Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Co znamená předloha, pokud jde o poměr správně technických sborů k veškerému obyvatelstvu, ukazuje opětně ustanovení, podle něhož předseda zemského zastupitelstva nebo okresního zastupitelstva je oním činitelem, který výhradně má rozhodovati o ustanovování úředníků. Budeme pak míti jen státní úředníky. Dnes bylo a je to zatím stále ještě tak, že alespoň pět až šest tisíc úředníků samosprávných sborů pociťuje takřka vnitřní vztah k potřebám širokých vrstev obyvatelstva. Musí přece nějak bráti zřetel na vůli těchto mas. To se úplně změní ve chvíli, kdy tento zákon vstoupí v platnost. Pak nebude musiti úředník již vůbec přihlížeti k potřebám širokých vrstev obyvatelstva. Tyto potřeby mohou mu býti úplně lhostejnými, není již nikterak závislým na širokých vrstvách, závisí výhradně na byrokratovi, který je jeho představeným: musí se tedy chovati jen tak, aby jeho chování došlo souhlasu jeho nadřízeného úřadu. Souhlas s potřebami širokých vrstev lidu může mu býti zcela lhostejným. Pro něho je důležito, jak řečeno, aby jeho představený s ním byl spokojen a srozuměn. Úředník nebude již musiti přihlížeti k potřebám lidu, bude musiti obraceti svůj zrak jen vzhůru, a pokud má souhlas shora, nepotřebuje se již starati o starosti širokých vrstev obyvatelstva.

Zabýváme-li se konečně několika slovy ustanoveními správního řízení trestního, děje se to, aby obraz byl zaokrouhlen. Německé měšťácké strany tvrdívají, že tato ustanovení neskrývají v sobě dalšího nebezpečí proti obyvatelstvu národnostních menšin a vůbec proti dělnickému obyvatelstvu Československé republiky. Připomeňme si ještě jednou znění nejdůležitějších ustanovení Prügelpatentu. Tu praví se mezi jiným: "Ministerstvo vnitra a jemu podřízené úřady jsou povinny, pokud to není neb nebude uloženo jiným úřadům nebo orgánům, bdíti nad veřejným pořádkem, klidem, bezpečností a veřejnou mravností a v tom směru odvraceti veškeré možnosti nebezpečí a odstraňovati nastalé poruchy." Ve článku 3, odst. 1 se praví: "Za účely uvedenými ve čl. 2 mohou politické úřady ve svých úředních obvodech vydávati vyjma případy nutné a neodkladné, se schválením zemského úřadu příkazy a zákazy v zájmu veřejném nutné, jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jednotlivé případy, a mohou na nedbání takových příkazů a zákazů stanoviti tresty na penězích od 10 Kč do 5000 Kč nebo na svobodě od 12 hodin do 14 dnů." To znamená, že - "v naléhavých a neodkladných případech" nejsou okresní hejtmané vázáni ustanovením, že se musí obraceti na nadřízený úřad, a jaké to budou případy, o nichž okresní hejtmané nebudou tvrditi, že jsou to případy naléhavé a neodkladné? To znamená, že všechny případy budou naléhavými a neodkladnými, jež se týkají způsobu, jak dělnická třída se bude pokoušeti postaviti se na obranu proti svým vykořisťovatelům. Všechny tyto případy budou patřiti k naléhavým a neodkladným případům, takže toto ustanovení je vůbec vhodné k tomu, aby dělnická třída a její důvěrníci, její činovníci byli vydáni libovůli asi 100 okresních hejtmanů. Poslechněme si toto ustanovení: "Tresty, uvedené v odst. 1. mohou politické úřady ukládati - bez újmy soudního stíhání též na všeliké nepřístojné jednání nebo chování na místech veřejných nebo veřejně přístupných, kterým se ruší nebo ohrožuje veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost anebo se vzbuzuje veřejné pohoršení." Ve čl. 4, odst. 2 se praví: "Okresní úřady jsou povolány chrániti vážnost orgánů zmíněných v odst. 1 a mohou za tím účelem, nejde-li o trestný čin stíhaný soudy, potrestati trestem na penězích od 10 Kč do 2000 Kč nebo na svobodě od 12 hodin do 5 dnů každého, kdo užívá v písemných podáních k těmto orgánům způsobů psaní je urážejícího nebo přes předcházející napomenutí se chová vědomě hrubě k veřejnému orgánu při výkonu jeho úřední činnosti nebo se vzpírá ho poslechnouti." Jestliže tedy na př. nějaký dělník nebo jeho důvěrník pokládá za nutné v nějakém směru neposlechnouti hned hysterické choutky nějakého okresního hejtmana nebo některého jiného úředníka, jestliže tedy "poddaný" neuposlechne svého nadřízeného úřadu, může býti potrestán vězením do 5 dnů. Význačný měšťácký právník, který nemá co činiti ani se stranou socialistickou, ani s komunistickou, oceňuje toto ustanovení zákonné takto: "Ať si jen někdo představí, co to znamená, jestliže politické a policejní úřady skutečně by byly zmocněny, kdykoliv se jim líbí, pod trestem na penězích nebo svobodě rozkazovati nebo zakazovati, jestliže jen podle jejich mínění je to ve veřejném zájmu. Jak je tu nasnadě, že veřejné zájmy se zamění za přání vlády nebo úřadu." Tak oceňuje pan prof. Rauchberg cenu tohoto ustanovení. Tedy vše, co podle mínění okresních hejtmanů není ve veřejném zájmu, může býti těmito úřady stíháno. Vezměme na př., že dělníci pana dr Kramáře míní, že mají důvod nebýti spokojenými s poměry tam vládnoucími a že z toho důvodu zorganisovali stávku. Okresní hejtman onoho okresu shledá, že dělníci podnikají něco proti veřejnému zájmu a následek toho jest, že s odvoláním na toto ustanovení mohou okresní hejtmané nejostřejším způsobem postupovati proti dělnické třídě ve chvíli, kdy dělníci bojují o zabezpečení svých nejprostších občanských práv a hmotných požadavků. Jest zcela jasno, že správní reforma neznamená celkem vzato nic jiného, než že vláda tvoří si prostřednictvím svých orgánů takovou záruku, takové zbraně, kterých potřebuje, aby rozsáhle a methodicky mohla stíhati a potírati dělnické hnutí Československé republiky. Správní reforma stane se zákonem ve chvíli, kdy kapitalisté všech států se semknou nejprve a hlavně k tomu cíli, aby připravili a provedli veliké tažení proti moci mezinárodního proletariátu a veliké tažení proti sovětské unii. Správní reforma stane se zákonem ve chvíli, kdy kapitalisté všech národností v této zemi jako v každém kapitalistickém státě mají veliký zájem na tom, aby soustředili všechny mocenské prostředky v boji proti dělnické třídě.

Co se dnes děje v Československu, neznamená nic jiného, než že vláda přechází k tomu, aby na celé čáře zorganisovala a provedla všeobecný útok, všeobecný boj proti celé dělnické třídě v tom to státě. Co z toho následuje? Že řečníci oposice, řečníci všech dělnických stran měli by za úkol učiniti vše, co mohou učiniti, aby odpor širokých vrstev dělníků proti zpátečnickému zákonodárství československé vlády rozvinuli tak mimořádným způsobem, aby na tomto odporu musely ztroskotati všechny pokusy československého měšťáctva trvale porobiti dělnickou třídu. Pohlížíme-li s tohoto hlediska na svůj úkol, pak je to, myslím, zcela pochopitelným. řekneme-li, že k tomuto cíli nevede veliká fronta oposice na sněmovní půdě. Páni z vlády, vůdcové německých koaličních stran, pánové dr Kramář a Švehla, nemají nejmenší úcty k vystoupení oposice na sněmovní půdě, jež znamená menšinu. Pokud vláda v této sněmovně bude vládnouti bezpečnou většinou - a tu má podporou se strany německo-měšťáckých stran - může prostě přes parlamentní oposici přejíti k dennímu pořadu a dělati si z ní šašky. Jednotná fronta oposice na parlamentní půdě měla by jen ten smysl a tu mimořádnou cenu, kdyby byla doplněna skutečnou jednotnou frontou všech pracujících mimo tuto sněmovnu. to tedy znamená, že československá vláda nemá úcty před parlamentní oposicí, nemá úcty před našimi řečmi, před našimi resolucemi atd., československá vláda jako každá měšťácká vláda má úctu výhradně jen k pěsti dělnické třídy. A proto jde o to, abychom dělali takovou politiku, aby pod vedením všech dělnických stran povstaly široké vrstvy dělného lidu v Československu, aby šly na ulici a ukázaly vystoupením mas vládě, že tyto masy jsou odhodlány vésti mimořádně ostrý a rozsáhlý boj proti zpátečnické politice měšťáctva.

Musíme si v souvislosti s tím dovoliti promluviti několik vážných slov o odpovědnosti stran vzhledem k způsobu organisace oposičního odporu. Pravíme zcela otevřeně, jestliže na př. česká národně-socialistická strana a česká sociálně-demokratická strana budou organisovati jednotnou frontu jen na půdě sněmovní a neučiní ničeho, aby pečovaly o společný boj všech proletářů v Československu, pak musí se ta celá oposiční činnost těchto stran zredukovati prostě na oposiční komedii ve sněmovně. Vůbec lze těžko věřiti, že tyto obě strany míní to vážně se svým bojem proti československé koaliční vládě a proti zpátečnickému zákonodárství této vlády. Neboť, přesně vzato, dnes se přece neděje nic jiného, než že vláda logicky pokračuje v politice, kterou počali čeští národní socialisté a čeští sociální demokraté společně s měšťáckými stranami ve všenárodní koaliční vládě, jako na př. v otázce práva na jmenování. Což tato otázka není již řešena v župním zákoně? Přirozeně je tam řešena.

Tato otázka je prakticky řešena tak, že právo na jmenování, pokud jde o sbory na Slovensku, je již provedeno, totiž tak, že to, co dnes vláda ustanovuje nejen pro Slovensko, nýbrž pro území celé republiky, již dříve provedla a ustanovila všenárodní koaliční vláda bez odporu obou socialistických stran. Nebo vezměme zákon na ochranu republiky. Což konečně obě socialistické strany jsou bez viny na vzniku tohoto zákona; což není to podobný, nestoudný, proti dělnické třídě namířený výjimečný zákon jako reforma správy? Což to není zákon, kterého měšťáctvo potřebovalo k rozhodnému boji proti širokým vrstvám dělníků a ne na posledním místě proti širokým vrstvám českých dělníků, kteří jsou vedeni českými socialistickými stranami? Zákon o župách a o ochraně dokazují stejně, že obě socialistické strany byly až do okamžiku, do kdy mohly zůstati v koalici, ochotny a odhodlány, v základě vzato, dělati tutéž politiku, kterou dnes dělá pan dr Kramář ne s mluvčími českých socialistických stran, nýbrž s mluvčími německých aktivistických stran. Jestliže však tito vůdcové těchto stran chtějí proletariátu dokázati, když již nám nechtějí dokázati, že to míní vážně se svým bojem proti vládě a proti zpátečnické politice, mohou to udělati mnoha způsoby. Jestliže na př. dr Kramář dělá poklony dr Meissnerovi a naopak. pak to zrovna nevypadá tak, jako by šlo o zásadní rozpory. Ostatně pan dr Kramář je vůči panu dr Meissnerovi v právu, jestliže mu říká, že to, co se dnes děje, není nic jiného než politika, kterou dr Meissner druhdy nejen dělal spolu, nýbrž při které hrál i mimořádně důležitou úlohu. Chceme-li o těchto problémech jednati upřímně a vážně, jak je to třeba, musíme říci, že celá politická minulost obou socialistických stran nás oprávňuje býti stran jejich oposice proti vládě mimořádně ne důvěřivými, a říkáme proto zcela výslovně, pokud tyto obě strany nebudou moci býti získány pro to, aby společně budovaly opravdovou skutečnou proletářskou jednotnou frontu mimo tuto sněmovnu, jednotnou frontu ne v zájmu nějakých prohlášení a resolucí, nýbrž jednotnou frontu ve službě vážného, široko založeného třídního boje pracujících vrstev, pokud nám neukážou, že chtějí tvořiti jednotnou frontu v tomto smyslu, potud nebéřeme jejich oposici vážně, potud musí nám dovoliti vyjádřiti mínění, že tyto strany právě jen v době, kdy není nikterak populárním spoluvládnouti, se nepřipojí k vládní koalici. Je však nasnadě domněnka, že vůdcové těchto socialistických stran si chtějí udržeti schopnost vládnouti. To je možno již poznati z celého způsobu t. zv. loyální oposice. Co je to za oposici, jež se chce omeziti na to, dokázati dr Kramářovi, že právnicky v tom neb onom případě je v neprávu. Nejde o otázky právnické, nýbrž o otázky moci, tento totiž zákon řeší otázku boje o politickou moc v Československé republice. Buržoasie dělá si tento zákon, který jí dává neobyčejnou ostrou zbraň v třídním boji proti širokým pracujícím vrstvám. Nejde tedy o juristické báchorky, nýbrž dr Kramář praví: "Poněvadž máme většinu, tvoříme si zákon, kterého můžeme využíti k bezohlednému boji proti dělnické třídě." Na to byla by podle našeho mínění na straně všech socialistických stran jen jediná odpověď, totiž: Budeme nyní dělati, co můžeme, abychom s pomocí a silou širokých vrstev pracujících zabránili, aby úmysly československé vlády mohly býti uskutečněny. Lze tomu na konec zabrániti právnickým výkladem? Jistě není to možno. To je možno, jestliže s vůdci všech politických stran společně a zcela vědomě organisuje se odpor pracujících tříd všech národností v tomto státě, a to tak, aby vláda pochopila, že zde byl luk přepjat, že proletariát je také odhodlán vyvoditi poslední důsledky. Poněvadž však socialistické strany takové politiky nedělají, tvrdíme prostě, že podle našeho mínění nemají čeští sociální demokraté a čeští národní socialisté jiného vážného cíle než možnost opět jednou se dostat na výsluní a opět jednou moci zaujmouti místo v koaliční vládě. Toto chování by znamenalo, že socialistické strany přenechaly v nejdůležitější a nejvážnější době německým aktivistům, aby přivedli pod střechu nejzpátečnější zákony. Jakmile se to stane, je otevřená cesta, socialistické strany mohou se opět vrátiti do koaliční vlády, a pak dá se ještě lehčeji vládnouti než dosud, kdy bylo možno použíti jen mizerného zákona na ochranu republiky proti dělníkům. Nyní možno proti dělníkům použíti také ještě správní reformy a tu dá se lehčeji vládnouti než se dosud vládlo v Československu proti dělnické třídě. (Výkřiky posl. Pika.) Jestliže tedy socialistické strany míní to vážně se svou oposicí, pak prosím, opusťte s námi společně půdu sněmovní oposice a organisujte s námi v ulicích všech měst republiky rozhodný třídní boj proti české buržoasii a proti každé její vládě, vše jedno, jde-li o vládu Švehlovu nebo o nějakou jinou měšťáckou koaliční vládu. Není snad třeba ztráceti slov, že není možno bráti oposici české národně-sociální strany nějak vážně. Je skutečně trochu komické žádati, aby tato oposice byla brána vážně, oposice strany, jejíž nejdůležitější vůdce je ministrem zahraničních věcí v této vládě, jež tento hanebný zpátečnický zákon proti dělnické třídě chystá a provádí.

To, co říkáme o české národně socialistické a sociálně-demokratické straně, platí neméně o německo-měšťáckých oposičních stranách. Poněvadž mluvíme o otázce. jak by se to musilo udělati, aby zpátečnická politika této vlády byla s úspěchem potírána, nemůžeme přirozeně pominouti v řeči jinou otázku, jak vysoko dlužno ceniti oposiční strany vůbec vedle komunistické strany. Německým nacionálům a národním socialistům pravíme se stejnou upřímností, s jakou jsme mluvili se sociálně-demokratickými stranami, že jsme jejich celou oposici ani zlomek vteřiny nebrali vážně a také nebéřeme vážně. Jakými skutky z minulosti jsou tyto obě strany oprávněny bráti v otázce národnostního boje vedoucí úlohu? Což to nejsou strany, jež za války a krátce před jejím shroucením zastávaly se t. zv. "německých požadavků"; nejsou to v zásadě strany, jež ve starém Rakousku dělaly právě tutéž podlou šosáckou politiku, kterou dnes podle nich dělají v republice čeští šovinisté? Nemůžeme oposici německé národní a národně-socialistické strany přikládati politické váhy. Jsme toho názoru, že boj, který musí býti veden proti politice československé vlády, je veden výhradně širokými vrstvami dělnictva, třídně uvědomělým proletariátem Československé republiky. Nejde o nic jiného, než o obratné rozdělení rolí. Zkoumáme-li tento problém třídně, je to prostě tak: Obě české socialistické strany brání svou loyální oposicí odtoku desetitisíců českých proletářů do tábora komunistické strany a chováním obou německo-měšťáckých stran brání se také odtoku velké části německých maloměšťáckých vrstev a části německých dělníků do tábora komunistické strany. Objektivně podporovali jste přece politiku československé vlády. (Výkřiky posl. dr Schollicha.) Není pochyby o tom, že pokud jde o oposici takových stran, které chtějí jednotnou frontu jen uvnitř této sněmovny a ne na podkladě proletářského třídního boje, není možno počítati ani na tyto síly.

Neoddáváme se klamu, víme již, že v zásadě třídně uvědomělý proletariát bude státi docela sám a že je odkázán ve svém boji proti zpátečnické politice československé vlády sám na sebe. Pozorujeme-li na př. chování t. zv. liberální části německého měšťáctva, poznáme ihned, že žádná vrstva pracující třídy nemůže doufati, že síla odporu může přijíti odjinud než z tábora proletariátu, z tábora pracujících tříd. Před několika měsíci naladily oba takřka vedoucí listy německého měšťáctva "Bohemia" a "Prager Tagblatt", do ostrého tónu. Dělaly, jakoby organisovaly anebo vedly vážný boj proti vládě v otázce reformy správy. Kde jsme dnes? Před několika dny psal "Prager Tagblatt" mezi jiným toto: "Koalice stran, jakou máme dnes v Československu, v Německu, ve Francii a v jiných zemích, nemusí býti nezbytně dlouhého trvání. Celou svou sílu čerpá jednak z bázně majetných před komunisty, jednak z otročení komunistických vůdců, kteří poslouchají rozkazů z Moskvy a nesmějí uzavříti kompromis se socialisty nebo dokonce s měšťáky". Vycházeje od t. zv. vážného boje proti reformě správy, končí "Prager Tagblatt" pomluvami čerpanými z materiálu protibolševické ligy v boji proti komunistické straně a bojem proti třídně uvědomělému proletariátu Československé republiky. Nesmíme se oddávati klamu; proletariát může se spolehnouti jen na sebe sama. A proto je jasno, že komunistická strana při této příležitosti otevřeně prohlašuje, že pro nás je oposice na parlamentní půdě věcí méně vedlejší, že nemá v sobě skutečné ceny, že tato oposice nám dává pouze možnost mluviti s tribuny, odkud můžeme býti slyšeni, avšak že účinný odpor širokých vrstev pracujících tříd je možným pouze na podkladě organisovaného třídního boje na území Československé republiky. Komunistická strana vyslovuje přesvědčení, že se jí podaří a podařiti musí organisovati silný odpor širokých vrstev mimo sněmovnu a k tomu zveme všechny čestné důvěrníky a vůdce všech dělnických stran. Pravíme dělnictvu především, že se nemá tam, kde se tito vůdcové omezují jen na parlamentní oposici, spoléhati na tyto své vůdce, že má pečovati o to, aby se utvořila proletářská jednotná fronta na půdě třídního boje, buď s jejich vůdci, nebo proti těmto vůdcům nebo také bez nich. Hlavní věcí je, aby široké vrstvy pracujících poznaly, že jen ve vytvoření jednotné fronty proletářské je záruka úspěšného boje proti československé vládě a její od kořene zpátečnické politice. Jsme toho názoru, že se širokým vrstvám pracujících v Československu podaří a podařiti musí organisovati tento boj ve velkém rozsahu; jsme přesvědčeni, že se komunistické straně především podaří a podařiti musí vybudovati tento odpor neobyčejně silně, že se pracujícím masám v Československu podaří povaliti tuto vládu protirevoluce a utvořiti podmínky pro zřízení vlády dělníků a rolníků. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Listina řečníků je vyčerpána, rozprava je skončena.

Žádám za přečtení podaných návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1. Pozměňovací návrh posl. dr Czecha a soudr.:

Odst. 1 "Úvodních ustanovení" budiž škrtnut.

2. Pozměňovací návrh posl. Zeminové, dr Patejdla, Hrušovského a druhů:

V Úvodních ustanoveních buďtež odst. 1 a 2 škrtnuty.

3. Pozměňovací návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr.:

Úvodní ustanovení buďtež škrtnuta.

4. Pozměňovací návrh posl. Zeminové, dr Patejdla, Hrušovského a druhů:

V hlavě prvé buďtež škrtnuty první dva úvodní odstavce.

5. Pozměňovací návrh posl. Hakena, dr Gátiho a soudr.:

Část prvá budiž škrtnuta.

6. Eventuální návrh posl. Zeminové, dr Patejdla, Hrušovského a druhů:

V části prvé na začátku budiž škrtnuto znění: "Článek 1 až 9 se zrušují a na jich místo nastupují tato ustanovení:"

7. Pozměňovací návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr.:

Čl. 1 budiž škrtnut.

8. Eventuální návrh posl. Hakena, dr Gátiho a soudr.:

Čl. 1 budiž škrtnut.

9. Eventuální návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr.:

Bude-li zamítnut náš návrh na škrtnutí čl. 1, navrhujeme, aby odst. 2 ve čl. 1 zněl:

"(2) Zvláště jsou příslušny prováděti zákony, jichž provádění je jim výslovně uloženo."

10. Pozměňovací návrh posl. dr Czecha a soudr.:

Čl. 1 budiž nahrazen §em 1 zákona č. 126/20 se změnou, že místo slov "úřady župní" u.žije se slov "župní zastupitelstva, župní výbory a župní úřady" a místo slov "úřady okresní" užije se slov "okresní zastupitelstva, okresní výbory a okresní úřady".

11. Pozměňovací návrh posl. dr Koberga, dr Keibla a druhů:

Ve čl. 1, odst. 1 buďtež mezi slova "podřízené" a "vykonávají" vsunuta slova "dále zemské, okresní a obecní úřady".

12. Pozměňovací návrh posl. dr Keibla, dr Koberga a druhů:

Ve čl. 1 budiž odst. 3 nahrazen zněním: "Zemské, okresní a obecní úřady jsou služebně podřízeny zemským, okresním a obecním zastupitelstvům nebo jejich předsedům. Pokud jde o zákonnitost jejich činnosti a dodržování jejich oboru působnosti podléhají dozoru ministerstva vnitra, jehož předpisů, nařízení a pokynů ve věcech státních mají šetřiti a je prováděti. Totéž platí stran jiných ministerstev ve věcech, které spadají do jejich příslušnosti."

13. Eventuální návrh posl. Zeminové, dr Patejdla, Hrušovského a druhů:

Bude-li zamítnut návrh na škrtnutí úvodních slov části prvé, budiž ve čl. 1, odst. 1, předposlední řádek slovo "ustanoveními" nahrazeno slovem "zákony".

14. Pozměňovací návrh posl. dr Czecha a soudr.:

Čl. 2 budiž škrtnut.

15. Eventuální návrh posl. Hakena, dr Gátiho a soudr.:

Čl. 2 budiž škrtnut.

16. Pozměňovací návrh posl. dr Keibla, dr Koberga a druhů:

Ve čl. 2, odst. 1 buďtež slova "politické úřady jemu podřízené jsou" nahrazena slovy "zemské, okresní a obecní úřady jsou ve svém oboru působnosti".

17. Eventuální návrh posl. Zeminové, dr Patejdla, Hrušovského a druhů:

Ve čl. 2 nechť odst. 1 zní:

"(1) Ministerstvo vnitra a politické úřady jemu podřízené jsou povinny - pokud to není nebo nebude uloženo jiným úřadům neb orgánům - v mezích platných zákonů bdíti nad veřejným pořádkem."

18. Eventuální návrh posl. dr Czecha a soudr. ke čl. 2:

Bude-li zamítnut návrh na škrtnutí čl. 2, navrhujeme ke čl. 2, aby v odst. 1 byla škrtnuta slova "veřejným pořádkem, klidem" a slova "a veřejnou mravností".

Odst. 2 budiž škrtnut.

19. Pozměňovací návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr.:

Ve čl. 2 budiž odst. 1 škrtnut.

20. Pozměňovací návrh posl. inž. Junga a druhů:

Čl. 3 budiž škrtnut.

21. Pozměňovací návrh posl. dr Czecha a soudr.:

Čl. 3 budiž škrtnut.

22. Pozměňovací návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr.:

Čl. 3 budiž škrtnut.

23. Pozměňovací návrh posl. dr Keibla, dr Koberga a druhů:

Ve čl. 3 buďtež škrtnuty odst. 1 a 2.

24. Eventuální návrh posl. Hakena, dr Gátiho a soudr.: Čl. 3 budiž škrtnut.

25. První eventuální návrh posl. Zeminové, dr Patejdla, Hrušovského a druhů:

Čl. 3 budiž škrtnut. 298

26. První eventuální návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr. ke čl. 3:

Nebude-li přijat náš návrh na škrtnutí čl. 3, navrhujeme, aby ve čl. 3, odst. 1 byla slova "jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i" a věta "a mohou na nedbání" až "do 14 dnů" škrtnuta.

27. Druhý eventuální návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr. ke čl. 3:

Nebude-li přijat náš první eventuální návrh ke čl. 3, navrhujeme, aby v odst. 1 místo 5.000 Kč bylo dáno 1.000 Kč a aby slova "nebo na svobodě od 12 hodin do 14 dnů" byla škrtnuta.

28. Třetí eventuální návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr. ke čl. 3:

Ve čl. 3, odst. 1 buďtež za slova "příkazy a zákazy" připojena slova "v mezích a způsobem ve zvláštních zákonech předepsaných".

29. Čtvrtý eventuální návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr. ke čl. 3:

Ke čl. 3 budiž připojena věta: "Práva zaručená tiskovými, spolkovými nebo shromažďovacími, jakož i jinými zákony nesmí býti podobným příkazem nebo zákazem porušena."

30. Pátý eventuální návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr. ke čl. 3:

Ve čl. 3, odst. 1 buďtež za slova: "mohou politické úřady ve svých úředních obvodech vyjma případy nutné a neodkladné se schválením zemského úřadu" dána slova: "politické úřady II. stolice za souhlasu zemského výboru."

31. Šestý eventuální návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr. ke čl. 3:

Ve čl. 3 budiž odst. 2 škrtnut.

32. Sedmý eventuální návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr. ke čl. 3:

Ve čl. 3, odst. 2 buďtež slova "bez újmy soudního stíhání" nahrazena slovy "nejde-li o trestný čin stíhaný soudy".

33. Osmý eventuální návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr. ke čl. 3:

Ve čl. 3 navrhujeme jako odst. 2: "Proti takovému příkazu nebo zákazu přísluší právo stížnosti každému občanu místa, pro nějž je vydán."

34. Doplňovací návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr.:

Ke čl. 3 buďtež připojeny další odstavce:

"Trest nesmí býti nikdy vyměřen výše, než činí nejnižší stupeň trestu, který by se podle obec. zákona trestního musel uložiti, kdyby čin, o nějž jde, měl povahu přečinu nebo přestupku podle ustanovení obec. zákona trestního."

"V předešlých odstavcích stanovená pravomoc nepřináleží obecním a obvodním notářům."

35. Druhý eventuální návrh posl. Zeminové, dr Patejdla, Hrušovského a druhů ke čl. 3:

Bude-li zamítnut návrh na škrtnutí čl. 3, navrhujeme:

V odst. 1, řádka 3 za slovo "vydávati" buďtež vsunuta slova "v mezích platných zákonů" a sazba trestů na penězích snížena budiž z 5.000 Kč na 1.000 Kč a trestů na svobodě ze čtrnácti dnů na tři dny.

Bude tedy po přijetí těchto návrhů odst. 1 zníti:

"Za účely uvedenými v článku 2 mohou politické úřady ve svých úředních obvodech vydávati v mezích platných zákonů příkazy a zákazy v zájmu veřejném nutné - jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jednotlivé případy - a mohou na nedbání takových příkazů a zákazů stanoviti tresty na penězích do 1.000 Kč nebo na svobodě do tří dnů."

Odst. 2 nechť zní:

"(2) Tresty, uvedené v odst, (1) mohou politické úřady stanoviti bez újmy soudního stíhání též na všeliké platným právním předpisům příčící se nepřístojné jednání nebo chování na místech veřejných nebo veřejně přístupných, kterým se ruší nebo ohrožuje veřejný pořádek."

36. Eventuální návrh posl. dr Czecha a soudr. ke čl. 3:

Bude-li zamítnut náš návrh na škrtnutí čl. 3, navrhujeme: V odst. 1 buďtež slova "ve svých úředních obvodech" nahrazena slovy "ve svém zákonitém oboru působnosti".

Odst. 2 nechť zní:

"Tresty, uvedené v odst. 1, mohou politické úřady, není-li čin soudně stihatelný, ukládati na všeliké hrubě nepřístojné jednání na místech veřejných, kterým se ruší bezpečnost způsobem vzbuzujícím veřejné pohoršení."

37. Pozměňovací návrh posl. dr Czecha a soudr.:

Čl. 4 budiž škrtnut.

38. Pozměňovací návrh posl. inž. Junga a druhů:

Čl. 4 budiž škrtnut.

39. Eventuální návrh posl. Hakena, dr Gátiho a soudr.:

Čl. 4 budiž škrtnut.

40. Pozměňovací návrh posl. dr Keibla, dr Koberga a druhů:

Čl. 4 budiž škrtnut.

41. Pozměňovací návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr. ke čl. 4:

V odst. 1 buďtež slova "a úctu" škrtnuta.

V odst. 2, řádka 4 nechť je vsunuta mezi slova "soudy" a "potrestati" věta "a nebyla-li použita pořádková pokuta", obnos 2.000 Kč budiž nahrazen obnosem 1.000 Kč, slova "nebo na svobodě od dvanácti hodin do pěti dnů" a slova "nebo se vzpírá ho poslechnouti" buďtež škrtnuta.

K odst. 2 budiž připojen dodatek:

"Nemůže býti odsouzen podle tohoto ustanovení, kdo užívá svého zákonného práva. anebo jednal-li orgán veřejné správy proti ustanovením odst. 1."

Buďtež připojeny další odstavce:

"Stejně trestný je úředník, který nechová se v úředním styku tak, jak je stanoveno v odst. 1.

Trest v případech čl. 2 a 3 může býti také vysloven podmínečně.

Promlčení nastává po uplynutí 3 měsíců po spáchaném činu.

Stíhání členů obecních a okresních nebo zemských zastupitelstev nebo výborů a komisí přísluší zvláštnímu senátu, v němž zasedají dva zvolení členové a jeden úředník."

42. Eventuální návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a soudr. ke čl. 4:

Nebude-li návrh náš ke čl. 4 přijat, navrhujeme, aby ve čl. 4 poslední věta zněla: "nebo se vzpírá neoprávněně a bezdůvodně ho poslechnouti".

43. Eventuální návrh posl. Zeminové, dr Patejdla, Hrušovského a druhů ke čl. 4, odst. 2:

V řádce 2 budiž vypuštěno slovo "vážnost".

V řádce 5 budiž trest na penězích snížen z 2000 Kč na 1000 Kč a trest na svobodě z pěti dnů na tři dny.

V řádce 3 od konce budiž za slovo "hrubě" vloženo slovo "urážlivě".

Podle našeho návrhu by tudíž odst. 2 článku 4 zněl:

"Okresní úřady jsou povolány chrániti orgány veřejné správy, státní i samosprávné. při výkonu jich úřadu a mohou za tím účelem, nejde-li o trestní čin, stíhaný soudy, potrestati trestem na penězích do 1000 Kč nebo na svobodě do tří dnů každého, kdo užívá v písemných podáních k těmto orgánům způsobu psaní je urážejícího nebo kdo přes předcházející napomenutí se chová hrubě urážlivě k veřejnému orgánu při výkonu jeho úřední činnosti nebo se vzpírá ho poslechnouti."

44. Eventuální návrh posl. dr Czecha a soudr.:

Bude-li zamítnut náš návrh ke čl. 4, navrhujeme:

Místo slov "2000 Kč" budiž vloženo "300 Kč".

Slova "na svobodě od 12 hodin do 5 dnů" buďtež škrtnuta.

Slova "nebo se vzpírá ho poslechnouti" buďtež škrtnuta.

Jako nový odstavec budiž připojeno:

"Stejný trest stihne úředníka nebo jiný orgán jmenovaný v předcházejícím odstavci, který vykonávaje svůj úřad stranu urazí nebo s ní hrubě nakládá. Rozhodovati o těchto trestních věcech přísluší úřadu přímo nadřízenému."

45. Eventuální návrh posl. Zeminové, dr Patejdla, Hrušovského a druhů:

Čl. 5 budiž škrtnut.

46. Eventuální návrh posl. Hakena, dr Gátiho a soudr.:

Čl. 5 budiž škrtnut.

47. Pozměňovací návrh posl. dr Czecha a soudr.:

Čl. 5 budiž škrtnut.

48. Pozměňovací návrh posl. inž. Junga a druhů:

Čl. 5 budiž škrtnut.

49. Druhý eventuální návrh posl. Zeminové, dr Patejdla, Hrušovského a druhů:

Nebude-li přijat návrh na škrtnutí čl. 5. budiž čl. 5, odst. 1 změněn a doplněn takto:

V druhé řádce od konce budiž za slovo "nevydá-li" vložena vsuvka "přes vyzvání".

Budiž připojena druhá věta:

"Nařízení ta mohou ale býti vydána jen tehdy, je-li nebezpečí z prodlení, a platí jen potud, pokud obec sama takového nařízení nevydá."

50. Pozměňovací návrh posl. dr Keibla, dr Koberga a druhů:

Ve čl. 5 buďtež škrtnuty odst. 1 a 2.

51. Eventuální návrh posl. dr Keibla, dr Koberga a druhů ke čl. 5:

Bude-li zamítnut náš návrh na škrtnutí odst. 1 a 2 v čl. 5, navrhujeme:

V od st. 3 budiž místo slova "budiž" užito slov "musí býti".

Budiž připojen nový odst. 4:

"Když proti vydanému nařízení nebo ustanovení podala námitky třebas jen jedna z postižených obcí, okresní politický úřad nebo v případě odst. 2 zemský úřad rozhodne konečným výnosem, zda námitkám vyhovuje nebo je zamítá.