Je to přímo báječné, jestliže
vytvoření tohoto obrovského departementu,
této obrovské župy, obrovského kantonu
Praha se hájí úspornými ohledy, když
dr Kramář zde nahoře stojí
a praví, že nás k tomu nutí finanční
okolnosti, přes to se ovšem nedostaneme, nemáme
na župy peněz. (Německé výkřiky:
Ale na militarismus peníze jsou!) To si troufají
říci ti pánové, kteří
teprve před nedávnem vyhodili pro Molocha militarismu
miliardy, které dnes ohromnými objednávkami
vyhánějí dividendy továren na prach
do výše.
Ještě lepší však je, co uvádí
"Prager Presse" jako důvod, proč prý
se musí dojíti k této obrovské župě.
Praví na příklad: "Pro tak zvané
historické země přicházejí
v úvahu dvě veliká hospodářská
území, totiž na jedné straně
Čechy, na druhé straně Morava se Slezskem.
Tyto obě hospodářské jednotky patří
od tisíciletí k sobě." Tedy proto není
je možno odděliti. To se nevyjímá špatně
ve vládních novinách státu, který
je nástupnickým státem Rakouska. Myslím,
že staré Rakousko bylo také něčím
historickým, také něčím, co
těsně spolu souviselo, také velikým
hospodářským územím, jehož
jednotlivé části byly přesně
k sobě přizpůsobeny - a přece bylo
roztrháno.
Jisto je jedno, že je nemožno v takovém obrovském
území vésti řádnou správu
a jisto jest, že se naprosto nikdo nezanáší
úmyslem, aby vybudováno bylo zastoupení lidu
v těchto obrovských župách, jež
by skutečně mohlo býti uznáno za zastoupení
národa.
Za vládce je vyvolen byrokrat, který je vybaven
ohromnými právy, který může zastupitelstvo
poslati domů, volené zástupce dáti
vyhoditi, ba také může je dáti zavříti.
Musím říci: To zde je odpravení Němců
v těchto zastupitelstvech. A to přece včera
pan dr Kramář s tohoto místa připustil,
když zcela výslovně mluvil jen o "poradním
sboru". Tato zastupitelstva nebudou ničím jiným
než poradním sborem, pravým vládcem
nade vším bude policista.
Právě totéž, co platí o zemích,
platí pro okresy: Stejná vláda úřednická
v okresech, stejná jmenování. Co to znamená
v hospodářském ohledu, že tyto okresy
se béřou z rukou Němců, ukázal
bych rád na několika číslicích.
(Předsednictví převzal místopředseda
Stivín.)
Řádné rozpočty německých
okresů činí asi 200,000.000 Kč, mimořádné
asi 100,000.000 Kč. Ročně dodávají
tyto okresy 300,000.000 Kč německému hospodářství.
V těchto německých okresech je 6000 zaměstnanců.
Představte si, co se stane s dodávkami v tom okamžiku,
kdy nová správa v okresech stane se skutkem, jak
mnoho z těch 6000 německých zaměstnanců
bude sdíleti osud těch, kteří u státních
podniků, u dráhy a u pošty byli zaměstnáni.
Německé okresy spravují dnes fondy mnohých
spořitelen atd., jež mají 1000 milionů
Kč vkladů. Jaké důsledky to bude míti,
bude-li správa počeštěna a zbyrokratisována,
může si každý lehko představiti.
To, myslím, mohlo by také mnohého rolníka
a živnostníka zcela mimořádně
zajímati, kdyby si udělal a mohl učiniti
představu, co pak přijde.
To však není daleko ještě vše. Pere
se z jedné vody na čisto. Je to opravdu prostředek,
aby se přišlo oklikou k fašismu, který
se touto správní reformou chystá. Je to prvý
krok k zrušení všeobecného práva
volebního. (Německé výkřiky:
Docela přímý!) Ano, docela přímý.
Jednou bude volební stáří zvýšeno
na 24 let, pak bude zvýšena doba pobytu. Každý
musí býti usazen v místě po dobu jednoho
roku. To míří na dělníky. Zvýšení
stáří voličského míří
proti mládeži a ukazuje strach vládních
stran před mládeží. Ve zvýšení
doby pobytu projevuje se strach před dělnictvem
vůbec. Hospodářské poměry nutí
dělníky měniti bydliště a zvýšením
doby pobytu je možno tak mnoho desetitisíců
dělníků ošiditi o volební právo.
K tomu přistupuje jmenování třetiny
zástupců. Třetina zastupitelstev bude sestávati
ze jmenovaných osob. Vláda bude jmenovati odborníky.
Prohlašuje, že tito odborníci jsou nutností.
Když však ten zákon byl dělán,
tu nebyli přibráni žádní odborníci,
tu odmítli slyšeti odborníky. Zde však
je odborníků třeba. Jako odborníci
budou přirozeně jmenováni oni, kteří,
protože u obyvatelstva upadli v nedůvěru, pravděpodobně
jinou cestou by nemohli tak snadno přijíti do zastupitelstev.
Ukáže se, že pánové ze svazu zemědělců,
že páni živnostníci a že křesťanští
sociálové mají po ruce celé voje odborníků,
kdežto nebude odborníků, kteří
patří oposičním stranám.
Značné a ve svých důsledcích
širokými vrstvami lidu snad ještě ne dosti
poznané národnostní nebezpečí
skrývá v sobě vláda úředníků.
Je docela dobré čísti, jak "Deutsche
Presse" se snaží vylíčiti tuto
vládu úřednickou takořka jako zisk
pro německý lid. Tak praví "Deutsche
Presse" ve vydání ze 24. února: "Nyní
je známo, že při budování ministerstev
byl německý živel jen ojediněle přibírán
a také později nedostal se do ministerstev podle
klíče poměrů obyvatelstva. Naproti
tomu zůstal německý živel ve druhé
a první stolici, pokud se poměrně nezmenšil
odchodem a menším vstupem do státní
služby. Jestliže však tyto stolice budou vybaveny
větší působností, pak německý
živel úřednický těchto nižších
stolic, zde početně silnější,
automaticky má větší účast
na moci zde vybudované." To vypadá velmi svůdně:
Jsme mnohem lépe na tom, jestliže tito němečtí
úředníci sedí v nižších
stolicích, že instanční postup přestává
u země a nemusí jíti k ministerstvu, kde
sedí čeští úředníci.
Avšak 16. dubna přináší táž
"Deutsche Presse" článek "Správní
reforma a systemisace", kde se praví: "Avšak
právě zatím, co se na jedné straně
dělají dobrá opatření, na druhé
straně dějí se věci, jež by byly
s to, aby přivedly v niveč nejlepší
úmysly a theorie. Jako důkaz toho musíme
poukázati na žalostnou skutečnost při
jmenování, jež v posledních týdnech
bylo provedeno u zemské správy politické
v Praze. K této patří 45 vládních
radů, z nichž jen 7 jsou Němci." To je
ten silně zastoupený německý živel
v nižších stolicích. List pokračuje:
"Táž zemská vláda má nyní
158 místodržitelských radů, z nichž
je 29 Němců. V prvém případě
tedy 12·7%, v druhém případě
18·3% Němců, číslice, které
neodpovídají ani číslici obyvatelstva,
ani upotřebitelným německým úředníkům.
V poslední době byla řada těchto místodržitelských
radů jmenována přednosty oddělení.
Že při zmíněných jmenováních
bylo 54 podle pořadí nejstarších místodržitelských
radů, z nichž přece jistě všichni
bez výjimky nemohli býti neschopni, přeskočeno,
že teprve český místodržitelský
rada byl jmenován přednostou oddělení,
jenž je v pořadí na 55. místě,
že mezi přeskočenými předáky
je 12 německých místodržitelských
radů, kteří po léta konají
u místodržitelství službu, a mimo to ještě
3 němečtí místodržitelští
radové, kteří jsou činní jako
přednostové okresních správ politických,
to je skutečnost, jež musí vzbuditi pochopitelnou
a odůvodněnou nevoli, tím více, že
přeskočení němečtí místodržitelští
radové jsou na třetím, čtvrtém,
pátém atd. místě." Tedy zde připouští
táž "Deutsche Presse", že vláda
má to v ruce - a dokonce v době, kdy pan Mayr-Harting
je ministrem spravedlnosti a pan dr Spina rovněž
členem kabinetu - aby použila práva jmenovacího
způsobem namířeným proti Němcům.
(Německé výkřiky: Podvedení
podvodníci!) Tak jest! Zcela mimořádně
zajímavým, ba veselým je, že se udělalo
alespoň jedno. Byrokratovi, postavenému v čelo
okresu, který je vybaven všemi myslitelnými
plnými mocemi, kterému dává se výsada,
aby jednal, jak chce, tomu byrokratovi chtěli původně
dáti jméno náčelník, přednosta
okresu, na štěstí došlo to však tak
daleko, že se opět našlo jméno okresní
hejtman. To má znamenati: Je vaším pánem,
je vaším vládcem; již ve jméně
má býti vyjádřeno, to jest pán,
kterého musíme bezpodmínečně
poslouchati, neboť je naším náčelníkem.
Myslím, že by se byl mohl nalézti ještě
lepší titul: Zemský fojt. To by byl správný
výraz.
Vidíme tedy již při nejzběžnějším
přehledu toho. co má správní reforma
přinésti, že bude hrobem národnostní
samosprávě, víme, že bude hrobem sociální
péče. "Deutsche Presse" se dokonce pokusila
v jednom článku vyložiti, že prý
odborníci musí býti jmenováni proto,
poněvadž jde přece o správu - nejen
státních - dobročinných zařízení
v okresech, župách a zemích. List píše:
"Zájem správy takových dobročinných
institucí je mnohem silnější než
obava, aby každý občan neměl na ni svým
hlasovacím lístkem podílu, jejich - alespoň
částečné -odpolitisování
je mnohem důležitější, než
zásada všeobecného práva hlasovacího."
A na toto překrucování skutečností
nemohl snad nikdo jiný lépe odpověděti,
nikdo snad nebyl k odpovědi příslušnější,
než říšský svaz německé
péče o mládež, který ve své
resoluci výslovně upozornil na to, že spatřuje
největší nebezpečí pro péči
o mládež, největší nebezpečí
pro sociální péči v okolnosti, že
se okresní správy byrokratisují a že
na těchto místech nemají rozhodovati o tom,
co se má státi v okresních správách,
pokud jde o sociální péči, o péči
o mládež, lidé, kteří jsou lidem
dosazeni, nýbrž, že tímto úkolem
má býti pověřen byrokrat.
Korunou toho všeho je snad Prügelpatent. Co v r. 1854
vymyslil dědic Metternichův, Alexander Bach, k tomu
cíli, aby zkrotil poddané, kteří nebyli
milí vysoké vrchnosti, to slaví ve správní
reformě Československé republiky své
z mrtvých vstání, jen ještě hůře,
jen ještě se značně vyššími
výměrami trestu. Zemské a okresní
úřady mohou všechna opatření
a nařízení, jež se jim zdají
býti účelnými, vydávati a neuposlechnutí
stíhati těžkými tresty, tresty na penězích
a svobodě. Dokonce i nepřípustné chování
na veřejných a veřejně přístupných
- slyšte - veřejně přístupných
místech mohou stíhati těžkými
tresty. Politický úředník nebo policista
vydá nařízení a bude zároveň
dosazen za soudce nad obyvatelstvem.
Zde v této zemi si velmi zakládají na tom,
že se Československá republika dokonale odrakouštila.
Památníky z rakouské doby se boří,
vystupuje se proti každé pamětní desce,
proti každému pojmenování ulice, proti
domovním štítům, jež připomínají
Rakousko, zároveň však pátrá
se v starých krámech bývalého absolutistického
Rakouska se vší horlivostí, jež by mohla
vyznamenávati hadráře, po řetězech,
aby lid byl spoután, a po důtkách, kterými
by mohl býti bit. V republice Rakouské nebyli tak
dětinskými, aby bořili pomníky, odrakouštili
se tam, když zrušili císařská nařízení
a dvorské dekrety z absolutistického období.
Svoboda tisku, svoboda shromažďovací, svoboda
státních občanů, to jsou znaky Rakouska.
Zbořené pomníky, přemalované
tabulky na cestách a domech, nevolnictví, censura,
vláda policie, Prügelpatent, to jsou znaky svobodné
demokratické Československé republiky. Československá
republika nemá nic společného s republikou
Rakouskou, avšak v ní vstává z hrobu
předbřeznové Rakousko.
Republika Rakouská provedla reformu správy, jež
výslovně ruší Prügelpatent a nahražuje
jej ustanoveními, jež vylučují jakoukoliv
policejní zvůli a nad to ponechávají
každému potrestanému cestu ke správnímu
soudu. Tím větší je hanba, kterou se
pokrývá československo-německá
vláda, Československá republika pod vedením
Kramáře, tím sprostější
je to podlost, jíž se tento blok vyznamenává,
že nyní zde nejen má býti nad naším
lidem uveden v platnost Prügelpatent Bachův z r. 1854,
nýbrž ještě zostřený, Prügelpatent
vybavený novými a zvýšenými sprosťáctvími.
Republika Alexandra Bacha, republika, v níž se odráží
duch doby Metternichovy, tam přišla pod vedením
Kramáře, za bezpříkladné
zrady německých vládních stran. Kdyby
široké vrstvy německého lidu tušily,
co na ně čeká, nebyl by směl zde nahoře
včera státi žádný Kramář
a nesměl by se žádný Němec
z vládních stran vrátiti již do své
domovské vsi. Starý rakouský Prügelpatent
dovoluje politickým úřadům vydávati
zákazy v zákonných mezích působnosti,
československý Prügelpatent dává
zemským a okresním pašům volnost přikazovati
a zakazovati. Starý rakouský Prügelpatent měl
ustanovení o opatřeních pro rušení
klidu, v zákoně zde připravovaném
je již ohrožení klidu důvodem, aby se
Prügelpatentem zakročilo. Starý rakouský
Prügelpatent zná jen trest za pohoršení,
jež bylo vyvoláno chováním proti policejním
předpisům, československý má
tresty na chování příčící
se policejním předpisům a mimo to na vzbuzování
pohoršení. Starý rakouský Prügelpatent
stanoví peněžité tresty od 2 do 200
korun, v československém stanoví se až
do 5.000 Kč. Starý rakouský Prügelpatent
trpěl tresty v nejvyšší míře
14 dnů, československý zná v zení
do 6 týdnů. Starý rakouský Prügelpatent
stanoví, že nejvyšší trest policejní
nesmí býti vyšší, než nejmenší
trest soudní při podobném přečinu,
československý tohoto omezení nezná.
A vedle těchto je ještě celá řada
zhoršení a zostření. Pravidlo právního
státu zní: Není trestu bez zákona.
Toto pravidlo jest zde prolomeno, zákon je nahrazen nařízením
vydaným před 70 lety v Rakousku.
Prof. Rauchberg shrnuje svůj úsudek nad tímto
strašlivým atentátem na občanskou svobodu
ve výrok: "Pověstný starý Prügelpatent
vyjímá se jako nevinná lyrická báseň
vedle hrůz nového Prügelpatentu, který
vláda do své předlohy o správní
reformě vpašovala. Na to je jen jedna odpověď:
Krajní odpor. Jinak by byla veta po svobodě".
Nyní krátký přehled toho, jak německé
vládní strany zde bojovaly, aby tomuto zákonu
odňaly jeho tvrdosti, jak se ujímaly lidu. Bezvýhradně
stály za touto předlohou, kterou mají býti
dělníci učiněni bezmocnými,
kterou Němci mají býti sníženi
na Parie, ihned němečtí křesťanští
sociálové, jejichž vůdce pan Mayr-Harting
- rád bych každé slovo, které zde
mluvím, vyslovil s rozvahou - jejichž vůdce
Mayr-Harting hraje snad nejhorší úlohu,
kterou kdy hrál příslušník německého
národa. Pan Mayr-Harting dovedl to tak daleko, že
v listu Mořice Benedikta přinesl nehoráznou
nepravdu, že tato správní reforma je prý
pro Němce výhodou. Když jsme v Karlových
Varech, v hlavním městě jeho volebního
kraje, chtěli s ním o tom porozprávěti,
dal si, aktivní ministr spravedlnosti, rychle již
oznámenou schůzi policií zakázati.
On, ministr spravedlnosti, se nestyděl skrývati
se za objednaný zákaz policisty. Když v jeho
vlastním, tedy v křesťansko-sociálním
táboře, vypukl nepokoj, omezil se na sliby. Člověk
neví nikdy u pana Mayra-Hartinga, na kolik může
spoléhati na jeho slovo, člověk neví
nikdy u něho, co má rozlišovati jako pravdu
nebo jako nepravdu. Dává však sliby, o kterých
ví, že jich jeho strana nebude plniti. Na pražském
krajském sjezdu strany křesťansko-sociální
prohlásil, že předloha o správní
reformě je jen podkladem jednání a že
musí býti zlepšena, k čemuž vyslovil
tyto požadavky: Zajištění německého
školství, školská samospráva, patřičný
ohled na německé úředníky,
takový politický pořádek, který
by zajišťoval německému lidu přiměřenou
míru spolurozhodování a jazykovou rovnoprávnost.
Jak slovo zachoval, vysvítá z toho, že jeho
strana udělala v ústavním výboru pravý
opak toho, co slíbil. Pan Mayr-Harting prohlásil
na př. školskou samosprávu za jednu z podmínek.
Nyní podali němečtí sociální
demokraté ústavnímu výboru návrh,
aby byla stanovena školská samospráva, a předložili
k tomu hned hotový návrh zákona. A hle, strana,
pana Mayra-Hartinga hlasovala proti tomu. Rovněž
ovšem i ostatní německé vládní
strany, poněvadž jim p. Kramář nedovolil
hlasovati pro školskou samosprávu. Pan Mayr-Harting
vznesl požadavek po jazykové rovnoprávnosti.
Když však němečtí sociální
demokraté žádali, aby všichni zástupcové
v zemích a okresech směli používati
svého mateřského jazyka, hlasovali pro to
sice české socialistické strany, avšak
pánové ze strany Mayr-Hartinga, němečtí
křesťanští sociálové, ze
svazu zemědělců a ze strany živnostenské,
hlasovali beze všeho proti této jazykové rovnoprávnosti.
Pan Mayr Harting žádá, aby vlastní
přívržence uklidnil, politický pořádek,
jenž by zabezpečoval práva německého
národa: Avšak jeho strana a s ní obě
ostatní německé vládní strany,
zamítly dokonce při hlasování sociálně-demokratický
návrh na národnostní rozhraničení
okresů. Tyto tři německé vládní
strany žádaly národnostní zabezpečení
při jmenování odborníků v okresních
a zemských zastupitelstvech. Nyní navrhovali němečtí
sociální demokraté, aby vláda byla
povinna při jmenování bráti ohled
na výsledek voleb - to bylo jedině možné
zabezpečení v ohledu národnostním
- a tyto tři německé vládní
strany hlasovaly na pokyn Kramářův ihned
proti němu. Německé vládní
strany již od samého počátku schvalovaly
reformu správy. Vysoce vzedmuté vlny pobouření
lidu přiměly je k tomu, aby se uchýlily k
strategii unavovací. Slibovaly zajištění
národnostních zájmů, zajištění
osobní svobody, zajištění v jazykovém
právu. A nic, nic, zhola nic z toho nedodržely. Všechna
základní ustanovení původního
návrhu zůstala. Při poradách o návrhu
reformy správy neotevřely v ústavním
výboru úst, s jednou výjimkou: když
šlo o to, prosaditi akt korupce a umožniti členům
zemského nebo okresního zastupitelstva účast
na dodávkách, právo státního
občana, svoboda příslušníků
vlastního národa, zachování samosprávy,
německý národ, to jim nestálo za špetku
tabáku. Pan dr Kramář mohl prohlásiti:
Udělali jsme ústupky, pokud české
strany to mohly sjednotiti se svým národnostním
hlediskem. "Prager Presse", vládní orgán,
psala právě včera opět plna radosti,
že sice byly učiněny ústupky, avšak
žádné ústupky zásadní.
Dokonce i to spolkli němečtí zrádcové
národa, když jim p. Černý posměšně
řekl, že není třeba se již báti
všemohoucnosti byrokracie, poněvadž nyní
máme ne již rakouské, nýbrž naše,
to jest české, to jest česko-národní
úředníky. Shrnuji: Nesvědomitě,
bez okolků obětují křesťanští
sociálové, pánové ze svazu zemědělců
a ze strany živnostníků náš národ,
naši samosprávu této česko-národní
byrokracii. Zůstává při opuštění
německých žup, zůstává
při zemských správách, ve kterých
my Němci ničeho neznamenáme a nikdy nemůžeme
nic znamenati, zůstává při uloupení
rovného volebního práva, zůstává
při jmenování vládou, zůstává
při Prügelpatentu, zůstává při
zničení samosprávy, při zakopání
národnostní samosprávy, zůstává
při všemohoucnosti zemských a okresních
pašů, zůstává při stanovení
méněcennosti německého národa.
A to vše s výslovným souhlasem těch
tří německo-měšťáckých
stran, oněch stran, které až do poslední
doby měly tu neuvěřitelnou drzost, že
německým sociálním demokratům
předhazovaly národnostní nespolehlivost,
vydávaly se před obyvatelstvem za Němce,
za národní strany a nás líčily
jako méně dobré Němce. Zůstává
při tom všem s výslovným souhlasem německo-měšťáckých
stran, které pro bídný zisk stávají
se katy a hrobníky německého národa.
Všechny strany, které nesedí ve vládě,
konaly ihned, když vyšel první návrh správní
reformy, protestní projevy proti zamýšlenému
hanebnému zákonu. My, němečtí
sociální demokraté, konali jsme sami na tisíc
schůzí, jež vyvinuly se často v obrovské
manifestace. Celý národ povstal a až do tábora
vládních stran došla vlna pobouření.
Téměř všechna města a okresy
pozdvihly slavnostní protest proti úmyslu zardousiti
samosprávu a udělati z policie našeho neomezeného
pána. Dokonce i oni Češi, kteří
si zachovali ještě své názory z lepší
doby, pozdvihli hlas. Senátor dr Karas z klerikální
české strany lidové psal v listě pana
ministra Šrámka mezi jiným: "Provádění
všech jejich záležitostí má tedy
spočívati v rukou státních úředníků,
kteří jsou podřízeni výhradně
ministru vnitra a na které nemají zastupitelstva
naprosto žádného vlivu." Senátor
dr Karas se táže, zda taková předloha
může býti předložena vůbec
demokratické sněmovně a zda může
býti přijata volenými zástupci národa.
Není prý možno pochopiti, že byla schválena
ministry, kteří patří sněmovním
klubům. Dokonce jeden list strany pana dr Kramáře,
tedy pana kmotra tohoto nedonošeného dítěte,
správní reformy, pronáší ostrou
kritiku. Je to "Demokratický střed", který
mezi jiným píše: "Předseda zemské
správy, státní - ne samosprávný
úředník, bude takřka neomezeným
vládcem země, který jen k okrase předlohy
obklopen je poradním sborem, který má jen
v přesně uvedených případech
v omezené míře možnost spolurozhodovati.
Bude věcí předsedy, zda bude rozličná
ustanovení předlohy vykládati liberálně
nebo s byrokratickou přísností. Jeho moc
bude tak dalekosáhlá, že by se o tom nebylo
ani zdálo bývalým místodržitelům.
Tak spojuje se moc a vliv místodržícího
s mocí a vlivem vůdců státní
správy. Nejvyšší zemský maršálek
byl jmenován císařem na dobu volebního
období. Nový zemský šéf, nositel
obou funkcí, má býti jmenován na neomezenou
dobu, doživotně, pokud se týče na dobu
své služební doby." Na konec poukázal
list na Prügelpatent. V křesťansko-sociální
"Deutsche Presse" ze dne 10. března t. r. pronáší
křesťansko-sociální senátor Stolberg
zničující posudek o návrhu. Poukazuje
na práci. která byla vykonána republikou
Rakouskou, aby bylo vytvořeno moderní správní
právo a aby konečně právní
názor policejního státu z dřívějška
byl odbyt, a prohlašuje, že předložený
návrh jde opačnou cestou k opětnému
vytvoření práva v duchu starého policejního
státu. Konečně praví: "Je stěží
pochopitelno, jak by mohla úprava tohoto celého
právního oboru býti pokládána
za provedení určitého zákona a v rámci
jeho. Republika Rakouská projednala tento právní
obor v roce 1925 v pěti zákonech. Těmito
pěti zákony zbavuje se účinnosti 14
dvorských dekretů a nařízení
z absolutistické doby od roku 1799 do r. 1868. Zdejší
vláda má, jak se zdá, ctižádost,
aby k těmto 14 dekretům a nařízením
připojila patnáctý". Čteme-li
tento ostrý posudek o předloze podporované
panem Mayr-Hartingem v listě téhož Mayr-Hartinga,
nemusíme býti překvapeni. Pan Mayr-Harting
je přece také předsedou německého
sjezdu právníků, který prohlásil
tuto předlohu za "svrchovaně ukvapenou",
za "zmocňovací zákon nejhoršího
druhu", za ignorování místní
a národnostní samosprávy, za zrušení
malých počátků národnostní
samosprávy. Pan Mayr-Harting totiž svede, že
protestuje proti sobě samému a pak svého
protestu nedbá, což prohlásil soudruh ze strany
Czech nedávno v přiléhavém
výkřiku, řka: "Jede po dvojí
koleji".
Právě ve čtvrtek minulého týdne
advokátní komora pro Čechy protestovala proti
tomuto způsobu správní reformy, prohlásivši,
že tato předloha vyvolá zmatek, že znamená
těžké břemeno pro obyvatelstvo a vrhá
nás do doby nejstrašnějšího útisku
policejního státu. Téměř ve
všech obcích bylo protestováno hlasy křesťanských
sociálů, svazových zemědělců
a živnostníků proti chystanému uloupení
samosprávy, proti zbavování práv národnostních
menšin a proti zostřování absolutistického
Prügelpatentu. "Kdyby" - tak zní na př.
karlovarská resoluce, pro kterou hlasovaly i vládní
strany - "se však našly politické strany,
které dopustí, aby nová úprava podle
vládního návrhu stala se zákonem,
pak by si musely samy zodpovídati za následky, které
by ohrožením samosprávy a zostřením
národnostního útisku s přirozenou
nutností musely nastati". A v okresní správní
komisi v Karlových Varech zdvihli členové
svazu zemědělců a živnostenské
strany 24. února ruku pro projev, v kterém se praví:
"Co nejdůrazněji ohrazujeme se proti návrhu
zákona, který dotýká se naší
samosprávy, poněvadž tento návrh vede
k omezení samosprávy. Dosavadní samosprávné
okresy tvoří v hospodářském
a také kulturním ohledu vyzkoušené celky,
jejichž hranice se nedají měniti bez hospodářských
otřesů. Zákon o zřízení
župním ze dne 29. února 1920 odpovídá
těmto poměrům a vychází z hlediska,
že nynější zemská správa
tvoří obrovské těleso, jehož
činnost den ode dne roste, že zdárná
práce jeví se vyloučenou. Proto chystá
se rozdělení župní, kterým se
umožňuje styk druhé stolice s obyvatelstvem.
Nový vládní návrh účtuje
také s touto zásadou. Toto obrovské těleso
má vzrůsti sloučením politické
správy (10 oddělení s pododděleními)
a zemského správního výboru (10 odborů
s pododděleními) v nestvůru. Při veškerém
uznání pro zásadu specialisace referentů
při ústředních správách
nemůžeme se přenésti přes všeobecně
známou skutečnost, že jednotvárná
šablonovitá práce tvoří typ byrokrata,
světu cizí, vzdálený skutečnosti.
Utvořením větších ústředí
nedá se docíliti ani úspory ve státním
hospodářství a všechna tvrzení
v tomto směru zůstala dosud nedoložena. Správní
reforma neodpovídá ani zásadám demokracie,
ani svobodě a právům menšin, jak byly
hlásány celému světu v prohlášení
samostatnosti a základními zákony republiky.
Z ducha Komenského a ze zásad Lincolnových
není v tomto návrhu zákona ničeho.
Císařské nařízení ze
dne 20. dubna 1854, č. 96 ř. z., Prügelpatent,
slaví své vzkříšení. Dosud
snesitelný poměr u samosprávných sborů
po jazykové stránce je rušen, takže, jako
ve sněmovně, se zástupcům lidu znemožňuje,
aby plnili své funkce".
Páni křesťanští sociálové
a ze svazu zemědělců a živnostníci
ovšem zde nejsou, aby to poslouchali, jsou venku, myslím
však, že jim to můžeme zítra předložiti
písemně jestliže dnes se tomu vyhýbají,
aby to slyšeli. Zde mluví páni ze svazu zemědělců
a živnostníci dále toto: "Každému
pojmu demokracie je výsměchem okolnost, že
část zástupců v nově utvořených
zastupitelských sborech má býti jmenována
vládou. Samosprávné okresy jsou dnes jedinými
úřady, které se těší důvěře
lidu, kde si občanstvo bez rozdílu majetkových
poměrů a politického přesvědčení
otevře srdce a hledá ochranu a radu v každé
věci. Okresní správní komise v Karlových
Varech vidí v návrhu zákona opatření,
které je na škodu nejen obyvatelstvu, nýbrž
také státu. Zasahováním státní
moci do autonomní samosprávy vymizí úplně
důvěra obyvatelstva ke státu. Okresní
správní komise v Karlových Varech je přesvědčena,
že tento názor sdílí veškero obyvatelstvo,
a očekává tedy, že vláda bude
podle zásady uvedené na počátku, respektovati
vůli státních občanů".
Citoval jsem to proto tak obšírně, protože
tato resoluce, výslovně podporovaná zemědělci
ze svazu a živnostníky, je generálním
zúčtováním s důvody, které
se zde přednášejí na obranu úmyslu
vlády, a také proto, protože také krajský
důvěrník svazu zemědělců
a tajemník svazu zemědělců, jakož
i hlavní důvěrník živnostenské
strany vynášejí tak zatracující
soud nad touto předlohou, zde hájenou svazem zemědělců
a stranou živnostníků.