Buď jak buď, stojíme zde před velkým
problémem finančním, a to jak organisačně,
tak úhradově. Na Slovensku jsou mimo to problémy
právně neurovnané a potřebují
unifikace. (Výkřiky posl. Svobody.)
Střední a vysoké školství,
jež vůči národnímu školství
je finančně menšího rozsahu, absolutně
je i s odborným školstvím v celém veřejném
rozpočtu zatížením skoro miliardovým,
tedy ohromným, Na soustavu našich vysokých
škol nelze se dívati jako na konečnou. I zde
musí duch ekonomie a praktické potřeby proniknouti
kulturní a národní problém vysokých
škol. Je zde třeba veliké opatrnosti, poněvadž
nejde jen o ústavy pro výchovu dorostu, nýbrž
o vědecké dílny, v nichž se soustřeďuje
duchové závodění národů.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Vynikáme velkým počtem vysokých
škol, ale nikoli nejlepším průměrným
jich vybavením. Ekonomie nemůže se tedy dotknouti
pracovní intensity, která předpokládá
vedle svobody dostatečné prostředky materielní.
Daleko těžším problémem jsou školy
střední. Jich vývoj má důvody
historické, jich soustava nebyla vytvořena vzhledem
k potřebě československého státu
a hospodářským potřebám dnešním,
jich síť, odpovídající namnoze
zřetelům místním, jest nerovnoměrná.
Proti nedostatku na Slovensku stojí přebytek v historických
zemích. Střední školství zemědělské
neodpovídá stavu po pozemkové reformě.
V určitých kategoriích, jako v obchodních
akademiích je vyložená hyperprodukce. Stav
středního školství je nezdravý
nejen vzhledem k finančnímu nákladu, nýbrž
i vzhledem k nadprodukci inteligentního proletariátu,
který se už nechce znáti k manuelní
práci, činí společnost odpovědnou
za svůj osud, středoškolské vzdělání
se znehodnocuje. Nezbude nežli postaviti normalisační
plán našeho středního školství
a tomuto plánu povlovně přizpůsobovati
skutečný stav v zájmu financí i dorostu.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
I naše odborné školství musí
hledati souvislost mezi nákladem a užitkem. Zemská
řemeslnická škola v okresním městě
za 16 milionů je neodpovědným mrháním
národním majetkem, poněvadž jen za úrok
z tohoto nákladu bez udržovacích nákladů
se dá pro žáky tohoto ústavu nesrovnale
více opatřiti nežli v této škole
získají.
Konec konců, co platí v tomto případě,
platí i o úhrnu našeho školství.
Nerozhoduje cifra obětí na školství,
pokud arci nepřekročila finanční nosnosti
národa, ale rozhoduje užitek, který si touto
obětí vykupujeme. Macauley řekl, že
vše, co zlepšuje člověka, zlepšuje
i to, co člověk tvoří. Škola
je prostředkem k zlepšení člověka
ve smyslu vzdělanostním, mravním i hospodářském.
Vzdělanostní zhodnocení mládeže
a národa může ve svých důsledcích
znamenati i hospodářsky větší
obohacení nežli oběť hospodářská
pro školství. Jest jen otázka, je-li tomu tak
u nás, nedalo-li by se téhož dosáhnouti
za menší oběť aneb více za stejnou
oběť. Běží o obsah a intensitu
vyučování. I když je vyučovací
materie na střední škole především
pomůckou k metodickému vyškolení myšlenkovému
a nikoli samoúčelem, tož přece je nutno
voliti i vyučovací materii tak, aby i obsah byl
absolventům užitečným. (Tak jest!
Výborně!) Zaráží, když
žáci našich středních škol
se učí detailně kompetenci dvorských
kanceláří za Marie Terezie a nemají
o národním hospodářství ani
ponětí. (Výborně!) Hospodářské
vzdělání musí proniknouti veškerou
naši školskou soustavu, vzdělání,
které učí správ ně dívati
se na hospodářské zjevy a sociální
problémy, a které nabádá k hospodářským
ctnostem.
Správa hospodářská vyžaduje
11% všech státních výdajů administrativních,
je zde mírný vzestup důsledkem lepší
dotace silnic a vod a též důsledkem lepší
dotace úkolů živnostenských v ministerstvu
obchodu. Každý krok na této cestě jest
uvítati, poněvadž výdaje tohoto druhu
nejsou vlastně břemenem, poněvadž se
vracejí ku povznesení produktivity země.
Správa sociální a zdravotní vyžaduje
17 a půl %, jest to největší kvota státních
výdajů po službě státního
dluhu. Oproti minulému roku vzrostla hlavně důsledkem
vzestupu pensí. Vyloučíme-li pense, ale přihlížíme-li
k sociálně humanitním a zdravotním
výdajům i v ostatních ministerstvech mimo
ministerstvo sociální péče, zdravotnictví
a zásobování, dospějeme k cifře
1198 mil, proti 1189 mil. Kč v rozpočtu na běžný
rok. Výdaje tohoto oboru sice nevzrostly, avšak stojíme
ještě před velikými sociálními
problémy, o nichž budeme mluviti, které přinesou
ještě nové veliké zatížení.
Pokles nákladu na válečné poškozence,
jichž ubývá, umožnil zvýšení
sociální a zdravotní v jiných směrech.
(Výkřiky posl. Mikulíčka.) Úspory
sociální bylo tedy opět použito k jiným
sociálním účelům. Obdobné
výdaje samosprávy činí 848 a činily
při loňském šetření 616
mil., tedy i zde je překotný přírůstek
232 mil. Kč, takže úhrn výdajů
sociálně humanitních byl loni 1800 mil. Kč
a je letos 2045 mil. Kč. Z celkového přírůstku
výdajů u samosprávy připadá
tedy čtvrt miliardy na školství a čtvrt
miliardy na sociálně humanitní účely.
Výdaje pensijní dostoupily ve státní
správě výše 650 mil., tedy o 29 mil.
více nežli v rozpočtu na běžný
rok. Je to už důsledek nových platových
zákonů, na které čekalo mnoho přesloužilých
a které zvyšují pensijní nároky,
čímž vzniká nejnovější
kategorie novopensistů. Přišla doba, aby se
zlepšil stav nejstarších staropensistů
a finanční správa vykonala všechny přípravy
legislativní. Běží jen o to, aby úsporou
v oboru výdajů příbuzných nalezena
byla úhrada.
Kvota výdajů finanční správy
klesla o více nežli 2%. Bylo řečeno,
že je to hlavně důsledkem snížení
výdajů na státní dluh. Výdaje
tyto byly preliminovány loni částkou 2572
mil. a jsou preliminovány na příští
rok částkou 2354 mil., tedy o 218 mil. Kč
méně. Úspora na úrocích činí
50 mil., na správě 35 mil. Úspora je důsledkem
proplacení státního dluhu, důsledkem
konsolidace a konverse a prolongace velké části
přechodného dluhu. Tato celá úspora
nepřichází k dobru státní správě,
poněvadž se současně zmenšuje o
51 mil. příspěvek podniků na úrok
a úmor dluhů, o čemž se ještě
zmíním při železnicích. V běžném
rozpočtu jsme se obešli bez dluhů a podle rozpočtu
dluhy propláceli. (Výborně!)
Pokles státních výdajů nerozmnožil
rozpočtového přebytku, poněvadž
i příjmy státní, jak se dá
očekávati, celkem poklesnou. I zde stojí
proti posunům příznivým posuny nepříznivé,
jež se celkem vyvažují, až na účinky
berní reformy, která působí, že
se počítá s úhrnným poklesem
příjmů. Toho času nelze přesně
zvážiti účinků berní reformy,
poněvadž se stále ještě scházejí
nedoměrky z minulých let. Z té příčiny
nepočítá se ještě s takovým
úbytkem přímých daní, jaký
by odpovídal sníženým sazbám.
Ale s určitým úbytkem se počítati
musí, poněvadž by bylo chybou rozepjati plán
pravidelných výdajů podle nedoplatků,
které rychle dohasnou. Počítám tedy
s úbytkem 200 mil. Kč důsledkem berní
reformy. Že tento pokles příjmů nevedl
ku passivitě rozpočtu, je proto, že letos používá
státní pokladna celého čistého
zisku pošt a šekového úřadu k obecné
úhradě.
Výdaje státní správy jsou uhrazeny
jednak výnosem státních podniků,
pokud nebyl v těchto podnicích spotřeben
k účelům investičním, tedy
příjmem soukromohospodářským,
jednak příjmy veřejnohospodářskými,
k nimž patří daně a dávky,
cla, kolky a právní poplatky a ostatní správní
příjmy.
Jedna sedmina administrativních výdajů
je kryta státními příjmy soukromohospodářskými,
absolutně 1348 mil., v rozpočtu běžném
to byla osmina, zvýšení úhradové
kvoty z pramene soukromohospodářského neplyne
však bohužel ze zvýšené výnosnosti
státních podniků, nýbrž z použití
celého výnosu poštovních podniků
pro státní pokladnu. Výnos státních
podniků jest naopak menší o 25 mil. v celkovém
úhrnu, nežli se počítalo vloni, Prakticky
ovšem je to vedle pošt a státních statků
hlavně tabáková režie a loterie, které
alimentují státní pokladnu. Zisk z tabákové
režie se odhaduje na 1050 mil., z loterie na 42 mil., z pošt
na 171 mil. a ze státních statků - po úhradě
investic 34 mil. - Železnice spotřebují svůj
zisk na investice, stejně i báňské
závody. Ostatní podniky jsou menšího
rozsahu.
Nehledě k podnikům regálním a monopolním
jest výnosnost státních podniků u
srovnání s kapitálem investovaným
nepatrná, jich zhospodárnění náleží
k nejpalčivějším problémům
státním. Vláda vytvořila stálou
konferenci předsedů správních sborů
všech státních podniků, aby se hledaly
organisační cesty ke kooperaci a ekonomisaci státních
podniků. Ve všech státech vstupuje tento problém
do popředí, tedy otázka, zda a do jaké
míry a ve kterých oborech je stát k podnikáni
vůbec způsobilý a za jakých organisačních
kautel. Státní kapitalismus nedovede nikde držeti
krok se soukromým podnikáním v hospodárnosti.
Myšlenka Dra Rašína, odloučiti určitá
hospodářství od státní správy
a ustaviti je ve formě podniků, vedena byla snahou
po zhospodárnění těchto hospodářství.
Napodobení podnikatelských správních
orgánů o sobě nedovede arci ještě
nahraditi náplně pravomoci, odpovědnosti
a zájmu, jež jsou kouzlem úspěchu soukromého
podnikání. Bylo by dobře, kdyby celá
veřejnost věnovala této otázce plnou
pozornost, spolupůsobila všude ke zhospodárnění
státních podniků, poněvadž na
zhospodárnění státních podniků
závisí i rozsah daňového břemene,
jež by bylo možno snížiti, kdyby miliardový
majetek státu ve státních podnicích
nesl aspoň ukládací zúročení.
(Posl. Mikulíček: Zisk z půlpáta
milionu měric státní půdy nestojí
ani za zmínku? Tak se tam krade! Nejnádhernější
pole a lesy nestojí panu ministrovi zato, aby se zmínil,
že to něco vynáší? To je podařené
hospodářství!) Řekl jsem, že
státní statky a lesy nesou po úhradě
investic 34 milionů. Ráčil jste to přeslechnout,
pane poslanče!
Na metodě financování státních
podniků, jak byla už během roku 1926 zavedena,
se trvá. Spočívá v tom, že se
podniky obmezují v rozsahu investic na svůj čistý
zisk nebo jeho kvotu a jen železnicím se kromě
toho věnuje k tomuto účelu 20% přepravní
daně. Důsledně se proto ony podniky, které
se ve svých investicích na příští
rok nemohou obmeziti na čistý zisk, odkazují
na úvěr. Jsou to především pošty,
které musí z mezinárodních ohledů
dokončiti kabelisaci, jsou to dále některé
podniky malé. Obmezování podniků při
investicích na čistý zisk mělo na
zřeteli, že investice státních podniků
nejsou vždy plně rentabilní a nesnesou investic
na úvěr a úrok, jak tomu je zejména
u železnic. Ale tohoto důvodu není u pošt,
kde jsou investice a zejména kabelisace bohatě rentabilní.
Jestliže vloni i zde byl ponechán poštám
celý výnos pošt i šekového úřadu
k tomuto účelu, pak to byla reserva finanční
správy, jak bylo už vloni v důvodové
zprávě k rozpočtu řečeno, reserva,
jíž se nyní používá k úhradě
manka z berní reformy. Jinak jest i do budoucna na dnešní
metodě financování státních
podniků pevně setrvati, poněvadž je
způsobilá podnítiti hospodárnost v
podnicích.
Sedm osmin všech státních výdajů
se musí uhraditi příjmy veřejnohospodářskými,
úhrnem 8214 mil. Kč. Z toho je 1100 mil. příjem
celní, 872 mil. příjem z poplatků
a kolků, 633 mil. u ostatních správních
příjmů a 5608 m:l. příjmu z
daní a dávek. Daně a dávky činí
více jak dvě třetiny (68%) všech veřejnohospodářských
příjmů. Cla a právní poplatky
vykazují vzestup, daně a ostatní správní
příjmy pokles, posuny jsou ovšem poměrně
nepatrné.
Finanční soustava zůstává nezměněna
až na to, že kvota přímých daní
nepatrně klesá důsledkem berní reformy.
Platí tedy o naší daňové soustavě
totéž, co jsem o ní řekl před
rokem, totiž, že jest v rozporu s národohospodářskou
konstrukcí státu. Vzhledem k vysloveně exportní
povaze našeho státu rozeskupil jsem daně podle
jich účinku na naši soutěživost
s cizinou na daně přímé, daně
spotřební a daně obchodové a ukázal
jsem, že daň přímá a spotřební
působí na tuto soutěživost nepřímo,
daně obchodové, zatěžující
výrobní náklad, přímo. Tyto
daně obchodové tvoří dvě pětiny
všech daní a dávek, jimiž se uhrazuje
státní administrace, kdežto ostatní
obě skupiny po necelé třetině. Hlavními
obchodovými daněmi jsou daň z obratu, z uhlí
a dopravy. Že rozsah státních výdajů
jest stále ještě příliš
vysoký, je nejlépe patrno z toho, že musíme
neztenčeně udržovati v daňovém
systemu tyto obchodové daně působící
přímo na soutěživost s cizinou a výrobnost.
Řekl jsem též, že se stanoviska národohospodářského
jest nejnaléhavějším úkolem finančně
politickým odčiňovati tyto daně. Nechci
tím nijak chváliti daní spotřebních
a jsem si vědom jich sociální tíživosti,
kterou mají ostatně společnou s daněmi
obchodovými, a nepřehlížím též
jich nepřímého účinku na soutěživost,
pokud zdražují životní míru dělníkovu
a působí na mzdu, ale daně obchodové
nejen že též zdražují životní
míry, ale působí i přímo na
soutěž s cizinou. S tímto zjištěním
jest v jistém rozporu, byla-li v běžném
roce provedena reforma daní přímých,
důsledkem čehož jich kvota v daňové
soustavě státní klesá a kvota obou
ostatních skupin stoupá. Daně přímé
postihují důchod a výnos a tudíž
hotový výsledek soutěže. Avšak
o tom, že se počalo s reformou daní přímých,
nerozhodovaly pouze důvody národohospodářské,
nýbrž především též
důvody administrativní a psychologické. Ostatně
není berní reforma bez velkého významu
hospodářského, poněvadž umožňuje
rychlejší tvoření kapitálu a
lepší technickou výzbroj naší výroby,
působí tudíž nepřímo ke
zlevnění výroby, k usnadnění
soutěží a ku zvýšení obecného
blahobytu. Avšak po reformě přímých
daní stává se problém daní
obchodových ještě akutnějším.
Podstatně jinak dopadne skladba daňová, shrneme-li
státní rozpočet s rozpočty místní
samosprávy v jeden veřejný rozpočet.
Podle letošního šetření počítala
samospráva v rozpočtech na rok 1927 s výnosem
přirážek k přímým daním
1540 mil. a s výnosem dávek a poplatků 630
mil. Počítáme-li z toho zhruba polovinu poplatky
(vodné, stočné, hřbitovní poplatky
atd.) a přičteme-li zbytek celý ke spotřebním
daním a rozeskupíme-li dále úděly
samosprávě ze státních daní
a dávek na zmíněné tři skupiny,
dospějeme k úhrnu daní a dávek 8 a
půl miliardy (8489 mil. Kč). Z toho připadá
na přímé daně a přirážky
k nim 3339 mil. Kč, to jest 39,4%, na daně spotřební
2200 mil., t. j. 25,9% a na daně obchodové 2950
mil., t. j. 34,7 %. činí tedy v úhrném
veřejném budgetu z celkové daňové
úhrady daně přímé dvě
pětiny, daně spotřební čtvrtinu
a daně obchodové třetinu. Oproti rozpočtu
státnímu je zde poměr podstatně jiný.
Význam daní přímých vystupuje
do popředí ze tří desetin na dvě
pětiny, podíl daní spotřebních
klesá ze tří desetin na čtvrtinu,
podíl daní obchodových klesá ze dvou
pětin na jednu třetinu. Ale i tak je podíl
obchodových daní velmi značný, uvážíme-li,
že by bylo lépe, aby ze soustavy daňové
úplně vymizely.
Problém je proto neobyčejně obtížný,
poněvadž běží o miliardové
částky, bez nichž se veřejný
budget obejíti nemůže. Není zde tedy
pomyšlení na náhlé zrušení
daní obchodových, ale počítati se
může s jich povlovným odčiňováním,
jak to dovolí pokles poválečných úkolů
a služby dluhové na straně jedné a přirozený
vzestup ostatních zdrojů příjmových
na straně druhé. Neváhal jsem a neváhám
proto odčiňovati daň uhelnou pro export,
pro výrobu železa a jiné výroby, kde
je daň uhelná citelnou složkou výrobního
nákladu, snížili jsme daň z vodní
síly, obmezili jsme luxusní daň obratovou,
postihující právě kvalitní
práci. I zlepšení administrace a zvýšení
berní morálky urychlí snížení
sazeb bez poruchy rozpočtové. Ovšem nejlepším
prostředkem bude snižovati veřejné výdaje
všemožně, zvláště ony, které
nezvyšují produktivity země.
Rozpočet státní na rok 1928 je aktivní
s přebytkem 26 mil. Kč.
Této aktivity bylo dosaženo tím, že byla
otevřena reserva v ministerstvu pošt, jemuž byl
v běžném roce ponechán čistý
zisk k úhradě investic. Tento zisk 171 mil. Kč
se pro příští rok odčerpává
pro státní pokladnu a investice poštovní
se odkazují na úvěr, jak bylo už zdůvodněno.
Má tedy rozpočet na příští
rok méně reserv nežli měl rozpočet
běžný. Proto však není méně
dobře fundovaný nežli byl rozpočet letošní.
Rozpočet na příští rok byl sděláván
na základě hospodářských výsledků
roku 1926, který po stránce hospodářské
nebyl rokem zvláště příznivým.
Účetní uzávěrka za rok 1926,
kterou se nejvyššímu kontrolnímu úřadu
podařilo předložiti dokonce před podáním
rozpočtu na příští rok, přináší
však výsledky mnohem příznivější,
nežli se očekávalo. Nad to však se v průběhu
roku 1927 hospodářská situace neobyčejně
zlepšila, takže jest rozpočet po stránce
příjmové sdělán velmi opatrně.
Bude příležitost o hospodářské
situaci mluviti ještě podrobněji, zde jde zatím
jen o hospodářské hodnocení příjmových
čísel a aktivity rozpočtu na příští
rok.
Aktivita státních financí se stává
trvalou. Předložil jsem na r. 1921 první
aktivní státní rozpočet, který
byl překonán účetní uzávěrkou
za tento rok, poněvadž běžné příjmy
stačily na všechny výdaje i s investicemi a
ještě zůstal přebytek 337 mil. Kč.
Zhodnocení měny v roce 1922 způsobilo dočasnou
finanční krisi a hospodářská
leta 1922, 1923 a 1924 skončila schodkem. Rok 1925 končí
opět přebytkem s výjimkou investic. Rok 1926
končí přebytkem i po úhradě
investic. Doufám, že tak skončí i hospodářství
roku běžného. Rok 1928 bude tedy čtvrtým
aktivním rokem státního hospodářství,
které se tedy jako rovnovážné trvale
konsoliduje.
Tím nechci nijak tvrditi, že jsou rozpočtové
a finanční problémy naší republiky
vyřešeny. Máme překonati ještě
některé velké úkoly výdajové,
hlavně sociální. Jest to především
sanace bratrských pokladen, jichž reservní
fondy byly vyčerpány tím, že byly svého
času valorisovány provise bez úhrady. Stojíme
zde před problémem 3 1/4 miliardy, na jejíž
úhradu bude nucen za dané situace přispěti
i stát, ač pensijní a úrazové
pojištění rozřešilo tento problém
bez příspěvku státního. Stojíme
před úpravou platů staropensistů
a konečně před otázkou definitivního
rozvrhu a úhrady učitelských platů.
(Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.) Všechny tyto problémy musí
býti v příštím rozpočtovém
roce vyřízeny. (Různé výkřiky.)
I po překonání těchto úkolů
zůstává zde velký problém
finanční soustavy příjmové,
jehož nelze arci vyřešiti za rok, poněvadž
je řešitelný pouze krok za krokem v souvislosti
s odčiňováním všech poválečných
úkolů, břemen a dluhů. Ale i tyto
všechny problémy jsou řešitelny pouze
za podmínky aktivity státního hospodářství,
která se musí státi každému samozřejmostí,
poněvadž pasivní hospodářství
znamená rozvrat finanční, měnový
a hospodářský. (Výborně!)
Slyšíme u nás často stesk do obtížné
finanční situace, která znemožňuje
splniti to či ono přání, ten či
onen úkol. Ale je to pravé hledisko pro finanční
hodnocení země? Tolik prostředků nebude
míti žádný stát nikdy, aby vyhověl
okamžitě všem požadavkům naň
kladeným. Posouditi finanční situaci znamená
zodpověděti otázku, zda v plnění
úkolů kulturních, sociálních
a jiných držíme krok s pokročilými
národy, zda tak činíme při rovnovážném
rozpočtu a zda tato rovnováha není
vykoupena přílišným tlakem, který
by ohrožoval výrobnost země. Finanční
přebytky o sobě nepraví nic, znamenají
jen rovnovážné hospodářství,
ale nepraví o tom nic, nebylo-li této situace dosaženo
na úkor veřejných úkolů na
straně výdajů anebo nemožným
útiskem na straně příjmů. Pod
tímto zorným úhlem se jeví naše
finanční situace velmi dobrou. V plnění
svých veřejných úkolů sneseme
poměrné srovnání s každým
národem. Finanční rovnováha jest sice
vykupována velkým útiskem výroby a
spotřeby, ale nikoli takovým, aby podlomil výrobnost
země, jak tomu nasvědčuje právě
dnešní hospodářský vývoj.
Doložím ještě, že to nebyly v první
řadě daně, které působily hospodářskou
depresi, nýbrž především poměry
na peněžním trhu a že obrat k lepšímu
byl z velké části způsoben obratem
ve struktuře úvěrové a peněžní.
Bylo by však chybou, kdybychom si neuvědomili nutný
vývoj do budoucna a z toho plynoucí důsledky
pro přítomnost. Mám na mysli celní
soustavu a její vývoj. Nepatříme dojista
ke státům s upřílišněnou
celní soustavou, jak bylo mezinárodně konstatováno
a dnešní naše soustava celní jest nám
vnucena obdobným postupem zemí, s nimiž obchodujeme
anebo v cizině soutěžíme. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Počítati
musíme s tím a jest to konečně i naším
zájmem vzhledem k exportu, že budou postupně
odčiňovány všechny překážky
mezinárodní směny. S tímto vývojem
půjdeme dojista, ruku v ruce i my. Avšak s celní
soustavou souvisí velmi úzce soustava finanční.
Dnešní celní soustava naše přináší
jednak státní pokladně značný
příjem (11,5%), jednak, a to je důležitější,
umožňuje trvání obchodových daní,
působících přímo na naši
soutěživost, Ruku v ruce se snižováním
celní soustavy nutno tedy přetvořovati soustavu
finanční. Není možno při dnešním
rozsahu veřejného budgetu postrádati ani
celního příjmu ani obchodových daní.
Jsou tedy jen dvě cesty, totiž zmenšování
veřejných výdajů, anebo zvýšení
ostatních daní to jest daně důchodové
a daní výnosových anebo daní spotřebních.
Zdá se, že toto rozcestí mluví velmi
výmluvně pro snižování veřejných
rozpočtů a proto by bylo největší
chybou, kdybychom dnes rozpínali dokonce veřejný
výdaj až na krajní mez hospodářské
únosnosti nebo dokonce za ni. (Výborně!
Tak jest!)
Na konec svého exposé se budu obírati vztahem
mezi hospodářstvím státním
a národním a dnešní hospodářskou
naší situací. I před rokem jsem tak
učinil a bude dobře, když po zkušenostech
minulého roku si ověříme správnost
diagnosy a volených prostředků.
Řekli jsme před rokem, že jsme na přelomu
krise, že centrálním a hlavním naším
problémem je problém úrokový, poněvadž
vysoký úrok tlumí výrobu, zmenšuje
podíl práce na národním produktu,
snižuje kurs ukládacích a dividendových
papírů atd., zvláště že
po deflační krisi třeba krisi řešiti
touto cestou, poněvadž jejím pramenem bylo
zhodnocení finančního kapitálu a tudíž
zvýšení kvoty úrokové ve výrobních
nákladech. Snížení úroků
že není věcí dekretů, nýbrž
záměrného působení, k němuž
náleží v prvé řadě, aby
stát neodčerpával dále peněz
z peněžního trhu, aby veřejné
svazky zabrzdily investice drahé při vysokém
úroku, aby bylo reorganisací bankovnictví
působeno k zlevnění režie. Do programu
patřila i poštovní spořitelna a silniční
fond, jehož účelem bylo zmobilisovati veliké
soustředěné kapitály Sociální
pojišťovny pro produktivní účely,
a berní reforma, umožňující rychlejší
kapitalisaci v podnicích. Postavili jsme se proti zahraničnímu
úvěru veřejných svazků, poukazujíce
k nepříznivým účinkům
tohoto úvěru, jichž nebudu poznovu rozebírati.
Jak byl tento program splněn?
Finanční správa se obešla bez jakýchkoli
nových úvěrů a splácela dále
dluhy staré a přispěla tím podstatně
k likvidnosti peněžního trhu. Zabráněno
bylo všem veřejným zahraničním
úvěrům. Uzákoněna byla berní
reforma a jsou v proudu všechny přípravy pro
její provedení. K nim náleží
dokončení depurační akce, která
se plně zdařila, ač byla administrativně
úkolem ohromným. V peněžnictví
se zahájila reorganizace spojením moravských
bank. Uzákoněn byl silniční fond.
(Výkřiky posl.. Mikulíčka.) Nejde
zde o vylíčení veškeré činnosti
finanční správy, která je obsažena
v důvodové zprávě k rozpočtu,
nýbrž o záměrné působení
finanční správy na náš národohospodářský
život. Po nabytých zkušenostech se ukazuje, že
diagnosa, hledající těžiště
našeho hospodářského, sociálního
a finančního problému v úroku a úvěru
byla správná a že prostředky, volené
ke snížení úroku, byly vhodné.
To musí býti arci pobídkou, aby se na nastoupené
cestě šlo dále.
Výsledky jsou překvapující. Na peněžním
trhu je velká plynulost, a to i přes nynější
vysokou hospodářskou konjunkturu a zaměstnanost.
Jest plodem jednak stoupající úspornosti
obyvatelstva, která činí nyní asi
3 miliardy za jeden rok a fakta, že stát neodčerpával
z peněžního trhu žádných
peněz, které zůstávají takto
pro účely výrobní. Jest nade vší
pochybu, že stačíme tvořiti dostatek
kapitálu pro svou výrobu. Musíme dospěti
ještě dále. Náš vývozní
průmysl se neobejde bez úvěru do ciziny,
od nás kupující, Každým způsobem
se musí nezávislost na cizím kapitálu
státi pro nás samozřejmostí.
Prvním důsledkem této plynulosti peněžního
trhu bylo zhodnocení ukládacích papírů,
především státních.
Opírám své údaje o hospodářské
konjunktuře o sdělení studijního hospodářského
oddělení při Národní bance,
jehož zřízení jsem v loňském
exposé ohlásil a které skvěle pracuje,
jak je zřejmo z vysoké úrovně zpráv
Národní banky. Vývoj kursů státních
papírů můžeme sledovati buď podle
kursů nebo podle effektivní úrokové
míry. 6%ní moučná půjčka
měla v lednu 1926 kurs 80,10, v říjnu 1927
- 100,10, 6%ní čtvrtá státní
půjčka v lednu 1926 - 77, v říjnu
1927 - 100, 3 1/2 %ní IV. státní půjčka
v lednu 1926 - 45, v říjnu 1927 67,10. U šestiprocentních
titrů je tedy vzestup o více než 1 čtvrtinu,
u níže zúročitelných ještě
vyšší. Vezmeme-li v úvahu hodnotu všech
státních papírů na burse zaznamenaných,
pak byla jich hodnota kursovní v září
1,926 13.321 mil. Kč a v září 1927
16.801 mil. Kč. Hodnotný přírůstek
činí 3 1/2 miliardy za rok a vezmeme-li v počet
i vývoj od 1. ledna 1926, pak činí tento
hodnotný přírůstek asi 4 miliardy
Kč. Nepravím, že je to přírůstek
národního jmění, poněvadž
k reálnímu majetku národa nelze přičísti
peněžních kapitálů, vkladů
a cenných papírů, jako nelze k hodnotě
reálních statků v podniku přičísti
akciového a vydluženého kapitálu. Běží
zde o vzrůst peněžního individuálního
kapitálu, který znamená lepší
majetkovou fundaci podniků, lepší úvěrový
podklad a usnadnění úvěru pro ně,
lepší bonitu pohledávek a tudíž
zabezpečení úvěrů peněžních
ústavů. Konsolidace peněžnictví
po krisi let předchozích pokročila tedy mílovými
kroky. Toto zhodnocení vyřešilo samočinně
největší část problému
spořitelen zatížených válečnými
půjčkami. Ostatně není vývojem
kursu státních papírů vyčerpáno
vše, poněvadž ruku v ruce jdou jiné papíry
ukládací a pak i dividendové.
Vývoj státních papírů na burse
není umělý, nýbrž je přirozeným
důsledkem vývoje na peněžním
trhu. Je pravda, že jsem chránil státní
papír proti nahodilým a spekulačním
poklesům, ale nikdy jsem nepůsobil na zvýšení
kursu. Státní papír není spekulační
papír a jde o to, aby každý jeho držitel
byl jist před otřesy a aby v něm právem
spatřoval hodnotu likvidní, kdykoli v hotové
peníze beze ztráty proměnitelnou. Chráním-li
takto státní papír, nesmí si mysliti
spekulace, že budu honorovati spekulační výhonky.
Prohlásil jsem svého času 6%ní standart,
tedy přiměřenost 100%ního kursu pro
šestiprocentní papíry. Ukázalo se, že
toto prohlášení bylo oprávněno.
Ačkoli bylo mnoho z oněch 3 či 4 miliard
zisku v průběhu roku realisováno, plynulý
peněžní trh absorboval všecko. Ačkoli
jsou výsledky vývoje posledního roku velmi
překvapující, myslím, že musíme
býti v hodnocení budoucnosti opatrní. Bude
dobře, budeme-li zase překvapeni příznivějším
výsledkem, ale zatím nemyslím, že uzrála
doba tak, aby bylo třeba měniti standartní
linii. Dosavadní vývoj na trhu ukládacích
hodnot byl netoliko přirozený, nýbrž
plně odůvodněný a zdravý. Vývoj
papírů dividendových opírá
se nejen o stav peněžního trhu, nýbrž
i o odhad hospodářských výsledků
výnosových, jakož i zákonů tvořících
berní reformu. Effektivní zúročení
dividendových papírů je za daných
kursů namnoze mnohem nižší nežli
u papírů ukládacích a to je zjev povážlivý
nabádající k opatrnosti a střízlivosti,
poněvadž se nakonec i zde musí dospěti
ku relaci správné. Řečený vývoj
kursů státních papírů usnadnil
velmi státní úvěrový problém.
Hravě byly provedeny prolongace přechodného
dluhu a přecházíme za sníženého
úroku k typu nynějších pětiletých
poukázek, které se staly potřebou peněžních
ústavů. Pro konverse dluhu konsolidovaného
nepřišla doba. Za to bude snad v nejbližší
době možno konvertovati část dluhů
zahraničních, při čemž běží
nejen o snížení břemene, nýbrž
hlavně též o jich repatriaci. Snížení
dluhového břemene děkujeme, že bylo
možno snížiti absolutní rozsah státního
rozpočtu na příští rok.