My prez to všetko ukľudňovali sme svoj ľud,
zorganizovali sme ho v politických stranách, aby
sme si cestou ústavnou a na platforme zákonov zaistili
naše jestvovanie. My v precítení našej
neviny a vo vedomí našej pravdy prijali sme platnosť
mierových smlúv pre nás tak ukrutných
a vaších ústavných zákonov a
odhodlali sme sa čo najdôstojnejšie snášať
našu minoritnú kalváriu. Ľud náš
dáva vojakov, ľud náš platí dane
až do úpadku, zkrátka plní - i podľa
úradných prejavov vlády - spôsobom
eminentným svoje občianske povinnosti ako uznaný
najlepší poplatník a najukáznenejší
vojak. U nás Maďarov, o ktorých snažia
sa naší nepriatelia presvedčiť vzdelaný
západ, že sme polodivoši, ktorí jedia
mäso pod sedlom uhnetené, je rasovou vlastnosťou
priamosť, úprimnosť a svätosť daného
slova. Pri tom je náš ľud vážny a
pracovitý. My, politickí vodcovia ľudu, s vážnosťou,
dôstojnou nášmu pracovitému ľudu,
a s dôverou vo svätosť daného slova - lebo
vy ste sa zaviazali dať minoritné práva v mierových
smluvách zaistené a špecielne dať Podkarpatskej
Rusi zaistenú územnú autonomiu - chlácholili
sme náš ľud, že pri plnení naších
záväzkov voči novému štátnemu
útvaru budú splnené i naše práva.
Táto naša konsolidačná práca
a politika z vašej vôle predložením tohoto
návrhu zákona doznala naprostý bankrot. Vy
ste našu serióznu politiku nehonorovali. Vy ste naše
minoritné práva a teritoriálnu samosprávu
Podkarpatskej Rusi, vaše vlastné mravné, právné
i čestné záväzky - voči cudzine
tváriac sa peknými - vysmiali, zhanobili a utopili
v posmechu, ač komedia táto znamená pre náš
ľud smrteľnú tragediu.
V júni minulého roku sme sa domnievali my Maďari,
že plnenie daného slova, po dobu 7 rokov nesplneného,
a plnenie písaných mierových smlúv
nadíde čo najskôr, v dôsledku úpadku
vašej vnútornej politiky. Vy ste sa obrátili
k nám, k národnej menšine, o pomoc, my v záujme
nášho ľudu pomohli sme vytiahnuť z blata
váš uviaznutý voz a našou odmenou je,
že ste nesplnili ani nové dané slovo, ktoré
ste dali vo vládnom prejave tu v parlamente o zrovnoprávnení
národov.
Dámy a pánovia! Dali ste sa na cestu nebezpečnú,
lebo zasadili ste kopanec nielen nám, ale zasadili ste
ho i mierovým smluvám, i tomu ústavnému
zákonu, ktorému ďakujete vašu existenciu
a na ktorom ste váš štát vybudovali. Nás
ten kopanec bolí, lebo vieme, že ľud náš
trpí nevinne, vieme, že vy ste proti nám nespravodliví,
a vieme, že následkom tohoto ukrutného kopanca
bude trvať medzi nami záhuba, utrpenie a trýzeň
ďalej. Avšak kopanec tento nás nezničí,
bude mať iba za následok, že náš
ľud nás od politického vedenia odstaví
preto, že sme vám čo i len na krátky
čas verili a dôverovali vo vážnosť
vaších sľubov. Náš ľud vo svojom
utrpení týmto kopaním a šliapaním
privodenom ľahko sa zvrhne vo svojej agonii k duchu rozbíjania.
Aj menšinové národy môžu dostať
od vás chuť kopnúť do mierových
smlúv. (Výkřiky posl. Kurťaka.) A
potom sa ľahko môže pre kotiť ten úľ,
ktorý nás tu pospolu uzaviera.
Ja však, ako človek, ktorý sleduje pozor ne
osudy svojho ľudu, venujem pozornosť tiež práci,
ktorou vy republiku podmínuvavate nebezpečnými
výbušnými látkami. Činím
to preto, lebo nemôže sa vedieť, čo bude
na mieste tej kopy trosiek zbudované. Vychádzajúc
z psychologie roztrpčeného človeka a dôverujúc
v Boha, veríme, že naša situácia nebude
môcť byť horšia ako teraz a tedy odkopnutím
ústavy a zavrhnutím dnešnej našej snahy
po konsolidácii môžeme nadobudnúť
položenia lepšieho ako je dnešné.
Toto som vám chcel povedať, na tieto veci chcel som
vás pred týmto nebezpečným krokom
upozorniť, (Výkřiky posl. Kurťaka.)
keď prejavujem svoj protest proti zákonu o reforme
administratívy.
Podľa §u 3 ústavného zákona úprava
administratívy Podkarpatskej Rusi je vyhradená výlučne
a jedine zvláštnemu zákonodarstvu tejto zeme,
(Výkřiky posl. Kurťaka.) a v tejto otázke
nie je pražský parlament podľa československej
ústavy povolaný rozhodovať, natoľko nie,
že poslancom, vyslaným sem z územia Podkarpatskej
Rusi, je podľa §u 13 mierovej smluvy zakázané
brať účasť na takejto práci pražského
parlamentu. (Posl. Kurťak [maďarsky]: Je to tiež
v ústavnom zákone?) Ale kdeže, vynechali
to, je to zfalšované. To však nič nemení
na podstate, lebo túto vynechávku urobili ste naproti
imperatívnym ustanoveniam mierovej smluvy a priamym jej
zfalšovaním, ktorá hovorí, že mierová
smluva musí byť do ústavného zákona
úplne a doslovne pojatá a každé opačné
opatrenie, či sa deje zákonom a či nariadením,
je pre nás, pre ľud Podkarpatskej Rusi nezáväzné
a nulitné.
Napokon ešte k vám, pane posl. Kramář,
mal by som niekoľko slov, ktorý túto bezprávnu,
protiústavnú administratívnu reformu, ktorá
pozbavuje platnosti mierovú smluvu a smluvu Trianonskú
a Saint Germain en Layetskú, aspoň v podrobnostiach,
jednostranne reviduje, ako jej referent v ochranu beriete a premrskávate.
Vy ste mierovú smluvu nepodpisoval len ako ministerský
predseda republiky Československej, (Výkřiky
posl. Kurťaka.) ale podpisoval ste ju ako Kramář,
ten veľký pán, ten džentlmen, a to vás
v tejto vašej vlastnosti zaväzuje. Túto vašu
kvalitu džentlmenskú ste v záujme českého
ľudu zaiste už viackrát uplatňoval, obzvlášte
vtedy, keď ste s veľkými syny, džentlmeny
veľkých národov, Anglie, Ameriky, Francie,
Itálie atď. pojednával. My až dosiaľ
vysvetľovali sme týmto džentlmenom - a urobíme
to i pozdejšie - že vy nedostál ste a nedostojíte
sľubom, ktoré ste dal džentlmenom zmienených
veľmocí za oslobodenie vášho národa
a ako proticenu za to. Nemyslíte, že tým ohrožujete
a utrácate nielen kredit a česť vašu,
ale i vášho národa? Či vari má
tento oktrojný zákon cenu poklesu toho úveru,
ktorého vy ešte viackrát môžete
potrebovať?
Pane posl. Kramář! Vy ste včera jedného
opozičného politika-právníka obviňoval
pravotárskou demagogiou a zakríknul ste ho. Nuž
či nie je demagogiou, a to nesmyselnou, nedôslednou
demagogiou s vašej stránky to, keď vy dnes ľud
Podkarpatskej Rusi pripravujete o autonomiu tým, že
ľud ten nie je ešte zralý pre autonomiu Podkarpatskej
Rusi? Nuž aký nesmysel, aká nedôslednosť
je to, keď ste vy pokladali ľud Podkarpatskej Rusi za
dosť zralý a plnoletý vtedy, keď vraj
vyslovil sa pre pripojenie? A či snáď vaša
kultúrna práca degradovala na nezralý ten
ľud, ktorý bol vtedy pre autonomiu zralý?
Pane posl. Kramář! Vy môžete byť
ideálom vodcu veľa ušliapaných národov,
lebo ste bojoval, pod zemou pracoval, neochvejne, niekde priamo,
niekde s lojalitnou tvárou voči cisárovi,
avšak pod zemou pracovali ste na jeho porážke,
a to vždy v záujme vášho ľudu. Bol
ste v žalári, stál ste pod šibenicou.
Naša krv sa protiví tomu, aby sme vás vo všetkom
napodobili; avšak nič nie je nemožné,
obzvlášte nie, keď to vy z nás týmto
oktrojným zákonom vynútite. Pane Kramář!
Vy vo vašej víťazoslávnej opojenosti zabudol
ste na všetko, čo ste urobil a pamätáte
sa len na to, čo Habsburgovia páchali na vás
a na vašom ľude. I z toho vzpomínate si len na
zlo, na nepríjemnosti a násilie, čo nám
Maďarom teraz vraciate. Vo vás úplne zomrel
človek ušliapaný, v ktorom ste ztrávil
váš najkrásnejší mužný
vek a len víťazstvom opojený borec zostal vo
vás na žive.
Zastaňte na tejto ceste, otraste sa, prebuďte sa,
pomyslite na vašu drievejšiu individualitu, lebo i vy
môžete dožiť, ako to mnohí už
pred vami dožili, po víťazoslávnom opojení
smutnú porážku, tragediu. A ja to vám,
i vám všetkým, jestliže sa voči
nám utlačovaným nezmeníte, v záujme
vzkriesenia nášho národa zo srdca doprajem.
(Potlesk maďarských poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Pázmán.
Posl. Pázmán: Slávna snemovňa!
Je nám všetkým jasnou vecou, že zákon,
ktorým práve prikročujeme založiť
pevný základ štátnej verejnej správy,
tvorí v mladom živote našej samostatnosti krížovú
cestu. Tento zákon má nás sviesť s cesty
nesprávnej a má nás zaviesť na cestu
správnu. Tento zákon znamená odklon od centralizmu,
ktorý toľko zla zapríčinil menovite
u nás na Slovensku a má znamenať sklon k autonomizmu,
v ktorom jedine treba hľadať konsolidáciu nášho
národnostného štátu.
Hovorím úmyselne o štáte národnostnom,
lebo tým vydávam svedectvo pravde takej, aká
sa nám ona javí dnes. A hovorím o štáte
národnostnom i preto, lebo so dňa na deň
nadobúdam istejšie a pevnejšie presvedčenia,
že veľký stredoeuropský rozklad r. 1918
znamená nielen pre nás a našich bezprostredných
susedov, ale pre celú Europu prebudenie k nacionalizmu,
začiatok oprávneného, povinného, svätého
egoizmu národov. Ak uznávam však prebudenie
nacionalizmu a vidím v ňom oprávnenosť
národného egoizmu, tedy musím uznať
i to, že revolúcia a revolúcie vyvolané
a prevedené hnutím internacionálneho sociáldemokratizmu
znamenaly vlastne koniec, vrchol tohoto pohybu a znamenaly i pád
do strašne hlbokej priepasti mravnej, do priepasti krvavejšej,
škodlivejšej, ako bola celá svetová vojna.
Pre mysliaceho a v tajnostiach ľudskej duše pátrajúceho
človeka je tento vývoj vecí prirodzeným
a zostáva krvave hroznou ironiou len pre tých, ktorí
si mysleli, že blaho ľudstva väzí v jednotvárnosti,
v uniformovanosti - internacionalizme. Je to krvavou ironiou pre
tých, ktorí si mysleli, že budú môcť
korigovať Stvoriteľa a celý svet prebudujú
podľa vzoru svojích myšlienok. Nepodarilo sa
im to. Človek je slabý červík, aby
mohol zasahovať do práce božej, a jestli sa jednako
len k tomu odhodlá, spadne práve tam, zkadiaľ
utekal, a tretia internacionála práve tak ako internacionála
druhá stáva sa rodičkou jedinečného,
obrodného nacionalizmu.
Slávna snemovňa, my všetci sme svedkami tejto
veľkolepej odohry ľudského vývinu. A práve
preto, že môžeme pozorovať zákony
božie, že v jasnosti - snáď nikdy do teraz
nevídanej - poznávame cesty zákonov prírodných,
zostáva našou svätou povinnosťou učiť
sa z dejín a nepáchať chyby, aby sme zachránili
naše potomstvo pred zhubnými následkami prípadných
omylov nami spáchaných.
Slávna snemovňa! Povedal som, že stojíme
na počiatku veľkého obrodenia nacionalistického,
a vy, veľavážení pánovia, vo vaších
srdciach so mnou v tomto zistení iste všetci súhlasíte.
Tímto - pravda - nie sme ešte u konca celého
vývoja dnešnej doby. Človečenstvo ešte
ani zďaleka neuznáva nacionalizmus vo všetkých
jeho stupňoch a oprávnenostiach a práve preto
skoro v každom europskom štáte nachádzame
národy, ktorých úplné národné
obrodenie je hatené, ba znemožňované.
Jeden z týchto národov je i národ môj
- národ slovenský.
A týmto som prišiel k veci. Zákon, ktorý
sa chystáme odhlasovať, rozhoduje v značnej
miere i o osude národa slovenského. Veľkým
nedostatkom prítomného zákona je, že
nepriznávame ním slovenskému národu
úplnú rovnoprávnosť, neuznávame
ním samourčovacie právo Slovákov a
ponechávame ich ďalej v politickej odvislosti.
Naša strana s ohľadov štátotvorných,
s ohľadov slavianskych a nadovšetko z ohľadov idealisticky
kresťanského svetonázoru nechcela násilím
vydobyť slovenskému národu už týmto
zákonom úplnú politickú samostatnosť
- a uspokojila sa dočasne položením základov
hospodárskej samostatnosti.
Prítomný zákon uznáva Slovensko za
zvláštnu, svoje hranice majúcu čiastku
v Československej republike. Týmto - pravda nezískava
naša Slovenská krajina žiadnych nových
práv - priznáva sa jej len to, čo jej bolo
odňaté nerozmysleným centralizačným
systémom.
Práve tak nedáva jej tento zákon ani po.
stránke hospodárskej. o ktorej tento zákon
predovšetkým pojednáva - žiadnych nových
práv a vsadzuje ju len do čiastky práv, ktoré
sú do dnes usurpované pražskou centrálnou
vládou.
Pri tom všetkom my jednako schvaľujeme tento zákon,
lebo znamená on jednako len krok vpred. Už v samom
odôvodnení, v čiastke všeobecnej na str.
26 v 3. odstavci stojí: "Bude vecou ďalšieho
vývoja legislatívy prikročiť k účelnému
rozdeleniu úkolov medzi obcami, okresom, zemou a štátom
a podľa toho upraviť i finančnú konštrukciu
autonomných sväzkov tak, aby maly účelné,
ich úkolom a povahe odpovedajúce dostatočné
a vzpružné príjmy vlastné."
Treba len ľutovať, a je to veľkou, prenikavou a
zásadnou chybou prítomného zákona,
že nemá jediného ustanovenia, v ktorom by práve
na prečítanej horejšej zásade vlády
už teraz pamätované bolo. Zákon síce
hovorí v §e 42 o majetku zemi náležiacom,
hovorí v §e 1 i tam, že štátné
územie rozdeľuje sa na 4 správné čiastky,
ustanovuje v §e 32, že zem môže vyberať
dávky a poplatky, pokiaľ zaokrytie výdavkov
z dôchodku zemského majetku nenachádza, ale
zákon nikde nehovorí o tom, že štátny
majetok, ležiaci na území jednotlivých
zemí, prechádza do vlastníctva ich a správu
týchto majetkov preberajú z rúk pražskej
vlády zemské výbory.
Toto je, slávna snemovňa, nedostatok zásadný,
ktorý činí celý zákon nedokonalým,
novelizáciu požadujúcim. Tento veľký
nedostatok zákona týka sa menovite našej Slovenskej
krajiny veľmi citlive. Ohromné hory, iné majetky,
štátné kúpele, železnice, štátné
budovy - jedným slovom všetko, čo z dani nášho
slovenského ľudu na Slovensku už pred prevratom
vybudované bolo, a čo prevratom prešlo do vlastníctva
národa slovenského, musí prejsť i do
jeho držby, do jeho užitku. Bez tohoto je celý
zákon a jeho hospodárska samosprávna tendencia
iluzórna, bezvýznamná.
Práve preto, slávna snemovňa, ja už
teraz prehlašujem, že naša ľudová strana,
ktorá zachránila v ťažkom boji duševné
statky nášho národa, celou svojou silou bude
bojovať, aby štátné nemovitosti ležiace
na Slovensku, prešly do vlastníctva Slovenskej Krajiny.
K prevedeniu tohoto budeme požadovať samostatné
ustanovizne slovenské - spravovanie slovenského
krajinského majetku.
V nádeji, že vysoká vláda splní,
čo už v odôvodnení tohoto zákona
za ďalší úkol legislatívy naznačuje,
my návrh zákona prijímame a zaň hlasovať
budeme. (Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo paní posl. Karpíšková.
Posl. Karpíšková: Dámy a pánové!
K projednávanému zákonu chci učiniti
pouze několik připomínek. Dříve
však chtěla bych se dotknouti výroku, který
zde učinil ve včerejší schůzi
posl. sněmovny pan dr Kramář polemisuje
s dr Meissnerem. Mám za to, že tento výrok
p. dr Kramáře ohledně placení
nepřímých daní, ohledně zatížení
nepřímými daněmi byl ne dosti důstojný
toho, kdo jej vyslovil. Je to výrok krajně povrchní,
heslovitý, frázovitý, házený
ustavičně do davů na veřejných
schůzích, výrok, který naprosto nesluší
zpravodaji posl. sněmovny.
Jde totiž o toto: Pan dr Kramář chtěl
nám říci jako zpravodaj, že nejsou to
vrstvy chudé, vrstvy špatně situované
nebo hospodářsky slabé, které nesou
nejvyšší zatížení nepřímými
daněmi, a užil pro to tohoto výroku: "Nechtějte
nám dokazovati, že se vám vede lépe
než nám!" - Čímž chtěl
patrně odůvodniti, že bohatí lidé
mají více peněz, mohou více utráceti
a proto podíl na placení nepřímých
daní u nich je vyšší. (Výkřiky
posl. Svobody.)
Chci ukázati, že tento výrok je naprosto nepravdivý,
a zdůvodniti, proč je nepravdivý. Především
jde tu o poměr a za druhé o počet. Chci to
ukázati na příkladu. Zemědělská
dělnice na př. dnes u nás vydělá
6 Kč denně bez jakýchkoliv naturálních
přídavků. (Posl. Chlebounová: To
není pravda!) Paní posl. Chlebounová,
5.40 Kč vydělá zemědělská
rolnice n.a panství bývalého hraběte
Nádherného v Chotovinách u Tábora.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Na Slovensku vydělá ještě méně
než 5.40 Kč. (Posl. Chlebounová: Vždyť
jsou kolektivní smlouvy, vždyť platíme,
tak to musíme vědět! - Výkřiky
posl. Svobody.) Nemohu si pomoci, dámy a pánové,
já mám tu záznamy, sama jsem tam byla a s
těmi lidmi jednala, viděla jsem jejich výplatní
listiny, mají 5.40 Kč na den mimo jakékoliv
přídavky, pouze za rok dostanou určité
kvantum... (Posl. Chlebounová: To je lež!) Zeptejte
se, máte volnost se zeptati. (Posl. Chlebounová:
Přijďte mezi nás a budete viděti, kolik
dostávají dělnice!) Tvrdím, že
dělnice mají 6 Kč a jmenuji je, že jsou
to zemědělské dělnice v určitých
krajinách, v Chotovinách na Táborsku. Ale
řekněme, že by měly 8 Kč a jděme
dále a řekněme, že mají 10 Kč
denně za tuto práci a, prosím, srovnávejme:
Když taková dělnice vydělá 6
Kč denně za celodenní dřinu a pak
koupí 1 kg cukru za 6 Kč a zaplatí státu
2.09 Kč na dani, pak se táži pana dr Kramáře,
jestli je to jedno, koupí-li cukr chudá dělnice,
nebo koupí-li jej žena majitele statku nebo bohatého
sedláka, nebo člověka, který vydělává
100 až 300 korun denně. Je to jedno? Není tu
ten poměr rozhodující? Je sice jedno, když
obě tyto ženy zaplatí 2.09 Kč. To jest
jedno, to jest správné, poněvadž 2.09
je 2.09. Ale jestliže ta žena musí pracovati
1/3 dne, aby mohla tu
daň zaplatiti, je ten poměr velmi křiklavý
a není důstojno zpravodaje posl. sněmovny
a zejména zpravodaje, který má jméno
jako dr Kramář, aby tento poměr přecházel
a zneuznával, a aby chtěl dokazovati, že to
jsou vrstvy hospodářsky silné, které
platí stejně tak tíživou daň
spotřební jako vrstvy ostatní.
Ale nemusíme se rozčilovati ani u té zemědělské
dělnice, má-li za to pí. posl. Chlebounová,
že se nepřidržuji pravdy. Podívejme se
do rodiny chudého pracujícího člověka
vůbec. Není přece jedno, jestli v rodině,
kde je příjem, řekněme, 150 Kč
týdně, platí se na tíživé
nepřímé daně, které na př.
mají v zápětí finanční
naše cla, 12 Kč na 1 kg té nejšpatnější
kávy; a přiznáte všichni, že se
musí káva konsumovati všude a u chudých
lidí nejvíce. Není jedno, jestliže dělník
se 4 až 5člennou rodinou, mající 150
Kč týdně, zaplatí za ten 1/4
kg 3Kč nepřímých daní, a není
jedno, jestliže tutéž daň zaplatí
člověk, který má sta a tisíce
příjmů týdně. Stejně
tomu je tak u kakaa, kde se platí na dani něco přes
4 Kč na 1 kg. stejně tak u čaje, kde na 10
dkg je 2.40 Kč daně.
Vážení pánové a dámy!
Nám musí jíti o to, abychom, když vyvracíme
nesprávná tvrzení svých odpůrců,
přidržovali se vždycky pravdy a byli velmi objektivní,
zejména tam, kde stojíme jako zpravodajové
na sněmovní tribuně. Mimo to padá
v úvahu, že dělnická rodina pracujícího
chudého člověka vůbec, ať zřízence
nebo malého úředníka, vydá
velmi často 2/3
celého příjmu na živobytí a ještě
to někdy ani nestačí. Sama z vlastní
zkušenosti vím, když jsou malé děti
v rodině a jen muž může vydělávati,
že vydá se celá jeho mzda na živobytí.
Musíme vzíti v úvahu, že se vyčerpá
veškerý příjem na ty životní
potřeby a tím spotřební daně
tíživě dolehnou, zatím co vrstvy bohaté
a majetkově silné vydávají třebas
jen 10 a také jen 5% svých příjmů
na životní potřeby, a tak zatížení
spotřebními daněmi je značně
nižší.
Je přirozeno, že při tom nemůže
být řešena otázka ošacování
a obouvání v dělnických rodinách
a v rodinách hospodářsky slabých vůbec,
a je přirozeno, že nelze ani kulturně žíti.
Ale ještě jeden moment tu jest: Rodiny chudých
a středních vrstev mají největší
počet dětí a právě proto, že
jest tu veliká spotřeba na prostředcích
sloužících k živobytí - vzhledem
k tomu, že těch rodin je značný počet,
měli bychom my, kteří udáváme
ve veřejnosti tón, říkati spíše:
ti lidé jsou dvojnásobně zatíženi,
a nikoliv si stoupnouti na tribunu v posl. sněmovně
a říkati: snad nechcete dokazovati, že se vám
vede lépe a že tedy projíte více a tím
zaplatíte více tíživých daní
spotřebních než my, lidé s majetkem.
Správně zde bylo řečeno, že je
to cynismus a myslím, také úžasná
povrchnost, s jakou se může přijíti
na místa tak vážná, jako je sněmovní
tribuna.
Za druhé bych chtěla říci, že
také počtem se tu dokazuje něco docela jiného,
než pan zpravodaj dr Kramář uvedl zmíněnou
větou. Pracujícího občanstva v našem
státě, žijícího z práce
vlastních rukou je nepoměrně více,
než občanstva, které má příjem
z vykořisťování námezdních
sil, nebo u nejvyšších úřadů
atd. Tedy zase proto, že tato třída pracujících
a nižších, hospodářsky slabších,
je mnohem početnější, zkonsumuje daleko
více na potřebách životních,
zaplatí také mnohem více na daních
spotřebních než vrstvy majetkově silné.
To je přece docela jasné, pánové a
dámy. A já myslím, že i lidé
vrstev hospodářsky silných - a ani p. dr
Kramář jistě nebude nám dokazovati
opak - že mají jen jeden žaludek. To je stejné
u každého a i vy, pánové a dámy,
kteří hájíte zásadu, že
bohatí jen platí a nesou tíži spotřebních
daní, máte jen jeden žaludek, bohudíky,
a kdybyste ho přecpávali sebe dražšími
a lepšími věcmi, více nesnese, než
snésti může jeden lidský žaludek.
Proto vaše výpočty jsou nesprávné.
Vám je také známo, že nesprávně
počítáte, ale vy to činíte
ze svého třídního cynismu. My, sociální
demokraté, jsme přesvědčeni, že
nelze naráz vyřaditi nepřímé
daně, nepodařilo se to ani v Rusku, kde jistě
o to usilovali, nepodařilo se to ani, když my jsme
měli určitý vliv ve vládě,
ale chceme, aby se k tomu pozvolna pracovalo. Vážení
pánové a dámy, u nás není viděti
nejmenší snahy o to. My jsme právě odhlasovali
zákon o berní reformě, který má
v sobě velké úlevy a právě
vrstvám hospodářsky silným, a právě
na daních přímých, o čemž
se můžete přesvědčiti nahlédnutím
do těchto zákonů.
Přikročíme k připomínkám,
jež je nutno učiniti s hlediska žen. Je to především
zvýšení věkové hranice. Snad
bych mohla nejprve v úvodu říci zde několik
slov o tom, jak naše státní menšiny protestují
proti zvyšování věkové hranice
u voličů v rámci těchto zákonů,
které se chystá koalice odhlasovat. Menšiny
mají ponejvíce element dělnický, element
hospodářsky slabý, a tam všude je větší
počet dětí, dcerek a synů, a když
zvýšením věkové hranice ztrácejí
tito mladí lidé volební právo, menšina
ztrácí svou přirozenou oporu. Pokud pak jde
o ženy, v důvodové zprávě dr
Kramář podtrhuje, že zejména
voličky v 21 letech nemohou míti ještě
toho náležitého rozhledu, aby si mohly vybrati
"rozumovou úvahou" tu kterou stranu nebo osobu.
Pánové a dámy, proč zase to sortírování
mozků, o kterém jsem již mluvila při
daňové reformě, proč zase to snižování
žen, proč zrovna žena bude hloupější
než muž? Což není dosti hloupých
mužských voličů, kteří,
jak jsme v posledních volbách r. 1925 byli toho
svědky, volili ne také zrovna s rozumovou úvahou?
Myslím, že jich je slušná hromádka.
Naprosto protestuji proti tomu, aby i zpravodajové sněmovní
dávali do svých zpráv to vypichování
ženské inferiority. Neumí-li volič voliti
a se rozhodovati a volí-li proti svým třídním
zájmům, je to společné mužům
jako ženám. My protestujeme proti tomu, aby zejména
voličky byly podškrtávány a vytahovány
jako z těch hloupých ještě hloupější.
Jsme svědky toho, že koalice nepřestává
ohrožovati občanská práva žen.
To bylo při daňových komisích, kde
měly býti ženy vyřazeny způsobem,
myslím, velmi hrubým. To se podařilo zlomiti.
I v našem tisku a v naší veřejnosti, zejména
z tábora agrárního se tak píše
a mluví. Na př. německý agrárník
posl. Heller někde se chlubil na okresní
konferenci, že když žena mluví v parlamentě,
že slavný klub "Bund der Deutschen Landwirte"
odejde. On sice zde není, ani když mluví jejich
straník, a jak jsme pozorovali, ani při projednávání
tohoto zákona nikdo z tohoto slavného klubu tu nebyl,
ale na schůzi se p. posl. Heller chlubil a říkal,
že oni se dívají na ženu, mluvící,
v parlamentě, s despektem. Otiskl si to ještě
v listě.
Nedávno také na úvodním místě
listu žen agrárních - českých,
stěžovaly si důvěřivé
družky, že jakýsi poslanec či senátor
strany agrární, mluvě na schůzi, řekl
přítomným tam občankám, příslušnicím
strany agrární: "Ale, to je hezké, že
jste tady, já vás tu rád vidím, mám
radost, že jste přišly, ale že zasahujete
do politiky a chcete politická práva, to se mně
nelíbí. To pro vás není!" Vidíte,
zde je ten duch; je v těchto stranách vžitého
konservatismu a ten myslím, že ještě dlouho
a dlouho nevyvětrá právě v oněch
vrstvách.
A podívejme se konečně na národní
demokracii, jak ta hájí práva žen a
jak se staví k rovnocennosti a rovnoprávnosti žen.
Nedala mandátu ženě, ale dala zastoupení
hostinským. Patrně hostinští mají
vyšší mravní cenu a přinášejí
vyšší mravní zisk této straně
nežli ženy. To je otázka vkusu a konečně
otázka potřeb té které strany.