Žádáme v souhlase se zdrcující
většinou obyvatelstva Podkarpatské Rusi, aby
byla učiněna přítrž všem
vylíčeným zjevům.
Za svoji stranu pak prohlašuji, že nejlepší
paralysování t. zv. rothermereovské akce
i všech ostatních zjevů ji provázejících
vidíme na Podkarpatské Rusi stejně jako na
Slovensku v úplném uspokojení hospodářských,
kulturních i národnostních potřeb
všech národů, obývajících
Slovensko a Podkarpatskou Rus, zvláště Slováků,
Maďarů a Rusínů, ale i menších
zlomků národnostních, Němců,
Rumunů, židů a jiných.
Na Podkarpatské Rusi přáli bychom si zejména
urychlení věcného provedení pozemkové
reformy v rusínské i maďarské části
země, dále zintensivňování
všech oborů zemědělství a provádění
industrialisace země, zvláště lesní
- vedle ovšem kulturního povznášení
země.
V poslední době přetřásá
se stále v tisku otázka Schönbornova velkostatku,
který zaujímá téměř
celou berežskou župu. S námi se, bohužel,
jak je to zvykem za tohoto režimu, jako s věcnou oposicí,
o této kardinální otázce vůbec
nehovořilo.
I jako strana věcné oposice, která má
nedůvěru k nynější vládě,
zdůrazňujeme, že uznáváme velkou
práci, která státem samým na Podkarpatské
Rusi od převratu byla vykonána, a považujeme
těch 300 mil. Kč, jež průměrně
Československá republika doplácí na
Podkarpatskou Rus, za bratrský dar lidu československého
lidu Podkarpatské Rusi, jenž jednou v budoucnosti
přinese ovoce. (Potlesk čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. inž.
Černému.
Zpravodaj posl. inž. Černý: Slavná
sněmovno! Mohu jen upozorniti, že i řečník
oposiční zde konstatuje, že ulehčení,
dané tímto zákonem obyvatelstvu Podkarpatské
Rusi, je plně na místě, a že i oposicí
je tento zákon uznáván jako věcně
správný. Doporučuji tedy zákon tento
sněmovně ke schválení. (Souhlas.)
Předseda: Osnova zákona má 2 paragrafy,
nadpis a úvodní formuli.
Poněvadž nebyly podány pozměňovací
návrhy, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitek
nebylo.)
Námitek proti tomu není.
Konstatuji, že sněmovna je způsobilá
se usnášeti.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí,
ve znění doporučeném panem zpravodajem,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona ve čtení
prvém podle zprávy výborové.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
2. Druhé čtení osnovy zákona, jímž
se mění a doplňuje ustanovení §§ů
185, 221, 233 a 245 obecného horního zákona
ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z. (tisk
1172).
Zpravodajem výboru ústavně-právního
jest p. posl. dr Daněk, zpravodajem výboru
zemědělského p. posl. Šamalík.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. dr Daněk: Nejsou.
Zpravodaj posl. Šamalík: Ne.
Předseda: Poněvadž není návrhů
oprav, ani změn textových, přikročíme
ke hlasování.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala
ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona také ve
čtení druhém, a to ve znění
shodném s předchozím usnesením senátu.
Rozhodneme nyní o podaných resolucích. Byly
přečteny ve 102. schůzi.
Žádám pány zpravodaje, aby se o nich
vyjádřili.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno!
Ústavně-právní výbor doporučil
slavné sněmovně schváliti resoluci,
na které se už také senát usnesl, a
zároveň také tři další
resoluce, na kterých se usnesl výbor ústavně-právní.
Pokud se však týká resoluce, která byla
podána p. posl. inž. Záhorským,
Lancem a druhy, nedoporučuji ji ke schválení
jednak proto, že resoluce, které ústavně-právní
výbor schválil, částečně
už řeší otázku, kterou tato resoluce
chce řešiti, jednak proto, poněvadž není
možno, jak resoluce žádá, učiniti
rovnocenným studium právnické a technické
dohromady se studiem pouze technickým. Z těch důvodů
nemohu doporučiti tuto resoluci ke schválení.
Předseda: Dávám slovo zpravodaji výboru
zemědělského, panu posl. Šamalíkovi.
Zpravodaj posl. Šamalík: Připojuji se
k návrhu pana zpravodaje výboru ústavně-právního.
Předseda: Přikročíme ke hlasování.
Kdo souhlasí s 3 resolučními návrhy
výboru ústavně-právního, otištěnými
ve výborové zprávě tisk 1172, nechť
pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím tyto 3 resoluce výboru
ústavně-právního jsou přijaty.
Kdo souhlasí s resolucí usnesenou senátem
a doporučenou ústavně-právním
výborem, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. I tato resoluce jest přijata.
Kdo souhlasí s resolučním návrhem
poslance inž. Záhorského, Lance a druhů,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Resoluční návrh jest
zamítnut.
Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího, 3. odstavce, jímž je:
3. Zpráva výboru ústavné-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 829)
o zařízení a působnosti báňských
úřadů (tisk 1255).
Zpravodajem je p. posl. dr Daněk. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno!
Úlohou této osnovy zákona není provésti
pronikavé změny v administrativě horní,
jako především unifikování předpisů
horních administrativních pro celou republiku, jak
musí ještě býti tendencí našeho
zákonodárství a pak přizpůsobiti
dnešním poměrům pokud je to možno.
Jest možno předvídati, že všeobecná
úprava řízení administrativního
bude míti rovněž určitý vliv
ve vybudování administrativního řízení
u báňských úřadů, takže
úprava, jak se navrhuje osnovou, stačí.
Osnovou nebude měněno ničeho na organisaci
báňských úřadů v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku. Na Slovensku bude zřízeno
nové báňské hejtmanství a dosavadní
báňské kapitanáty a báňské
komisariáty přemění se v báňské
revírní úřady.
Na Podkarpatské Rusi zřídí se revírní
báňský úřad, výjimečně
podřízený báňskému hejtmanství
v Bratislavě, takže postup instanční
by byl pak v celé republice následující:
1. Revírní báňské úřady,
2. báňská hejtmanství,
3. ministerstvo veřejných prací.
Horní administrativa, než docházíme
ke zmíněné právě kodifikaci
právní, prodělala v našich zemích,
které náležejí do nynějšího
státního útvaru, značné změny
a vyvíjela se různým směrem v oblasti
rakouské a uherské. Jakýmsi základem
v právním vývoji báňské
administrativy v modernějším smyslu je zákon
ze dne 23. května 1854, ř. z. čís.
146, v němž báňským úřadům
věnovány dva paragrafy, a sice § 225 a 230.
Ustanovení tato pak byla doplňována nařízeními:
Tak nařízením ministerstva vnitra a financí
ze dne 20. března 1885 zřízeno provisorní
báňské hejtmanství a vrchní
báňské úřady.
13. září 1858 pod č. 157 vydáno
nařízení císařské, kterým
zřízeno bylo 21 báňských hejtmanství
jako prvních instancí na území bývalého
císařství.
Zákonem ze dne 21. června 1871 upraveny poněkud
poměry báňské administrativy v rakouské
polovině a zrušeny dosavadní předpisy.
Tímto zákonem byly zavedeny:
revírní báňské úřady
a báňská hejtmanství - a jako nejvyšší
instance bylo ministerstvo orby. - Kompetence tohoto ministerstva
přenesena zákonem z roku 1908 na ministerstvo veřejných
prací.
V uherské části platil dále §
225 a 230 horního zákona a cís. nař.
z r. 1908, dle něhož agendu obstarávaly báňské
komisariáty a báňské kapitanáty.
Na Slovensku nejvyšší instancí bylo ministerstvo
financí. Takový stav byl převzat i do republiky
zákonem z roku 1918 a pozdějšími zákony
a nařízeními upravovány poměry
na změněném území státním.
Rozdělené předpisy o báňských
úřadech zůstaly až do nynější
právní úpravy a má právě
předložená osnova zákona odstraniti
dosavadní diference obměňujíc celkem
pouze předpisy zákona z roku 1871.
Podle osnovy vedle jmenovaných již instancí
fungují jako pomocné orgány úředně
oprávnění bánští inženýři.
Osnova řeší instanční postup
asi podobně jako správní reforma na podkladě
2 instancí:
První instancí jsou báňské
revírní úřady, jako odvolací
instance jsou báňská hejtmanství.
Z rozhodnutí těchto není dalšího
odvolání. Rozhoduje-li báňské
hejtmanství o věcech § 3 tohoto zákona
jako I. stolice, jest odvolací instancí ministerstvo
veřejných prací.
Báňské hejtmanství se zřídí:
v Praze, v Brně v Bratislavě.
Nova v tomto zákoně spatřovati jest v následujícím:
Především zákonem odstraňují
se kompetenční spory, neboť jest přesně
vyměřena agenda všem úřadům.
Za druhé povinnost publikační jest jistě
proti dřívějšku pokrokem.
A konečně trestní výnosy v oboru hornopolicejním
může vydávati i revírní báňský
úřad, kdežto dosud tak činiti mohlo
jen báňské hejtmanství.
Ústavně-právní výbor projednávaje
vládní návrh navrhuje změnu v §
8 vzhledem ke změnám provedeným už zákonem
o organisaci politické správy o pojmenování
území náležejících do
státního útvaru Československé
republiky takto:
(1) Báňská hejtmanství
mají sídlo:
a) v Praze pro zemi českou,
b) v Brně pro zemi moravsko-slezskou,
c) v Bratislavě pro zemi slovenskou.
Změnu tuto navrhuje ústavně-právní
výbor vzhledem k tomu, že vládní návrh,
který nese datum 3. února 1927 nemohl přihlížeti
ještě k usneseným pojmenováním
v zákoně o organisaci politické správy.
Výbor ústavně-právní navrhuje
poslanecké sněmovně, aby takto změněnou
vládní osnovu zákona o zařízení
a působnosti báňských úřadů,
jak zprávě výborové jest připojena,
přijala za své usnesení. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci.
Zahájíme proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická byla stanovena 20 minutami. (Námitek
nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni na straně "proti"
pp. posl. Brožík a Bečko,
na straně "pro" p. posl. Lanc.
Dávám slovo p. posl. Brožíkovi.
Posl. Brožík: Slavná sněmovno!
Předložená osnova zákona je důkazem,
jak chabě a nedostatečně provádějí
se u nás potřebné reformy věcné
a administrativní. Zejména oblast, na niž se
vztahuje všeobecný horní zákon, je netykavkou,
o niž se zavadí jen tehdy, když již nejde
se dále vyhýbati neodkladným změnám.
V celku však staré předpisy všeobecného
zákona z r. 1854, tudíž starší
než 70 let, přes ohromné změny výrobní,
obchodní, administrativní, mezinárodní,
sociální atd. zůstávají nezměněny.
Pravda, ohled na tradici a poučení z prodělaných
zkušeností je chvályhodnou vlastností,
ale v tomto případě jsme nuceni konstatovati,
že jak uhelní podnikatelé - těmto se
konečně nelze diviti, ježto jsou známi
bezohledností při hájení svých
zájmů - tak i státní správa
postupují jednostranně. Jejich houževnaté
setrvávání na starých předpisech
a přímo úzkostlivé bránění
se pronikavějším reformám je patrno
jen tam, kde se jedná o znemožnění jakéhokoli
zásahu do takřka neobmezené moci uhelných
podnikatelů a o to, aby uhelný provoz a uhelné
hospodářství, ač tu jde o hospodaření
s nejdůležitějším majetkem státu
a o základní surovinu všeho hospodářského
života, byly podrobeny pronikavé veřejné
kontrole. Kde však jde o zájmy a potřeby hornictva,
které v tomto podnikání nese největší
risiko, tam tyto ohledy neplatí a pronikavé zasahování
se nejen neodmítá, nýbrž dokonce přímo
fedruje. A zase jen z ohledu na uhelné podnikatele. Toho
důkazem je postup ministerstva veř. prací
v otázce úpravy hornického pojištění.
Zde se nebere ohled na tradici, na to, že se drsně
sahá na zařízení trvající
staletí, tu horní zákon z r. 1854 a jeho
ustanovení nejsou netykavkou, naopak tu se jedna z nejdůležitějších
částí tohoto zákona ruší
a při tom se provádí křivda takového
dosahu, že v dějinách není podobného
příkladu. O této trapné kapitole se
zmíním ještě zvláště.
(Předsednictví převzal místopředseda
Stivín.).
Zde chci jen uvésti, že ministerstvo veř. prací
nemá smyslu pro pronikavou úpravu horního
zákona tam, kde jde o ustanovení týkající
se zvýšené státní a veřejné
kontroly nad těžbou a hospodařením uhlím
a vyhrazenými nerosty, že však je lze získati
pro až příliš pronikavé reformy
a opatření tam, kde jde o horníky. Vulgárně
možno tuto tendenci vyjádřiti takto: Kdežto
proti podnikatelům nesmí býti učiněno
nic, proti dělníkům je dovoleno všechno.
Předložený návrh zaměstnává
se reformou báňských úřadů.
Není sporu, že v tomto směru je třeba
pronikavé nápravy a že dosavadní zařízení
a působnost báňských úřadů
naprosto neodpovídá poměrům a úkolům,
které toto důležité odvětví
správní má, vlastně by mělo
míti. Mimochodem uvádím - a to je zajisté
kuriosita našich poměrů a svědčí
o duchu, v jakém báňské úřady
u nás jsou vedeny - že, ač budeme příštím
rokem slaviti 10leté jubileum trvání samostatného
státu, jehož státním jazykem je jazyk
československý, horního zákona v jazyku
českém vůbec nemáme. A poněvadž
ani německého textu zákona, na základě
jehož se v republice úřaduje, nelze dostati,
lze si představiti, jak je možno občanstvu
státu kontrolovati, zda postup podnikatelů a dozorčích
státních orgánů odpovídá
ustanovením zákona.
Je tu však také řada jiných závad.
Báňské úřady, počínaje
prvními instancemi a konče nejvyšší
instancí, ministerstvem veř. prací, trpí
nedostatkem kvalifikovaných sil. Je tu, jak známo,
předepsáno dvojí vysokoškolské
vzdělání - a úplně právem.
Není-li ovšem tato mimořádná
kvalifikace také náležitě vyjádřena
mimořádnou úpravou poměrů služebních
- a ani poslední úprava služebních poměrů
státních úředníků v
tomto směru nepřivodila nutné nápravy
- je nutným důsledkem, že se nedostává
patřičného dorostu a doplnění
v tomto mimořádně těžkém
a obtížném odvětví státní
správy. To je sice v zájmu uhelných podnikatelů,
kteří při nedostatečné kontrole
nabývají stále větší volnosti,
ale rozhodně to není v zájmu státní
správy, ani v zájmu veřejném. Vedle
toho podnikatelé zeslabení státní
kontroly provádějí tím, že řadu
kvalifikovaných státních báňských
úředníku přímo přetahují
do svých služeb. Podíváme-li se do ústředen
velkých podnikatelských společností
a do korporací, spadajících do jejich sféry,
takřka napořád vidíme na vedoucích
místech bývalé státní báňské
úředníky, kteří samozřejmě
svých znalostí a kvalifikace tam používají
v prvé řadě k podpoře zájmů
svých chlebodárců. A tak se před námi
objevuje obraz stálého poklesu významu báňských
úřadů a roste nemožnost, obstarati všechnu
agendu, která by jim patřila. Zejména pokud
jde o ochranu dělnictva v báňském
průmyslu zaměstnaného, báňské
úřady úplně selhávají.
Jest stále více patrna jejich odvislost od podnikatelů,
kteří jsou jejich svatým duchem a kteří
za těchto poměrů ovšem mají volné
pole. Zdá se, že ministerstvu veř. prací
jsou tyto poměry úplně lhostejné,
nebo že dokonce samo cílevědomě pracuje
k tomu, aby význam těchto úřadů
stále klesal.
Tolik, pokud jde o otázku všeobecnou. Pokud pak jde
o vnitřní úřadování
těchto úřadů, je zde řada výtek,
které na toto úřadování vrhají
podivné světlo. Zmíním se o několika
případech, které se týkají
nejvyššího úřadu báňského,
ministerstva veř. prací. Toto ministerstvo vydává
měsíční statistiku o těžbě
uhlí, počtu zaměstnaných dělníků,
počtu propracovaných a prozahálených
směn atd. To by bylo v pořádku, ale ještě
lépe by bylo, kdyby v těchto výkazech ministerstva
veř. prací byly vykázány také
mzdy dělníků, případně
ostatní provozní náklady, aby si veřejnost
o uhelném podnikání mohla učiniti
řádný obraz. Nevím, proč se
ministerstvo veř. prací brání mzdovým
výkazům. Pozorujeme-li uhelné statistiky
jiných států, vydávané dohlédacími
orgány, vidíme, že je v nich také obsažen
výkaz o mzdách. A může-li ministerstvo
veř. prací vykazovati počet propracovaných
a prozahálených směn, bylo by jistě
účelným doplněním, připojiti
k tomu výkaz mzdový, aby byly zřejmy národohospodářské
účinky. Ale i výkazy o těžbě,
vykazované ministerstvem veř. prací, jsou
v rozporu s výkazy vydávanými Stát.
úřadem statistickým, což je viděti
z těchto číslic:
Za r. 1919 vykazuje Státní statistický úřad
menší těžbu uhlí nežli ministerstvo
veř. prací o 551.633 tun. Za r. 1920 vykazuje Státní
statistický úřad větší
těžbu než ministerstvo veř. prací
o 244.108 t, za r. 1921 větší těžbu
o 374.810 t, za r. 1922 větší těžbu
o 558.728 t, za r. 1923 větší těžbu
o 722.503 t, za r. 1924 větší těžbu
o 817.542 t, za r. 1925 menší těžbu o
195.464 t. To se týká uhlí černého.
U uhlí hnědého jest podobný obraz.
V r. 1919 vykazuje Státní statistický úřad
menší těžbu o 65.421 t, za r. 1920 větší
těžbu o 261.106 t, za r. 1921 větší
těžbu o 284.415 t, za r. 1922 větší
těžbu o 232.276 t, za r. 1923 větší
těžbu o 62.803 t, za r. 1924 menší těžbu
o 47.488 t a za r. 1925 menší těžbu o
184.420 t. Jak vidíme, nejde tu právě o nepatrné
rozdíly, neboť jde o desetitisíce vagonů
uhlí.
A při tom ani nevíme, kdo má pravdu, zda
ministerstvo veř. prací, či Státní
úřad statistický. A ježto výkazy
Státního úřadu statistického
docházejí značně pozdě - v
tomto směru stojíme na prvém místě
mezi ostatními státy - berou se cifry ministerstva
veř. prací jako podklad při různých
jednáních tu i za hranicemi.
Uvedu jiný případ, jak jest veřejnost
informována. Ministerstvo veř. prací dodalo
před časem prostřednictvím denního
tisku zprávu, co bylo odvedeno jednotlivým revírním
radám jako 10%ní podíl na čistém
zisku, vypláceném jim podle zákona z 25.
února 1920, č. 143 Sb. z. a n. Podle této
zprávy měly revírní rady dohromady
obdržeti za r. 1923 7,463.095·05 Kč a za r. 1924
8,419.439·25 Kč. Nevíme, proč ministerstvo
tuto zprávu dennímu tisku dodalo. Zajisté
nelze činiti námitek, aby veřejnost byla
i v tomto směru informována, ale samozřejmým
požadavkem pro takovouto úřední informaci
jest, aby byla úplná a správná. Neuvede-li
se, co za tyto peníze bylo revírními radami
vykonáno, mohly by vzniknouti domněnky, že
se s nimi všelijak hospodaří. A zatím
revírní rady nejen že nemusí se obávati
veřejných výkazů v tomto směru,
nýbrž mají přímý zájem,
aby se tak stalo, neboť co v tomto směru bylo vykonáno,
bylo by veřejností pochvalně přijato.
Ale nehledě k tomu, ve výkazu ministerstva veř.
prací jest udáno, že revírním
radám bylo dáno více, než kolik skutečně
přijaly. Za r. 1923 bylo udáno, že přijaly
více takřka o 1 mil. K, za r. 1924 dokonce o více
než 1 milion. Tedy za 2 roky přijaly prý o
2 miliony Kč více, než skutečně
měly přijati. Když se revírní
rady pak hlásily o tyto 2 miliony, o něž měly
více obdržeti, zjistilo se, že to byla chyba.
Ovšem toto chybné informování veřejnosti
již zůstalo i se svými důsledky.
Kapitolou pro sebe jest otázka báňské
inspekce v hornictví. V naléhavé interpelaci,
kterou jsme podali v červnu t. r. v této slavné
posl. sněmovně, uvedli jsme počet úrazů
v hornictví za posledních 5 let, a to počet
úrazů smrtelných a těžkých,
jakož i počet osazenstva. V této interpelaci
byly uvedeny tyto číslice:
Rok 1926 nebyl vykázán v interpelaci, ale činí:
153 úrazů smrtelných, 6.076 těžkých,
94.564 zaměstnaných.