Měl jsem příležitost v resortu železničním
viděti řadu propočtů. A velectěné
dámy a pánové, přednášejí-li
tam naši odborní úředníci matematicky
prostudované věci a tvrdí-li, že nad
příslušnou službu finanční,
úrokovou a anuitní mohou ještě vydělávati
z cizího kapitálu dvě až deset procent,
pak myslím, že je dvojnásobným hříchem,
nevyužijeme-li cizího kapitálu a zároveň
nemodernizujeme-li své železnice.
I když dnes s velkou námahou a ohromnou pílí
železničářů udržujeme svou
vozbu a nemusíme se před Evropou za ni styděti,
nejsme přece ještě na výši doby.
A kdyby naši pánové podívali se do Německa
a zejména do Švýcarska i do Itálie,
viděli by, že technický vývoj železnic
u nás jest dosti pozadu, a jistě že by dali
mým slovům za pravdu.
Je třeba racionalisace u železnic nejen proto, že
technický vývoj se opožďuje, nýbrž
také proto, že tento technický vývoj
přináší s sebou neobyčejné
zlepšení dopravy a zisk nejen státu, nýbrž
i průmyslu a obchodu. Bohužel, u nás se šetří
na personálu. Loňského roku odhlasovali jsme
zde zákon čís. 103, který v praksi
naprosto zklamal. Nikoho neupokojil, rozčilil veřejné
zaměstnance až do nejvyšší míry
a zklamal tím více, protože zde ve sněmovně
bylo slavnostně prohlašováno, že tyto
úpravy stojí 700 milionů Kč, ale dnes
- jak v dalším také prokáži - vidí
se státní zaměstnanectvo neobyčejně
zaskočeno a poškozeno tím, že na dlouhou
dobu další postup jeho je zaražen a ono nemůže
dosíci vyššího postavení s lepšími
finančními podmínkami.
Racionalisace podniků je ovšem v průmyslu a
obchodu i u státních podniků pochybená,
jestliže se nerozumně šetří na
personálu. Zákon č. 286 ukládá
v §u 3 vládě, aby provedla reorganizaci železniční
správy, a určuje také, že má
býti zvolena zvláštní komise, která
by tuto věc provedla. Ale dodnes ji nemáme a bohužel
ani vláda, ani resort, o němž právě
mluvím, resort železniční, nemá
odvahy, aby jmenoval takovou komisi, která by se zabývala
zjednodušením správy a tím také
jejím zlevněním. Šetří-li
se na personálu, je to odstrašujícím
příkladem, jak se postupovati nemá a také
nesmí.
Jestliže dnes vládní nařízení
č. 15, jež reprodukuje nebo lépe řečeno
má reprodukovati myšlenky zákonodárce,
znehodnocuje službu železniční tak namáhavou
a odpovědnou a v poslední době i prokazatelně
velmi nebezpečnou, poněvadž řada železničních
zaměstnanců právě při překotné
dopravě položila své životy na oltář
práce, pak vážení, tato reprodukce byla
naprostým znehodnocením nejen této služby,
ale byla i nerespektováním vůle zákonodárce
a je v naprostém odporu s duchem zákona, který
stanoví školské vzdělání
a ohodnocování práce jako základní
principy pro odměňování zaměstnanců
státních.
Jak trpce se nařízení č. 15 dotklo
celé řady železničních zaměstnanců!
Všichni jistě často jezdíte a vidíte
tu těžkou, odpovědnou službu železničních
zaměstnanců, kteří postaveni jsou
daleko pod úroveň zaměstnanců pragmatikálních.
Železniční zaměstnanci musí dělati
službu ve dne v noci, za každého počasí,
poněvadž podnik stále jde, zatím co
pragmatikální zaměstnanec sedí v teple
v kanceláři a má jednoduchou frekvenci.
Železniční zaměstnanci vedle toho musí
při veliké odpovědnosti vykonávati
nebezpečnou službu při dopravě. To všechno
bylo znehodnoceno a prostě otrocky byl opsán stav
z r. 1914.
Dámy a pánové! Já bych se styděl
jako příslušník tohoto stavu, kdyby
železnice měly zůstati tak zaostalé,
že by se rovnaly stavu z r. 1914. Což technický
pokrok neměl žádného vlivu na železnice,
což neměl vlivu na rozmnožení dopravy?
Musil býti stav z r. 1914 opsán, ale v těch
horších fázích, zatím co těm
lepším se nařízení vládní
vyhnulo?
Řekl jsem, že železniční služba
je znehodnocována. Pochopitelně, že železniční
zaměstnanci, jakož i poštovní zaměstnanci
nemohou s touto situací býti spokojeni. Občanstvo
bylo uvedeno v omyl tím, že bylo dáno státním
a státně-podnikovým zaměstnancům
na úpravu jejich platů 700 mil. Kč Ale veliká
většina zaměstnanců nemá z této
úpravy nic, ba naopak, proti dřívějšímu
stavu, který povstal ze zákona č. 394, jsou
mnozí a mnozí poškozeni. Marně se tážeme,
kam přišlo těch 700 milionů Kč.
Vláda ani resortní ministerstva nám neodpovídají
a nemůžeme dostati propočty, ač by bylo
jistě velmi demokratické, kdyby vláda tyto
propočty dala k disposici parlamentu, aby konečně
občanstvo i zástupci věděli, jak těch
700 milionů Kč bylo použito. (Tak jest!)
Dnes to nikdo neví a nemůžeme se dopočítati,
zejména, vidíme-li zde příklad, který
kol. Brodecký uvedl několika ciframi ze Železného
Brodu, kde vedle 67.000 Kč vyrovnávacích
přídavků, které podle zákona
budou během let odbourány, dostalo se tamním
zaměstnancům necelých 1200 Kč doplatků.
Vážení pánové a dámy!
Jak má působiti na zaměstnance železnic,
pošt a všechny podnikové zaměstnance,
dostanou-li směšnou cifru doplatků 1 až
12 Kč? Při tom dostanou dekret, v němž
mají poukázáno 1300 nebo 1400, nebo až
2500 Kč, což znamená, že 9, 12 až
18 let vůbec nepostoupí, a postoup li, tedy o směšně
malý přídavek.
Vedle toho, vážení pánové a dámy,
vládní nařízení má v
sobě také to, že nestaví pragmatikální
platy železničních zaměstnanců
do té výše, aby oni mohli s klidem jíti
do pense po vysloužení 35leté služby.
Jak jinak se měří pragmatikálnímu
zaměstnanectvu v ostatních resortech, které
nebyly tak dotčeny touto úpravou
Vládní nařízení u nás
bylo provedeno proti duchu zákona. A vláda se dočká
toho, že železniční zaměstnanci
a jejich zástupci povedou soudní spor, aby prokázali,
že smysl zákona po stránce právní
nebyl správně interpretován. Pak se ukáže,
že autoři neměli právo znásilňovati
zákon ustanoveními, která jsou obsažena
ve vládním nařízení č.
15. Uvážíte-li, že tam železničním
technikům a právníkům byla vzata možnost,
aby se dostali do prvé nebo druhé platové
stupnice, a jestliže přímo odstraněny
z úřednického schéma byly kategorie,
které u pragmatikálních úředníků
znamenají skupinu D a E, u železnic III A a III B,
a jestliže vytvořen byl nemožný stav u
úředníků nazvaných "gážisté",
kam zařazeni jsou techničtí úředníci
u železnic, které nemáme nikde jinde, jako
dělmistři v dílnách, traťmistři,
budovní mistři, návěštní
mistři, tedy lidé, kteří mají
vysokou důležitost při dopravě železniční
a při udržování tratí a dílen
vůbec, jestliže tito lidé byli na rozdíl
od pragmatikálních vřazeni mezi podúředníky,
pak je to jistě nepochopitelnou věcí a musí
to pobouřiti všechny, kteří dnes proti
tomu plným právem brojí, poněvadž
bylo zde zneužito §u 210, o němž ti, kteří
tvořili zákon a kteří jej odhlasovali
v této sněmovně, měli za to, že
bude sloužit k tomu, aby spravedlivě byla ohodnocena
práce.
Bohužel, ani pan min. předseda neměl odvahy
přes důkazy, které jsme mu dali, aby odmítl
elaborát vládního nařízení,
a tak se stalo, že toto vládní nařízení
vyšlo. Psycho logické i věcné důsledky,
které z toho povstanou, budou jistě dalekosáhlé.
Myslím, že vláda neměla práva,
aby tomuto tak důležitému stavu dávala
políček ve tvář, jaký mu dala
vládním nařízením č.
15. A jestliže podúřednické a zřízenecké
stavy postaveny byly daleko pod pragmatikální a
jestliže jednotlivé jemné odstíny mezi
69 kategoriemi železničními měly býti
vtěsnány do 4 stupnic, pak nemohlo to jinak dopadnouti,
než že znehodnoceny byly stavy, jejichž důležitost
u provozu drážního je nesporná. Jestliže
u nás dnes výhybkáři, strážníci,
posunovači, úpravčí tratě,
průvodčí vlaků a řada kategorií,
které bych mohl vyjmenovat, jsou finančně
poškozeni služební pragmatikou, která
jest zde dána, pak pochopíte, dámy a pánové,
že nemohou býti spokojeni a že musejí
se obraceti na všechny lidi dobré vůle, na
občanstvo a musejí si případným
bojem vybojovati všechny ty věci ,které považují
za spravedlivé.
A při tom, slavná sněmovno, máme ještě
armádu smluvních dělníků, armádu
36.000 bezprávních lidí, kteří
nemají upraveno své právní postavení,
kterým se ani nezdá o jakékoliv kolektivní
smlouvě, která v soukromém podniku dávno
a dávno je obvyklou věcí. Jestliže tito
smluvní dělníci dnes nemají ani možnosti,
aby byli pojati do sociálního pojištění,
které u dráhy je již drahná léta
zavedeno a jsou-li považováni za civilní zaměstnance,
pak to jenom ukazuje, že železniční podniky
naše nesprávně celou věc posuzují.
Zákonem bylo upraveno také činovné.
Bylo již o něm mluveno řadou povolaných
činitelů velmi mnoho, chci však poukázati,
jakým zajímavým způsobem vyvíjí
se toto činovné u železnic. V této věci
byla podána řada interpelací, týkající
se jednotlivých stanic. Mám zde na mysli Bratislavu.
Bratislava má 3 nádraží a trojí
činovné. Tato nádraží nejsou
ani kilometr od sebe, ale vzhledem k tomu, že je zde katastrální
rozdělení, má Bratislava činovné
v stupnici A, zatím co kilometr vzdálená
stanice seřazovací stupnici D, případně
C, poněvadž jsou na katastrálním pozemku
obce malé. Nejsme s to, abychom řešení
této otázky, pro každého rozumného
člověka jasné, mohli na vládě
vynutiti, aby konečně provedla úpravu v řadě
stanic. Jest to Užhorod, Vrůtky, Bratislava, Železný
Brod a řada jiných stanic. Jsou to malé věci,
které vláda nedovede upraviti, ale mají veliké
důsledky. Uvážíme-li k tomu, že
8hodinová doba pracovní na železnicích
je ilusorní, že není dodržována,
a ukáži-li, že zaměstnanci provozní,
ať jízdní, strojní nebo dopravní
personál staniční na místo 192 hodin
za 4 neděle, pracují až 298 hodin, pak vidíte,
kolik vážných otázek mělo by
býti vzato v úvahu. Tvrdí-li vláda,
že se systemizací věc spraví, pak očekávání
jej í bude naprosto zklamáno. Systemizací
nelze nic napraviti tam, kde finanční účinky
jsou principielně špatně odhadnuté a
vytvořené. Tu pochopitelně nemůže
nastati spokojenost, a řekli-li kolegové, státně-zaměstnanečtí
příslušníci a odborníci, že
tuto spokojenost nelze vynutiti, mohu jen prohlásiti jedno:
Spokojenost železničních zaměstnanců
nevynutíte hrozbami, můžete jí dosíci
jen tenkráte, bude-li míti vláda odvahu,
aby provedla opravu vládního nařízení
č. 15 v dohodě s organisacemi a se zástupci
personálu a tak zjednala kýžený klid.
Problémy železniční, které očekávají
správu drah, jsou velmi těžké, a já
jsem přesvědčen, budeme-li pokračovati
v duchu demokracie a v duchu naší ústavy, aby
totiž vláda odhodlala se k tomu, jednati přímo
se zaměstnanci, budou jednak uspokojeni železniční
zaměstnanci a bude jednak dána záruka pro
správné provádění železniční
služby. (Potlesk poslanců čsl. strany nár.-socialistické.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru dopravního,
p. posl. Molíkovi.
Zpravodaj posl. Molík: Slavná sněmovno!
Kolega Procházka hned v úvodu své
řeči k osnově o železniční
přepravě prohlásil, že není proti
ní, nýbrž proti systému vládnímu.
Sám vítá úpravu tuto s hlediska mezinárodních
poměrů a poukazuje na tarify železniční.
Tarify železniční upravuje tato vládní
předloha v §u 3, kde se praví, že vládním
nařízením budou upraveny také všeobecné
podmínky platnosti tarifů železnicemi vydávaných,
zejména tarifních slev železnicemi poskytovaných,
a podle potřeby určena maximální výše
tarifních sazeb a poplatků.
Dále zabýval se kol. Procházka věcmi
více méně pragmatikálními,
tedy materií, která nijak nesouvisí s osnovou
o železniční přepravě, a proto
myslím, že mohl si najíti snad jinou a vhodnější
příležitost přednésti tyto věci
než při této osnově. Nebudu tedy reagovati
na tyto vývody a jménem dopravního výboru
doporučuji osnovu tuto ke schválení. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Osnova zákona
má 5 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.
Jelikož nebyly podány pozměňovací
návrhy, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitek
nebylo.)
Námitek proti tomu není. Budeme tedy hlasovati.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 5 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí,
ve znění doporučeném panem zpravodajem
a shodném s předchozím usnesením senátu,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona ve čtení
prvém, a to ve znění shodném s
předchozím usnesením senátu.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím vyřízen jest 1. odst. pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
2. Zpráva výboru ústavně-právního
k usnesení senátu (tisk 1038) o vládním
návrhu směnečného zákona (tisk
1118).
Zpravodajem jest p. posl. dr. Daněk. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Daněk: Slavná sněmovno!
Poněvadž není možno tak obsáhlou
předlohu zpracovati ve lhůtě stanovené
§em 43 úst. listiny, která nad to končí
během letních prázdnin, navrhuje výbor
ústavně-právní poslanecké sněmovně,
aby senátu Národního shromáždění
bylo navrženo prodloužiti lhůtu podle §u
43 úst. listiny k projednání této
osnovy do konce měsíce října t. r.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): K rozpravě
není nikdo přihlášen, budeme tedy ihned
hlasovati o návrhu pana zpravodaje na prodloužení
lhůty k projednání této osnovy.
Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby vyžádáno
bylo prodloužení lhůty k projednání
této osnovy do konce měsíce října
t. r., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh jest přijat,
a tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
3. Zpráva výboru ústavně-právního
k usnesení senátu (tisk 1037) o vládním
návrhu zákona, kterým se mění
a doplňují některá ustanovení
zákonů o soudním řízení
ve věcech občanských a o řízení
exekučním (tisk 1119).
Zpravodajem jest místo omluveného p. posl. Dr. Černého
pan posl. dr. Králík. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Králík: Slavná
sněmovno! Usnesení senátu Národního
shromáždění o vládním
návrhu zákona, kterým se mění
a doplňují některá ustanovení
zákonů o soudním řízení
ve věcech občanských a o řízení
exekučním, je tak rozsáhlou předlohou,
že naprosto nebylo možno ústavně-právnímu
výboru zpracovati ji ve lhůtě stanovené
§em 43 úst. listiny, ve lhůtě, která
se končí během letních prázdnin.
Z toho důvodu navrhuje ústavně-právní
výbor posl. sněmovně, aby senátu Národního
shromáždění bylo navrženo prodloužiti
lhůtu podle §u 43 úst. listiny k projednání
této osnovy do konce měsíce října
t. r. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K rozpravě
není nikdo přihlášen, budeme tedy ihned
hlasovati o návrhu pana zpravodaje na prodloužení
lhůty k projednání této osnovy.
Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby vyžádáno
bylo prodloužení lhůty k projednání
této osnovy do konce měsíce října
t. r., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh jest přijat,
a tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž je:
4. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. správy politické v Praze za souhlas s trest.
stíháním posl. Haruse pro přestupek
podle §u 7 nařízení ze dne 20. dubna
1854, č. 96 ř. z. (tisk 730).
Zpravodajem je pan posl. inž. Hrdina. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. inž. Hrdina: Slavná sněmovno!
Zpráva výboru imunitního o žádosti
okres. správy politické v Praze za souhlas s trest.
stíháním posl. Haruse pro přestupek
podle §u 7 nař. ze dne 20. dubna 1854, čís.
96 ř. z. Okresní správa politická
v Praze na Smíchově žádá přípisem
z 8. dubna 1926, č. 29.344, o vydání posl.
Haruse proto, že při dostihách v Chuchli
v dubnu 1926 dopustil se polního pychu tím, že
leže na trávě, neuposlechl výzvy stráže,
aby se vzdálil, při čemž prý
se urážlivě vyjádřil vůči
strážníkovi. Imunitní výbor nepovažuje
záležitost tuto za tak vážnou, aby pro
ni byla zrušena imunita poslanecká, a navrhuje proto,
aby posl. H a r u s pro přestupek podle §u 7 nař.
ze dne 20. dubna 1854, č. 96 ř. z., vydán
nebyl.
Předseda (zvoní): K této věci
došla řečnická přihláška.
Zahájíme proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby řečnická
lhůta stanovena bylo 15 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Lhůta je přijata.
Ke slovu je přihlášen na straně "proti"
p. posl. dr. Winter. Dávám mu slovo.
Posl. dr. Winter: Slavný sněme! Na dnešním
pořadu schůze máme 8 případů
imunitních. Nemám na žádném z
těchto případů zájmu ani osobního,
ani stranického. Přihlásil-li jsem se ke
slovu, učinil jsem tak ve snaze, abych podle svých
sil přispěl ke zlepšení poměrů,
které považuji za těžkou úhonu
a závadu pro náš parlamentarismus.
Jak se ráčíte pamatovati, až do nedávné
doby nebylo takřka jediné schůze, na jejímž
pořadu by nebylo bývalo několik zpráv
imunitního výboru. Mnozí z nás byli
jsme členy už rakouského parlamentu, mnozí
z nás mají příležitost, aby sledovali
podrobněji jednání cizích parlamentů,
a kdo tu to příležitost mají, vidí,
že nikde na světě není sněmovna
tolik zahrnována prací právě imunitního
výboru, jak tomu je u nás. (Výkřiky
posl. Tomáška.)
Upozornil jsem již na jiném místě, že
právě v těchto dnech jednala francouzská
sněmovna o žádosti veřejného
žalobce, aby byli vydáni dva nebo tři komunističtí
poslanci francouzští, kteří byli obviňováni,
že vybízejí vojáky ke vzpouře,
zejména v koloniích francouzských. Ačkoliv
komunističtí poslanci nejsou ani ve francouzské
sněmovně zvlášť oblíbeni,
(Veselost.) a ačkoliv byli obviňováni
z tak těžkého zločinu, francouzské
sněmovně ani nenapadlo posuzovati věc pouze
s hlediska, že jde o obvinění komunistů.
Ministr vnitra připravil celou protikomunistickou kampaň
mimo sněmovnu i ve sněmovně. Ministr spravedlnosti
několikráte zasáhl ve sněmovně
do jednání ve prospěch návrhu na vydání
těchto poslanců. Přesto však francouzská
posl. sněmovna jednala o tomto návrhu na vydání
několik dní.
Bylo by bývalo přirozeno, kdyby obtíže
byla dělala oposice. Ale obtíže dělaly
právě vládní strany, a byl to jeden
z vůdčích lidí vládní
většiny, který prohlásil, že zrušení
parlamentní imunity je činem nekonečně
závažným. A musel zakročiti min. předseda
francouzský, musel položit otázku důvěry,
aby dosáhl od sněmovní většiny
vyžadované vydání. Konečně
se mu ho dostalo, poněvadž sněmovní
většina nechtěla v této chvíli
vyvolávati pro takovou otázku vládní
krizi. A tu ještě nevydala sněmovna hlavního
obviněného posl. Dorriota, poněvadž
nebyl právě přítomen a nemohl se před
imunitním výborem hájiti.
Slavný sněme! Zrušení parlamentní
imunity jest podle názorů vládních
poslanců francouzských čin nekonečně
závažný. My tak otázku poslanecké
imunity neposuzujeme. Francouzská sněmovna potřebovala
několik dní, aby vyřídila jeden návrh
na vydání poslance, a my v každé schůzi
vyřídíme za několik minut 8 až
10 návrhů. Prosím, abyste u vážili,
jakého obrazu musí veřejnost nabýti
o našem parlamentu. Takřka v každé schůzi
projednávají se zprávy imunitního
výboru, případně několik imunitních
záležitostí, takřka v každé
schůzi jsou poslanci vydáváni k trestnímu
stíhání. Jaký potom div, že vzniká
ve veřejnosti domněnka, že naše poslanecká
sněmovna skládá se z veliké části
z lidí méněcenných nebo dokonce zločinných.
(Výkřiky.) Připojí-li se k
tomu ještě způsob psaní určité
části našeho tisku, není divu, že
si veřejnost vytvoří obrázek o poslancích,
který si nikdo z nás nemůže dáti
za rámeček. (Výkřiky posl. Jílka
a Tomáška.) Jsou však členové
této sněmovny......(Výkřiky posl.
Jílka a Tomáška. - Předseda zvoní.
- Výkřiky poslanců čsl. strany
lidové.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid. Žádám pana řečníka,
aby pokračoval.
Posl. dr. Winter (pokračuje): Na některé
poznámky pánů z pravé strany této
sněmovny, kteří projevují jisté
zadostiučinění, že právě
příslušníci mé strany jsou atakováni
některými poslanci strany komunistické při
projednávání záležitosti člena
jejich klubu, dovoluji si připomenouti, že je to čirou
náhodou, že mluvím k imunitní záležitosti
právě posl. Haruse. (Veselost. - Posl.
Sedláček: To jsou námluvy!)
Já bych se byl při projednávání
zpráv imunitního výboru přihlásil
ke slovu, i kdyby na prvém místě byl býval
případ kol. Chalupy z mého klubu nebo
kteréhokoliv jiného z pánů, poněvadž
mně nejde o tento konkrétní případ,
který je na denním pořadu, ani o konkrétní
případy, které jsou dnes vůbec na
denním pořadu, nýbrž o projednávání
imunitních záležitostí vůbec,
o princip parlamentarismu.
Z toho, co jsem si dovolil uvésti, by vyplývala
otázka, zdali členové naší sněmovny
jsou opravdu tak zlí, jak vypadají na obrázku,
jejž si veřejnost vytvoří ze zpráv
imunitního výboru, zdali členové naší
sněmovny jsou horší než členové
jiných zákonodárných sborů?
Kdo má poněkud zkušenosti a přehled,
co se děje v jiných sněmovnách, musí
říci, že až na některé mimořádné
případy, kterých se právě týká
výkřik pana kol. Jílka, jsou poměry
v naší poslanecké sněmovně a
v našem senátě v podstatě takové
jako v jiných zákonodárných sborech
- o nic lepší a o nic horší.
Ale v cizině jsou jiné představy o postavení
sněmovny, jsou jiné představy v úřednictvu
státním o sněmovně a jsou také
jiné představy o rázu a významu sněmovny
ve sněmovně samé.
Proč je náš imunitní výbor tak
často svoláván. Máme zde na př.
návrh na stíhání posl. Hampla,
předsedy výkonného výboru naší
strany. Je stíhán proto, že je předsedou
výkonného výboru, že výkonný
výbor sociálně-demokratické strany
je vydavatelem "Práva Lidu", že odpovědným
redaktorem tohoto listu je kol. Stivín, že
kol. Stivín byl jednou na dva nebo na tři
dny poslán do Berlína a nebyl jeho odchod z Prahy
ohlášen policejnímu ředitelství.
To se policie dověděla a stíhá vydavatele
listu, representanta vydavatelstva (Výkřiky komunistických
poslanců.) podle tiskového zákona a dává
ho stíhati u poslanecké sněmovny. (Výkřiky
komunistických poslanců. Posl. Mikulíček:
Bechyně byl přece první mezi inspirátory
tohoto zákona! Posl. Jílek: Proč si stěžujete
?) My si, pane kolego Jílku, nestěžujeme
k vůli sobě, ani k vůli vám, nýbrž
jedině k vůli parlamentarismu, k vůli myšlence
parlamentarismu. (Potlesk soc. dem. poslanců. -
Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid. (Výkřiky komunistických poslanců
a posl. Tomáška.)
Prosím o klid.
Posl. dr. Winter (pokračuje): Prosím,
pánové, abyste se podívali na zprávy
imunitního výboru, které podává
dnes. Ke cti imunitního výboru upozorňuji,
že všechny zprávy.....(Výkřiky.)