Neboť právě ty směrodatné vrstvy,
které za plebiscitu slibovaly Slezanům ráj
v republice, nyní samy přicházejí,
aby uloupily zbytky zdánlivé slezské samosprávy.
Čím to vysvětluji lidu? Přes to, že
každý laik ví, že hlavní příčinou
jejich kroku jest sešněrování slezského
lidu provazem silné byrokracie za účelem
lepšího vykořisťování a
zklerikalisování, prohlašuje vláda ústy
svého ministra Msgr. Šrámka, že
toho žádají historická práva.
Neboť Slezsko bylo prý již jednou s Moravou spojeno.
Dále úsporné důvody, jako kdyby zřízení
velkého centrálního aparátu v Brně
nepůsobilo ohromných nákladů. Ostatně
útraty delegací, komisí, zájezdů
obcí a jednotlivých osob ze Slezska do Brna budou
činiti dvakráte větší deficit
v rozpočtu než dosud, takže úspory nebudou
žádné, nýbrž jen ještě
větší výdaje.
Mimo to vytvoření zvláštních
komisí pro slezská zemská zařízení,
skládající se zástupců slezských,
způsobí také nové výdaje. A
ostatně zřízení těch komisí
vládou výslovně dokazuje, že Slezsko
potřebuje zvláštní samosprávy.
Neboť: buď Slezsko nepotřebuje samosprávy
a tedy také žádných zvláštních
komisí, nebo ji potřebuje, tedy proč ji rušiti,
odstraňovati a spojovati Slezsko s Moravou? Ale marné
jsou vývody a důkazy. Vláda má jeden
tajný důvod: zrušiti za každou cenu radikální
rudé Slezsko, hrozící potopou socialismu
a komunismu, a dále snížiti vlivy národních
menšin německé a polské ve Slezsku na
nejmenší míru a spojiti tyto menšiny s
moravským mořem a vydati je většině
na pospas.
Tak tomu rozumějí lidové vrstvy ve Slezsku.
Dokonce i vrstvy, které dosud byly vždy "státotvorné"
nebo jinak řečeno čechofilské, tak
zvaní Šlonzaci s panem Koždoněm v čele,
který hlavně za plebiscitu fedroval myšlenku
připojení Slezska k Československé
republice a který v této věci velice posloužil
československé státní myšlence,
jak jest zřejmo, na škodu týchž Šlonzaků
- dokonce i ti protestují příliš pozdě
proti tomuto zákonu, vlastně proti spojení
Slezska s Moravou. Jest to protest opožděný,
ale vždy lépe pozdě než nikdy.
Hle, co o tom píše čechofilský orgán
"Nasz lud" v čísle 8 z tohoto roku: Pan
Koždoň vraceje se z Paříže s deputací
zastavil se v Praze a zde prohlásil na audienci u pana
Tusara a presidenta Masaryka:
"Proto také doufám, že vláda republiky
Československé v budoucnosti bude se říditi,
pokud jde o můj rodný kraj, zásadou, že
státy si nezískají věrných
občanů násilím a převahou,
nýbrž spíše cestou rovnoprávnosti
a pravdy, které jedině vedou ke štěstí
a svobodě".
A na to odpověděl pan Tusar, tehdejší
předseda vlády:
"Pokud jde o vývody zástupce Slezské
strany lidové, pana Koždoně, mohu říci:
Naše Československá republika jest státem
veskrze demokratickým, ve kterém ovšem rozhoduje
vůle lidu. V naší republice nebude možno,
aby jeden národ trýznil nebo utiskoval druhý,
proto také prosím, aby pan Koždoň pověděl
Slezanům, že budou míti v republice táž
práva a svobody, které měli za dob rakouských
a po leckteré stránce budou míti ještě
větší svobodu než dosud. Slezané
mohou býti přesvědčeni, že chceme
žíti s nimi jako rovní s rovnými a oni
budou žíti mezi námi jako svobodní mezi
svobodnými."
A mimo to po proslovu předsedy vlády Tusara uvítal
ho ještě president republiky pan Masaryka pravil
více méně tato slova: "Já jako
president republiky děkuji panu Koždoňovi za
jeho proslov a prohlašuji, že souhlasím úplně
s prohlášením pana předsedy vlády.
Zároveň prosím pana Koždoně a
zplnomocňuji ho, aby to oznámil svým stoupencům".
Čili mezi námi řečeno předseda
Tusara president Masaryk slibovali Slezsku pravý
ráj a alespoň ta práva, která měli
Slezané za Rakouska.
Ve skutečnosti vidíme, že násilí
a bezohledné vykořisťování jest
jediným základem vládnutí ve Slezsku,
jak jsme o tom již nejednou psali v četných
interpelacích, žádajíce - bohužel
marně - nějaké nápravy. Vláda
byla a jest hluchá na všechny žaloby toho druhu
na bezpráví místních úřadů
vůči tamějšímu lidu.
Z četných faktů širší veřejnosti
již známých uvedu zde jen několik křiklavějších
a novějších. Krvavou ironií rovnosti
občanů a spravedlnosti místních politických
úřadů vůči polskému
lidu ve Slezsku jest věc učitele Guziura z Karvinné,
jejž školní úřad přímo,
aby jej šikanoval, přeložil na odlehlé
místo, aby tam konal svůj úřad, a
aby tímto způsobem mohly se úřady
zbaviti nepohodlného konkurenta buržoasní kamarily
místních vládních pochopů.
Učitel tento byl zvolen do obecního zastupitelstva
v Karvinné jako občan bydlící tam
nepřetržitě již 15 let, a v ustavující
schůzi obecního zastupitelstva byl pravomocně
zvolen starostou jako protikandidát českého
menšinového bloku. Na to fryštátský
okresní politický úřad zbavil ho prostě
škrtnutím pera hodnosti starosty a obecního
zástupce beze vší faktické a právní
příčiny jen proto, aby byla připravena
cesta českému kandidátu, co se také
stalo díky korupci a teroru se strany místních
činitelů. Jest to násilí tak křiklavé
a hanebné, že není mu podobného v dějinách
husarských kousků dokonce rakouského úředního
šimla. Celé Slezsko se tím rozhořčilo,
ale politický úřad má široká
ramena a může dělati co chce. A pan Černý,
k němuž se dostavila koaliční delegace,
jen krčí rameny a říká, že
všechno je v pořádku, že se nic nestalo.
Druhým takovým faktem a příkladem
beztrestnosti politických úřadů ve
Slezsku jest přeložení řídícího
učitele pana Walacha z Vendryně na jiné místo
- jak se později ukázalo - proti požadavkům
práva. Nejvyšší správní
soud zrušil toto bezprávné nařízení
místních úřadů, ale mezitím
již pečeně byla upečena a protivník
buď zastrašený nebo také zničený
nevyužije opožděného dostiučinění.
Jeden i druhý případ měl svůj
počátek a příčinu v politických
názorech pronásledovaných a v jejich příslušnosti
národní a stranické.
Kdežto s jedné strany užívá inspektorát
proti polským učitelům nejdivočejších
způsobů pronásledování, s druhé
strany nevzdělané kreatury ze středu "státotvorného"
učitelstva, užívající hanebných
method fašistického boje, mají úplnou
svobodu a beztrestně mohou páchati, co se jim líbí.
Příklad: Učitel Urbaniec z Tyry, který
svými nízkými hádkami působí
všeobecné veřejné pohoršení
a rozhodný protest obyvatelstva, jest nejen trpěn,
nýbrž nadržuje se mu na útraty mnohých
učitelů starších než on.
Vrcholem těchto skandálů jest konečně
fakt, že děje se to v mezích vlivu inspektora
pana Glajcara, který nemá potřebné
kvalifikace ani zkoušky, požadované pro inspektora
škol občanských, ani prý též
nepatří k národnosti dětí,
které jsou ve školách svěřeny
jeho péči. Tento pan inspektor, tak shovívavý
k jedněm a přísný ke druhým,
jest proti protestům a přáním ohromného
počtu učitelů a proti paragrafům smlouvy
česko-polské dále na svém místě.
Tisíce jiných věcí, jako věc
nezaměstnanosti, občanské příslušnosti
atd., patřících do působnosti politických
úřadů a odrážejících
se především na zádech tamějšího
proletariátu, jest hnisavou ranou na těle Slezska.
Slezský lid má smutné zkušenosti z prakse
úřadů, ví a vidí, jak trpí.
A co bude, když tyto úřady dostanou ještě
větší moc a působnost? Již nyní
není rady proti jejich šikanám a výstřednostem,
a co bude teprve, když sídlo okresního politického
úřadu bude pramenem zákonů, rozkazů
a zákazů, kdy vzdálené Brno, neznalé
poměrů, bude míti rozhodovati o nás
a o našich křivdách hospodářských
a kulturních? To bude opravdu peklo pro slezský
lid, peklo tím horší, že se dostavilo
po slavnostních slibech a přípovědích
na zemi pro Slezsko od nejvyšších zástupců
vlády.
Za to mají odpovědnost pánové z většiny.
S hrůzou, ale také s největším
rozhořčením musíme zjistiti, že
jak německé strany sněmovní většiny,
tak zvaní aktivisté, tak i náš polský
aktivista pan dr Wolf, poslanec polského drobného
měšťáctva ve Slezsku nyní mlčí
a nepodává svého veta proti tomuto zákonu,
jenž nám křivdí. Jeho mlčení
ráda vítá pražská vláda,
neboť to neznamená nic jiného, než - horribile
dictu - tichý souhlas polského klerikálního
poslance s tímto diktátem, okovy a náhubkem,
jímž - má býti spoutána polská
menšina ve Slezsku. Jako hospitant agrárního
klubu neprotestoval zde ještě ani slovem proti tomuto
hanebnému fašistickému zákonu, proti
této úmyslné vraždě spáchané
za bílého dne na tamějším lidu.
Mlčí-li on zde ve sněmovně, pak za
to nemlčí jeho lid a jeho voličové
ve Slezsku. A co jest divnější, že on
sám, když jest ve Slezsku, také se neodvažuje
mlčeti, nýbrž spolu s tímto lidem protestuje,
ovšem pod nátlakem veřejného mínění
voličů. Nevíme, jak bude hlasovati, ale to
víme, že jeho voličové mu pod naším
nátlakem přikázali hlasovati proti a bojovati
proti tomuto zákonu do krajnosti. Uvádím
několik příkladů z jeho vlastního
tisku, z čísla 11 z t. r. časopisu "Gazeta
Kresowa", jenž přesvědčivě
potvrzuje, jak se tam chová pan dr Wolf mezi svým
lidem a jaké jest v tom případě ovzduší:
Na krajském sjezdu v Novém Bohumíně
po řeči jednoho ze svolavatelů schůze
ujal se slova pan Wolf, který, jak píše
jeho orgán, "vysvětlil velmi důkladně,
jak se musíme brániti, aby tento návrh,"
totiž návrh na reformu veřejné správy,
"nestal se zákonem, jenž by křivdil všem
obyvatelům Slezska bez ohledu na jejich národnost
a stranickou příslušnost. Ukázal dále
na rozdíly Slezska bez ohledu na národnost a příslušnost
naší země, mající tolik rázovitých
známek, které se přímo příčí
jejímu spojení s Moravou. Nový návrh
směřuje hlavně proti našemu národnímu
životu. Jako menšina nebudeme moci získati ani
jednoho mandátu, čímž budeme zbaveni
zástupce svých zájmů. Nechceme jíti
do Brna, neboť by nás to stálo velmi mnoho."
"Shromáždění na sjezdu podávají
slavnost ní protest proti úmyslu spojiti Slezsko
s Moravou a žádají, aby Slezsko bylo ponecháno
ve svých nynějších hranicích
jako nezávislý celek správní po stránce
autonomní a státní, a to z těchto
důvodů:
Slezsko jest po stránce hospodářské
úplně soběstačné a proto má
tytéž podmínky, aby zůstalo správním
celkem, jako Čechy a Morava, a bylo by nespravedlivým,
kdyby jeho samospráva byla zrušena."
"Našim občanům" stala by se křivda
"a oni by utrpěli nenadálé poškození
hospodářských zájmů."
Proto schůze navrhuje, "že nelze žádati,
aby Brno jako hlavní město Moravy s historickým
posláním zvláště pro tuto zemi,
mohlo porozuměti potřebám našich obyvatelů."
"Shromáždění obyvatelé polské
národnosti vidí ve vládním návrhu
na spojení Slezska s Moravou také útok proti
polské menšině v republice, neboť když
se vytvoří velká správní země,
tato menšina bude zbavena representace v zemském zastupitelstvu
a vyloučena z všelikého vlivu na správu
a na rozhodování o svém osudu. Nerozhodujte
o osudu země a okresů proti vůli lidu, proti
jeho zájmům."
Proti tomuto zákonu právě sám dr Wolf
sbíral podpisy, aby pohnul vládu k jinému
rozhodnutí, a nyní vidíme, že zákon
jest již jako by usnesený. Tážeme se,
zdali požadavky, jejichž ochranu polská národní
menšina svěřila panu Wolfovi, jsou splněny?
Byly snad již skutečně napraveny všechny
křivdy kulturní a hospodářské
této menšiny? Stane se Slezsko skutečně
samostatnou jednotkou?
Bohužel se ukazuje, že v tomto novém zákoně,
změněném pouze formálně, není
žádných zásadních změn
a pan Wolf jako polský koaliční aktivista
buď se bude musiti zdržeti hlasování o
tomto zákoně a vyjde odtud nebo se vůbec
neukáže. Rozhodně víme, že se neodváží
hlasovati pro zákon.
Proto tedy prohlašujeme, že veškerá odpovědnost
padá neodvratně na ty, kteří kují
pikle proti svému lidu. S celou koalicí i polský
klerikální poslanec má vinu na tomto zákoně,
na tom, že Slezsko bylo zrušeno, na novém moři
trýznění, na této zřejmé
zradě na živém těle občanů
Slezska a republiky, na křivdách spáchaných
na školství, kultuře a hospodářství
zemí a zvláště Slezska. Budete-li hlasovati
pro tento zákon nebo zbaběle utečete ze síně
a zdržíte se hlasování, pak vás
očekává strašný soud a kletba
voličů za to, že v nejvyšší
hodině nebezpečenství vyhnete se odpovědnosti
a uvrhnete břemeno křivd na svůj lid. Pamatujte
si, že tento zákon jest oprátkou na krk lidu
celého Slezska, že to jest konec života a existence
polské menšiny ve Slezsku!
Idea dohody bez výhrad a spolupráce menšiny
polské s kapitalistickou vládou vykořisťovatelů
v Československé republice učinila úplný
úpadek. S ní zároveň padají
i její nositelé. Každý vidí jako
na dlani, že z této spolupráce vychází
dělnický a rolnický lid slezský úplně
zeslabený a znechucený zklamanými nadějemi,
které mu byly namluveny.
Polský lid dělnický a rolnický ve
Slezsku nalezl již dávno jiné východisko
a záchranu. Ukazuje mu ji komunistická strana a
tvrdá skutečnost. Sami jsme příliš
slabí proti spojeným silám buržoasie
česko-polsko-německo-maďarské. Polský
dělník spojuje se s německým a českým
a spolu s nimi v jedné frontě bojuje úspěšně
a vítězně na obranu společných
hospodářských a kulturních vymožeností
a potřeb. Bojuje o své denní potřeby
proti choutkám buržoasie české, polské
a německé, která mu odnímá
zbytky jeho práv na samosprávu a demokracii.
Jako v Rusku nebyla možná svoboda a sebeurčení
národů bez revoluce a sovětů, tak
i u nás lid rozumí, že dokud existuje ten kapitalistický
systém hospodářského a kulturního
vykořisťování a utiskování,
nebude míti lepší život, nýbrž
horší. Sověty poskytly všem svým
národům úplnou svobodu a národní
samostatnost až k právu odtrhnouti se. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.) Poláci a
Češi mají tam své zvláštní
národnostní okresy se školami, úředním
jazykem, soudnictvím národním a vláda
nepomýšlí jim to odebrati, nýbrž
naopak dává jim v tomto oboru volnost pohybu a působnosti.
To se stalo díky vítězné sociální
revoluci. To také se stane i u nás. Naše spása
jest u těch, naše spolupráce s těmi,
kdož směřují k revolučnímu
boji. Žádná dohoda, žádná
servilní politika otroků pro vykořisťovatele,
která rozšiřuje zklamání, otupuje
ostří meče v boji na ochranu zájmů
proletariátu. Válka až k vítězství!
Slezský lid dělnický a rolnický rozhodně
protestuje proti fašistickým vládním
choutkám, vypovídá boj na život a na
smrt těm, kteří mu tímto zákonem
odnímají zbytky jeho práv. A jestliže
dnešní zpátečnická většina
drze odmítne a nebude. dbáti hrozného volání
všech vrstev slezského lidu a provede svůj
diktát, zavede přes všechny výstrahy
fašismus na sucho, dělnický lid přísahá,
že nikdy neuzná tohoto zákona, nikdy s ním
nebude souhlasiti. Běda vládám, které
nedbají vůle lidu! Bylo silné carství,
byla silná mocnářství a upadla. Nevyhrál
despotismus, kule z pušek a revolvery, vyhrála to
vůle lidu, revoluce. Dávejte i vy pozor, abyste
nepadli do propasti, aby vás nestihl týž osud!
Ve společné frontě s celým proletariátem
republiky bude slezský lid bojovati o své osvobození
z jařma hospodářského a kulturního.
Polský dělnický lid ve Slezsku domáhá
se úplného osvobození na základě
práva sebeurčení národů, aby
mohl rozhodovati sám o svém osudu podle své
vůle v dohodě s veškerým proletariátem
republiky. Dosti již má slibů nesplněných
a přípovědí popřených.
Pryč s ilusemi vlastenecky kompromisními! I ryč
se zfašisováním veřejného života!
Ať žije společná fronta proletariátu
v boji o osvobození hospodářské a
kulturní národů republiky! (Potlesk komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Knirsch. Dávám mu slovo. (Německé
výkřiky na levici: Vždyť měl nyní
mluviti posl. Krumpe! - Předseda zvoní.)
Podle pořadu přichází nyní
ke slovu p. posl. Knirsch. (Výkřiky na
levici. - Předseda zvoní.)
Prosím, aby se p. řečník ujal slova.
Posl. Knirsch (německy): Dámy a pánové!
(Německé výkřiky: Krumpe se dal
škrtnout!) Můj klubovní kol. Jung objasnil
již stanovisko mé strany k správní reformě
a bylo by tedy zbytečné, abych k těmto důkladným
a základním vývodům připojil
několik slov. Hlásil jsem se však přes
to ke slovu, poněvadž přede mnou se ke slovu
přihlásil pan posl. Krumpe. (Posl. inž.
Jung [německy]: Upláchl! Veselost.) Bylo to
samozřejmé, že jsme vývody člena
německých vládních stran očekávali
s největším zájmem (Výkřiky
na levici.), poněvadž jsme po celou rozpravu,
která se zde konala o této otázce, zasahující
tak hluboko do života našeho národa, neslyšeli
od vládních stran ani slova. Má-li míti
parlamentarismus vůbec nějaký smysl, pak
jest to možné jen tehdy, máme-li příležitost
postaviti zde názor proti názoru a skutečně
zde diskutovati o zásadních problémech. (Výkřiky
posl. dr Schollicha.) Zamýšlel jsem odpověděti
panu Krumpemu a proto jsem se hlásil ke slovu, přes
to, jak jsem již řekl, že kolega Jung naše
stanovisko úplně již vyložil.
Mám-li již slovo, pokud mi dovolí řečnická
lhůta, chci pronésti ještě několik
slov k vývodům pana dr Kramáře,
které zde včera přednesl jako zpravodaj ke
správní reformě. Velectěné
dámy a pánové! V posledních týdnech
bylo nám vykládáno v tisku vládních
stran, na schůzích a také českými
většinovými stranami, že tato správní
reforma jest vývoj v duchu autonomního vybudování
ústavních základů. (Výkřiky
posl. inž. Junga.) My jsme byli opačného
názoru a bojovali jsme proti správní reformě
proto, poněvadž jsme v ní nespatřovali
autonomní vývoj kupředu, nýbrž
poněvadž jsme v ní, jak zde bylo již tak
často řečeno, viděli přímo
hrob samosprávy, při nejmenším však
že na dlouhou dobu jest znemožněno přijíti
zde zásadně s otázkou národního
vyrovnání.
Pan dr Kramář nám zde včera
zcela jasně vyložil, že Němci v tomto
státě autonomii dostati nemohou. Jinak nelze přece
rozuměti jeho vývodům - bylo to jen několik
vět, které věnoval nám, vlastně
německé otázce v tomto státě.
Namítal, že Češi ve starém Rakousku
byli v jiné situaci než my. Měli tam, nebo
ovládali tam ve starém Rakousku nejen prvou stolici,
nýbrž i druhou, která jim - jak prohlásil
pan dr Kramář - dávala do rukou všechny
zbraně proti státu v tom smyslu, že mohli pro
svůj národ vybojovati a zajistiti jistá práva.
V zemských výborech, tedy v druhé stolici,
měli jakousi autonomii, s níž - jak pravil
pan dr Kramář - mohli se částečně
spokojiti, i když jejich cíle šly mnohem dále.
Řekl nám, že my, Němci, jsme v jiné
situaci, máme jen prvou stolici, druhou nám Češi
dáti nemohou, neboť bylo by to již totéž,
co měli oni, Češi, ve starém Rakousku
a v této druhé stolici měli bychom pak také
my již moc a zbraň v rukou, abychom mohli aspoň
poněkud svá práva hájiti a chrániti.
(Posl. inž. Jung [německy]: Proto nám berou
ještě prvou stolici!) Proto se nám odnímá
prvá stolice, avšak odnímá se nám,
aby se nám za ni dalo něco prý lepšího,
neboť nyní prvá a druhá stolice, pracujíce
společně, vytvoří pro nás leccos
lepšího. Nuže, tato spolupráce prvé
a druhé stolice, ovládaných vládními
úředníky, bude taková, jako spolupráce
ministra dr Mayr-Hartinga s panem dr Kramářem
ve vládní koalici. Zde moc, která vynakládá
vše pro myšlenku národního státu,
a tam bezmocní a ubozí ministři, za jejichž
činnost zbývá několik drobtů,
které ovšem musí býti dány, aby
byla zachována prestiž státu, kterou mu přináší
účast německých vládních
stran ve vládě na venek i doma. (Výkřiky
na levici.) Nebylo tedy možno vývody velectěného
pana dr Kramáře chápati jistě
jinak, než jak jsem již řekl, tak, že my
Němci nemůžeme autonomii dostati. (Zpravodaj
dr Kramář: Máte touž autonomii jako
my!) Ano, a pěkně vám za ni děkujeme.
(Posl. dr Schollich [německy]: To je rozdíl,
neboť vy patříte ke státnímu
národu a my k potlačovanému. - Zpravodaj
posl. dr Kramář: Tak utlačován nejste!
Není to na vás vidět!) Pan dr Kramář
tvrdí, že máme tutéž autonomii
jako on. (Zpravodaj posl. dr Kramář: Máte
tolik autonomie jako Češi v tomto státě!)
Ale to je přece něco docela jiného. (Různě
výkřiky. Předseda zvoní. Zpravodaj
posl. dr Kramář: Dáváme vám
autonomii!) Velectěný pane doktore, máte
víc než autonomii prvé a druhé stolice,
vám slouží celý mocenský aparát
státu. Máte k disposici celou byrokracii, ovládáte
celou správu a jestliže jste včera dovozoval,
že vám druhá instance již ve starém
Rakousku dala do rukou takovou moc, co znamená pro vás
teprve nyní druhá instance a k tomu ještě
celý státní aparát. Za takovouto rovnost,
velectěný pane doktore, musíme se vám
my, Němci, co nejlépe poděkovat. (Výkřiky
zpravodaje posl. dr Kramáře. - Výkřiky
posl. dr Schollicha.)
Celý duch a účel této správní
reformy vysvítá nejlépe z toho, jak velectěný
pan doktor mluvil o německé a slovenské otázce.
(Zpravodaj posl. dr Kramář: Slováci jsou
mi ovšem bližší.) Také to chápu,
avšak domnívám se, že velectěnému
panu doktorovi jest ještě bližší
stát. Řekl jsem, že duch a účel
této správní reformy vysvítá
nejlépe z toho, jak dr Kramář chápe
otázku státu. Jeho názor jest takový,
že Češi musejí učiniti vše,
aby se ze Slováků stali vlastenci pro tento stát
v tom smyslu, aby s Čechy mohli ovládati ostatní
národnosti. (Potlesk poslanců něm. strany
nár. socialistické.) To je jeho názor
a správní reforma měla býti posledním
kamenem v zákonodárství, které sloužilo
vybudování národního státu.
(Zpravodaj posl. dr Kramář: Pokládáte
mne za tak naivního, že bych k této práci
pozval Němce?) Velectěný pane doktore!
Nepokládám vás za tak naivního, nýbrž
za politika, za politika, který nejen ví, co chce,
nýbrž jehož slova dlužno přece také
bráti vážně. Zde připomínám
velectěnému panu dr Kramářovi rozpravu
v rakouských delegacích, tam kolega Dobernig osvětlil
jednou novoslovanskou a panslavistickou orientaci dr Kramáře.
Dr. Kramář tenkráte vstal a v dešti
řeči hájil podstatu své politiky,
novoslovanství a panslavismus. Připustil, že
bojuje proti ústavním základům Rakouska,
že stojí na státoprávním podkladě,
avšak - prohlásil styděl bych se býti
Slovanem, kdybychom my, Češi, ve chvíli, kdy
dosáhneme své suverenity, potlačovali jiné
národnosti. (Výkřiky na levici.)
A nyní: Založení státu, celá
sedmiletá vláda v tomto státě - jediný
řetěz potlačování a utlačování
národností, i vašich Slováků,
kteří, jak říkáte, jsou vašemu
srdci bližší. Nemyslím, že se pan
dr Kramář pamatuje na tehdejší
slova, neboť jinak by se musil styděti, kdyby se podíval
dnes na politiku nejen svou vlastní, nýbrž
i na politiku své strany a české vlády.
(Výkřiky na levici.)
Po všem, co jsme dosud slyšeli o správní
reformě, o poradách a vyjednávání
německých vládních stran s českými
stranami, zlepšení a změny nedotýkají
se základů vládního návrhu
ani v nejmenším. Jsou to změny a zlepšení
ve vedlejších věcech, avšak jádro,
problém a účel návrhu zůstávají
nezměněny.
Otázal bych se německých vládních
stran: Jest stanovisko vládních Němců,
jest toto kapitulující chování německých
vládních stran uvnitř vládní
koalice - nemohu to jinak nazvati - skutečně odůvodněno
mocenskými poměry mezi Čechy a Němci
v tomto státě? Tvrdím, že nikoliv. Naopak,
tvrdím, že postavení sudetských Němců
jest dnes takové, že nepotřebujeme, zvláště
vůči Čechům, bůhvíjak
činiti leckde ústupky. Naše postavení
dnes není takové, abychom se musili spokojiti s
úlohou, jakou dnes hrají německé vládní
strany ve vládní koalici. Ovšem na vaší
straně byla moc při tvoření státu.
Na vaší straně byla moc a vy jste prostě
dali přednost moci před právem. Vy jste moci
bezohledně využili k tomu, abyste ze svého
státu bezmezně a bezohledně udělali
český stát pánů a stát
národní. Vy jste ve všech oborech našeho
hospodářského, sociálního a
národního života provedli vyvlastňovací
řízení, sociální zákonodárství
postavili jste do služeb svého národního
imperialismu, tisíce a tisíce německých
úředníků a zaměstnanců
jste vytlačili z práce, naši řeč
jste odstrčili. Svým zákonodárstvím,
praksí berních úřadů a zákonem
o válečných půjčkách
zasadili jste nám nesmírně hluboké
rány. To vše jste učinili. (Výkřiky
na levici.) Celý náš život v tomto
státě byl dosud vyplněn obranou proti vaší
utlačovací a odnárodňovací
soustavě. Avšak jednu věc smíme jistě
říci, že ačkoliv jsme roztříštěni
v několika stranách, jak jest to ovšem v povaze
věci a v politice, a stojíme často proti
sobě, byli jsme prodchnuti jednou vůlí a
jedním přáním, neúčastniti
se státotvorné práce dříve,
pokud celé zákonodárství státu
slouží jen mocenskému posílení
vašeho státu pánů, jen jeho vybudování
ve stát národní. V tomto názoru byly
všechny německé strany bez rozdílu za
jedno. V tom byla pro nás mravní moc doma i na venek.
(Potlesk poslanců něm. strany nár.
socialistické.)
Prohlašuji, že podle mého mínění
a přesvědčení chvíle, kdy německé
vládní strany vstoupily do vlády, byla pro
nás příznivá. Češi již
cítili, že jejich moc má meze, musili viděti,
že jejich vlastní zahraniční i vnitřní
politika vedla k velmi těžkým krisím.
Uvnitř jedna hospodářská krise za
druhou, všenárodní koalice v rozkladu, a v
zahraniční politice dopracovali se čím
dále tím více úplného osamocení.
Neměli mnoho přátel ve chvíli, kdy
německé strany vstoupily do vlády. Proto
jsme se domnívali, že, když již německé
strany učinily tento pokus nyní využívajíce
poměrů, vstoupí s Čechy v zájmu
našeho lidu v spolupráci, která podle našeho
mínění nesměla prostě silnou
posici, jakou tenkráte sudetští Němci
měli pro vnitřně-politickou i zahraniční
situaci, dáti na pospas tím, že bez výhrad
vstoupili do vlády, důvěřujíce,
že se snad k německým nutnostem přistoupí
s uznáním a s pocitem spravedlnosti. (Souhlas
poslanců něm. strany nár. socialistické.)
To bylo podle našeho mínění nejtěžší
politickou chybou německých vládních
stran, že ve své krátkozrakosti nebo důvěřivosti
- nechci užíti silnějšího výrazu
- učinily tenkráte tento krok.
Stále jsme slýchali, že jest těžké
proraziti s naším právem, poněvadž
se česká mentalita dosud ještě nezměnila
tak, aby Češi mohli upustiti od směrnic dosavadní
politiky. Hledělo se tedy především
ukázati, že argumentace Čechů, že
my, sudetští Němci, jsme nepřátelé
státu a irredentisté, není správná.
Hledělo se tedy dokázati, že jest tomu jinak
a důkaz toho skutečně také bohatě,
ba až přespříliš, podaly německé
vládní strany od té doby, co jsou ve vládě.
Skutečně daly státu, což jest jeho.
Avšak marně se neustále tážeme,
zda také stát, vláda, jest ochotna dáti
nám, což naše jest. Co mohou většího
vykonati strany, aby daly najevo svůj smysl pro stát,
než že povolí státu rozpočet a
vojenskou moc? Obojí německé vládní
strany učinily Daly svůj souhlas k vojenským
návrhům, k návrhům, které nejen
jsou daleko nad hospodářskou sílu obyvatelstva,
nýbrž. jak přece všichni víme,
jak Češi, tak Němci, v celku jsou zásadně
namířeny proti Němcům. Povolily státu,
vlastně vládě, rozpočet, aniž
byla pro naše národní zájmy v mezích
státního rozpočtu učiněna příslušná
opatření, dělaly jeden státotvorný
zákon za druhým. A nyní se tážeme:
Kde je ten úspěch takovéto vládní
politiky také pro nás? Do této chvíle
přes opačná ujišťování
vládních Němců. neviděli jsme
ještě vůbec žádných zásadních
ústupků a rovněž ani ústupků
hospodářských, které by sloužily
celku. Proboha, vážný politik nemůže
přece nazývati národním úspěchem
koncese, které jsou více stavovského a stranicko-politického
rázu. Ve starém Rakousku dostali je Čechové,
aniž seděli ve vládě, i při nejostřejší
oposici, dělali-li jen poněkud chytrou a rozumnou
politiku.