Posl. de Witte (německy): Slavná sněmovno!
Na našich stolcích leží předloha
zákona, na venek tiskovina jako každá jiná,
přece však zcela zvláštního druhu.
Je to rozsudek smrti, který máme podepsati. Myslí
si o nás, že ten národ, který nás
sem poslal, abychom jeho práva zastávali, oklameme
nyní o tato práva, která si po dlouhé
době vybojoval. Máme vysloviti rozsudek smrti nad
samosprávou, položiti našemu lidu smyčku
na krk, zatarasiti cestu k národnostní samosprávě,
máme státní byrokraty, kteří
nejsou ničím jiným, než nástrojem
moci vládnoucí v té které době,
učiniti pány našich obcí a okresů,
máme vyhladiti beztoho skrovné osobní svobody
státních občanů a slavnostně
potvrdit i Prügelpatent z doby temného habsburského
zpátečnictví a postaviti jej za znamení
domněle svobodné demokratické republiky.
České strany, které hlasují pro tuto
hanebnou předlohu, nazvanou reforma správy, vraždí
demokracii. Falšují revoluční program
českého národa, sestupují na úroveň
předbřeznových zpátečníků,
špiní dějiny českého národa,
jehož minulost byla veliká, který v době
svého útisku ukazoval vzorné ctnosti občanské,
o jehož občanstvu musilo by se však říci,
že dovedlo užívati svých svobod co nejhůře.
České strany, jež se k tomu propůjčují,
aby pro tuto reformu správy hlasovaly, překonávají
utlačovatele lidu z včerejška v násilnosti
a ukazují se ubožejšími než oni,
kteří alespoň nikomu se nesnažili namlouvati,
že jsou demokraté, když poddaným tehdejších
vrchností věnovali Prügelpatent.
Avšak německé strany, které hlasují
pro tuto předlohu, činí ještě
něco horšího. Snižují se k tomu,
aby dělaly katy vlastnímu národu. Nejsme
zhýčkáni v tomto státě tím,
co jsme zažili od všenárodní koalice.
Museli jsme snésti strašné věci. Staly
se nám věci přehrozné. Avšak
ať bylo podniknuto cokoliv, viděli jsme tyto německé
strany venku táhnouti ze schůze do schůze
a slyšeli jsme je stále a stále říkati:
To dělají sociální demokraté,
čeští sociální demokraté,
jako na př. pozemkovou reformu, zavírání
škol. To říkaly, vědouce dobře,
že čeští sociální demokraté
byli jen malou částí koalice; dobře
vědouce, že sociální demokraté
se snažili, aby zabránili nejhoršímu národnostnímu
šovinismu, to tvrdili němečtí měšťáci
k tomu účelu, aby postihli nás, k tomu účelu,
aby vybičovali masy proti dělnictvu, tyto strany
činily za vše to odpovědnými české
sociální demokraty. Vskutku, všenárodní
koalice byla vedena pověrou, že je možno nalézti
v boji za společné národní zájmy
možnost, aby hospodářské rozdíly
byly překlenuty. Všenárodní koalice
je dnes odbyta, tato pověra je odbyta, avšak je dosti
draze zaplacena. V republice Jana Husa vládne dnes páter
Šrámek, čeští, slovenští
a němečtí měšťáci
a popové se semkli proti českému, maďarskému,
německému a slovenskému dělníku
v tomto státě. Měšťáctvo
je upevněno, klerikalismus vládne, národové
jsou nesvobodní, masy jsou bez práce, hladovějí
v tomto státě, rozsáhlé plochy orné
půdy a lesa jsou zašantročeny, školy byly
zničeny, národní šovinismus připravil
desetitisíce lidí o chleba. Zhoršeným
vydáním starého Rakouska, tím se stal
tento stát, jehož zakladatelé, jak vhodně
zde s tohoto místa řekl Seliger, vlekli s
sebou mrtvolu starého Rakouska. Tehdy se nám slíbilo,
že nám nemá býti vzato nic z našich
svobod, jež nám dala republika Rakouská - vzali
nám je všechny. V tomto státě není
svobody shromažďovací, policie je naším
poručníkem, v tomto státě není
svobody tisku, pěst policie cítíme na každém
rohu a v každé končině, v tomto státě
vládne censura zcela a úplně v duchu Bertholda,
mohučského arcibiskupa z r. 1486, v tomto státě
jsou lidé nesvobodní.
Zájem o zisk měšťáctva roztříštil
všenárodní koalici. Co po ní následovalo,
bylo horší než všechno to, co se na nás
spáchalo v době všenárodní koalice.
Co vše neprovedl v krátké době této
mezinárodní měšťácký
blok. Byla to doba, jež byla zralá pro národnostní
vyrovnání, avšak nenávist proti dělnictvu,
pud lichvářství, dychtivost po zisku tří
německo-měšťáckých stran
pohřbily všechny naděje na vyrovnání,
schválily všechny zločiny spáchané
na národě a nejhoršímu teroru českého
šovinismu otevřely dvéře dokořán.
Před 11/2 rokem zpívali také
páni ze Svazu zemědělců - tenkráte
zde tak nechyběli jako nyní, kdy se ostýchají
jíti do zasedací síně - tu zpívali
křesťanští sociálové a živnostníci
"Deutschland, Deutschland über alles..." Tu dole
v lavicích postavili se pan Švehla a pan Šrámek
a zpívali "Kde domov můj?" a Hlinka
zpíval se svými straníky "Hej Slované".
V Rudolfinu vypukl opravdový pěvecký boj.
A půl roku později seděli všichni tito
pěvci pohromadě, když šlo o to, aby lichvářská
cla byla zvýšena, národ aby byl vykořistěn
a aby byly zvýšeny platy popů. Několik
týdnů později kráčeli Spina
a Mayr-Harting jako ministři do této
síně. A dnes jsou tak daleko tito němečtí
pěvci, že celý německý lid začachrují
pod titulem správní reformy, činí
z německého národa psance. (Posl. Katz
[německy]: Pod diktátem Kramářovým!)
Tak jest.
Dějiny znají málo příkladů
zrady této podobné, kterou tyto německé
vládní strany se právě chystají
spáchati na svém národu. Nejprve tropili
svým voličům kejkle s národnostním
smýšlením a pak, když jim mnoho voličů
padlo do léčky a přivedli to k určité
síle, obětují bez váhání
vše, co vypisovali jako "národnostní požadavky".
Ještě je v paměti, co druhdy řekl pan
Mayr-Harting o úkolech, které prý
jsou dány německé politice a německému
aktivismu: aktivisté prý jsou ochotni ke spolupráci
v tomto státě, jakmile Čechové splní
Němcům nejmenší míru požadavků,
a to samosprávu školskou, zřetel na Němce
ve všech státních úřadech podle
klíče atd. Ani jeden z těchto požadavků
nebyl splněn a Mayr-Harting šel beze všeho
k vládním jeslím. Jest ještě
dnes v paměti volební provolání, které
poslal Svaz zemědělců německému
lidu venkovskému, v němž se pravilo: "Chceš-li
svobodu a bezpečnost na své půdě,
svobodu a právo jazyka a vzdělanosti, chceš-li"
- člověk by myslel, že tito lidé by
se museli zalknouti, kdyby to dnes měli opakovati - "chceš-li,
aby se přiblížilo k cíli právo
samosprávy pro náš lid, pak vol Svaz zemědělců!"
(Posl. Schweichhart [německy]: To jest ovšem ta
největší lež!) Lež není
ovšem výrazem pro to. To říkati a to
dělati, co provádí Svaz zemědělců,
to ukazuje nejnižší smýšlení,
bezmeznou podlost, jež nemá rovné.
Nepotřebuje se nic jiného dělati, než
dávati pánům ze Svazu zemědělců
před oči, co slibovali, co voličům
prohlašovali, a naproti tomu jen postaviti, co dnes dělají,
aby každý člověk, který ještě
něco dá na poctivost, věrnost a čestnost
i v politice, naplněn byl hnusem. Dnes sedí ti pánové
u vládní mísy a chystají se prostě
samosprávu zrušiti. Jak měli své voliče
za blázny!
Dnes ještě stojí v programu strany Svazu zemědělců
věta: "Vojenské zřízení
jest zavésti podle vzoru švýcarského
a k tomu cíli dlužno provésti co nejrychleji
rozpuštění stávajícího
vojska. Odzbrojení je naléhavě nutné,
aby státní finanční hospodářství
nebylo ještě více přetěžováno
a aby národnímu hospodářství
nebylo zbytečně odnímáno ještě
více pracovních sil." A v programu strany německé
křesťansko-sociální strany lidové
praví se i ještě dnes: "Strana odmítá
militarismus v každé podobě. Branná
moc potřebná k udržování veřejné
bezpečnosti má býti vybudována podle
soustavy miliční." Přes to obě
strany hodily Molochu militarismu miliardy do chřtánu
a dokonce hlasovaly pro prodloužení vojenské
doby služební.
Volební provolání Svazu zemědělců
pravilo, že venkovský lid stojící pod
jeho vedením - cituji doslovně - je jeho silou,
na níž se konečně musí roztříštiti
nenasytná chamtivost nynějšího mocenského
systému ve státu, jenž chce vyhladiti vše
německé. Ve volebním provolání
německé křesťansko-sociální
strany lidové se pravilo: "Poctivě pracující
stavy jsou přiváděny na mizinu nesnesitelnými
dávkami, daně se rozhazují na nesmyslná
vojenská břemena a na úroky z lehkomyslně
učiněných státních dluhů,
svoboda slova, tisku a shromažďovací je rdoušena,"
- pane Mayr-Hartingu! "Naše samosprávné
sbory jsou zbavovány práv... Chceme pro svůj
německý lid německé úředníky,
chceme odkázati pozemky a půdu a odbytiště
práce svým dětem a dětem svých
dětí. Proto musíme se semknouti..."
a býti křesťanskými sociály.
Při tom povolili tito antimilitaristé na 10 let
napřed miliardy daní na ozbrojení, tito ochráncové
německých míst pracovních dali souhlas
k zákonu o certifikatistech, který vyhrazuje tisíce
německých míst pracovních českým
poddůstojníkům a tito ochráncové
a obhájci samosprávy se dnes propůjčili
pro zardoušení samosprávy. Vše, vše,
všechno pro obchod! Slib daný voličům
není překážkou. Tu zásadu německých
vládních stran můžeme čísti
u Macchiavelliho. Dané slovo bylo potřebou minulosti
(totiž aby byli zvoleni), porušení slova je potřebou
přítomnosti (aby se udrželi u vládního
koryta).
V cizině skutečně věřili, že
Němci ve vládě chtějí svému
národu prokázati službu. Dokonce pražské
německé vyslanectví nechalo se oklamati,
jak vysvítá z článku v lednovém
sešitě "Preussische Jahrbücher", ve
kterém přednosta tiskové služby vyslanectví
píše pod titulem "Aktivismus Sudetských
Němců": "Není trvalejšího
posílení státu povltavského než
sjednocení mezi Čechy a sudetskými Němci.
Proto je vzdání se oposice a iredenty, které
přinášejí němečtí
aktivisté českému státu, velkým
darem. Sudetští Němci pomáhají
Čechům k upevněnému státu,
když dobrovolně nevyužívají plně
možnosti svého při rozeného, národnostního
práva sebeurčení. Je to poctivá hra,
aby takovému sebeomezování vyšlo se
vstříc opětně sebeomezením
a aby ve prospěch rovnoprávnosti a demokracie vzdali
se výmyslu čistě československého
národnostního státu." Jistě je
prý také nezbytně třeba - tak pokračuje
pisatel onoho pojednání aby aktivisté se
během doby vykázali viditelnými výsledky
i v zásadních otázkách, jestliže
nová spolupráce nemá býti diskreditována
skutečnou bezvýsledností. To se jim však,
doufejme, podaří.
V téže době, kdy tento článek
byl otištěn v "Preussische Jahrbücher",
hlasovali tito němečtí aktivisté v
ministerské radě a osmičce pro návrh
správní reformy, který dokonale účtuje
s veškerým právem sebeurčení,
se vší samosprávou, se vší demokracií,
se vší rovnoprávností, který
Němce ve státě tiskne úplně
ke zdi a o který bez této německé
pomoci nemohl by býti nikdy učiněn ani pokus.
Viditelné výsledky nedaly na sebe dlouho čekati.
Německé vládní strany prostě
spoluvládnou - totiž: dělají stafáž,
když čeští šovinisté kradou
národní práva, práva německého
národa. Je to podvod na vlastním národě,
podvod vůči cizině, to je ten německý
aktivismus.
Ze všech ran, které jsme v tomto státě
již utrpěli, je tato správní reforma
ranou nejtěžší. Zasahuje národ
citelněji než kterákoliv jiná, neboť
jej zbavuje práva, činí z něho kořist
každého nápadu, který právě
přijde některému přednostovi vlády
pozdviženému k všemohoucnosti nebo některému
z jeho nohsledů, nebo některému pašovi
v okresu nebo policistovi, ničí všechny náběhy
k národnostní samosprávě, vylučuje
prostě německý národ jako činitele,
se kterým by se muselo počítati, a snižuje
jej na předmět vladařského umění
českého šovinismu.
Stojíme před osudovou chvílí německého
národa, avšak náš osud je v rukou stran,
které jsou dosti lehkomyslné, aby z této
hodiny udělaly druhou velikou, ve svých důsledcích
ztěží dohlednou porážku sudetských
Němců. Stojíme před osudovou chvílí
celé dělnické třídy v tomto
státě a tento osud je dán do rukou zaslepeně
zuřivým nepřátelům dělníků.
Němci ve vládě prohlásili druhdy vybudování
kulturní samosprávy za podmínku své
účasti na vládě. Prohlásili,
že musí býti učiněn konec tomu,
aby samosprávné sbory byly zbavovány práv.
Prohlásili, že chtějí vybudovati ochranné
valy pro německý lid. Avšak pan Švehla
se toho naprosto neulekl. Držel se výroku řeckého
Filipa "Osel zlatem naložený překročí
všechny zdi". Bylo mu lehko dojíti ke svému
cíli. Zakladatelé Československé republiky
nejsou - alespoň většinou - přáteli
samosprávy. Dokázali to hojnou měrou. Pronásledovali
obce a poškodili je strašně bláznivými
opatřeními. Vláda dosadila se sama za důvěrníka
obcí při vybírání přirážek
a tím připravila obce o sta milionů. Nesprávnými
základy vyměřovacími, jež byly
vydány za účelem sestavení obecních
rozpočtů, nepředpisováním daní
v době, kdy obchody dělaly obrovské zisky,
neuznáváním všech zásad obvyklých
mezi zmocněnci a zmocniteli přivedla obce blízko
zničení. Avšak první starostí
německých vládních stran bylo jen
další omezování svobody obcí,
takže Praha se tak stala skutečně bezvýhradně
poručníkem všech obcí. To byla příprava
k hlavní ráně, tak zvané správní
reformě, jež nyní má vše německé
úplně odpraviti. Revoluční shromáždění
usneslo se druhdy zásadně, aby dvojí kolej
správy byla zrušena, aby byly vytvořeny přehlednější
správní obvody. Tak došlo k župní
reformě. Tato župní reforma byla špatná.
Porušovala naprosto zásadu národnostně
ohraničené župy. Nebyla opravdovou demokracií,
byl to však přece jakýsi náběh
alespoň k národnostní samosprávě.
Dvě německé župy, Karlovy Vary a Česká
Lípa, měly býti zřízeny. Bylo
by bývalo úkolem německých stran ve
vládě, aby pečovaly o to, aby tento zákon
o župách byl zlepšen, aby nezůstalo jen
při dvou německých župách, aby
bylo, pokud možno, vyhověno zásadě národnostního
rozhraničení žup, a ony to také slíbily.
12. února m. r. zasedala ve Falknově n. O. porada
okresních správních komisí ze župy
karlovarské. Tato porada zabývala se také
reformou župní. Této porady zúčastnili
se také poslanci a senátoři ze Svazu zemědělců,
mluvili k tomuto bodu programu, a tak bylo jednomyslně
na konferenci zástupci všech stran a po schválení
této přednesené resoluce senátorem
Spiessem ze Svazu zemědělců usneseno:
"Účel rozdělení žup může
býti jenom v tom, aby dosavadním zemským
správám příslušející
úkoly byly řešeny snáze, praktičtěji
a v užším styku s obyvatelstvem, protože
okruh úkolů přikázaných zemským
správám je příliš veliký
a proto úplně nepřehledný. Rozdělení
státu na župy muselo by se také proto provésti
tak, aby obvody žup nebyly vybudovány příliš
veliké a musil by se při rozdělení
bráti zřetel i na národnostní poměry
obyvatelstva."
Nyní praví se v resoluci, jež senátorem
ze Svazu zemědělců výslovně
byla doporučena, dále toto: "Zásadě
samosprávy - to je v demokratické republice vlastně
samozřejmostí - muselo by se bezvýhradně
vyhověti. Podle toho bylo by župní zastupitelstvo
a také každé okresní zastupitelstvo,
stejně jako obecní zastupitelstva voleno podle všeobecného
rovného práva volebního při zásadě
poměrného zastoupení a musela by také
pro volbu starosty župního nebo okresního starosty
platiti stejná ustanovení, jako již byla vydána
o volbě starostů obecních. Jen dvě
z žup jmenovaných v příloze A k §u
2 zák. ze dne 29. února 1920, Karlovy Vary a Česká
Lípa, neporušovaly této zásady, že
se má také přihlížeti k národnostním
poměrům obyvatelstva. Nejpodstatnější
věcí jeví se dnes shromážděným
zástupcům okresů, aby každá reforma
samosprávy byla prováděna jen v souhlase
se zástupci všeho obyvatelstva, neboť každá
jiná cesta musela by býti menšinami považována
za diktát a mohla by tím vésti jen k novému
rozhořčení širokých vrstev národních.
Župní reforma může, nemá-li způsobiti
nové přiostření německo-českého
sporu, býti pouze částí národnostního
vyrovnání, ke kterému se musí národové
československého státu propracovati."
Tedy malé správní obvody, ohledy na národnostní
poměry obyvatelstva, vše v dohodě se zástupci
lidu, úplně neomezená samospráva -
pro všechno to mluvil také senátor Erdmann
Spiess ze Svazu zemědělců, pro všechno
to hlasovali pánové ze Svazu zemědělců
a političtí živnostníci, kteří
se této schůze zúčastnili. (Posl.
Katz [německy]: Tenkráte neměli ještě
lístků na dovoz uhlí!) Ano!
Poslali jsme tuto resoluci všem politickým stranám.
Nyní došlo od německé strany živnostenské
toto psaní:
"Sněmovní zastupitelstvo německé
strany živnostenské, Praha, sněmovna. Jednací
číslo 337. Praha dne 6. května 1926. Okresní
správní komisi v Karlových Varech. Na dopis
ze 27. února 1926:
Sněmovní zastupitelstvo jakož i vedení
zemské skupiny německé strany živnostenské
souhlasí zásadně se zásadami vytčenými
ve Vašem dopise a s požadavky tam obsaženými
a bude je vždy podporovati a prosí, aby bylo vždy
zpraveno o krocích v této věci po případě
podniknutých." Uvědomujeme německou
stranu živnostenskou, že v této chvíli
podnikáme kroky v této věci, avšak -
podepsán je za zemské zastupitelstvo této
strany posl. Eckert - byl zatím ministrem obchodu
jmenován místopředsedou chebské obchodní
komory a při tomto mocném povýšení,
tomto mohutném skoku pravděpodobně v návalu
práce a ve své radosti úplně na tento
dopis zapomněl.
Co znamená zrušení této župy? Německé
strany vládní praví: Tolik a tolik Němců
v jiných župách bylo by zůstalo bez
práva, Tepličtí, kteří patří
k Lounům, Liberečtí, kteří
patří k Mladé Boleslavi, a pod. Avšak
milion Němců bydlí v těch obou druhdy
projektovaných německých župách
a ti by bývali měli župu. Ostatní Němci
nezmohli při reformě, která se zde dělá,
také ničeho, neboť oni jsou menšinou v
zemském zastupitelstvu, jež na vždy zůstává
bez vyhlídek. Aniž jiným bylo něco dáno,
chce se milionům Němců vzíti to, co
by župní reformou již byli měli. Tento
milion Němců bude německými vládními
stranami beze všeho obětován, aniž by
Němci bydlící v jiných krajích
z toho něco měli. S posměchem pravil zde
pan Kramář: Němci by se neměli
příliš spoléhati na samosprávu,
neboť druhá stolice je přece určitě
v československých rukou. "Tak jsme Vás
Němce o Vaše práva ošidili", mělo
by to zníti, a k tomu se němečtí křesťanští
sociálové, pánové ze Svazu zemědělců
a ze strany živnostenské propůjčili.
Jak my sociální demokraté si představujeme
vyřešení základního problému
správy a smírného žití národností
vedle sebe a pospolu, to jsme vyslovili již dlouho před
vznikem tohoto státu, již r. 1899 v Brně, kde
jsme žádali, aby na místo korunních
zemí nastoupily národnostně ohraničené
samosprávné sbory. R. 1917 na konferenci v Brně
jsme vyslovili, že dostačí jen jedno zřízení,
jež spočívá na pevné a nerozborné
půdě místní správy, a to jsme
vyslovili r. 1919 na ustavující schůzi strany
v Teplicích, kde jsme žádali: odstranění
byrokratického systému vládního, rozdělení
státního území na národnostně
ohraničené okresy, jež se samy spravují
svobodně volenými sbory, volí své
úředníky a soudce, stanoví řeč
před soudem a ve škole, při čemž
pro smíšené kraje mají býti dosazeny
svobodně volené zastupitelské sbory k samostatnému
spravování zvláštních věcí
národnostních. Těchto zásad jsme se
zastávali v každé době a bez ohledu
na přijetí, kterého se jim kdy dostalo. Proto
máme dnes právo proti českým stranám,
které takové zásady popírají
z mocenské ješitnosti, které je šlapají,
aby všechny Nečechy zbavili práv, vystoupiti
jako žalobcové. Německé strany, které
béřou podíl na zbavování práv
vlastního národa, přenecháváme
soudu lidu a hanbě, která jim patří.
Zaslouží, aby bylo ještě prohlášeno:
Správní reforma přišla tak náhle
jen proto, poněvadž je čachrem pana Švehly
se slovenskou stranou ludovou. Vládní Němce
udržuje si poněkud snáze. Tu je mísa
knedlíků, a tu je pohrůžka kopanci.
Avšak pan Švehla dovedl oklamati i Slováky.
Teď si mohou ovšem svou Pittsburskou smlouvu dáti
za klobouk. Nebude to sice škoda pro Hlinkovu banku,
avšak zůstane to přece podvodem na slovenském
národě. Nejtíže však postihuje
tato správní reforma Němce a vedle nás
Maďary. My nemáme do toho již vůbec co
mluviti. Stát bude rozdělen na čtyři
župy: Praha, Brno, Bratislava a Podkarpatská Rus a
v žádném - tak rafinovaně je to provedeno
- netvoří Nečeši více než
beznadějnou menšinu. Takovou župu velikosti Čech
- tak nesmyslný správní obvod nenajdete vůbec
na světě. Staré Rakousko uznalo již
nemožnost takového stavu a stálo, když
přišla válka, již před reformou,
před rozdělením takového správního
nešvaru.
Prvé slovo presidentovo bylo: "Československá
republika má býti jakýmsi vyšším
Švýcarskem." Srovnejme nyní správu
Švýcarska se správou Čech. Švýcarsko
má 3,800.000 obyvatel, Čechy 6,576.000, tedy okrouhle
dvakráte tolik. Švýcarsko je rozděleno
ve 22 kantonů, Čechy tvoří jeden kanton,
26kráte tak velký obvod švýcarského
kantonu. Jeden kanton ve Švýcarsku je veliký
2000 km2, kanton Čechy 52.000 km2.
Tři kantony ve Švýcarech jsou jazykově
smíšené, 14 čistě německých,
tři čistě francouzské, jeden kanton
čistě italský, jeden kanton rhätorománský.
Máme jeden kanton, v němž žijí
4,382.000 Čechů, a 2,174.000 Němců.
Malý zbytek připadá na jiné národnosti.
To je ve Švýcarsku ovšem vývoj starý
staletí. Avšak je vybojován. Na cestě
tohoto vývoje stojí bájemi opředený
Winkelried, který v bitvě u Sempachu svou obětavou
smrtí přinesl vítězství svým
druhům nad Rakušany, pohříživ,
jak praví báje, rakouská kopí do svých
prsou a proklestiv tak svým druhům cestu. Pan Mayr-Harting
není Winkelriedem. (Veselost na levici.) Je
spíše opak: Staví cestu utiskovateli vlastního
národa.
Avšak vezměme si příklad Francie. Ta
byla pánům, kteří jsou otci správní
reformy, vždy skvělým příkladem:
Francie! Francie! Nechali přece také celé
československé hospodářství
táhnouti k čertu, protože se zcela přimknuli
ke Francii. Francie bez Elsaska je rozdělena na 87 departementů.
Takový departement je průměrně veliký
6000 km2, průměrně připadá
na jeden departement 400.000 obyvatelů. To by odpovídalo
přibližně co do velikosti počtu obyvatel
a rozlohy župě Karlovy Vary nebo župě
Česká Lípa. Departement Praha, jenž
je vybaven stejnými úkoly francouzského departementu,
je 12kráte tak veliký jako francouzský departement
a má 17kráte tolik obyvatel, a při tom žije
ve francouzském departementu jedna národnost, v
departementu Praha žijí dvě národnosti,
vládnoucí a ovládaná.