Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Bergmann.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Předložená účetní uzávěrka za r. 1925 vykazuje oproti rozpočtu příznivější výsledek hospodaření o 251,004.800 Kč. I minulé účetní uzávěrky vykazovaly někdy lepší, v některých letech také horší výsledky proti rozpočtu. Tak účetní uzávěrka za r. 1920 vykazovala lepší výsledek o celé 2.809,000.000 Kč, r. 1921 o 4.145 mil. Kč, r. 1922 o 628 mil. Kč, r. 1923 však horší výsledek o 923 mil. Kč, r. 1924 horší výsledek o 1.173 mil. Kč. Vykazuje-li účetní závěrka za r. 1925 rozdíl pouze o 251 mil. Kč, svědčí to o tom, že naše rozpočty začínají býti stabilisačními, že jsou vypracovány již na reálním podkladě zkušeností, a skutečné potřeby.

Co nás zaráží v účetní uzávěrce. jsou vykázané nedoplatky daní a dávek koncem r. 1925. Na daních přímých tyto nedoplatky obnášely 3.141,548.268 Kč, na dani z přepychu a obratu 735,683.845 Kč, na daních spotřebních pouze 133,761.337 Kč, na poplatcích 455,129.390 Kč, úhrnem 4.466,122.841 Kč.

Co nám toto srovnání dokazuje? Dokazuje, že nejliknavěji vybírají se přímé daně, že spotřební daně vybírají se ihned a daleko rigorosněji než daně přímé. Dokazuje dále, že nedoplatky na spotřebních daních, přes to, že jsou daleko nižší než nedoplatky na daních přímých, uváznou v kapsách těch, kteří tyto spotřební daně vybírají a státu mají odváděti. Toto srovnání nám také dokazuje, že naše daňová politika snaží se přesunouti břemena na bedra konsumentů.

Nedoplatky daní přímých dokazují také, že naše berní administrativa nebyla připravena pro finanční plán zvěčnělého ministra dra Rašína, že rozhodující činitelé neuvědomili si, že je potřebí také se starati o to, aby berní administrativa daně včas předepsala a včas také vybrala, že je potřebí starati se o to, aby berní administrativa byla pohotová a mohla také včas předepsati a vybrati dávku z majetku. Jestliže dávka z majetku vykazuje na nedoplatcích 4.823,106.427 Kč a při tom také nedoplatky přímých daní i s daněmi konsumními 4.466,122.841 Kč, chybí nám tedy ve státní pokladně nevybraných daní a nevybrané dávky z majetku 9.289,229.268 Kč. A tu bych rád slyšel odpověď na otázku, zdali finanční správa doufá, že těchto devět miliard také dostane do státní pokladny. Já si dovolím o tom silně pochybovati.

Zaráží nás také vykázaný obnos vyplacený na úrocích z prodlení, za exekuce a tresty ve výši 46,285.458 Kč. To svědčí, že se sice finanční správa snaží tyto nedoplatky od poplatníků obdržeti, ale že její snahy asi nepovedou k cíli. Kdyby byla ovšem bývala berní administrativa řádně vybudována a řádně dotována zkušeným a zapracovaným personálem, mohl stát těchto devět miliard také míti ve své státní pokladně.

Pozastavujeme se také nad obnosy, kterých bylo použito k sanaci bank bezúročnými vklady, tak 14 mil. Kč Ludové bance v Ružomberku, 22 mil. Kč Pozemkové bance, 8 mil. Kč Bance stavebních živností, 5,350.000 Kč Obchodní bance (dříve Lesnicko-dřevařské bance), 11,993.000 Kč a podruhé 15 mil. Kč Řeznicko-uzenářské bance a dále náklad na sanaci firmy "Asdus", americko-slovenské dřevo zpracující společnosti v Novém Městě nad Váhem. Tuto skutečnost uvádím jen proto, že mně dává příležitost, abych jako socialista mohl odmítnouti to stálé vyčítání sanací socialistických, zejména dělnických konsumních družstev. (Výborně!)

Jestliže je potěšitelno, že účetní uzávěrka byla předložena dříve, než je zákonnou povinností a že výsledek jeví se příznivějším o 251 mil. Kč, pak si nutno položiti otázku, čí je to zásluhou. Je to zásluhou státní administrativy, je to zásluhou těch, kteří státní administrativu representují. Tento fakt dává mi příležitost, abych v přítomné době vylíčil neutěšené poměry našeho státního zaměstnanectva.

Není potřebí dnes popírati, že zákon platový státní zaměstnance zklamal, přes to, že bylo pro ně vyžadováno a povoleno parlamentem 700 mil. Kč úhrady. Ptáme se stále a stále marně, které kategorie státního zaměstnanectva, kteří úředníci a zaměstnanci dostali takové doplatky, aby to representovalo zvýšený náklad 700 mil. Kč, a nemůžeme se nikde a nikdy dopočítati. Byli bychom povděčni panu ministru financí, kdyby nám, až bude provedena systemisace, také tento obnos parlamentem povolený vyúčtoval, abychom se mohli přesvědčiti, do kterých kapes plynuly tyto doplatky, když ze všech úst státně-zaměstnaneckých slyšíme, že platový zákon jim nepřinesl žádného plus, nýbrž pouze vyrovnávací přídavky.

Je přirozeno, jedná-li se o státních zaměstnancích bez nich, ačkoli je zde mravní i právní závazek vlády jednat s nimi, že to vede k těmto koncům, nové nespokojenosti, kterou jsme si za tento zvýšený náklad 700 milionů koupili.

Platový zákon byl v souvislosti se zákonem č. 286 z r. 1924. § 2 ukládá vládě revisi organisace a reformu státní správy a provedení normalisace služebních míst za účasti odborových organisací, jak později zde prokáži. § 3 předpisuje ustanovení komise pro reformu státní správy.

Důvodová zpráva k zákonu č. 103 na str. 123 praví: "Systemisace definitivní souvisí úzce s reformou správy a tedy i s pracemi komise podle §u 3 restrikčního zákona a bude tedy podmíněna součinností této komise." Zpráva sociálně-politického výboru str. 98 k §u 6 praví: "Pokud jde o spoluúčast normalisační komise podle §u 3 restrikčního zákona, poukázal zástupce vlády výslovně na důvodovou zprávu k vládnímu návrhu str. 123, kde se praví, že "systemisace definitivní souvisí úzce s reformou správy a tedy i s pracemi komise podle §u 3 restrikčního zákona. Provedení definitivní systemisace bude tedy podmíněno součinností této komise." Důvodová zpráva k finančnímu zákonu na rok 1927 praví pak na str. 215: "Pokud se týká programu, pro dohlednou budoucnost pokládá presidium ministerské rady za jeden z hlavních úkolů uvedení v život zvláštní odborné komise, která by se podle §u 3, odst. 2 zákona č. 286 z roku 1924 zabývala reformou a otázkami veřejné správy. K provádění přípravných prací, nutných k aktivování této komise byl již z usnesení vlády zřízen u presidia ministerské rady přípravný komitét, jehož organisační činnost pokročila již tak daleko, že dojde během správního roku 1926 ke konstituování této komise."

Přes to nebyla dosud ustavena, ale vláda předložila již návrh reformy politické správy, který se právě projednává, a ignorovala tím úplně ustanovení zákona č. 286 z roku 1924. Ačkoli vláda aspoň formálně jednala o platovém zákoně se zástupci odborových organisací, neuznala za vhodné jednat s nimi o jeho provádění.

Služební řády na železnicích a poštách - součást provádění platového zákona - úplně zklamaly. Odstranění statusu IIIa) a IIIb) proti duchu zákona a úmyslu zákonodárce je násilným činem, který zákonodárce naprosto neměl na mysli.

U pošt některé kategorie, zejména poštovní pomocníci a poslové obdrží po úpravě platové až o 50% menší plat, nežli měli dříve, aniž by obdrželi vyrovnávací přídavek.

Technické kategorie - telegrafní dělmistři, zaměstnanci autoprovozu, řemeslní zaměstnanci byli úplně znivelisováni a vyrovnávací přídavky u těchto kategorií dělají až 5000 Kč, takže neztráví tyto vyrovnávací přídavky příštím postupem během celé své služební doby. (Slyšte!)

U zaměstnanců autoprovozu byla přeměněna 35letá doba služební na 40letou. Nebude nám přece nikdo tvrditi, že to měl zákonodárce na mysli.

Poštovní expedienti, přednostové úřadů III. třídy obdrželi menší plat nežli zřízenci přes to, že konají službu úřednickou.

Nebylo tedy ani v intencích zákona, ani úmyslem zákonodárce tímto způsobem řešiti úpravy kategorií podle § 210 a také neodpovídá slibům nám při projednávání zákona platového daným, neboť nesčetněkráte bylo opakováno, že nesmí býti platovým zákonem nikdo poškozen.

Interkaláře z neobsazených systemisovaných míst a nepovýšením zaměstnanců dosáhly podle vysvětlivek 1 až 796 r. 1925 ve všech oborech státní správy horentní sumy 88 mil. 686.000 Kč. Důvodová zpráva k platovému zákonu k §u 6 na str. 98 praví: "Výbor vzal na vědomí prohlášení zástupce vlády, že není úmyslem vlády tvořiti nějaké umělé interkaláře a zdržovati proto snad obsazování volných systemisovaných služebních míst."

Doporučuji, aby v příštím závěrečném účtu za r. 1926 byly interkaláře, plynoucí z tohoto titulu Nejvyšším kontrolním úřadem vykázány, aby parlament mohl vládu kontrolovati, zda plní svůj slib, nedělati interkalářů. (Výborně!)

Resoluce, přijaté k platovému zákonu sociálně-politickým a rozpočtovým výborem posl. sněmovny a rozpočtovým výborem senátu, jsou tyto: "Vláda se vybízí, aby podle možnosti ještě před vyhlášením zákona provedla povýšení úředníků ve všech oborech státní správy podle směrnic, svého času vydaných ministerskou radou.

Vláda se vybízí, aby v odůvodněných případech provedla povýšení zaměstnanců na volná systemisovaná místa výjimečně se zpětnou platností od účinnosti zákona."

Parlament těmito resolucemi svou většinou projevil vůli. Jak ji vláda respektovala, viděti z toho, že po 5 let nebylo žádného povýšení a že, soudě z interkalářů za r. 1925, dosáhly tyto interkaláře za těchto 5 let nejméně 440 mil. Kč.

Normalisace služebních míst byla nařízena odst. 3 §u 2 zákona č. 286 z r. 1924. Nyní teprve jedná se v meziministerské komisi úplně tajně o normalisaci služebních míst, ačkoli ve zprávě výborové k restrikčnímu zákonu na str. 15 se uvádí: "Výbor očekává, že při normalisaci podle §u 2 budou slyšeni také důvěrníci, sbory důvěrnické, závodní výbory a personální komise, pokud jsou tyto instituce zavedeny, a že do komise zmíněné v § 3 - pro reformu státní správy - budou povoláni také zástupci odborových organisací státních zaměstnanců."

Vláda zde opět ignorovala vůli parlamentu - příznak nynějšího vládního režimu.

Normalisace služebních míst má býti provedena nikoliv podle skutečné potřeby, nýbrž podle stavu z r. 1914, nebo stavu po restrikci, ačkoli zpráva výborová k restrikčnímu zákonu na straně 15 praví: "Omezení personálu jest samozřejmě provésti tak, aby zbylý počet zaměstnanců nebyl nižší než potřeba sil, zjištěná ve smyslu §u 2, odst. 3."

I tato vůle parlamentu má býti ignorována. Nerespektuje-li vláda zákony, vůli parlamentu a neplní-li slibů, nedivme se, že klesá úcta k zákonům, podkopává se autorita parlamentu a vlády, ztrácí se důvěra k parlamentní vládě i státu.

Denní listy před několika dny byly vzrušeny zprávami z Bratislavy, že státní správa na Slovensku, zejména železnice, pošty i soudy jsou prostoupeny komunistickými buňkami a že dokonce byla připravena i podrobná listina přidělených funkcí pro případ komunistického převratu. Zprávy očividně přehnané. Pokud poměry v řadách státních zaměstnanců znám, nejsou přesvědčenými komunisty, nýbrž pouze demonstrují odevzdáváním svých hlasů pro komunistickou kandidátku proti způsobu, jak vláda se státními zaměstnanci zachází. (Výborně!)

Je to výstraha vládě, nynějšímu vládnímu režimu, aby obrátil a přestal již prováděti politiku hrubé moci a násilí, přestal vládnouti tvrdou pěstí a neuznávati své spolupracovníky na státní správě za hodné, aby s nimi bylo jednáno také o jejich bolestech a záležitostech, jak toho demokracie vyžaduje.

Soustavné přehlížení ve všech směrech nemůže buditi důvěru a oddanost, nýbrž přirozeně vyvolává nespokojenost, odpor a demonstraci a náklonnost k extremům.

Systemisace služebních míst je předmětem nejživějšího zájmu státních zaměstnanců všech kategorií a upírají se k ní největší naděje, poněvadž systemisace míst stala se při projednávání platového zákona projevy vládních a rozhodujících činitelů fetišem, který má vyrovnati všechny tvrdosti platového zákona, zejména ustanovení převodových. Sborník služebního a platového práva veřejných zaměstnanců, vydávaný pp. dr Otakarem Fischerem, dr Richardem Hollem a dr. Vladimírem Horákem, I. svazek na str. 187 cituje resoluci přijatou oběma sněmovnami: "Vláda se vyzývá, aby přechodní systemisaci upravila co nejpříznivěji."

Vypracování normalisačního a systemisačního návrhu pro vládu svěřeno bylo právě těmto pánům a já věřím, že, jsouce si vědomi své veliké odpovědnosti vůči zaměstnancům jako tvůrcové platového zákona a jako zástupci vlády, kteří při jeho parlamentním projednávání učinili mnohá prohlášení i vysvětlivky k jednotlivým paragrafům osnovy, jež měla rozptýliti obavy parlamentu před poškozením státních zaměstnanců předloží vládě elaborát takový, který by mohl uspokojiti očekávání zaměstnanců a který by také odpovídal jejich prohlášením učiněným v požitkových komisích i v soc. politickém a rozpočtovém výboru.

Zprávy proniknuvší na veřejnost, kolportované denními i odbornými listy, nikým nedementované, nejsou s to, aby přinesly uklidnění do řad státních zaměstnanců, naopak stále a stále působí vzrušení. Uklidnění v řadách státních zaměstnanců nepřineslo ani nedávné prohlášení pana premiera vlády k dr Lukavskému svou neurčitostí a nekonkretností. Podle získaných informací mají býti systemisací suchou cestou zrušeny všechny porevoluční vymoženosti státních zaměstnanců. Za podklad systemisace má býti vzat stav z r. 1914. Pro některé kategorie zůstanou vyšší platové stupnice, stanovené § 5 platového zákona, na papíře. Zaměstnanci státních podniků mají býti zatlačeni, neboť se nebéře u nich zřetel na výminečnou odpovědnost, namáhavost a risiko služby administrativní i dopravní, ačkoli v žádném jiném oboru státní správy není takové risiko jako zejména v podnicích železničních a poštovních.

Poštovní úředník ručí za majetek i peníz mu svěřený a nepatrné nedopatření nebo opomenutí přivodí mu administrativní odsouzení k náhradě. Poštovní předpisy chrání jen poštovní erár a úředník jest zájmem služby a rychlostí dopravy ve skutečnosti nucen, aby jich nezachovával, neboť dopouštěl by se tím pasivní resistence, která jak známo, byla by s to poštovní dopravu vůbec podvázati. Jestliže však při jakékoli ztrátě prokáže se úředníku toto opomenutí, lépe řečeno úmyslné opomenutí předpisů, úmyslné optima fide, jest bez milosti odsouzen k náhradě škody. Uvádíme jen případy z nedávné doby, které by poštovní správa sama mohla podepříti velmi výmluvnou a bohatou úřední statistikou.

V živé paměti je zpronevěra úřednice Rýdlové v Brně, která prchla do ciziny. K náhradě způsobené škody v částce 360.000 Kč byli náhradním nálezem odsouzeni 4 dozorčí úředníci. Firma J. Levinský v Žižkově odeslala 11. září 1926 na Gabriela Hermana ve Znojmě peněžní dopis v ceně 10.888 Kč. Dopis tento byl adresátu řádně doručen, avšak více než po 20 minutách vrátil se adresát do úřadu zpět a hlásil, že byl dopis vyloupen. K náhradě škody byli odsouzeni úředníci: Záděra, Švarc a Sluga, poněvadž opomenuli dopis při vydávání adresátu převážiti, když zjistili, že pečetě jsou popraskány, třeba jenom částečně.

Takových případů náhrady škod mohli bychom vyjmenovati na tisíce do roka v částkách jdoucích do sta tisíců, ba milionů a jsme jisti, že by ústřední systemisační komise nemohla uvésti případy podobného risika z jiné, zejména správní služby, kteréž má býti při systemisaci měřeno daleko blahovolněji.

Žádný zřetel nebéře se také při systemisačním návrhu na počet přidělených zřízenců, ačkoli práce úředníka a zřízence se vzájemně váže a doplňuje. Proto také je počet přidělených zřízenců na poštách a železnicích daleko vyšší, než v jiných správních úřadech. Zejména III. služební třída u pošty i u poštovního úřadu šekového a při telegrafní službě nemá dosáhnouti služebních míst 4. platové stupnice, zákonem jí přiznané.

Při projednávání platového zákona uvažovalo se o rozdělení II. služební třídy nebo III. služební třídy na IIa nebo IIb nebo IIIa a IIIb pro absolventy nižších průmyslových škol mistrovských, poněvadž se od nich vyžaduje také delší soukromá prakse. Na konec vtěleno do správy sociálně-politického výboru prohlášení zástupce vlády, že předpisy osnovy umožňují, aby při systemisaci služebních míst byl vzat také zřetel na vyšší odborné vzdělání, případně delší zvláštní praksi. A čeho jsme nyní svědky? Právě pro tyto úředníky, kteří jsou absolventy nižší průmyslové školy, má býti systemisace provedena tak, že budou všichni vtlačeni v nejnižší platové stupnice, 6 a 7. Stejně také subalterní úředníci při železnici a při dopravě poštovní ve III. služební třídě pak takovým procentem, že by se nezaručovalo dopravním subalterním úředníkům ani jedno povýšení během služební doby do stupnice 6, ačkoli se prohlašovalo, že systemisace má umožniti alespoň dvojí povýšení každému úředníku během jeho služební doby. První platová stupnice pro poštovní podúředníky má býti systemisována v tak nepatrném počtu, že by byla téměř nedostupnou.

Stejně nepříznivě má býti provedena systemisace i u železnic. Kde je pak zřetel na zodpovědnost, namáhavost, risiko výkonu? Má zůstati pouze na papíře, v zákoně, ale v praksi se objeviti nemá. Na pensijních a zaopatřovacích požitcích vykazuje účetní uzávěrka 7,824.212 Kč tím, že byly tyto požitky bývalých podnikových zaměstnanců přesunuty na státní podniky. Na drahotních přídavcích a výpomocích pensistům vykazuje účetní uzávěrka výsledek příznivější o 113,326.160 Kč provedením zákona čís. 287 z r. 1924 o úpravě poměrů staropensistů přiznáním pensijní základny podle zákona čís. 394 z r. 1922 a převedením drahotních přídavků do základních pensí. Z toho je viděti, že se provedla zákonem čís. 287 úprava poměrů staropensistů pouhým přesunem a že při této úpravě stát vydělal 113 milionů. (Slyšte!) Tak se tedy upravují poměry těch nejchudších z nejchudších v našem státě. Resoluce k platovému zákonu přijatá, zní: "Vláda se vybízí, aby v návrhu nového pensijního zákona přihlížela také ke staropensistům." Dosud této vůli parlamentu vláda nevyhověla. Ministerský předseda dr Švehla prohlásil, že osnova je připravena a má přinésti 20% zvýšení základních pensí staropensistů. Slyšeli jsme však, že tato osnova má býti junktionována s jinou osnovou a sice s osnovou o úpravě požitků válečných poškozenců, která sleduje ten cíl, aby se válečným poškozencům s menším procentem invalidity ubraly jejich renty a přidaly se těm válečným poškozencům, kteří mají větší invaliditu a úspor tímto docílených má býti použito k úpravě poměrů staropensistů. Jedněm žebrákům se to má vzíti a druhým dáti.

Na platový zákon vyžádala si vláda 700 milionů korun. Byly přijaty ještě další resoluce k platovému zákonu ohledně státních cestářů, dozorců při hrazení bystřin, okresních cestářů a smluvních profesorů na Slovensku a Podkarpatské Rusi ohledně započítávání presenční doby vojenské, a služebního přídavku pro dozorce vězňů. Parlament projevil svou vůli, již parlamentní vláda v demokratickém státě má respektovati. Ale dosud se tak nestalo. Očekáváme, že vláda nejen bude respektovati vůli parlamentu projevenou jak resolucemi, tak i zprávou výborů k platovému zákonu, a že také dodrží všechny sliby a přípovědi, učiněné zástupci vlády při projednávání platového zákona a že 1. předloží v době co nejkratší k parlamentnímu projednání nový pensijní zákon se zvláštním zřetelem na staropensisty, 2. provede v době co nejkratší spravedlivou a příznivou systemisaci služebních míst ve státní správě tak, aby všechny kategorie měly systemisovány všechny platové stupnice, které jim dává § 5 platového zákona, 3. provede systemisaci služebních míst a s ní spojené povýšení se zpětnou platností od 1. ledna 1926, 4. provede v době co nejkratší úpravu všech kategorií státních a veřejných zaměstnanců ve smyslu přijatých resolucí i příslušných odstavců zprávy výborů přijatých k novému platovému zákonu a že také upraví znovu otázku činovného a vynasnaží se přiznati také zaměstnancům zejména ve světových lázních lázeňské přídavky. Nechť se nezapomíná, že jsou tam také mladí úředníci, kteří mají měsíční příjem 600, 700 Kč. (Slyšte!) S tímto platem mají vystačiti v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních atd. Nedávno projevil sám jeden z ministrů podiv nad tím a řekl docela otevřeně, že má obavy ve svém resortu, že zejména ženští zaměstnanci podlehnou znemravnění, pakliže se takto platí.

Následkem zvýšení drahoty podle zpráv Státního statistického úřadu o nových 10% přiostřila se neutěšená situace státně-zaměstnaneckých rodin, že stává se již téměř beznadějnou.

Vláda je povinna učiniti vpředu uvedená opatření co nejdříve v zájmu posílení důvěry k sobě samé, v zájmu zachování autority své i parlamentu a v zájmu státu a jeho klidného vývoje. Případ bratislavský budiž jí výstrahou, kam by spěly poměry v našem státě, kdyby se vláda chovala i nadále pasivně aneb odmítavě a přezíravě jako dosud k oprávněným přáním a požadavkům státních zaměstnanců. Bude tím jen honorovati směnku, danou státním zaměstnancům tak slavnostním způsobem v létě 1925 prohlášením pana premiéra vlády dr Švehly. Plniti závazky a sliby patří jistě k mravním povinnostem jednotlivce a tím spíše parlamentní vlády v demokratickém státě, nemá-li býti důvěra ve spravedlnost a ve stát úplně v našem státě podkopána.

V očekávání, že vláda těmto mravním svým závazkům vyhoví, budeme hlasovati pro schválení účetní závěrky za r. 1925. (Potlesk poslanců čsl. strany socialistické.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Rosche.

Posl. dr Rosche (německy): Velectěné dámy a pánové! Mám zaujmouti stanovisko k silné knize, čítající 365 stránek. Jest to státní závěrečný účet za rok 1925. Jest zajisté pravda, že jak státní závěrečný účet, tak také rozpočet jsou nejdůležitější každoročně se opakující předlohy, předkládané sněmovně. Tvrdím však také, že obě tyto předlohy obsahují nejobtížnější látku, kterou mají zmoci členové sněmoven a politikové. Prohlašuji docela upřímně, že pro mně osobně obě tyto předlohy, jak rozpočet, tak také státní závěrečný účet přes největší úsilí a horlivost stále ještě jsou v mnoha případech snáři, jsou mi temné a zastřené. Souvisí to již se samou látkou, s ohromným rozsahem materie a s mnohonásobným rozvětvením a rozčleněním látky. (Posl. dr Juriga [německy]: K tomu je třeba velikého talentu, aby to člověk zmohl!) To si myslím a dosti času! K tomu je třeba více času než několik hodin některého odpůldne nebo u rozpočtu několik dní, aby se to zpracovalo. (Výkřiky posl. dr Jurigy.) Přiznávám docela otevřeně, prosím pane kolego, podejte protidůkaz, že vy státní závěrečný účet a rozpočet ovládáte!

Význam státního závěrečného účtu a rozpočtu a jejich sestavení, stoupá ovšem ve chvíli, kdy se obě předlohy k sobě přiblíží. Čím více se rozcházejí rozpočet a číslice státního závěrečného účtu, tím stává se rozpočet nejistější, a my docházíme k závěru, že vlastním podkladem pro skutečné hospodářství v takovýchto případech jest jen státní závěrečný účet. Totéž platí o zákonech a prováděcích nařízení. Zákon jest tím lepší, čím kratšího jest k němu prováděcího nařízení. Nechci si ani pomysliti případ, že by nebylo vůbec třeba prováděcího nařízení. Již dnes zmiňuji se o tom, že pro příští projednávání rozpočtu pro rok 1928 přijdu s požadavkem, aby se pro tuto látku v souvislosti se státním závěrečným účtem za všech okolností poskytlo členům sněmovny dosti času, aby ji mohli zpracovati a nikoliv, aby se pak snadno stalo, že by rozpočet nebo závěrečný účet byly předloženy a aby se za den nebo za dva dny věc začala projednávati v rozpočtovém výboru. To jsou neudržitelné poměry a lze se oprávněně domnívati, že nemáte rádi, jestliže se poslanci touto věcí podrobně zabývají. (Výkřiky na levici.) Projednávání závěrečného účtu s tohoto místa má zásadně pouze teoretickou cenu a to proto, že tu nikoho není, koho by bylo lze, pohnati k odpovědnosti, kdyby byl zákon nebo nařízení porušeno. Nemáme zákona, vlastně není vypracován zákon nebo zákon a prováděcí nařízení o odpovědnosti ministrů. (Souhlas na levici.) O státním závěrečném účtu mohu míti jen tehdy konečný úsudek a pronésti jej, když mohu konstatovati, že věc je v pořádku nebo když mohu konstatovati, že se zde staly nepřístojnosti, které se nezakládají pouze na omylu, nýbrž že příčinou jejich jsou důvody, jichž nelze jen tak omluviti, a za něž pak mohu někoho pohnati k odpovědnosti. Pokud tomu tak není, má projednávání závěrečného účtu čistě problematickou cenu. Na druhé straně stojím pak na stanovisku, že vláda může si troufati na denní světlo se svými čistými činy, zakládajícími se na zákoně a nařízení; jestliže tomu však tak není, musil bych se ovšem domnívati, že se s vydáním zákona o odpovědnosti vlády nebo o odpovědnosti ministrů úmyslně ještě čeká. Shodovalo by se s pravou demokracií a také s povinností pověděti cizině, že ve styku s Československem má co dělati s odpovědnými ministry.