Z těchto situací, ze snižování
životní úrovně zaměstnanců
rodí se odpor proti racionalisaci, a zde je nutno zvýšením
životní úrovně pracujících
nasaditi páku, má-li býti racionalisace na
železnicích vůbec provedena. Racionalisace,
dobré hospodaření na železnicích
je možno jenom v uznání pracovních výkonů.
Pánové z meziministerské komise se nám
holedbali v důvodové zprávě, aby dostali
zákon č. 103, na němž jsme 9 měsíců
pilovali, jednali a zajišťovali si své věci,
aby nedošlo k žádnému neštěstí,
že je tento zákon velikým pokrokem, že
je jedním z nejmodernějších vzorných
zákonů pro celou Evropu, hlavně proto, jelikož
opouští automatický postup, automatické
povyšování a zavádí hodnocení
pracovního výkonu. Pak nám vydali vládní
nařízení, jež jest v rozporu s nejzákladnějšími
pojmy zákona č. 103 i se sliby a výklady,
kterými pohnuli většinu této sněmovny
k odhlasování zákona. A toto křivé
dílo nelze již označovati za vědeckou
práci personalistiky, toto dílo musili bychom podle
pravdy nazývati zcela jinak. A za to si dnes pánové
dají říkati, že jsou vědeckými
pracovníky v personalistice.
Kdyby věda v naší personalistice se měla
uplatniti ve všech odborech tak, jak se uplatňuje
tady u železničářů, stala by
se neštěstím zvláště pro
mladé státy, jako je stát náš,
poněvadž na takové vědě se nevybuduje
žádný stát. To je vyloučeno.
Já mohu s tohoto místa po těch několika
poznámkách, kterými jsem zdůvodnil
toto své konečné prohlášení,
ještě prohlásiti: Nikoho na světě
nesmí napadnouti, že na československých
železnicích bude umožněno provádění
zákona tak, jak ono je obsaženo ve vládním
nařízení, které je dnes železničářům
vnucováno. Nikomu na světě nesmí napadnouti,
že se někdo na železnicích může
najísti krásných slov, že železniční
podnik se dá vybudovati na slibech, které se nejen
nedodržují, ale jichž provádění
ještě ubírá z toho, co tvořilo
podklad slibu. Nikdo nesmí věřiti, že
se na nedržených slibech dá vybudovati takové
naše železnictví, na jaké jsme si zvykli
po převratu, když jsme se chtěli chlubiti celému
světu, co jsme z rozbitých, zchátralých
železnic, Rakouskem opuštěných, udělali
za několik dnů. Žádnému na světě
nesmí napadnouti, že po nějakém mluvení
o přísné systemisaci při podržení
starého šlendriánu, kde se ze 100 skutečně
celoročně zaměstnaných zaměstnanců
systemisuje 20 nebo 25 míst a 75 zůstane jich ve
vzduchu, a po nějaké valorisaci vedlejších
příjmů, která není žádnou
valorisací, budou železničáři
vykonávati svoji službu. Železničáři
až dosud vydrželi, dali si námi říci
a klidně nechali jednati zástupce svých organisací
za sebe. Se zástupci organisací bylo po vydání
vládního nařízení až dodnes
jednáno takovým způsobem, z něhož
se nedá posuzovati, že by se vláda a vládní
orgány stavěly proti reparování této
veliké nespravedlnosti, která se na železničářích
udělala.
Kdyby však měly vládní výklady
v posledních měsících a dnech dané
zklamati, tak jako zklamaly sliby pánů z interministerské
komise ve věci zákona o prováděcích
nařízení k tomuto, pak mohu s tohoto místa
prohlásiti, že nikdo na světě neprovede
ani racionalisaci, ani hospodaření na československých
drahách, jak je to v zájmu celého státu.
Zapomínajíc na nejdůležitějšího
činitele, na živé síly pracovní
na železnicích, staví vláda železnice
na nakloněnou plošinu, po které nemohou tyto
jinam dojíti než ke krachu. Žádné
vyhrůžky o odstátnění atd. zde
nepomohou také železnicím k takovému
vzrůstu, jaký jest v zájmu celého
státu. Zde může pomoci jenom uznání
a ohodnocení práce železničářů!
(Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Hruška. Dávám mu slovo.
Posl. Hruška: Buržoasní českoněmecká
vládní většina předkládá
parlamentu k odhlasování státní závěrečný
účet za rok 1925. K tomuto závěrečnému
účtu je nutno říci stanovisko naší
strany, zvláště pokud se týká
státních výdajů na ministerstvo nár.
obrany. Z tohoto účtu je viděti, jak i tehdejší
vládní koalice, ve které byli i socialisté,
snažila se zkonsolidovati armádu a militarismus.
Buržoasní třída, která postrkovala
tehdejší vládu, snažila se již tenkráte,
aby příprava na válku byla provedena, což
je viděti z těchto číslic:
Na letectví na př. byl preliminován obnos
104,352.430 Kč, ale platba na tuto položku letectví
činila 124,290.782 Kč, rozpočet v této
položce byl tudíž překročen o 19,938.352
Kč.
Další položka: na ženijnictví (zákopnictví)
bylo v rozpočtu preliminováno 8,744.061 Kč,
ale platba opět byla vyšší, činila
15,218.566 Kč. Rozpočet byl opět překročen
o 6,474.504 Kč. Další položka: výdej
za železniční dopravu. V rozpočtu bylo
opět preliminováno 4 mil. 831.076 Kč, ale
platba činila 14,591.983 Kč. Rozpočet byl
opět překročen o 9,760.906 Kč. Další
položka: na automobilnictví bylo v rozpočtu
uvedeno 68,827.019 Kč, ale platba činila opět
77,069.765 Kč. Jeví se i zde překročení
rozpočtu v této položce o 8,242.746 korun čsl.
Položka na děla, ruční a sečné
zbraně taktéž znamená překročení
rozpočtu. V rozpočtu bylo pamatováno na tuto
položku 149 miliony 290.700 Kč, ale platba činila
158 milionů 679.285 Kč. Rozpočet je opět
překročen, a to o 9,388.585 Kč. Položka
na střelivo: v rozpočtu bylo preliminováno
na tuto položku 115,894.000 Kč, ale platba činila
157,401.380 Kč. Zde dokonce byl překročen
rozpočet o 41,607.380 Kč. Konečně
je zde položka "výbušnin". Zde taktéž
bylo v rozpočtu preliminováno na tyto nejhroznější
nástroje vraždění 28,199.250 Kč,
ale platba činila 43,366.103 Kč. Rozpočet
byl tudíž překročen o 15,176.853 Kč.
Na celý rozpočet ministerstva nár. obrany
byl preliminován obnos 1.815,435.710 Kč, ale platba
na ministerstvo národní obrany činila 2.050,634.139
Kč. Rozpočet na ministerstvo národní
obrany byl tudíž překročen na r. 1925
o 243,199.429 Kč.
Z tohoto závěrečného účtu
ministerstva národní obrany je vidět, jak
již tenkráte buržoasie připravovala se
na válku, i když socialisté byli ve vládě.
Nyní však tato vláda dala si odhlasovati mimo
rozpočet na ministerstvo národní obrany 315
mil. Kč pro dobu 11 let, aby s urychlením mohla
býti buržoasní třída připravena
na válečné dobrodružství, a při
tom ještě rozpočet, který byl odhlasován
na rok 1927, bude jistě překročen, jako všechny
druhé vojenské rozpočty. Buržoasie myslí
a počítá s tím faktem, že je
připravena na válku, a tomu nasvědčuje
její drzé chování ve všech státech.
Ve Francii připravují nový vojenský
zákon, v Anglii je již válečná
moc v pohotovosti, v Československu byla odhlasována
řada nových vojenských zákonů,
čsl. buržoasie připravuje se rozhodně
na válečné dobrodružství. Máme
se dožíti opět téhož jako roku
1914, kdy lid byl tak zblbělý štvanicemi proti
nepříteli, že šel do války a pod
sprchu střel s nadšením. Měšťáci
velcí a malí i socialpatrioti budou hráti
i tentokráte stejnou roli zpitomělých ovcí,
jako za éry Scheidemanna. Vystřízlivění
však bude strašné a Scheidemanovci tentokráte
tak lehko z toho nevyváznou. Situace jest dnes tak vážná,
že my, jako strana pracující třídy,
musíme připraviti dělnictvo na tuto novou
válečnou katastrofu, aby vědělo, jak
zabrániti této nové válce. Kdo může
zabrániti válce? Jen pracující třídy
všech národů a zemí. Odpor s jejich
strany proti válce zároveň s revolučním
bojem armád proti válce rozhodnou osud imperialistů.
Víme, že klasický, vědecký rozbor
příčin, které vedou k válce,
dal nesmrtelný učitel proletariátu soudruh
Lenin. Stanovisko Leninovo k válkám určuje
taktiku komunistických stran pro celou dějinnou
epochu, epochu imperialistických válek. Hesla "Válku
imperialistické válce", "Přeměnění
imperialistické války ve válku občanskou",
nebo "Porážka vlastní měšťácké
vlády v imperialistické válce" jsou
ještě dnes klasickými příklady
opravdového revolučního internacionalismu.
Stanovisko Leninovo v otázce přeměnění
imperialistické války ve válku občanskou,
jež bylo potvrzeno zkušenostmi ruské revoluce,
může býti vyjádřeno těmito
hlavními body:
I. Aby revoluce byla úspěšná, je především
potřeba, aby zde byla revoluční situace,
jež vyvěrá z řady vojenských
neúspěchů a porážek v imperialistické
válce zúčastněných kapitalistických
vlád, to jest situace, v níž a) pro vládnoucí
třídu je nemožné udržeti své
panství v nezměněné formě:
dochází ke krisi v "hořeních
vrstvách" v té či oné formě.
b) Zostření bídy a chudoby potlačených
tříd měrou nebývalou. c) Podstatné
zvýšení aktivity mas z uvedených důvodů".
II. Avšak tyto objektivní příčiny
samy nestačí k zajištění vítězného
výsledku revoluce. K tomu je ještě potřebí
subjektivních "schopností" revolučních
tříd k revolučním hromadným
akcím, jež jsou dosti mocné k povalení
vlády nebo k přitlačení jí
na stěnu, neboť vláda se sama nikdy nezhroutí,
ani v dobách krisí, nebude-li povalena.
Revoluční třída musí míti
kromě toho vyzkoušené bolševické
vedení v komunistických stranách, které
je schopno připraviti a organisovati revoluční
hromadné akce této strany. V období příprav
revolučních hromadných akcí musí
toto vedení využíti každé legální
možnosti a v masách vésti ustavičnou
agitaci proti imperialistické válce pod heslem "přeměnění
její" v občanskou válku. Lenin při
tom nepřehlížel, že tato agitace narazí
na urputný odpor vládnoucích tříd.
"Nejen v případě války - tak
psal Lenin - nýbrž při každém zostření
politické situace, nemluvě už o nějakých
revolučních hromadných akcích, bude
vláda i nejsvobodnější kapitalistické
země neustále hroziti rozpuštěním
legálních organisací, zabavením pokladen,
zatčením vůdců a podobnými
praktickými důsledky. Co je nám činiti?"
Lenin odpověděl na tuto otázku, že by
bylo nutno "legální činnost dělnické
strany doplniti vytvořením illegální
základny pro illegální organisaci, pro illegální
sociálně-demokratickou - dnes komunistickou - činnost,
aniž bychom se při tom vzdávali jakéhokoli
legálního opěrného bodu."
Zároveň Lenin kritisuje ty, kteří
se pokoušejí nahraditi boj mas proti válce
individuelními činy, jako na př. sabotáží
nebo individuelním odporem k vojenské povinnosti.
"Nikoli sabotáž války, nikoli individuelní
činy jednotlivců, nýbrž hromadná
propaganda přeměnění války
ve válku občanskou."
Lenin přesně předvídal neslýchaný
systém zmilitarisování, jež chtějí
zavésti dnes ve 13. roce po vypuknutí světové
války vládnoucí třídy Francie.
"Dnes militarisuje imperialistická buržoasie
- tak psal Lenin - nejen veškerý lid, nýbrž
také mládež. Zítra snad přistoupí
také k tomu, aby zmilitarisovala ženy."
Lenin dává dělnické třídě
tyto rady: "Dají ti pušku, vezmi ji a přičiň
se dobře se naučiti zacházeti se zbraní.
Proletáři musejí to uměti, nikoliv
aby stříleli na své bratry dělníky
z jiných zemí, jak se to děje v přítomné
válce a jak k tomu radí zrádci socialismu
- nýbrž aby bojovali proti buržoasii vlastní
země, aby učinili konec vykořisťování,
bídě a válkám. Konec nikoli zbožným
přáním, nýbrž vítězstvím
nad buržoasií odzbrojením buržoasie."
Tak učil Lenin komunisty, jak mají bojovati proti
imperialistické válce.
Jaké závěry z toho vyplývají
v dnešní situaci pro komunistické strany?
1. Bolševismus přeložil těžiště
boje proti válce do masového hnutí a boje
mas. Činnost v masách, závodech, odborových
organisacích, na venkově, v armádě
- to je úkolem komunistů před vypuknutím
války a za války, to je cesta k přeměnění
války ve válku občanskou.
2. Krajně těžké podmínky, v nichž
je dělnickým organisacím za války
pracovati, zavazují komunistické strany, aby byly
připraveny každého okamžiku k válce.
Komunisté jsou povinni zahájiti boj proti válce
ne snad teprve potom, když válka vypukne, když
teror vlády na dlouho spoutá masy, nýbrž
především v období příprav
k válce.
Komunistické strany musí vytvořiti, jak v
době před vypuknutím války, tak také
za války úpornou prací illegální
aparát k boji proti válce, nesmějí
se však omeziti jen výlučně na konspiraci,
nýbrž musejí si vybojovati svobodu pro svou
agitaci při prvé možnosti cestou revoluční
akce a vésti masy do ulic k boji za přeměnění
imperialistické války ve válku občanskou,
za dobytí moci proletariátem, za svržení
buržoasie a za zřízení proletářské
diktatury. (Smích na pravici.) Jistě to je
vám velice nebezpečné. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Bolševici nemohou klásti celý problém
boje proti válce jen jako otázku generální
stávky. Generální stávka, která
nevyústí v ozbrojené povstání,
není sama s to znemožniti imperialistickou válku.
Pro úspěšné provedení generální
stávky a povstání, to je tedy občanské
války, je potřeba, aby zde byla revoluční
situace stejně jako schopnost revoluční třídy
k masovým akcím, silné vedení prostřednictvím
komunistické strany, soustavná úporná
práce před válkou, která s úspěchem
povstání proti panující třídě
připraví. Jsou proto sliby ubohých hrdinů
II. internacionály, že odpoví na válku
generální stávkou, pustými frázemi
nebo vědomým podvodem.
Boj proti válce není ojedinělým činem,
nýbrž vyžaduje obrovské oběti od
dělnické třídy, řadu hromadných
akcí (demonstrací, stávek v muničních
závodech atd.), jež musejí končiti vítězným
povstáním proletariátu. Komunistické
strany musejí vynaložiti všecko, aby stále
šířeji rozvinovaly hromadné akce a stále
důsledněji směřovaly ke generální
stávce.
Naše strana je si vědoma toho, že v takových
případech, kdy se jedná o válku mezi
dvěma imperialistickými mocnostmi, je generální
stávka v době vypuknutí války většinou
velice ztěžka uskutečnitelná, je však
přes to bezpodmínečně nutna, aby komunistické
strany ve všech kapitalistických zemích trvale
prováděly agitaci a propagandu pro generální
stávku jak před válkou, tak také za
války. Při tom však nesmí býti
pomíjeno, že závisí na revolučním
vývoji situace, kdy může býti vytýčeno
heslo generální stávky jako akční
heslo, to jest, kdy je tu možnost praktického uskutečnění
generální stávky. Za generální
stávky musejí komunisté pevně usilovati
o její přeměnění v ozbrojené
povstání.
Heslo "Sbratření", které bylo vytýčeno
bolševiky, pro vojáky v imperialistické válce,
platí také nyní jako jedno z nejdůležitějších
hesel protimilitaristické práce mezi vojáky
a námořníky imperialistických armád
a loďstev. Toto heslo, které v prvé řadě
má význam pro válku mezi dvěma imperialistickými
státy, musí býti ve válce imperialistů
proti revoluční Číně, dnes
proti vládě vuhanské, a Sovětskému
Svazu spojeno s výzvou k vojákům imperialistických
armád, aby ve vhodnou chvíli přecházeli
na stranu oddílů revoluce.
Předseda (zvoní): Žádám
pana poslance, aby mluvil k věci, která je na denním
pořadu.
Posl. Hruška (pokračuje): Třídy
se otevřeně ozbrojují, na jedné straně
fašisté, na druhé straně proletářské
obranné organisace (rudé setniny v Německu
a jiné organisace) a konečně musí
proletariát v případě vítězství
využíti zkušeností ruské revoluce;
ruská revoluce přešla od rudé gardy,
skládající se z ozbrojených dělníků,
k utvoření rudé armády. Bylo by proto
mylné přenášeti heslo "všeobecné
lidové milice" na všechny země. To by
bylo čistě mechanické řešení
otázky.
Otázky zrušení existujícího vojska,
"všeobecné lidové milice, ozbrojení
proletariátu, milice pracujících" musejí
býti postaveny v jejich konkrétní dějinné
určitosti.
1. V moderních kapitalistických zemích, v
nichž je skončeno období měšťácké
revoluce, musejí komunistické strany vytyčovati
vedle požadavku zrušení existujícího
vojska zpravidla heslo "ozbrojení proletariátu".
Toto heslo je zvláště aktuelní v období
bezprostředních příprav k občanské
válce, k boji za diktaturu proletariátu a také
během občanské války, kdy buržoasie
disponuje fašistickými organisacemi.
2. Heslo rudé armády jest aktuální
po dobytí politické moci proletariátem. Rudá
armáda slouží k likvidaci posledních
zbytků měšťácké kontrarevoluce
v zemi a k obhajobě vymožeností revoluce proti
kapitalistickému světu.
3. Heslo "milice pracujících", které
předpokládá odstranění existujícího
vojska, má nyní propagandistický význam.
(Výkřiky. Veselost na pravici.) Jeho uskutečnění
předpokládá vítězství
proletářské revoluce v řadě
významných kapitalistických států.
Komunistické strany musejí ve své propagandě
za toto heslo přeložiti těžiště
na požadavek odzbrojení buržoasie, fašistických
organisací, policie a četnictva.
Komunistické strany musejí masám vyložiti,
že skutečný boj pro mír je bez revolučních
hromadných akcí nemožný, že pacifismus
je jen podváděním lidových mas, že
boj pro trvalý mír a pro zabránění
válce rovná se vlastně svržení
měšťácké vlády a zřízení
proletářské diktatury. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Budeme se snažiti jako strana proletářské
třídy, abychom tyto úkoly v této tak
vážné době vykonali, abychom přivedli
dělnickou třídu i v tomto státě
k vítězství. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Uděluji závěrečné slovo p.
zpravodaji posl. dr Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno!
Podle jednacího řádu měl bych vlastně
hájiti usnesení rozpočtového výboru,
který navrhuje schválení účetní
uzávěrky za r. 1925. Ovšem vývody jednotlivých
řečníků, kteří použili
příležitosti v debatě o účetní
uzávěrce, netýkaly se vůbec účetní
uzávěrky, takže není nutno jednotlivými
vývody se obírati a není to také možno.
Co se týče některých pánů
kolegů, kteří mluvili skutečně
k věci, totiž k účetní uzávěrce
na r. 1925, dovolím si těchto několik slov.
O způsobu projednávání účetní
uzávěrky, o němž mluvil kol dr Rosche,
řekl bych, že je možná diskuse. Podle
mého názoru nejsprávnější
způsob projednávání účetní
uzávěrky by byl ten, aby se projednávala
tak, jako se projednává rozpočet, totiž
aby se vzaly jednotlivé položky a srovnávaly
s rozpočtem.
Otázka postavení nejvyššího kontrolního
účetního úřadu a jeho odpovědnosti
a jeho vzájemného poměru k ostatním
resortům není dosud řádně rozřešena;
to bude stanoveno teprve finančním řádem,
který se právě připravuje a v nejbližší
době bude také poslanecké sněmovně
snad předložen. My jsme totiž tento poměr
utvořili na základě staré tradice
ještě za starého Rakouska a nyní na
základě určitých zkušeností
budeme musiti přikročiti k utvoření
nového finančního řádu. Podle
něho pak bude kompetence nejvyššího účetního
kontrolního úřadu a jeho poměr k jednotlivým
ministerstvům také dokonale vyřízen.
Co se týče poznámek v této účetní
uzávěrce nejvyššího kontrolního
úřadu, že některé resorty nešetří
ustanovení §u 7 zákona o nejvyšším
kontrolním úřadě, dovoluji si podotknouti
jen to, že není ani možno, aby za všech
okolností šetřilo se ustanovení §u
7 tohoto zákona. Nemám ho po ruce, ale obsah tohoto
zákona je ten, že každý resort, objeví-li
se potřeba rozpočet překročiti, je-li
potřebí úhrady, na kterou není pamatováno
v rozpočtu, má ve shodě s ministerstvem financí
předložiti akta nejvyššímu kontrolnímu
účetnímu úřadu k vyjádření
a nejvyšší účetní kontrolní
úřad může proti tomu podati své
námitky; není-li jich dbáno, má potom
rozhodnouti vláda. Bylo to zejména vytýkáno
ministerstvu nár. obrany, ale tento případ
může nastati při každém resortu,
poněvadž ten neví, jednak bude-li potřebí
virementů, jednak bude-li potřebí překročení
či ne. Může nastati případ, že
do konce listopadu může býti příslušný
resort toho mínění, že ta či
ona položka dostačí, a teprve poslední
měsíc se objevuje nutnost překročení
a dotyčný resort nemá možnosti, aby
jednání na základě §u 7 bylo
provedeno; nebo opačně může nastati
ten případ, že příslušný
resort má za to, že tato položka nestačí,
ale v druhé polovině roku nebo ke konci měsíce
se objeví, že dostačí. Tedy tato otázka
bude museti býti zase řešena finančním
řádem, který upraví také otázku
virementů, kterých bylo 636. Virementy se objevily
v účetní uzávěrce na r. 1924
a objevují se také zde, ale ve finančním
zákoně na rok 1927 jest již učiněno
opatření, aby virementů bylo co nejméně,
aby byly zkrátka omezeny.
Co se týče podmínečných platebních
rozkazů, je pravda, že se zde objevily a že by
se mohlo zdáti, že jsou v odporu s čl. 8 finančního
zákona z r. 1925. Ale prakse ukázala, že tuto
věc není možno jinak řešiti, poněvadž
tyto podmíněné rozkazy jsou vydány
proto, aby mohly býti v některých resortech
učiněné objednávky dodrženy,
poněvadž v tom případě, kdyby
tyto podmínečné platební rozkazy nebyly
vydány, dotyčný kredit by propadl, nebyl
by zaplacen, objednávka musila by se stornovati a dělnictvo
by přišlo o práci.
Těchto několik slov jsem si dovolil říci
k vývodům jednotlivých pánů
řečníků, kteří se obírali
účetní uzávěrkou za rok 1925.
Jak jsem již řekl, nejvyšší účetní
kontrolní úřad konal také zde svoji
povinnost a nemohl se administrativními věcmi, které
na něm byly žádány, obírati,
mohl prostě předložiti jen účty
a nic více. A jistě svou povinnost zde vykonal.
Já znovu navrhuji podle usnesení rozpočtového
výboru, aby slavná posl. sněmovna vyslovila
souhlas s účetní uzávěrkou
za rok 1925 spolu s účty státního
melioračního fondu, státního bytového
fondu a dávky z majetku. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k hlasování.
Míním dáti hlasovati o návrhu na schválení
celého závěrečného účtu
za rok 1925 najednou.
Jsou snad nějaké námitky proti tomuto způsobu
hlasování? (Nebyly.)
Námitek není. Návrh můj jest přijat.
Kdo tedy souhlasí s návrhem zpravodajovým
na schválení celého závěrečného
účtu státních výdajů
a příjmů za rok 1925, jak je obsažen
v tisku 1040, a to i s účtem státního
melioračního fondu, dále s účtem
státního bytového fondu a s účtem
dávky z majetku a přírůstku na majetku
do konce r. 1925, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím závěrečný
účet státní za rok 1925 je schválen
spolu s účty státního melioračního
fondu a státního bytového fondu, oboje za
rok 1925, a s účtem dávky z majetku a přírůstku
na majetku do konce roku 1925.
Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.
Nebude-li námitek, přistoupíme ještě
k projednání odst. 5 pořadu, jímž
jest:
5. Návrh, aby prodloužena byla lhůta stanovená
§em 43 ústavní listiny posl. sněmovně
k projednám usnesení senátu o vládním
návrhu zákona, jímž se mění
a doplňuje ustanovení §§ 185, 221, 233
a 245 obecného horního zákona ze dne 23.
května 1854, č. 146 ř. z., (tisk 939).
Činím tento návrh proto, že práce
ve výboru nepokročily ještě tak daleko,
aby osnova tato mohla býti projednána ve stanovené
lhůtě.
Navrhuji proto, aby lhůta prodloužena byla o 5 měsíců
podle §u 43 úst. listiny a §u 78 jedn. řádu.
Ke slovu není nikdo přihlášen, návrh
na odklad hlasování ani na přikázání
výboru podán nebyl. Přistoupíme tudíž
k hlasování.
Kdo souhlasí, aby k projednání usnesení
senátu o vládním návrhu zákona,
jímž se mění a doplňuje ustanovení
§§ 185, 221, 233 a 245 obecného horního
zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 ř.
z., (tisk 939) navrženo bylo senátu prodloužení
lhůty o 5 měsíců, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh jest přijat.
Tím vyřízen jest 5. odstavec dnešního
pořadu.
Přerušuji projednávání pořadu
dnešní schůze.
Před ukončením schůze učiním
ještě některá presidiální
sdělení.
Při některých bude nutno hlasovati.
Udělil jsem dovolené: dodatečně na
minulé schůze 86 a 87, jakož i na dnešní
schůzi posl. Kršiakovi, na dnešní
schůzi posl. Čermákovi, Schmerdovi,
Neurathovi, vesměs pro neodkladné záležitosti.
Pan posl. Szent-Ivány žádá o
prodloužení dovolené na 6 týdnů,
počínaje dnem 11. června t. r. pro neodkladné
rodinné a soukromé záležitosti. Pan
posl. Špaček žádá o udělení
dovolené na minulý, jakož i na tento týden,
pro těžké onemocnění v rodině.
Pan posl. dr Fritz na 4 týdny, počínaje
dnem 14. června t. r. z rodinných důvodů.
Pan posl. dr Rosche do 5. července t. r. pro cestu
do ciziny a pan posl. Mlčoch do 10. července
t. r. z téhož důvodu. Pan posl. Zoufalý
žádá o prodloužení dovolené
do 20. července t. r. pro pobyt v cizině.
Navrhuji udělení těchto dovolených.
Kdo souhlasí s mým návrhem, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To jest většina. Dovolené tyto jsou uděleny.
Došel návrh posl. Tomáška podle
§u 68 jedn. řádu na zahájení
rozpravy o odpovědi vlády.