostředků se má užíti, aby se ulehčil a zlepšil strašlivý stav, který prožívá celé světové hospodářství. Zástupci vlád a odborníci radili se několik týdnů a shodli se na návrzích, které by mohly usnadniti uvedení hospodářství do pohybu. Náš pan ministr pro věci zahraniční dr Beneš prohlásil, že bude resoluce a návrhy podporovati a že se přičiní, aby také zde, v Československu, byly tyto zásady přijaty a prováděny. Pan předseda vlády rovněž učinil projev k této věci, avšak již nikoli tak positivně, nýbrž s výhradami, nestalo se však dosud nic. Vláda neměla dosud času zabývati se touto tak nesmírně důležitou otázkou, kdežto v Německu a Belgii vlády daly již svůj souhlas k provádění těchto zásad a prohlásily, že jsou ochotny a že budou pracovati všemi prostředky, aby je uskutečnily, u nás mluví se o tom jen jako k ozdobě. Za slovy nedáte následovati činům, nýbrž necháte za nimi růsti trávu a hospodaříte, či vlastně špatně hospodaříte dosavadním způsobem dále.

Při projednávání daňové reformy slyšeli jsme z úst ministra financí, že ministerstvo financí pracuje také o reformě daní nepřímých. Všichni jsme se domnívali, že tím spotřební daně budou sníženy a že se spotřební síla obyvatelstva povznese. Jak se však zdá, nemáte v úmyslu zrušiti nepřímé daně, abyste tím ulehčili obyvatelstvu, naopak skutečnosti, které dosud vešly ve známost, směřují k tomu, aby se těchto úspor použilo k jiným účelům.

Slyšeli jsme -- a hovoří se již o tom veřejně - že daň z cukru má býti snížena. (Výkřiky na levici.) Tenkráte, když byl ve sněmovně usnesen zákon o dani z cukru, pozdvihli jsme svého varovného hlasu, ukazovali jsme na následky, které z toho musejí vzniknouti, prohlásili jsme, že není možno udržeti domácí spotřebu na výši a že musí dojíti k menší spotřebě cukru. Pánové však neposlechli, usnesli se na zákoně o zvýšení daně z cukru a nyní se ukazuje, že domácí spotřeba poklesla o 200.000 q. Přes to, že spotřeba cukru poklesla, výtěžek daně z cukru jest o 99 milionů vyšší než v témž období loňské cukerní kampaně. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Tedy téměř o 100 milionů daně více než v témž období loňského roku přes pokles spotřeby cukru o 200.000 q!

Prohlašuje se, že daň z cukru musí býti snížena, poněvadž cukerní průmysl jest v tísni. Úspor, které nastanou při snížení daně z cukru, nemá se tedy dostati spotřebitelům, nýbrž mají z nich těžiti cukrovarníci. Tímto způsobem má se jim dostati ohromného daru. Páni se přespekulovali, a poněvadž se přespekulovali, mají útraty toho nésti domácí spotřebitelé, ti mají býti přidrženi a pykati za to, že druzí udělali špatný obchod. Vývoz cukru, který v kampani 1926 do 30. dubna činil 7 milionů, letošního roku v témž období poklesl na 5·4 mil., tedy o 1·6 milionů méně než loňského roku, to jest přesně 24·2%. Jak to přijde? Tenkráte, když se kampaň započala, ceny na světovém trhu stoupaly. Státní hospodaření bylo zrušeno a cukrovarníci měli úplnou volnost. S vývozem čekali, domnívali se, že ceny budou tím více stoupati, čím více pokročí kampaň a že teprve potom udělají velký obchod, velký zátah. Než stalo se něco jiného. Ceny na světovém trhu klesly, klesly o čtvrtinu ceny a nyní cukrovarníci mají suroviny a ztráty a pokouší se nyní, aby domácí spotřeba hradila ztráty, které utrpěli. To jest hospodářská politika tohoto státu.

Stejně je to se silničním fondem. Ministerstvo veřejných prací podalo ve sněmovně návrh zákona na zřízení silničního fondu a na zlepšení silnic, vyjma obecní. Opatření peněz představuje si ministerstvo velmi lehce. Zákonem má býti prostě usneseno, že sociální pojišťovna poskytne miliardu korun na určitou dobu jako zápůjčku a tímto způsobem má býti opatřena částka, za kterou mají býti provedeny opravy silnic. (Výkřiky na levici.) V desíti létech, podle odborných výpočtů, sociální pojištění bude moci uložiti kapitálovou reservu 7 miliard. Z toho musí býti uloženo 30% ve státních papírech, to jest přes 2 miliardy, miliardu bude musiti dáti na silniční fond, to jest téměř polovice reservové hotovosti a nebude moci plniti úkoly, které jsou jí uloženy jako sociálnímu ústavu. Také zde vidíme zvrácenou finanční politiku, která stále ještě pokračuje.

Promluvím-li nyní o závěrečném účtu, výslovně bych zdůraznil, že se tím končí období finančního hospodářství, které bylo jistě nejnešťastnější od vzniku republiky. Pro naše finanční hospodářství jest nezbytně třeba, abychom toto období mohli konečně likvidovati - a jest příznačné, že to tak dlouho trvalo. Dne 1. ledna 1924 měli jsme ještě pokladní hotovost 2.979,000.000 Kč. Roku 1925 klesla tato hotovost na 1.852 milionů a roku 1926 bylo v pokladně již jen 468 milionů. Tato pokladní hotovost byla ztrávena, byla spotřebována pro nepříznivé splácení daní, nahromaděné zálohy se rozkutálely, státní dluh vzrostl. Obraz státního hospodářství sám ukazuje, že příjmy byly překročeny o 17·6%, výdaje o 16·6%, opět důkaz, že nebylo dbáno rozpočtů, usnesených zde ve sněmovně, že jsou stále překročovány, že se již napřed při sestavování rozpočtů ví, že se s částkami nemůže vystačiti, a úmyslně nejsou do rozpočtu zařazovány částky, ačkoli se o nich ví, že vydány býti musí. A tak se předkládají vlastně rozpočty, které mají působiti dekorativně na venek, avšak jsou v odporu s finanční pravdou.

Roku 1925 byla provedena tak zvaná komercialisace státních podniků a také tato věc překáží tomu, že přehled ve státním závěrečném účtu není tak úplný, jak by býti měl a mohl. Stále ještě jest spojení mezi těmito ústavy a státním hospodářstvím a proto tato čísla musíme zkoumati se vší opatrností.

Pohleďme na účet poskytnutých záloh! Roku 1925 byly poskytnuty zálohy ve výši 2519 milionů. Kam přišly? Vklady u peněžních ústavů, aby bylo lze upsati IV. státní půjčku, činí 194 milionů Kč. Pánové, bylo by bývalo jistě rozumnější, kdyby finanční správa, řešíc otázku válečných půjček, měla na mysli, že si autonomní korporace nemohou opatřiti peníze, aby vyměnily válečné půjčky. Bylo by bývalo mnohem rozumnější, kdyby byla při výměně za stejnou hodnotu poskytla úlevy. Finanční správa byla by si mohla ušetřiti tyto miliony, které musila vydati jako zálohy samosprávným sborům, finančního výsledku zákonem o výměně za IV. státní půjčku dosaženo nebylo a bylo by bývalo mnohem rozumnější a praktičtější, kdyby byla finanční správa našla řešení takové, při němž by sama nebyla zatížena.

Dále byly poskytnuty zálohy na běžném účtu, a to státním podnikům, zásobním fondům, československým státním drahám a na úhradu investičních výdajů. Z části jsou to věci, jež chápeme. U položky "zálohy" vidíme, jak se také pomalu projevují následky někdejšího státního hospodářství v jednotlivých ústřednách. Ukazuje se, že zálohy obilnímu ústavu, státnímu ústavu pro tuky, oleje a mléko a jiným ústřednám dosáhly nesmírně velikých částek, které sice stále ještě jsou vykazovány jako zálohy, ačkoli nikdo neví, z čeho mají býti uhrazeny. Bylo by mnohem rozumnější. kdyby byl učiněn pokus tato břemena úplně likvidovati. Mezi zálohami jsou také splátky poskytnuté zemím na zvýšení učitelských platů v částce 67 milionů, dále vedle již zmíněných 194·6 milionů samosprávným korporacím na upsání státní půjčky mnoho jiných záloh, poskytnutých zemím. Nikdo nebude moci říci, jak má býti zemím umožněno, aby tyto zálohy vrátily, nikdo nebude moci říci, jak se to má udělati, aby samosprávné korporace mohly tyto zálohy splatiti. Země dluhují dnes 1691 milionů Kč záloh, splátky ovšem nejsou možné, tuto pohledávku státu dlužno pokládati za nedobytnou, tyto položky jsou fiktivní právě tak, jako pohledávka za ruskými legiemi 256 milionů. Bylo sice prohlášeno, že záloha poskytnutá Košicko-Bohumínské dráze 920 milionů jest dobytná. Udělal bych k tomu však otazník, neboť konec konců také zde bude ji možno jen ztěžka dobývati.

Přímé daně vykazují proti předešlému roku plus 814 milionů, z toho připadá na všechny daně důchodové 678 milionů, na daně válečné 92 miliony a úroky z prodlení vykazují plus 33 milionů. Ačkoliv v rozpočtu úroky z prodlení byly rozpočteny již o 70 milionů výše, byla tato částka překročena o 33 milionů. Z toho je patrno, jak poplatníci jsou utlačováni exekučními orgány, že poplatníci nemohli zaplatiti předepsané daně, vidíme z toho, jak berní exekutoři a úroky z prodlení nutí poplatníky platiti daně. Příznačné jest, že reálné daně vynesly o 53 milionů méně a všeobecná daň výdělková o 129 milionů méně, dvě položky dosti vysoké, které svědčí o tom, s jakou opatrností se postupovalo při vymáhání reálních daní a všeobecné daně výdělkové. Naproti tomu nepřímé daně vynesly více, tak daň obratová o 10 milionů, cla o 47 milionů, daň z pálenky, daň z cukru, všechny tyto daně vynesly více, jen daň z uhlí a daň z masa vynesla méně. Více vynesly právní poplatky, které byly nově usneseny, o 232 milionů, daň dopravní o 231 milionů, daň z jízdních lístků o 79 milionů, telefonní poplatky o 21 milionů, poplatky za úřední výkony o 15 milionů Kč. Veřejné dávky vynesly tedy více o 1395 milionů Kč, skoro totéž, co roku 1924.

Jak to vypadá se zkomercialisovanými podniky! Ani v jediném případě nebylo dosaženo částky zařazené do rozpočtu a můžeme klidně říci, že naše státní podniky nestojí na výši. Nedostává se jim obchodního ducha, administrativní pružnosti, jichž je v takovýchto podnicích třeba. Byrokratismus utlouká vše. Pošta měla podle rozpočtu vynésti o 241 milionů více, ve skutečnosti vynesla více jen o 145 milionů, přes to, že vybíráme nejvyšší poštovní poplatky ze všech evropských států. Železnice měly vynésti více o 191 milionů, ve skutečnosti vynesly více jen o 77 milionů. Statky a lesy měly vynésti více o 134 milionů, ve skutečnosti vynesly však více jen o 93 miliony. Doly a hutě měly vynésti o 42 milionů, vykazují však ztrátu 5 milionů. To jsou důkazy o špatném hospodaření ve státních podnicích, to jest důkazem, že jest v nich mnoho shnilého a že mnoho věcí by potřebovalo změny. Zkoumáme-li překročení, vidíme, že rozpočet velice překročila ministerstva pro věci zahraniční, národní obrany a sociální péče.

Nesmírně podivuhodné a důkazem, jak se sestavuje rozpočet, jest překročení u ministerstva sociální péče. Na péči o válečné poškozence bylo v řádných výdajích vydáno o 34 miliony více, u mimořádných o 81 milionů Kč. Finanční správa, vlastně ministerstvo sociální péče, musilo přece napřed věděti, že těchto částek jest třeba. Nebylo přece možno tak rychle zjistiti důchody válečných poškozenců a všechny válečné poškozence sepsati a proto v dřívějších závěrečných účtech byly při této položce vykázány úspory, ačkoli nárok válečných poškozenců a povinnost státu, tyto sumy vyplatiti, nelze popírati. Tato položka byla neustále snižována, ministerstvo financí vracelo rozpočty neustále k opravě a žádalo, že tato položka musí býti snížena, a když pak rozpočet byl překročen, chtěla se vina svaliti na jednoho úředníka, ačkoli tuto trapnou situaci zavinila soustava.

Schodek u místních drah činí 169 milionů, ministerstva pro věci zahraniční 72 milionů, platy vojenských gážistů byly překročeny o 56 milionů, zaopatřování mužstva naturáliemi o 36 milionů. Projevuje se zde také to, co jsme vytkli při projednávání rozpočtu, že vojenská správa měla pamatovati na všeobecnou drahotu, která se dostavila. Za výbušné látky bylo vydáno o 10 milionů více než bylo v rozpočtu. Uznáte přece, že to jsou důležité výdaje, které se zde činí, neboť každou chvíli čteme o strašlivých katastrofách, zaviněných těmito výbušnými látkami. Připomínáme si ještě velmi dobře lehkomyslnost, s jakou byly voženy výbušné látky hlavním městem Prahou, jak všichni obyvatelé Truhlářské ulice octli se v nebezpečí, že budou vyhozeni do vzduchu. Neštěstí bylo zaviněno lehkomyslností, s jakou vojenská správa s těmito věcmi nakládá. Unifikační výdaje ruských legionářů byly překročeny o 20 milionů. Byla zařazena nová položka, která dříve zařazena nebyla, ačkoliv se vědělo, že jest splatná. Rozpočet by totiž byl špatně dopadl, schodek byl by býval vyšší. Rozpočet četnictva byl překročen o 28 milionů, augmentace a výzbroj mužstva vyžádal si o 13 milionů více, než bylo rozpočteno. Všichni přiznáte, že jsou to hromně důležité výdaje, které byly učiněny a které byly nutné. Vojenská správa - a to jest pro ni příznačné - ani jednoho roku nestarala se ještě o dodržení rozpočtu, nikdy se o to nestarala, nýbrž zcela prostě jednala podle své vůle a podle svých potřeb a překročovala rozpočet. Vždyť ví, že se v této sněmovně odpustí vše. Ministerstvo národní obrany ví, že se nikdo z vládních stran neodváží pronésti slovo kritiky proti tomuto systému, a proto se tato překročení stala zvykem. Likvidace garančního závazku státu za rembursní pohledávky Angločeskoslovenské banky v Praze vyžádala si 130 milionů Kč, také velmi podivuhodná položka, kterou nalézáme v závěrečném účtu. Čtvrtá splátka na zakoupení domu, v němž zasedáme, za Rudolfinum, byla překročena o 6 milionů. Musilo se přece věděti, že dům byl koupen a že splátky musí býti placeny, že částka musí býti zaplacena. Ale při sestavování rozpočtu se prostě na oněch 6 milionů zcela zapomnělo. Při stavbě budovy ministerstva zdravotnictví, která byla rovněž usnesena, došlo také k překročení o 3·5 milionu, u ministerstva sociální péče o 6·8 milionu. Stavba menšinových škol vyžádala si o 18·4 milionů více než bylo rozpočteno. Rádi bychom uhodli tajemství, kde a pro koho byly tyto menšinové školy postaveny, je-li to jednostranný výdaj, nebo zda bylo pamatováno na všechny menšiny. Nic nenamítáme, zřizují-li se menšinové školy tam, kde jest jich třeba a kde jsou nezbytné a kde jsou skutečně kulturní potřebou, rádi souhlasíme se zřizováním menšinových škol, ale to se zakládá na vzájemnosti, to platí pro všechny menšiny bez výjimky. Bohužel, vidíme, že se často postupovalo nespravedlivě, že byly na příklad zřízeny školy, české menšinové školy, pro něž nebylo vůbec žáků, kde žáci musili býti sháněni a vyprošeni od Němců, jen aby tyto školy bylo možno otevříti. Takovéto školy byly zřízeny, kdežto německé školní třídy byly zavírány a zavírání neustále pokračuje.

Závěrečný účet podává nám tedy důkaz, že ve státní správě nebo ve finanční správě kdysi slíbená konsolidace nenastala. Vidíme ze závěrečného účtu, že se naopak hospodaří týmž způsobem a touž metodou dále, jak bylo započato. K takovému hospodářství nemůžeme míti důvěry a proto nemůžeme závěrečný účet schváliti. Vidíme z toho, že systém, proti němuž jsme vždy bojovali, nebyl zlomen, nýbrž jest v plném květu. (Souhlas poslanců německé soc. dem. strany dělnické.)