Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

"(¹) Z rozhodnutí a opatření revírních báňských úřadů možno se odvolati k báňskému hejtmanství, které rozhodne do 14 dnů.

(²) Z rozhodnutí, jež vydalo báňské hejtmanství v I. instanci, lze se odvolati k ministerstvu veřejných prací, které rozhodne do 21 dnů. Z rozhodnutí, jež vydalo bánské hejtmanství ve II. instanci, odvolání není přípustno."

Další ožehavá otázka v hornictví je sanační plán bratrských pokladen. Budiž mně dovoleno, abych krátce se o tom zmínil. Předem však, než budu mluviti o hornickém pojištění, o kterém se v přítomné době mnoho mluví a píše, dovolím si několika slovy poukázati na velké risiko hornického povolaní. Nutno přiznati, že každé povolaní má své určité těžkosti, ale povolaní hornické má snad těch těžkostí ze všech nejvíce. Osud horníků není nikterak záviděníhodný. Oni spouštějí se denně hluboko pod zem, kam ani jeden paprsek sluneční nevniká, kde ve vzduchu uhelným prachem a zemskými výpary prosyceným namáhavě pracují ve všech možných polohách při matném světle kahance.

Zaměstnanci všech druhých odborů mají při svém zaměstnání alespoň trochu slunečních paprsků, jen horníci nikoli, ačkoliv slunce je přece jediným nenahraditelným prostředkem pro zachování lidského zdraví nezbytně potřebným.

Statistika těžkých a smrtelných úrazů v báňském průmyslu je nejlepším důkazem, jak veliké je risiko hornického povolání. Množícími se případy smrtelných úrazů a větších katastrof v hornictví vyvolán byl před 70 lety částečný zájem o báňský průmysl a uvažováno o povinném zřizování bratrských pokladen pro v podporu hornických invalidů, vdov a sirotků. Přes veškeré překážky, které se v cestu stavěly, dochází ku zřízení bratrských pokladen, a tak se horníci stávají průkopníky dělnického pojištění.

Základ k hornickému pojištění položen byl 23. května 1854 vydáním obecního horního zákona, jehož §em 210 nařizovalo se báňským podnikatelům, aby pro své zaměstnance zřídili bratrské pokladny pro poskytovaní podpor v případě nemoci, invalidity a v případě úmrtí také podpory vdovské a sirotčí. Každý horník i dozorce byl povinen přistoupiti za člena bratrské pokladny toho dolu, kde právě byl zaměstnán a platiti do ní stanovami určený příspěvek. Členský příspěvek do bratrské pokladny byl v tehdejší době stanoven percentuelně 2, 3 až 4% z každého zlatého čistého výdělku měsíčně.

Člen měl v případě onemocnění nárok na lékařské ošetření, léky a nemocenskou podporu, která se poskytovala po dobu prvních 20 neděl nemoci ve výši 33% průměrné mzdy v posledním čtvrtletí. Po 20 týdnech, byl-li uznán takový nemocný člen k hornické práci neschopným, byl dán do provise, jejíž výše se řídila členskou dobou a průměrnou výškou mzdy. Provise se vyměřila (po karenční době 8 let) ²/₁₀ a zvyšovala se po každém dalším roce o ²/₁₀₀ z průměrné mzdy, která byla v členské knížce potvrzena. Některé bratrské pokladny přidávaly členům - kteří utrpěli úraz - 5 až 10 členských let. Podpora na pohřební výlohy poskytovala se nejen aktivním horníkům, ale také provisionistům a jejich manželkám v částce 12 zlatých a na dítky do 14 let 4 zlaté.

Horník, který po 33letém zaměstnání v dolech vstupoval do provise, měl podle stanov nárok na provisi, vyměřenou ⁷/₁₀ z průměrné mzdy. Ustanoveno však, že provise důlního dozorce a mistra nesmí přesahovati 50 zlatých ročně a provise dělníka 30 zlatých ročně. Tímto opatřením potvrzeny byly nedostatky §§ 210 až 214 obec. horního zákona, kterým se nařizovalo zřizování bratrských pokladen, ale úprava dávek ponechána blahovolnému uvážení báňských podnikatelů. Nedostatky tohoto nařízení byly v krátké době pociťovány, zvláště tehdy, když velká část bratrských pokladen nemohla dostáti stanovami jí uloženým povinnostem. Tak vypadalo hornické pojištění před 50 lety. Proto plným právem usilovali horníci o jeho reformu. Po velkých nepokojích hornictva ve všech uhelných revírech dochází k reformě hornického pojištění teprve r. 1889 zákonem ze dne 28. července, č. 127 ř. z., který byl r. 1891 a 1892 doplněn a zejména po stránce úhradové nově upraven. Tato reforma znamenala částečné zvýšení důchodů. V rámci bratrských pokladen zřizují se oddělení nemocenských pokladen, jež se řídí zákony o nemocenském pojištění - do kterých si členové platí stanovený příspěvek na úhradu podpor v nemoci a v případě úmrtí.

Výše členských příspěvků do bratrské pokladny řídí se podle vřazení do příslušné kategorie a podle stáří při vstoupení do hornictví. Pense v první kategorii stanovena při členství až do 10 let částkou 8·50 zl. a zvyšovala se za každých 5 roků o 50 krejcarů až do nejvyšší stupnice 12 zlatých měsíčně. Pense ve druhé kategorii stanovena při členství až do 10 let částkou 12·75 zlatých a zvyšovala se za každých 5 roků o 75 krejcarů až do nejvyšší stupnice 18 zlatých měsíčně. Do první kategorie byli zařazeni horníci a do druhé kategorie dozorci. R. 1906 znovu se horníci dožadují reformy hornického pojištění. Nespokojenost projevuje se ve všech uhelných revírech, obzvláště v hnědouhelné pánvi severočeské, kde za tento požadavek vstupují horníci do stávky. V této stávce dosaženo, že sami majitelé dolů uznávají dosavadní pense za nedostačitelné a zavazují se přispívati každému pensistovi 100 K ročně k pensi z bratrské pokladny. Roku 1912 docíleno zvýšení těchto mimořádných přídavků na 250 K ročně.

Pense horníka, který po 30letém zaměstnání v dole vstoupil do pense, činila podle reformou změněných stanov 252 K ročně. Připočítáme-li k tomu mimořádný příspěvek majitelů dolů v revíru severočeském 250 korun, činí to celkem 502 korun ročně, čili K 41·83 měsíčně. V takovém stadiu zastihla hornické pojištění světová válka, která zastavila jeho další vývoj. Ceny životních potřeb rapidně stoupaly, jenom nedostatečné důchody ubohých hornických provisionistů zůstávaly nezměněny. Teprve po převratu, r. 1919, dochází ke zvýšení hornických provisí drahotními přídavky. Především zákonem ze dne 29. října, č. 608 Sb. z. a n., který však rozčleňuje provisionisty na dvě kategorie, a to na t. zv. starodůchodce, kteří vstoupili do provise před 1. červencem 1919 a na novodůchodce, kteří vstoupili do provise po 30. červnu 1919. Proti zřízení těchto dvou kategorií hornických provisionistů bylo mnoho oprávněných stesků se strany starodůchodců, kteří byli tímto zákonem citelně poškozeni.

Podle zákona č. 608/1919 obdržel horník, který po 30letém zaměstnání hornickém vstoupil před 1. červencem 1919 do pense, důchod 720 Kč ročně, čili 60 Kč měsíčně. Vstoupil-li do pense po 30. červnu 1919, obdržel 1.200 Kč ročně, čili 100 Kč měsíčně. Další zvýšení důchodu nastává r. 1921 zákonem ze dne 30. července, čís. 248 Sb. z. a n., kterým se zvýšily drahotní přídavky poskytnuté zákonem čís. 608 o 100 Kč.

Podle nové úpravy obdržel horník, který po 30letém zaměstnání vstoupil před 1. červencem 1919 do pense, důchod 1.188 Kč ročně, čili 98·33 Kč měsíčně. Vstoupil-li do pense po 30. červnu 1919, obdržel důchod 2.148 Kč ročně, čili 179 Kč měsíčně. Poslední reforma hornického pojištění stala se r. 1922 dosud platným zákonem ze dne 11. července, čís. 242 Sb. z. a n., o pojištění u báňských bratrských pokladen, kterým provedena nejen reorganisace pojištění u bratrských pokladen, ale také důchody úměrně zvýšeny. Zaveden jednotný členský příspěvek a jednotný důchod pro staro- i novopensisty. Tímto zákonem odčiněna křivda, která zákonem čís. 608 byla starodůchodcům učiněna. Nynější členský příspěvek pro bratrské pokladny činí 87 Kč měsíčně, z kteréžto částky platí horník 33 a zaměstnavatel 54 Kč. Člen má nárok po 5letém členství (době čekací) na důchod invalidní anebo starobní, který skládá se z částky základní 900 Kč a částek zvyšovacích, které činí 8 Kč za každý příspěvkový měsíc dokonaný po době čekací. Důchod invalidní přísluší bez průkazu neschopnosti k povolání takovému členu, který má příspěvkovou dobu 30letou a dokoná 55. rok věku, nebo členu, jenž dokonal 60. rok věku a má příspěvkovou dobu 15letou. Důchod vdovský stanoven polovinou důchodu příslušejícího zemřelému manželi. Sirotčí důchod stanoven čtvrtinou ("u oboustranně osiřelého sirotka polovinou") důchodu, náležejícího zemřelému pojištěnci.

Podle nynějšího zákona obdrží horník, který 30 let v hornictví pracoval a členské příspěvky do bratrské pokladny platil, při svém vstoupení do pense důchod 3.300 ročně, čili 9·16 Kč denně.

V necelých dvou letech činnosti zákona ze dne 11. července 1922, č. 242, který vešel v platnost 1. říjnem 1924, přichází se k poznání, že příjmy bratrských pokladen nedostačují na krytí zákonných nároků důchodců a pojištěnců. Podle statistiky za měsíc říjen 1926 bylo pojištěnců 135.009, kteří zaplatil na členských příspěvcích 140,949.396 Kč. Pojištěnců podle §u 146 bylo 1.010, kteří zaplatili na příspěvcích 363.600 Kč. Členů udržujících si čekatelství bylo 4.117, kteří zaplatili na uznávacím poplatku 148.812 Kč. Celkový roční příjem od 140.136 členů činí 141,461.808 Kč. Naproti tomu vydání: 43.855 invalidům vyplaceno bylo 118,218.737 Kč, 29.555 vdovám vyplaceno 36,755.337·72 Kč, 15.395 sirotkům vyplaceno 6,339.600 Kč. Celkem bylo 88.805 důchodcům vyplaceno 161,313.674·88 Kč. Jeví se tedy schodek 19,851.866·88 Kč. Oproti rozvaze z měsíce září 1925 zvyšuje se schodek o 5,834.203·92 Kč. Z tohoto provisorního propočítání vysvítá, že schodek bude se přibližně asi o 6 mil. Kč ročně zvyšovati. Podle sanačního plánu, který v poslední době proběhl naším tiskem, mají na sanaci bratrských pokladen přispěti aktivní horníci snížením zákonných nároků, vyplývajících z napadlého členství, které se rovnají 1.128,400.000 Kč. Horničtí pensisté, vdovy a sirotci mají přispěti na sanaci snížením důchodu o ¹/₃, což činí ročně 53 mil. Kč. Zaměstnavatelé uvolují se prý přispívati 49 mil. Kč ročně, kterýžto příspěvek má se v pozdějších letech snižovati. Stát má přispěti na sanaci bratrských pokladen částkou 30 mil. Kč ročně a mimo to má býti zavedena nezdanitelná přirážka k cenám uhlí.

Způsob, jakým má býti sanace bratrských pokladen provedena, nutí mě, abych upozornil veřejnost na bezpráví, které má býti na hornictvu spácháno. Bude jistě veřejnost a také vás, vážení pánové, zajímati, sdělím-li, že zaměstnavatelé budou ještě na sanaci bratrských pokladen vydělávati částku 9,012.000 Kč ročně. Jako doklad tohoto tvrzení poslouží tento příklad: Zaměstnavatelé platí dnes na příspěvcích do bratrské pokladny 87,480.000 Kč ročně, kdežto do pojištění sociálního, do kterého mají býti horníci zařazeni, platili by pouze 29,468.000 Kč ročně, počítáme-li ve třídě B 25.000 pojištěnců, ve třídě C 25.000 pojištěnců a ve třídě D 85.000 pojištěnců. Tak má vypadati sanace a zhodnocení předválečného jmění bratrských pokladen!

Vážení pánové! Horníci jsou rozechvěni, že takovýmto způsobem mají býti jejich nedostatečné důchody ještě sníženy, a já pokládám za svou morální povinnost, abych upozornil vládu na důsledky, které by vyplynuly z toho, kdyby se odhodlala sáhnouti na důchody, které nikterak nedostačují ani na nejskrovnější uhájení životní úrovně.

Také v poslední době, jak již zde bylo řečeno, podali horníci zaměstnavatelům požadavek o poskytnutí jednorázové drahotní výpomoci ve výši 300 Kč až 400 Kč. Jistě je to také palčivá otázka, uvážíme-li, že od měsíce ledna takřka do srpna pracovalo se v Severočeské hnědouhelné pánvi obmezeně nanejvýše tři nebo čtyři směny týdně. Bylo by nutno a spravedlivo, aby tento skromný požadavek, který horníci zaměstnavatelům předložili, byl příznivě vyřízen, aby dostali, kolik požadují, nemá-li dojíti k nové stávce v báňském průmyslu, která by znamenala katastrofu nejenom pro horníky, nýbrž po stránce národohospodářské také pro stát. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1. Návrh posl. Lance, Tučného, Sladkého a druhů:

V §u 1 bude odst. 2 zníti:

"Jako pomocné orgány báňských úřadů jmenuje ministr veř. prací na návrh odborových organisací důlní inspektory z řad zkušených horníků."

2. Návrh posl. Lance, Tučného, Sladkého a druhů:

V §u 2 bude odst. 2 zníti:

"Revírním báňským úřadům jest mimo to na výzvu báňských hejtmanství nebo ministerstva veř. prací konati nutná šetření i ve věcech těmto přidělených a prováděti hornoúřední rozhodnutí."

3. Návrh posl. Lance, Tučného, Sladkého a druhů:

V §u 3, odst. 1, čís. 12 bude poslední věta zníti:

"U vykonávání báňské policie jsou také báňské revírní úřady samostatně oprávněny pro nedbání §u 170 a následujících a §u 220 a následujících o. h. z., jakož i pro nedbání pravoplatných nařízení a předpisů na podkladě uvedených paragrafů o. h. z. vydaných, uvaliti pokuty na báňské podnikatele a závodního, a to částkami podle volného uvážení od 500 Kč do 20.000 Kč."

4. Návrh posl. Tučného, Lance a druhů:

V §u 3, odst. 1, čís. 14 lit. b) navrhujeme znění:

"b) rozhodovati ve věcech báňských společenstev, dále rozhodovati ve věcech revírních rad, jakož i rozhodovati o hornickém vyhledávání a těžení živic, pokud je to v příslušných zákonech, nařízeních a jiných předpisech výslovně stanoveno."

5. Návrh posl. Lance, Tučného, Sladkého a druhů:

§ 6 bude zníti:

"(¹) Z rozhodnutí a opatření revírních báňských úřadů možno se odvolati k báňskému hejtmanství, které rozhodne do 14 dnů.

(²) Z rozhodnutí, jež vydalo báňské hejtmanství v I. instanci, lze se odvolati k ministerstvu veřejných prací, které rozhodne do 21 dnů. Z rozhodnutí, jež vydalo báňské hejtmanství v II. instanci, odvolání není přípustno."

6. Návrh posl. dr Patejdla, Hrušovského a druhů:

§ 8 nechť zní:

"Báňská hejtmanství mají sídlo:

a) v Praze pro Čechy,

b) v Brně pro Moravu a Slezsko,

c) v Bratislavě pro západní Slovensko,

d) v Košicích pro východní Slovensko a Podkarp. Rus."

7. Návrh posl. Lance, Tučného, Sladkého a druhů:

V §u 10 bude odst. 2 zníti:

"V ministerstvu veřejných prací budiž pro tyto záležitosti zřízen stálý sbor z úředníků tohoto ministerstva se vzděláním požadovaným ke konceptní službě u báňských úřadů a ze zástupců horníků."

8. Návrh posl. Lance, Tučného, Sladkého a druhů:

§ 11 bude zníti:

"Zevrubné normy o řízení u báňských hejtmanství a revírních báňských úřadů, jakož i předpisy pro důlní inspektory budou vydány vládním nařízením."

9. Resoluční návrh posl. Bečko, Brožíka, Koudelky a soudr:

Revírní báňské úřady na Slovensku a Podkarpatské Rusi buďtež obsazeny dostatečným počtem odborných sil a urychleně budiž přikročeno k vybudování báňského hejtmanství v Bratislavě.

1. Vláda se vyzývá, aby pro revírní báňské úřady na Slovensku a Podkarpatské Rusi urychleně dosadila potřebný počet odborných sil, aby konečně tyto úřady mohly pravidelně pokračovati v plnění svých úkolů.

2. Báňské hejtmanství v Bratislavě nechť je urychleně zorganisováno a vybaveno potřebnými odbornými silami, aby mohlo plniti nerušeně úkol vznesený na toto báňské hejtmanství v §u 3 vládního návrhu zákona, tisk 829.

10. Resoluční návrh posl. Bečko, Brožíka, inž. Nečase a soudr.:

Působnost zákonů o báňských, závodních a revírních radách a o účasti zaměstnanců při hornictví na správě dolů a jich podílu na čistém zisku budiž rozšířena na Podkarpatskou Rus.

Vládě se ukládá, aby urychleně předložila návrh zákona na rozšíření působnosti zákona ze dne 25. února 1920, č. 143 Sb. z. a n., o účasti zaměstnanců na správě dolů a jich podílu na čistém zisku a zákona ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., o závodních a revírních radách při hornictví na území Podk. Rusi.

11. Resoluční návrh posl. Bečko, Brožíka, inž. Nečase a soudr.:

Vládě se ukládá, aby do 3 měsíců předložila osnovu zákona, jímž by byla změněna zastaralá a za dnešních valutárních poměrů přímo směšná ustanovení obecného horního zákona z r. 1854.

Předseda (zvoní): Návrhy jsou dostatečně podporovány a jsou předmětem jednání.

Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji výboru ústavně-právního, posl. dr Daňkovi.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Páni řečníci, kteří mluvili k této osnově zákona, v jedné věci se shodovali, totiž ve stesku, že dosud není předložena osnova všeobecného horního zákona. Tuto potřebu všeobecného horního zákona vyslovila již také tato slavná sněmovna, když v resoluci k zákonu právě před půldruhou hodinou odhlasovanému praví, že vláda se vybízí, aby v době co nejkratší předložila poslanecké sněmovně návrh na reformu obecného horního zákona, který by odpovídal nynějším poměrům horním a unifikačním snahám.

Osnovy, z nichž jedna byla právě projednána a jedna se projednává, řeší tento nejužší styk se stranami a šlo tu v prvé řadě ovšem o to, aby předpisy, které by mohly stranám působiti škodu, pokud by nebyla unifikace provedena, právě z unifikační snahy byly upraveny.

Poněvadž všeobecný horní zákon vyžaduje mnohem větší práce než tak malý zákon právě předložený a odhlasovaný a poněvadž, jak již také bylo zdůrazněno při projednávání zákona právě minulého, je potřebí pro sdělání horního všeobecného zákona, tak neobyčejně důležitého, sil kvalifikovaných nejen pouze technicky nebo pouze právnicky, nýbrž technicky i právnicky, v důsledku čehož byly také odhlasovány příslušné resoluce, bude možno tento zákon předložiti teprve tehdy, až bude možno jej provésti, tedy až bude dostatek kvalifikovaných sil.

Myslím, že ostatní věci, o kterých bylo zde hovořeno, odchylují se příliš od tohoto zákona, a proto nemám, co bych dále k nim řekl. K pozměňovacím návrhům dovolím si podotknouti:

Pokud se týče návrhu pp. posl. Lance, Tučného, Sladkého a spol. k §u 1, odst. 2, podotýkám, že se mi zdá, že není pochopen zákon, který právě v §u 1 mluví o úředně oprávněných báňských inženýrech. Jde zde přece o odborně kvalifikované síly úřední, nikoli snad o pomocné síly takového rázu, které by provozovaly inspekci, poněvadž tyto předpisy, pokud se týká důlní inspekce, patří jistě docela jinam, nikoli právě k tomuto zákonu. Proto nemohu se vysloviti pro tento pozměňovací návrh. Ostatně také ústavně-právní výbor, který velmi důkladně projednával všechny pozměňovací návrhy, rovněž se pro tento pozměňovací návrh nevyslovil.

Pokud se týče změny navrhované k §u 2, odst. 2, týká se pouze dodatku "nebo ministerstva veřejných prací". Zde totiž žádají páni navrhovatelé, aby byly všechny věci, které báňským hejtmanstvím nebo ministerstvu veř. prací se přidělují, dávány k eventuelnímu šetření báňským revírním úřadům. K tomu si dovoluji podotýkati, že tento návrh změny je úplně zbytečný, jak plyne už ze slov osnovy "ve věcech těmto přidělených". Ministerstvo veř. prací má možnost, chce-li nějakou záležitost vyšetřiti, přiděliti ji báňskému hejtmanství a jakmile je mu přidělena, má báňské hejtmanství možnost, aby ji náležitým způsobem dalo vyšetřiti také báňskému revírnímu úřadu. Proto je tato změna zbytečná a vyslovuji se proti ní.

Pokud se týče dalších návrhů k §u 3, č. 12, poslední věta, kde navrhovatelé se vyslovují pro vyšší tresty, upozorňuji, že nejde pouze o bezpečnostní opatření, která provádějí snad majitelé hor, nýbrž že jde také o bezpečnost, která je i se strany ostatních činitelů v hornictví prováděna. Tu, myslím, že pokuty, které nejsou vysoké, zejména pro bezpečnostní opatření, pokud se týče dělnictva, jistě dostačí, a myslím, že jsou tu také ještě předpisy jiných zákonů, zejména také § 335 trestního zákona a potom předpisy zákona občanského, které eventuelně žádají i náhradu a které docela vystačí na dobu, než bude vydán všeobecný horní zákon. Proto také ani pro tuto změnu §u 3, čís. 12 se nevyslovuji.

Pokud jde o návrh na změnu §u 3, čís. 14, je návrh tak nepatrný, že vůbec není třeba se touto opravou zabývati, a navrhuji rovněž, aby se tento návrh nepřijal.

Pokud se týče návrhu na změnu §u 6, poukazuji na dnešní zákon o organisaci politické správy a k němu chystané nařízení o provádění tohoto zákona, jež mluví o tom, jakým způsobem rozhodnutí a ovšem také odvolání do těchto rozhodnutí mají býti prováděna. Horní správa, která se také zahrnuje do všeobecné správy státní, nemůže býti výjimkou z celého všeobecného zákona o organisaci správy a rovněž ne, pokud se týče řízení.

K návrhu na změnu §u 8 podotýkám, že jsem již ve svém referátu odůvodnil, proč navrhuje ústavně-právní výbor změnu oproti vládnímu návrhu. Je to proto, poněvadž jde o změnu zákona o organisaci politické správy a je potřebí, aby oba tyto zákony se spolu úplně jednotily.

Pokud jde o navrhovanou změnu §u 10, odst. 2, myslím, že není důvodu pro ni, poněvadž jde o úřední orgán, nikoliv o nějaký poradní sbor, vyplývá to ostatně z odst. 1 tohoto paragrafu, že zde nejde o záležitosti, ve kterých by měli býti zástupci horníků, nýbrž o záležitosti takového rázu, kde musí rozhodovati odborně kvalifikované síly úřední, poněvadž nejde o věci pouze horníků, nýbrž i o záležitosti majitelů povrchu hor.

Pokud se týče §u 11, nemohu rovněž doporučiti návrh na změnu již proto, poněvadž jsem zamítl návrh na změnu §u 1, která s touto změnou souvisí.

Navrhuji, aby byl přijat tento zákon tak, jak ústavně-právní výbor ho doporučuje ke schválení. (Souhlas.)