Pak ovšem se zmenší náš údiv,
když shledáme, že p. dr Kramář
docela klidně ve své zprávě vypíchne,
že zejména u voličky je nebezpečné
v 21 letech dávati jí volební právo.
Pánové a dámy, podívejme se však
blíže na tuto věkovou hranici. Proberme si
některé kategorie ženských pracovnic.
Tak vezměme dělnici. Jistě jakž takž
znáte život dělnického dítěte.
Ve 14 letech, kde jich je více v rodině dá
se do nahodilého zaměstnání továrenského,
živnostenského, jakéhokoli, nebo na poli atd;
tu krušnou cestu životem nastupuje dítě
ještě s nožkama a rukama dětskýma.
Teď si představte, projde-li těch celých
7 dlouhých let strádání, těžké
školy životní, myslíte, že nemá
ještě rozumu v 21 letech? Ono má rozum a také
zná své třídní nepřátele
a proto vy mu to volební právo béřete.
Tak to je!
Vezměme pomocnici v domácnosti - totéž.
Vezměme studentku z chudých nebo středních
vrstev. Myslíte, že když projde střední
školu a když je potom umístěna jako úřednice
nebo jako kancelářská pomocná síla,
že nemá ještě rozumu a že by si ještě
nedovedla učiniti představu o tom, má-li
voliti tu nebo onu stranu? Vezměme zřízenkyni,
ženu-příručí v obchodech a konečně
ženu, která je, myslím, nejlépe na svém
místě, poněvadž vychovatelství
ve školách by mělo býti svěřeno
především a jen ženám - učitelku.
V 18 či 19 letech může učiti vaše
děti, pánové z vládní koalice,
může je vésti, může jim býti
duchovním rádcem, ale nemá rozumu ve 21 letech?
Vy se bojíte, že by mohla voliti socialisticky, proto
jí berete volební právo. To je vaše
logika. Schopenhauer řekl sice: "Die Weiber können
nicht logisch denken", ale myslím, že ani mužové,
když jsou zaslepeni třídním záštím,
nedovedou logicky mysliti. Ženy, které v 21 letech
již leta vydělávají a mají za
sebou těžký život, se kterým se
rvou, ty podle vás nemají rozumu, aby mohly svobodně
voliti. Dcerky hořejších vrstev, které
mají jediným účelem života flirt
a zábavy, které jsou neschopné vydělati
haléř, ale které dovedou tisíce vyházeti,
nedostudovaní mladíci z vrstev vyšších
a nejvyšších, takováto mládež
nemá ovšem soudné rozvahy, v tom s vámi
úplně souhlasíme, ale je tu jiná vaše
chyba. Tato mládež, tak zv. zlatá mládež
z vyšších vrstev, tvoří na štěstí
jen nepatrnou výjimku mezi celou tou armádou pracující
mládeže a proto je chyba početní i zásadní,
že děláte zákony pro výjimky,
počítajíce s tím, že všechna
mládež je ubohá duševně a neschopná
jako vaše mládež buržoasní. Proto,
že několik tisíc nedostudovaných hejsků
a bezduchých loutek měšťáckých
nemá rozumu a soudnosti ve věku, jejž zákon
stanoví mezníkem pro dosažení zletilosti,
vy oloupíte statisíce mladých zdatných
jednotek o volební právo a pak říkáte:
Ale, vždyť do těch sborů se volí
nepoliticky. Já chci podtrhnouti, že právě
ženy a mladí voličové mají o
tyto sbory největší zájem. Pan dr Kramář
jako zpravodaj jistě aspoň dovolí, abych
řekla, že něčemu snad mohou tito mladí
lidé rozuměti, něco dovedou posouditi a něco
dovedou chtít, a to je to kulturní, hospodářské
a sociální, co bude v zastupitelstvech okresních
a zemských projednáváno. To snad těm
mladým lidem přiznáme, a jestliže operuje
pan zpravodaj tím, že se tam nebude voliti politicky,
tím méně chápeme, proč se bralo
volební právo mládeži, která
podle vás nemá rozumu a nedovede si politicky vybrati.
Řekla jsem již, že pravou příčinou
je strach dnešní vládní většiny
ze socialismu. Vy děláte tak všelicos. Zatím
co našim dětem zakazujete účast na průvodech,
docela klidně trpíte, aby ve školách,
zejména na středních školách,
byla rozšiřována brožúra o fašismu
pod názvem "Škola a fašismus". Myslím,
že nyní, když se pan dr Kramář
tak žalostně z klamal ve svém fašistickém
dítěti, bude pro spravedlnost, a že z těch
škol dá vyhoditi onu fašistickou brožuru.
Očekávám to.
Protestujeme tedy proti umlčování mladých,
protestujeme proti snižování žen, zejména
takovým způsobem, jak se to stalo vypíchnutím
právě těch ženských voličů
ve zprávě pana referenta. Připomínáme
vám, pánové, že tím svých
posic neudržíte a nových nedobudete. Hleďte,
vaši přátelé v Anglii, konservativci,
neobávají se jíti tak daleko a jsou odhodláni
dáti ženám volební právo od 21.
roku, kdežto co dosud je, měly až ve 30. letech.
Máte strach, že ženy posílí socialismus.
Snad se také trochu díváte za hranice a vidíte,
že takové Rakousko na příklad, které
nyní v dubnu prošlo volbami, vyšlo z nich velmi
čestně, a zejména to byla sociální
demokracie rakouská. V Rakousku se vyslovilo pro stranu
soc. demokratickou o 40.000 žen více než mužů,
367.000 ženských voličů. Všechny
strany buržoasní dohromady daleko nedosáhly
toho počtu jako sociální demokracie rakouská.
To byl výsledek té skvělé politiky
soc. demokratů ve Vídni, té jejich velkolepé
péče o lidi nebydlící, hospodářsky
slabé, o kulturu, školu, hříště,
lázně atd. To jsou ty vlivy, které otevřely
voličkám oči. Důsledky a výsledky
práce sociálních demokratů otevřely
ženám oči, aby dovedly voliti a nevolily svého
třídního nepřítele. Tyto vlivy
nemůžete umlčeti a neumlčíte.
Vy jste sice svázali obcím ruce zase jiným
zákonem, který jste si tu udělali, znemožnili
jste jim, aby se mohly rozvíjeti, vy jste je přímo
přiškrtili, aby nemohly pro lid nic dělati
a aby se chudým vrstvám národa znechutily,
ale to je jen dočasné a nemůže se to
dlouho držeti.
Druhou připomínku chtěla bych věnovati
omezení zákazu podávání alkoholických
nápojů ve volbách. Až dosud měli
jsme jakousi hranici a mohli jsme se těšiti tím,
že to, co bývalo kdysi zvykem, kupování
duší za pivo a guláš, jak to dělali
i blahé paměti Mladočeši a jak to dělali
především Maďaři, jak se to dělo
na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, bude znemožněno
tím, že jsme zakázali podávati alkoholické
nápoje před volbami a bezprostředně
po volbách na určitou dobu časově
dosti rozlehlou.
Dnes přicházíte se snížením
této doby. Bude vydán zákaz podávati
alkoholické nápoje od dvou hodin v sobotu odpůldne
až do dvou hodin po provedeném sčítání
hlasů. Potom jest již možno zase nalévati.
A tak byste si mohli dáti devisu pod tento svůj
zákon o volení do okresních a zemských
zastupitelstev: "Voliti nesmíš, ale napíti
se můžeš!" Těm mladým béřete
volební právo a béřete je i těm
dospělým, stanovíce jednu třetinu
jmenovaných, ale prosím, napíti se mohou
všichni dosyta a to již za dvě hodiny po provedeném
sčítání hlasů. To znamená,
že to bude bezprostředně po tom volebním
chaosu a zmatku naprosto nekontrolovatelné a že se
vracíme, řekla bych, zase do oněch dob, kdy
se pomocí alkoholu doeilovalo určitýeh volebních
úspěchů. Nic nespomáhá podle
mého soudu, že p. zpravodaj dr Kramář
udává, že proti tomuto prý místnímu
zájmu opíjení se a takových všelijakých
výstředností z alkoholu pocházejících
lze se brániti použitím §u 54 živn.
řádu, který dnes podle usnesených
dříve zákonů vztahuje se také
na Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Vážení pánové! Kdo se odváží
prohlásiti právě ten svůj okres za
nějak zvláště pijanský nebo mající
sklony k pijanství vůbec? Vždyť by to
byla ostuda, kdyby ty jednotlivé politické správy
řekly: Tady jste větší pijani než
tam, a proto použijeme §u 54 a zakážeme
podávání alkoholických nápojů
již 2 dny před volbou a 2 dny po volbě. Toto
opatření, i kdyby k němu došlo a když
jsou k němu splnomocněny politické správy,
bylo by velmi nesprávné, neboť alkoholismus
není jen zjevem místním, vyskytujícím
se jen v určitých vrstvách a třídách,
alkoholismem trpí do určité míry všechny
stavy a třídy a proto nelze opatření
proti alkoholismu v době voleb nějak lokalisovati
a shrnouti je pouze pro jedno místo. A mimo to, kdo zná
praxi, ví, že by deputace živnostníků
si zakázaly zasahování okresních politických
správ do této věci a že by ani jedna
politická správa nevydala zákaz, který
jde přes míru, stanovenou v zákoně.
Chci dále říci, že je nám známa
skutečná příčina, proč
se v zákoně o volení do zastupitelstev zemských
a okresních přichází s tímto
částečným uvolněním
ve věci podávání alkoholických
nápojů. Musí se vyhověti volání
hostinských, musí se dáti cukrlátko
straně politických živnostníků.
To již je tak s věta běh. Ti velcí dostanou
veliké věci a ti malí dostanou bonbonek.
Byli jsme na to již upozorněni dávno, když
se jednalo v živnostenském výboru o petici
hostinských, dožadujících se zrušení
zákazu podávání alkoholových
nápojů při volbách. Byli jsme poučeni
p. posl. Kynclem ze strany politických živnostníků,
který prozradil, že stejně, až se bude
novelovati volební řád, tahle bolest hostinských
se vyřeší, že již není potřebí
tyto petice hostinských nějak zvláště
ještě vyřizovati a že se to učiní
tímto zákonem. To už měli páni
slib.
Chci říci právě na adresu těchto
pánů: veliké věci jste prohráli,
nedocílili jste náležité daněprosté
hranice, kterou my jsme navrhovali v předloze o berní
reformě, a proti níž jste musili hlasovati,
majíce "maršrutu", nedosáhli jste
toho, aby malé provozovny byly osvobozeny od domovní
daně, zatím co Baťa bude osvobozen, ten Baťa,
který vám tak leží v žaludku, ale
dostali jste takové bonbonky za tu práci, kterou
konáte, ačkoliv svým složením
patříte a jste odvislí od nejníže
postavených vrstev dělnických, zřízeneckých
a drobných vrstev úřednických. Vy
jste tedy dostali takové bonbonky. První bylo to
odvádění pokut za nedocházení,
neposílání učňů do školy.
Pokuty se donedávna odváděly nemocenským
pokladnám. Vy jste si vymohli, že se budou odváděti
jinam, do střediska vám bližšího.
Dobře, to byl jeden bonbonek. Pak jste si vymohli tu fotografickou
licenci, která odpraví fotografii, která
je vlastně založena na amatérství a
která za veškeren pokrok děkuje pouze amatérům.
Tím odpravíte toto umělecké odvětví
výroby. To je další váš bonbonek.
Trochu větší bonbonek byl zákon o nekalé
soutěži, který jsme nedávno odhlasovali
a při kterém se ukázalo, že zaměstnanci
a konsumentstvo budou tímto zákonem poškozeni,
ale ani vašim malým lidem jím pomoženo
nebude. Vážení pánové, to je
malý úspěch, ale vy snad řeknete:
malé ryby také ryby. Prosím, vy máte
ještě jednu věc, průkaz způsobilosti
pro živnost hostinskou. Zde jsme vlastně u toho, co
spadá v rámec dnešní mé řeči,
ve které činím pouze připomínky
ke dvěma bodům. Živnostem hostinským
se prý špatně vede a působí se
k tomu, aby jen lide řádně kvalifikovaní
mohli hostince přebírati. Dobře. Měli
bychom i pro to ne omluvu, ale určité pochopení.
Zákonem tím se to bude však zase obcházeti.
Kdo bude míti peníze, vliv a moc, koncesi si opatří,
narafičí na to chudého dělníka,
který má ten průkaz způsobilosti.
Tím se mnoho nezmění. Ale já chci
mluviti o něčem jiném, o té vlastní
krisi živností hostinských, které se
chytají nyní i takového stébla, jakým
je ten zákaz, který jsme měli o podávání
alkoholických nápojů v době voleb.
K udržení prosperity se říká,
že je toho třeba. Je to tíživá
otázka stavovská; hostinské živnosti
prý upadají a nemají toho prospěchu,
jak by potřebovaly. Ale, vážení pánové
a dámy, zamysleme se nad tím, proč je tomu
tak. My je nevytrhneme tím, že dáme možnost
lidem, aby po volbách hned pili buď na radost nebo
na zlost, nebo proto, že se vůbec nic nestalo. Tím
je nepostavíme na nohy. Musíme zkoumati, proč
tato živnost má dnes svou dobu úpadku a já
myslím, že to je v tom, že dnešní
životní poměry se podstatně mění.
Kdo z vás má příležitost pozorovati
naši mládež, jako my, matky dospělých
synů, ten mi jistě dá za pravdu, že
dnešní mládež takřka nepije alkoholu.
Co z toho plyne? Že přece nebude vysedávati
v hospodách, jako se vysedávalo blahé paměti
jindy. Ženy provdané z velkého procenta jsou
výdělečně činné, ty
by potřebovaly, aby naše hostinské živnosti
se přeměnily spíše ve stravovny, kde
by se podávaly nápoje bez alkoholu, káva,
čaj, kakao, mléko, ale ovšem ne tak nesmírně
předražené jako dosud, aby je tyto ženy
výdělečně činné mohly
konsumovati. Prostě, vážení pánové
a dámy, dnešní host nechce už vysedávati
v hospodě, aby do sebe obrátil 15 až 18 piv,
jako to bývalo u Rozvařilů, Šenfloků
a v jiných pivovarech, dnes je stav poněkud jiný,
dnes jsou jiní lidé a prosím, živnost
hostinská není zachráněna tím,
že jste nyní laskavě dovolili, aby se smělo
píti hned za dvě hodiny po provedení sčítání.
Zde jest kořen věci: změněné
poměry životní musí býti vzaty
v úvahu a jim se musí učiniti zadost. Překonány
jsou staré škodlivé metody ve výchově
mládeže, a my musíme se tomu přizpůsobiti,
a ne na půdě zákonodárné domáhati
se nějaké skleníkové ochrany, nebo
dokonce domáhati se zákonů, které
jsou v zřejmém rozporu s morálkou. Zde mohl
by býti a měl by býti nový zdroj příjmů
pro živnost hostinskou, v tom změněném
životě naší mládeže, ve změněném
našem životě hospodářském,
kdy ženy jsou nuceny odcházeti za výdělkem,
a velmi rády by byly, kdyby bylo možné za levný
peníz vydatné a řádné stravování
ve společných stravovnách. Je potřeba
reformovati živnost hostinskou a ne reformovati volební
řády. Pánové jsou na velikém
omylu. Na potvrzení svých slov podotýkám,
že na př. v cizině - mám na mysli v
Paříži veliké restauranty Duvalovy -
nebo v Marseille a Brusellu - jsme viděli, že tam
přicházejí lidé do hostinců
se najísti, navečeřeti; po jídle hned
odcházejí a v 10 hod. se taková místnost
zavírá. To jest u nás něco naprosto
neznámého, zde se počítá s
tím, že je nutno seděti, seděti a píti.
Zkrácením zákazu podávání
alkoholových nápojů nebude pomoženo
nikomu, ale veřejný klid a pořádek
a důstojnost voleb bude namnoze porušena. Víme,
jak to chodívalo v některých místech.
Kolega inž. Nečas mohl by mluviti o tom, jak
na Podk. Rusi slúžní jsou ještě
dodnes dlužni hostinským za vypité pivo při
volbách a jak se účty posílají
nyní i do nástupnických organisací.
Je viděti, kolik zla tato věc natropila a vy, prosím,
ze strachu před socialismem, a protože potřebujete
dávati cukrlátka straně politických
živnostníků, dáváte souhlas tomu,
aby 2 hodiny po volbách se pilo.
Vážení pánové! Otvírá
se tu cesta zase tomu starému oslavování
voleb, zase tomu pijanskému duchu, který jsme se
snažili ze všech sil vymýtiti. Ale chci říci
s hlediska žen něco k této věci. My
potřebujeme spíše pravý opak, nežli
uvolnění, pokud jde o podávání
alkoholových nápojů. Z celé řady
míst se ozývá volání žen,
abychom zde, v této slavné sněmovně,
uzákonili zákon proti opilství, abychom neuvolňovali
podávání alkoholových nápojů
v době tak ožehavé, jako jsou volby, nýbrž
abychom znemožnili zákonem podávati je těm,
kteří již zřejmě mají
dost. To chtějí ženy, to chce veliká
většina obyvatelstva tohoto státu a nebude
jediné ženy, která by se proti tomu postavila.
Takové věci je potřeba dělati, a nikoli
uvolňovati. (Výkřiky čsl. soc.
demokratických poslanců.) Nejsme pro vyřazení,
pro prohibici, nejsme pro extrém, každý extrém
považujeme za nezdravý, ale máme za to, že
je mravné, slušné a hospodářsky
zdravé, aby ti lidé, kteří už
mají dost, nesměli býti dále ještě
obsluhováni v hostincích a aby tak z jejich kapes,
nebylo vytahováno to poslední, co tam ještě
je a co mělo býti připraveno pro dítě,
ženu, byt, šatstvo a snad i chléb. Vážení
pánové a dámy! V závěru chci
říci toto. Tato vláda se sice pojišťuje
proti socialismu tím, co nyní dělá,
ale láme větev, na níž sama sedí.
Ona totiž béře voličstvu víru
v parlamentarismus, otřásá vážností
parlamentarismu a tak škodí především
sama sobě, republice a konečně příznivému
vývoji našeho státu.
Vážení pánové a dámy!
Nyní jsou možny jenom dva závěry: buď
si voličstvo lehce vypočítá, že
parlamentní úspěchy jsou velmi vratké,
když mohou za půl roku býti anulovány
jiným seskupením vlády - bude to škoda
pro demokracii a pro klidný vývoj republiky. Anebo
toto voličstvo, jsouc činy dnešní koalice
poučeno, bude napříště voliti
ne podle slov a papírových programů, nýbrž
podle skutků a prakse politických stran, přihlížejíc
k světovému názoru, jímž jsou
ovládány. My, dámy a pánové,
chceme věřiti v tu druhou možnost a pro tento
zákon hlasovati nebudeme. (Výborně! Potlesk
čsl. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Šafranko. Uděluji mu slovo.
Posl. Šafranko: Zákon o organizácii
verejnej správy je nutnou súčiastkou kapitalistickej
štabilizačnej politiky, je doplnkom radu útokov
na životnú úroveň pracujúcich
a súčasne má za úkol jednak zabezpečiť
už dosiahnuté úspechy, jednak umožniť
ďalšie pokračovanie štabilizačnej
politiky na účet pracujúcich. (Předsednictví
převzal místopředseda inž. Dostálek.)
Prv než by som prešiel k podrobnému rozboru o
význame tohoto zákona s hľadiska slovenského,
považujem za nutné prehlásiť, že
uzákonenie reformy verejnej správy bude mať
za následok zhoršenie hospodárskych a politických
pomerov, zvýšenie kolonizačnej politiky a národnostného
útlaku na Slovensku. (Tak jest!) Dáva neobmedzenú
možnosť kapitalistickej triede, aby pracujúci
národ, proletariát a národnostné menšiny
do krajnosti vykorisťovala a utlačovala. Je to nutné
zdôrazniť, aby pracujúci ľud Slovenska
poznal, že tí, ktorí im sľubovali zlepšenie
hospodárskych a politických pomerov, ktorí
sľubovali, že urobia koniec kolonizačnej politike
českých kapitalistov na Slovensku, Hlinkovci a celá
slovensko-maďarsko-židovská buržoázia
ich podviedla a že dnes spoločne pracujú s
českými kapitalisty na úplné zotročenie
pracujúceho ľudu Slovenska. (Tak jest!) Spolupráca
Hlinkovcov na kolonizačnej politike českej buržoázie
vyvoláva ohromný odpor medzi pracujúcim ľudom
Slovenska a preto poslanci, agitátori ľudovej strany
a hlavne farári chcú nahovoriť slovenskej verejnosti,
že zákonom o politickej správe bude uskutočnená
autonomia Slovenska, že Slovensko dostane zemský snem,
Česi pôjdu preč zo Slovenska a my, Slováci,
budeme sami páni na Slovensku. Takýmto spôsobom
agitujú a píšu v novinách agitátori,
po dedinách farári s kazateľníc, ačkoľvek
zrejmý je, a na to práve čoskoro prijdem,
práve opak toho, že týmto spôsobom chcú
okleštiť ešte i túto dosavádnu nedostatočnú
samosprávnu slobodu, ktorá ešte nejaká
tam existovala. Vieme, čo znamená meštiacka
autonomia, za ktorú tak húževnate bojujú,
ovšem na oko, ľudáci, že je to boj len za
právo deliť sa na koristi, a preto sme za sebaurčovacie
právo národov až do odtrhnutia. (Hlasy:
Odtrhnite sa, komunisti!) My sa odtrhneme, to je pravdepodobné,
ale nie od Slovenska, lež od vás, a to, myslím,
vôbec Slovensko neztrpí, slovenská chudoba
iste bude mať z toho len osoh. Ale proti tejto demagogii
a podvodu ľudákov musíme sa ohradiť a
demaskovať ich pred pracujúcim ľudom Slovenska.
Zákonom o verejnej správe nie je a nebude uskutočnená
autonomia, Slovensko nebude mať svoj snem, exponenti českých
kapitalistov nepôjdu preč zo Slovenska, naopak bude
zavedený najtuhší centralizmus českých
kapitalistov, volení zástupci ľudu budú
mať menej práva, ale exponentom českých
kapitalistov bude daná neobmedzená moc rozhodovať
o osudoch a právach slovenského obyvateľstva.
(Souhlas komunistických poslanců.)
Pán posl. Juriga ako oficielný rečník
ľudovej strany v utorok s tohoto miesta predniesol reč,
v ktorej tvrdil, že tento zákon, aby som použil
jeho slová, vyslovuje prvý raz Slovensko ako jednu
krajinu, jeden celok, ktorý bude mať svoj snem. Tedy
týmto zákonom narodilo sa dieťa, autonomia
Slovenska. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Považujem za nutné reagovať na reč pána
posl. Jurigu, nie preto, že by som s ním chcel
polemizovať a snáď presviedčať ho
a snemovňu, že jeho stanovisko je nesprávné
a falošné. To považujem za zbytočné.
Cieľom mojím je, aby som odhalil podlosť ľudovej
strany pred slovenskou verejnosťou, aby sa dozvedela, že
Hlinkovci patria medzi najúhlavnejších nepriateľov
slovenskej chudoby, proti ktorým je nutné bojovať,
keď chceme si vydobyť sebaurčovacie právo
Slovákov, keď chceme sa oslobodiť zpod jarma
kapitalistov.
Pán posl. Juriga nám dal veľmi cenný
materiál a veľmi usnadnil môj úkol odhalenia
ľudovej strany ako zaprisahaných nepriateľov
národnej a sociálnej slobody. Som v prvom rade nútený
povedať pánu posl. Jurigovi, aby si neosvojoval
vlastnosť, ktorú nemá. Veď z manželstva
Švehla-Kramář-Juriga sa nemôže
narodiť dieťa-autonomia Slovenska. Nositeľom myšlienky
o sebaurčení národov a oslobodení
sa zo sociálnej a hospodárskej poroby bol a je revolučný
proletariát, robotníctvo a roľníctvo.
(Potlesk komunistických poslanců.) Robotníci
a roľníci, ktorí za svetovej vojny prežili
na frontách Danteho peklo, denne boli zabíjaní,
mrzačení, fyzicky a duševne úplne ničení,
ich rodina doma trpela hlad, biedu, nedostatok, pokiaľ buržoázia
hýrila a hrabala miliony z krvi a potu proletariátu
- nechceli ďalej trpieť a vypovedali boj tyranom. R.
1918 revoluční robotníci a roľníci
vo vojenských šatoch zanechali frontu a so zbraňami
v rukách prišli domov, aby vyúčtovali
s krvilačnou buržoáziou a ich pomáhačmi.
Teda myšlienku a záruku úplného národnostného
a sociálneho oslobodenia sa slovenskej chudoby ztelesňoval
a ztelesňuje v sebe obor: revolučný proletariát
Slovenska nie zpotvorené dieťa Kramář-Jurigovo.
Neviem, odkiaľ vzal p. posl. Juriga, že týmto
zákonom Slovensko dostane svoj krajinský snem. V
zákone o tom ani len jediného slovíčka
niet. Naopak, tam sa výslovne hovorí, že Slovensko,
ako aj ostatné zeme budú mať zemské
zastupiteľstvá, ktoré, mimochodom poznamenávam,
nebudú mať ani len toľko práva, čo
župné výbory. Že v zákone sa hovorí
o Slovensku ako zemi, nemá žiadneho praktického
významu, keď súčasne právomoc
volených zástupcov ľudu bude zmenšená.
Mimo toho p. posl. Kramář ako zpravodaj vo
svojej reči kategoricky sa ohradil proti tvrdeniu p. posl.
Jurigu a veľmi sebavedome zdôraznil, že
vláda bude mať toľko moci, aby každému
separatistickému hnutiu čelila a že zákon
tento má za úkol práve upevniť československú
myšlienku. Nuž, pane poslanec Juriga, kto má
pravdu? Docela určite nie vy.
Pán posl. Juriga sa mýli i tam, kde hovorí,
že slovenský ľud je hospodársky, politicky
a národnostne veľmi slabý, ale až sa v
tomto ohľade posilní, vynúti si právo
na samostatný život. Pán posl. Kramář
tiež hovoril o hospodárskom a národnostnom
povznesení Slovákov, ale pri tom prišiel k
úplne opačnému záveru, lebo povedal,
že týmto spôsobom dôjde k úplnému
sjednoteniu Slovákov a Čechov. Tedy niečo
úplne iného než p. kol. Juriga povedal.
Neviem, kto má pravdu. Konštatujem, že jeden
i druhý vychádzajú z nesprávnych predpokladov
a že preto zbytočné by bolo o tom hovoriť.
Páni poslanci Juriga a Kramář
tvrdili niečo, čomu sami neveria alebo si fígle
robia z biedy a utrpenia obyvateľstva Slovenska. To, čo
tu povedali, to je veľmi silný tabak. Tvrdiť
niečo takého, ako že Slovensko hospodársky
posilujeme, je viac než demagogia. To je klamstvo. Českí
kapitalisti sa vrhli na Slovensko, využijúc svoju
neobmedzenú moc na bezmedzné vykorisťovanie
Slovenska. Ako aj v ostatných koloniálnych a polokoloniálnych
národoch celý organizačný, politický
a utlačujúci aparát je obsadený ľuďmi
panujúceho národa českého a je v rukách
českých kapitalistov, priemysel systematicky a plánovite
je odburávaný, aby na jednej strane zbavili sa konkurencie
a mohli svoje výrobky na slovenskom trhu umiestiť,
jednak aby mohli dostať lacné suroviny. Kvetúce
priemyslové oblasti, spišská, pohronská,
gemerská, lučenecká atď. dnes podobajú
sa hrobitovu. V textilnom priemysle zo 16.952 robotníkov
prepustili 11.000, tedy asi 70%. V baníctve zo 12.000 robotníkov
pracuje dnes 3715, to je skoro o 3/4
menej. Pri železiarskom priemysle asi 15.000 robotníkov
bolo prepustené. V sklárskom priemysle ešte
r. 1919 pracovalo 3500 robotníkov, dnes nie celých
500. V chemickom priemysle zo 6000 robotníkov pracuje len
3000. Bratislavské závody boly tiež čiastočne
demontované a tisíce robotníkov vyhodené
z práce. Všeobecne viac ako 60% priemyslu na Slovensku
bolo odbúrané a viac než 50% robotníkov
vôbec nemá žiadneho zárobku, nemá
žiadnej práce. (Výkřiky.) To
sú skutočnosti a nie to, čo tu nám
frázovite, demagogicky povedali pán posl. Juriga
alebo pán dr Kramář. A myslím,
že keď pán zpravodaj dr Kramář
tuná práve vychádza s toho stanoviska,
že budeme prevádzať politiku v prospech Slovenska,
budeme hospodársky posilovať Slovensko, vytvoríme
tam predpoklady k tomu, aby sme zabezpečili jednotnosť
československého štátu, tak je tomu
v praxi práve opak pravdou, a musím povedať,
že pravdou je to, čo komunisti hovoria, totiž
to, že práve týmto spôsobom chcú
umožniť, aby ešte viac mohli vykorisťovať
Slovensko. Nie je po prvé, čo pán posl. Juriga
a ľudáci zradili autonomiu a preto vôbec nie
som prekvapený, že dnes zasa vykonávajú
funkciu kata na právach slovenského národa.
Že je tomu tak, pán posl. Juriga sám
potvrdzuje. Budem citovať jeho reč, čo povedal
tu o tejto osnove pán posl. Juriga. "R. 1918
v Turč. Sv. Martine na návrh dra Dérera
zriekli sa autonomie Slovenska, aby demonštrovali jednotnosť
Čechov a Slovákov." (Výkřiky.)
"Bolo síce medzi nami debatované, ba i
prejavená obava, či nás tí Česi
nesožerú" - citujem, práve ako to pán
posl. Juriga povedal "ale ačkoľvek nebolo
to usnesené, bola akási dohoda, že po 10 rokoch,
keby Slováci chceli autonomiu, nech si ju majú".
Čo hovorí tu pán posl. Juriga? Nič
iného, len potvrdzuje to, že v Turč. Sv. Martine
už r. 1918 neuplatňovali nárokov na sebaurčovacie
právo Slovákov, ba ani nie na autonomiu, z tej príčiny,
že sa báli revolučného proletariátu,
že im prerastie prez hlavu a prípadne ztratia právo
na vykorisťovanie. Teda všetci autonomisti, Juriga,
Hlinka, spolu so sociálpatriotmi Dérer
o m a ostatnými Slovákmi už vtedy ukázali,
že im sa nejedná o nič iného, len aby
znemožnili slovenskej chudobe previesť svoj plán,
aby nestriasli so seba všetky pijavice, neprevzali kormidlo
svojho osudu do svojích rúk, lebo by to bolo znamenalo
svrhnutie kapitalistickej nadvlády a nastolenie vlády
robotníkov a roľníkov.