Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Štětka, uděluji mu slovo.
Posl. Štětka: Vládní návrh
zákona o organisaci veřejné správy
jest pokračováním v reakčním
útoku na pracující třídu v
tomto státě ve směru politickém, sociálním
i hospodářském. Zákonem o organisaci
politické správy stává se z autonomních
celků okleštěný zmetek. Po jeho nastolení
nebude vůbec možno mluviti v. tomto státě
o uplatňování vůle lidu, už proto
ne, že zákon ji vyřazuje a nahrazuje byrokratickým
systémem.
Této tragikomedii předcházela finanční
úprava hospodářství svazků
územní samosprávy, která všechno
žvanění p. zpravodaje dr Kramáře
o zájmech hospodářských, kulturních
a snahách sociálních a zdravotnických
odhaluje jako podvod. (Předsednictví převzal
místopředseda Horák.).
Důvodová zpráva je fíkovým
listem, kterým p. dr Kramář cudně
pokrývá tvrdou nahotu zákona zabíjejícího
se samosprávou poslední špetku demokracie,
která v kapitalistickém státě slouží
buržoasii za zástěru a jest pro ní přijatelná
jen potud, pokud obstarává její zájmy.
Jakmile by však měla pod tlakem pracující
třídy obstarávati zájmy pracujících,
musí býti odstraněna, třeba i za cenu
přiznání se k otevřené diktatuře.
Jakmile však jakékoli zřízení
kapitalistické společnosti neskytá jí
dostatečné opory a neslouží výhradně
zájmům buržoasie, pak všemi prostředky
pracuje k odstranění takového zřízení,
jak jsme toho svědky právě dnes při
projednávání organisace politické
správy.
Pánové, říkáte-li tomu, co
se vám jako nahodilé a neskutečné
buržoasní většině povede prosaditi
proti vůli lidu "demokratická veřejná"
správa, je to pustý švindl, presentovaný
té vaší osvobozené vlasti, která
se stala eldorádem válečných vydřiduchů,
poválečných zbohatlíků, kteří
si z této osvobozené vlasti udělali dojnou
krávu.
Vládním návrhem zákona o organisaci
politické správy vleče se jen jeden duch
jako červená nit, jeden cíl: znásilniti
každý svobodnější projev vůle
volených zástupců lidu a zvláště
snaha po majorisování a zastrašování
je tu patrná.
Pracující třída v tomto státě
dnes velmi dobře vidí, že buržoasii a
jejím pomahačům o nic důležitějšího
nejde, nežli o to, aby to v jejím hospodářském
duchu a vždy na její prospěch dobře
klaplo. Kdyby tu zřejmě nešlo o zájmy
kapitalistických kruhů - čehož důkazem
jsou tak zv. konsolidační zákony byli bychom
svědky toho, že t. zv. státotvorné strany,
které tu vidíme promenovati v jejich projevech s
heslem od demokratického centralismu k autonomismu a naopak,
konečně spolkly by i ten policajtský pendrek,
kdyby se jim dostalo jen slibu, že není na ně,
že je nebude tlačiti, jako už dnes tlačí
je zákon na ochranu republiky, zákon náhubkový
a zákon o útisku.
Zde však tyto otázky jsou exponentům zákona
daleko podružnější a nad ně vysoko
se vypíná jako nejvyšší symbol
měšťácké demokracie nikoli samospráva
a uplatňování se lidu, lidem, pro lid, nýbrž
šatlava a pendrek.
Jaký vliv budou míti zákony o úpravě
financí svazků územní samosprávy
a organisace politické správy na obce? Naprosto,
pokud možnosti hospodaření se týče,
různé, protože dlužno rozlišovati
mezi nimi a děliti je nejen podle velikosti a hospodářského
charakteru jejich občanů, ale také podle
majetkové potence. Daňová základna
se tu ostře diferencuje. Toho nové zákony
neupravují. Sanační fond bude jen pro klikaře
a tichošlápky. Nebude tu ani zdáni po spravedlivém
ať již regulátoru nebo korektivu. Nevěříme
proto v poctivost úmyslu byrokracie, do jejíž
rukou byla dána absolutní moc nad obcemi, kde volení
zástupci mají hráti roli bezvlivných
a dokonce riskujících poradců.
Nejen že zákonem je určeno maximum přirážek,
takže nebéře se v úvahu, alespoň
poněkud vážně, různá finanční
mohoucnost obcí, ale je způsobeno dokonce, aby úlevami
všeobecně daňové základny hluboko
poklesly, a aby tím tížeji rozpočtové
schodky musely býti vyrovnány nesčetnými
dávkami, uvalenými na proletářské
spotřebitele.
Bude převážná část obcí,
kde průmysl je již dnes a bude i napříště
nucen blahodárným působením zahraničního
ministerstva i jinými činiteli omezovati pro nedostatek
odbytiště výrobu a tím se stane, že
maximované přirážky uhradí nepatrný
obnos celkové obecní potřeby. A co potom
budou činiti obce, které jsou většinou
dělnické? Bude moci nezaměstnané dělnictvo
vydržovati obec, kde bude hospodářský
život ubit? Bude moci takováto obec, byť primitivně,
své úkoly plniti, když tu nebude výdělku?
Již dnes jsme svědky toho fakta, že v mnoha obcích,
zejména na Kladensku a všude tam, kde průmysl
zastavil nebo omezil výrobu, dostavuje se hotový
bankrot v obcích, že není ani na uhlí
pro školy, a když dělníci chtějí,
aby škola nebyla zavřena, musí se skládati,
aby mohlo býti zakoupeno potřebné palivo.
Kolik škol bylo zavřeno jenom proto, že nebylo
ani na nejnutnější potřeby pro školu!
Nacházíme sice také v důvodové
zprávě pana dr Kramáře jako
zpravodaje výboru slovíčko "kulturní",
ale ono není ničím jiným, nežli
pustou frásí. Neboť vliv hejtmanů nebude
se uplatňovati jen na škrtání nebo opravování
výdajů na hospodářské a sociální
potřeby obcí, ale přirozeně podlomí
vzdělávací činnost škol, což
především postihne svými těžkými
důsledky proletářské děti.
Je v tom kapitalistická tendence vrátiti se o 100
let zpět a míti v dělnictvu analfabety neschopné
aktivně zasáhnouti do vlastního osudu. Namnoze
obecná škola je proletářským
dětem jediným vzdělávacím ústavem
a proto maximování přirážek obecních
hejtmanským právem korektivu nutně opodstatňuje
přesvědčení, že se začne
nejprve šetřiti na vzdělání chudých
dětí a že při rozpočtových
návrzích školních rad a při povaze
zastupitelstev, přeorientovaných namnoze do prava,
vypadnou položky na potřeby chudého žactva
úplně. A to je také jediným cílem
hodným svých reakcionářských
osnovatelů, nadělati z dělnické mládeže
heloty. Tedy nezabíjí dr Kramář
s konsorciem jenom samosprávu, ale i Komenského.
Je snad úkolem postupovati v osvobozenecké tradici
tak daleko, aby vedle materielního hladu zakrněly
naše děti i duševně? Obce budou moci vybírati
přirážky v té výši, že
jim v mnoha případech stěží uhradí
správní náklady, vyplývající
z položek úřednických. Dlužno míti
zato, že v mnoha obcích přirážky
stěží stačí k uhrazení
potřeby vzniklé obci přenesenou působností.
Tlak zákonů bude míti důsledky nesnesitelné.
Z obav nezatížiti až za krajní mez občanstvo
zvýšenými nebo doplněnými dávkami
a poplatky, budou zastupitelstva vzdávati se i takových
úkolů, jichž neplnění bude míti
za následek veliké morální i hmotné
škody.
Nebude tu výchovy k šetrnosti, která zde už
dnes po většině až do úzkostlivosti
zacházela, ale přivodí se pendrekovými
zákony jednak stav naprosté bezradnosti a bezvýchodného
chaosu, a na druhé straně v kruzích občanstva
nespokojenost, souvisící s neplněním
úkolů obci nepostradatelných Obce nebudou
základem státu, nýbrž cílem policejních
útoků a nesmyslných šikan proti pracující
třídě.
Okresní hospodářství, které
postihl týž osud jako obce, přes svou dosavadní
kompetenci obmezovalo.se často na užší
řadu úkolů, než bylo třeba. A
přece i sem padla katova sekyra.
Dr Viškovský si stěžoval na velikou
nehospodárnost jak v obcích, tak v okresích.
Jeho stížnost nebyla odůvodněna, naopak
za vlasy přitažena, neboť potřeby jeho
třídy, jejíž ústy zde mluvil,
byly až příliš dobře kryty. Měl
by p. dr Viškovský věděti, že
jenom v Čechách postavily a udržují
okresy pro jeho třídu z dělnických
a domkářských peněz na 15.000 km silnic.
Sociální a kulturní výdaje okresu
byly proti silničním nákladům hotovou
popelkou. Tvrzení nejen dr Viškovského,
ale i ministra dr Engliše o špatném hospodářství
v samosprávách je kopancem státotvorným
socialistům, kteří v konstruktivním
zápalu zájmy obce a okresu stavěli nad zájmy
pracující třídy, a proto dostává
se jim zaslouženého odvděčení
za služby, prokázané po válečných
letech, na zpustošených a rozvrácených
komunikacích.
Pánové, rozpočty všech okresů
mluví o tom velmi zřetelně. Zatím
co sociální a kulturní potřeby krčí
se v okresních rozpočtech jen v několika
tisících, na komunikace jsou tam statisíce,
ba miliony.
Příklad: Okres Hořovice, který nepatří
zrovna k okresům hospodářsky silným,
má podle rozpočtu na r. 1927 potřebu 3.049.696
Kč, z čehož na komunikace připadá
1,700.230 Kč; zbývá tedy na ostatní
potřeby 1,349.466 Kč. Avšak téměř
celý obnos ve hlavě "Dluhy" zatěžuje
okres v důsledcích starých investic, zase
komunikačních, které jsou 907.358 Kč,
takže zbývá na správní, sociální
a kulturní účely okresu pouze 442.108 Kč.
To znamená, že komunikace v jednom okresu pohltí
86% veškerého vydání okresu a 14% zbývá
z celkového rozpočtu na vydání druhá,
to je včetně správních nákladů.
Ptám se p. dr Viškovského, zdali také
v tomto případě plýtvalo se penězi?
Podle našeho názoru ovšem že ano, a to penězi
vydřenými na dělnících a domkářích
ve prospěch velikých sedláků.
Jestliže p. dr Viškovský tvrdil, že
obce a okresy hospodařily nesvědomitě a poplatníky
zatěžovaly ohromnými přirážkami,
a jestliže totéž tvrdil pan ministr financí
dr Engliš, pak je usvědčuje sám
Statistický úřad ve své studii "O
daňovém břemenu v republice Československé",
uveřejněné ve zprávách v č.
9 až 11, ročníku VII (1926), ze lži, neboť
v těchto článcích stojí doslova,
jak je uvedeno ve Věstníku českých
okresů na str. 76 v č. 5 a 6: "V Čechách,
na Moravě a ve Slezsku činilo předválečné
břemeno samosprávné průměrně
za 3 mírová léta 1911 až 1913 na hlavu
22.73 K, r. 1922 činilo 174.06 papírových
korun, tedy asi 7.7 krát tolik. převedeme-li papírové
koruny na předválečnou hodnotu pomocí
velkoobchodního indexu, máme r. 1922 v českých
zemích břemeno samosprávné pouze 17.64
předválečných korun na hlavu obyv.,
t. j. o 22% méně než před válkou;
převedeme-li si břemeno pomocí kursu z měny
papírové na poválečnou hodnotu zlata,
máme břemeno 27.16 poválečných
fiktivních zlatých korun na hlavu, t. j. nyní
pouze o 19% vyšší, kdežto poválečné
znehodnocení zlata činilo v prosinci 1922 mnohem
více, totiž 54%; při převodu indexem
životních nákladů vychází
pro břemeno samosprávné kvota 24.34 K na
hlavu, t. j. jenom o 0.7% vyšší."
Pánové, přes to, že jsou vám
tyto věci velmi dobře známy, opakujete znovu
a znovu své lži vám tolikráte vyvrácené
a papouškujete denně a úmyslně rozšiřujete,
že přirážky samospráv jsou horentně
vysoké a vyšší předválečných.
K tomu ke všemu vás vede nikoliv zájem státu,
jak demagogicky tvrdíte, ani zájem obcí a
občanů, nýbrž jedině vaše
bezmezná touha po samovládě, která
vám má i pro budoucnost zabezpečiti váš
blahobyt na bídě, útlaku pracující
třídy. Abyste toho všeho do sáhli, nepostačují
vám dosavadní prostředky a proto přicházíte
s reformou t. zv. veřejné správy, abyste
z volených zástupců pracující
třídy udělali tahací panáky.
Útok reakce nezastavuje se jen u samosprávy, která
bude úplně odstraněna, ale jde dále
a sahá na všeobecné právo hlasovací
s poměrným zastoupením. Jestliže se
osekává a zhoršuje volební právo
do okresních a zemských sborů, jsme takto
na nejlepší cestě, aby zítra se přišlo
s osekáváním volebního práva
do obcí a do parlamentu.
Hranice věková pro volební právo je
stanovena na 24 let s podmínkou ročního pobytu
v zemi anebo okresu a nejméně 3měsíčního
pobytu v obci. A ježto pak passivní právo volební
je stanoveno na 30 let, s podmínkou dvouletého pobytu,
neznamená to nic jiného, nežli zbaviti pracující
třídu jakéhokoli vlivu v okresu a zemi, neboť
pracující třída za svým povoláním,
za prací je honěna s místa na místo
a tím přirozeně ztrácí volební
právo. Aby však buržoasie měla záruku,
že nebude rušena v klidném okrádání
pracující třídy ve státě,
v zemi a okrese, budou volení zástupci dělnické
třídy míti zámek na hubě, nebo
jak ve zprávě výborové říká
dr Kramář "..., že vládní
předlohou návrh jakékoli resoluce, politického
projevu, důvěry anebo nedůvěry vládě
a pod., výslovně je vyloučen." Kdyby
však přesto volení zástupci dělnictva
odvážili se něco podobného podati nebo
žádati, bude jim to znemožněno, jak říká
ve své zprávě dr Kramář:
"budou potrestáni pokutou, případně
zavřením, vedle toho po napomenutí vyloučeni
ze schůze, případně zbaveni mandátu".
Bude tedy museti pracující třída s
tímto počítati. Má do těchto
sborů vysílati jen slepé a němé,
kteří podle vládního návrhu
budou doplněni 1/3
vládou jmenovaných odborníků, ze kterých
si udělá buržoasní třída
své mameluky. To jsou konce té vaší
falešné demokracie, kterou.ozdobujete hlasovacím
lístkem, který pro proletáře v kapitalistickém
státě neznamená žádnou obranu
před jeho vykořisťováním.
Pro nás komunisty hlasovací lístek nikdy
nebyl a nebude cílem politické demokracie, nýbrž
naším cílem jest osvobození dělnické
třídy z třídní nadvlády
buržoasie, aby jako menšina byla odstraněna z
nadvlády nad pracujícími. Kapitalistická
třída z nadvlády nebude odstraněna
hlasovacím lístkem, nýbrž jedině
sociální revolucí, které nezabráníte
žádnými Bachovskými patenty, žádnou
persekucí, ani pendreky a kriminály. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je ke slovu přihlášen p. posl.
Śliwka. Uděluji mu slovo.
Posl. Śliwka (polsky): Ohromná nespokojenost
a vlna neustálých protestů byly okamžitou
odpovědí na první kroky a úmysly vlády
stran provedení reformy veřejné správy.
Všechen lid, nejen proletariát, ale také i
velké masy drobných měšťáků
a rolníků rychle si uvědomily, jaké
strašné nebezpečí doslova číhá
na každého občana z každého paragrafu
nového zákona, poněvadž každý
občan ve státě má neustále
co dělati s politickými úřady, hejtmanstvím
atd. Spousty protestů nahrnuly se odevšad, zvláště
ze slezských krajů ke všem úřadům
s rozhodným odporem proti takovým carským
způsobům vlády.
Všeobecný jen pohled na celek reformy navržené
vládou, později změněné v jistých
nepatrných podrobnostech v úředním
znění ústavně-právního
výboru poslanecké sněmovny poskytuje nám
až příliš mnoho příčin
k vážnému posouzení a k roztrpčení
v nejvyšší míře. Vždyť
přece podle legendy dosud panensky udržované
- žijeme ve státě demokracie, osobní
svobody a neporušených svobod občanských.
Odtud také vyplývá odůvodněná
a nezkrocená vůle lidu užívati a míti
prospěch z této občanské svobody,
doporučované a chválené všemi
směrodatnými činiteli. Ale bohužel místo
této vychvalované svobody poskytuje vláda
obyvatelům republiky již mnoho let těžké
lekce násilí a beztrestného zbavování
základních práv.
Poslední pak návrh vlády a sněmovní
většiny, jednající o reformě
veřejné správy, jest další ranou
vlády směřující do prsou lidu
dělnického a rolnického v Československé
republice. Místo očekávaných a všemu
lidu slibovaných věcí dostává
se mu něčeho docela opačného, pro
lid škodlivého, čeho se tento lid nikdy nenadála
o čem se jistě nikdy ani nezdálo ve chvílích
nejčernějšího pesimismu tomu největšímu
vlasteneckému pochybovači, majícímu
ještě nějaké iluse, že tento stát
jest demokratický.
Reforma veřejné správy postará se
již důkladně o rozbití všech ilusí
u všech vrstev týkajících se hodnoty
všech "demokratických" vymožeností
buržoasních vlád. Neboť jediné
ještě zbytky a ostatky posledních vymožeností,
tak zvaných demokratických, to jest právo
volební, právo obcí rozhodovati o svém
osudu, odstranění policejní libovůle,
bylo tímto zákonem nenávratně zrušeno
a byl za veden suchou cestou fašismus korunovaný 100%ním
Prügelpatentem.
Veřejná správa dotýká se všech
vzpruh života všech občanů a hýbá
jimi, proto také každá její reforma
v horším smyslu znamená zhoršení
životních podmínek tohoto lidu. V období
"rozkvětu demokracie" dočkali jsme se
toho, že centralismus, který v zárodku dusí
jakékoliv demokratické činy, slavil pravé
orgie. Byrokracie, úřední mafie, dostává
z milosti nynější vlády přímo
suverenní práva nad všelikými volenými
institucemi a sbory. Nevídaná u nás dosud
diktatura úřadů bude následek usnesení
této hrozné a škodlivé reformy. V Rakousku
by se to bylo jmenovalo obyčejnou krádeží
lidských práv a u nás to chtějí
jmenovati "pokrokem". Jest to ovšem pokrok, ale
ve směru zpátečnickém.
Podle kteréhokoliv paragrafu tohoto zákona může
býti všechno trestné. Policie může
považovati za trestné každé občanovo
slovo, každý výraz, pochod nebo demonstraci.
Při tom dlužno poznamenati, že úředník,
zvláště policejní, který má
býti nejvyšším soudcem v těchto
drastických a ožehavých věcech viny
nebo trestu, ukázal již v dobách několikaleté
vlády v republice, že není na výši
svého úkolu a nejen že není pozadu v
hrubosti a drzosti za úředníkem rakouské
policie, nýbrž, co jest ještě horší,
že dovede ho předstihnouti v nejvyšší
míře, ale jen v jeho zlých vlastnostech a
neslušnosti. Mnoho případů z oboru kriminalistiky
a politické prakse osvětluje křiklavě
smutný úkol policie, jako slepého, hloupého
a drzého nástroje státní moci a vědomého
své beztrestnosti, mrzačícího právo
a zákony s vědomím vyšších
úřadů.
A nyní tento zákon a zvláště
paragrafy týkající se pravomoci policie ve
věcech zajištění veřejného
klidu, veřejné bezpečnosti, veřejné
mravnosti, jejichž definice a výklad náleží
úředníkům, otvírají
policii, vždy chtivé široké a neomezené
svobody nebo svévolné a beztrestné činnosti
"v mezích zákona", ohromné pole,
aby se mohla vyznamenati opravdu po stolypinsku blahé carské
paměti. Kozácké kousky triumfujících
žoldnéřů a policejní soldatesky
budou na denním pořadu díky tomuto zákonu
a široké pravomoci státních úřadů.
Policejní zákaz nebo rozkaz bude právem a
zákonem, ba více, ledajaký rozkaz nebo zákaz
policejní může se protiviti zákonům
a přes to býti platným. Jedno škrtnutí
pera náčelníka okresu může zavésti
výjimečný stav.
Buržoasie ví dobře, co dělá a
proč dává policii a úřednímu
aparátu tak silnou a neomezenou moc. Patří
to již k jejímu systému vykořisťování
a k plánu úplné stabilisace kapitalistických
řádů v republice. Reforma veřejné
správy jest jedním z hlavních prostředků
k rychlému a okamžitému provedení kapitalistické
stabilisace v republice v souvislosti se všeobecnou politikou
v Evropě.
Ale hospodářská stabilisace přináší
s sebou hospodářské krise v průmyslu
a následkem toho racionalisaci výroby. Za krisí
jdou osudné a katastrofální otřesy
ve formě bezohledných restrikcí, které
vrhají sta a tisíce dělnických rodin
do bezedné propasti nouze a nezaměstnanosti. Vezměme
na příklad jen jeden uhelný revír,
moravsko-ostravský, a uvidíme, že tam díky
těmto plánům racionalisace bylo vyhozeno
asi 10.000 osob, které jsou bez chleba a bez práce
a také bez vládní pomoci. Ohromné
zoufalství a strašná bída plodí
v dělnických masách nové výbuchy
ještě větší nespokojenosti, které
se mění v otevřenou vzpouru a boj na ostří
nože, radikalisují proletariát. Pobouření
roste ohromně.
Takový stav jest všude v celé republice a to
nejen ve vrstvách dělnických, nýbrž
i rolnických, kde útisk fiskální a
daňový dosáhl již také svého
vrcholu.Vláda s počátku měla proti
tomu jen nestálé prostředky: četnictvo,
které také během několika let demokratické
vlády střílelo několikráte
a zabíjelo k větší slávě
vlády a presidenta Masaryka dokonce nemluvňata,
jako v Orlové, kde tříměsíční
dítě padlo kulí z četnické
pušky při stávkové demonstraci.
Ale to nepostačovalo. Pravomoc policie a četnictva
a státních úřadů byla příliš
malá proti tomuto rozhořčení lidu.
Bylo zapotřebí správní reformy a větších
okamžitých práv, karantén proti hladovějícím
buřičům, měla-li stabilisace býti
provedena. Nepostačovaly ještě hanebné
řady námezdníků kapitálu ve
formě Národního sdružení fašistů,
kteří mají sloužiti jako psi svým
pánům a působiti bezohledný teror,
paniku a strach v dělnické třídě,
chtějí ještě zvětšiti výkonnou
moc úřadů, policie a omeziti práva
lidu. K tomu slouží tento zákon a tak mu lid
rozumí.
Přecházeje k podrobné rozpravě, budu
se zabývati jen jistou částí tohoto
zákona, která zajímá zvláště
náš slezský lid, věci Slezska. Reforma
veřejné správy ruší mimo jiné
zbytky starých rakouských práv také
jeden starý, tradicí zvěčnělý
zbytek minulosti, a to samosprávu Slezska, ovšem že
samosprávu v obyčejném významu toho
slova. Mám-li to vysloviti přesněji, reforma
veřejné správy ruší a odstraňuje
vlastní zvláštní správu Slezska
jako země a poddává je státně-byrokratickému
úřadu, který má míti své
sídlo v Brně na Moravě, a celé Slezsko
vtěluje k Moravě, tvoříc z obou zemí
zemi jednu.
Ovšem že tento krok, pokud bude uskutečněn,
o čemž nelze pochybovati, neznamená nic menšího
než loupež zbytků i tak již nepatrných
práv slezské samosprávy a aspoň nějaké
zemské osobitosti, a co dále, snížení
na nejmenší míru zastoupení polské
menšiny v budoucím moravském zastupitelstvu,
oč šovinistům nejvíce jde. Dělnická
třída nemá zvláštního
zájmu na tom, aby udržovala nějaké zastaralé
historické cáry papíru, dýchající
tradicí, zpuchřelé již věkem
a dávno přežité zemské jednotky
jakýchkoliv zemí koruny svatého Václava
nebo Piasta. Dělnická třída nemá
žádného zájmu, aby bojovala o historická
práva pochybné ceny a o historické státní
hranice vůbec. Pro nás není žádné
historické právo, ať pochází
ze středověku nebo z roku 1919, neuznáváme
je vůbec, nevidíce v něm ostatně nic
jiného než překážku rozvoje. Ani
hranic ani práv historických neuznáváme.
Uznáváme jen neomezené právo sebeurčení
národů a bojujeme o ně až k vítězství
bez ohledu na státní hranice a proti kapitalistickým
hranicím.
Víme ostatně dobře ze zkušenosti, že
i ten zbytek slezské samosprávy, jejž z milosti
pro potěšení pražská vláda
na několik let na Slezsku ponechala, byl nejhanebněji
zkarikovaný, zmrzačený a omezený do
nemožnosti, neboť neposkytoval slezskému lidu
žádné záruky, že se zlepší
kulturní, hospodářské a sociální
podmínky jeho života, a to každého národa,
jak polského, českého tak také německého.
Přes to celé ostří své kritiky
obracíme nejen proti tomu, že tento zákon vrhá
celý slezský lid bez rozdílu původu
pod nohy policejního státního úřadu
v Brně, nýbrž také proti celému
tomuto zákonu vůbec, jenž znamená konec
všech byť i nejskromnějších práv
samosprávy a občanské svobody, i že
tyto zákony nelze odstraniti žádným
hlasováním ve sněmovně za podmínek,
v nichž žijeme.
To se dá udělati jen s pomocí celého
proletariátu a boje, který otřese zplesnivělými
základy všech historických práv a dá
nám novou zem podle požadavků kultury, hospodářství
a národnostních potřeb. Žádná
buržoasie, ani česká, ani polská, ani
německá nemůže nikdy dáti svému
lidu jeho práva.
Podvodem jest, když buržoasie dělá nebo
chce dělati před lidem, že bojuje o svobodu
národů. Ona tuto svobodu ničí, ona
ji znásilňuje v osadách i ve zdejší
zemi. Proto snad není na světě člověka,
který by věřil těm mámivým
a klamným prohlášením národních
demokratů a agrárníků, že tato
reforma veřejné správy a spojení Slezska
s Moravou má zlepšiti existenci Slezanů.
Ve skutečnosti není nejmenší pochybnosti,
že buržoasie nepomýšlí vůbec
dodržeti jakékoliv sliby a závazky dané
lidu, pokud se to nekryje a nesouhlasí s jejím zájmem
a ziskem. Toto stanovisko nejlépe charakterisuje právě
věc Slezska, jež má býti podle této
reformy připojeno k Moravě a ztratiti svou zvláštní
samosprávu. Celý proletariát Slezska pod
vedením komunistické strany vznesl rozhodný
a energický odpor proti takovému neodvolatelnému
rozhodnutí věci Slezska bez jeho výslovné
vůle a proti jeho výslovné vůli a
bez jeho souhlasu. Protestuje proti formě vyřízení
tak důležité věci, protestoval zároveň
proti dosavadním způsobům, za nichž
Slezskem vládli lidé nikým nevolení,
a požadoval úplného osamostatnění
Slezska na základě sebeurčení národů
podle národních a kulturních potřeb
národů bydlících ve Slezsku, Němců,
Poláků a Čechů. Lid již poznal
pražskou vládu a kdyby ještě jednou došlo
k hlasování a plebiscitu, ani pes by nezaštěkal
za Československem nebo Polskem.