Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Úprava správy je problém neobyčejně obtížný v každém státě, natož v Československé republice. A věru že jsme k řešení tohoto problému r. 1919 a 1920 nepřistupovali lehkomyslně, nýbrž po velmi důkladných a zralých úvahách. A já bych tu chtěl oproti p. dr Viškovskému vzíti v ochranu tehdejšího ministra vnitra Švehlu, jako by nebylo bývalo dostatek zkušeností a studia a jako by byl bez dostatečné prozíravosti přikročil k předloze, obsahující úpravu správy ve formě župního zřízení. Problém správy v Československé republice je proto těžký, že tu šlo o stát nově se zrodivší, že tu šlo o stát národní, který je výrazem samostatnosti národa československého, že však tento stát není jednonárodní, má své - početně dosti velké a silné - národnostní minority, že mimo to není tu jednotného historického vývoje, že tu jsou různá území s různou správou a různým zákonodárstvím, že nad to je třeba přihlížeti k tomu, aby, když už ve správě potřebám národnostních minorit se vyjde vstříc, zase na druhé straně pod tím netrpěly české minority v jinonárodních územích, dále, že tu byla snaha Slováků nebo části jich po zvýšené autonomii. Mimo to bylo třeba počítati i s jistou tradicí zemí, která mohla býti nazývána, řekl bych, jistým lnutím k historickým útvarům, které, jdeme-li však věci na kloub, bylo spíše diktováno snahou určité strany nebo určitých stran, alespoň v některém menším území zabezpečiti si zvýšenější vliv, než je ten, jakého je možno dosáhnouti v celém státě. A tedy i onu autonomistickou snahu Moravy přičítal bych méně momentům historickým, jako spíše vůli, alespoň na Moravě zachrániti si to, pro co není záruky v Čechách a v celé Československé republice. To byly momenty a síly politické, se kterými každý státník jak v roce 1920, tak v roce 1927 musel a musí počítati, a jistě tehdejší ministr vnitra a všichni, kdož jsme uznali správnost jeho vedoucí myšlenky, nezavírali jsme očí přede všemi těmito momenty, ani před oním požadavkem Slováků, ani před autonomistickou snahou t. zv. moravskou, ani před stanoviskem národních demokratů. Nezavírali jsme očí ani před tím, co znamená problém národností a národnostních menšin v Československé republice. To všechno bylo vzato v úvahu a bylo předmětem studia a teprve po uvážení všech těchto momentů přešlo se k dílu, které, jako každé dílo, má své vady, nemůže býti plným ideálem, ale které s hlediska budoucnosti státu je tím jediným, co bylo možno akceptovati.

Pro zemské zřízení je možno uvésti mnoho důvodů, proti župnímu zřízení také je možno přednésti velmi mnoho argumentů. Je zejména možno míti námitky proti počtu žup, proti rozdělení území, ale když zvážíme všechny důvody pro i proti a když zejména věc budeme posuzovati v prvé řadě s hlediska státního, dáme za pravdu Švehlovi a Malypetrovi z r. 1920. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)

Župní zřízení provedlo i při jisté centralisaci státní decentralisaci potřebnou, dalo střední územní samosprávu, ono i v ohledu národnostním přihlédlo k potřebám menšin tím, že dalo Němcům dvě župy. Ono přihlíželo i k potřebám českých minorit v těchto župách a posléze tendenci pro zachování zemí vyšlo vstříc zřízením svazu žup. Svazy žup nikdy by nebyly v sobě chovaly ono nebezpečí, které v sobě nesporně a nutně a řekl bych se železnou logičností chovají zemská zastupitelstva. (Výborně!) Svazy žup byly by bývaly paralisovány župami, které by byly žárlivě střežily svoji pravomoc i na Moravě i na Slovensku, a nebyly by daly vzrůst choutkám po zvýšení pravomoci zemských zastupitelstev a v přeměnu jich na zemské sněmy (Tak jest!).

Tehdejší zákon vyhovoval tudíž řadě potřeb reformy správy a bylo to něco, co za daných poměrů mohlo býti považováno za nejlepší východisko v dané situaci. Při tom hlavním vodítkem byl zájem státu. V tehdejší debatě ústavně-právního výboru právem ministr vnitra poukázal na nebezpečí, které by ze zemských zastupitelstev mohlo vyplynouti. Zemský sněm na Podkarpatské Rusi je republika povinna zříditi podle mírových smluv. Když tu vedle zemského sněmu Podkarpatské Rusi budou tři zemská zastupitelstva, kdo nám poskytuje záruky při tendenci, která panuje na Slovensku a při separatistickém, moravském stanovisku lidové strany, že v Československé republice jednoho dne nebudou prosazeny zemské sněmy ve všech čtyřech zemních územích, že cesta k tomu nepovede oním ustanovením zemského zřízení, podle kterého zemským zastupitelstvům přísluší normotvorná činnost, a že nebudeme míti v malém státě, jako je Československá republika, 4 další státečky, které čím dále tím více budou se snažiti zvyšovati svoji pravomoc? Tehdy v oné historické debatě na výtky, které přednášel nynější zpravodaj pan dr Kramář a kterými se dovolával právě onoho historického vývoje a onoho lnutí lidu k zemím, které jsou vžity, odpověděl ve schůzi dne 19. února 1920 Švehla takto: "Jakmile máme čtyři sněmy, znamená to rozklad říše. (Slyšte!) Tyto ohrady jsou všechny marné." (Výkřiky čsl. soc. dem. poslanců.) To my dnes také tvrdíme, že jestli v zákoně ještě není onoho bezprostředního nebezpečí, že by zemská zastupitelstva mohla se přeměniti ve sněmy, že nějaké ohrady zákonné nebudou v budoucnosti nic platné! To je šikmá plocha, na kterou se dali státníci v republice. Švehla z r. 1920 měl tehdy pravdu.

On pravil dále na námitky pana dr Kramáře: "To jest tak ubohý dáreček, který Rakousko dalo. Mně se to jeví ubohým, když český člověk se bije za to, co tenkráte Schmerling nám dal!" Totiž, zemské sněmy. (Slyšte! Potlesk.) A pan zpravodaj Malypetr prohlásil, že když byl uvedl stejné důvody (Výkřiky: To je zvláštní že zpravodaj není přítomen!), které my jsme uváděli v uplynulé debatě v ústavně-práv. výboru nyní proti příliš velikému rozsahu územnímu zemské správy v Čechách, že tento veliký rozsah způsoboval, že často předměty, o nichž se jednalo, nebyly vyřizovány a že věci sporné stávaly se následkem této dlouhé doby i bezpředmětnými. Jakými tedy zkušenostmi a jakým studiem pan dr Viškovský přišel k jinému přesvědčení, než tehdy pronášel pan zpravodaj Malypetr, který měl možnost později jako ministr přesvědčiti se - od r. 1920 do roku 1925 - že na těchto poměrech nic se nezměnilo? On dále řekl: "Je třeba odstranění všeho, co by mohlo v budoucnosti jakýmkoliv způsobem vésti k rozeskupení jednotlivých středisek našeho státu na zvláštní, více nebo méně samosprávné celky". (Slyšte!)

Já nežádám od pana min. předsedy stisk ruky jako důkaz uznání, jako se stalo panu dr Viškovskému za kritiku jeho činnosti, (Veselost.) ale přece považuji, - aniž bych očekával jakékoliv odměny, - za svou povinnost, vyzvednouti toto vysoké státnické stanovisko tehdejšího ministra vnitra Švehly a tehdejšího zpravodaje Malypetra a srovnávati tehdejší politiku s nynější politikou jejich strany. Jen myslím, že bylo by bývalo (Výkřiky.) správnějším a také politicky prozíravějším - vždyť my u nás nevíme ještě, co se stane, snad budeme znovu ještě jednati o nějaké správní reformě - setrvati na původním stanovisku k župnímu zřízení a přiznati, že jestli nyní republikánská strana a její představitelé dávají souhlas ku změně župního zřízení v zemské, že je to diktováno jednak snahou dostati se z jistých rozpaků politických a odstraniti překážky, jež byly v cestě k utvoření občanské majority. (Tak jest!) Pak si však musíme říci, že ten interes soustřediti všechny občanské strany tentokráte převýšil interes státu a že interes státu byl mu dán za obět (Tak jest!). Bylo by lépe přiznati otevřeně, že za nynější koalice, když republikánská strana nemá, pokud jde o župní zřízení, podpory socialistických stran, že nemá dostatek síly, aby se ubránila náporu národních demokratů a lidovců v požadavku zavedení zemského zřízení. Je si vědom p. dr Viškovský, že svou kritikou neprospěl sobě a svým příslušníkům? Je si vědom toho, že tím podepřel ty, kteří r. 1920 potírali župní zřízení, tedy je si vědom toho, že on jim dává za pravdu, že r. 1920 oni byli prozíravější než vedoucí činitelé republikánské strany?

Já nechci vcházeti do dalšího rozboru župního zřízení, ale jednoho bych se chtěl dotknouti. Nechť nám p. zpravodaj a koalice nepřicházejí s důvody finančními. Pan zpravodaj to byl, který již r. 1920 a opět roku 1924 přišel s požadavkem malých žup. Tyto malé župy byly by však znamenaly tak velké zatížení, že se s tím zatížení středními župami nedá ani srovnati. Poněvadž se s touto argumentací setkáváme příliš často,- chci se jí stručně na tomto místě dotknouti.- Je opravdu správno, že teprve tato občanská koalice v republice béře ohled na poplatníka a začíná šetřiti? Což pak to nebyla koalice dřívější, která provedla prosincový zákon, restrikční zákon, který znamenal obtěžkací zkoušku pro strany, které zastupovaly zaměstnanecké organisace, nepodporovali jsme všechny snahy za restrikci rozpočtu, nebyli jsme to my, kteří jsme dali popud, aby byla zřízena úsporná komise, a nebyly to občanské strany, které tuto úspornou komisi odstranily? Tedy tyto důvody jsou naprosto plané.

Pro předlohy se uvádí, že ony neznamenají nic jiného, než provedení původního župního zákona.

A pan dr Viškovský to charakterisoval tím, že prohlásil: "jde-li zde o hrob samosprávy, pak byl vykopán již v r. 1920". Já bych řekl: pak jsme byli snad jako ti dva hrobaři v Shakespeareově Hamletu: i republikánská strana i my; pak bychom si neměli při nejmenším co vyčítati. Já však prokáži na několika bodech, že toto tvrzení, že by r. 1920 již byl vykopán hrob samosprávě a že dnešní předloha se neliší podstatně od zákona tehdejšího, je nesprávné.

Tak už, pokud jde o okresy. Lituji, že p. dr Viškovskému musím vzíti ilusi, jako by byl citací §u 9 župního zřízení učinil objev. § 9 župního zřízení, kterým se prohlašují země, okresy, silniční výbory a pod. za zrušené, byl nám velice dobře znám. Paragraf ten byl nutný i v tom případě, kdyby okresní zastupitelstva v posavadních obvodech v Čechách měla býti plně zachována, neboť tam šlo také o silniční výbory na Moravě, kde okresních zastupitelstev posud není, tam šlo o zemi Slezskou, tam šlo také o úpravu jmění, a nebylo možno nalézti jiného východiska - o té věci se tehdá debatovalo velmi dlouho - než přenésti celý majetek na stát a s něho teprve na nově tvořící se korporace.

Tedy v §u 9 není obsaženo, že by okresní zastupitelstva v nynějších svých územích měla býti nějak dotčena a že by měla býti zřízena okresní zastupitelstva jen v sídlech okresních správ politických. Naopak, v důvodové zprávě na str. 30, která tu již byla citována, je obsažen pravý opak a pan zpravodaj Malypetr dal tomu výraz v důvodové zprávě slovy: "Poněvadž je pravděpodobno, že bude třeba provésti některé menší změny v hranicích obvodů, ponechává se vládě, aby nařízením provedla nutné menší změny". A v plenu dne 27. února 1920 prohlásil: "Mají býti okresy v rozsahu a rozměru asi středního zastupitelského nebo soudního okresu v Čechách nebo na Moravě."

A nyní srovnejte nejen slib vlády a tehdejšího ministra vnitra obsažený v důvodové zprávě, nýbrž i stanovisko zpravodaje Malypetra, kde mluví o rozsahu okresů, kde mluví o změnách, ale připouští jen změny menší, s tím, co chystá tato koalice.

V Čechách má býti zrušena polovice okresů zastupitelských. (Slyšte!) To nejsou menší změny, jak pravil p. posl. Malypetr, to není rozsah středního zastupitelského nebo soudního okresu, nýbrž to je další osekání samosprávy, které v župním zákoně nebylo. Pro samosprávu není tak lhostejno, je-li to okres malý, je-li okresní úřad v blízkosti obyvatelstva, musí-li obyvatelstvo daleko jíti hledati své právo, anebo má-li úřad blízko. Pro obyvatelstvo není dále lhostejno, musí-li k II. instanci do župního města nebo do zemského města, jestli bude musiti na Slovensku od hranic východních až do Bratislavy. (Posl. inž. Nečas: Skoro 500 km!) To také je otázka a podstata samosprávy, nejen že jsou určité úřady, že tu je I. a II. instance, nýbrž jak ty instance územně jsou upraveny, a jestli vytýkáme osekávání samosprávy tím, že obvody okresních zastupitelstev budou mnohem větší, než byly zamýšlené a slibované tehdejším panem zpravodajem a panem ministrem vnitra, pak myslím, že naše výtka je správná. Tehdejší obvody byly by vyhovovaly onomu historickému vývoji. Poněvadž patrně na Moravě není okresních zastupitelstev, v Čechách na tento historický vývoj se zapomnělo. Zde se osekává samospráva v té míře, že území se zvětšuje jak v první instanci, tak v druhé proti župám nemalou měrou.

A nyní budu vypočítávati suše jednotlivá ustanovení zákona, z nichž je patrno, jak se liší předloha od původního zákona, aby bylo patrno, že nikoli r. 1920 byl kopán hrob, nýbrž že teprve nyní se kope hrob samosprávě. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Podle župního zákona župnímu a okresnímu výboru mohl předsedati volený člen tohoto sboru, podle předlohy v zemském výboru a okresním výboru bude směti předsedati toliko státní úředník. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Podle platného župního zřízení rozpočet župních zastupitelstev vůbec nepodléhal schválení vlády. Rozpočet zemského zastupitelstva, kde jde o zemskou slovenskou autonomii, potřebuje schválení vládního.

Podle §u 50 župní výbor spolupůsobil při provádění usnesení zastupitelstva. Toto ustanovení bylo škrtnuto a usnesení zemského zastupitelstva bude prováděti toliko zemský úřad, tedy státní úřad bez spolupůsobení zemského výboru.

Právo minority, právo občanstva na svolání zastupitelstva a výboru bylo osekáno a ztíženo. Posud mohla si vymoci svolání župního zastupitelstva ¹/₅ členů, v budoucnosti vyžaduje se ¹/₄. Svolání výboru župního mohli si vymoci tři členové, v budoucnosti nejméně čtyři členové, a uvážíme-li, že vlastně dvě třetiny členů, to je 8, bude odpovídati síle zvolených, kdežto další 4 síle jmenovaných, pak to znamená, že plných 50% zvolených teprve může žádati svolání zemského výboru. Podobně je tomu u okresních zastupitelstev a výborů.

Právo minority domáhati se nápravy, když bylo odepřeno jednati o nějakém předmětu, bylo stíženo. Posud mohl jediný člen župního zastupitelstva nebo okresního výboru stěžovati si, když by mu byl župan nebo okresní náčelník odepřel projednávati určitou záležitost jako nepřípustnou. V budoucnosti vyžaduje se k tomu v zemském zastupitelstvu podpisů ¹/₁₀ a v okresním zastupitelstvu ¹/₆ všech členů.

Dále: Zaměstnanci ústavů župních podléhali podle §u 53 župnímu výboru, nyní budou zaměstnanci vesměs podléhati zemskému presidentu. Zaměstnanci okresů podléhali podle §u 91 okresnímu výboru, nyní budou podléhati rovněž zemskému presidentu. (Slyšte!)

Podle §§ 53 a 91 může ministr převzíti správu některého zemského nebo okresního podniku, zařízení nebo silnice do státní správy, a to aniž by stát musil nésti náklady. Posud nesměl nikdo tyto instituce okresu nebo župě vzíti. V budoucnosti může si země a okres velkým nákladem a po kontrahování tíživých dluhů zříditi nějaký důležitý podnik, a pak přijde ministr, prostě mu správu vezme a země nebo okres bude míti pouze právo platiti.

Podle § 99 župního zákona - této věci dotkl se již p. kol. dr Patejdl - příslušela okresním výborům a župním zastupitelstvům nejen pravomoc dohlédací, nýbrž i pravomoc rozhodovací jako I. stolice. Tento paragraf byl změněn a na příště vyjímajíc některé taxativně vypočtené případy nebude ani okresní zastupitelstvo, ani zemské zastupitelstvo míti rozhodovací moc, nýbrž jenom dohlédací.

To tvrdí p. kol. Viškovský, že je jedna a táž předloha? To tvrdí, že již r. 1920 byl kopán hrob? Nikdo, alespoň z právníků, nechápe ty dalekosáhlé důsledky, ty velké rozdíly, které jsou mezi samosprávou, jak byla upravena zákonem z r. 1920 a samosprávou, jaká je uskutečněna touto předlohou? To je to studium? Zde by se v prvé řadě vyžadovalo důkladného studia a pak bychom nemohli mluviti o tom, že již r. 1920 byl kopán hrob samosprávě. To se stalo teprve nyní!

Konečně celé postavení volených členů... (Min. předseda Švehla vchází do zasedací síně. -.Výkřiky: Vrchnost vchází!) To už je pozdě. (Veselost.) Celé postavení zvolených členů oproti předsedovi okresního nebo zemského zastupitelstva bude neobyčejně prekérní. Podle čl. 4, odst. 2, ten, kdo vzpírá se uposlechnouti veřejný orgán při výkonu jeho úřední činnosti, bude trestán trestem na penězích nebo vězením. Tedy stačí, že člen okresního nebo zemského zastupitelstva, kterému odepře zemský president nebo jeho náměstek uděliti slovo, nebo odejme slovo, nebo který bude vykázán ze síně, že neposlechne, aby byl trestán, aniž by při tom zákon, jak jsme se my toho dožadovali, přihlížel k tomu, jestli ono odepření poslechnouti výzvy úředníka jest oprávněné či nic, aniž by se zkoumalo, jestli úředník je v právu, jestli úředník nepřekročil svou pravomoc, jestli osoba, která odpírá poslechnouti, nejedná ve výkonu svého úřadu, který děkuje volbě.

Taková ustanovení jsme posud neměli. Chceme-li posouditi, zdali samospráva byla osekána, pak musíme vzíti v úvahu také to, co upraví postavení zvolených členů zemských a okres. sborů oproti předsedovi, který bude úředníkem. Myslím, že není potřebí rozváděti tyto momenty do podrobností. Stačil tento suchý výpočet, aby bylo patrno, jak samospráva bude v budoucnosti vypadati. (Předsednictví ujal se předseda Malypetr.)

K tomu přichází okolnost další. Koalice nezastavila se toliko před samosprávou, ona jde dále. Ona sahá i na demokratická zařízení, ona sahá na volební právo a ráz jeho, jak je vyjádřen v ústavní listině, na všeobecné a rovné právo hlasovací s poměrným zastoupením. (Výkřiky posl. Pika.)

Jestli jsem v úvodu své řeči uvedl, že chabost a slabost posice koalice jeví se v argumentech, které přednáší na odůvodnění svých návrhů, pak to platí zvýšenou měrou o argumentech a následkem toho také o posici koalice, pokud jde o ustanovení obsahující osekání volebního práva a zhoršení volebního práva a pokud jde o instituci ¹/₃ jmenovaných členů zemských a okresních zastupitelstev.

Já bych rozuměl tomu, kdyby vláda a koalice - a jejím jménem pan zpravodaj předstoupili před sněmovnu a před veřejnost s otevřeným hledím a kdyby se za nic neskrývali, nehledali nesprávné a nepřípadné argumenty, nýbrž kdyby otevřeně řekli (Posl. Pik: Že jsou Wohlschlägry!): pro jmenovací právo jsou pro nás rozhodujícími vyšší důvody státní. Takovéto důvody byly na př. r. 1920. Věřte, s těžkým srdcem, a po velmi ostrých potyčkách s panem min. předsedou dr Švehlou, bych řekl, že jsem jím jako otcem tohoto dítka byl tehdy znásilněn. (Veselost.) Tehdy zavedeno bylo také do župních zastupitelstev právo jmenovací. Ale právo jmenovací, které jsme otevřeně odůvodnili zájmem státním. A poněvadž byly pro ně zájmy státní, proto jsme je omezili toliko na ono území, kde zájmy státní toho vyžadovaly, k přání Slováků toliko na Slovensko a toliko na určitou omezenou dobu, na onu dobu, kdy jsme mohli počítati s tím, že už tu bude nová generace, která nebude myšlenkově závislá na maďaronství, pod kterým tehdy a ještě dnes Slovensko úpí.

To byly důvody. A já řeknu, že se mě to těžce dotýká, když za to, že my jsme přinesli velmi těžkou oběť, a velmi těžce jsme ji přinesli, na principu demokracie ve prospěch státu, se dnes argumentuje, že my jsme r. 1920 otevřeli brány tomu, aby jmenovací právo bylo zaváděno. Vždyť dneska se neuvádějí - a pan dr Kramář by jistě neopominul, kdyby tu mohl uvésti nějaké důvody státní - vždyť nebyly uvedeny žádné důvody státní. A když důvody státní, pro kterou zemi? Pro Moravu? Pro Čechy? (Zpravodaj posl. dr Kramář: Pro stát!) Kdyby tedy mluvily státní zájmy pro to, aby bylo zavedeno jmenovací právo v některé zemi - pan zpravodaj řekl nyní "pro stát" - proč se zavádí také pro okresy? (Tak jest!) Vždyť ani r. 1920, kdy byly mimořádné poměry, nebyly zaváděny. (Výkřiky posl. Pika.)

Tedy vidíte, že to nemohou býti tyto důvody, před nimiž bychom aspoň měli jistý respekt, i kdybychom jich nemohli uznati. Mohl bych tu, pánové, předvésti statistiku z voleb v Čechách a na Moravě a z té bychom viděli, že na Moravě každá z tří koalicí, které jsme dosud měli, všenárodní, tato českoněmecká-občanská a event. českoněmecká-rudozelená i bez lidovců budou míti většinu. Na Moravě tedy není toho potřebí. V Čechách jedině tato koalice nemá většiny v zemi a pochybuji, že by bylo potřeba z důvodů státních proti dvěma státotvorným stranám, jako je strana československých socialistů a strana naše, jmenovacího práva. Tedy proti komu je ho potřeba, proti které zemi je to namířeno? Tak se mi zdá, že se jednou rukou dává a druhou zase béře.

Ale já bych rozuměl ještě jinému postupu. Kdyby koalice docela otevřeně a upřímně, neskrývajíc se za žádné jiné falešné argumenty, prohlásila: My jsme většina občanská, my jsme většina protisocialistická, my víme, že bychom neměli v leckteré zemi a v leckterém okresu většiny, my potřebujeme této většiny, ale poněvadž nám ji voličstvo nedá, provedeme ji jmenovacím právem. To bylo to, co se uvádí německým stranám aktivistickým, které z důvodů národnostních jistě velmi nerady pro toto jmenovací právo hlasují, strašák bolševický, když to slyšíme my, a když my to neslyšíme, tedy strašák socialistický. To všechno se má říci zcela nepokrytě, poněvadž nikdo z nás nebude tak naivní, aby věřil tomu, co se zde v důvodové zprávě praví, že proto bylo zavedeno jmenovací právo, aby se jmenováním mohlo dávati oposici spravedlivého zastoupení. (Veselost.)

Pan dr Kramář snažil se uvésti několik důvodů. Tak v prvé řadě uvedl, že tu jest rozdíl mezi zemským zastupitelstvem a mezi parlamentem celostátním. Při tom podivuhodným způsobem v důvodové zprávě stále se zabývá jen zemským zastupitelstvem a neuvádí důvodů pro jmenovací právo do okresů. Pro parlament odůvodňuje všeobecné rovné právo hlasovací mimo jiné tím, že se tu odhlasovávají daně. Cožpak v zemských a okresních zastupitelstvech nebudou odhlasovány daně a cožpak v zemských a okresních zastupitelstvech budou odhlasovány toliko přirážky k přímým daním, nota bene, které dnes zákonem jsou limitovány, cožpak tedy nebudou odhlasovávány nepřímé dávky a daně?

A nezdá se vám, že je v tom jistá spojitost, že právě v době, kdy byl odhlasován zákon, podle kterého obce, okresy i země jsou povinny zaváděti nepřímé dávky, kdy okresní zastupitelstvo a zemské zastupitelstvo, resp. výbor má právo měniti obecní a okresní rozpočet a těmto podřízeným samosprávným sborům nařizovati, aby ukládaly nepřímé dávky, které budou tížiti chudé vrstvy, že v téže době, kdy tedy by byl důvod k zvýšenému právu k zastoupení těchto vrstev a ne k omezování jejich práva, přichází se s jmenovacím právem do okresních a zemských zastupitelstev? Nezdá se vám, že v tom je jistá spojitost, a aby se mohlo prováděti ono právo donucovati obce zaváděti nepřímé dávky a zatěžovati lid, proto se zavádí jmenovací právo, aby tam byla potřebná k tomu většina?

Pan dr Viškovský správně tu řekl, že to nadále nepůjde, aby jeden platil a druhý rozhodoval. (Výkřiky komunistických poslanců.) Na čí adresu uváděl tento princip? Kdopak dnes platí ve státě, v obci, a bude platiti v zemi a po případě v okresu, když jsou limitovány přirážky? (Posl. Muna: Měli by míti 4 ruce, aby mohli ještě více krásti.)

Předseda (zvoní): Volám pana posl. Munu k pořádku.