Pánové, kteří připravovali
zákon číslo 103, opravdu velmi dobře
musili studovati výkony jednotlivých kategorií
civilních státních zaměstnanců
a přišli k tomu, že skutečně v
těchto podnicích, jako železnicích,
poštách atd., se výkon podle dosavadních
předpisů neohodnocuje, a že musí proto
býti udělán zákon, který by
výkon ohodnotil. Poslancům, kteří
rozhodovali o přijetí nebo nepřijetí
zákona, bylo toto zdůvodnění předloženo
písemně v důvodové zprávě
takto:
"Vládní návrh znamená, jak již
shora pověděno, nejen úpravu sazeb, nýbrž
i reformu po stránce systému. Bylo úkolem
sociálně-politického výboru, aby zkoumal,
zda zásady, na nichž nový platový systém
je vybudován, jsou správné. V tom směru
nemůže sociálně-politický výbor
jinak, než projeviti souhlas se zásadami nové
úpravy".
S jakými zásadami? S čím projevuje
výbor souhlas? S čím projevuje souhlas sněmovna,
hlasující pro návrh zákona č.
103? S tímto:
"Zejména musí vytknouti (výbor) jako
nejdůležitější zásadu, která
nejen s hlediska služebního, ale i s hlediska státních
zaměstnanců samých, jest plně odůvodněnou,
totiž, že zaměstnanec má býti honorován
podle významu, odpovědnosti a obtížnosti
místa, které zastává. Zaměstnanec,
který zastává místo důležitější,
obtížnější a odpovědnější,
může právem požadovati, aby byl odměněn
lépe, než zaměstnanec se stejnou služební
dobou, avšak na místě méně významném."
Dále praví důvodová zpráva:
"V tom směru nemohl výbor, byť i snad
si přál v některém ohledu zlepšení,
než uznati správnost důvodů důvodové
zprávy k vládnímu návrhu, podle nichž
přihlíží návrh jednak k předválečnému
honorování státních zaměstnanců
a znehodnocení peněz, jednak k obtížnosti
a odpovědnosti zastávaného místa."
Promiňte, že cituji, poněvadž chci dokázati
- zdržuji se označení toho, co se tu stalo,
pravým slovem - že tu jde o mýlku, kterou vláda
slíbila na podzim reparovati.
"Při tom přihlédl výbor také
k tomu, že vývoj produktivity národního
hospodářství provede povlovně vyrovnání
hladiny cenové a hladiny důchodové, což
bude znamenati, že se i dále zhodnotí platy
státních zaměstnanců, zejména
v nejnižších relacích" atd.
Tedy prosím: Z toho všeho, co tu doslovně cituji,
vysvítá, že duchem zákona je odstraniti
automatiku a nahraditi ji řádným ohodnocením
pracovního výkonu.
Někteří páni předřečníci
zmínili se o zákoně 404 z roku 1922 o obchodním
hospodaření v podnicích státních
a o vládním nařízení 206 z
r. 1924. Připomínám k tomu, že vládní
nařízení po dvou letech od vydání
zákona zpracované, mělo a má v sobě
určité prvky náznaků o tom, že
aby vyhověno bylo zákonu 404, bude v podnicích
státních u nás na železnicích
zvláště provedena racionalisace. V zákoně
č. 286 z r. 1924 se o tom mluví již více.
Tam se ukazuje k tomu, co pod heslem "méně
zaměstnanců, ale lépe placených"
bylo veřejně slibováno, poukazuje se k tomu,
že jsme přepersonalisováni, že proto jsou
podniky pasivní, proto se zde mohou platit jenom malé
mzdy, a že po zjednání nápravy, t. j.
po redukci personálu, zbývající část
peněz bude rozdělena mez dále zaměstnávaný
personál, který práci odchodem redukovaného
personálu musí zdolati.
Při zpracování zákona 103 bylo pak
neustále opakováno, že bude provedení
tohoto zákona státi ještě o 700 milionů
Kč více. Kdybych počítal 700 milionů
Kč a železničáře na polovičku
personálu, mělo by na železnicích býti
věnováno na provedení zákona 103 nejméně
300 mil. Kč.
Nám bylo ale ohlášeno, že má býti
pro železnice použito z těchto 700 mil. Kč
pouze 180 mil. Kč. Místo 2000 Kč pro muže,
tedy jenom 1000 Kč. Dnes se provádí zákon
103 na železnicích podle vládního nařízení
č. 15 z tohoto roku a měl-li pan kol. Bergmann
příčiny stěžovati si na to,
že tak, jak se provádí zákon tam, znamená
vyložené zproletarisování pošťáků,
pak, slavná sněmovno, připomínám:
Mám zprávu ze Železného Brodu, z malé
poměrně stanice. Tam padne asi 75.000 Kč
na vyrovnávací přídavek. Je tam celkem
málo personálu. To nemluvím o přídavku
doplňovacím, který je rovněž
pro budoucí zaměstnance odbouráván.
A při 75.000 Kč vyrovnávacího přídavku
v takové malé stanici dobírají zaměstnanci
z těch vyčítaných 700 mil. Kč
za celý rok 1926 a půl roku 1927 od 1 Kč
do 11 Kč!
Při tom bude těmto zaměstnancům, kteří
s vysokými vyrovnávacími přídavky
ztěžka dosahují dosavadních příjmů,
při nejbližším postupu každému
strženy dvě třetiny postupové kvoty
a při druhém a dalším postupu půl
postupové kvoty. Vyrovnávací přídavky
pro železniční zaměstnance jsou až
o 100% vyšší než jak ze zákona vzejdou
pro civilní státní zaměstnance, ačkoliv
jsme po převratu a nyní před zákonem
č. 103 byli na rovném stupni příjmu,
ba železničáři měli i vyšší
příjem. Jak se to může státi?
V zákoně č. 103 je § 210, který
tam byl dán po velkých debatách oněch
9 měsíců k zajištění toho,
aby zvláště ohodnocení pracovního
výkonu na železnicích a systemisace provedeny
byly správně. V tomto paragrafu se výslovně
praví:
"Platové a služební poměry zaměstnanců
ve státních úřadech, v ústavech,
fondech a podnicích státních nebo státem
spravovaných, na které se nevztahují ustanovení
části prvé až sedmé tohoto zákona,
se upraví podle zásady, na nichž jest vybudován
tento zákon vládním nařízením,
případně služebním řádem,
který vyžaduje schválení vlády,
a to pokud jde o zaměstnance státních nebo
státem spravovaných podniků se zřetelem
k zvláštním poměrům a potřebám
těchto podniků. Při tom musí býti
přísně šetřeno systemisace atd."
Všechny ukázky ze zákona č. 103
z důvodových zpráv vlády, výboru,
všechny debaty oněch 9 měsíců,
než zákon č. 103 stal se zákonem, všechny
debaty v parlamentě, všechny sliby a výklady
vládní stereotypně opakují a ujišťují,
že bude přihlíženo k těžšímu,
obtížnému výkonu také na železnicích,
že tento bude ohodnocen a že bude oceněn zařazením
do stupnice s vyšším platem atd.
Ze všeho toho vysvítá, že nemohla tato
sněmovna a že nemohli také železničáři
ani nijak se domnívati, než že tento zákon
pro ně, pro železničáře, bude
musiti býti nejméně v nejnižších
posicích i tam, kde služba není nejtěžší,
nejodpovědnější a kde nevyčerpává
přímo šíleně zdraví zaměstnance
jako v posicích vyšších aspoň tak
proveden, jak to zákon předpisuje; v ostatních
posicích pak, že musí býti zvýšena
cena, hodnota pracovního výkonu železničářů
nad stupnice v zákoně uvedené.
Páni kolegové a kolegyně znají většinou
službu železniční sice jenom se shora,
ale tolik myslím znají, že kategorie na př.
strojního topiče na železnici co do odpovědnosti
námahy, výkonu atd. se nenajde v žádné
jiné kategorii civilních státních
zaměstnanců. Znají výhybkáře,
u nichž závisí od jednoho hmatu miliony na
majetku a životy lidské, znají průvodčího
vlaku ve službě, znají seřaďovače-posunovače,
to všechno jsou služby, ke kterým nemohou býti
přirovnány žádné jiné
služby civilních státních zaměstnanců.
Proto jsme sjednávali a smlouvali odměny pro tyto
zaměstnance zvláště a bylo nám
zaručováno, že služby jejich budou oceněny,
že budou podle svého výkonu honorováni.
A nyní vychází toto ignorující
vládní nařízení, jež provádějí
pánové, kteří nemajíce nejmenší
potuchy o službách železničních,
pod egidou vědeckých pracovníků v
personalistice, zpracovávají vládní
nařízení pro železničáře
s vyloučením zástupců resortů
ministerstva železnic nebo za účasti takových
zástupců z ministerstva železnic, kteří
nemohou nebo si netroufají, jak říkáme
česky, ani pípnouti, když některý
z pánů meziministerské konference usiluje
prostě prosaditi svoji vůli, založenou na papírových
neživotných výpočtech. A nyní
k věci: Vládní nařízení
vynechává pro železničáře
první a druhou třídu úředníků.
Naši inženýři a naši právníci
namísto dosažení druhé či první
stupnice podle zákona jsou postaveni do stupnice třetí,
jako nejvyšší. Uvážíme-li,
a o tom, myslím, nebude pochyby, že ve službě
železniční, stavební, strojní,
nebo ve službě právní naši právníci
a naši inženýři musí při
nejmenším vykázati takový výkon,
jako na nejvyšších místech v ostatní
civilní službě státní, a že
těmto úředníkům byla vůbec
vzata možnost dostati se do druhé a první stupnice
podle zákona; poněvadž máme ve vládním
nařízení jenom stupnici třetí,
uznáte, že vlastně začíná
tato věc vzhledem k duchu a i liteře zákona
velmi podivně. Ledabylost nebo zřejmý úmysl
snížiti železničáře jde
však dále.
V zákoně se mluví o absolventech měšťanské,
průmyslové školy a prakse, obchodní
školy a prakse, a zařaďují se tito zaměstnanci
mezi úředníky, v civilních službách
až dosud ve skupině D a E uváděných
a na železnicích do statusu III A a III B zařaděných.
Ve vládním nařízení pro železničáře
jsou však mezi úředníky zařaděni
jenom vysokoškoláci a středoškoláci!
Skupina úředníků s nižším
než středoškolským vzděláním
a skupina úředníků, kteří
mají předepsanou měšťanku, řemeslo
a průmyslovou školu, kteří mají
tedy celkem namnoze vzdělání, vyžadující
delšího a stejně nákladného studia
a vzdělání než střední
škola, je zbavována úřednického
charakteru. Tito úředníci jsou úpravou
vlád. nařízení vyjímáni
z úřednického stavu vůbec a jsou pro
ně zřizovány zvláštní
tři stupnice, ve zvláštní nově
utvořené mezikategorii t. zv. "gážistů",
o kteréžto kategorii zákon nikde nečiní
ani zmínky.
Zákon o obchodním hospodaření mluví
o úspornosti, o obsazování míst vhodnými
silami, které se neprodraží, a jak věci
vypadají, budou u nás obsazována kancelářská
místa úředníky se středoškolským
vzděláním a všechno ostatní se
hází do kategorie gážistů. Při
tom ovšem zaměstnanec - pro gážistu ve
třetí stupnici stanoveno jest celých 18.600
Kč platu - je nemůže ani dosáhnouti
podle rozdělení, povýšení a postupů,
poněvadž by potřeboval asi 35 až 40 let
služby tam, kde sotva vydrží službu 25 roků.
Při tom úřednického charakteru se
zbavují na př. naši dělmistři,
lidé vysoce inteligentní a potřební,
lidé, kteří v praksi zastávají
vlastně funkce inženýrů v dílnách
a k tomu funkce úředníků kancelářských
při vypočítávání mezd,
úkolů atd., dále traťmistři,
návěštní mistři, revisoři
vlaků a jiní neméně významní
činitelé dopravní služby; ti všichni
házeni jsou zpět z kategorie úřednické
do kategorie gážistů, přes to, že
máme zákon č. 103, jehož § 210
říká, že v podnicích se provede
řádné ohodnocení pracovního
výkonu z ohledu na zvláštní poměry.
U ostatních zřízenců staly se věci,
možno-li, ještě neuvěřitelnější.
V této slavné sněmovně nebude jediného
poslance, který by byl pro zákon č. 103 hlasoval
a připustil sobě při tom myšlenku, že
zákon, který zavádí platy podle ohodnocení
pracovního výkonu, bude vypočítaně
pro železničáře, tedy pro nejhodnotnější
výkon ve službách, porušen prováděcím
nařízením, jež zavádí
stupnice platové nižších platových
stupnic v zákoně uváděných.
Ve vládním nařízení máme
však poslední stupnici o 540 Kč nižší
než je poslední stupnice v zákoně. V
této poslední stupnici jsou zařazeni naši
výhybkáři a strážníci
- s ohledem na budoucnost (pro definitivní systemisaci)
- mezi nekvalifikované pomocné dělníky.
To je ohodnocení pracovního výkonu! Postupové
kvoty místo 600 Kč, jak je zákon předpisuje
pro civilní zřízence, stanoveny jsou pro
železničáře 540 Kč, tedy o 60
Kč menší. V další stupnici, třetí,
je konečná platová stupnice o 816 Kč
nižší než předposlední platová
stupnice v zákoně stanovená. Postupové
kvoty jsou tu pro železničáře místo
750 Kč, jako jsou pro civilní státní
zaměstnance, pouze 660 Kč, tedy o 90 Kč nižší.
V další stupnici zřízenců jest
konečně služné o 1344 Kč nižší
a postupové kvoty o 150 Kč nižší
než u civilních státních zaměstnanců!
Rozdělení personálu se stalo tak, že,
jak jsem již řekl, výhybkáři
a strážníci trati, lidé, kteří
stojí zpravidla před soudem, dojde-li ke srážce,
k tak zv. streifunku, k nějakému železničnímu
neštěstí vůbec, ti jsou zařazeni
mezi nekvalifikované pomocníky, do platů
nižších, než mají zametači
kanceláří v civilní státní
službě, pomocníci v kancelářích,
ani ne tak vysoko jako zřízenci, bývalí
sluhové. Mezi zřízence, konající
službu v předpokojích sekčních
šéfů a ministerských radů jsou
zařazeni zaměstnanci nejobtížnějších
a nejodpovědnějších služeb železničních,
t. j. na příklad strojní topiči, pošinovači,
průvodčí vlaků, vlakoví a návěštní
zřízenci, úpravčí trati, kteří
zastávají službu traťmistrů, ti
všichni jsou zařazeni mezi kvalifikované pomocné
dělníky. Tak ohodnocuje vládní nařízení
"v duchu zákona" nejvlastnější
službu železničářskou.
Do druhé stupnice zařazeni jsou řemeslníci
a několik málo veledůležitých
kategorií, a to kancelářští pomocníci,
kteří podle svého výkonu jsou v civilní
státní službě v kategorii oficiantů
a úředníků třídy III.
a IV., dozorci posunů, mostní zámečníci,
návěštní zámečníci,
řidiči motorových drezin a motorových
vozů, skladníci, staniční manipulanti,
tiskaři, dozorci výtopenští, traťoví
a zásobárenští řemeslníci.
Prosím, když toto si uvědomíme, myslím,
že nepřeháním, řeknu-li, že
zde zpracováno bylo vládní nařízení
přímo proti všem slibům, proti všemu
tvrzení vládních orgánů, jimž
tato sněmovna uvěřila a na podkladě
jichž konečně hlasováno bylo pro zákon
103, a hlavně hlasováno bylo pro ustanovení,
podle kterého vládní nařízení
o provádění zákona má býti
vypracováno buď resortem (v tomto případě
ministerstvem železnic) a schváleno vládou,
nebo vládou vůbec vydáno.
Nespravedlnost se však nezastavila - ani před těmi
nejchudšími z chudých. Na železnicích
máme kategorii pomocníků, která na
železnicích jest vzata ze stavu dělnického.
Jako dělníci jsou dotyční sice vedeni,
jsou však ve službě používáni,
na př. ve službě staniční, jako
tak zv. - my to říkáme ještě
i v republice - "verstärkunky", t. j. posily do
služeb. Do této kategorie pomocníků
patřilo též oněch 13 průvodčích-dělníků
a pošinovačů-dělníků,
kteří svého času mezi Kolínem
a Osekem v sedmi dnech nechali svůj život. To byli
takoví lidé, kteří po celý
den byli při posunování a večer musili
obsadit brzdy na vlaku, poněvadž není dostatek
vyškoleného personálu, a jeti na noční
turu jako brzdaři. Tito pomocníci byli vládním
nařízením postaveni pod čističe
plivátek v úřadech, pod nádeníky,
pod popeláře, pod ty, kteří nosí
uhlí v úřadech jako nádeníci,
tito dostali ve smyslu vlád. nařízení
č. 114 z r. 1926 700 Kč vyměřeného
platu měsíčně, náš pomocník
dostal vládním nařízením pouze
680 Kč. Nádeníci v civilní službě
- jak zvou je tvůrci vládního nařízení
- dostávají 25korunové postupové lhůty,
naši pomocníci při posunu v topírnách,
při provázení vlaku, na strážních
místech, při výhybkách a při
vrchní stavbě zaměstnaní dostávají
pouze 20korunový postup měsíčně
po třech letech. Prosím, zde již nelze mluviti
o tom, že tu neseděli odborníci. Toto by nemohl
udělati ani neodborník. (Posl. Johanis: Pan ministr
Najman je přece odborníkem!) Šťastnou
náhodou s tím Najman neměl co dělat!
(Posl. Johanis: Ale nese odpovědnost!) Nenese
odpovědnosti, poněvadž pánové,
kteří dělali zákon, říkali,
že budou zákon tak a tak vykládati, si do tohoto
zákona dali ustanovení, že prováděcí
nařízení budou zase dělati oni, že
resortu do toho nic není, ten musí spolknouti, co
tito pánové udělali. Ale říkám,
že ani neodborník by nemohl toto udělati, poněvadž
i neodborníkovi jest jasno, že přijímáme-li
zákon, podle kterého se bude plat vyměřovati
po řádném ohodnocení pracovního
výkonu, nemůžeme při zařaďování
do platových stupnic dáti pošinovače,
průvodčího vlaku, strojního topiče,
výhybkáře atd., i když jej jmenujeme
dělníkem na denní mzdu, do nižších
stupňů než popeláře a zatápěče
kamen v civilních státních úřadech,
stane-li se však něco takového, nelze tu jistě
již mluviti o neodbornictví. Skoro se tu vtírá
myšlenka - ačkoliv přiznám, že
nevím, jak bych ji zdůvodnil - že pracováno
jest přímo zúmyslně proti pravdě
a spravedlnosti tam, kde se jedná o železničáře.
Snad je tu nasnadě mysliti, že si pánové
představovali takto racionalisaci v obchodních podnicích,
t. j. že při nedostatku znalosti výkonné
služby železniční zabloudili vůbec
v problému ohodnocení této služby a
pak celou věc prostě srovnali tak, aby v nemožně
snížených platech položili základ
pro racionalisaci na železnicích, jak oni racionalisaci
právě rozumějí.
To jest jediná - ovšem úplně falešná
myšlenka, která se tu namane na vysvětlení
nehorázností vládního nařízení.
Jaké štěstí za těchto okolností,
že racionalisaci v obchodních podnicích nebude
dělati ani pan dr Fišer ani pan dr Horák z
interministerské komise. Racionalisaci v podnicích
státních, racionalisaci na železnicích,
které jsou k řádné racionalisaci opravdu
zralé, musí, jak vidno z tohoto pokusu pánů
z meziministerské komise, prováděti odborníci,
kteří vědí, že stroj na železnicích
nikdy nenahradí ubitou lidskou práci, nikdy nenahradí
onu práci. která, přes to, že klade
na fysické síly zaměstnance veliké
nároky, není ani z většího dílu
fysickou, jak by se zdálo, nýbrž, která
je eminentně prací duševní. Ve výkonné
službě železniční člověk
podle předpisů pracovati nemůže. To,
co řekl kol. Bergmann o poštách, ve
větší ještě míře
platí o železnicích. Kdyby se na železnicích
mělo pracovati podle těch mnoha a mnoha desítek
instrukcí, které váží dohromady
jistě nejméně 50 kg, zůstali bychom
s provozem státi. Na železnicích musí
se pracovati téměř podle citu. Podle rozkazu
se nemůže pracovati na železnicích vůbec.
Výpravčí úředník v Benešově
musí "cítiti" vlak, jenž vyjíždí
z Velenic, a vlak, který vyjíždí z Prahy,
musí "cítiti", kde budou vlaky mimo jízdní
řád pravděpodobně křižovati.
Při dnešní racionalisaci, která se u
nás na trati zavádí dispatchingem, nedirigují
se vlaky podle jízdního řádu. Podle
jízdního řádu nákladní
vlaky vyjedou, ale na celé trati jedou bez jízdního
řádu tak, co možno včas, anebo i před
časem, jak je trať volná. Diriguje se od stanice
ke stanici. A tu pracuje cit, tu pracují čivy a
smysly člověka více než prostá
fysická síla, a tuto službu, která je
v 80% službou vysoce odpovědnou a namáhavou,
oceňuje interministerská konference ve smyslu a
duchu zákona o hodnocení pracovního výkonu
tím, že béře vysokým železničním
úředníkům možnost dosáhnouti
druhé a první stupnice platové a že
béře nižším úředníkům
protizákonně vůbec úřednický
charakter a zařazuje je do nové kategorie, a to
gážistů. Kol. Bergmann řekl,
že u nás se vysvětluje velký počet
zřízenců u pošty tím, že
tam většina služeb je vykonávána
zřízenci. U nás asi ze 160.000 železničních
zaměstnanců musíme počítati,
že je nejvýše 20 až 25 tisíc úředníků
a ostatní zaměstnanci všichni jsou zřízenci
a dělníky. A tito zřízenci a dělníci
zařazováni jsou vládním nařízením
v naprostém rozporu se zákonem, s duchem zákona
a úmyslem zákonodárců pod nejjednodušší
výkony civilní státní služby,
pod služby, při nichž zaměstnanci zahajují
svoji práci ráno o 1/28 a
o 1/23 tuto práci, v suchu a teple
vykonávanou, opouštějí. Železniční
služby ve dne v noci za každého počasí
venku při největším napětí
fysických i duševních sil vykonávané,
při vydržování dvojí domácnosti,
při zaměstnání, ztravujícím
většinu života mimo domov atd., tyto služby
jsou "v duchu zákona o hodnocení pracovního
výkonu" takto oceněny. Pochopíte, paní
a pánové, že se takovýmto způsobem
racionalisace na železnicích dělati nedá.
A mluvil-li můj ctěný předřečník
pan dr Rosche o řádném hospodaření
na řádné hospodářské
základně ve státních podnicích,
pak musím říci, že jsme nikdy neviděli
tak nešikovné ruce a tak nešikovné hlavy
v tom našem, abych to řekl po železničářsku,
"Eisenbonském Geschäftu", jaké máme
a jaké rozhodují od těch dob, kdy železnice
prý byly převedeny z byrokratického systému
na systém obchodního hospodaření,
jež vlastně jest komandováno z ministerstva
financí, vnitra a jiných ministerstev, jenom ne
odborníky z ministerstva železnic.
Mohu při této příležitosti prohlásiti
docela jasně a stručně: Všichni páni
kolegové a kolegyně budou v těchto dnech
ve svých domovech viděti hotovou revoltu mezi železničáři.
Není ani jinak myslitelno. My máme zákon
od 3. června loňského roku hotový,
tedy přes rok, teď dochází k výplatám
těch pohádkových, vyčítaných
700 mil. Kč, o kterých bylo neustále mluveno,
k vůli nimž prý musil býti zdražen
cukr, musily býti zdraženy jiné věci,
byla zvýšena cla - a zaměstnanci nedostávají
ani toho, co je černé na bílém v zákoně,
nýbrž jsou odbýváni několika
korunami a vysokými vyrovnávacími přídavky,
jež do budoucna znamenají jich úplné
zproletarisování.
Důvodová zpráva mluví také
o tom, že poklesem cen životních potřeb
bude vyrovnána hladina důchodů s hladinou
cen životních potřeb. My jdeme ale právě
naopak den ze dne v ceně životních potřeb
do výše. Od vydání této důvodové
zprávy a tohoto zákona platíme životní
potřeby o 110% proti době předválečné
dráže. Platíme tedy na živobytí
o 15% více, ale dostáváme naproti tomu o
15, 20 až 30% nižší platy, než jaké
nám zaručuje zákon. Zaměstnanci, kteří
počítají, že budou dobírati nejméně
400, 600 až 800 Kč ročně, místo
2000 Kč, podle rozdělení 700 mil. Kč,
budou dobírati jednu až jedenáct Kč.
(Slyšte! Slyšte!) Ale budou také přes
vysoký vyrovnávací s doplňovacím
přídavkem až přes 3000 Kč jdoucím
- přídavkem dopláceti dnes několik
korun, později "až postoupí", téměř
všeobecně několik set i tisíc korun!
Nemůžeme se diviti, že bude hotové zpuštění,
když lidé - jak je to, prosím, snad známo
- z kruhů státních zaměstnanců
na velké doplatky z těch 700 mil. Kč nadělali
dluhy, totiž dloužky, vždyť co jiného
může udělati na ten svůj "skvělý"
plat, a teď místo toho, co by měl takový
zaměstnanec ženě přinésti nějakou
stokorunu, aby se mohlo v domácnosti aspoň to nejnutnější
uhraditi, přijde a řekne ženě: "Máš-li
ještě 3 koruny, musíš mně je dáti,
nebo mně je strhnou na prvního. Zaplatím
je hned, ať mám pokoj."