Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dovolte mi závěr: Vláda, jejíž dva sloupy jsou takto, jak jsem ukázal, podemlety a rozviklány, to není silná a trvalá vláda a již to by mělo stačiti, aby se nepouštěla do lehkomyslného zápasu se stranami, které představují větší polovinu obyvatelstva tohoto státu. (Výborně!) Dnešní vládní režim opírá se, jak řečeno, o pěti- nebo šestihlasovou majoritu a nám, kteří vládní politice odporujeme, dostává se každodenně lekcí z demokracie a parlamentarismu. Pan min. předseda ve své poslední rozpočtové řeči velmi toužil po vychované demokracii a mně docela imponovalo, že s výchovou k té demokracii a parlamentarismu započal u členů svého kabinetu. Ale to říkám jen mimochodem. Zásada majority tak se nám říká - je též nejvyšší zásadou demokracie, a oposice jest prý povinna, aby se majoritě podrobila. Tento názor potíráme. Nejvyšší zásadou demokracie není zásada majority. (Posl. dr Slávik: Snad tedy menšina?) Nejvyšší zásadou demokracie, opakuji, není zásada majority. Podle našeho názoru je nejvyšší zásadou demokracie zásada respektu před všemi vážnými a oprávněnými zájmy. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.) Nejvyšší zásada demokracie je heslo žít a nechat žít. (Výborně!) Nejvyšší zásada demokracie je zásada spravedlivého vyrovnání se všemi důležitými složkami současné společnosti. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.) Páni moji, dnešní společnost je jemná a citlivá skladba nejrůznějších menšin. V tomto státě žádný stav, žádná třída, žádná strana a lze téměř říci, že ani žádná církevní společnost netvoří většinu. Z nás každý v některém ohledu se nalézá v menšině. Žádná majorita a nejméně majorita tak chabá a uvnitř rozervaná a nesourodá jako je dnešní, nemá práva dotýkati se nepřátelskou rukou životních zájmů některé ze jmenovaných skupin. Můžeme si zcela dobře představiti, že by se v této sněmovně anebo v jiné sněmovně našla několikahlasová, snad 5 nebo 6hlasová majorita, která by zrušila na příklad právo Němců, aby se na jejich školách vyučovalo německým jazykem. Nevím, zdali by Němci mohli a směli klidně snésti a podrobiti se tomuto násilí. Nevím, zdali by pan ministr dr Spina a pan ministr justice dr Mayr-Harting nestáli v čele demonstrace a snad i revolty se zbraní v rukou. Já si umím docela dobře představiti... (Hlasy: No, pan dr Mayr-Harting snad ne! - Posl. Tomášek: To křivdíš Mayr-Hartingovi! - Veselost.) Nezkoumám lidí co do jejich statečnosti. Opakuji: Umím si docela dobře představiti, že by se v Národním shromáždění mohla najíti několikahlasová majorita, která by, řekněme, prohlásila římskokatolické náboženství za nezákonné, a nevím, zdali by vyznavači tohoto náboženství takovémuto demokratickému usnesení klidně se podrobili. Možná, že p. kol. Andrej Hlinka by se nerozpakoval k vůli tomu způsobiti druhou "Černovou". (Posl. Hlinka: Aj tretí na vás!) Stejně by se v Národním shromáždění mohla najíti několikahlasová většina, která by oddekretovala, že se ruší volební právo dělníků anebo jejich právo na stávku. Či myslíte, pánové, že by pak dělníci řekli: "To je většina" a tím že by byla věc vyřízena? (Posl. dr Slávik: Taková většina se nenajde! - Výkřiky čsl. soc. demokratických poslanců.) Úmyslně jsem volil tyto krajní příklady, aby věc tím více vynikla. Chtěl jsem jimi ukázati, že princip majority, princip většiny, je pouze a toliko pomocným prostředkem vlády a že může býti účinným jenom tam, kde se jím neporušuje nezbytná rovnováha života, zájmů a přesvědčení.

To, čeho se dopouští nynější vládní režim, je právě hrubé porušování rovnováhy, je to jednostranná politika třídního sobeckého zájmu, je to anulování zásad skutečné demokracie. Ano, tato vláda má většinu, má ještě většinu, jíž se dovolává, ale politika této vlády již dávno opustila zásady skutečné demokracie a přidržuje se zásad aristokratického režimu, jenž nevyrovnával rozporů, jenž nerazil cestu tak, aby byla schůdná všem, jenž neviděl v člověku občana s rovnými právy, nýbrž poddaného a jenž se proto nedohodoval, nýbrž rozkazoval. To, co nám dnešní vláda s p. min. předsedou v čele vydává za demokracii, není ideál, nýbrž modla demokracie. Nejsme to, pánové, my, kteří přenášíme boj z parlamentární půdy do mas národa. To činí vláda svým jednostranným zasahováním a porušováním nejdůležitějších práv pracující třídy. Nejsme s to poraditi dělníkům, aby se klaněli modle buržoasní sněmovní majority. Jestliže se v městech a v průmyslových obcích, v dílnách a v závodech a dokonce i na ulicích prudce roztáčí kolo dělnického odporu proti dnešnímu vládnímu režimu, pak nechť je to vládě výstrahou, nechť je jí to výstražným znamením, že přepjala luk, že překročila mez trpělivosti a že se ocitla na scestí, nebezpečném obyvatelstvu i republice. (Tak jest!) My jsme po těžkém boji s bolševismem bezelstně a upřímně přijali demokratickou metodu politiky, nedovolíme však, aby ji majetkové strany falšovaly.

Paní a pánové! Ve sněmovně i venku obíhají zprávy, že někteří činitelé v tomto státě stojí o to, aby v 10., jubilejním roce republiky, vytvořena byla t. zv. veliká koalice ze všech důležitých stran a stavů v tomto státě. Dovolte mi, abych tu s naprostou určitostí prohlásil, že sociální demokracie nepomýšlí na žádné nové vládní kombinace. Nalézáme se uprostřed zápasu s dnešní vládou a s dnešním režimem a tento zápas chceme vybojovati do posledních konsekvencí. (Posl. Tomášek: A také vybojujeme! - Posl. Sedorjak: Ale na ulici, ne v parlamentě!) Pánové, jako nejsme s to pokloniti se před modlou buržoasní majority, tak nejsme také s to pokloniti se před modlou bolševické demonstrace. Dosavadní politika vlády položila mezi nás, zástupce proletářské třídy, a zástupce majetkových stran řadu těžkých překážek. Ale nejen překážek. Můžeme ukázati na legislativní činy vládní majority, které jsme již prohlásili za nepřekročitelnou propast. Možnost budoucí spolupráce mezi zástupci sociálně-demokratické strany a stranami dnešní majority visí na vlásku. Vlásek ten se jmenuje novela k zákonu o sociálním pojištění. Té chvíle, kdy tato ničemná novela stane se zákonem, té chvíle bude vlásek přetržen. (Výborně! - Potlesk.) Nikdy, paní a pánové, pravím, nikdy se mravně nepodrobíme tomuto zákonu! (Tak jest! - Potlesk.) Totéž jsme již prohlásili o některých ustanoveních zákona o reformě veřejné správy. Nechť nikdo ve státě nepočítá s tím, že bez nápravy křivd - a já neváhám říci, bez nápravy násilí, jež je nebo bude v těchto zákonech obsaženo - budeme s původci této politiky kooperovati. (Výborně! - Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Loni řekl pan min. předseda Švehla ve své nástupní řeči, když nám představoval svou vládu, že je státu prospěšno, bude-li míti možnost dvou majorit, jež by se mohly střídati. Tuto možnost druhé majority vládní koalice celou svou dosavadní politikou napolo zmařila a půjde-li po nastoupené cestě ještě o jeden jediný krok kupředu, zmaří ji docela. (Tak jest! Potlesk.)

Vláda celou svou politikou rozděluje obyvatelstvo na dva nepřátelské tábory, mezi nimiž, půjde-li tento kurs ještě dále, nebude vůbec žádná dohoda již možná. Nedávno jsem navštívil v průvodu svého přítele dr Meissnera sjezd německé soc. demokracie v Rakousku. Tam jsme shlédli vlastníma očima, jak těžký a téměř nemožný je život ve státě, v němž vládní kurs to dotáhl tak daleko, že občanstvo stojí proti sobě ve dvou táborech, a - myslím to doslovně - s puškami v rukách, s puškami na ostro nabitými. Já ovšem myslím, že každé varovné slovo narazí na hluché uši možná i na posměch, přes to se však nerozpakuji toto varovné slovo promluviti. Pánové, nežeňte věci na ostří nože. Pamatujte, že v tomto státě nežijí jen boháči, nýbrž také lidé chudí, pamatujte, že v tomto státě nežijí jen sedláci a průmyslníci, nýbrž také dělníci. Váš boj proti socialismu a dělnické třídě je marný.

Socialismus nežije z milosti žádné vlády, nežije z milosti žádné vládní koalice. (Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.) Přes neblahé poměry v dělnickém politickém táboře zůstává pracující třída nejdůležitějším faktorem ve výrobním procesu a v konsumu. Nikdo neshladí se světa fakt, že v tomto státě žijí 3 miliony dělníků se svými rodinami. I když dělnická třída je v oposici, je vláda státu povinna, aby dbala jejích zájmů a neporušovala jich jednostrannými třídními akty.

Zmatky v dělnickém táboře jsou ostatně krok za krokem překonávány. Tvoří se zvolna sice, ale bezpečně nová formace socialistických a pokrokových sil. Jsou do ní vítáni všichni, kdož se hlásí ke státu, k zásadám socialismu a demokracie.

Strana soc. demokratická spatřuje svůj nejbližší úkol v tom, aby přispěla k novému sešikování dělnické třídy, dělnických řad a aby porazila tuto vládu, jejíž režim je neblahý pro lid i stát.

Buržoasie volá a touží po vládě silné ruky. Touha po silné ruce jest u ní tak mocná, že vedena jí, je schopna a ochotna běžeti za každým dobrodruhem, byť to byl i hlupák, jen když má jenerálskou uniformu a umí se uhoditi na šavli. (Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Také my, paní a pánové, jsme přáteli silné ruky. Je to ruka, která řídí stroje, kope uhlí, oře půdu, udržuje výrobu a dopravu a tím i celý život všech. Přijde chvíle, kdy tato silná ruka spojena se silným rozumem ujme se spoluvlády v tomto státě a bude říditi státní stroj směrem k lepší a dokonalejší svobodě, lepší a dokonalejší spravedlnosti, k lepšímu a šťastnějšímu životu všech, kteří svou prací vytvářejí a stále obnovují blahobyt společnosti. (Výborně! - Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Paní a pánové! Mám čest oznámiti panu min. předsedovi, jeho vládě, celé vládní koalici, že jejich politiku pokládáme za neblahou, za nešťastnou pro lid i stát a že ji budeme i nadále potírati všemi prostředky, jež odpovídají právnímu cítění lidu a jež se srovnávají s naší ctí a s naším demokratickým a socialistickým smýšlením. (Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Stenzl. Dávám mu slovo.

Posl. Stenzl (německy): Slavná sněmovno! Přihlásil-li jsem se ke slovu jakožto zástupce německé strany, na niž lze pohlížeti pouze jako na skupinu podporující nynější vládní většinu, stalo se tak pouze, abych za jedno znázornil naše stanovisko k předloženému státnímu rozpočtu, dále však abych podrobil některé oddíly rozpočtu věcné kritice.

Na rozpočet pro rok 1928, o němž se jedná, lze pohlížeti jakožto na dílo pana finančního ministra dr Engliše, který mluvil ve svém výkladu o aktivním a stabilisovaném státním rozpočtu. Jsem přesvědčen, že pan ministr financí má skutečně vážný úmysl a stálou snahu postaviti národní hospodářství tohoto státu na zdravý podklad, což zajisté lze dosíci stabilisací státního rozpočtu.

Tento dobrý úmysl dojde a musí bezpochyby dojíti uznání všech národů tohoto státu a skutečný počátek stabilisace může přinésti pouze výhody pro všeobecný finanční a hospodářský stav. Tento dobrý úmysl jest ovlivňován, a nikoliv bezpodstatně, skutečností, že závěrečný účet vyúčtovaný po uplynutí rozpočtového roku vykazuje obyčejně podstatně jiný obraz, nežli původní preliminář, jak lze na příklad zpozorovati při závěrečném účtu, předloženém sněmovně za rok 1926. Není tudíž vyloučena možnost i při rozpočtu pro r. 1928, že obdobně jako v r. 1926, v němž preliminované příjmy a výdaje státu byly dalece překročeny, rozpočtené obnosy budou ještě zvýšeny. V účetní závěrce 1926 vidíme, že příjmy, jež se skládají hlavně z daní, dávek, poplatků atd., byly překročeny částkou skoro 3-4 miliardy a také stránka výdajů vykazuje zvýšené vydání o 1-4 miliardy. Tím se vlastně dosáhlo skoro 2 miliard přebytku a dalo by se právem předpokládati, že toto příjmové plus nebude působiti nevýhodně na rozpočty let 1927 a 1928. Rokem 1926 nastalá výhodná situace státních financí měla by se vlastně projeviti v rozpočtu pro rok 1928 tím způsobem, že daně a dávky, občanem splatné, měly by býti značně sníženy. Že tomu tak není při mnohých příjmových položkách státního rozpočtu, jest dokázáno vykázanými obnosy.

V souvislosti se státním rozpočtem pro rok 1928 jest též v letošním roce usnesený zákon o reformě přímých daní. Veškeré daně platící obyvatelstvo očekává od tohoto daňového zákona všeobecné snížení daní. S tímto přesvědčením pomáhali jsme kdysi tvořiti tento zákon. Zákon o daňové reformě, který přinesl právě malým poplatníkům značné ulehčení, zůstal by pro veškeré poplatníky bez významu, kdyby nebyl současně vytvořen zákon o finančním hospodaření samosprávných svazků, čímž bylo vysloveno omezení přirážkových procent. Připouštím, že tento zákon někdy značně omezuje finanční hospodářství leckteré obce, připomínám však, že tento zákon jest podle mého názoru pouze povahy přechodné a moje strana bude první, která dříve neb později bude souhlasiti se zrušením nebo zmírněním jeho omezujících ustanovení. Zatím budou as některé obce nuceny zavésti následkem omezení přirážek nové, snad nepopulární dávky. I když strana nemůže příliš sympatisovati s těmito opatřeními samosprávných svazků, byli přece její zástupci nuceni neodepříti souhlasu zákonu, poněvadž živnost a obchod, jakož i vůbec přirážky platící poplatníci nemohli nadále nésti někdy velice vysoké přirážky. Není zajisté veškeré veřejnosti neznámo, že přílišným zatížením přímými a nepřímými daněmi, obzvláště pak příliš vysokými obecními přirážkami obchod, živnosti a průmysl byly ohroženy ve své existenci, ba dokonce mnohdy přivedeny na mizinu. Samosprávné svazky, které rozvrhly své rozpočty na základě neodůvodněných a příliš vysokých daňových podkladů, musely se namnoze zříci příjmů z přirážek, ježto daně nebyly vůbec nebo velice ztěžka placeny. Tím se staly také rozpočty obcí ilusorními, poněvadž nebylo zde oněch příjmů, s nimiž bylo počítáno v rozpočtu. Celého vydobytí daňových nedoplatků, dosahujících ohromné výše i s přirážkami nebude asi možno nikdy dosíci a tak nedostane i většina samosprávných svazků přirážek, příslušejících jim na základě dřívější vysoké daňové základny. Není snad nutno poukazovati zvláště na to, jak různá výše poplatků v různých obcích působila na obchod, živnosti a průmysl. Tím byla předně nevýhodně ovlivněna možnost soutěže, zejména v podnicích a závodech, jež měly dodávky do ciziny. Další následek nestejných přirážek byl, že z nezbytně nutné reelní soutěže stala se špinavá konkurence, jež jednak podporovala hospodářský úpadek obchodního a živnostenského stavu a za druhé působila i ke škodě spotřebitele. Ve výkladu pana ministra financí se poukazuje na to, že výdaje pro samosprávné svazky stouply v roku 1927 proti roku 1926 o 1-3 miliardy. Toto zvýšení lze vysvětliti tím, že obce, jež měly pouze ještě v roce 1927 možnost volně stanoviti výši přirážek, zamýšlely provésti ještě veškeré nezbytně nutné investice, což na delší dobu již nebude možno, až nabude účinnosti nový finanční zákon.

Mluvil-li pan ministr financí o nutnosti spoření u samosprávných svazků, tedy platí toto v téže a snad ještě zvýšené míře pro veškerou státní správu. Právě ona má povinnost dobrým příkladem ukazovati cestu, která vede k povznesení a posile, jakož i ozdravění veškerého národního hospodářství.

Obracím-li se nyní krátce k některým kapitolám státního rozpočtu, chci poukázati především na státní podniky. Musí se konstatovati se zvláštním zadostiučiněním, že se již před rokem přistoupilo k tomu, postaviti všechny státní podniky na komerční, t. j. obchodní podklad. Celkový čistý výnos státních podniků činí 1.302,494.406 Kč. Odečte-li se čistý výnos tabákové režie částkou 1.051,309.068 Kč, zbývá bez této výnosné položky tabákového monopolu peníz 251,185.338 Kč. Ze státní pokladny dává se státním drahám 140 milionů Kč pro investiční účely, zbývá tedy de facto ze státních podniků čistý výtěžek v částce 111,185.338 Kč. Postaví-li se proti tomuto výtěžku opětné zápůjčky ve výši 314,744.230 Kč, připočte-li se dále obnos poukázaný ze státní pokladny pro úředníky, resp. pro pense, tedy vidíme, že vlastně všechny státní podniky, vyjma tabákovou režii, jsou úplně pasivní.

Státní podniky měly by si vlastně vydělati samy všechny investiční výlohy, amortisaci a zúročení na těchto podnicích váznoucích dluhů, jakož i veškerou režii, tak jak tomu jest v soukromých podnicích. Nesmí se nikdy pohlížeti na státní podniky s hlediska politického, tím méně se stanoviska stranicky politického, neb dokonce pohlížeti na ně, jakožto na zaopatřovací ústavy pro určité vrstvy obyvatelstva.

Bylo-li v poslední době o otázce propachtování státních železnic v tisku nadhozené řečeno panem ministrem železnic, že nelze přec hoditi nabídky na propachtování drah bez povšimnutí do koše, tedy je to zcela odůvodněné. Vše to, o čem jsem se zmínil, jest důvodem k přemýšlení a musí býti úkolem vlády sledovati příčiny, které působí nevýnosnost těchto podniků, a bude nutno hledati cesty a prostředky, aby se odstranily všechny tyto vady, jež vedou k neodůvodněnému zatížení poplatníka. (Výkřiky posl. Grünznera.)

Mluvil-li jsem o zvláštním výtěžku tabákové režie, lze podotknouti, že kuřivo vlastně není nezbytně nutnou denní potřebou a nelze tudíž zajisté proti takovémuto výtěžku ničeho namítati, poněvadž tím vzniká úleva pro veškeré poplatníky tohoto státu. Poukazuje na vývody pana ministra financí v jeho exposé stran nadměrného přepychu obyvatelstva, chtěl bych podotknouti, že dnešní doba těžkých výdělkových možností vyžaduje zajisté téměř ve všech vrstvách obecenstva velké šetrnosti, přes to však vynakládají některé vrstvy obecenstva příliš na přepych a míním tudíž, že by zde měla býti státem vybírána přiměřená daň. Nelze připustiti na jedné straně přepych a zábavu v největším nadbytku, kdežto na druhé straně nouze a bída vchází do domu občana. Obzvláště zde mohla by se dáti některým obcím možnost vytvořiti si zvláštní zdroj příjmů ve formě přiměřených obecních dávek.

Obraceje se nyní k ministerstvu obchodu jakožto instituci pro obchod, živnosti a průmysl nadmíru důležité, kladu obzvláštní důraz na to, že toto ministerstvo má největší význam pro veškeré národní hospodářství a bylo by zajisté nutno poukázati mu větší částky. I když položka podporování živností byla proti loňskému roku poněkud zvýšena, není to zdaleka to, co by vlastně se zřetelem na výkony obchodu a živností ke státu mělo býti. Právě nyní, v době nejtěžšího hospodářského boje, jest nezbytně nutno pomáhati a podporovati tuto instituci, pro veškeré národní hospodářství nadmíru důležitou. Tato velice nutná podpora pro živnosti a obchod přinesla by zajisté státu žádoucí výsledky.

V souvislosti s tím musím ihned opět opakovati, že pokračovací školství pro obchod a živnosti patřilo by vlastně do oboru ministerstva obchodu, ježto právě toto ministerstvo mohlo by nejlépe posuzovati otázky tohoto školství. Dnešní systém škol pokračovacích dalece neodpovídá našim oprávněným přáním a požadavkům a musíme jakožto zástupci německého stavu živnostenského a obchodního vynaložiti veškeré své síly, aby konečně teoretické a odborné vzdělání pro náš obchodní a živnostenský dorost bylo vytvořeno. Dnešní doba nevyžaduje pouze vzdělání praktického, nýbrž i odborně vědeckého, jež jest důležité nejen v zájmu zachování existencí v živnostech a obchodu, ale i ve zvláštním zájmu státu. Dalším požadavkem německého stavu živnostenského a obchodního, a to jest nutno opakovati, jest, aby se co nejdříve počalo se zrušením ministerstva pro zásobování. Pouze volným obchodem a nikoliv jako v době státního hospodaření, jest možno ovlivňovati stanovení cen zboží, ježto tato otázka upravuje se pouze poptávkou a nabídkou tak, jak již konkurenční boj samotný mezi jednotlivými výrobními skupinami působí na nejzazší zlevnění zboží. Dále jest nutno vším důrazem a zvlášť ostře klásti požadavek, aby byly konečně odstraněny lichevní komise, jež jsou zbytečným a zároveň i neužitečným zatížením státních financí.

Ministerstvo pro soc. péči, jež má vznešený úkol chrániti nemocného, invalidního a pomoci potřebného člověka, nevykonává přes velký náklad okrouhle 865 milionů to, co by bylo v zájmu sociálně slabých vrstev. Jest zajisté krásným název "Sociální péče", avšak jak to vlastně vypadá v praksi? Stavbou paláců zajisté neplní se účel, jemuž tato instituce má sloužiti. Neslyšet dosud volání po novelisaci resp. zlepšení zákona pro válečné invalidy a je nutno požadovati, aby sněmovně byl předložen patřičný návrh. Řešení této otázky musí býti spravedlivé a jest úkolem státu resp. celé společnosti zajistiti těmto nejchudším z chudých, invalidům, člověka důstojný život. Není důstojno kulturního národa nechá-li své invalidy obcházeti žebrotou o almužny. Zde je sociální péče na místě a žádný rozumný občan státu nemůže říci, že se nemá poskytnouti těmto politováníhodným lidem, jež se stali bez vlastní viny mrzáky, přiměřené pomoci. (Výkřiky posl. Pohla.) Netřeba ovšem zapírati, že se strany státu bylo již vykonáno leccos, aby zde bylo pomoženo, ale jest nutno usilovati dále, aby tato trapná záležitost byla spravedlivě vyřešena.

Musím však dnes i s tohoto místa poukázati na resoluci usnesenou loňského roku stran zrušení vrácení již vyplacených invalidních rent, které u těchto malých lidí někdy dosahují až 4000 Kč, a musím vyzvati ministerstvo sociální péče, aby vyhovělo tomuto požadavku. V této resoluci se praví, že při ročním příjmu až do 13.000 Kč vrácení již přijatých invalidních rent nemá se díti. Daňové předpisy těchto lidí obyčejně ještě nejsou právoplatny a ministerstvo sociální péče resp. jemu podřízené úřady doléhají již na válečné poškozence a žádají vrácení rent. Žádám tudíž jménem své strany, aby parlamentem usnesené resoluci, jež došla již tehdy souhlasu pana ministra Šrámka, bylo plně vyhověno, a žádám současně od ministra sociální péče neb od hlavního zpravodaje jasnou, jednomyslnou odpověď, zdali přijaté resoluce v budoucnu budou respektovány.

Ministerstvo pro nár. osvětu jest zajisté pro každý národ nejpovolanějším místem, jež se má co nejvíce vynasnažiti, aby se staralo o výchovu dorůstající mládeže. K tomuto účelu vynaložené prostředky ukáží se v budoucnu zajisté jakožto produktivní výdaj a nemohu tudíž pochopiti slov pana ministra financí v jeho výkladu, jež poukazují na jakási obmezení nákladu na všeobecné školství. Zvláštní kapitolou jest na každý způsob položka výdajů ministerstva školství pro menšinové školy. Účetní závěrka za rok 1926 vykazuje u českých menšinových škol 8 6 milionů věcných výdajů a 7 milionů výdajů osobních. Zde jest ovšem politování hodno, že z těch mnohých vynaložených milionů téměř ničeho nebylo použito pro zřízení německých menšinových škol, které by, jak lze dokázati, měly mnohem větší počet dětí nežli české menšinové školy. Zní to neuvěřitelně, že ještě v poslední době byly založeny české menšinové školy s jedním až třemi dětmi a že byly zdaleka, z jiných českých obcí, kde jsou české školy, přivedeny české děti k doplňování těchto menšinových škol. Ba činí se dokonce stále ještě pokus nátlakem počešťovacích spolků ovlivňovati rodiče německých dětí v tom směru, aby děti posílali do českých menšinových škol. Není to zločinem na dětech kulturního národa, když jsou nuceny do školy, jejímuž jazyku nerozumějí? Může český národ jakožto národ kulturní klásti takovýto požadavek nebo dokonce vykonávati nátlak? Pan ministerský předseda jakož i pan ministr školství nynější českoněmecké vládní většiny prohlásili již ve svých výkladech, že nepovažují opatření, jež vedou k potlačování Němců, za dobrá, a bude tudíž úkolem nynější vlády, aby bylo konečně energicky zastaveno nucené vyškolování německých dětí neoprávněnými živly a stále ještě trvající, tichá vedlejší vláda. To by byl zajisté prvý krok, jenž by uskutečnil upřímnou a vzájemnou důvěru podpořenou spoluprací obou těchto kulturních národů.

V letošním státním rozpočtu jest opět rozvrženo 71.5 milionů proti 61 milionům loňského roku pro menšinové školy, což se rovná opětnému zvýšení nákladu na menšinové školy. Zde je nutno nadhoditi otázku, zdali skutečně jsou ještě obvody, kde nutnost vyžaduje zřizování českých menšinových škol. Tato otázka musí býti zajisté zodpověděna záporně.

Vzhledem k účasti Němců na vládě dalo by se souditi s jakousi jistotou, že konečně těm četným německým dětem v českém území zařazením milionového nákladu pro menšinové školy do státního rozpočtu poskytne se také možnost osvojiti si ve svém mateřském jazyku nezbytně nutné vědomosti. Škola není pouze klenotem každého kulturního národa, nýbrž i nejsvětějším statkem národa pro výchovu mládeže. Přes svoji účast na vládní většině setrváme na požadavku školské samosprávy, jejž vznesl německý národ, a budeme všemi svými silami naléhati na jeho co možno brzké splnění. Slova "Národní školská samospráva" nesmí se pro každý národ tohoto státu pouze vyslovovati nebo psáti jako pouhá slova, nýbrž musí se státi činem.

V kapitole "Finanční ministerstvo" lze konstatovati potěšitelnou skutečnost, jež nám přivádí snížení výdělkové daně o okrouhle 40 milionů a daně z příjmů asi o 80 milionů. Je jisto, že nový daňový zákon přinese skutečně ulehčení poplatníkům vůbec. Prohlédneme-li blíže částku 7 5 miliard, která má býti získána daněmi, dávkami a poplatky od poplatníků, seznáme, že jest to na počet obyvatelstva okrouhle 14 milionů nepřiměřeně vysoká položka. Z těchto příjmů vydržuje se vlastně celé státní hospodářství a musí je platiti veškeří občané státu. Je zřejmo, že se tím národní hospodářství obzvláště zatěžuje, že však takovýmto zatížením jest konkurence proti cizině značně ztížena, o tom není pochyby. Předepsaná daň z obratu činila r. 1924 1.7 miliard, r. 1925 1 6 miliard. Zaplacení stoupá z 1 5 miliard r. 1924 na téměř 1 9 miliard r. 1926. Podle předloženého nám rozpočtu na r. 1928 jsou příjmy z daně z obratu stanoveny skoro 2 miliardami. Toto stoupání příjmů z daně z obratu zdá se poněkud neuvěřitelné, jelikož zavedlo se během posledních let paušalování těchto daní u značného množství druhů zboží, což by vlastně po mém soudu mělo míti za následek zmenšení příjmů z této daně. Odůvodnění vzrůstu této daně měl by pan ministr financí vysvětliti co nejdůkladněji, aby pochybnosti, jež jsem před lety uvedl, nenalezly zde svého potvrzení. V minulém roce byla přijata jak ve výboru, tak v plenu sněmovny moje resoluce na prodloužení zákona o dani z obratu, která pamatuje na to, aby malým živnostníkům a obchodníkům úřad daně vyměřující povolil roční paušál. Tato paušalisace všeobecné výdělkové daně byla v Rakousku jak pro státní finance, tak pro poplatníky velice výhodná. Stejně přikročuje nyní Rakousko k paušalování všeobecné výdělkové daně. Žádám tudíž pana ministra financí, aby tuto přijatou resoluci uvedl pro příští léta v čin a aby rozkázal úřadům daně vyměřujícím, aby na požádání poplatníků provedly vyměření daní na základě této resoluce. Bude to nejenom ulehčení v administrativě daně vyměřujících úřadů, nýbrž i ulehčení pro malé řemeslníky a obchodníky, kteří jsou vedle těžké manuelní práce ještě zatěžováni písemnými pracemi pro státní účty.

Nemohu dnes mlčky minouti vyhlášku ministerstva financí, která vyšla letos dne 7. srpna a na jejímž základě byl stanoven paušál daně z obratu na mouku a mlýnské výrobky dvěma procenty. Paušalování daně z obratu všech druhů zboží má se provésti po mém soudu pokud možno u výrobce a nikoliv u mezivýroby, jak tomu jest v tomto případě. Zatížení, které malým a prostředním mlýnům vzniká touto vyhláškou, jest v každém směru velké a jsem přesvědčen, že vyhlášce odpovídající vedení předepsaných zápisů jest zcela vyloučeno a že, aniž by dotčený mlynář neměl ni nejmenšího úmyslu daně zatajovati, povede k nespravedlivému potrestání. Nelze žádati od malého živnostníka, jakým jest v tomto případě malý mlynář, který nemusí býti protokolován, a není to žádným zákonným ustanovením odůvodněno, aby vedl knihy. Odborné organisace mlynářů zakročily na základě vydání této vyhlášky o její změnu u ministerstva financí a očekávám, že se v tomto případě projeví ochota vyhověti jim. Prohlašuji, že jistého odvedení zákonem předepsaných a splatných dani nedosáhne se přísnou kontrolou a donucovacími prostředky, nýbrž, řekl jsem již častěji jak, vzájemnou důvěrou úřadů vyměřujících daně k poplatníkům a naopak.