Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Johanis. Uděluji mu slovo.

Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Kdo sleduje jednání o osnovách, které projednáváme, ať ve výboru ústavně-právním nebo ve sněmovně, neubrání se jistě dojmu, že toto projednávané dílo je dílem režimu, který nyní stát ovládá.

Pánové a dámy! Musíme zejména se stanoviska lidového si uvědomiti, že osnova zákona o reformě politické správy není jen důvodem k posledním stížnostem, které se zde a zejména v ústavně-právním výboru projevily, nýbrž že nynější pravicové strany, které stát řídí, mají vymyšlený plán, aby ve všech otázkách, jež souvisejí se zájmy malého lidu, šly určitým tempem, a aby to tempo případně stupňovaly. A zatím máme zkušenosti ve dvou směrech, že nynější režim pravicový chce všechno odbourati, jak páni říkají, co v poválečné době bylo lidu dáno. Vzpomínám si zejména akce pro uzákonění otázek hospodářských, tak zv. věcí celních. Je tomu rok, co cla působí. Tehdy jsme viděli, že jakmile nynější většina se domohla moci, nejdříve v otázkách hospodářských zkusila své štěstí, že provedla opatření, jehož důsledky jsou dnes veliké. Tehdy jako teď také se tvrdilo, že opatření, které se dělo ve formě nového celního sazebníku, je opatřením v zájmu zaměstnanosti státu, a dnes, když toto opatření působí rok, pánové sami vidí a také státní úřad statistický to dokazuje, že je ke škodě lidu. Ještě nedávno se nám dokazovalo, že tomu nebude tak. Odvolávám se zejména na řeč p. posl. Staška, sekretáře strany lidové, který ještě ve výboru zásobovacím popíral stanovisko socialistů, že cla a hospodářská opatření, která se způsobila cly, působí zdražení životních potřeb. Dnes vidíme, že předpoklady všech socialistických stran, které varovaly před zavedením cel, žel, se splnily. Neseme důsledky, aniž by si stát uvědomil, že má z toho vyvoditi důsledky se zřetelem k tomu, že režim státu všemi cestami se brání, aby se životní úroveň zejména dělnictva a tříd gažistických zlepšila.

Jako lze si stěžovati do věcí hospodářských, tak právem jest si stěžováno také na omezování práv v otázkách politických. Jeden z pravičáckých listů napsal, že je zájmem státu, aby osnovy zde projednávané staly se zákonem. Již bylo s několika stran vyvráceno toto tvrzení. My, sociální demokraté, jistě máme příčinu dokazovati, že názor, že by osnovy, ať o reformě správy anebo o volebním řádu do zastupitelstev okresních a zemských, byly vlastně posilou státu, je nesprávný, že opak je pravdou. Nejdříve bych se chtěl dotknouti otázky, o níž mluvil také p. zpravodaj, totiž že župní zřízení nemělo žádných zvláštních předností před navrhovanou t. zv. jednou kolejí reformy veřejné správy ve směru okresních a zemských zastupitelstev. Jsem pamětníkem porad z r. 1920, než zákon o župním zřízení se dělal, zejména porad, které se vedly tehdy mezi nynějším min. předsedou dr Švehlou, p. dr Šrámkem, p. dr Vrbenským, dr Rašínem a mou maličkostí. Stále se tu dokazuje, že župní zřízení svým celým aparátem nebylo tak výhodné zejména se zřetelem k demokratickým zájmům malého lidu. Pamatuji se, že tehdy nynější státníci, zejména to byl ministerský předseda dr Švehla a nebožtík dr Rašín, dokazovali opak. Dovolávám se toho, že zejména tehdy nynější ministr sociální péče pan prof. dr Šrámek také potíral župní zřízení a uváděl pro to důvody autonomistické. Bylo známo, že on zejména chce zachovati zemské zřízení se zřetelem k moci jeho politické strany zejména na Moravě. On se tím netajil a my jsme mu to tehdy vyčítali. A dnes se pamatuji, jak tehdy ministr vnitra Švehla potíral dr Šrámka mnohými důvody, ze jména důvody čistě ku prospěchu občanstva. Mezi ty důvody patřil také názor, když se dávalo župní zřízení proti zemskému zřízení v Čechách, že není pravda, že Praha je při všem centrem, zejména v samostatném státě, a že zejména celý spád z Čech má jíti do Prahy. Já bych dodal, jak jsme tehdy my, sociální demokraté a národní socialisté, dokazovali, že zájmem obyvatelstva jest, aby mělo k úřadům blíže, zejména k úřadům II. instance, aby dělník, živnostník nebo rolník, jdou-li jednati v nějaké věci, ať soukromé nebo veřejné, nebo jde-li o funkcionáře, nemusili od Budějovic nebo od Liberce nebo od Domažlic jeti do Prahy. A dnes se tvrdí, že centrum je Praha a že je nutno všechen spád vésti do Prahy. Se stanoviska ekonomického a sociálního musíme podepříti staré názory, které byly tehdy pronášeny pro potřebu tak zv. župního zřízení, že není lhostejno, jestli starosta nebo někdo jiný od Liberce neb Jablonce jede do České Lípy vyříditi si svou záležitost, jak to bylo myšleno při župním řízení, nebo jestli bude muset jeti v nějaké záležitosti k zemskému výboru do Prahy. Podobně není lhostejné, jestliže by na př. občan od Třebíče na Moravě mohl jeti k úřadu do bližšího místa, nebo musí-li jeti k místu vzdálenějšímu. Totéž platí o Slovensku zejména v nynějším rozsahu, bude-li někdo museti jeti z Košic do Bratislavy, když tu záležitost mohl dříve vyříditi v Košicích. A tak můžeme uváděti důkazy, že se to tehdy hájilo nejen námi, ale i tehdejšími státníky a representanty pravicových stran, ať již to byl dr Švehla nebo jiní pánové.

Pan ministr Šrámek nepokrytě zastával zemské zřízení a jako koncese dalo se mu v župním zákoně tak zv. ustanovení o samo správných svazcích. Ale už bylo dr Meissnerem vyvráceno, že to bylo možno koncedovati se zřetelem k chabé kompetenci samosprávných svazků.

Tehdy důvody, proč hájíme zákon a zastáváme se stanovisek, které jsou v zákoně dosud platném o župním zřízení, byly důvody věcné, důvody ekonomické a, jak jsem pravil, důvody demokratické, poněvadž čím má lid blíže k úřadům, tím úřad může representanty lidu a zájmy lidu spíše poznávati, lid dostává důvěru k úřadům. To byly důvody, proč Československá republika zákon o župním zřízení zavedla.

Nyní k otázce volebního práva. Již zde bylo řečeno mnoho, ale přece jen musím na některé věci zvlášť poukázati, že zde právě v obou osnovách je viděti vliv režimu. Vždyť nejde jen o zhoršované volební právo do okresních a do zemských zastupitelstev. Nedávno jsme skončili debatu o vojácích a četnících. Páni z pravicových stran zajisté neomluví ještě ten zločin, že vzali volební právo vojákům a četníkům. V praksi musí to viděti. Vždyť je nesrovnatelno, že žena četníkova, někdy ne tak duševně vyspělá jako muž má volební právo, ale muž, poněvadž je v uniformě a je v úředním poměru, volebního práva nemá.

Avšak nejde jen o tento zákon, který jest už vyhlášen a který se už v doplňovacích volbách provádí. My vidíme také jiné snahy. Včera do sněmovny přišla zpráva soukromá, co se říká o soudcích. V Praze se kolportuje zpráva, že na soudcích se žádá, aby přestali býti příslušníky politických stran, a že by prý vláda nebyla ani proti tomu, aby jim dala nějaký přídavek, kdyby se vzdali dobrovolně volebního práva. (Výkřiky posl. Karpíškové.) Zejména, když si uvědomíte, kolegyně Karpíšková, že pan soudní rada Matoušek užívá v soukromí výroků, které nejsou soudce důstojny, já jich nechci s tribuny připomínati. Ukáži také na jiné momenty, na tak zv. horečku jmenovací, že totiž nynější režim měl by nejraději ve všech zákonech právo jmenovací. A když už to nejde jinak a páni z pravicových stran by se styděli, aby beze všeho ptaní se soudců, tak důležitých činitelů ve státě, vzali jim volební právo sami ze své moci, tak je, prosím, úmysl těmto úředníkům státu říkati: Za čočovici se můžete vzdáti hlasovacího práva, případně za čočovici můžete přestati býti činnými v politických stranách.

Bude zajímavo, jak tato věc bude dementována nebo vysvětlována, ale už to stačí, že se tato zpráva nejen v kruzích poslanců, ale i v kruzích soudců a jednotlivých úřadů kolportuje, že se má u soudců docíliti tak zv. neutrality politické tím, že by se vzdali dobrovolně volebního práva, ale nařízením bude řečeno, že nesmí býti členy a příslušníky politických stran.

Pánové z pravicových stran, nezdá se vám, že takové nápady jsou nápady reakčními, že se v jiných státech nedějí? Vidíme, že od četníků a vojáků se jde na jiný stav, a tu tedy právem socialisté, zejména soc. demokraté, tvrdíme a se obáváme, že snaha zhoršiti volební řád do okresního a zemského zastupitelstva, jak to v osnovách vidíme, je tendencí, že ta tendence je namířena jednou tam a podruhé onam, ale že má také úkol zhoršiti volební řád do obcí.

Pánové a dámy! Kdo by nepochopil, že je přece kontrastem míti volební právo od 24 let do okresních a zemských zastupitelstev, do obcí od 21 let a do Národního shromáždění, ať sněmovny či senátu, také od 21 let? Čím se odůvodní tento rozdíl? Četl jsem články docenta Joachima, celou řadu článků sekčního šéfa Bobka a jiných a jiných, ale nedočetl jsem se důvodu, proč tento rozdíl se vůbec u nás dělá, proč žena v Pelhřimově, která je ctitelkou pana ministra Šrámka, jako neuvědomělá dělnice má míti volební právo do obce Pelhřimovské od 21 let, ale tatáž žena, když se bude voliti do okresního zastupitelstva v Pelhřimově, smí voliti teprve od 24. roku; což je potřebí menšího rozsahu když jde o volební právo do obecního zastupitelstva v Pelhřimově, než když jde o volební právo do okresního zastupitelstva? Jaký rozdíl je v tom? Když tkadlec nebo zemědělec na Šumavě bude míti volební právo do obce od 21. roku, proč tento občan nesmí voliti do okresního zastupitelstva v Domažlicích? Kde se k tomu najdou důvody? Vždyť přece musíme uznati, že právo občanské, které tkví v ústavě a na které jsme hrdi, má své principy. Vy myslíte, pánové, že se to dá před světem hájiti, že jiná věková hranice může býti do obecního zastupitelstva, jiná do Národního shromáždění, jiná do okresního a do zemského zastupitelstva? Tu je právě domněnka, že pánové mají jistý program do budoucnosti, že nejde jen dnes o zvýšení věkové hranice do okresních a zemských zastupitelstev. Pánové by měli býti upřímní - víme, že to chtějí, socialisté to dávno prohlédli - a říci: to, co se dělá pro okresní a zemská zastupitelstva, je jen počátek, a budeme-li vládnouti v tomto státě dále, půjdeme ovšem ještě za tím, abychom zvýšili věkovou hranici také pro volby do obecních zastupitelstev, do Národního shromáždění atd.

Teď k té otázce usedlosti. Navrhovaná osnova praví, že právo voliti členy zemského zastupitelstva přísluší všem státním občanům Československé republiky bez rozdílu pohlaví, kteří v den vyložení voličských seznamů překročili 24. rok věku svého, mají bydliště v některé obci země aspoň jeden rok atd. Ve volebním řádu pro volby do obcí a pro volby do Národního shromáždění máme usedlost 3 měsíční. Dosud nikde ani p. zpravodaj dr Kramář, ani ti, kteří z pravicových stran, ať ze strany byrokracie nebo parlamentárníků mluvili o tomto ustanovení, neodůvodnili, proč je potřebí prodloužiti usedlost k nároku na volební právo ze 3 měsíců na 12. Je nesporno, že je to namířeno proti dělnictvu. Chci ukázati na příkladě, že tímto ustanovením bude dělnictvo trestáno politicky, ač ten, kdo se stěhuje, bývá trestán také hospodářsky a sociálně. Rád bych slyšel jednou, je-li vůbec málo času k zanesení někoho do voličských seznamů, když bydlí 3 měsíce v obci. K čemu je třeba této 12měsíční usedlosti? Což úředníci na obecních úřadech netvrdili již několikráte, že 3 měsíce stačí od doby nastěhování do doby, než jsou vyloženy voličské seznamy, aby volič mohl býti do voličských seznamů zanesen? Což je k tomu třeba 12 měsíců? Tu vidíme, že reakční pravicové strany právě zde ukazují svou třídní zášť k chudému člověku. Dáme si úmyslně několik příkladů, abychom pánům dokázali jak jsou směšnými, jak provokují v otázce prodloužení usedlosti.

Vezměme dělníka v České Třebové nebo v okresu úštěckém, který hraničí s Moravou. Máme tam mnoho textilního dělnictva. Jestliže některý dělník textilní bude  1/2 roku bez práce, už bude trestán tím, že bude nezaměstnaný, - jakou podporu v nezaměstnání dostane od státu, na to byla stížnost při jiných příležitostech - ten dělník dostane ve druhém textilním městě, ve Svitavách nebo v Brně práci. On tam bude 2 až 3 měsíce a potom se tam odstěhuje se svou ženou. Proto, že se odstěhuje z Třebovska na Svitavsko nebo Brněnsko, přes to, že byl půl roku bez práce, přes to, že mu vznikly třeba velké výlohy se stěhováním, ztratí volební právo, budou-li volby do zemských nebo okresních zastupitelstev tam, kde nově dostal zaměstnání, a volební právo ztratí nejen on, nýbrž i jeho žena, která se s ním musí stěhovat, případně dospělé děti nebo jiný příbuzný, budou-li s ním ve společné domácnosti. Jak k tomu přicházíte, abyste člověku sociálně zbídačelému, který ztratil zaměstnání, který se musil stěhovati a tím mu byly způsobeny výlohy, ještě trestali tím, že mu ve státě, jako je Československá republika, béřete možnost, aby své volební právo uplatnil při případných volbách, ať do zemského nebo okresního zastupitelstva? Totéž vidíme i v jiných pohraničních městech. Podívejme se třeba na Těšínsko a hranice slovenské. Vidíme, že fluktuace dělníků, zejména v kovodělném a textilním průmyslu je četná, vidíme, jak mnoho zemědělských dělníků cestuje ze Slovenska k nám, a totéž, co dávám za příklad o takovém dělníku textilním nebo jeho rodině z ústeckého okresu, mohl bych uvésti o zemědělském dělníku nebo dělnici, když se budou stěhovati z jednotlivých okresů ze Slovenska na Moravu nebo do Čech.

Tedy zvyšovati usedlost pro nárok volebního práva ze 3 měsíců na 12 měsíců je výsměchem chudákovi, který již hospodářskými poměry dosti postižen, týrán je ještě zákonem o volebním právu do okresních a zemských zastupitelstev jen proto, že jest chudákem Následky roční usedlosti, která je v osnově navrhována, budou velké.

Nyní k jmenovací horečce. Řekl jsem, že v tom, co nyní pravicový systém navrhuje, pokud se týče jmenování, je tendence, že tato tendence se objevuje i v jiných případech a že je úmysl ji ještě jinde provésti. Víme, že agrárníci, tedy strana republikánská, o níž zde někdo řekl, že je to strana, která má patent ovládati Československou republiku, v té připravované změně osnovy zákona o sociálním pojištění si připravuje také jmenovací právo. Chci podškrtnouti, že tento plán jest dobře promyšlen, aby páni v zemských a okresních zastupitelstvech měli vždy majoritu. Jen se divím, že to naši středostavováci neprohlédnou! Zemské zastupitelstvo podle osnovy čítá v Čechách 120, v Moravsko-Slezsku 60, na Slovensku 54 a v Podkarpatské Rusi 18 členů, z toho se volí  2/3 a ostatní členové se jmenují z kruhů odborníků. Když v Čechách bude na př. 40 členů jmenováno, 80 voleno, z toho ještě těch 5 vysokých úředníků, bude někdo věřit, že měšťácké strany někdy zvolí, i kdybych počítal i malé živnostníky k socialistům, majoritu, zejména když budeme míti dlouhou usedlost a věkovou hranici prodlouženou?.

Vidíme, že ustanovení osnovy na str. 35 je návrhem na trvalou moc, kterou chtějí míti určité politické strany v jednotlivých zemských zastupitelstvech, protože musíme počítati s tím, že mezi těmi 40 jmenovanými třebas v Čechách - bylo to již charakterisováno posl. dr Meissnerem a já se k těm odborníkům ještě s jiného hlediska vrátím jak to vidíme u různých poradních sborů a u různých jiných jmenování, socialistům se dostane malého zastoupení. Ale nejen socialisté, nýbrž také lidovci a jiné strany se nechávají zaskočiti, i když jejich vedoucí činitelé jsou tak chytří jako zejména pan dr Šrámek. Vidíme, že si to dovedli agrárníci dobře zaříditi, aby ovládli navždy tato zastupitelstva. Bylo řečeno, že páni Zadinové v Čechách se mimořádně při jmenovacím právu uplatní. Budeme potom viděti různé ředitele hospodářských škol a tu a tam jednotlivé činitele z obchodních komor, to budou ti odborníci, kteří budou jmenováni ve skupině odborníků. Bude se třebas jednati o zdravotních věcech, ale pošle se tam někdo z obchodní komory a ten bude rozuměti zdravotním věcem! To bude podařené!

Já se ovšem musím vrátiti k té zavilosti v otázce jmenování. Podívejte se, ctění pánové a dámy, viděli jsme někdy, aby za Rakouska bylo jmenovací právo takhle uplatňované? Znali jsme sice jmenovací právo v panské sněmovně, ale viděli jste, jak toto zařízení v Rakousku těžko našlo obhájce. Všichni národové, ať Češi, Poláci nebo Slovinci odsuzovali jmenovací právo císařovo do panské sněmovny. A právem. A najednou se objeví v osnově zákona v Československu roku 1927 ustanovení o jmenovacím právu do okresních a zemských zastupitelstev. (Posl. Koudelka: Jak to mají udělati. když je tam nikdo nezvolí?) Právě tu jsme u té hlavní otázky. Když páni vědí, že tuto moc, kterou omylem dostali při volbách roku 1925 (Posl. Horpynka: Švindlem!) - ano švindlem nemohou udržeti, tak si tím druhým švindlem o jmenovacím právu chtějí ji udržeti.

Já se proto divím p. ministerskému předsedovi, o němž jsme vždy měli řádné mínění, a divím se velice panu posl. dr Kramářovi, že se může za to stavěti. Byl jsem největším propagátorem řečí dr Kramáře ve starém parlamentu rakouském, které přednášel o všeobecném právu hlasovacím, ctil jsem dr Kramáře osobně, i když jsem často nesouhlasil s jeho reakčními názory. Ctil jsem ho za Rakouska, když nám dělníkům v mladých letech otvíral oči, když mluvil jako inteligent pro všeobecné právo hlasovací. Teď pan dr Kramář hájí osnovu, která chce prosaditi jmenovací právo, aby ti, kteří nemohou býti zvoleni, mohli býti ministerským předsedou nebo ministrem vnitra tam prostě nakomandováni.

Že demokracie zde kulhá a že se to nedá hájiti roku 1927, to je jiná otázka, že neznáme takové právo v jiných státech, to je jiná kapitola, to náleží zahraničnímu tisku, aby to přibil, ale my socialisté právem přibíjíme na pranýř tuto hanebnost, která charakterisuje, kam pravicový systém dnešní cílí.

Když pan dr Kramář polemisoval s naším soudruhem dr Meissnerem v otázce jmenovacího práva, užil také slov, že prý dr Meissner, když šlo o jmenovací právo do pokladen nebo do jiných institucí, tam nebyl tak citlivý. Já jsem už p. dr Kramáře v poznámce upozornil, že nemá pravdu. Vysvětluji si to tím, poněvadž nemůže do všeho viděti, on žije pouze pod dojmem, co píší Národní Listy a Národ. To jsme viděli v celé jeho replice v závěrečné řeči, že jsou mnohé otázky, které jsou mu v praktickém životě docela cizími. A proto nemá pravdu v této věci, když praví, že by někdo schvaloval, aby v pokladnách bylo jmenování, naopak!

Máme v zákoně 221 z r. 1924, pokud jde o volební právo do nemocenských pojišťoven, toto ustanovení: § 33 stanoví, že volební právo mají všechny povinně pojištěné osoby, jež prvého dne v měsíci předcházejícím vypsání volby byly u pojišťovny pojištěny, pokud jsou starší 20 let anebo dokonají v roce volby 20. rok svého věku. Z volebního práva je vyloučen ten, kdo ve smyslu §u 3 volebního řádu do obcí nemá volebního práva ani při volbách do obce. Volitelný je každý státní občan, který v den volby překročil 26. rok věku a je aspoň  1/2 roku u dotyčné pojišťovny pojištěn a není vyloučen z volebního práva. Podle §u 39 volby se konají osobně a tajně. (Výkřiky posl. Petra.) Pane kolego Petře, my jsme se nikdy nebránili volbám, ale musíte připustiti, že musí býti pro každé volby vypracován volební řád. My socialisté jsme nezavinili, že pro volby do dřívějších pokladen nebyl včas vypracován volební řád. Proč, pane kol. Petře, pan ministr Šrámek brání se vydati volební řád do nemocenských pojišťoven? Vždyť vy přijdete také ke svému, lidovci přijdou také ke svému. (Hlas: Ale málo!) Někdo málo, někdo více, oni nemají takový zájem na správách pojišťoven, pro ně je důležitější vliv na správu státní. Ale i jejich zájmem by bylo, aby se do pojišťoven volilo. Ale pánové vědí, že panu ministru Šrámkovi a zejména ostatním činitelům z pravicových stran jde u volebního řádu ještě o jinou otázku, proč zdržují jeho vydání, totiž o to, aby specielně dělnictvo neovládlo pojišťovnu. Vždyť pan kol. Petra jiní páni z pravicových stran vědí, že dělníci a socialisté nejsou rozhodujícím činitelem v pojišťovnách, vždyť celou řadu pojišťoven ovládají živnostníci nebo jiní činitelé. Tedy i po této stránce je v zájmu dělníků, aby volby byly vykonány. Avšak pánové brzdí vydání volebního řádu do nemocenských pojišťoven, protože vědí, že dělnictvo bude rozhodujícím činitelem, že v představenstvu budou míti z 10 osm členů a v dozorčím výboru dva, zaměstnavatelé pak opačně. Tedy poněvadž pánové vědí, že dělníci nabudou jaksi suverenního vlivu na správu pojišťoven, proto se brání vydati volební řád. Pan kol. Petra jiní vědí, vždyť jsem o tom s nimi mluvil soukromě, že úmyslem různých těch našeptávačů, kteří chtějí pořád novelisovati a denně konají porady o zákonu č. 221, je volební právo zhoršiti. Takové hlasy vyskytují se i u lidovců, ač tam jsou někteří opatrní, zejména ti, kteří representují dělnický živel a zejména u agrárníků a středostaváků, kteří by chtěli toto složení orgánů pojišťoven zhoršiti, aby dělníci neměli rozhodující vliv, nýbrž aby rozhodovali zaměstnavatelé stejným dílem jako dělníci. Tedy to máte v úmyslu, ač víte, že ustanovení nynějšího zákona je s vámi sjednáno. Mají-li dělníci v představenstvu 8 členů, vy máte v dozorčím výboru osm, dohromady však parita je zachována. (Výkřiky posl. Koudelky a poslanců čsl. strany lidově.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Prosím o klid! Slovo má pan kol. Johanis.

Posl. Johanis (pokračuje): Když již tedy kritisujeme jmenovací právo, které je v osnově zákona o volbách do okresních a zemských zastupitelstev dáváno, a když také otázka voleb a složení orgánů pro pojištění zde byla dotčena, mám za povinnost k tomu, co jsem řekl, dodati, že je již známa osnova strany agrární o sociálním pojištění, která navrhuje, aby představenstvo nemocenských pojišťoven bylo složeno takto: 3 zástupci pojištěnců, 3 zaměstnavatelů, 4 páni jmenovaní zemskou politickou správou a dokonce jeden jmenovaný má býti úředníkem státním. Vidíme, že to, čeho se chce v jiné variaci docíliti do okresních a zemských zastupitelstev, se chce dostati v jiném smyslu do nemocenských pojišťoven, výlučně do ústavů soc.-politických, kde živel byrokratický chce býti uplatněn i ve vedení tak důležitých ústavů sociálních.

Pánové a dámy, proto právem říkám, že při této nynější horečce všechno stále jmenovati se setkáme s tímto problémem ještě na jiném poli a že budeme moci promluviti o odejmutí vlivu dělníkům na autonomii nemocenského pojištění několik slov i s jiného hlediska.

Nyní ještě něco o Podkarpatské Rusi. Pro jednávaná osnova reformy politické správy vzbudila veliký odpor také na Podkarpatské Rusi. V ústavně-právním výboru podal pan kol. inž. Nečas jménem naší strany programatické prohlášení, týkající se Podkarpatské Rusi. V tomto návrhu žádáme, aby ve smyslu naší ústavy a smlouvy st.-germainské byl dán již Podkarpatské Rusi sněm pro autonomní a naší ústavou zaručené záležitosti této krajiny. Může-li míti Podkarpatská Rus zemské zastupitelstvo ve formě navrhované vládní osnovou, jak zde bylo uvedeno, posloužilo by jistě konsolidaci země a zlomilo by ostří iredentistickým snahám, kdyby byl učiněn již konec nynějšímu provisoriu na Podkarpatské Rusi. Naše hlasování v ústavně-právním výboru proti §u 1 osnovy bylo nepřátelským tiskem úmyslně vyloženo tak, jakoby strana soc. demokratická byla proti městu Užhorodu. Hlasování naší strany nebylo ovšem namířeno proti Užhorodu, nýbrž samozřejmě generelně proti §u 1 osnovy. Ve sporu obou největších měst Užhorodu a Mukačeva zaujala naše strana stanovisko diktované všeobecným zájmem, který předurčuje Užhorod za politické, Mukačevo pak za hospodářské centrum země. Tolik jsem měl za povinnost říci o této otázce, pokud jde o zemská zastupitelstva.

Nyní ještě o odbornictví. Již zde bylo jinými ústy řečeno, že jmenovacím právem do zemských zastupitelstev okresních a zemských budou se skutečně odborníci ignorovati. Jak nynější režim provádí jmenovací právo, chtěl bych dokázati na posledním případě, totiž při složení naší delegace na konferenci do Ženevy, kde se jednalo o nemocenském pojištění. Jest známo, že konference v Ženevě jednala v první řadě o nemocenském pojištění a že jsme měli na této konferenci jistě co říci, poněvadž máme nemocenské pojištění poměrně dosti staré, administrativně vyvinuté a v léčebné péči překonáváme státy jiné. Nynější režim ministerstva soc. péče však nepřipustil, aby někdo z odborníků z Ústřední sociální pojišťovny nebo ze Svazu nemocenských pojišťoven, kteří léta pracují na nemocenském pojištění, do Ženevy jel, takže v Ženevě zastupovali československý stát na Mezinárodní konferenci práce lidé, z nichž mnozí pojišťoven jakživi ani neviděli. Že by byli věděli, co je to přihláška a odhláška, jaká jsou zákonná ustanovení a administrativa pojišťoven, jaká je léčebná péče, to se nemůže na nich žádati, poněvadž, jak jsem řekl, pojišťováním se nikdy nezabývali. Tuto okolnost charakterisuji jako zajímavý zjev, když jde skutečně o uplatnění odbornictví. Ostatně posl. dr Meissner charakterisoval odbornictví a zejména snahy, jak se uplatňuje odbornictví, ještě s jiného hlediska.

Když však mluvím o otázce zhoršení volebního práva, zejména pokud se týče věkové hranice, usedlosti a jmenovacího práva, chci zde ještě citovati projevy občanstva z jednotlivých hraničářských obvodů, zejména Čech, již proto, že zde v této debatě jeden z debatérů pravicových stran také řekl, že prý zákon bude znamenati posilu státu. Řekli jsme již jindy, že tento názor není správný. Občané, kteří bydlí v jednotlivých úsecích naší republiky, zejména v t. zv. hraničárských místech, právem protestují, aby obě projednávané osnovy byly přijaty. A vidíme, že protestují též jiní činitelé, i ctitelé pravičáckých stran. Mám povinnost, se zřetelem k přáním zejména jednotlivých příslušníků z Mostecka a Liberecka, konstatovati, že právě oni varují, aby projednávané osnovy byly schváleny. Víme, že varování nebude poslechnuto, ale z důvodů historických a hraničářských máme povinnost říci, že zejména česká menšina z Mostecka protestuje proti vládním návrhům. A protest z Liberecka praví:

"Obvodní výkonný výbor čs. soc. demokratické strany dělnické v Liberci protestuje jménem okresních i místních organisací politických a svého voličstva v počtu 13.229, které odevzdalo své hlasy naší straně r. 1925, co nejdůrazněji proti návrhu o reformě veřejné správy. Veškeré strany prosazující tento návrh varujeme důtklivě před tímto činem, poněvadž tím bude naše voličstvo a příslušníci strany na svých demokratických právech dotčeno a ohroženo německo-měšťáckou a byrokratickou většinou. Nedozírné škody budou páchány na českém lidu ve zněmčeném území nejen na demokracii, ale i na sociálních institucích, které blahodárně mírnily nedostatek a nouzi chudých vrstev nemajetného lidu hraničárského. Nemáme důvěry k zástupcům měšťáckým a byrokratickým zástupcům v okresních samosprávách, neboť v těchto vrstvách není pochopení pro sociální potřeby českých hraničářů. Vzpomínáme na doby vlády německých měšťáckých zástupců za dob Rakouska a obáváme se, že bude opět nastolena vláda v okresních zastupitelstvech výhradně z nacionálních stran německých, které pracovati budou bezohledně nacionálními důvody, a tím ohrožen bude zdárný vývin českého lidu ve zněmčeném území. Zvýšením hranice věkové z 21. na 24. rok postiženy budou nejvíce české dělnické rodiny, poněvadž podle zjištění jsou početnější rodin německých. Protestujeme důrazně proti stanoveným trestům, které předloha obsahuje, i proti placení kandidátních listin, poněvadž chudí dělníci nejsou schopní hraditi značné vydání. Prohlašujeme otevřeně, že demokracii budeme do důsledku chrániti proti všem, kdož usilují o její odstranění. Pp. Kramářovi, Dykovi, Lukavskému i "tatíčkovi" Hrubému vyslovujeme svou nelibost za to, že se staví za prosazení navrhované předlohy."

Podobný protest jako z Liberecka dochází také Mostecka. A právem musím přiznat, že ti lidé, kteří léta žijí v těchto obvodech, vědí, co bude pro ně znamenati nový zákon o zastupitelstvech okresních a zemských, zvýšení věkové hranice při volbě, prodloužení usedlosti a pak jmenovací právo. Páni, kteří se zastávají nynější osnovy, měli by uvážiti, pokud jsou povinni tento protest respektovat.

Teď ještě něco k trestním ustanovením v osnově o reformě politické správy. Je pozoruhodno, a bylo to také se stran levicových konstatováno, že všechna trestní ustanovení znamenají krok zpět. Ale já se dovolávám, že tam, kde jde o trestní ustanovení proti odpůrcům chudého lidu, se tato ustanovení nedodržují. Ukazuji na zákon protilichevní, kde máme, pánové, řadu důležitých ustanovení trestních, ač z daleka ne tak přísných jako zde. A podívejte se, při zdražování životních potřeb, při lichvě, tam nynější správa státu trestní ustanovení neuvádí v činnost. Je tedy zajímavo, že tam, kde jde o politické potřeby a kde se to politicky bude hoditi, trestní ustanovení se dodržují a vkládají se do nových zákonů, aby se jich mohlo použíti, ale tam, kde jde o lidi majetné, zbohatlíky, lichváře, se používati trestních ustanovení nesmí.

Teď k řeči p. dr Viškovského. Z řečí pravicových stran, vynikly zejména řeči pana dr Kramáře jako zpravodaje a pana dra Viškovského, který hájil osnovy se stanoviska zájmu pravicových stran. Pan dr Viškovský se vyslovil proti demokratickým volebním právům do zastupitelských okresů. Kdo zná p. dr Viškovského - i když nechci býti osobním tomu není jeho názor novým. Pan dr Viškovský prošel starými názory a starou školou, která odpírala chudým lidem vliv v obcích, v okresích a ve státě. (Posl. Koudelka: Zemědělská rada!) Ano, pan dr Viškovský fedroval volby do Zemědělské rady na základě starých ustanovení a vidíme, že nejenom my, socialisté všech směrů, ale i lidovci se zřekli voliti za takového režimu. Ale chci říci, že pan dr Viškovský pochopitelně nemůže potřebovati demokracii ve volbách do okresních a jiných zastupitelstev. Agrárníci vědí, že obecní a okresní zastupitelstva anebo zastupitelské sbory, jsou sbory, kde lid přišel k politické moci a má vliv na jejich správu. Pan dr Viškovský byl ještě svědkem toho, jak se vládlo v takových Ředlích a jiných obcích na Hořovicku, Domažlicku a Blatensku, když měli starousedlíci privilegované volební právo do obecních zastupitelstev. Je proto pochopitelno, že p. dr Viškovskému se stýská po těchto starých privilegiích a že on je právě nositelem toho režimu a uplatňuje ho v debatě o těchto osnovách, aby volební právo bylo ještě více zhoršeno než je v těchto osnovách navrhováno.

Jsme vděčni, když víme o p. dr Viškovském a jiných pánech ve straně agrární a ve stranách pravicových, že u nich je tento zpátečnický názor domovem, že to zde p. dr Viškovský otevřeně řekl. Je dobře, že to zde bylo řečeno, ale je jen dlužno litovati, že dr Kramář stojí obhajobou obou osnov na úrovni dr Viškovského. Toho je nutno jen litovati a budeme míti možnost pánům to jednou připamatovati, aby se tyto názory, které p. dr Viškovský pronášel, se nestyděli říci také venku, aby se lid vypořádal s jejich reakčním stanoviskem, zejména p. dr Viškovského. Je tedy viděti, jak jsem řekl z počátku, že nynější pravicové strany nezůstanou jenom u okresních a zemských zastupitelstev se zpátečnictvím ve veřejné správě, ale že půjdou i jinam.

V závěru řekl p. dr Kramář ve svých včerejších vývodech, že osnovami prospíváme všem. Říci v závěru řeči, že osnovami prospíváme všem, jest troufalost. Nechci věřiti, že dr Kramář je osobně přesvědčen, že těmito osnovami se prospívá všem. Správné by bylo říci, že se jimi prospívá těm, kteří chtějí chudý lid a demokracii odstrčiti v Československém státě od pokroku zpět. Jest proto pochopitelné, že my sociální demokraté nejenom budeme hlasovati proti oběma osnovám, ale - a to adresuji do lavic pravicových stran - přičiníme se, aby lid svůj omyl, který provedl r. 1925, pochopil, aby si byl vědom, že když má krajně demokratické volební právo do sborů zákonodárných, jak do poslanecké sněmovny, tak senátu, má si je chrániti a tímto právem zameziti, aby to, co jest na pochodu na poli reakčním, skutečně rázně bylo zakřiknuto. (Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)