Nuže tedy otázka: Kolik tisíců ba desetitisíců
úředníků a zřízenců
bylo umístěno na Slovensku a Podkarpatské
Rusi bez bytu, s obtížemi pro vzdělání
dítek a jinými, a přece tam šli a přece
tam jsou, neboť jsou si vědomi, že zájmy
státní toho vyžadují. Stejně
to je s tisíci úředníky a zřízenci
ve smíšených krajích a nikdo z nás
nebude mluviti o těžké křivdě.
Co řeknou ti úředníci a zřízenci
tomu zvláštnímu sociálnímu ohledu
pro nepatrný počet vyšších úředníků
právě v Praze nebo v Brně?
Při tom chci věřiti, že úředníci
ti sami se takového sociálního zřetele
ani nedovolávali. Věřím to proto,
že se zřetelem na desetitisíce svých
druhých kolegů, třebas podřízených,
se ho ani dovolávati nemohli. Tvrzení pana referenta,
že by otázka vedoucích osob pro 14 žup
v historických zemích byla těžko řešitelnou,
poněvadž bychom prý nenašli 14 schopných
úředníků, kteří by mohli
vésti župy, považuji za nedoložené.
(Výkřiky posl. Tomáška a dr Dérera.)
A považuji toto tvrzení pro naše úřednictvo
za jistě málo lichotivé. Ale tvrdím
oproti tomu, že těchto schopných lidí
by se našlo více než 14. Tvrdím dále,
že postavením v čelo župy byl by úředník
přišel do užšího kontaktu s obyvatelstvem
a byl by se mu jistě více přiblížil,
než tomu bude, když bude uzavřen ve své
pražské nebo brněnské úřadovně
skryt za stohem aktů.
Důvody komunikační ve prospěch center
zemských správních celků platí
snad pro Prahu, ovšem také ne úplně.
Přicházejí přece v úvahu také
větší náklady dopravy, na které
se zapomíná. Platí však už méně
pro Brno, a nejméně pro Bratislavu. To bylo ve výboru
dokázáno kolegy ze Slovenska naprosto přesvědčivě.
Pan referent snaží se oslabiti výtku, že
Čechy s územím 52.000 km2 a obyvatelstvem
skoro 7 mil. budou největším správním
celkem v Evropě, a poukazuje na Rýnskou provincii.
Vážená sněmovno, dalo to jistě
dosti hledání, než se ta Rýnská
provincie našla, aby zde hrála úlohu argumentu
proti zastáncům župního zřízení.
(Veselost. Výborně! Potlesk.) Je to jistě
slabé, dovolávati se takové jediné
evropské výjimky. Oproti tomu uvádím,
že podle důvodové zprávy k župnímu
zákonu obrátilo se ministerstvo vnitra v lednu a
únoru 1919 na všechny činitele, jichž
slyšení se zřetelem ke předmětu
reformy se stalo žádoucím, a předložilo
jim řadu otázek. Nás bude zajímati
odpověď těchto odborníků na otázku
správních obvodů. Na str. 29 ji najdete.
Zní takto: "Obvody nových úřadů
buďtež voleny tak, aby ve své působnosti
zabezpečovaly rychlé, správné a odborné
vyřizování svěřené agendy,
ale aby při tom byly dosti blízko obyvatelstvu a
tedy s ním stály v živém styku."
Dále se tam praví: "Pokud jde o správu
státní, bylo poukázáno na to, že
dosavadní její obvody" - v závorce přímo
se jasně mluví: "(okresní politické
úřady vůbec a zemské politické
správy v Čechách a na Moravě)"
- "jsou pro intensivní správu příliš
veliké,"(Slyšte!) a dále se praví,
že totéž platí i o obvodech zemské
správy autonomní. Bylo proto požadováno
těmito odborníky, jak nás o tom přesvědčuje
důvodová zpráva k župnímu zákonu,
aby obvody okresní politické správy byly
zmenšeny. Pro obvod II. instance se mínění
odborníků rozcházelo a je zajímavo,
že se rozcházelo tak, že zástupcové
autonomních kruhů žádali zachování
zemí jako II. instancí, kdežto zemské
politické správy se přimlouvaly vřele,
jak se tam praví, za zřízení žup
na místo zemí. (Výkřiky posl. Tomáška.)
Poněvadž se zde mluví o zemských
správách politických, jsem jistě oprávněn
říci, že toto vřelé doporučení
podala také moravská zemská správa
politická. (Slyšte!) Co tomu říkají
nyní tito odborníci a co nám namítne
pan referent, který se snažil ve výboru, a
který se snaží v důvodové zprávě
dokázati, že požadavek důvodové
zprávy župního zákona, podle kterého
obvody okresních úřadů, tudíž
úřadů I. instance, mají se shodovati
zásadně s obvody autonomních korporací
dosud působících, nebyl by býval prý
vládou splněn, že nebyl vážně
míněn? Kde najde pan zpravodaj v župním
zákoně doklad pro své tvrzení, že
již župní zákon rozšířil
základnu prvé autonomní stolice na politický
okres?
Jako nejjistější důvod pro zrušení
župního zřízení uvádí
pan zpravodaj zřetel na Slovensko. Praví: "Bylo
by zbytečno zakrývati si, že zavedení
žup nepřispělo k uklidnění Slovenska,
naopak volání po administrativním vyhovění
požadavku slovenské osobitosti bylo stále silnější,
ba bouřlivější." Z dalších
důvodů je patrno, že pan zpravodaj vidí
v této osnově prostředek pro získání
těch bouřlivých - jak on praví - Slováků.
Těmi bouřlivými Slováky jsou jedině
páni poslanci Hlinkovy strany ľudové,
neboť není mně známo, že by slovenští
poslanci druhých stran bouřlivě se byli domáhali
odstranění župního zřízení.
Spíše mohu tvrditi, že i slovenští
poslanci stran nynější většiny
netají se nespokojeností s odstraněním
župního zřízení. Získá
pan referent stranu ľudovou? Strana ta prohlásila
ve výboru ústy svého zástupce, že
vidí v zemském zřízení pouze
počátek pro své další autonomní
snahy. Vidí tedy v této osnově jakousi začáteční
basi pro své další operace. (Výkřiky.)
Podle toho bouřlivé volání se strany
ľudové sotva ustane přijetím tohoto
zákona. Naděje pana referenta je tedy budována
na velmi vratkém fundamentu. Problém Slovenska nevězí
v pochybných politických koncesích, nýbrž
v programové hospodářské, sociální
a kulturní práci na Slovensku. (Výborně!
Potlesk.)
Jednota Československa - tvrdím na základě
zkušeností, které mám také z
legií - jest u lidu slovenského vžita. (Výborně!
Potlesk.) Lid slovenský chce spravedlivou hospodářskou
a sociální podporu. V tom nás hřmot
pánů z ľudové strany v žádném
případě nezmýlí. Tolik o otázce
územního rozsahu správních obvodů.
(Předsednictví převzal místopředseda
Horák.)
Nyní něco k otázce složení zastupitelských
sborů. Pan zpravodaj jménem většiny
této sněmovny ukazuje na výhody nového
složení zastupitelských sborů, které
vidí zejména ve jmenování 13 tak zv.
odborníků vládou. Zastupitelstva zemská
a okresní budou prý míti úkoly odlišné
od zákonodárných sborů: péči
o obstarávání potřeb kulturních,
hospodářských, sociálních,
a tu prý je odborníků, zejména těch,
kteří pro formy politického boje u nás
necítí se povoláni k politickému životu,
svrchovaně třeba. Odborníci budou prý
také zdravou soutěží pro politické
strany, které se musí obávati, jak se v důvodové
zprávě výslovně praví, aby
zástupci politických stran nebyli těmito
odborníky zastíněni. Očekává
se tedy od těchto odborníků pravý
zázrak.
Ale uvažme, že pan zpravodaj sám uvádí,
že zastupitelské sbory budou po většině
jenom sborem parádním - sám to říká,
a včera znovu to opakoval. Podle toho by byly tyto zastupitelské
sbory tím, čím jsou dnes v zemském
nebo okresním výboru úředníci
autonomní. Poradní funkce zpravodajem opětně
zdůrazňovaná sama ten význam odborníků
staví do stínu. Třetina jmenovaných
odborníků nemá prý býti korekturou
volebních výsledků. Na korekturu volebních
výsledků se prý v žádném
případě nepomýšlí. Nuže,
přečteme si důvodovou zprávu, ovšem
důvodovou zprávu k té druhé osnově,
o volbách do zemských a okresních zastupitelstev.
Na str. 5 stojí: "§ 56 vládní osnovy
navrhoval, aby jmenovaní členové tvořili
samostatnou volební stranu, jde-li o volby do zemského
výboru a jde-li o volbu komisí". Ústavně-právní
výbor změnil osnovu a navrhuje, aby jmenovaní
členové před rozvrhem mandátů
zemského výboru mezi jednotlivé strany prohlásili,
se kterou volební stranou budou voliti. (Slyšte!)
A praví se tam: "Komise pak, jež řídí
volbu zemského výboru, určí, přihlížejíc
k prohlášení jmenovaných členů,
počet členů zemského výboru,
připadající na každou ze zvolených
stran. Prohlášení jmenovaných je pro
volební komisi závazné do té míry,
že vůbec nezáleží, zda volební
strana přijme do svého středu hlásícího
se k ní člena, nýbrž tímto prohlášením
zvětšuje se počet členů té
které strany tak, že při rozvrhu mandátů
zemského výboru musí s touto stranou počítati,
jakoby počet volených členů byl zvětšen
o jeden nebo více mandátů podle počtu
přihlášených odborníků."
Netřeba dále ani citovati. Je z toho zřejmo,
že pro počet členů té které
volební strany nebude rozhodný počet pro
ni odevzdaných hlasů, nýbrž větší
nebo menší příchylnost odborníků.
Ostatně se tam mluví až dosti otevřeně,
že se počítá vážně
s politickým stranictvím těchto odborníků,
že se tam přímo stanoví pro ty odborníky,
kteří vstoupí přímo do těch
volebních skupin podle stran, větší
práva nežli pro ty, kteří se do strany
nepřihlásí.
Stačí, když cituji jenom to, že člen
jmenovaný do strany a do strany přijatý zúčastní
se volby jak do výboru, tak do komisí, kdežto
člen odmítnutý toho práva nemá.
Já jsem ovšem, slavná sněmovno, skutečně
zvědav na případ odmítnutí
hlásícího se odborníka k určité
volební straně. (Výborně! Souhlas
poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Tak tedy bez vytáček: Budou se počtem
odborníků korigovati výsledky volební
pro volby do zemských výborů a komisí,
či ne? (Hlasy: Zajisté, že ano!) Nepatrná
volební strana může tedy jimi býti pro
volby do zemských výborů a komisí
důkladně omlazena bez Steinacha a bez Voronova.
(Potlesk. - Výkřiky komunistických
poslanců.) Větší volební
strana může odborníky získati většinu
absolutní, třebaže jí ve volbách
vůbec nedocílila. Strany budou se předstihovati
v získávání přízně
odborníků. Je opravdu těžko při
bedlivějším zkoumání funkce a
úkolů těchto odborníků uvarovati
se satyry. Odborníci budou prý jmenováni
se zřetelem k poměrům hospodářským,
kulturním, národnostním a sociálním.
Nebylo by upřímnější říci
hned otevřeně, že budou jmenováni podle
politického klíče vládních
stran? (Tak jest!)
Pan referent mluvil o obchodních komorách a zemědělských
radách, které budou nebo mají míti
navrhovací právo, pokud se týče těchto
odborníků, a velmi litoval, že nemáme
ještě uzákoněny komory práce
pro dělnictvo. Z toho vidíte, že pro zástupce
dělnictva budou tito odborníci slibováni
až tehdy, uzákoní-li se komory práce
- zatím mohou strany dělnické klidně
čekati. (Tak jest!) Totéž platí
pro okresní zastupitelstva a výbory. Složení
těchto zastupitelských sborů je tedy naprosto
odlišné od zákona župního. Případ
Slovenska byl v zákoně župním časově
omezen. Složení bude určováno nejen
demokraticky volebním lístkem, nýbrž
i jmenováním. Vidí-li v tom někdo
demokracii, je to jeho věcí, my ji v tom nevidíme.
(Souhlas poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Třetí zásadní věcí je
pravomoc zastupitelských sborů ve věcech
finančních. Rozpočet zemský schvaluje
podle osnovy vláda, která zkoumá rozpočet
i po stránce účelnosti jednotlivých
položek. Byla sice proti vládnímu návrhu
provedena změna, že vláda nemá hned
práva provésti k potřebě a úhradě
změny jak co do zařazení, tak co do výše,
nýbrž že se vrátí v takovém
případě rozpočet zemskému zastupitelstvu,
aby toto provedlo změny vládou zamýšlené.
Ale když uvážíte, že zemské
zastupitelstvo musí se podrobiti příkazu
vlády, uznáte, že je to změna pouze
formální. Stejně se to má s rozpočtem
okresním, neboť v §u 83 osnovy je citace odst.
1 a 7 §u 3 zákona o finančním hospodářství
svazků územní samosprávy.
Pro finanční hospodářství zemí
a okresů zavádí se ještě jiná
novota, která v župním zákoně
nebyla. Podle §u 51 připouští se virement
pro hospodářství zemské z úspor
částek povolených pro jiné účely,
dá-li k tomu souhlas zemský president. Totéž
se dovoluje podle §u 86, odst. 2 také pro okresy,
dá-li k takovému virementu souhlas okresní
hejtman. Páni členové rozpočtového
výboru se budou pamatovati, jak byla otázka virementu
v rozpočtové debatě o státním
rozpočtu odsuzována právě se strany
některých pánů nynější
vládní většiny. Pamatují se také
na to, jak p. ministr financí i p. předseda nejvyššího
kontrolního úřadu prohlásili, že
musí virementy z rozpočtu zmizeti. A hle, pro hospodářství
zemské, pro hospodářství okresů
se najednou virementy připouštějí a
nikdo z těch pánů neprotestuje.
Dále jest také provedena změna v kompetenci
zemských zastupitelských výborů v
§u 99. Dohlédací moc nad obcemi přejde
podle této změny sice na okresní výbory,
po případě, pokud se týče měst
se zvláštním statutem, na zemské výbory.
Dohlédací moc, která přísluší
vyšším dohlédacím úřadům,
přejde na výbory zemské, ale najdete tam
pythickou větu: "Výkonem dohlédací
moci se nevyrozumívá rozhodování pořadem
stolic." Chcete-li této větě pythické
rozuměti, musíte se obrátiti k důvodové
zprávě a tam po dlouhých historických
úvodech se dovíte, že vždy, když
se podá stížnost proti usnesení obecního
zastupitelstva, přenese se pravomoc z okresního
výboru na okresní úřad. Praví
se tam, prý "v tom jediném případě".
My přece všichni víme, že stížnost
taková bude pravidlem, a tak můžeme říci,
že rozhodování zastupitelských sborů
a opatření nižších sborů
samosprávných bude řídkou výjimkou.
Teprve, bude-li stížnost zamítnuta, bude moci
býti uplatněno schvalovací právo vyšších
sborů samosprávných.
Podstatnou otázkou jest také otázka zaměstnanecká.
O ní se zmíní obšírněji
jiný kolega z mého klubu. Sám chci ukázati,
že v §u 10 jeví se sice úzkostlivá
péče, aby zaměstnanci, kteří
přijdou do státní služby, neměli
platové nároky přes míru §u 212
platového zákona, ale méně již
se ukazuje tato péče v tom, aby bylo positivně
řečeno, že nároky platové musí
odpovídati platovému zákonu u zaměstnanců,
kteří zůstanou ve správě zvláštních
podniků a zařízení zemí nebo
okresů. Ukázal jsem ve výboru na bídné
postavení okresních cestářů,
žádal jsem jejich unifikaci platovou se zaměstnanci
státními stejné kategorie. (Výborně!)
Byl jsem odbyt slibem, že tato věc bude v brzku
vyřízena zvláštním zákonem.
Ten zákon se nám již slibuje po léta;
podáváme proto k §u 10 návrh, který
provádí unifikaci platovou všech zaměstnanců
bez ohledu, budou-li zestátněni či ponecháni
při správě podniků a zařízení
okresů nebo zemí. Stejně tak navrhujeme unifikaci
požitků odpočivných a zaopatřovacích.
Většinové strany mají zde příležitost
dokázati dobrou vůli v řešení
otázek zaměstnanců samosprávy.
Důležitý jest též odst. 4 §u
10, podle něhož zprošťují se zaměstnanci
zrušených korporací, kteří vstoupili
do služeb jejich do 29. února 1920, při dobré
kvalifikaci povinnosti skládati odbornou zkoušku,
předepsanou k nabytí místa ve službě
státní. Podali jsme návrh, že dispense
ta se ovšem nevztahuje na zkoušku ze státního
jazyka. Většina se vyslovila proti návrhu,
poukazujíc zejména na důvody p. ministra
vnitra, že se to rozumí samo sebou a že beztak,
než se stane z čekatele definitivní zaměstnanec,
musí se vykázati zkouškou jazykovou. Zde však
jde o zaměstnance, kteří jsou definitivní
(Tak jest!) a kteří přicházejí
jako takoví ex lege do státní služby.
Zkouškou odbornou se může tedy rozuměti
v případě pochybném i zkouška
jazyková. Aby tedy byly tyto pochybnosti odstraněny,
podali jsme svůj dodatek; byl-li zamítnut, máme
ovšem právo vysloviti obavy, že odst. 4 znamená
nejen dispens od zkoušek pro ten který obor předepsaných,
nýbrž možnost dispense také jazykových
zkoušek, tedy politickou koncesi na úkor státního
jazyka. (Tak jest! Výborně!)
Pokud jde o návrh zákona o volbách do okresních
a zemských zastupitelstev, lze říci, že
hlavním důvodem a účelem změny
je tu jednak zvýšení hranice věkové,
jednak rozšíření doby usedlosti. Pro
zvýšení hranice věkové uvádí
se v důvodové zprávě se strany p.
referenta celá řada důvodů, ve kterých
chce ukázati na velkou důležitost zastupitelstev
okresních a zemských po stránce hospodářské,
sociální a kulturní, a na nutnost, aby pro
právo volební byla hranice věková
zvýšena. (Slyšte!) Ale přečtěte
si důvodovou zprávu k zákonu o organisaci
politické správy a najdete tam, že na druhé
straně právě důvodová zpráva
ukazuje, že vlastně funkce okresních a zemských
zastupitelstev bude dosti podřadnou. Sám p. referent
se o tom vyjádřil, že budou míti vlastně
ve skutečnosti jen hlas poradní. Najdete tam rozpory.
Na jedné straně se říká, že
při volbách do okresních a zemských
zastupitelstev nepůjde o žádné dalekosáhlé
věci, jako o ně jde při volbách do
parlamentu; tam se prý nebude rozhodovati otázka
míru či války, otázka rozpočtu
státního, otázka politické existence
státu, nýbrž tam se budou řešiti
otázky kulturní a hospodářské.
Logický závěr z tohoto předeslaného
by tedy musil býti, že pro volby do okresních
a zemských zastupitelstev není třeba činiti
přísnější podmínky než
pro volby do Národního shromáždění.
(Tak jest!) Ale naopak, najednou zase se věc převrátí
a tvrdí se, že je nezbytně nutno, aby voličstvo,
které bude voliti do okresních a zemských
zastupitelstev, bylo vyspělejšího věku.
(Posl. Riedl: To je příprava pro další
změny volebních řádů!) Nejen,
vážená sněmovno, že můžeme
sdíleti tuto obavu, že je to příprava
pro další změnu volebního řádu
do obcí, nýbrž když uvážím
všechny ty za vlasy přitažené důvody
pro zvýšení věkové hranice, myslím
si, že mám právo říci, že
kdyby byla ústavní možnost 3/5
většina pro změnu této hranice také
pro volby do Národního shromáždění,
že by této možnosti bylo využito. (Tak
jest!) Zkrátka je potřebí, abychom si
byli vědomi, že je tady určitý plán,
který chce v mezích možnosti odbourati, co
bylo tenkráte v revolučním Národním
shromáždění usneseno. (Potlesk.)
Stejně se to má s prodloužením (Výkřiky
posl. Zeminové.) doby usedlosti. Jest jisto a bude
jistě pro tu mládež dosti těžko
pochopitelné, aby seznala a přesvědčila
se, že pro volby do parlamentu stačí 3měsíční
usedlost, ale že pro volby do zemského zastupitelstva
je potřebí vedle 3 měsíců ještě
další 9měsíční usedlost
a že pro pasivní volební právo je potřebí
2leté usedlosti.
Tyto důvody, myslím, že sotva pochopí
ti, jichž se to týče. Jinak z osnovy o volebním
řádu je důležitý a jistě
zajímavý § 67, který ustanovuje, že
volební skupina a strana, která nedosáhne
mandátu v okresu, hradí celý náklad
spojený s rozmnožením svých kandidátních
listin. Je zde dovolávání se analogie pro
volby do parlamentu. Vážené shromáždění,
v tom je veliký rozdíl: i když změnou
volebního řádu bylo přijato ustanovení,
že strana, která nedosáhne mandátu a
volebního čísla pro volby do parlamentu,
hradí náklady volebních a kandidátních
listin, týkalo se to strany, která nedosáhla
v celé republice tohoto volebního čísla.
(Tak jest!) To je něco podstatně jiného,
ale my u nás nejsme národnostně ani jinak
tak složeni, abychom klidně mohli tuto zásadu
přijímati také pro okresy. Není potřebí
tyto věci zvláště vykládati.
Je potřebí postaviti se před jasnou skutečnost,
že naši lidé právě ve smíšených
krajích jsou hospodářsky nejslabší.
(Tak jest! Potlesk.)
Vážení pánové, bylo by stálo
za uvážení, aby se právě po tom,
co se už stalo proti našim lidem ve smíšených
krajích po odnětí volebního práva
vojáků a četníků, nedělal
zde další pokus, který tyto lidi prostě
vrhne ve stav, že se nebudou moci odvážiti kandidovati.
(Výkřiky posl. Zeminové.)
Jestliže pod dojmem hlasů a důvodů,
které byly předneseny z řad oposice, zejména
panem posl. dr Meissnerem, se udělala koncese, že
ustanovení toto netýká se stran sdružených,
když aspoň jedna z nich dosáhla mandátu,
myslím si, že to také celkem nic není.
(Výkřiky.) Omezovati to prostě na
obvody okresů, jinými slovy trestati (Výkřiky.)
volební stranu, která po případě
v ostatních okresích dosáhne značný
počet mandátů, tím, aby v určitém
území, jestliže v okresu nedosáhne mandátu,
hradila náklady kandidátních listin, to,
myslím, že je přílišné.
Vážení pánové! Když už
chcete taková omezení dávati, tož prosím,
udělejte krok další: Odstraňte volební
povinnost, (Tak jest!) poněvadž za těch
ustanovení se bude volební právo posuzovati
zejména se strany našich lidí ve smíšených
územích za velice obtížné a za
velice riskantní. (Výborně!)
A nyní, vážení pánové,
aspoň stručně bych se chtěl zmíniti
o t. zv. hlavě I zákona o organisaci politické
správy, která ve svých 14 článcích,
stručně řečeno, vymezuje kompetenci
a oprávnění politických úřadů
a která zároveň dává základy
pro správní řízení. Nejzajímavější
z této hlavy I jsou čl. 2 a 3. Znamenají,
jak už zde bylo také předešlými
řečníky řečeno, recepci pověstných
císařských nařízení
z r. 1854, t. zv. Prügelpatentu, znamenají recepci
takovou, že je to zhoršení.
Ke čl. 2 a 3 jsem uplatňoval a odůvodňoval
návrh, aby oprávnění politických
úřadů k vydávání příkazů
a zákazů bylo omezeno výslovným připojením
dodatku, že tato oprávnění mohou vykonávati
politické úřady v mezích platných
zákonů. (Výborně! Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.) Vážení
pánové! Já jsem pro tento svůj návrh
měl možnost dovolávati se brněnského
sjezdu našich právníků. Otevřeně
říkám, že tento sjezd sice zaujal k
otázce převzetí ustanovení obsažených
v Prügelpatentu stanovisko kladné, ale výslovně
připojil omezení, a to, že "zmocnění
k vydávání příkazů a
zákazů budiž omezeno jednak poukazem na zákony
ústavní a obyčejné, jednak zákazem
nezasahovati do sféry soukromého života občana,
pokud jeho způsob v jednotlivých případech
přímo i zevně se nedotýká zájmů
veřejného klidu a pořádku".
Jestliže tedy důvodová zpráva, jestliže
vládní návrh a jestliže řečníci
v debatě se dovolávali usnesení brněnského
sjezdu, proč, prosím, nepřijala se ta resoluce
brněnská, usnesení brněnského
sjezdu, úplně. (Výkřiky poslanců
čsl. strany nár. socialistické.)
Když jsem žádal právě při
tomto čl. 2 tento doplněk, bylo mně odpověděno
panem zpravodajem, že se to rozumí samo sebou, že
je to ve čl. 1 tohoto zákona. Ale bylo zajímavé,
že pan ministr vnitra a zástupce ministerstva vnitra,
kteří odpovídali na mé vývody
a na tento můj návrh, již mluvili poněkud
jinak a již přímo řekli, že tímto
čl. 2 má se dostati správním politickým
úřadům možnosti, aby podle svého
uznání, když toho žádá zájem
veřejného pořádku, klidu, bezpečnosti
atd., vyplňovaly mezery platných zákonů.
(Slyšte!) Já jsem tehdy, vážená
sněmovno, ukazoval, že nejenom se budou vyplňovati
mezery, ačkoliv ani vyplňování mezer
se stanoviska naší ústavy není přípustno,
nýbrž že takovými příkazy
a zákazy se po případě budou měniti
platné zákony. Bylo mně otevřeně
řečeno, že tomu tak není. Důvodová
zpráva dnešní poučí vás
zejména při tom známém paragrafu,
týkajícím se zákazu podávání
lihových nápojů, o něčem jiném.
Praví se tam, že sice podle změněné
nyní osnovy ve výboru je dovoleno čepovati
lihové nápoje v den před volbou do 2 hod.
odpol. a po volbách 2 hodiny po skončení
hlasování, ale poukazuje se zde, že podle §u
54 živn. řádu mají politické
úřady beztak oprávnění se zřetelem
na čl. 2 tohoto zákona, aby po případě
provedly zakročení i ještě dalšího
rázu. Tedy otázka: provedou-li politické
úřady v tomto případě zakročení,
bude tím platný zákon, který zde teď
usnášíme, měněn, či ne?
To je jasno! Jsem zvědav, jak potom bude se rozhodovati
o těchto věcech před nejvyšším
správním soudem, který po případě
v důsledku stížností přijde před
eventualitu, aby zjistil, zdali rozhodující o tom
zákazu je zákon, či zdali bude rozhodující
správní opatření.
A ještě jenom malý poukaz na ten citovaný
§ 54. Ze zprávy referentovy, ale také se strany
zástupce ministerstva vnitra se mluvilo, že politické
úřady mají podle §u 54 živn. řádu
právo, aby upravovaly možnost tohoto výčepu
i v jiných případech a mimo tuto dobu. Dal
jsem si práci, že jsem si tento § 54 přečetl,
a dal jsem otázku některým odborníkům,
aby se o něm vyjádřili. Vy v tom §u
54 nenajdete nic, než že přísluší
politickým úřadům policejní
dozor, pokud se týče hostinců. Z toho se
dedukuje právo, že mají politické úřady
právo zasahovati právě při volbách
a rozšířiti tu t. zv. abstinenci ještě
dále.
Tím je podán jasný důkaz o tom, že
čl. 2 a 3 zákona o organisaci politické správy
prostě znamená neomezenou plnou moc pro politické
správní úřady, aby podle svého
volného uvážení, když to podle
jejich názorů žádá veřejný
zájem, veřejný pořádek, veřejná
bezpečnost nebo veřejná mravnost, vydávaly
příkazy a zákazy, a oprávnění
těchto úředníků opírá
se o tento zmocňovací zákon čl. 2
a 3.
Všeobecně bych chtěl říci - a
je třeba to říci v otázce zmocňovacích
zákonů vůbec a v otázce zmocňování
vlády a jiných orgánů touto sněmovnou
k vydávání nařízení
o věcech, ke kterým je tato vláda a tento
parlament příslušný - že každým
zmocňovacím zákonem si podepisuje nejen naše
demokracie, nýbrž i náš parlament vysvědčení
chudoby. (Potlesk čsl. nár. socialistických
poslanců.) Nejsme tak ohromným státem
a nejsme tak zaměstnáni, abychom otázky,
které podle jasného znění naší
ústavy patří na stoly sborů zákonodárných,
dávali řešiti moci výkonné. Naše
ústava nepřipouští žádnou
delegaci práv z jednoho sboru na druhý, ona jasně
říká, kdo jakou kompetenci má, a jasně
víme všichni, kteří v otázkách
právních jen trochu jsme obeznalí, že
veřejná práva jsou zároveň
veřejnými povinnostmi. (Potlesk.)
Tvoří se zde zbytečný a nebezpečný
prejudic, když se úřednictvu dává
tak neomezená plná moc, a dovolím si tvrditi,
že kdyby politické úřednictvo, které
je rozseto po okresních politických správách
Československé republiky, bylo bývalo také
tázáno, zdali si přeje tak rozsáhlého
splnomocnění, že by bylo řeklo, že
nikoliv. Zde nejde snad o vyhovění všeobecně
přednášeným přáním
úřadů, nýbrž o to, že je
zde menší kroužek pánů, kteří
takovýmto způsobem chtějí vykonávati
moc, která jim podle ústavy nebyla dána a
která jim v žádném případě
nepřísluší.